6 Tdo 675/2025-572
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 o
dovolání, které podal obviněný V. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4.
2025, sp. zn. 3 To 24/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 6/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 185 odst. 3 a § 43
odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 7 roků, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění na
dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit
poškozené AAAAA na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč a poškozené M.
L., nar. XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2
tr. ř. byly poškozené odkázány se zbytkem jejich nároků na náhradu nemajetkové
újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku
rozhodl Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 4.
2025, sp. zn. 3 To 24/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.
ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod
bodem 2), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k
poškozené AAAAA. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při zachování
skutkových zjištění soudu prvního stupně uznal obviněného pod bodem 2) výroku o
vině vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024.
3. Za tento trestný čin a za sbíhající se zločin týrání osoby žijící ve
společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán
vinným pod bodem 1) rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2025, č. j.
3 T 6/2024-413, ho odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném
do 31. 12. 2024 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 7 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon
tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku
mu uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. Podle § 228
odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit poškozené AAAAA na náhradě
nemajetkové újmy částku 200 000 Kč a jmenovanou poškozenou dále podle § 229
odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na
řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. odvolání státního
zástupce zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný
prostřednictvím ustanovené obhájkyně Mgr. Barbory Čihákové dovolání, jež opřel
o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pokud jde o zločin
týrání osoby žijící ve společném obydlí [skutek pod bodem 1) výroku rozsudku
soudu prvního stupně], kterého se měl dopouštět vůči své manželce, své jednání
doznával, popíral pouze dobu, po kterou se tohoto jednání měl dopouštět, tedy
že by tak měl činit od března 2022. Opakovaně uvedl, že svého jednání lituje a
opakovaně se omlouval, jako spouštěč svého jednání označoval sociální a
ekonomickou situaci v rodině, kdy více než rok žilo devět lidí, tedy obviněný s
manželkou a jejich děti v jedné místnosti, kdy v důsledku toho ve spojení s
konzumací alkoholu a postupně i drog u obou manželů docházelo k eskalaci
násilí. I přes své doznání ke skutku pod bodem 1) obviněný upozorňuje ve vztahu
k době páchání tohoto zločinu na porušování zásady rovnosti, kterou spatřuje v
nestejném přístupu k hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků, a to zejména
ve vztahu k výslechu svědkyně M., poškozené manželky a svědka B. Soudy se navíc
nijak nevypořádaly zejména s motivem a důvodem zásadní změny chování obviněného
na Ukrajině před jeho odjezdem do ČR a po příjezdu rodiny do ČR, kdy během
necelého měsíce měl začít při stejném osobnostním nastavení týrat manželku,
ačkoliv měsíc předtím bylo jejich soužití bezproblémové.1.
2. Ve vztahu ke zločinu znásilnění [skutek pod bodem 2) výroku
odvolacího soudu] dovolatel namítá, že po celou dobu trestního stíhání toto
jednání popíral. Jeho obhajobu podporují výsledky genetického zkoumání, kdy ze
stěru z pochvy poškozené nebyl izolován mužský Y haplotyp, stejně jako
gynekologická lékařská zpráva o vyšetření nezletilé v souvislosti s
falometrickým vyšetřením obviněného provedeném v rámci jeho znaleckého
zkoumání. Uvedl, že v omezeném prostoru v jedné místnosti za naprosto
neexistujícího soukromí nemohlo reálně docházet k sexuálním útokům popisovaným
nezletilou. Poukázal na to, že od nezletilých dětí požadoval podstatně vyšší
míru kázně než jejich matka, kterou děti nevnímaly jako autoritu. Také namítá
nesoulad v popisu průběhu jednotlivých útoků a místa, kde mělo docházet k
sexuálním útokům vůči nezletilé tak, jak je tato popisovala v rámci své jediné
procesně použitelné výpovědi po zahájení trestního stíhání a následně v rámci
psychologického znaleckého zkoumání nezletilé provedeného více než s ročním
odstupem. Ze zmíněného znaleckého posudku navíc vyplývá snížená obecná
věrohodnost poškozené, přičemž znalkyně uzavřela, že rozvoj duševní poruchy
poškozené nelze s jednáním obviněného spojovat a neshledala u ní žádné
specifické následky vztahující se k jeho údajnému protiprávnímu jednání.
Domnívá se, že byl odsouzen na základě nevěrohodných důkazů.
3. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 3
To 24/2025-458, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1.
2025, č. j. 3 T 6/2024-413, a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v
podstatě jen opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, s níž
se soudy již vypořádaly. Za takové situace se zpravidla jedná o dovolání
nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 11 Tdo
1340/2011, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, či sp. zn. 4 Tdo
206/2019). Odvolací soud se s námitkami obviněného vztahujícími se ke skutku
pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně řádně vypořádal v bodech 21. – 23.
svého rozsudku. Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199
tr. zákoníku je trestným činem trvajícím, u něhož lze časové vymezení skutku
upravovat, nikoli však částečně zprošťovat, protože by vznikla překážka věci
rozhodnuté. Trvající trestný čin spočívá v tom, že pachatel vyvolá protiprávní
stav a udržuje jej, přičemž se posuzuje jako jedno jednání bez ohledu na délku
trvání. Odvolací soud správně uzavřel, že obviněný svým jednáním vůči poškozené
M. L. tato kritéria naplnil. Mylný je názor obviněného, že trestní odpovědnost
lze spojovat pouze s fyzickými útoky. Týrání zahrnuje i psychické násilí –
nevybíravé nadávky a urážky – které byly navíc doprovázeny fackami, shazováním
na zem, kopáním, bitím pěstí a útoky nožem či šroubovákem, jež zanechaly
viditelné jizvy. Poškozená jednání vnímala jako těžké příkoří, byla ponižována
a fyzicky napadána, přičemž její situace byla zhoršena tím, že se nacházela v
cizí zemi bez zázemí.
5. Ve vztahu k výhradám dovolatele ohledně skutku pod bodem 2) státní
zástupkyně uvádí, že odvolací soud se s argumentací obviněného vypořádal v bodě
25. svého rozhodnutí. Stěžejním důkazem byla výpověď poškozené AAAAA, což je u
těchto trestných činů obvyklé. Znalecký posudek PhDr. Malé potvrdil věrohodnost
výpovědi poškozené a vyloučil možnost jejího výslechu před soudem bez rizika
vážné destabilizace psychického stavu. Poškozená popsala jednání obviněného
detailně a autenticky, což svědčí o pravdivosti její výpovědi. Znalkyně
hodnotila její specifickou věrohodnost jako dobrou. Výpověď poškozené
koresponduje s výpovědí její matky M. L., které se dcera svěřila. Gynekologické
vyšetření z FN Plzeň (30. 11. 2023) potvrdilo zhojené poškození hymenu
odpovídající popsaným praktikám. Soud prvního stupně se podrobně zabýval i
biologickými stopami (body 52. – 54. jeho rozsudku), přičemž absence mužského Y
haplotypu je vysvětlitelná časovým odstupem od posledního útoku. Tyto
skutečnosti nijak nezpochybňují závěr o vině obviněného. Použitá právní
kvalifikace je zcela přiléhavá. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně
navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 1.
III.
Přípustnost dovolání
2. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda
v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm.
a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst.
1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit
(§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
3. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z
důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný
dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky
dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto
nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím
uplatněným důvodům dovolání, nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
IV.
Posouzení důvodnosti dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy,
pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se tedy
vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících
soudů v procesu dokazování.
5. Podané dovolání vůbec neuvádí, ve které alternativě zvolený dovolací
důvod uplatňuje. Obviněný spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu u skutku
popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně jen v tom, že se
svého jednání měl dopouštět od března 2022 a za důvod svého jednání označoval
sociální a ekonomickou situaci v rodině. Ve skutečnosti tak obviněný pouze
vyjadřuje nesouhlas se skutkovými zjištěními dříve rozhodujících soudů, aniž by
konkrétně uvedl, která učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy. Je třeba připomenout, že obžaloba pro zločin týrání osoby žijící ve
společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byla na
obviněného podána pro skutek vymezený podle popisu tak, že jeho jednání mělo
probíhat v době od 9. 3. 2021 do 29. 11. 2023. Soud prvního stupně po
provedeném dokazování uzavřel, že se obviněný svého jednání dopustil v době od
března 2022 do 29. 11. 2023. V tomto vyšel zejména ze svědecké výpovědi
poškozené M. L. učiněné v hlavním líčení konaném dne 1. 8. 2024 (č. l. 312 a
násl.), v níž tato mimo jiné uvedla, že „až když přijela s dětmi do České
republiky, začal obviněný víc pít a začal ji týrat. S dětmi přijela 28. 2.
2022, a když přijela do XY, tak ji hned zmlátil“. Z uvedeného vyplývá, že soud
prvního stupně důsledně promítl výsledky provedeného dokazování do popisu
skutkové věty pod bodem 1) výroku rozsudku. S jeho hodnotícími závěry se
následně ztotožnil i soud odvolací. 1.
2. Z dovolací argumentace obviněného plyne, že netvrdí, že by skutková
zjištění soudů popsaná pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně byla
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nic takového ve svém dovolání
(ve vztahu ke druhé a třetí alternativě zvoleného dovolacího důvodu)
neuplatňuje. Výtku, kterou vůči skutkovým zjištěním soudů činí, nelze
vyhodnotit ani jako splňující požadavek plynoucí z první alternativy tohoto
dovolacího důvodu. Dovolatel je totiž povinen, má-li se svým dovoláním uspět,
argumentačně přesvědčivě vymezit vadu, kterou je podle něj jím napadené
rozhodnutí (příp. jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně) zatíženo.
Znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž „vyžaduje podstatně konkrétnější
vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a
v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč
jsou tato skutková zjištění podstatná“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Dovolací námitky obviněného vznesené
ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně tak
uplatněný dovolací důvod nenaplňují.
3. Nepřípadný je poukaz obviněného na porušení zásady rovnosti, kterou
spatřuje v nestejném přístupu při hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků.
Tato námitka není podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody uvedené v § 265b
odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale ani pod žádné další zákonné důvody vyjmenované
v tomto ustanovení. Navíc pro svou stručnost není ani řádně konkretizovaná a
Nejvyšší soud nemůže dovolací argumentaci za obviněného domýšlet. Zásada
rovnosti (rovnosti zbraní) mající základ v čl. 37 odst. 3 Listiny (Všichni
účastníci jsou si v řízení rovni.), resp. v čl. 6 odst. 1 a 3 Evropské úmluvy o
ochraně lidských práv (rovnost zbraní jako součást práva na spravedlivý proces)
nachází v trestním procesu své vyjádření v tom, že a) obviněný a obžaloba mají
zásadně rovnocenné procesní možnosti, b) žádná ze stran nesmí být v podstatné
procesní nevýhodě, c) každá ze stran musí mít možnost seznámit se s důkazy,
vyjádřit se k nim a navrhovat důkazy. Obviněný musí mít možnost účinně
uplatňovat svoji obhajobu, pod realizací tohoto práva je však nezbytné rozumět
poskytnutí možnosti realizovat oprávnění přiznaných mu trestním řádem. Z
hlediska hodnocení důkazů však zásadou rovnosti operovat nelze, neboť vytýkáno
může být jen nesplnění požadavků plynoucích z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.,
jež stanoví, že hodnotit důkazy je třeba podle vnitřního přesvědčení orgánu
činného v trestním řízení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tomuto požadavku soud prvního stupně
plně dostál, jak je zřejmé z hodnotící pasáže uvedené v bodech 41. – 46.
odůvodnění jeho rozsudku.
4. V případě jednání popsaného pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku a
shodně tak pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný rovněž
nevyložil, ve které alternativě zvolený dovolací důvod uplatňuje. Pouze uvedl,
že jeho obhajobu podporují výsledky genetického zkoumání, stejně jako
gynekologická lékařská zpráva o vyšetření nezletilé. Obsahem těchto důkazů se
soud prvního stupně zabýval v hodnotícím procesu a konkrétní úvahy ve vztahu k
těmto důkazům jsou popsány pod body 52. a 54. odůvodnění svého rozsudku. Na
konkrétní odvolací námitky pak reagoval odvolací soud zejména v bodě 26.
odůvodnění napadeného rozsudku. Stejně tak se soud prvního stupně pod bodem 53.
odůvodnění svého rozsudku zabýval námitkou obviněného, že k sexuálním útokům
vůči nezletilé poškozené mělo docházet ve stejné místnosti, kde spalo dalších
šest sourozenců. Z obsahu podaného dovolání tak vyplývá, že obviněný prosazuje
vlastní hodnocení provedených důkazů, při kterém zdůrazňuje důkazy mající
svědčit v jeho prospěch. Tyto však dříve rozhodující soudy nepominuly, řádně je
vyhodnotily a dospěly k závěru o tom, že pro rozhodnutí o vině obviněného
skutkem popsaným pod bodem 2), který je kvalifikován jako zvlášť závažný zločin
znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
ve znění účinném do 31. 12. 2024, není vůbec podstatné, že ve stěru z pochvy
poškozené nebyl nalezen mužský Y haplotyp, jakož i to, že při gynekologickém
vyšetření poškozené bylo shledáno, že její panenská blána je prostupná pro
balonek o průměru 35 mm, je pružná a jsou na ní popsána zhojená porušení na
několika místech. 1.
2. Oba rozhodující soudy rovněž pečlivě hodnotily věrohodnost nezletilé
poškozené AAAAA. Při tomto vyšly jak z obsahu samotné výpovědi poškozené
učiněné v přípravném řízení zadokumentované na DVD nosiči uloženém ve spise (č.
l. 93) a znaleckého posudku z oboru psychologie, odvětví dětská klinická
psychologie, vypracovaného znalkyní PhDr. Karolínou Malou (č. l. 353–374),
jakož i výpovědi znalkyně z hlavního líčení dne 29. 1. 2025 (č. l. 407–408). Z
písemně vypracovaného znaleckého posudku vyplývá, že nezletilá AAAAA při
znaleckém vyšetření znalkyni popisovala, jaké sexuální aktivity na ní obviněný
vykonával, když bydleli v XY, a na dotaz znalkyně uvedla, že na policii možná
byla rozrušená, tak možná XY neřekla. Sama znalkyně, která vyhodnotila
specifickou věrohodnost nezletilé poškozené z psychologického hlediska jako
dobrou, v hlavním líčení upozornila na to, že na časové a místní údaje, které
poškozená ve své výpovědi uvádí, se lze spolehnout méně, ale je třeba si
uvědomit, že jednání obviněného mělo podle všeho chronický charakter a
nezapamatuje si to nikdo i při plném duševním zdraví. M. L. ve své výpovědi
připustila, že v XY sice do penzionu muže nepouštěli, ovšem obviněný tam mohl
zůstat třeba jednou přes noc. Všemi shora vytýkanými námitkami obviněného se
rozhodující soudy zabývaly, jak o tom svědčí zejména bod 51. odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně a bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud
výše popsané námitky obviněný opakoval i v podaném dovolání, aniž by je
argumentačně podložil způsobem vyloženým výše (bod 14.), nelze je podřadit pod
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se tyto
dovolací námitky s vymezením uvedeným v tomto zákonném ustanovení míjí.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
3. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS
279/03). Protože obviněný žádnou relevantní námitku odpovídající zvolenému
dovolacímu důvodu neuvedl, nemá v tomto směru Nejvyšší soud podklad pro svou
přezkumnou činnost. 1.
V.
Způsob rozhodnutí
2. Protože se obviněný svou argumentací rozešel s obsahovým zaměřením
vznesených dovolacích důvodů, rozhodl Nejvyšší soud o jeho dovolání způsobem
uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne,
bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném
prostředku v neveřejném zasedání.
3. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na
ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o
odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na
okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 12. 2025
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Plšek