7 Tdo 1046/2024-4450
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného V. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 7 To 39/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 3/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 98 T 3/2022, byl obviněný uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
2. Obviněný se měl trestného činu dopustit v podstatě a zjednodušeně tím, že jako ekonom společností G., a. s., a V. - HP, s. r. o., odpovídající mimo jiné za správné a včasné vedení účetní evidence, zpracování dokladů a evidenci pokladen těchto společností s oprávněním provádět finanční operace z bankovních účtů obou společností a mající z tohoto důvodu přístup k internetovému bankovnictví obou společností a k platebním kartám k těmto účtům, které mu byly poskytnuty V. K., předsedou správní rady a statutárním ředitelem společnosti G., a. s., a jednatelem společnosti V. - HP, s. r. o., konkrétně k účtům blíže uvedeným v tzv. skutkové větě, se záměrem pro vlastní potřebu vyvádět finanční prostředky na úkor těchto společností, protiprávně zneužíval přístupové údaje k těmto účtům a platebním kartám a soustavně, neoprávněně, bez svolení a vědomí V. K. pro vlastní potřebu zadával přímo v místě výkonu svého zaměstnání na adrese XY XY, XY, případně z dalších nezjištěných míst elektronické příkazy k převodům finančních prostředků z účtů společností na své účty blíže uvedené ve skutkové větě, a dále v Liberci, ve XY a na dalších místech soustavně, neoprávněně, bez svolení a vědomí V. K. pro vlastní potřebu prostřednictvím platebních karet vybíral finanční prostředky z účtů společností, čímž společnosti G., a. s., způsobil škodu ve výši nejméně 12 888 146 Kč a společnosti V. - HP, s. r. o., škodu ve výši nejméně 15 420 277 Kč, celkem tedy způsobil škodu ve výši nejméně 28 308 423 Kč, a to v případech blíže uvedených ve skutkové větě.
3. Za tento trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému trest odnětí svobody ve výměře 6 a půl roku, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou.
4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 7 To 39/2024, bylo jeho odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Obsah dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolání obviněného se skládá ze dvou podání učiněných prostřednictvím dvou různých obhájců.
6. V rovině skutkového zjištění obviněný namítl, že důkazní řízení bylo ztíženo opomenutými důkazy, jimiž se soudy bez adekvátního odůvodnění nezabývaly. Konkrétně mělo jít zejména o navrhovaný výslech autora odborného posouzení zpracovaného společností MERCATOR CONSULTING, s. r. o., výslech Ing. Tomáše Stejskala, který poškozeným společnostem poskytoval služby daňového poradce, výslech S. S., kreditní analytičky Moneta Money Bank, a. s., a dalších zaměstnanců této společnosti, výslech dalších „dodavatelů a zaměstnanců“, ale mělo jít také o důkaz směřující ke zjištění IP adres spojených s přihlašováním k účtům společností, důkaz plynoucí z kamerových záznamů z bankomatů, u kterých měl vybírat peníze, důkaz o osudu peněz na herním účtu obviněného vedeného na platformě Tipsport, nebo důkaz plynoucí z účetních záznamů předložených obhajobou.
7. Obviněný dále v rovině skutkového zjištění namítl zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními ve věci a obsahem provedených důkazů, a to v podstatě následovně.
8. Poukázal na odůvodnění obsažené v bodě 167 prvostupňového rozhodnutí a na nekritické převzetí závěrů znaleckého posudku vypracovaného Pražskou znaleckou kanceláří, s. r. o., který byl postaven na neúplném zkoumání účetních dokladů, aniž by bylo jasné, která část dokladů byla při zpracování znaleckého posudku použita. Neúplnost podkladů měla ve své výpovědi přiznat i znalkyně odpovědná za vypracování posudku. Skutková zjištění jsou v tomto směru navíc v rozporu s obsahem důkazů předložených obhajobou; za nelogickou označil obviněný úvahu, že měl manipulovat s účetními záznamy, neboť na takovou úroveň falsifikace neměl dostatečné schopnosti (naopak upozornil na zkušenosti a znalosti zejména V. K.). Upozornil také, že znalecký posudek vycházel z podkladů poskytnutých Moneta Money Bank, a. s., která vedla spory s poškozenými společnostmi, a proto mohla mít vlastní zájem na výsledku trestního řízení. Přes uvedené výhrady však obviněný zdůraznil tu část znaleckého posudku, ve které se uvádí, že zcizení 30 milionů Kč z majetku poškozené společnosti G., a. s., lze považovat za nereálné, stejně jako že kdyby obviněný skutečně odcizil 28 milionů korun, dostala by se poškozená společnost do finanční tísně, což se však nestalo (naopak zaměstnanci, dodavatelé atd. byli řádně zaplaceni), přičemž tyto skutečnosti soudy opět oslyšely, resp. nechaly se ovlivnit prodlením, ve kterém se poškozené společnosti s placením nacházely. To ovšem bylo v důsledku celkové situace v předmětu podnikání, která navíc do pár měsíců pominula. Obviněný nesouhlasil ani s negativním hodnocením obsahu odborného stanoviska zpracovaného společností MERCATOR CONSULTING, s. r. o.
9. Obviněný rovněž připomenul, že pokud jde o výběry hotovosti, nedisponoval neomezeným přístupem k platebním kartám a k svévolnému výběru z těchto karet by potřeboval součinnost svědka V. K. Připojil, že by nebylo možné pro jednoho člověka učinit 8 500 výběrů z bankomatů za rok, navíc v některých případech měly být tyto výběry vyloučeny jejich časovou blízkostí nebo souběžnou hospitalizací obviněného. Odůvodnění obsažené v bodech 170 až 172 prvostupňového rozhodnutí pak obviněný označil za zcela spekulativní a zavádějící, a ve spojitosti s tím zdůraznil mj. způsobilost, odbornost, orientovanost a obecně dobrý stav svědka V. K. Upozornil také na to, že jakmile se svědek dozvěděl „pochybné okolnosti celé věci“, vzal zpět své připojení s nárokem na náhradu škody poškozených společností.
10. Obviněný dále v rovině skutkového zjištění upozornil, že byla jeho vina prokázána toliko nepřímými důkazy, které však neměly být k jeho odsouzení dostatečné. Upozornil na řadu nevyřešených nebo jinak sporných okolností, vyvolávajících pochybnosti o jeho vině, zejména na již shora zmíněný vysoký počet (8 500) výběrů hotovosti, lokace těchto výběrů a časový rozdíl mezi nimi, jeho pobyt v nemocnici, počet různých IP adres využitých k trestněprávně relevantnímu jednání, skutečnost, že neviděl peníze na svém herním účtu vedeném na platformě Tipsport ani ve svém internetovém bankovnictví, ani si nekoupil nic hodnotného, ač podle učiněných zjištění měl mít na účtu u platformy Tipsport 130 mil. Kč a další miliony na bankovních účtech a je otázkou, proč by za takového stavu vůbec dále chodil do práce. Upozornil rovněž na znalecký posudek z oblasti IT, podle něhož není vyloučeno, že pokud by někdo „hacknul“ jeho mobilní telefon a nainstaloval tam na dálku škodlivý software, mohl ho stejně tak na dálku i odinstalovat; tím se měly soudy blíže zabývat. Soudy tak došly ke skutkovým zjištěním v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
11. V rovině hmotněprávní obviněný namítl, že mu peníze nikdy nebyly svěřeny, jak předpokládá objektivní stránka tohoto trestného činu. Při pohybech na účtu totiž byla autorizační SMS odesílána svědku V. K., a tedy obviněný evidentně nebyl přímo oprávněný k nakládání s penězi.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odvolací rozhodnutí (a na něj obsahově navazující rozhodnutí) zrušil a aby věc vrátil zpět odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí ve věci.
13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl následující.
14. Pokud jde o námitky do skutkového zjištění, státní zástupce v podstatě uvedl, že nemohou být podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v mezích, ve kterých se jedná o prostou polemiku s hodnocením důkazů a se skutkovým zjištěním soudů. Ani ve zbytku pak v této věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, neboť na podkladě bankovních údajů lze bez pochybností učinit skutkové zjištění o tom, že z bankovních účtů poškozených společností byly neoprávněně převedeny finanční prostředky na bankovní účty obviněného (následně ve prospěch herního účtu vedeného na platformě Tipsport); nad těmito účty pak měl kontrolu obviněný, který navíc fakticky užíval telefonní číslo (to vyplynulo ze zajištěné komunikace mezi ním a dodavateli), na které byly zasílány autorizační zprávy. Polemice o hackerském útoku nelze přisvědčit, neboť není podložena v důkazním materiálu. Při posuzování finančních prostředků poškozených společností je nutné vycházet ze závěrů znaleckého posudku, neboť ten – na rozdíl od odborného vyjádření – není ovlivněn účetnictvím, se kterým manipuloval obviněný. Nakonec odkázal na příslušné ustanovení rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, ve kterých se soudy s námitkami obviněného dostatečně vypořádaly, a to včetně odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů, které bylo zcela oprávněné.
15. Pokud jde o námitky do hmotněprávní kvalifikace skutku, státní zástupce uvedl, že jsou založené na vlastní skutkové konstrukci obviněného, která neodpovídá skutkovým zjištění soudů v předchozím řízení.
16. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.
17. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož využil a opětovně poukázal na nesprávné závěry stran osoby oprávněné nakládat s finančními prostředky, jakým způsobem s nimi bylo
disponováno, na neprovedení navržených podstatných důkazů a na nesprávné právní posouzení s tím, že se uvedenými vadami podrobně zabýval ve svém dovolání.
III. Důvodnost dovolání
18. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), ač v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, byla učiněna rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí alternativu pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily.
21. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná jednak námitka opomenutých důkazů. Tato námitka je však ve všech svých částech zjevně neopodstatněná.
22. K této námitce Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
23. Jak vyplynulo z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, soud prvního stupně se s důkazními návrhy ve věci v šíři a vyčerpávajícím způsobem vypořádal v bodech 174 až 186. Tam vysvětlil, že navrhované důkazy byly buďto nadbytečné, bezpředmětné, nebo by je i s ohledem na uplynulou dobu od spáchání skutku nešlo získat. Toto odůvodnění aproboval i odvolací soud v bodě 20 svého rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že soud prvního stupně se důkazním návrhům věnoval s nejvyšší pečlivostí a jejich zamítnutí ve vztahu k jednotlivým důkazům srozumitelně a logicky odůvodnil, s čímž Nejvyšší soud bez širších výhrad souhlasí, a na citované části rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně odkazuje (k tomu srov. např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělsku).
24. Odůvodnění soudů obou stupňů je logické a úplné, důkazní návrhy nepřehlédly a neignorovaly, naopak se jimi zabývaly a v souladu se shora uvedenými judikaturními požadavky je zamítly.
25. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
26. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná i námitka zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým zjištěním o trestněprávně relevantním jednání obviněného, a to ovšem pouze potud, pokud nešlo o pouhou polemiku obviněného s hodnocením důkazů. Tato námitka je ve všech částech zjevně neopodstatněná.
27. Nejvyšší soud nejdříve vyzdvihuje vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně, který se s obhajobou obviněného (včetně navrhovaných důkazů, viz shora) beze zbytku vypořádal zejména v bodech 151 a násl., 158 a násl. svého rozhodnutí. Lze se zcela ztotožnit s názorem odvolacího soudu, podle něhož je skutkové zjištění ve věci řádně a logicky odůvodněno a postaveno na zcela přesvědčivém řetězci nepřímých důkazů (srov. bod 18 odvolacího rozhodnutí). Pokud tedy jde o v dovolacím řízení toliko opakované namítání obviněného do skutkového zjištění ve věci, nelze než odkázat na pregnantní odůvodnění soudu prvního a druhého stupně, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožňuje. Proto nebude přílišně obsah těchto odůvodnění reprodukovat.
28. K tomu je třeba doplnit, že obviněný v zásadě ničím nevyvrací odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, neboť jen opakuje argumentaci, se kterou se tyto soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly, a nadále v podstatě jen prosazuje vlastní hodnocení důkazů, snaží se zlehčit hodnotu učiněného skutkového zjištění ve věci a různě s ním polemizovat.
29. K hlavním částem dovolací argumentace Nejvyšší soud nad rámec shora učiněného odkazu na předchozí rozhodnutí ve věci uvádí alespoň zkráceně následující.
30. Pokud nejdříve obviněný namítl do obsahu znaleckého posudku, podkladů pro jeho vypracování a hodnocení odborného vyjádření, lze odkázat na body 154 až 157, resp. i 160 a násl. prvostupňového rozhodnutí, ve kterých soud prvního stupně v návaznosti na závěry znaleckého posudku vysvětlil, v čem měly spočívat manipulace obviněného s účetnictvím poškozených společností, a jak se to projevilo na důkazní hodnotě odborného vyjádření zpracovaného společností MERCATOR CONSULTING, s. r. o. Stejně tak lze odkázat i na bod 21 odvolacího rozhodnutí. Soudy v předchozím řízení vysvětlily, že odborné vyjádření vycházelo z podkladů, se kterými manipuloval obviněný, o čemž svědčí poznatky plynoucí ze znaleckého posudku, který se logicky nemohl o tyto manipulované podklady, které nereflektovaly faktický stav, pro účely vlastního zjištění opírat. Nejvyšší soud však připojuje, že uvedená námitka je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná jen se značnou tolerancí, neboť z větší části spočívala v hodnocení pravdivosti důkazu z hlediska kvality a úplnosti podkladů pro jeho vypracování.
31. Pokud dále obviněný namítl, že nemohl na poškozených společnostech zpronevěřit tak vysokou částku, pak lze opět odkázat zejména na bod 160 prvostupňového rozhodnutí, ve kterém soud opět v návaznosti na závěry znaleckého posudku vysvětlil, že celkový rozdíl mezi příjmy a výdaji poškozených společností v letech 2019 a 2020 očištěný o trestněprávně relevantní převody a výběry obviněného činil 28 123 837 Kč, což jen se zanedbatelnou odchylkou odpovídá právě částce zpronevěřené obviněným. K tomu je vhodné připojit, že pokud obviněný ve svém dovolání citoval z části znaleckého posudku, ve kterém se znalci ztotožnili s tvrzením obsaženým v odborném vyjádření, že „vzhledem ke struktuře nákladů a výnosů, výši majetku a závazků a dosahovaných výsledků hospodaření lze považovat zcizení 30 mil. Kč z majetku společnosti G., a. s., za nereálné“, pak jde o zcela flagrantně účelovou selekci z textu znaleckého posudku. Jak totiž Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, znalci se s tímto tvrzením ztotožnili, resp. neoznačili ho za chybné jen proto, že je založeno na podkladě účetnictví, které obviněný zmanipuloval tak, aby v něm jím zpronevěřené finanční prostředky již nebyly. Proto citovaná část znaleckého posudku pokračuje slovy, které obviněný již ve svém dovolání vynechal, totiž že „ano, souhlasíme s tvrzením, že by to nebylo reálné, protože finanční prostředky již byly zcizeny. Dalších 30 mil. Kč již nebylo možno zcizit“.
32. Pokud také obviněný namítl do skutkového zjištění ohledně výběru z bankomatů, lze odkázat na bod 22 odvolacího rozhodnutí. Tam odvolací soud vysvětlil, že z výpovědi svědka V. K. vyplynul poznatek o tom, že platební karty a PIN používal v podstatě výhradně obviněný (srov. bod 29 prvostupňového rozhodnutí), navíc byl obviněný uznán vinným pouze těmi výběry finančních prostředků, které časově a hodnotově korespondují s navazujícími vklady na jeho bankovní účty, příp. herní účet vedený na platformě Tipsport (k tomu srov. bod 163 prvostupňového rozhodnutí). V tomto není nijak opodstatněná ani obhajoba, že obviněný nemohl za jeden rok sám stihnout učinit 8 500 výběrů z automatů, když podle skutkové věty mu je kladeno za vinu pouze 452 učiněných výběrů; i tvrzení, že měl obviněný být v časech některých výběrů v nemocnici nebo že některé výběry byly učiněny příliš časově blízko na to, aby je mohl učinit, se jeví zcela nepodložené, neboť obviněný neuvádí, kterých výběrů se jeho tvrzení týká (přičemž vzhledem k předchozímu tvrzení obviněný může referovat i k výběrům, které mu nejsou kladeny za vinu), ani neodkazuje na žádné provedené nebo neprovedené důkazy, z nichž by tyto poznatky plynuly. Není přitom úlohou Nejvyššího soudu domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).
33. Obviněný také tvrdil, že měl mít podle zjištění soudů na svém účtu u platformy Tipsport 130 mil. Kč, přičemž při takovém stavu, resp. dalších milionech Kč na bankovních účtech, je otázkou, proč by dále chodil do práce. K tomu je třeba upřesnit, že obviněný vložil zpronevěřené prostředky na účet u platformy Tipsport, nicméně, byť i vyhrával, z dlouhodobého pohledu celkově prohrával. Tedy postupně vkládal na tento účet peníze a celkově opakovanými vsazenými částkami vsadil cca 166 mil. Kč, ovšem vyhrál pouze cca 138 mil. Kč; jeho ztráta byla cca 27 mil. Kč (viz zejména bod 84 rozsudku soudu prvního stupně). Proto nikdy neměl za celé více než dvouleté období páchání trestné činnosti najednou na bankovním účtu oněch za vinu mu kladených 28 mil. Kč, ani nikdy neměl za celé toto období najednou na účtu u platformy Tipsport 130 mil. Kč (resp. takovou částku tam neviděl, jak uvedl v dovolání).
34. Pokud jde o trestněprávně relevantní bankovní převody finančních prostředků, namítaný přístup k autorizačním heslům odesílaným formou SMS měl i obviněný, na jehož služební telefon byly tyto SMS doručovány (srov. bod 129 prvostupňového rozhodnutí), navíc disponoval přístupem k internetovému bankovnictví poškozených společností a podpisovým certifikátem potřebným k autorizaci plateb (viz bod 22 odvolacího rozhodnutí); pokud jde o zmíněný služební telefon, námitka obviněného, že mohl být obětí hackerského útoku, není nijak skutkově podložena, neboť ani znalec Václav Černý neshledal nic, co by tomu nasvědčovalo (bod 99 prvostupňového rozhodnutí).
35. A konečně pokud obviněný napadal vyvíjející se postoj svědka V. K., tomu se soud prvního stupně opět vyčerpávajícím způsobem věnoval v bodech 170 a násl. svého rozhodnutí. Stejně tak pokud jde o obviněným zdůrazňovanou kontrolní činnost tohoto svědka, lze odkázat na bod 166 prvostupňového rozhodnutí, ve kterém se soud prvního stupně věnoval tomu, jak obviněný svědka klamal nepravdivými výpisy z elektronicky vedeného účetnictví. V bodě 167 prvostupňového rozhodnutí pak soud prvního stupně i popisuje, jak obviněný oklamal také daňového poradce svědka Ing. Tomáše Stejskala tím, že trestněprávně relevantní převody a výběry finančních prostředků s výjimkou května 2019 neúčtoval (srov. i bod 19 odvolacího rozhodnutí); snahu zatajit skutečný obsah účetnictví obviněný vyvinul i vůči svědkyni P. O., které lživě tvrdil, že jí nemůže poskytnout potřebné účetní materiály, neboť byly poškozeny při převodu účetního programu (viz bod 21 odvolacího rozhodnutí, body 36 a 167 prvostupňového rozhodnutí).
36. Ke zbylým námitkám do skutkového zjištění, které představovaly v podstatě jen pod uplatněný dovolací důvod nepodřaditelnou polemiku obviněného s hodnocením důkazů, Nejvyšší soud souhrnně vysvětluje, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání, jak správně uvedl státní zástupce. Dokazování je totiž ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl. a rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1144/2022) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. V opravném řízení pak platí, že jednotlivé důkazy provedené před soudem prvního stupně již odvolací soud smí posuzovat toliko co do zákonnosti způsobu jejich provedení a co do logičnosti a úplnosti jejich hodnocení, skutková zjištění z nich učiněná soudem prvního stupně však přezkoumávat nesmí, stejně jako závěr o důkazní spolehlivosti (zejména o věrohodnosti svědka) učiněný soudem prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíš by vyloučené kategorie přezkumu neměl posuzovat Nejvyšší soud. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kterým se trestní řízení, a zvláště pak řízení před soudem prvního stupně, řídí. Běžná polemika se skutkovým zjištěním je tak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nepodřaditelná pod jakýkoli zákonný dovolací důvod (srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a v zásadě platí, že Nejvyšší soud je jako soud dovolací povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního a druhé stupně.
37. Námitka obviněného do skutkového zjištění proto potud, pokud byla podřaditelná pod uplatněný důvod, byla ve všech svých částech zjevně neopodstatněná.
38. K dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud navíc připojuje, že existenci extrémního či zjevného nesouladu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze dovozovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Pokud obviněný v této souvislosti poukazoval na zásadu presumpce neviny, Nejvyšší soud k tomu připojuje, že tato zásada není imperativ obviněnému věřit, neboť to by bylo v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. V důkazním řízení se zásada presumpce neviny projevuje v pravidle in dubio pro reo, podle kterého není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo se tak ovšem projevuje až na konci důkazního řízení při vyvozování skutkových závěrů, nikoli v jeho průběhu – tam totiž soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Jak již bylo zmíněno, hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost ani naplnění zmíněného dovolacího důvodu, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 7 Tdo 563/2022, a další).
39. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
40. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [za užití § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] nebyl naplněn.
ii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
41. Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. také s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), byť to spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.
42. Pod uplatněný dovolací důvod bylo možné podřadit námitku nenaplnění znaku, podle něhož musí být odcizená cizí věc pachateli svěřena. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná, neboť byla založena na dovolací námitce do skutkového zjištění, které Nejvyšší soud shora v tomto rozhodnutí nepřiznal žádné opodstatnění.
43. Lze tak pouze připomenout, že pokud obviněný namítl, že mu finanční prostředky nebyly skutečně svěřeny, neboť při pohybech na bankovních účtech byla autorizační SMS odesílána svědku V. K., pak je sice pravda, že SMS zprávy s autorizačním heslem nebyly odesílány na mobilní telefon vlastněný obviněným, nicméně šlo o jeho služební telefon, ke kterému měl faktický přístup (srov. bod 22 odvolacího rozhodnutí, rovněž bod 129 prvostupňového rozhodnutí).
44. Tato námitka tak je zjevně neopodstatněná.
45. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [opět za užití § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] byl naplněn.
iii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
46. Jak opakovaně zmíněno shora v souvislosti s dalšími uplatněnými dovolacími důvody, obviněný uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
47. Protože obviněný v textu dovolání nenamítl žádné konkrétní procesní vady, které by vylučovaly přijetí odvolacího rozhodnutí, a svou námitku tak nijak neodůvodnil, nemůže být uplatněný dovolací důvod v jeho první alternativě naplněn.
48. Protože pak jsou všechny další námitky zjevně neopodstatněné, je neopodstatněné i namítání tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě, když ta je evidentně vázána na zbylé námitky v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 7 Tdo 369/2022, bod 24).
IV. Závěr
49. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že dovolací argumentaci – alespoň v míře, ve které ji bylo možné podřadit pod uplatněné dovolací důvody – nešlo přiznat opodstatnění. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
50. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu