6 Tdo 271/2025-511
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný S. E. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 To 326/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 63/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 2 T 63/2024, uznal obviněného S. E. K. vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) dne 6. 10. 2023 v době od 7:40 do 7:50 hodin v XY, v ul. XY, po předchozí fyzické potyčce s poškozeným E. F., nar. XY, ve vozidle, které bylo zaparkované na odstavné ploše v blízkosti sportovního areálu, poškozeného fyzicky napadl tak, že ho uchopil za oděv a vytáhl ho z vozidla. Při tom poškozenému vypadl jeho mobilní telefon zn. Samsung A34, který zůstal ve vozidle. Poté ho obviněný začal bít pěstmi do obličeje. Po tomto útoku, který trval cca 2–3 minuty, obviněný přestal, načež poškozený vstal a z vozidla sebral svůj mobilní telefon, který si zastrčil do zadní kapsy kalhot. Následně ho obviněný opět uchopil, svalil jej na zem, kde jej držel, a ze zadní kapsy kalhot mu vzal mobilní telefon, který si ponechal, nasedl do svého vozidla a z místa odjel. Následkem tohoto napadení musel být poškozený ošetřen na chirurgické ambulanci a vznikla mu škoda ve výši 3 500 Kč.
2. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Bylo také rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit škodu poškozenému E. F. ve výši 5 113,91 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 14 943 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z této částky od 1. 8. 2024 do zaplacení. Poškozený E. F. byl se zbytkem nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. K odvolání poškozeného E. F. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 To 326/2024, napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy tohoto poškozeného a znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil zaplatit mu na náhradě škody celkem částku 36 478,43 Kč sestávající z částek 5 113,91 Kč (výdaje za léky 232,91 Kč, za odcizený mobilní telefon 3 500 Kč, cestovné 1 381 Kč) a částky 31 364,52 Kč odpovídající ztrátě na výdělku a na náhradě nemajetkové újmy celkovou částku 24 930,61 Kč sestávající z částky 14 930,61 Kč za bolestné a z částky 10 000 Kč za psychické útrapy. Se zbytkem nároků poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce a obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutková podstata trestného činu loupeže nebyla naplněna, neboť nebyl prokázán majetkový motiv činu. Podle obviněného neexistuje důkaz, že by se zmocnil mobilního telefonu poškozeného, jeho výpověď je osamocená a stojí proti výpovědi obviněného jako tvrzení proti tvrzení. Svědkovi J. P. poškozený tvrdil, že mu byl odcizen mobilní telefon a notebook, což věrohodnost poškozeného zpochybňuje. Výpověď svědkyně D. F., která uvedla, že jí obviněný po návratu domů sdělil, že poškozeného zranil, sebral mu mobil a zahodil do pole, není věrohodná, neboť poškozený se o vyhození telefonu do pole nezmiňuje. Lokalizační údaje mobilního zařízení poškozeného nesvědčí o tom, že by telefon byl odhozen do pole, a záznam telekomunikačního provozu je nepřesný. Soudní znalec v oboru kybernetika Ing. Jakub Kříž uvedl na závěr svého odborného vyjádření, že záznam dat byl vytvořen po uplynutí 3 600 vteřin, aktivace výše uvedených nosičů (PDP context, EPS bearer) a poloha nemusí odpovídat pokrytí uvedené buňky. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by měl úmysl zmocnit se cizí věci, a celý incident vyplývá z interpersonálních neshod mezi ním a poškozeným. Jeho hmotná situace není nepříznivá, a proto neměl důvod obohacovat se na úkor poškozeného. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že argumentace obviněného, kterou se snažil minimalizovat svůj podíl na zmocnění mobilního telefonu poškozeného, nepřesahuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Podle státního zástupce není mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním žádný rozpor, natož extrémní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce má za to, že obviněný se snaží prosadit alternativní verzi události, která nebyla podložena důkazy. Ačkoli namítl, že skutek by mohl být kvalifikován pouze jako trestný čin výtržnictví nebo přestupek, neuplatnil dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. týkající se vadné aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Okresní soud v Mělníku podle státního zástupce přesvědčivě vysvětlil, proč zůstala obhajovací verze obviněného o nenásilném odejmutí mobilního telefonu osamocena a proč má za to, že skutkový stav byl zjištěn bez pochybností. Okresní soud v Mělníku kriticky zkoumal věrohodnost poškozeného na základě dalších důkazů, které vzájemně posuzoval a porovnával. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
6. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší
soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV. Důvodnost dovolání 9. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají. Vzhledem k jejich formulaci je třeba připomenout, že dovolací argumentaci není možné za obviněného v žádném ohledu domýšlet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). 11. Ačkoli obviněný ve svém dovolání deklaroval naplnění citovaného důvodu v jeho první a třetí alternativě, konkrétní rozpor mezi obsahem provedeného důkazu a vyvozeným skutkovým závěrem podstatným pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu loupeže neoznačil a žádný opomenutý důkaz nezmínil. Jeho námitky se buď s obsahem dovolacího důvodu zcela míjí, neboť jde o skutečnosti, které nemají na skutkové závěry tvořící podklad naplnění znaků skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku žádný vliv (otázka, zda telefon odhodil do pole) nebo se jimi pouze obecně domáhal posouzení výpovědi poškozeného jako nevěrohodné. Ta přitom, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odst. 17.–20. lze odkázat, byla podpořena dalšími důkazy, např. záznamem hovoru na tísňovou linku z mobilního telefonu svědka J. P. a jeho prostřednictvím, výpovědí tohoto svědka i svědkyně D. F. atd. Nešlo tedy o situaci tzv. tvrzení proti tvrzení. Oproti tomu argument obviněného, že po uplynutí jedné hodiny je záznam ze sledování mobilního telefonu nepřesný, k čemuž cituje vyjádření znalce, se vztahuje k možnému odhození mobilního telefonu do pole, nikoli k jeho sledování bezprostředně po opuštění místa činu, kdy se telefon jednoznačně nacházel na jiném místě než poškozený. Obhajoba obviněného byla v rámci hodnocení důkazů soudem prvního stupně přesvědčivě vyvrácena. Především je ale třeba konstatovat, že dovolací argumentace je na takové úrovni obecnosti, že dovolací přezkum napadeného rozhodnutí neumožňuje. Bylo pouze obecně proklamováno, že není důkazu o majetkovém motivu činu, nebylo prokázáno, že se obviněný telefonu zmocnil, výpověď poškozeného je nevěrohodná, nebyl prokázán úmysl zmocnit se cizí věci apod. Nejvyšší soud pak může vycházet toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodnil. Není a nemůže být úkolem Nejvyššího soudu jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet za obviněného dovolací argumentaci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 12. I podle Ústavního soudu „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny. Takto však dovolání obviněného vymezeno nebylo a s obecnými námitkami stran zpochybnění hodnocení některých důkazů či stran „neprokázání“ určitých skutečností není jak se vypořádat. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů totiž obviněný v podstatě ani netvrdí a už vůbec jej neargumentuje. Ač formálně uplatnil i třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podobě tzv. opomenutých důkazů, v textu dovolání nelze dohledat ničeho, co by bylo možno pod tuto alternativu podřadit. 13. V daném případě tak lze pouze konstatovat, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
V. Způsob rozhodnutí 14. Vzhledem k výše uvedenému zjištění, že dovolací námitky obviněného svým obsahem neodpovídají formálně uplatněnému důvodu dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 4. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu