USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný Mgr. Zbyněk Lamplot, Ph.D., trvale bytem Skalka čp. 97, okres Prostějov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2023, č. j. 3 To 4/2023-125, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 12/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Zbyňka Lamplota, Ph.D., odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 24. 11. 2022, č. j. 47 T 12/2022-26, byl obviněný Mgr. Zbyněk Lamplot, Ph.D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že
v blíže nezjištěné době před 23. 5. 2012 s úmyslem, aby společnost Dryetren Trade s.r.o. neoprávněně získala finanční prostředky z podnikatelského úvěru, jako jediný jednatel a jediný společník společnosti Jarovond s.r.o., IČO: 28606221, se sídlem Polkovice 198, okres Přerov, která byla vlastníkem pozemků • parc. č. XY, XY, XY v k. ú. XY, okres XY, • parc. č. XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, okres XY, • parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, okres XY,
• parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, okres XY,
• parc. č. XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, okres XY, • pozemky ve zjednodušené evidenci parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, okres XY, zjednal obžalovaného Ondreje Olajece, jako jediného jednatele a jediného společníka společnosti Dryetren Trade s.r.o., IČO: 29312451, t. č. se sídlem Botanická 606/24, Brno, v jejíž prospěch následně dne 23.
5. 2012 poskytl výše uvedené pozemky za nezměněné územně-stavební i katastrální evidence jako zástavu k podnikatelskému úvěru společnosti Dryetren Trade s.r.o. č. 507244020, poskytnutému Metropolitním spořitelním družstvem ve výši 77 000 000 Kč se splatností jistiny nejpozději do 31. 5. 2014, když uvedeného dne uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem celkem šest smluv o zřízení zástavního práva k uvedeným pozemkům k zajištění výše uvedeného úvěru, přičemž věděl, že zřízení zástavního práva k zajištění tohoto úvěru je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí úvěru, bez kterého by společnost Dryetren Trade s.r.o.
úvěr nezískala, svým podpisem zástavních smluv dle článku 3. odst. 1 těchto smluv souhlasil s tím, aby zástavy sloužily k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi Metropolitním spořitelním družstvem a spol. Dryetren Trade s.r.o. dne 23. 5. 2012, a to v plné její výši včetně příslušenství, a to ačkoliv věděl, že výše úvěru několikanásobně převyšuje hodnotu zastavených pozemků, neboť jako podklad pro žádost o úvěr jako přílohu k žádosti spol. Dryetren Trade s.r.o. ze dne 17. 5. 2012 o účelově vázaný podnikatelský úvěr na nákup nemovitostí ve výši 77 000 000 Kč u Metropolitního spořitelního družstva,
IČO: 25571150, bylo poskytnuto šest znaleckých posudků Ing. Vlastimila Hudečka, nar. XY, soudního znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, jehož trestní stíhání je vedeno samostatně, č. 1018-056/2012, č. 1019-057/2012, č. 1020-058/2012, č. 1021-059/2012, č. 1022-060/2012 a č. 1023-061/2012, vyhotovených dne 5. 4. 2012 pro zadavatele označeného jako společnost Jarovond s.r.o., za kterou jednal, na základě kterých byla hodnota výše uvedených pozemků vyčíslena v k. ú. XY na částku 16 056 560 Kč, pozemků v k. ú. XY na částku 9 667 520 Kč, pozemků v k.ú. XY na částku 31 935 310 Kč, pozemků v k. ú. XY na částku 20 759 310 Kč, pozemků v k. ú. XY na částku 7 969 590 Kč a pozemků v k. ú.
XY na částku 10 151 856 Kč, celkem tedy na 96 540 146 Kč, přičemž věděl, že uvedené pozemky, které měly Metropolitnímu spořitelnímu družstvu sloužit jako zástava úvěru, byly v uvedených znaleckých posudcích mnohonásobně nadhodnoceny, neboť byly znalcem oceněny jako pozemky stavební, ačkoli věděl, že uvedené pozemky jsou ornou půdou, trvalými travními porosty, lesními pozemky a ovocnými sady s určením k zemědělství a plnění funkce lesa a v nezastavitelných územích, nikoli stavebními parcelami, nebylo požádáno o změnu územně plánovací dokumentace a sám ani neučinil žádné kroky k tomu, aby ke změně územně plánovací dokumentace došlo, přičemž celková hodnota předmětných zastavených pozemků v uvedené době činila celkem 11 433 000 Kč, čehož si byl také vědom, neboť všechny předmětné oceňované pozemky, společně s dalšími pozemky, které nebyly předmětem výše uvedených znaleckých posudků a zástavy úvěru, zakoupila v březnu 2011 spol.
Jarovond s.r.o., za kterou jednal a jejímž jménem kupní smlouvy podepsal, od různých fyzických osob za celkovou částku pouze 8 524 347 Kč, přičemž v mezidobí nedošlo ke změně druhů uvedených pozemků na pozemky stavební ani toto nebylo iniciováno, následně byl dne 24. 5. 2012 Metropolitním spořitelním družstvem úvěr společnosti Dryetren Trade s.r.o. ve výši 77 000 000 Kč vyplacen, přičemž následně na jistině úvěru nebylo uhrazeno nic, splátky úroku úvěru byly hrazeny pouze do 31. 8. 2013 v celkové výši 6 818 415 Kč, čímž se podílel, za zohlednění skutečné hodnoty zástav úvěru (pozemků), která činila 11 433 000 Kč, na způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, IČO: 25571150, ve výši 65 567 000 Kč.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu vyměřenému ve 200 denních sazbách po 6 000 Kč, tj. v celkové výši 1 200 000 Kč a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu šesti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla JUDr. Kateřina Martínková, LL.M., insolvenční správkyně Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci, IČ 255 71 150, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 6. 2023, č. j. 3 To 4/2023-125, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Lze doplnit, že výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 47 T 12/2022-26, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023 (jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 2 T 32/2023, kterým byl obviněný odsouzen pro spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 40 000 Kč, tedy v celkové výměře 4 000 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 10 let. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2024, neboť se státní zástupce i obviněný u hlavního líčení vzdali práva odvolání a obviněný též prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Eduarda Bruny, Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků účastenství k trestnému činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. ve vztahu k nim nebyly vzaty v potaz důkazy svědčící ve prospěch dovolatele, na základě čehož rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.
6. Dovolatel uvádí, že ve vyjádření skutku ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně či odvolacího soudu není popsaná žádná z forem organizátorství. Skutková věta obsahuje pouze zmínku o tom, že „zjednal“ O. Olajece, aniž by bylo popsáno k čemu, jakým způsobem a kdy tak měl učinit. V tomto směru obviněný podává obecný výklad institutu organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a navazuje tvrzením, že ve zjednání samostatně odsouzeného hlavního pachatele O. Olajece nelze dovodit žádnou z forem organizování trestné činnosti, resp. širší a intenzivnější činnost dovolatele odpovídající takovému právnímu posouzení.
Zjednání někoho nebo něčeho vyjadřuje situaci, kdy si někdo něco buďto tzv. vydobude, tj. dosáhne úsilím, nebo někoho najme, objedná či zajistí za odměnu k nějaké činnosti. Pro účely organizátorství je nutné, aby v situaci, v níž je hlavním pachatelem jediná osoba tato jednala v úmyslu plnit vůli organizátora. Výrok rozsudku takový závěr neobsahuje. Dovolatel upozorňuje, že krom obecné absence znaků organizátorství ve vyjádření skutku, v něm není obsažen popis dvojího úmyslu účastníka, tj. ve vztahu organizování hlavního pachatele a k samotnému trestnému činu hlavního pachatele.
Přiléhavější by byla původně státním zástupcem navržená právní kvalifikace skutku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tedy účastenství ve formě pomoci. Vzhledem k tomu, že ve výroku odsuzujícího rozsudku nejsou popsány skutečnosti naplňující znaky užité právní kvalifikace, jedná se zároveň o porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
7. Dále obviněný namítá, že pro závěr o organizování předmětného trestného činu není dostatečný podklad v provedeném dokazování. Rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují hypotetické úvahy o možném průběhu skutkového děje zejména z hlediska role, kterou v něm měl dovolatel sehrát. V obžalobě byl přitom popsán důkaz svědčící o tom, že obviněný organizátorem nebyl. Společnost obviněného JAROVOND s.r.o. (dále „JAROVOND“) pouze poskytla znaleckými posudky nadhodnocené pozemky jako zástavu k úvěru, ale sama neměla žádný prospěch z úvěrované částky ve výši 77 mil. Kč. Prospěch z tohoto úvěru měla společnost Vrchovina – zemědělská obchodní a.s. (dále „Vrchovina“). Organizátor přitom logicky má nejvyšší zájem na spáchání trestného činu, proto se v jeho realizaci nejvíce angažuje, a má z něj tedy nejvyšší prospěch. Dovolatel tudíž mohl v předmětné věci figurovat nanejvýše jako pomocník. Soudy úvahu o tom, že obviněný byl organizátorem, založily na jediném důkazu. Jedná se o emailovou korespondenci dovolatele z prvního čtvrtletí roku 2013, obsahující kontakt mezi ním a dalšími osobami fakticky řídícími činnost DRYETREN TRADE s.r.o. (dále „DRYETREN“). Uvedená komunikace se odehrála až řadu měsíců od uzavření smlouvy na úvěr, v souvislosti s nímž byl obviněný odsouzen, a dopadá až na pořízení úvěru ve výši 20 000 000 Kč. Úvěr v takové výši poskytnutý společnosti O. Olajece však v obžalobě popsán nebyl, přičemž dovolatel byl postaven před soud pouze pro pomoc k jedinému útoku, tedy k získání úvěru ve výši 77 000 000 Kč. Zmíněné emaily by navíc mohly prokázat opět jen účastenství ve formě pomoci, když i soud prvního stupně v bodech 92. a 98. zmiňuje, že na trestné činnosti se podílelo více dosud neustanovených osob. Odůvodněním odkazujícím pouze na tento důkaz došlo k porušení zásady obžalovací. Vzhledem k tomu, že částka z úvěru byla hned připsána na bankovní účet společnosti Vrchovina, nelze souhlasit se závěrem soudu v bodě 104. jeho rozsudku, že dovolatel spáchal daný čin proto, aby se obohatil vylákáním peněžních prostředků na účet JAROVOND. Z uvedeného vyplývá i absence motivu obviněného k organizátorství směřujícímu k uzavření právě této úvěrové smlouvy.
8. Soud prvního stupně se vůbec nevypořádal s důkazy svědčícími ve prospěch obviněného. Podle výpisů o čerpání úvěrů bylo celkově společnosti DRYETREN vyplaceno celkem přes 158 mil. Kč. Společnosti JAROVOND přitom z této částky připadlo po odečtení ceny pozemků pouze asi 15 mil. Kč, což nevyvolává dojem odměny organizátora veškeré trestné činnosti. Dovolatel navíc nebyl za
spoluúčast na dalších třech úvěrových podvodech postaven před soud. Lze shrnout, že krom poskytnutí nadhodnocených pozemků jako zástavy dovolatel nevyvinul žádné další úsilí a z důkazů nevyplývá, že by řídil činnost jakýchkoliv jiných osob. Chybné posouzení jednání dovolatele jako organizátorství trestné činnosti místo pomoci k ní se následně promítlo v uložení citelnějšího trestu, přičemž pomoc k trestnému činu by za určitých okolností mohla odůvodňovat i užití mimořádného moderačního ustanovení podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku.
9. Pokud jde o samotné ocenění pozemků, dovolatel uvádí, že existuje rozdíl mezi cenou obvyklou podle zákona o oceňování majetku a cenou tržní, která zahrnuje i možné budoucí výnosy z nemovitosti, očekávání trhu a nabídkové ceny inzerovaných nemovitostí. Soudy vycházely ze znaleckého posudku České znalecké a.s. (dále „Česká znalecká“), kterým byla zjišťována cena obvyklá. Tento posudek trpí podstatnými vadami. Ing. Hálek ztratil svoje znalecké oprávnění a ve správním řízení mu byla pravomocně uložena pokuta kvůli neodbornosti jím vypracovaných znaleckých posudků.
Žádný z faktických zpracovatelů předmětného posudku nebyl v době jeho zpracování znalcem. Námitka pochybné důkazní hodnoty tohoto znaleckého posudku byla uplatněna, ale soud se jí nezabýval s odkazem na to, že v době zpracování posudku se ještě jednalo o znalecký ústav (před ztrátou jeho licence). To však není podstatné, neboť zmíněné pochybnosti o správnosti posudku měly být podkladem pro jeho přezkoumání revizním znaleckým posudkem, což dovolatel navrhoval. Revizní znalecký posudek tak je třeba považovat za důkaz opomenutý (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II.
ÚS 262/04 či II. ÚS 623/05).
10. Dále v řízení z provedeného znaleckého posudku znalecké kanceláře PKF APOGEO Esteem, a.s. (dále „PKF APOGEO“) vyplynulo, že hodnota pozemků mohla být vyšší (přes 95 mil. Kč), než jak bylo uvedeno v posudku České znalecké, v době splatnosti úvěru jeho hodnotu převyšovala, přičemž v těchto pozemcích se skýtal velký ekonomický potenciál. Zpracovatelé z České znalecké vůbec nezohlednili souvislosti spojené s oceňovanými pozemky, jelikož je nehodnotili jako součást komplexu. Jejich scelením došlo k rozšíření možností jejich využití, které dovolatel dále specifikuje. Výše uvedené má vliv na posouzení subjektivní i objektivní stránky. Nelze hovořit o pochybností prostém zjištění výše škody. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nelze spáchat trestný čin úvěrového podvodu, pokud poskytnutý úvěr, třebaže dlužník od počátku neměl v úmyslu úvěr splácet, byl zajištěn zástavou s hodnotou postačující ke splacení úvěru. Tento závěr je uplatnitelný i na účastníka v užším smyslu. U obviněného by tak muselo být prokázáno, že byl alespoň srozuměn s tím, že zástava svojí hodnotou neodpovídá výši úvěru a škoda by pak představovala rozdíl mezi hodnotou zástavy a úvěru. Dovolatel v minulosti realizoval obchody, v jejichž rámci prodané pozemky zhodnotil několikanásobně vyšší částkou, než byla cena jejich nákupu, což ovlivnilo jeho nahlížení na tržní hodnotu pozemků figurujících v této trestní věci. Soudy přitom dovozují intelektuální složku jeho zavinění právě z jeho obchodních aktivit. Uvedené se mělo projevit minimálně v úvahách o trestu. Bezmála stamilionová hodnota zastavených pozemků zjištěná znaleckým posudkem PKF APOGEO byla podpořena rovněž expertním stanoviskem spol. Sinconult. Nebylo navíc prokázáno, že by Ing. Hudeček znalecké posudky k pozemkům zpracoval po předchozí domluvě s dovolatelem, což uvádí i soud prvního stupně v bodě 99. jeho rozsudku. Bez důvodných pochybností tudíž nelze uzavřít, že by si obviněný byl vědom nadhodnocení pozemků v posudcích Ing. Hudečka. Naplněna tak není intelektuální ani volní složka zavinění.
11. Ve shrnutí svojí argumentace dovolatel poukazuje na porušení jeho práva na spravedlivý proces a též nedodržení požadavků vyplývajících z § 2 odst. 2, 5 tr. ř. a závěrem svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k tr. ř. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň prohlašuje, že souhlasí s tím, aby dovolací soud věc projednal a rozhodl o ní v neveřejném zasedání.
12. Dne 7. 2. 2024 pak bylo soudu prvního stupně doručeno doplnění dovolání, v němž dovolatel doplnil dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy namítá, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V doplnění dovolání obviněný obšírně argumentuje, proč má za to, že i toto podání je včasné, neboť soudu bylo známo, že se na adrese dříve určené pro doručování písemností nezdržuje. V doplnění dovolání obviněný obšírně argumentuje, proč má za to, že i toto podání je včasné. Má tomu tak být (stručně shrnuto) proto, že soudu bylo známo, že se na adrese dříve určené pro doručování písemností nezdržuje. Svůj názor na nezákonnost uloženého trestu pak staví na odlišném stanovisku (proti soudu prvního stupně) o dobytnosti uloženého peněžitého trestu.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“), který ve vztahu k námitkám obviněného podřaditelným pod první variantu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poskytuje shrnutí rozhodných skutkových zjištění. Podle jeho názoru tato zjištění logicky vyplývají z provedeného dokazování a neodporují požadavkům obsaženým v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V rámci hodnocení důkazů nedošlo k jakékoliv jejich deformaci a bylo rovněž reagováno na obhajobu obviněných. Soudy v tomto směru poskytly i přesvědčivá odůvodnění jejich rozhodnutí. Ani námitce o opomenutí revizního znaleckého posudku nelze vyhovět, ačkoliv je možné ji formálně podřadit pod třetí variantu výše označeného dovolacího důvodu. Soud prvního stupně se totiž s tímto důkazním návrhem obhajoby procesně vypořádal (bod 96. jeho rozsudku), a nemůže se tak jednat o tzv. opomenutý důkaz. Nadto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění samo o sobě nezakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. 2. 2008 Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). K nerespektování práva na spravedlivý proces by došlo až kdyby neprovedení navrhovaného důkazu znamenalo závažný deficit z hlediska zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. V právě řešené trestní věci však nejsou dány důvodné pochybnosti.
14. Námitky, kterými obviněný brojí proti posouzení jeho jednání jako organizátorství trestného činu jsou sice podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněné. Státní zástupce při výkladem institutu organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. ř. upozornil na to, že se typicky může jednat zejména o zjednání osoby hlavního pachatele k tomu, aby požádal o úvěr nebo udělování pokynů k výběru konkrétní výše požadované částky. Dále může jít o odvoz hlavního pachatele na místo sjednání úvěru, doprovod při jednání apod., přičemž je třeba, aby jednání organizátora přesahovalo rámec pomoci či podpory hlavního pachatele, aby bylo možné uvést, že organizátor zosnoval a řídil spáchání trestného činu. Státní zástupce v návaznosti na tento výklad podotýká, že z vyjádření skutku ve spojení s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný nejdříve zjednal obviněného Ondreje Olajece, následně zastavil příslušné pozemky ve vlastnictví obchodní společnosti JAROVOND, jejímž byl jediným jednatelem a společníkem, ve prospěch poškozené, přičemž věděl, že tyto pozemky jsou mnohonásobně nadhodnoceny. Nelze tak mít pochybnosti o jeho vině, když závěr o ní soudy nezaložily pouze na emailové komunikaci mezi dovolatelem a obviněným Olajecem. Tento důkazní prostředek pouze doplňuje listinné důkazy (zástavní smlouvy mezi obviněným a úvěrujícím) a výpověď obviněného Olajece, který sám označil dovolatele jako osobu, která ho instruovala a doporučila úvěrujícímu. Obviněný Olajec byl podle zjištění soudů pouze nastrčenou osobou nemající žádný zájem na řádném podnikání ani zkušenosti s ním. K odkazovaným skutečnostem se pojí, že obviněný byl seznámen s úvěrovou dokumentací a nadhodnocením pozemků, k nimž zřizoval zástavní právo, což svědčí o tom, že naplnil objektivní stránku účastenství ve formě organizátorství ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku.
15. Pokud obviněný rozporuje naplnění subjektivní stránky organizátorství zločinu, jehož spácháním byl uznán vinným, je třeba zmínit, že tak částečně činí na podkladě námitek skutkové povahy. Naplnění subjektivní stránky vyplývá nejen z charakteru a způsobu jeho jednání popsaného ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, ale dále zejména i z jeho záměru zosnovat spáchání trestného činu úvěrového podvodu a z neodvratnosti způsobení škody velkého rozsahu. Pokud v tomto směru obviněný dále brojí tím, že pozemky měly mít hodnotu převyšující 95 mil. Kč, lze uvést, že se jedná jen o zpochybňování výsledků provedeného dokazování, neboť soudy neakceptovaly závěry znaleckého posudku znalecké kanceláře PKF APOGEO. Soud prvního stupně tento svůj postup přitom náležitě odůvodnil. Naznačená argumentace dovolatele ovšem neodpovídá obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a učinil tak v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
18. Odlišný závěr ohledně včasnosti podaného dovolání ovšem Nejvyšší soud zaujímá ve vztahu k doplnění dovolání, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 7. 2. 2024, jímž dovolatel fakticky rozšířil dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
19. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
20. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
21. Podle § 62 odst. 1 věta první a druhá tr. ř. nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce.
22. Podle § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. [d]o vlastních rukou se doručuje osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí.
23. Podle § 64 odst. 2 a 4 tr. ř. nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, anebo jde o adresu uvedenou v § 63 odst. 3 tr. ř. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
24. V daném případě bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2023, č. j. 3 To 4/2023-125 (tedy rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje) doručeno obhájci dne 1. 11. 2023 a obviněnému dne 12. 11. 2023 (desátý den od uložení písemnosti). S ohledem na znění § 64 odst. 2 věta druhá tr. ř. platí pro případ, kdy obviněný označil adresu pro doručování (Skalka 97), že soud doručuje na tuto označenou adresu a není rozhodné, zda se na této adrese adresát skutečně zdržuje. Doručení na označenou adresu pro doručování je podle shora uvedených ustanovení trestního řádu doručením prioritním.
25. Lhůta pro podání dovolání se tady odvíjí od data 12. 11. 2023 a skončila 12. 1. 2024. Samotné dovolání, které bylo podáno dne 11. 1. 2024, tedy bylo podáno včas. Doplnění dovolání (sepsané dne 1. 2. 2024 a doručené soudu prvního stupně dne 7. 2. 2024) však již bylo podáno zjevně opožděně. Nejvyšší soud (vázán pravidlem podle shora citovaného § 265f odst. 2 tr. ř.) tedy nemohl považovat za zákonně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (včetně námitek, v nichž dovolatel spatřoval tento dovolací důvod), neboť dovolání bylo tímto způsobem rozšířeno (a tento dovolací důvod byl uplatněn) až po skončení doby trvání lhůty k podání dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
26. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m), g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost, a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jím požadovanou kasaci napadených rozhodnutí a vydání rozhodnutí, jehož se domáhá.
27. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí, činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
29. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. do jisté míry odpovídá námitka dovolatele, kterou souhrnně nazval „k hodnotě pozemků“, byť ve vztahu k této námitce není zřejmé, které variantě tohoto dovolacího důvodu by komplex námitek namítající nesprávně zjištěný skutkový stav měl odpovídat. Sám obviněný argumentuje první variantou tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů), které by měla odpovídat obecně formulovaná námitka nesprávně zjištěné hodnoty pozemků, které byly použity jako zástava předmětného úvěru.
Zároveň však obviněný argumentuje tím, že znalecký posudek znaleckého ústavu Česká znalecká a.s. (který byl základním podkladem pro skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně) byl vypracován osobami, které nebyly znalci, ústav v následujícím období přišel o licenci, jednomu ze znalců Ing. Hálkovi byla za neodborné posudky v jiných věcech uložena pokuta – takové námitky by spíše odpovídaly druhé variantě dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech).
A konečně je obviněný toho názoru, že pro pochybnosti o správnosti a odbornosti znaleckého posudku znaleckého ústavu Česká znalecká, a.s. měl být ve věci vypracován revizní znalecký posudek – tato námitka pak spíše odpovídá třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
30. K možné první alternativě tohoto dovolacího důvodu lze pouze konstatovat, že námitka nesprávného zjištění hodnoty zástavy směřuje do hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu nelze označovat prostý nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Takový zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soud prvního stupně podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, zda mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Za zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů se považuje situace, kdy skutková zjištění soudu nemají v provedených důkazech vůbec žádný obsahový podklad, resp. pokud nevyplývají z důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). K uvedené situaci v daném případě nedošlo.
31. Soud prvního stupně (a následně i soud odvolací) logicky popsal (v bodech 96. a 97. svého rozsudku), proč vyšel ze znaleckých závěrů znaleckého ústavu Česká znalecká a.s., vypořádal se i se změnou definice obvyklé ceny nemovitosti a z ní vyplývajícího výkladu pojmů obecné a tržní ceny nemovitosti. Relevantní není z pohledu dovolacího soudu ani námitka rozporu mezi tímto znaleckým posudkem a znaleckým posudkem předloženým obhajobou (znalecké kanceláře PKF Apogeo Esteem, a.s.), když soudy se neopomněly tímto důkazem zabývat a dospěly ke správnému závěru, že závěry znalecké kanceláře PKF Apogeo Esteem, a.s. nezpochybňují závěry znaleckého ústavu Česká znalecká a.s. (obě znalecká uskupení hodnotila jinou veličinu), když i z výslechu znalkyně znalecké kanceláře PKF Apogeo Esteem, a.s. Ing. Radky Chaloupkové vyplývá správnost postupu České znalecké a.s., při stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí, čímž i tato znalkyně podpořila správnost závěrů původního znaleckého posudku. Takové hodnocení důkazů je logické a nepřísluší dovolacímu soudu do takového hodnocení důkazů zasáhnout, neboť v dané věci nelze dovodit zjevný (extrémní) nesoulad mezi provedenými důkazy (znaleckým zkoumáním) a rozhodnými skutkovými zjištěními (hodnotou pozemků).
32. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) lze podřadit námitku obviněného ohledně formálních náležitostí znaleckého posudku znaleckého ústavu Česká znalecká a.s. včetně nedostatečné odbornosti osob, které se na zpracování posudku podílely.
33. K tomu lze uvést, že znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí vypracovaný znaleckým ústavem Česká znalecká a.s. byl vyhotoven dne 24. 1. 2019, tedy v době, kdy jmenovaný znalecký ústav měl znalecké oprávnění na obor ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí. Znalecký ústav [ve smyslu § 110 tr. ř. a § 21 a násl. (v tu dobu účinného) zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů], pokud má sám zapsanou potřebnou odbornost, je jako celek odpovědný za odbornost, správnost a formální bezvadnost znaleckých posudků, které vypracovává.
34. Z výše uvedeného vyplývá, že znalecký ústav Česká znalecká a.s. měl ke dni zpracování znaleckého posudku (24. 1. 2019) oprávnění k výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí. Znalecký posudek podaný tímto znaleckým ústavem byl podán formálně správně, a tedy není tento důkaz možno označit za procesně nepoužitelný. Na tom nic nemění skutečnost, pokud snad byl jeden ze znalců v jiné věci pokutován za nedostatečnou odbornost jiného znaleckého posudku, ani fakt, že v současné době buď znalecký ústav nebo konkrétní znalec již znaleckým oprávněním nedisponuje. Dovolací soud je pak toho názoru, že i materiálně (odborně) znalecký posudek České znalecké a.s. obstojí, neboť jeho závěry po odborné stránce odpovídají (jak již výše zmíněno) výpovědi znalkyně Ing. Radky Chaloupkové, znalkyně znalecké kanceláře PKF Apogeo Esteem, a.s., jak dovodil soud prvního stupně v bodě 96. rozsudku. Jakékoliv pochybnosti o tomto znaleckém posudku pak vyvrací rovněž skutečnost, že součástí týmu, který se podílel na vypracování znaleckého posudku České znalecké a.s. (ačkoliv nebyl v písemném vyhotovení znaleckého posudku formálně zmíněn) byl i Ing. Šnajdr, znalec z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí, který „měl na starosti odbornou stránku, tedy kontrolní mechanismus zadávání dat a proces porovnání se sebranými vzorky“ (viz výpověď Dr. Ing. Vítězslava Hálka, MBA, Ph.D., u hlavního líčení – bod 35. rozsudku).
35. Dovolací soud tedy uzavírá, že není opodstatněná ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy rozhodnutí není založeno na procesně nepoužitelných důkazech.
36. Třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) odpovídá námitka obviněného ohledně nezajištění revizního znaleckého posudku k ocenění zástavy, pro pochybnosti o správnosti a odbornosti znaleckého posudku znaleckého ústavu Česká znalecká, a.s. Tato námitka úzce souvisí s problematikou probíranou výše v bodu 20. tohoto rozhodnutí, neboť obviněný zakládá svoje stanovisko o potřebě získání a provedení revizního znaleckého posudku na závěru o pochybnostech o odbornosti a správnosti závěrů znaleckého ústavu Česká znalecká, a.s.
37. Ústavní soud již v minulosti ve své judikatuře (např. nález sp. zn. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010, nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004, či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005) formuloval důvody, pro něž může soud neprovést navrhovaný důkaz. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
38. V daném případě nejde o případ opomenutého důkazu v té formě, že by na něj soudy ve svém rozhodování nereagovaly. Soud prvního stupně naopak v bodech 79. a hlavně 96., odůvodňuje nevyhovění tomuto důkaznímu návrhu, a to z důvodu nadbytečnosti, když skutečnosti, které měly být prokázány znaleckým zkoumáním, má za prokázané dosavadním dokazováním a především (na rozdíl od obviněného) nemá za rozporné závěry obou znaleckých posudků (České znalecké, a.s. a PKF Apogeo Esteem, a.s.) – viz bod 20. tohoto rozhodnutí, resp. bod 96. rozsudku soudu prvního stupně. Vypracování revizního znaleckého posudku je vázáno na závěr soudu o tom, že určitá skutečnost nebyla dosavadním znaleckým zkoumáním prokázána nebo jsou k dispozici dva znalecké posudky, které řeší určitý skutkový závěr odlišně. K tomu lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 202, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, podle něhož přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí. Pro potřeby trestního řízení je však třeba poukázat rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 317/2016, podle něhož pokud soud neakceptoval návrh obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku, nejedná se bez dalšího o tzv. opomenutý důkaz. Obviněný má totiž možnost nechat vypracovat tento posudek a předložit ho soudu jako důkaz. Z výše uvedeného vyplývá, že jednak v dané věci obviněnému nic nebránilo zajistit a předložit předmětný důkaz, ale především, pokud soud prvního stupně nedospěl k závěru, že má k dispozici dva znalecké posudky, jejichž závěry neumožňují bez důvodných pochybností učinit určitý skutkový závěr (pro svou rozpornost), pak nejsou úvahy o revizním znaleckém posudku na místě (tím spíše, že jde o znalecké posudky znaleckého ústavu a znalecké kanceláře). Tento odůvodněný závěr soudů pak netrpí logickým či faktickým nedostatkem a nelze tedy hovořit o opomenutém důkazu.
39. Lze dodat, že i s řadou dalších navrhovaných důkazů se soud prvního stupně vypořádal a v bodech 77. – 90. rozsudku podrobně vysvětlil, z jakých důvodů považuje, ten který důkaz za nadbytečný.
40. Lze proto uzavřít, že dovolatelova námitka i ve vztahu k třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla shledána neopodstatněnou.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
41. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku) lze přiřadit námitky obviněného ohledně právní kvalifikace jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátora podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný namítá, že jak formulace skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, tak skutkové okolnosti, jak je vzal za prokázané soud prvního stupně, neumožňují právní závěr o této formě účastenství – tedy jako organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
42. Organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je naplněno jednáním spočívajícím v úmyslném zosnování nebo řízení spáchání trestného činu (organizátorství).
43. Zosnování trestného činu je činnost, která spadá do stadia před spácháním trestného činu a spočívá typicky zejména v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ve vymyšlení plánu jeho spáchání, ve vyhledání osob, které se na něm budou podílet, v zajišťování jejich vzájemného styku, v rozdělení úkolů jednotlivým osobám, v opatřeních zajišťujících utajení zamýšleného trestného činu a osob podílejících se na jeho spáchání, v zajištění odbytu výtěžku ze zamýšleného trestného činu apod. Řízení trestného činu je činnost, která spadá do stadia spáchání trestného činu, a podstatou této činnosti jsou typicky úkony spočívající zejména v usměrňování osob podílejících se na trestném činu, ve vydávání pokynů těmto osobám, ve vyžadování, aby tyto osoby splnily vydané pokyny, apod. Z toho je zřejmé, že činnost organizátora podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je mnohem šířeji založena než činnost návodce podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a činnost pomocníka podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1009/2009).
44. Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že soudy považovaly za naplněnou variantu „zosnování“ trestného činu jiného – v tomto případě hlavního pachatele Ondreje Olajece.
45. Hlavní výhrady obviněného proti závěru soudů, že posuzované jednání bylo organizátorstvím podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, se odvíjely od námitky, že zákonným znakům organizátorství podle citovaného ustanovení neodpovídá zjištění, podle něhož „zjednal“ Ondreje Olajece jako pachatele hlavního trestného činu a jako jediný společník a jednatel společnosti JAROVOND s.r.o. poskytl společnosti Dryetren Trade s.r.o. pozemky ve vlastnictví společnosti JAROVOND s.r.o. jako zástavu pro získání podnikatelského úvěru, ačkoliv věděl, že cena pozemků je značně nadhodnocená. Zjednodušeně řečeno obviněný považuje popis takového jednání za nedostatečný pro naplnění znaku „organizátorství“ jako formy trestní součinnosti, pro kterou byl odsouzen.
46. Dovolací soud i tuto námitku (nesprávné právní kvalifikace jednání obviněného) považuje za neopodstatněnou. Jakkoliv si lze představit výstižnější popis jednání obviněného, přesto má Nejvyšší soud za to, že jednání, jak vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně, postačuje naplnění znaků zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a prokázané jednání obviněného nelze kvalifikovat jako „pouhou“ pomoc hlavnímu pachateli Ondreji Olajecovi.
Předně je třeba konstatovat, že účastenství ve formě organizátorství není vázáno na fakt, že organizátorem určitého trestného činu může být pouze jedna osoba. Organizátorů trestné činnosti ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může být i několik, přičemž každý z nich se může podílet na „organizování“ trestného činu hlavního pachatele rozdílným jednáním, případně dílčími částmi jednání, která až ve svém souhrnu mohou být kvalifikována jako organizátorství. V tomto směru je tedy lichá námitka obviněného, že se na organizování trestného činu Ondreje Olajece účastnilo (mohlo účastnit) zcela jistě větší množství osob.
Z principu individuální trestní odpovědnosti a zároveň obžalovací zásady vyplývá, že středobodem rozhodování soudu v této věci může být pouze (individuální) jednání osob, které byly státním zástupcem postaveny před soud.
47. Pojmu „organizátor“ zcela jednoznačně odpovídá v první řadě pojem „zjednal“, který z pohledu svého obsahu a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze vykládat jako úmyslné získání určité osoby ke spáchání trestného činu. Jednání obviněného však nelze redukovat (jak to činí dovolatel) pouze na zjednání Ondreje Olajece a poskytnutí nemovitostí do zástavy za účelem uzavření úvěrové smlouvy. Obviněný zároveň uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem celkem šest smluv o zřízení zástavního práva, přičemž věděl, že to je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí předmětného úvěru (byl mu znám obsah zástavních smluv a tím pádem i smlouvy úvěrové).
Soudy rovněž vzaly za prokázané z výpovědi spoluobviněného Ondreje Olajece, že to byl obviněný, kdo mu vysvětlil vše potřebné. Vztah obviněného a Ondreje Olajece pak prokazuje e-mailová komunikace. V tomto směru i soudy neopomněly zdůraznit, že jde o komunikaci z pozdější doby, ale pro závěr o vztahu těchto dvou osob to vyhodnotily jako nerelevantní. Z tohoto hlediska je tedy pro právní kvalifikaci významné, že obviněný se neomezil toliko na prosté získání jmenovaného pro spáchání úvěrového podvodu, nýbrž jej i zcela konkrétně instruoval, tedy v tomto smyslu prohloubil svoji aktivitu směřující vůči jiné, zaviněně jednající příčetné osobě, aby (úspěšně) realizovala jím pojatý zločinný záměr.
Dlužno dodat, že byť toto zjištění není explicitně vyjádřeno ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, je de facto (významově) vyjádřeno právě v sousloví, že obviněný zjednal obžalovaného Ondreje Olajece, jako jediného jednatele a jediného společníka společnosti Dryetren Trade s.r.o. k uzavření smlouvy o úvěru s Metropolitním spořitelním družstvem, resp. toto komprimované vyjádření je rozvedeno popsanou skutečností v odůvodnění uvedeného rozsudku.
48. Otázkou právního hodnocení [tedy odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], která je však založena na hodnocení důkazů, a tedy spíše skutkových závěrech, je zároveň obviněným vznesená námitka nedostatku subjektivní stránky trestného činu, tedy úmyslu účastnit se na spáchání trestného činu Ondreje Olajece jeho organizováním. V tomto směru je třeba opět vycházet z prokázaného skutkového stavu. Soud prvního stupně dovodil úmysl obviněného dostatečným způsobem, když akcentoval, že obviněný byl usvědčován nejen jediným e-mailem, ale především výpovědí hlavního pachatele Ondreje Olajece (přímým důkazem) a zástavními smlouvami. Soudy přitom dovodily vědomost obviněného o „nadhodnocení“ předmětných nemovitostí především na skutečnosti, že společnost Jarovond s.r.o. (jejímž byl jediným jednatelem a společníkem) předmětné nemovitosti zhruba rok před spácháním činu zakoupila (společně v souboru s dalšími pozemky) od různých fyzických osob za celkovou částku 8 524 347 Kč (obviněný podepsal kupní smlouvy), což je cena, která je nižší než desetina hodnoty, na jakou byly pozemky oceněny znaleckým posudkem spoluobviněného Ing. Vlastimila Hudečka. Pokud tedy soudy dospěly k závěru, že obviněný věděl o skutečné hodnotě pozemků, a tudíž i o jejich podstatném nadhodnocení a „zjednal“ spoluobviněného Ondreje Olajece za účelem spáchání úvěrového podvodu, pak tento závěr je logickým vyhodnocením provedených důkazů a nevyžaduje zásah dovolacího soudu. Věděl-li obviněný o skutečné hodnotě zastavovaných pozemků, nelze v jeho prospěch dospět k závěru, že si mohl myslet, že hodnota zástavy postačuje k pokrytí vylákaného úvěru.
49. Již jen za spekulativní lze označit námitky obviněného (odporující hodnocení důkazů soudem prvního stupně), které určitým způsobem směřují k motivu jeho jednání spočívající v poukazování na to, že úvěrovým podvodem vylákané finanční prostředky šly z velké části na účet společnosti Vrchovina – zemědělská obchodní a pouze malá část na účet jeho společnosti – což podle dovolatele neodpovídá představě o odměně organizátora trestné činnosti. Zároveň lze připomenout, že motiv jednání obviněného není zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, pro který byl obviněný odsouzen.
50. Lze uzavřít, že jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně obviněný naplnil všechny znaky zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátor podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
51. Z výše uvedených důvodů dovolací soud uzavírá, že i námitky obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné.
52. Pro úplnost možno dodat, že obviněný druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) neoznačil a ani věcně žádná z jeho námitek této variantě neodpovídá.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
53. Z dosud uvedeného je zřejmé, že Nejvyšší soud nedospěl k poznatku, že by rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, která by odpovídala některému z dovolacích důvodů upravených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Za tohoto stavu nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., pokud odvolací soud odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
IV./4. K otázce porušení základních práv obviněného
54. Obviněný v dovolání argumentuje rovněž tak, že „s přihlédnutím k dikci ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. je zřejmé, že … došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces dovolatele …“.
55. Jak však vyplývá z judikatury Ústavního soudu, právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu, pro porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
V. Způsob rozhodnutí
56. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho námitky, které formálně vyhověly jím uplatněným dovolacím důvodům, byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
57. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 6. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Martin Lýsek