6 Tdo 675/2025-572
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 3 To 24/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 6/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 185 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč a poškozené M. L., nar. XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené odkázány se zbytkem jejich nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 3 To 24/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 2), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené AAAAA. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při zachování skutkových zjištění soudu prvního stupně uznal obviněného pod bodem 2) výroku o vině vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024.
3. Za tento trestný čin a za sbíhající se zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pod bodem 1) rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2025, č. j. 3 T 6/2024-413, ho odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit poškozené AAAAA na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč a jmenovanou poškozenou dále podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím ustanovené obhájkyně Mgr. Barbory Čihákové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pokud jde o zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí [skutek pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně], kterého se měl dopouštět vůči své manželce, své jednání doznával, popíral pouze dobu, po kterou se tohoto jednání měl dopouštět, tedy že by tak měl činit od března 2022. Opakovaně uvedl, že svého jednání lituje a opakovaně se omlouval, jako spouštěč svého jednání označoval sociální a ekonomickou situaci v rodině, kdy více než rok žilo devět lidí, tedy obviněný s manželkou a jejich děti v jedné místnosti, kdy v důsledku toho ve spojení s konzumací alkoholu a postupně i drog u obou manželů docházelo k eskalaci násilí. I přes své doznání ke skutku pod bodem 1) obviněný upozorňuje ve vztahu k době páchání tohoto zločinu na porušování zásady rovnosti, kterou spatřuje v nestejném přístupu k hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků, a to zejména ve vztahu k výslechu svědkyně M., poškozené manželky a svědka B. Soudy se navíc nijak nevypořádaly zejména s motivem a důvodem zásadní změny chování obviněného na Ukrajině před jeho odjezdem do ČR a po příjezdu rodiny do ČR, kdy během necelého měsíce měl začít při stejném osobnostním nastavení týrat manželku, ačkoliv měsíc předtím bylo jejich soužití bezproblémové.1.
2. Ve vztahu ke zločinu znásilnění [skutek pod bodem 2) výroku odvolacího soudu] dovolatel namítá, že po celou dobu trestního stíhání toto jednání popíral. Jeho obhajobu podporují výsledky genetického zkoumání, kdy ze stěru z pochvy poškozené nebyl izolován mužský Y haplotyp, stejně jako gynekologická lékařská zpráva o vyšetření nezletilé v souvislosti s falometrickým vyšetřením obviněného provedeném v rámci jeho znaleckého zkoumání. Uvedl, že v omezeném prostoru v jedné místnosti za naprosto neexistujícího soukromí nemohlo reálně docházet k sexuálním útokům popisovaným nezletilou. Poukázal na to, že od nezletilých dětí požadoval podstatně vyšší míru kázně než jejich matka, kterou děti nevnímaly jako autoritu. Také namítá nesoulad v popisu průběhu jednotlivých útoků a místa, kde mělo docházet k sexuálním útokům vůči nezletilé tak, jak je tato popisovala v rámci své jediné procesně použitelné výpovědi po zahájení trestního stíhání a následně v rámci psychologického znaleckého zkoumání nezletilé provedeného více než s ročním odstupem. Ze zmíněného znaleckého posudku navíc vyplývá snížená obecná věrohodnost poškozené, přičemž znalkyně uzavřela, že rozvoj duševní poruchy poškozené nelze s jednáním obviněného spojovat a neshledala u ní žádné specifické následky vztahující se k jeho údajnému protiprávnímu jednání. Domnívá se, že byl odsouzen na základě nevěrohodných důkazů.
3. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 3 To 24/2025-458, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2025, č. j. 3 T 6/2024-413, a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v podstatě jen opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, s níž se soudy již vypořádaly. Za takové situace se zpravidla jedná o dovolání nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, či sp. zn. 4 Tdo 206/2019). Odvolací soud se s námitkami obviněného vztahujícími se ke skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně řádně vypořádal v bodech 21. – 23. svého rozsudku. Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku je trestným činem trvajícím, u něhož lze časové vymezení skutku upravovat, nikoli však částečně zprošťovat, protože by vznikla překážka věci rozhodnuté. Trvající trestný čin spočívá v tom, že pachatel vyvolá protiprávní stav a udržuje jej, přičemž se posuzuje jako jedno jednání bez ohledu na délku trvání. Odvolací soud správně uzavřel, že obviněný svým jednáním vůči poškozené M. L. tato kritéria naplnil. Mylný je názor obviněného, že trestní odpovědnost lze spojovat pouze s fyzickými útoky. Týrání zahrnuje i psychické násilí – nevybíravé nadávky a urážky – které byly navíc doprovázeny fackami, shazováním na zem, kopáním, bitím pěstí a útoky nožem či šroubovákem, jež zanechaly viditelné jizvy. Poškozená jednání vnímala jako těžké příkoří, byla ponižována a fyzicky napadána, přičemž její situace byla zhoršena tím, že se nacházela v cizí zemi bez zázemí.
5. Ve vztahu k výhradám dovolatele ohledně skutku pod bodem 2) státní zástupkyně uvádí, že odvolací soud se s argumentací obviněného vypořádal v bodě 25. svého rozhodnutí. Stěžejním důkazem byla výpověď poškozené AAAAA, což je u těchto trestných činů obvyklé. Znalecký posudek PhDr. Malé potvrdil věrohodnost výpovědi poškozené a vyloučil možnost jejího výslechu před soudem bez rizika vážné destabilizace psychického stavu. Poškozená popsala jednání obviněného detailně a autenticky, což svědčí o pravdivosti její výpovědi. Znalkyně hodnotila její specifickou věrohodnost jako dobrou. Výpověď poškozené koresponduje s výpovědí její matky M. L., které se dcera svěřila. Gynekologické vyšetření z FN Plzeň (30. 11. 2023) potvrdilo zhojené poškození hymenu odpovídající popsaným praktikám. Soud prvního stupně se podrobně zabýval i biologickými stopami (body 52. – 54. jeho rozsudku), přičemž absence mužského Y haplotypu je vysvětlitelná časovým odstupem od posledního útoku. Tyto skutečnosti nijak nezpochybňují závěr o vině obviněného. Použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 1.
III. Přípustnost dovolání
2. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
3. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání, nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování.
5. Podané dovolání vůbec neuvádí, ve které alternativě zvolený dovolací důvod uplatňuje. Obviněný spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu u skutku popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně jen v tom, že se svého jednání měl dopouštět od března 2022 a za důvod svého jednání označoval sociální a ekonomickou situaci v rodině. Ve skutečnosti tak obviněný pouze vyjadřuje nesouhlas se skutkovými zjištěními dříve rozhodujících soudů, aniž by konkrétně uvedl, která učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je třeba připomenout, že obžaloba pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byla na obviněného podána pro skutek vymezený podle popisu tak, že jeho jednání mělo probíhat v době od 9. 3. 2021 do 29. 11. 2023. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se obviněný svého jednání dopustil v době od března 2022 do 29. 11. 2023. V tomto vyšel zejména ze svědecké výpovědi poškozené M. L. učiněné v hlavním líčení konaném dne 1. 8. 2024 (č. l. 312 a násl.), v níž tato mimo jiné uvedla, že „až když přijela s dětmi do České republiky, začal obviněný víc pít a začal ji týrat. S dětmi přijela 28. 2. 2022, a když přijela do XY, tak ji hned zmlátil“. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně důsledně promítl výsledky provedeného dokazování do popisu skutkové věty pod bodem 1) výroku rozsudku. S jeho hodnotícími závěry se následně ztotožnil i soud odvolací. 1.
2. Z dovolací argumentace obviněného plyne, že netvrdí, že by skutková zjištění soudů popsaná pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nic takového ve svém dovolání (ve vztahu ke druhé a třetí alternativě zvoleného dovolacího důvodu) neuplatňuje. Výtku, kterou vůči skutkovým zjištěním soudů činí, nelze vyhodnotit ani jako splňující požadavek plynoucí z první alternativy tohoto dovolacího důvodu. Dovolatel je totiž povinen, má-li se svým dovoláním uspět, argumentačně přesvědčivě vymezit vadu, kterou je podle něj jím napadené rozhodnutí (příp. jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně) zatíženo. Znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Dovolací námitky obviněného vznesené ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně tak uplatněný dovolací důvod nenaplňují.
3. Nepřípadný je poukaz obviněného na porušení zásady rovnosti, kterou spatřuje v nestejném přístupu při hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků. Tato námitka není podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale ani pod žádné další zákonné důvody vyjmenované v tomto ustanovení. Navíc pro svou stručnost není ani řádně konkretizovaná a Nejvyšší soud nemůže dovolací argumentaci za obviněného domýšlet. Zásada rovnosti (rovnosti zbraní) mající základ v čl.
37 odst. 3 Listiny (Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.), resp. v čl. 6 odst. 1 a 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (rovnost zbraní jako součást práva na spravedlivý proces) nachází v trestním procesu své vyjádření v tom, že a) obviněný a obžaloba mají zásadně rovnocenné procesní možnosti, b) žádná ze stran nesmí být v podstatné procesní nevýhodě, c) každá ze stran musí mít možnost seznámit se s důkazy, vyjádřit se k nim a navrhovat důkazy. Obviněný musí mít možnost účinně uplatňovat svoji obhajobu, pod realizací tohoto práva je však nezbytné rozumět poskytnutí možnosti realizovat oprávnění přiznaných mu trestním řádem.
Z hlediska hodnocení důkazů však zásadou rovnosti operovat nelze, neboť vytýkáno může být jen nesplnění požadavků plynoucích z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jež stanoví, že hodnotit důkazy je třeba podle vnitřního přesvědčení orgánu činného v trestním řízení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tomuto požadavku soud prvního stupně plně dostál, jak je zřejmé z hodnotící pasáže uvedené v bodech 41. – 46. odůvodnění jeho rozsudku.
4. V případě jednání popsaného pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku a shodně tak pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný rovněž nevyložil, ve které alternativě zvolený dovolací důvod uplatňuje. Pouze uvedl, že jeho obhajobu podporují výsledky genetického zkoumání, stejně jako gynekologická lékařská zpráva o vyšetření nezletilé. Obsahem těchto důkazů se soud prvního stupně zabýval v hodnotícím procesu a konkrétní úvahy ve vztahu k těmto důkazům jsou popsány pod body 52. a 54.
odůvodnění svého rozsudku. Na konkrétní odvolací námitky pak reagoval odvolací soud zejména v bodě 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Stejně tak se soud prvního stupně pod bodem 53. odůvodnění svého rozsudku zabýval námitkou obviněného, že k sexuálním útokům vůči nezletilé poškozené mělo docházet ve stejné místnosti, kde spalo dalších šest sourozenců. Z obsahu podaného dovolání tak vyplývá, že obviněný prosazuje vlastní hodnocení provedených důkazů, při kterém zdůrazňuje důkazy mající svědčit v jeho prospěch.
Tyto však dříve rozhodující soudy nepominuly, řádně je vyhodnotily a dospěly k závěru o tom, že pro rozhodnutí o vině obviněného skutkem popsaným pod bodem 2), který je kvalifikován jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, není vůbec podstatné, že ve stěru z pochvy poškozené nebyl nalezen mužský Y haplotyp, jakož i to, že při gynekologickém vyšetření poškozené bylo shledáno, že její panenská blána je prostupná pro balonek o průměru 35 mm, je pružná a jsou na ní popsána zhojená porušení na několika místech.
1.
2. Oba rozhodující soudy rovněž pečlivě hodnotily věrohodnost nezletilé poškozené AAAAA. Při tomto vyšly jak z obsahu samotné výpovědi poškozené učiněné v přípravném řízení zadokumentované na DVD nosiči uloženém ve spise (č. l. 93) a znaleckého posudku z oboru psychologie, odvětví dětská klinická psychologie, vypracovaného znalkyní PhDr. Karolínou Malou (č. l. 353–374), jakož i výpovědi znalkyně z hlavního líčení dne 29. 1. 2025 (č. l. 407–408). Z písemně vypracovaného znaleckého posudku vyplývá, že nezletilá AAAAA při znaleckém vyšetření znalkyni popisovala, jaké sexuální aktivity na ní obviněný vykonával, když bydleli v XY, a na dotaz znalkyně uvedla, že na policii možná byla rozrušená, tak možná XY neřekla. Sama znalkyně, která vyhodnotila specifickou věrohodnost nezletilé poškozené z psychologického hlediska jako dobrou, v hlavním líčení upozornila na to, že na časové a místní údaje, které poškozená ve své výpovědi uvádí, se lze spolehnout méně, ale je třeba si uvědomit, že jednání obviněného mělo podle všeho chronický charakter a nezapamatuje si to nikdo i při plném duševním zdraví. M. L. ve své výpovědi připustila, že v XY sice do penzionu muže nepouštěli, ovšem obviněný tam mohl zůstat třeba jednou přes noc. Všemi shora vytýkanými námitkami obviněného se rozhodující soudy zabývaly, jak o tom svědčí zejména bod 51. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud výše popsané námitky obviněný opakoval i v podaném dovolání, aniž by je argumentačně podložil způsobem vyloženým výše (bod 14.), nelze je podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se tyto dovolací námitky s vymezením uvedeným v tomto zákonném ustanovení míjí.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
3. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Protože obviněný žádnou relevantní námitku odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu neuvedl, nemá v tomto směru Nejvyšší soud podklad pro svou přezkumnou činnost. 1.
V. Způsob rozhodnutí
2. Protože se obviněný svou argumentací rozešel s obsahovým zaměřením vznesených dovolacích důvodů, rozhodl Nejvyšší soud o jeho dovolání způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
3. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 12. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek