6 Tdo 355/2024

6 Tdo 355/2024-2927

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný Ing. Zdeněk Kročák, trvale bytem Anežky České 1118, 252 29 Dobřichovice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 8 To 102/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Zdeňka Kročáka odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 43 T 9/2020, byl obviněný Ing. Zdeněk Kročák (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

„jako předseda představenstva společnosti LINEFIN, a.s., se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, v úmyslu získat pro sebe finanční prospěch, využil tísně společnosti GSCeP, a.s. akciová společnost IČO: 281 87 555, se sídlem Rohanské nábřeží 678, 186 00 Praha 8 a v rámci jednání s touto společností, kterou zastupovali místopředseda představenstva Ing. Eduard Pálka a člen představenstva JUDr. Ladislav Dráb, přislíbil zajistit krátkodobé provozní financování za účelem oddlužení společnosti GSCeP, a.s., a za tuto službu požadoval vyplatit provizi ve výši 3% z předpokládané poskytnuté částky 400 milionů Kč, tj. 12 milionů Kč, neboť toto oddlužení bylo nutnou podmínkou a předpokladem pro vstup strategického partnera a investora společnosti Gasland Europe AG se sídlem Feldhof 11, CH 3600 Zug, Švýcarsko, do společnosti GSCeP, a.s a zahájení budoucí spolupráce v oblasti distribuce zemního plynu na území České republiky a při realizaci projektu výstavby podzemního zásobníku zemního plynu, přičemž v rámci uvedených jednání dne 2.

listopadu 2015 požádal zástupce společnosti GSCeP, akciová společnost, Ing. Pálku o vyplacení první části provize ve výši 6 milionů Kč, a částku požadoval uhradit ze soukromého účtu v měně euro (v přepočtu se jednalo o 222.000 EUR) na jeho osobní účet číslo XY vedený u Tatra banky, a.s., Slovenská republika, požadavek na vyplacení části provize opětovně vznesl dne 6. listopadu 2015 při jednání zainteresovaných stran v Bratislavě, kdy mu bylo vyhověno a ještě téhož dne Mgr. Ladislav Dráb z bankovního účtu číslo XY JUDr.

Ladislava Drába převedl částku 222.000 EUR na bankovní účet číslo XY Ing. Zdeňka Kročáka, následně dne 7. ledna 2016 uzavřel Ing. Zdeněk Kročák jménem společnosti LINEFIN, a.s. ,Smlouvu o zápůjčce‘, kde předmětem Smlouvy byl závazek zapůjčitele přenechat vydlužiteli, společnosti GSCeP, a.s., zastoupené Ing. Eduardem Pálkou a JUDr. Ladislavem Drábem, peněžitou zápůjčku ve výši 10 milionů EUR, kterou se zapůjčitel zavázal vyplatit ve třech platbách tak, že první část ve výši 3.650.000 EUR měla být uhrazena do pěti dnů od podpisu smlouvy a použita k úhradě celé výše pohledávky společnosti DIAMO, státní podnik, za vydlužitelem, druhá část ve výši 2.000.000 EUR měla být vydlužiteli přenechána do deseti dnů a třetí část ve výši 4.350.000 EUR do patnácti dnů od podpisu smlouvy, přesto, že k realizaci této smlouvy a splnění závazků ještě nedošlo, požádal Ing.

Zdeněk Kročák dne 25. ledna 2016 o vyplacení druhé části provize ve výši 6 milionů Kč, tuto částku požadoval uhradit na jeho osobní účet číslo XY vedený u společnosti Raiffeisenbank, a.s., i tomuto požadavku bylo vyhověno a dne 26. ledna 2016 byla z bankovního účtu číslo XY společnosti Česká energie, akciová společnost, na uvedený účet převedena částka 6.000.000 Kč, přičemž obžalovaný Ing. Zdeněk Kročák si byl vědom toho, že svým závazkům nedostojí ani dostát nemůže, neboť ani on ani společnosti LINEFIN, a.s.

neměla takové prostředky k dispozici, přesto zástupce společnosti GSCeP, a.s. Ing. Eduarda Pálku, Mgr. Ladislava Drába a JUDr.

Ladislava Drába opakovaně ujišťoval, že zajištění přislíbených prostředků pro něj nepředstavuje žádný problém, tyto prostředky má k dispozici na svém bankovním účtu a je schopen je okamžitě uvolnit, přičemž vyplacení smluvního plnění pod různými smyšlenými záminkami oddaloval, financování společnosti GSCeP, a.s nezajistil a přes výzvy zástupců spol. GSCeP, a.s. vyplacené peníze nevrátil, čímž byla poškozené společnosti GSCeP, akciová společnost, IČO: 281 87 555, se sídlem Rohanské nábřeží 678, 186 00 Praha 8, způsobena škoda v celkové výši 12.000.0000 Kč“.

2. Podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit společnosti KOPPA, v.o.s., insolvenčnímu správci společnosti GSCeP, a.s., škodu ve výši 12.000.000 Kč.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 8 To 102/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Dovolatel uvedl, že odvolací soud pochybil, když se ztotožnil s rozsudkem nalézacího soudu, a to ve výroku o vině a náhradě škody. Soud druhého stupně se v rozporu se zásadami trestního práva velmi problematicky vypořádal se zcela zásadním pochybením soudu nalézacího v otázce poškozeného. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle něj dán již ve „výrokové větě“, kdy odvolací soud konstatoval, že se obviněný dopustil jednání jako předseda představenstva společnosti LINEFIN, a.s., neboť o tomto není ve spise jediný důkaz. I když obhajoba odhlédne od toho, zda jednání bylo provizí nebo půjčkou, tak adresátem finančních prostředků byl vždy toliko obviněný jako osoba fyzická. O společnosti LINEFIN, a.s., se zúčastnění dozvěděli až ke dni 7. 1. 2016, kdy byla uzavřena smlouva o půjčce mezi GSCeP, a.s., a LINEFIN, a.s. Do té doby jednal toliko jako fyzická osoba.

6. Podle dovolatele je otázkou, zdali soud dostatečně zkoumal subjektivní stránku jeho jednání, když svědek Dráb starší potvrdil, že s ním (obviněným) vlastně nikdy nejednal. Obviněný jednal výhradně se svědkem Pálkou, který se svědkem Drábem vyjednal, že pošle obviněnému dvakrát částku 6 milionů Kč. Je otázkou, co uvedl svědek Pálka svědkovi Drábovi jako důvod převodu peněz na obviněného. A pokud to byla provize a nikoli půjčka, tak provize za co? Svědek Pálka nepochybně nemohl dne 2. 11. 2015 uvést jako důvod převodu peněz provizi za to, že obviněný zajistí, že společnost LINEFIN, a.s., zapůjčí společnosti GSCeP, a.s., částku 10 milionů €, nebo jinou investici, když v té době obviněný nedisponoval žádnou relevantní informací o stavu společnosti GSCeP, a.s., vyjma informací verbálních od svědka Pálky.

7. Vzhledem k tomu, že svědek Dráb a svědek Pálka vynaložili finanční prostředky v advokátní kanceláři na sepis smlouvy o půjčce mezi GSCeP, a.s., a LINEFIN, a.s., pak podle dovolatele postrádá logiku, aby si jako zkušení podnikatelé nenechali sepsat a podepsat smlouvu o provizi mezi GSCeP, a.s., a LINEFIN, a.s., potažmo obviněným. Částka 10 milionů € nemá s plněním ve výši 12 milionů Kč nic společného. Plnění ve prospěch obviněného se vztahuje k částce 400 milionů Kč.

8. Dále dovolatel namítl, že postrádá logiku, proč by adresátem provize měl být on jako osoba fyzická, pokud by měl zajistit plnění ve prospěch GSCeP, a.s., jako předseda představenstva společnosti LINEFIN, a.s. Za tohoto stavu by nárok na plnění náležel společnosti LINEFIN, a.s., a podléhal by zdanění.

9. Podle obviněného je skutkový děj popsaný v napadeném rozsudku (i v rozsudku soudu nalézacího) zcela nepřezkoumatelný, neboť postrádá elementární logiku a odporuje obchodním zvyklostem. Nebylo prokázáno, co dohodl svědek Pálka se svědkem Drábem, tj. za co budou skutečně obviněnému peníze vyplaceny. Dále nebylo prokázáno, co sdělil svědek Pálka svědkovi Drábovi k osobě obviněného v tom smyslu, zda ve věci vystupuje jako fyzická osoba nebo jako představitel nějaké společnosti. Z provedených důkazů lze dovodit fakticky jen to, že vše nasvědčuje tomu, že svědek Pálka prezentoval svědkovi Drábovi obviněného jako osobu schopnou zajistit financování pro GSCeP, a.s., a osobu, která potřebuje zaplatit.

10. Pokračoval, že bez dokladu dvakrát po sobě bylo na jeho soukromý účet zasláno 6 milionů Kč, což svědčí o tom, že se skutečně jednalo o půjčku, a to v obou případech, neboť tu lze poskytnout i bez smlouvy, když reálný kontrakt vznikl právě plněním. Pokud by šlo o provizi, tak by taková částka při absenci smlouvy musela být řádně vyfakturována a faktura by musela být v účetnictví GSCeP, a.s., evidována. I kdyby byl subjektem smluvního vztahu z ústní smlouvy o provizi toliko obviněný jako fyzická osoba, tak pro platbu provize chybí minimálně účetní doklad vystavený obviněným jako fyzickou osobou. Za pravděpodobné hraničící s jistotou považoval dovolatel stav, že se v případě první platby v jeho prospěch jednalo o platbu bez jakýchkoli dalších specifikací, a to o platbu ve prospěch fyzické osoby, kdy slovo provize se stalo pravděpodobně pracovním označením platby, neboť formálně nebylo k platbě cokoli sjednáno.

11. Obviněný poté namítl, že odvolací soud oba skutečné poškozené správně označil, avšak pochybil v následující úvaze, která nemá oporu v provedených důkazech. Pokud jednání obviněného je trestným činem, pak v případě bankovního převodu ze dne 6. 11. 2015 je poškozeným svědek JUDr. Ladislav Dráb a v případě bankovního převodu ze dne 26. 1. 2016 je poškozeným společnost Česká energie, a.s. Skutečnost, že si následně svědci JUDr. Ladislav Dráb a Mgr. Ladislav Dráb uzavřeli smluvní ujednání se společností GSCeP, a.s., není podle obviněného důkazem o tom, kdo je v této trestní věci poškozeným. V civilním řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že pohledávka nepatří společnosti GSCeP, a.s., resp. že tato společnost není ve věci podání žaloby na plnění aktivně legitimována. Pokud by poškození úplaty 2 x 6 mil. Kč skutečně chápali jako reálnou provizi, tak nepochybně výplata dne 7. 11. 2015 neměla ničeho společného se společností LINEFIN, a.s., a přislíbenou zápůjčkou ve výši 10 mil. € a takto to nemohl chápat ani případný poškozený, neboť o zápůjčce ve výši 10 mil. € se mohl dozvědět nejdříve v lednu 2016, stejně jako o existenci společnosti LINEFIN, a.s. V případě platby ze dne 26. 1. 2016 je pak adresátem plnění opět fyzická osoba, tj. obviněný, a opět chybí specifikace, za co, a za splnění jakých podmínek, měl obviněný na tvrzenou provizi právo. Co bylo skutečně ujednáno mezi obviněným a svědkem Pálkou a následně mezi svědky Pálkou a Drábem, neodpovídá tomu, co se ve skutečnosti událo, a nebylo tomu tak, jak je uvedeno v napadeném rozsudku a ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Je lhostejno, co vypověděli všichni tři aktéři skutkového děje, neboť skutečné jednání prokázané soudem odporuje tvrzení o provizi a o jednání obviněného jménem společnosti LINEFIN, a.s. Status poškozeného byl soudem dovozen z interního ujednání mezi rodinou Drábů dílem v pozici statutárních zástupců právnických osob a dílem osob fyzických bez aktivního jednání obviněného. Totéž platí o tzv. memorandu, které bylo podepsáno bez účasti a vůle obviněného.

12. Dovolatel shrnul, že napadený rozsudek trpí vadami, které ho činí nepřezkoumatelným, odporuje provedeným důkazům a logice obchodního chování právnických osob. Hodnocení důkazů je zmatečné a „poškozený“ tímto rozsudkem získal více práv, než která mu náleží.

13. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí. Požádal, aby senát dovolacího soudu rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí, tj. odkladu výkonu trestu odnětí svobody a výkonu rozhodnutí z výroku o náhradě škody.

14. Ve věci se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve vztahu k dovolací argumentaci mimo jiné uvedl, že dovolání obviněného je doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy správně vypořádaly. V té souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Navázal, že soudy na totožné výhrady obviněného z předchozího řízení přiléhavě reagovaly a požaduje-li obviněný pádné odpovědi na všechny své výhrady, nepochybně je nalezne v přesvědčivé argumentaci obsažené v odůvodněních rozhodnutí obou soudů.

15. Pokračoval, že dovolatel vytkl na prvním místě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce však lze pod tento dovolací důvod podřadit jen malou část námitek, konkrétně tu pasáž dovolání, v níž dovolatel zjevný rozpor spatřoval ve zjištění obsaženém ve skutkové větě, že se obviněný dopustil jednání jako předseda představenstva společnosti LINEFIN, a.s. Podle státního zástupce se jedná o námitku neopodstatněnou, neboť uvedené zjištění z provedených důkazů v celém rozsahu a bez výhrad vyplývá. Provedené důkazy svědčí tomu, že se dovolatel jednání dopustil právě jako předseda představenstva společnosti LINEFIN, a.s., za kterou a jejím jménem podepsal smlouvu o zápůjčce.

16. Státní zástupce navázal, že významnou část svého mimořádného opravného prostředku věnoval obviněný taktéž polemice s tím, zda se v případě oněch nadvakrát vyplacených 12 milionů Kč jednalo o půjčku či o provizi. I tuto námitku uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státního zástupce však ji pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť ji dovolatel vystavěl výlučně na prostém popření skutkového stavu zjištěného soudy a na polemice s provedenými důkazy. Doplnil, že obhajovací verze dovolatele, že žádnou provizi nedostal a pouze přijal nabídku na půjčení 12 milionů Kč, byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. Soudy dospěly k odůvodněnému závěru, že dovolatel uvedl zástupce společnosti GSCeP, a.s., v omyl a jednal v podvodném úmyslu se obohatit.

17. Dále státní zástupce vyjádřil názor, že pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku, že „... poškozeným, pokud jednání ... je trestným činem, je v případě bankovního převodu ze dne 6. 11. 2015 sv. Dráb mladší (JUDr. Ladislav Dráb) a v případě bankovního převodu ze dne 26. 1. 2016 společnost Česká energie a. s.“. To však postrádá opodstatnění, a to z důvodů, které odvolací soud shrnul v odstavci 9. odůvodnění svého rozhodnutí.

18. To, že peněžní prostředky ve výši 12 milionů Kč představující provizi nebyly na účet dovolatele odeslány přímo z účtu společnosti GSCeP, a.s. , nemění podle státního zástupce nic na tom, že právě ona byla subjektem, který byl podvodem obviněného poškozen. V této trestní věci lze dospět k závěru, že společnosti GSCeP, a.s., byla jednáním dovolatele způsobena škoda ve výši 12 milionů Kč právě v podobě vzniku dluhu vůči věřiteli společnosti Česká energie, která společnosti GSCeP, a.s., zápůjčku poskytla nepřímo (prostřednictvím třetího) k rukám podvodně jednajícího dovolatele a na jeho bankovní účet.

19. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

21. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 8 To 102/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

22. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení. Přitom nepostačuje, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněnému důvodu dovolání.

23. Podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

24. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat

též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

25. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV. Důvodnost dovolání

26. Obviněný s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky, jimiž rozporoval skutkové závěry učiněné soudy nižších stupňů. Na prvním místě odmítl zjištění, že se svého jednání dopustil jako předseda představenstva obchodní společnosti LINEFIN, a.s., přičemž tvrdil, že jednal jako osoba fyzická. Jako další zpochybnil povahu plnění částky celkem 12 milionů Kč, kterou přijal, když uvedl, že se nejednalo o provizi, nýbrž že v této hodnotě přijal půjčku, která neměla spojitost s částkou 10 milionů €.

27. Při zběžném náhledu by bylo možno uvažovat o podřazení námitek dovolatele pod výše specifikovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění, jeho první alternativu, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Reálně se však s vymezením daného dovolacího důvodu míjí.

28. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

29. V návaznosti na to je nutno akcentovat, že dovolatel musí ve své dovolací argumentaci takový zjevný rozpor osvědčit, tj. poukázat konkrétně na to, proč má za to, že tu takový očividný rozpor existuje. Jinými slovy vyjádřeno, nemůže se uchýlit jen k tomu, že poukáže na existenci rozporných a vzájemně si odporujících důkazů, či uplatní námitky vůči hodnocení důkazů soudem ve snaze prosadit jejich vlastní (jeho zájmům prospěšnější) interpretaci, případně přímo (bez dalšího) prosazuje vlastní způsob hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci. Shodný výklad tohoto dovolacího důvodu sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22: „Není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v „v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ … Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

30. Po přezkoumání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takto vymezeným požadavkům na odůvodnění dovolání (zmíněný dovolací důvod) obviněný nedostál. Pokud jde o námitky uplatněné ve skutkové rovině, jedná se o běžnou polemiku s provedenými důkazy, zejména s výpověďmi svědků a jejich hodnocením soudy nižších stupňů. Obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci, aniž by zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů (a to konkrétně označených) patřičně doložil. De facto přitom též přehlíží či zamlčuje důkazy, z nichž soudy nižších stupňů po patřičném (komplexním) vyhodnocení učinily relevantní skutková zjištění. V těchto souvislostech není od věci poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

31. Nad uvedený rámec dovolací soud konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně určující pro naplnění znaků trestného činu, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, provedených v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., které již soud prvního stupně hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící závěry náležitě vysvětlil. Nejvyšší soud proto neshledal, že by tato skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.

32. V posuzované věci tak zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů není dán [a tím není naplněna ani první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].

33. Nejvyšší soud nicméně považuje za vhodné stručně se vyjádřit k některým skutečnostem, které obviněný namítl v dovolání.

34. Dovolatelem uplatněné námitky mají jeden společný rys. Nejsou ve věci novými a nevyřešenými, nýbrž otázkami, které již byly soudy nižších stupňů podrobně řešeny v předchozích fázích trestního řízení a jejich přiléhavé hodnotící úvahy a závěry jsou obsaženy v odůvodněních jejich rozhodnutí. Za dané situace Nejvyšší soud (stejně jako státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání) připomíná své rozhodnutí ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Právě tato situace nastala v posuzované věci. Vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů se již v odvolání uvedenými námitkami dostatečně a správně vypořádaly, přičemž dovolací soud se s jejich závěry ztotožnil, je nadbytečné, aby opětovně ve všech podrobnostech vykresloval, co již bylo soudy nižších stupňů popsáno. Postačuje tak poukázat na jejich rozhodnutí a připomenout vybrané argumenty.

35. Obviněný soudům nižších stupňů vytkl, že ve skutkové větě je uvedeno, že se jednání dopustil jako předseda představenstva obchodní společnosti LINEFIN, a.s., s tím, že tento závěr podle něj nemá oporu v důkazech. Obviněný ve své argumentaci uvedl, že podle něj je vadný závěr o tom, že se trestného jednání dopustil jako statuární orgán jmenované obchodní společnosti. Avšak již neosvědčil, v čem má mít tato námitka zásadní význam z hlediska skutkových zjištění určujících pro právní kvalifikaci jeho jednání, jehož podstatou bylo uvedení jiného – zástupců společnosti GSCeP, a.s. – v omyl stran zajištění finančních prostředků pro jmenovanou společnost a na tomto základě obohacení se o 12 milionů Kč (jejichž vyplacením jako tvrzené provize podmínil opatření a vyplacení – ovšem lživě slibovaných – finančních prostředků), a to ke škodě jmenované společnosti.

36. Následně obviněný položil otázku, jestli soud dostatečně zkoumal subjektivní stránku jeho jednání a poukázal na výpovědi svědků, aniž by vyložil, v čem má podle něj spočívat zjevný rozpor. Postačuje zde připomenout bod 89. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž se s otázkou subjektivní stránky zabýval.

37. Další námitkou obviněného byla povaha plnění ve výši celkem 12 milionů Kč, které obdržel. Tedy, zda se jednalo o provizi (k čemuž dospěly soudy nižších stupňů) či o půjčku. V jeho argumentaci, kterou na svou obhajobu předložil, že se mělo jednat o půjčku, mu není možno přisvědčit. Jak již bylo výše naznačeno, není ani tato otázka v řízení věcí novou. Jak se podává z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, obviněný své tvrzení o tom, že částka celkem 12 milionů Kč podle něj byla půjčkou, prezentoval na svou obhajobu již v předchozích fázích trestního řízení. Soudy nižších stupňů tuto obhajobu nikterak nepominuly, naopak se jí řádně zabývaly a v míře více než dostatečné vyložily, proč se takto prezentovanou obhajobou obviněného nemohly ztotožnit. Obviněný prezentoval vlastní obraz skutkového děje, který však nemá oporu v provedených důkazech.

38. O dané částce jako o provizi hovořil svědek Ing. Eduard Pálka, přičemž výslovně vyloučil, že by někdy u Mgr. Ladislava Drába vyjednával půjčku pro obviněného. Daný svědek uvedl, že s ním Mgr. Dráb ani obviněný, o půjčce 12 milionů Kč nemluvil. Vysvětlil, že částka 12 milionů Kč byla obviněnému vyplacena jako provize. Stejně o dané částce jako o provizi vypovídali svědkové Mgr. Ladislav Dráb, nar. 1959, a JUDr. Ladislav Dráb, nar. 1983. Dalšími důkazy toho, že se jednalo o provizi, je sms komunikace, v níž sám obviněný hovoří o provizi (bod 46. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně) – srov. č. l. 504, kde obsažena sms zpráva od obviněného Eduardu Pálkovi s datem „po 2. 11. 9:39“ v jejímž textu je mimo jiné obsaženo „Celkova castka transakce je 400 mil kc o to tento tyden navysim ucet fondu pro mne provize 3% coz 12mil. 50% provize 6 mil kc/222tis €/ potebuji zlozit ted na ucet v Tatra bance Projednej to s partnerem a jedeme na ostro“. V pokračování této sms komunikace je dále obsaženo „ocekavam zítra zalohu na tatra banku“ a následně „dnes proved vas zavazek platbu zalohy provize do Tatra banky“. Je vhodné připomenout též tzv. Memorandum o porozumění, v jehož příloze označené Annex č. 4 (viz čl. 1 odst. iv. Memoranda) je rovněž uvedena provize 12 milionů Kč pro obviněného (viz č. l. 556 spisu – Annex 4 – Provision for Zdenek Krocak CZK 12 000 000 ekv. In EUR 444 444). Nalézací soud se hodnocením těchto důkazů a otázce povahy poskytnuté částky zabýval v pasáži odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 78. a násl., kde řádně a podrobně vyložil, proč učinil závěr, že se jednalo o provizi, a nikoli o půjčku. Následně se dané námitce věnoval i soud odvolací, k čemuž dovolací soud odkazuje na bod 7. a násl. odůvodnění jeho rozhodnutí. Tvrzení obviněného, že poskytnutá částka ve výši celkem 12 milionů byla půjčkou, bylo vyvráceno. Nehledě na uvedené, není od věci poznamenat, že otázka formálního označení částky poskytnuté obviněnému není určující pro právní posouzení. Svojí podstatou totiž šlo o jeho výtěžek (obohacení) z podvodného jednání, jehož se dopustil vůči obchodní společnosti GSCeP, a.s.

39. Jako další výhradu obviněný uplatnil tvrzení, že předmětná částka 12 milionů Kč nebyla poskytnuta z majetku obchodní společnosti GSCeP, a.s., z čehož vyvodil názor, že pokud jeho jednání je trestným činem, tak poškozeným je v případě bankovního převodu ze dne 6. 11. 2015 (6 milionů Kč, v přepočtu 222.000 €) JUDr. Ladislav Dráb, nar. XY, a v případě bankovního převodu ze dne 26. 1. 2016 obchodní společnost Česká energie, a.s. Tuto námitku je možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak není možno se s ní ztotožnit, jak je vyloženo následovně.

40. I u této námitky platí výše uvedené. Daná problematika totiž již byla správně vyřešena v předchozích fázích řízení. Zejména lze v této souvislosti poukázat na bod 10. rozsudku soudu druhého stupně, kdy je nadbytečné detailně opakovat to, co zde jmenovaný soud vyložil.

41. Postačí proto připomenout právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho usnesení ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2939/2020, kde vyslovil, že „Při peněžité půjčce pak věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění, anebo na dlužníkem označený účet třetí osoby, který podle dohody stran smlouvy o půjčce je místem plnění závazku věřitele poskytnout předmět půjčky (srov. rozsudky ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4237/2011, ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, či ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (nyní zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019)“.

42. Uvedené závěry ustálené judikatury se přitom obdobně uplatní rovněž na smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle § 2390 o. z. (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019).

43. Mezi zapůjčitelem Česká energie, a.s., a společností GSCeP, a.s., jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Zapůjčitel se touto smlouvou zavázal přenechat vydlužiteli tam uvedenou finanční částku převodem na určený bankovní účet třetí osoby, přičemž tato částka měla být určena na úhradu odměny za zajištění financování projektů vydlužitele. Plnil-li zapůjčitel na základě uvedené dohody, pak dostál svému závazku, přičemž důsledkem realizace tohoto plnění bylo, že jej nabyla společnost GSCeP, a.s., které tak současně vznikl závazek vrátit po sjednaném čase předmět zápůjčky zapůjčiteli. Skutečnost, že předmětné finanční prostředky nepřišly na účet obviněného přímo z účtu společnosti GSCeP, a.s., tak (právě se zřetelem k výše rozvedeným skutečnostem) nemění nic na tom, že právě společnost GSCeP, a.s., obviněnému (v důsledku jeho podvodného jednání) poskytla finanční prostředky. O tyto byla její majetková podstata zmenšena, a tedy byla podvodným jednáním obviněného poškozena.

V. Způsob rozhodnutí

44. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

45. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby senát Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody a výkonu rozhodnutí z výroku o náhradě škody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 5. 2024

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu