6 Tdo 266/2024

6 Tdo 266/2024-301

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. N. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 10. 2023, č. j. 14 To 223/2023-258, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 34/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 5. 2023, č. j. 2 T 34/2023-225, byl obviněný M. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 1.) a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku (ad 2.), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

1. dne 12. 9. 2022 v době kolem 5:30 hod. na silnici I. třídy č. XY v km 142,545, mezi XY a jeho místní částí XY, jako řidič vlastního osobního automobilu tov. značky Alfa Romeo GT 1.9 JTD, reg. zn. XY, jednáním v rozporu s § 5 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, zapříčinil dopravní nehodu, když poté, co pod vlivem únavy z nevyspání se při jízdě ve směru od místní části XY na XY po projetí mírné pravotočivé zatáčky v mírném klesání dostatečně nevěnoval řízení svého vozidla a na okamžik usnul, přejel s vozidlem k pravému okraji komunikace a zde pravým bokem vozidla narazil do řádně osvětlené a do oděvu s reflexními prvky oblečené cyklistky L. K., nar. XY, jedoucí ve stejném směru na dámském jízdním kole zn. Superior vybaveném mimo povinných prvků ještě reflexním páskem a přídavným blikajícím světlem červené barvy umístěnými na koši na zadním nosiči, přičemž cyklistka v důsledku nárazu upadla, takže způsobil: - zranění cyklistky L. K., nar. XY, bytem XY – XY, která při nehodě utrpěla zlomeninu ramének stydké kosti vlevo, zlomeninu křížové kosti vpravo, zlomeninu levého klíčku, zlomeninu posledního článku 2. prstu pravé ruky, zhmoždění levého kolene a povrchové poranění kůže levého bérce, kterážto zranění si vyžádala její letecký transport do Fakultní nemocnice Hradec Králové, operační zákrok a hospitalizaci od 12. 9. 2022 do 4. 11. 2022, kdy byla propuštěna do domácího léčení, které stále trvá, přičemž v obvyklém způsobu svého života byla L. K. podstatně omezena od 12. 9. 2022 nejméně do 9. 1. 2023, a to v důsledku bolestivosti zranění, téměř kompletní odkázanosti na péči druhých osob a omezené pohyblivosti, kdy zpočátku byla zcela upoutána na lůžko a následně byla schopna ujít pouze pár kroků za pomoci francouzských holí, - hmotnou škodu na poškození jízdního kola zn. Superior a sportovního oblečení L. K. ve výši nejméně 8 000 Kč,

2. dne 12. 9. 2022 v době kolem 5:30 hod. na silnici I. třídy č. XY v km 142,545, mezi XY a jeho místní částí XY, poté, co jako řidič vlastního osobního automobilu tov. značky Alfa Romeo GT 1.9 JTD, reg. zn. XY, způsobil dopravní nehodu spočívající ve sražení cyklistky L. K., nar. XY, popsanou pod bodem 1. výše, jednal v rozporu s ustanovením § 47 odst. 2 písm. a), § 47 odst. 3 písm. b), § 47 odst. 4 písm. a), § 47 odst. 4 písm. b) a § 47 odst. 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, když po střetu jeho vozidla s cyklistkou na místě dopravní nehody nezastavil, nezjišťoval její zdravotní stav a neposkytl zraněné cyklistce L.

K., nar. XY, pomoc alespoň přivoláním lékařské pomoci, ačkoliv si musel být vědom, že došlo k dopravní nehodě, a to s ohledem ránu doprovázející náraz vozidla do kola a na okamžitě zjistitelné poškození jeho vozidla, které mělo uražené pravé zpětné zrcátko u dveří spolujezdce a poškozený pravý bok, na tyto vjemy nijak nereagoval, vědomě ignoroval zcela reálnou možnost střetu s osobou, a přestože mu v tom nebránila žádná objektivní ani subjektivní překážka, nezastavil ani neprovedl byť jen základní kontrolu místa alespoň ze svého vozidla, když na cyklistku by při pohledu do zpětného zrcátka byl upozorněn blikajícím červeným světlem připevněným na koši nad zadním kolem bicyklu vyčnívajícím nad nezpevněnou krajnicí komunikace, a pokračoval v jízdě dál až do obce XY, kde zastavil a zjišťoval, co se stalo s jeho vozidlem, přičemž mezi tím v 5:35 hodin oznámila na tísňovou linku 155 nález zraněné cyklistky řidička J.

M., která blikající světlo kola zahlédla z protisměrného pruhu při jízdě od XY na XY, a nehodu sám oznámil až v 6:21 hodin poté, co kolem parkoviště, kde se svým vozidlem stál, projelo vozidlo zdravotnické záchranné služby se zapnutými majáky, kdy zavolal na tísňovou linku 158 a oznámil „já jsem si překontroloval auto, protože jsem jel do práce a usnul jsem před XY a urazil jsem si zrcátko, tak tam jedu, jestli jsem tam něco nezpůsobil a nevím jestli tam něco je nebo není“.

2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 151 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba v trvání tří roků. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 65 denních sazeb ve výši 700 Kč, tedy celkem ve výši 45 500 Kč a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 210 159 Kč a poškozené L. K. částku ve výši 87 900 Kč, přičemž této poškozené byl zavázán zaplatit částku ve výši 400 000 Kč jako nemajetkovou újmu.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 14 To 223/2023-258, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu k poškozené L. K. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tuto poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejími nároky na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Josefa Žďárského dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Obviněný odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nevypořádal s odvolacími argumenty. Zjištění soudu, že o nehodě věděl, a konstatování, že jeho jednání ve vztahu k přečinu neposkytnutí pomoci lze hodnotit jako úmysl minimálně nepřímý, je podle dovolatele založeno na libovůli soudu, neboť takové zjištění z ničeho nevyplynulo. Skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou vadná, neboť hodnocení důkazů vykazuje znaky soudní svévole. Soudy obou stupňů pak i ze zjištěného skutkového stavu vyvodily nesprávné právní závěry.

6. Poukázal na to, že se podíval do pravého zrcátka, kde nic neviděl, jelikož byla tma. Nevěděl, že je v okamžiku střetu ztratil. Světlo cyklistky mířilo směrem na XY, nebylo patrné ani v levém zrcátku a každou vteřinu se vzdalovalo. Šance, že by jej viděl ve zpětném zrcátku, když odjížděl, byla zcela minimální. V okamžiku střetu jej nic nevedlo k tomu, aby se domníval, že srazil nějakou osobu. Za těchto okolností jel dál, když neviděl důvod zastavovat. Až když dorazil na XY, zjistil, že nemá pravé zrcátko a že je auto poškrábané. Nezjistil však žádné známky svědčící o tom, že by srazil člověka. Svědkyně M. měla rozdílné výhledové podmínky, jela v protisměru, a mihnutí světla si povšimla v bezprostřední blízkosti. U silnice se nachází stromy, a když obviněný najel vlivem mikrospánku za tmy na krajnici vozovky, nepozoroval žádné závažné poškození vozu ani něčího zdraví. Mohl se přirozeně domnívat, že se jednalo jen o větev.

7. Odvolací soud se s argumenty obviněného vypořádal pouze formálně. Neshledal ve shodě s okresním soudem nutnost výslechu bratra obviněného, neboť daný výslech neshledal potřebným. Úvaha soudu prvního stupně, na kterou odvolací soud odkázal, vedoucí ke skutkovému zjištění, že obviněný o střetu s osobou věděl, nemá oporu ve výsledcích dokazování. I ze zjištěného skutkového stavu však vyvodil odvolací soud nesprávné právní závěry. Obviněný zdůraznil, že o nehodě nevěděl, nezpozoroval, že by k nehodě došlo.

8. Obviněný proto závěrem navrhl, aby „soud napadený rozsudek ve výroku o vině a trestu změnil tak, že se dovolatel zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný v bodě 2. obžaloby, případně, aby napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil k novému projednání“.

9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž obviněný ve svém dovolání v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt podle státní zástupkyně indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. Z judikatury dovolacího soudu totiž vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, či sp. zn. 4 Tdo 206/2019). To je právě i tento případ.

10. Námitkami, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost obhajobě uplatněné ve vztahu k přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku, obviněný primárně cílí do oblasti dokazování a skutkových zjištění. V konečném důsledku míří k prosazení svého skutkového závěru. Z odůvodnění napadených rozhodnutí však nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Naopak z nich vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. Jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Soudy zcela správně označily obhajobu za vyvrácenou provedenými důkazy.

11. Obhajoba obviněného, že se domníval, že kolidoval jen s nějakou větví, popřípadě klackem či dopravním značením objížďky v daném místě je vyloučena nejen protokolem o nehodě, ale i fotodokumentací z místa dopravní nehody, neboť v místě, kde k nehodě došlo, nejsou žádné větve, které by zasahovaly do vozovky. Stromy jsou až ve větším odstupu od silnice a stejně tak na místě nebyly žádné klacky ani žádné dopravní značení, do kterého by mohl obviněný narazit. Obviněný se tedy nemohl domnívat, že kolidoval s nějakou z těchto věcí, pokud se na místě nenacházely. Pokud jde o náraz, ten musel být poměrně značný, neboť při dané rychlosti a bočním střetu s cyklistkou si urazil celé pravé přední zrcátko, které zůstalo na místě nehody. Danou skutečnost o uraženém předním zrcátku tak musel zjistit daleko dříve, než sám přiznal. I fakt, že poté nejprve volal bratrovi, zda se něco nestalo, svědčí o tom, že měl povědomost o možné dopravní nehodě. Po potvrzení tohoto se delší dobu rozmýšlel, zda se má přihlásit, neboť si byl vědom toho, že se nachází ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení.

12. K nehodě došlo v době okolo 5:30 hodin, nehoda byla hlášena paní M. v 5:35 hodin a sám obviněný uváděl, že jeho bratr jezdí na šestou hodinu do XY, takže místem projíždí okolo 5:45 hodin. Sám se přihlásil až v 6:21 hodin. Je tedy nepochybné, že delší dobu zvažoval, zda se má přihlásit či nikoliv. Již z tohoto jeho počínání je zřejmé, že si byl velmi dobře vědom toho, že způsobil dopravní nehodu. Navíc cyklistka – poškozená byla řádně osvětlena, měla řadu reflexních prvků, a dokonce na místě nehody blikalo světlo z kola, které právě upoutalo řidičku jedoucí v protisměru, která se po otočení v XY vrátila k místu, kde zjistila, že je sražená cyklistka. Obviněný tedy po takovém nárazu, kdy došlo k uražení předního zrcátka, což musel zjistit bezprostředně po střetu, v místě nezastavil. Přitom příkop, není příliš hluboký a nachází se hned vedle silnice. Měl tak dostatek možností i s ohledem na blikající světlo zjistit, že k nehodě došlo a měl na místě zastavit a poskytnout zraněné cyklistce první pomoc. Jestliže tak neučinil, z místa nehody odjel a teprve s velkým odstupem času zjišťoval, co se stalo, nelze akceptovat jeho námitky ohledně toho, že by danou skutečnost zjistil až následně, v době, kdy, již cyklistce byla poskytována první pomoc záchrannými složkami.

13. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno a právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá. Pokud jde o jeho námitku, že nebyl proveden jím navržený důkaz výslechu jeho bratra, je třeba souhlasit s názorem krajského soudu, který se ztotožnil s postupem soudu prvoinstančního, že nutnost výslechu bratra obviněného neshledal důvodnou, neboť daný výslech nebyl potřebným s ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy zásadním bylo, že obviněný nezastavil po dopravní nehodě a nikoliv skutečnost, kdy si ověřoval u bratra, zda náhodou k dopravní nehodě nedošlo.

14. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné, a takto rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání zaměřil vůči té části rozhodnutí soudů nižších stupňů, v nichž byla vyslovena jeho vina přečinem podle § 151 tr. zákoníku, přičemž je založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelem vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jím požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.

17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

18. Vzhledem k jednoznačnému vymezení dovoláním napadaných výroků se dovolací soud nezabýval skutkem popsaným v bodě 1) odsuzujícího rozsudku a soustředil se jen na posouzení námitek směřujícím vůči skutkovým a právním závěrům soudů nižších stupňů učiněných ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2).

IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

20. V návaznosti na tato teoretická východiska lze po posouzení konkrétních dovolacích námitek obviněného konstatovat, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho první a třetí alternativě.

21. Ve vztahu k první alternativě obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Z jeho argumentace lze sice dovodit, že se vymezuje vůči zjištění soudů o vědomosti toho, že zapříčinil střet s cyklistkou (její sražení), avšak činí tak způsobem, který jím tvrzený extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů neosvědčuje. Ve své podstatě totiž jen opakuje svoji již dříve uplatněnou obhajobu. Nevytýká žádnou konkrétní vadu při hodnocení provedených důkazů, nekonkretizuje, které dílčí skutkové zjištění je ve zjevném rozporu s konkrétním důkazem, o něž se soudy při vyslovení jeho viny opřely, a bez jakéhokoli přesvědčivého zdůvodnění se uchyluje k označení skutkových a právních závěrů soudů za libovolné, ač tomu tak zjevně není. Za tohoto stavu není další reakce dovolacího soudu na námitky tohoto druhu potřebná, neboť námitky obviněného ani formálně této alternativě dovolacího důvodu nevyhovují a nelze je pod ni zařadit.

22. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) dostačuje uvést, že obviněný toliko poukázal na fakt, že soudy pro nadbytečnost nevyhověly důkaznímu návrhu na výslech jeho bratra, aniž by vyložil, proč by toto procesní řešení mělo být vadné. Nevyložil, k čemu by měl navrhovaný důkaz sloužit, jakou skutkovou okolnost by měl prokázat, a tudíž ani to, že neprovedení tohoto důkazu zatěžuje vada v podobě nedůvodného neprovedení podstatného důkazu ve vztahu k rozhodným skutečnostem, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu (přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku). Ani tuto alternativu tak svými námitkami obsahově vyhovujícím způsobem nepodložil.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

23. K první alternativě (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku) je nezbytné zmínit, že nesprávnost právního posouzení skutku zakládá obviněný primárně na vlastním skutkovém tvrzení (popírá vědomost o sražení cyklistky v době dopravní nehody – jeho zjištění, že „se na místě nachází zraněná osoba, … nastalo až v okamžiku, kdy se na místě nacházely jiné osoby a složky integrovaného záchranného systému“), čímž ovšem zcela vybočuje z mezí uplatněného dovolacího důvodu. Nesprávnost právního posouzení skutku se totiž může vztahovat jen ke skutku, který byl soudy zjištěn a jež se stal předmětem jejich posouzení, tj. subsumpce skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku po příslušná ustanovení trestního zákoníku. Skutková zjištění soudů jsou přitom zcela odlišná („… ačkoliv si musel být vědom, že došlo k dopravní nehodě …“). Tvrzení dovolatele, že „[t]ento zjištěný skutkový stav není trestným činem, neboť nevykazuje znaky úmyslu …“, je proto zcela irelevantní, neboť daný právní závěr nečiní ve vztahu ke skutku soudy zjištěnému, nýbrž k vlastní prosazované verzi události.

24. Z dovolání obviněného není zřejmé, co uplatňuje pod druhou alternativou tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení). Pokud by tím snad měla být jeho výhrada, že „[d]ůsledkem nesprávného právního posouzení skutku jako trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku vzal soud při ukládání trestu za přitěžující okolnost, že se měl ... dopustit dvou trestných činů“, pak tuto skutečnost nelze pod danou alternativu podřadit. Jde o skutečnost, která má význam při soudní individualizaci trestu, souvisí tudíž s jeho výměrou, proti níž zásadě nelze v dovolacím řízení brojit.

IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného

25. Obviněný namítl, že vyslovením viny přečinem podle § 151 tr. zákoníku došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) a v konečném důsledku i k porušení presumpce neviny zaručené v jejím čl. 40 odst. 2. 26. K této výhradě dostačuje uvést, že právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.

V. Způsob rozhodnutí

27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil argumentaci, která ani z formálního hlediska nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu dovolací soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 3. 2024

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu