Vedle těchto zcela zřejmých a významných funkcí fotbalu jako takového nelze podceňovat ani další celospolečensky důležitý efekt, kterým je jeho výchovný vliv, jímž působí na vytváření veřejného mínění a formování morálních základů zejména u mladé generace. Právě proto, že fotbal patří mezi nejpopulárnější sporty, je nutné využít nejen jeho hráčů, ale i další osob, které jej reprezentují k tomu, aby mohly být kladnými vzory a jít příkladem mládeži nejen osobními vlastnostmi, ale i chováním. Je proto v zájmu nejen všech lidí, kteří se o fotbal zajímají nebo na něm jsou jinak zainteresováni, ale i celé společnosti, aby právě ty osoby, jejichž povinností je dbát na správný a korektní průběh utkání, byly morálně na výši a zaručovaly regulérní průběh této hry. Právě masové působení fotbalu, jakožto sportu, u něhož je dán obecný předpoklad fair play, by mělo vést k pozitivní motivaci zejména mladé generace, a jeho prostřednictvím k spoluutváření základních morálních pravidel pro rovné a čestné vztahy. Pokud by tomu tak nebylo, docházelo by k opačnému účinku, kdy namísto kladného vlivu působí negativní vzor, který se podílí na nesprávném výchovném ovlivnění především dětí a mladých lidí, když právě v zájmu státu je, aby tato skupina našich nejmladších obyvatel byla v pozitivním smyslu vedena ke sportovním aktivitám a aby byla ovlivňována ve směru minimalizování škodlivých vlivů, které na ni z mnoha stran působí (např. drogy, alkohol atd.).
S ohledem na uvedené důvody je nutné fotbal považovat za fenomén, který se jako jeden z nejrozšířenějších a nejlidovějších sportů podílí z pohledu občanů, ale i státu na obecně významných a celospolečenských otázkách. Nelze proto zužovat v souvislosti s ním výklad pojmu „obecného zájmu“ pouze na okruh vnitřních vztahů ve fotbalové organizaci a působení fotbalových klubů jako takových, ale je nutné vycházet i ze všech shora rozvedených ekonomických a kulturně společenských hledisek, do nichž je třeba zařadit i historický význam sportu jako stimulu v rámci společensko politického vývoje.
Na základě těchto úvah a právních závěrů Nejvyšší soud shledal, že fotbalové soutěže je nutné vnímat jako záležitost celé společnosti, a proto, s ohledem na roli, kterou ve vnímání velké části veřejnosti fotbal a fotbalová utkání zaujímají, je potřebné dbát na jejich regulérnost a řádný průběh tak, aby nedocházelo k vědomému ovlivňování a zmanipulování výsledku utkání, zejména vrcholných soutěží, na nichž je ekonomicky zainteresována řada subjektů, pro něž ovlivněné výsledky mohou mít i neblahé finanční dopady. Činnost fotbalových rozhodčích, kteří vědomě ovlivňují výsledky hry, na jejíž řádný průběh mají dohlížet, je nutné považovat za „obstarávání věcí obecného zájmu“ ve smyslu ustanovení § 160, § 161 a násl. tr. zák.
Další námitkou uplatněnou na procesním základě je námitka porušení procesních pravidel podle § 2 odst. 5 tr. ř. při opatřování důkazů a jejich hodnocení podle § 2 odst. 6 tr. ř., pokud jde o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř., a to jednak v souvislosti s Trestněprávní úmluvou o korupci (publikovanou pod č. 70/2002 Sb. m. s.) a jednak v souvislosti s vydáním příkazu k odposlechu telekomunikačního provozu, který nařídil soudce Městského soudu v Brně JUDr. A. D., který byl v té době členem arbitrážní komise ČMFS, a z tohoto důvodu byl údajně vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení a byl tak dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Odkaz dovolatelů na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, neobstojí, neboť tento nález se týkal věci, která byla odlišná od věci dovolatelů.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. rozhodnutí pod sp. zn. 6 Tdo 1019/2003, 7 Tdo 1182/2006 nebo 6 Tdo 272/2008) vyslovil názor, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit jen ohledně těch konkrétních soudců, kteří učinili rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním. Námitka podjatosti soudce Městského soudu v Brně JUDr. A. D. je nedůvodná, protože tento soudce rozhodoval v přípravném řízení v trestních věcech obviněných a nepodílel se na rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 6 Tdo 560/2007, které obvinění napadli svými dovoláními.
K dovolání obviněného J. H.:
Obviněný J. H. byl pravomocně odsouzen pro trestný čin podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě že:
1) jako sportovní ředitel 1. F. S., a. s., dne 22. 11. 2003 kolem 10.40 hod. telefonicky z U. H. nabídl úplatek označený „stodvacet“ hlavnímu rozhodčímu Mgr. V. Z., za ovlivnění rozhodování průběhu utkání 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 22. 11. 2003 se začátkem v 17.15 hod. na fotbalovém stadionu v P. ve prospěch 1. F. S., a. s., když uvedený úplatek rozhodčímu Mgr. V. Z. skutečně v přesně nezjištěné době do dne 2. 12. 2003 předal,
2) jako sportovní ředitel 1. F. S., a. s., dne 6. 3. 2004 kolem 11.33 hod. v telefonickém hovoru ze S. M. a pak i ve stejný dne ve 14.00 hod. v telefonickém hovoru z U. H. úmyslně slíbil úplatek označený „překrýt poprašek“ asistentovi rozhodčího Ing. B. K., a ve stejný den kolem 13.55 hod. opět v telefonickém hovoru z U. H. úmyslně slíbil úplatek hlavnímu rozhodčímu P. Ř., aby svým rozhodováním oba ovlivnili fotbalové utkání 20. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi F. T. Z., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 6. 3. 2004 v 17.00 hod. ve Z., ve prospěch 1. F. S., a. s.,
3) jako sportovní ředitel 1. F. S., a. s., po předchozí domluvě a spolupráci s I. Š., dne 17. 3. 2004 kolem 12.13 hod. v telefonickém hovoru z U. H. úmyslně slíbil úplatek hlavnímu rozhodčímu E. C., v souvislosti s jeho rozhodováním již odehraného fotbalového utkání 21. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi 1. F. S., a. s., - F. T., a. s., konaného dne 13. 3. 2004 v 17.00 hod. v U. H.,
4) jako sportovní ředitel 1. F. S., a. s., ve dnech 19. 3. 2004 v 17.08 hod. v telefonickém hovoru z U. H. a dne 20. 3. 2004 v 17.43 hod. v telefonickém hovoru z B. úmyslně slíbil úplatek označený „jedna a půl za tři“ hlavnímu rozhodčímu J. H., aby svým rozhodováním ovlivnil fotbalové utkání 22. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi F. M. P., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 21. 3. 2004 v P. ve prospěch 1. F. S., a. s.,
5) jako sportovní ředitel 1. F. S., a. s., dne 27. 3. 2004 mezi 15.15 15.25 hodin, v době konání přestávky fotbalového utkání I. fotbalové ligy 23. kola 1. F. S., a. s., - A. S. P. – f., a. s., na stadionu 1. F. S., a. s., v U. H. nabídl úplatek asistentovi rozhodčího S. H., za ovlivnění rozhodování 2. poločasu tohoto fotbalového utkání ve prospěch 1. F. S., a. s., a S. H. se pokusil předat dne 30. 4. 2004 kolem 22.20 hod. při domluveném setkání v areálu benzinové čerpací stanice A. ve V. u dálnice ve směru na B., finanční částku ve výši 175.000,- Kč, přičemž byli společně přistiženi příslušníky Policie České republiky.
V dovolání podaném z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především namítl nezákonnost nařízení odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. s tím, že v jeho trestní věci nebylo vedeno řízení o úmyslném trestném činu, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva a současně zpochybnil aplikaci aktivního úplatkářství v soukromém sektoru podle Trestněprávní úmluvy o korupci. Těmto námitkám dovolací soud nepřisvědčil vzhledem ke své judikatuře zmíněné v předcházejících částech odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť je jí vázán a nemá důvodu se od ní odchylovat. Stejně tak nepřisvědčil námitce, že jednání obviněného se netýká obstarávání věcí obecného zájmu. Znak trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. „obstarávání věcí obecného zájmu“ Nejvyšší soud vyložil v řadě svých předcházejících rozhodnutích učiněných ve věcech dovolání, v tomto rozhodnutí konkrétně demonstrací podstatné části usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 Tdo 272/2008. Je skutečností, že v době páchání trestné činnosti neexistovala definice tzv. obecného zájmu, avšak ani při absenci této definice nebylo možno vycházet z ustanovení § 203 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. K námitce, že ČMFS je soukromoprávním sdružením, a že proto případné porušení povinností by se týkalo jen norem tohoto sdružení, které nejsou zákonem, Nejvyšší soud připomíná obsah výše zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se touto otázkou zabývá při výkladu pojmu „v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu.“ Nejvyšší soud shledal, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn a dovolání obviněného J. H. je zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného Mgr. V. Z.:
Obviněný Mgr. V. Z. byl pravomocně odsouzen za trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že si v postavení hlavního rozhodčího dne 22. 11. 2003 kolem 10.40 hod. telefonicky ve L. u M., okres M., dal slíbit úplatek označený „stodvacet“ od J. H., sportovního ředitele 1. F. S., a. s., za ovlivnění svého rozhodování v průběhu utkání 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., a 1. F. S., a. s., konaného dne 22. 11. 2003 se začátkem v 17.15 hod. na fotbalovém stadionu v P. ve prospěch 1. F. S., a. s., když výše uvedený úplatek převzal od obviněného J. H. v přesně nezjištěné době do 2. 12. 2003.
Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. námitkou, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to soudce Městského soudu v Brně JUDr. A. D., který rozhodl o nařízení odposlechu a záznamu telefonních hovorů podle § 88 tr. ř., ačkoliv tento soudce měl podle obviněného těsný vztah k poškozené organizaci, tj. ČMFS, měl vztah k účastníkovi I. fotbalové ligy – mužstvu 1. F. B., pro značnou časovou shodu mezi zvolením soudce JUDr. A. D. do Arbitrážní komise ČMFS s obdobím, kdy vrcholila nespokojenost s postupem vedení ČMFS při řešení korupčního prostředí ve fotbale a vzhledem k dalším okolnostem uvedeným pod bodem 120.
dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr.
ř. Musí jít o orgán, který je nejen vyloučen z řízení, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež bylo napadeno dovoláním opřeným o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k úspěšnému uplatnění tohoto dovolacího důvodu nestačí, že byla kterákoliv z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiné než meritorní rozhodnutí (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 2015). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr.
ř. není naplněn bez ohledu na obsah námitek obviněného, protože soudce JUDr. A. D. se nepodílel na rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním obviněného Mgr.
V. Z.
Obviněný Mgr. V. Z. podal dovolání též z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Tento dovolací důvod spatřuje v tom, že jeho obhájce byl omezován v rozsahu seznamování se s provedenými odposlechy, v důsledku čehož nemohl řádně vykonávat obhajobu, což je situace obdobná stavu, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho musel mít. Nejvyšší soud považuje za potřebné především uvést, že tento důvod dovolání lze uplatňovat při porušení ustanovení o nutné obhajobě, zejména podle § 36 tr. ř. Zmíněný dovolací důvod je naplněn v případě, když v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby podle § 36 tr. ř., tzn. že obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.) a přitom žádného obhájce neměl. Obviněný Mgr. V. Z. byl v této věci stíhán pro trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., přičemž v řízení konaném o tomto trestném činu nemusel mít obhájce z důvodu uvedeného v § 36 odst. 3 tr. ř. a nebyly dány ani jiné důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1, 2 tr. ř., ani podle § 36 odst. 4 tr. ř. nebo podle § 36a tr. ř. Obviněný si zvolil dne 28. 5. 2008 obhájce JUDr. K. H., který ho obhajoval až do pravomocného odsouzení (č. l. 3151 spisu). Je tedy naprosto zřejmé, že obviněný Mgr. V. Z. měl obhájce (ač ho mít nemusel) a uplatněný důvod dovolání není naplněn. Namítané údajné omezování práv obhájce nelze přirovnávat k situaci předpokládané v tomto dovolacím důvodu, neboť nelze vůbec dovozovat, že obviněný měl mít podle zákona obhájce.
V další části obviněný opřel dovolání o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Převážná část námitek se týká postupu soudů podle § 2 odst. 5 tr. ř. a obviněný především namítl způsob provádění důkazů, jejich zákonnost, údajný nesoulad mezi čísly přehrávaných CD s odposlechy a čísly uvedenými na CD pořízených Útvarem zvláštních činností Policie České republiky, namítl možnost manipulace s odposlechy i to, že obhájci nelze znemožnit prověření pravosti a celistvosti odposlechů a odmítnout návrh obhájce na ustanovení soudního znalce, který by provedl takové prověření. Z výčtu těchto podstatných námitek obviněného je zcela zřejmé, že jde o námitky procesněprávní, které se týkají zjišťování skutkového stavu věci a nikoliv námitky hmotně právní. Bylo již zmíněno shora, že Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, která nemůže měnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
Pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Mgr. V. Z. podřadil řadu námitek, jimiž zpochybňoval znak „obecného zájmu“ u trestného činu podle § 160 odst. 1 tr. zák. a dovodil, že tento znak nebyl naplněn. Především namítl, že až do propuknutí tzv. fotbalové aféry nebylo fotbalové hnutí vykládáno jako obecný zájem. Podle názoru obviněného na tomto hnutí nemá zájem celá společnost. Dovodil, že je výlučně osobnostním právem každého občana, zda se bude zúčastňovat činnosti organizované jednou ze zhruba 60.000 organizací majících charakter zájmového sdružení – organizací rybářů, filatelistů, málo ulhaných lhářů, ženatých katolických kněží, fan klubů zpěváků nebo například v konkrétním případě ČMFS či jím organizovaného fotbalového utkání. Ani samotné olympijské hry nejsou věcí obecného zájmu. Obecný zájem není podle obviněného dán ani tím, že jsou na něm zainteresovány nejen marketingové, ale i další obchodní společnosti, např. sázkové společnosti, které svými zisky opět přispívají k další činnosti různých sportovních odvětví, a tedy samozřejmě i fotbalu. Pokud jde o fotbalové hnutí, nepředstavuje celospolečenský zájem, ale jen zájem části společnosti, která netvoří ucelenou sociální skupinu (body 93. až 95. dovolání). V další části dovolání se obviněný (pod body 96. až 101.) pokusil o definici pojmu sociální skupiny a dovodil, že fotbalové kluby, hráči ani diváci netvoří ucelenou sociální skupinu.
Obviněný s odkazem na starou judikaturu z let 1922 a 1933 namítl, že soudy nebyl zohledňován účel úplatku. Podle obviněného nikdo nezkoumal a nepředložil jediný důkaz, že i když by snad byl obviněnému nabídnut úplatek a případně i poskytnut, že mu byl nabídnut či poskytnut proto, aby obviněný porušil své povinnosti. Bez toho, aby úplatek byl nabídnut či poskytnut pro porušení povinností, nemůže se jednat o korupční jednání. Dodal, že nebylo vůbec zkoumáno, zda vůči němu byla či nebyla učiněna jakákoliv nabídka proto, aby poskytl neoprávněnou výhodu, a ne proto, aby odolal případnému nátlaku jiných a postupoval podle svých povinností.
Tato skutková námitka nenaplňuje svým obsahem důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se jí proto nezabýval. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že skutečnost, že přijetí úplatku nebo slibu úplatku neovlivnilo osobu obstarávající věci obecného zájmu, je z hlediska právní kvalifikace skutku podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. zák. bez významu. Uplatnění zmíněné námitky obviněným svědčí v tom, že obviněný považuje za zcela správné, aby kromě odměny za výkon funkce fotbalového rozhodčího pobíral další desetitisícové, resp. stotisícové částky za to, aby údajně odolal případnému nátlaku a rozhodoval fotbalový zápas nestranně a v souladu s pravidly, jak je jeho povinností.
Obviněný dále v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že se soudy nezabývaly tím, proč se orgány činné v trestním řízení vůbec nepokusily zabránit dalšímu páchání a dokazování údajné trestné činnosti obviněného, nezdokladovaly možné páchání trestné činnosti a nezajistily obviněného při údajném přebírání úplatku atd. Svojí nečinností, když o jeho údajné trestné činnosti věděly od března či dubna 2003, se orgány činné v trestním řízení podle názoru obviněného fakticky podílely na jeho činnosti. Obviněný vyslovil názor, že činnost orgánů činných v trestním řízení, které předstírají, že jsou srozuměny s případnými „úplatky“ ve fotbale po zrušení zákona o socialistické tělovýchově, je v daném případě extra legem.
Z obsahu této námitky je zcela zřejmé, že nejde o námitku, která by byla námitkou hmotně právní a nenaplňuje svým obsahem zmíněný důvod dovolání. Orgány činné v trestním řízení se žádným způsobem nezapojily do skutkového děje, jeho průběh neovlivňovaly, a proto námitka, svým charakterem procesněprávní, je nemístná a zcela se míjí s důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný Mgr. V. Z. namítl v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nepřiměřenost peněžitého trestu podle ústavních norem. Námitka je neurčitá, pokud jde o odkaz na ústavní normy, které měly být rozhodnutím soudu porušeny. Přes neurčité vymezení tohoto dovolacího důvodu tato námitka proti údajné nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu je zcela nedůvodná. Námitky vůči druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněnému byl peněžitý trest uložen v souladu s ustanovením § 53 odst. 1 tr. zák., protože úmyslnou trestnou činností získal majetkový prospěch.
Obviněný Mgr. V. Z. dovolání podal i „z důvodů dalších, jejichž přípustnost vyplývá z dalších právních předpisů, jak bude vysvětleno dále.“ Takto vymezené další důvody dovolání trestní řád nezná. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je přípustné jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v ustanovení § 265b tr. ř. Vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Ačkoliv obviněný při formulaci těchto dalších důvodů dovolání uvedl, že „budou vysvětleny dále,“ není o nich v obsáhlém dovolání ani zmínka. Dovolací soud tedy neměl co přezkoumávat. Každý dovolatel je totiž v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
K dovolání obviněného S. H.:
Obviněný S. H. byl pravomocně odsouzen pro trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 27. 3. 2004 mezi 15.15 15.25 hodin, v době konání přestávky fotbalového utkání I. fotbalové Gambrinus ligy 23. kola 1. F. S., a. s., - A. S. P. – f., a. s., na stadionu v U. H. si dal jako asistent rozhodčího slíbit nabídku k úplatku označeného „jedna a půl dva“ od J. H., sportovního ředitele 1. F. S., a. s., aby svým rozhodováním ovlivnil průběh 2. poločasu tohoto fotbalového utkání ve prospěch 1. F. S., a. s., a dne 30. 4. 2004 ve 22.20 hodin na benzinové stanici A. ve V. u dálnice ve směru na B. se setkal po předchozí vzájemné domluvě s J. H. za účelem převzetí úplatku, k čemuž nedošlo vzhledem k tomu, že při předání byli přistiženi a zadrženi příslušníky Policie České republiky, ÚOKFH Brno.
Obviněný S. H. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především namítl, že řízení fotbalového zápasu nelze považovat za činnost, kterou je obstaráván či zajišťován obecný zájem. Poukázal na to, že Českomoravský fotbalový svaz je občanským sdružením, jehož jednání se řídí vlastními pravidly a směrnicemi, přičemž státu nepřísluší, aby zasahoval do obsahu a používání těchto pravidel. K námitce absence znaku trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. „v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“ je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že činnost fotbalových rozhodčích, kteří vědomě ovlivňují výsledky hry, v níž rozhodují a na jejíž řádný průběh mají dohlížet, je nutné považovat za „obstarávání věcí obecného zájmu“ ve smyslu ustanovení § 160 a § 161 a násl. tr. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 Tdo 272/2008). Tato námitka je proto zcela nedůvodná.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani další námitce obviněného, podle níž nedošlo v průběhu přestávky v poločase utkání k setkání mezi obviněným S. H. a obviněným J. H. a že proto nemohlo dojít ani k nabídce úplatku. Jde o námitku skutkovou, jíž se Nejvyšší soud nezabýval, neboť v řízení o dovolání dovolací soud může přezkoumávat právní posouzení skutku jen ve vztahu k tomu skutku, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, přičemž je vázán skutkovými zjištěními, která učinily soudy nižších stupňů.
Neobstojí ani další námitky obviněného uplatněné na procesním základě, týkající se nařízení a provádění odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. a toho, že obhájci obviněného bylo údajně odmítnuto vydání uceleného souboru záznamu odposlechů a že policista B. vybíral jednotlivé hovory k zařazení do trestního spisu podle svého uvážení. Tyto námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání. Obviněný S. H. totiž nesprávné právní posouzení skutku odvozuje z tvrzeného vadného a neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a údajně vadných skutkových zjištění. Tím však soudům vytkl porušení procesních ustanovení, nikoli však vady při aplikaci trestního práva hmotného. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být důvodem dovolání, avšak v žádném případě dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného S. H. je ve svém celku zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného J. H.:
Obviněný J. H. byl podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 160 odst. 1 tr. zák. pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že
1) dne 2. 12. 2003 v době kolem 18.47 hod. na nezjištěném místě v telefonické žádosti Mgr. V. Z., volajícího z M., hlavního rozhodčího I. fotbalové Gambrinus ligy, slíbil při vědomí, že se jedná o úplatky za ovlivnění zápasu I. fotbalové Gambrinus ligy, v následujícím období měsíce prosinec 2003 asistentovi rozhodčího B. K., předání úplatku označeného „kapříci“, resp. „30 ryb či třicetník,“ a čtvrtému rozhodčímu J. D., úplatku označenému „30 ryb“ s tím, aby J. D. z této částky dále předal delegátu utkání P. S., úplatek „20 ryb,“ což i následně minimálně v případě B. K. v období od 3. 12. do 4. 12. 2003 učinil poté, co v přesně nezjištěné době dne 2. 12. 2003 převzal obviněný Mgr. V. Z. od sportovního ředitele 1. F. S., a. s., J. H. úplatek označený „stodvacet“ za ovlivnění fotbalového utkání 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 22. 11. 2003, když obvinění Mgr. V. Z., Ing. B. K., J. D. a P. S. se ve shora uvedených postaveních podíleli na přímém rozhodování a vyhodnocení tohoto fotbalového utkání,
2) jako hlavní rozhodčí dne 19. 3. 2004 v době kolem 17.08 hodin v telefonickém hovoru z U. H. a následně pak i dne 20. 3. 2004 kolem 17.43 hodin v telefonickém hovoru z B. si úmyslně nechal slíbit úplatek označený „jedna a půl za tři“ od volajícího sportovního ředitele 1. F. S., a. s., J. H., za ovlivnění svého rozhodování fotbalového utkání 22. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi F. M. P., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 21. 3. 2004 v P., ve prospěch 1. F. S., a. s.
Obviněný J. H. v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že soud druhého stupně učinil nesprávné právní závěry. Záznamy z odposlechů považuje za nezákonné, pořízené i provedené v rozporu s trestním řádem, protože odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 a násl. tr. ř. nebyl vůči němu pořízen. Stejně tak považuje za nezákonný odposlech spoluobviněného Mgr. V. Z. S odkazem na text článku 7 Úmluvy namítl, že údajné podplácení ve fotbale by se mělo podle znění zmíněného článku Úmluvy dít v rámci obchodní činnosti osob, které řídí nebo pracují v subjektech soukromého sektoru. V souvislosti s nařízením odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. a násl. obviněný pokládá za nezákonný postup soudce Městského soudu v Brně JUDr. A. D., a to i s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 615/06.
Všechny tyto námitky nelze podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku, nejde o hmotně právní námitky, ale o námitky, kterými obviněný vytýká údajné porušování procesních pravidel, která upravují získávání a hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a ustanovení § 88 tr. ř. v souvislosti s ustanovením § 30 tr. ř. Nehledě k tomu, že s obdobnými námitkami obviněného se vypořádal v odůvodnění svého rozsudku již soud prvního stupně a následně i odvolací soud v napadeném rozhodnutí, Nejvyšší soud musí opakovaně konstatovat (vzhledem k obdobným námitkám i dalších spoluobviněných), že tyto námitky jsou námitkami procesněprávními, které svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit ani namítané porušení obžalovací zásady podle § 2 odst. 8 tr. ř., kterým se podle obviněného odvolací soud nezabýval. Dovolací soud nepřisvědčil ani další námitce týkající se rozporu v popisu skutku v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle § 220 odst. 2 tr. ř. při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny. Podle § 220 odst. 3 tr. ř. není soud vázán právním posouzením skutku v obžalobě. Totožnost skutku bude zachována především při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem skutku ve výrokové části rozsudku. Teorie a praxe však striktně nechápe totožnost skutku ve výše uvedeném smyslu a vychází z toho, že pro totožnost skutku postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda následku či jednání není dotčena (srov. Šámal, P. – Král, V. – Baxa, J. – Púry, F.: Trestní řád. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck 1997, str. 1034 až 1035). Uvedená námitka je nedůvodná.
Dále obviněný J. H. namítl absenci objektivní stránky trestného činu s tím, že mu nebylo prokázáno, že by slíbil předávat úplatek. Námitka směřuje do oblasti skutkového zjištění, neboť obviněný jí ve skutečnosti namítá, že trestnou činnost nespáchal. V tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně jsou uvedeny znaky jednání, které charakterizují trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. S právním posouzením skutku se ztotožnil ve svém rozhodnutí i odvolací soud. Obviněný konkrétně namítl, že mu není nic známo o tom, a ani mu nebylo prokázáno, že by slíbil komukoliv předávat úplatky „v rybách“, a to následně poté, co měl obviněný Mgr. V. Z. převzít od obviněného J. H. úplatek nazvaný „stodvacet“. Obviněnému J. H. podle jeho vyjádření není jasné, co měly soudy na mysli úplatkem „v rybách“ po převzetí úplatku „stodvacet“. Nejvyšší soud poukazuje na to, že soudy obou stupňů vyslovily názor, že je zřejmé, že bylo hovořeno o penězích a nikoliv o „rybách“. Bez ohledu na další argumentaci obviněného demonstrované na tzv. modelaci situace o tom, že obviněný měl slíbit či předat „20 či 30“ leklých nebo shnilých ryb, a to poté co obviněný Mgr. V. Z. převzal od obviněného J. H. „stodvacet“ např. stébel, políčků, zátek od piva apod., vše v nulové hodnotě, Nejvyšší soud poukazuje na to, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 8) je objektivní stránka trestného činu vyjádřena slovy, že obviněný J. H. „slíbil při vědomí, že se jedná o úplatky za ovlivnění zápasu I. fotbalové Gambrinus ligy …“ předání úplatku označenému „kapříci“, resp. „30 ryb či třicetník“, a dále úplatek označený „stodvacet“.
Obviněný J. H. zpochybnil také naplnění znaku trestného činu, a to „obstarávání věcí obecného zájmu.“ Soudy obou stupňů shledaly naplnění tohoto znaku trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. a Nejvyšší soud považuje tento právní názor za správný. Nemá přitom žádný důvod se odchylovat od judikatury Nejvyššího soudu k této otázce, která byla podrobně vyložena v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, na niž vzhledem k zákonnému požadavku stručnosti odůvodnění rozhodnutí (v konkrétní věci obtížně splnitelnému) odkazuje. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. H. je z výše uvedených důvodů zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného J. D.:
Obviněný J. D. byl pravomocně uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 2. prosince 2003 kolem 18.45 hodin z neustanoveného místa si úmyslně v telefonickém hovoru s Mgr. V. Z., volajícím z M., dal od tohoto v souvislosti s již proběhlým utkáním 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 22. 11. 2003 slíbit úplatek označený „10 ryb“, jež mu měl dne 3. 12. 2003 předat J. H., kterého k předání úplatku pověřil hlavní rozhodčí uvedeného utkání Mgr. V. Z. a současně přislíbil Mgr. V. Z., že od J. H. převezme i následně předá úplatek označený „20 ryb“ pro P. S.; a to poté, kdy dne 22. 11. 2003 kolem 10.40 hod. Mgr. V. Z. telefonicky v M. přijal nabídku úplatku označeného „stodvacet“ od J. H., sportovního ředitele 1. F. S., a. s., za ovlivnění rozhodování průběhu utkání 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 22. 11. 2003 se začátkem v 17.15 hod. na fotbalovém stadionu v P. ve prospěch 1. F. S., a. s., a uvedený úplatek od obviněného J. H. skutečně převzal v přesně nezjištěné době dne 2. 12. 2003.
Obviněný svými námitkami subsumovanými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení v nesprávné aplikaci Úmluvy, v nezákonném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu i v tom, že soudy rozhodující v jeho trestní věci podle jeho názoru nerespektovaly nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 615/06.
Tyto námitky jsou nedůvodné. Soudy obou stupňů se s nimi podrobně a v souladu se zákonem vypořádaly a Nejvyšší soud považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná, a to i se zřetelem k judikatuře Nejvyššího soudu, která byla podrobně uvedena v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, přičemž publikované právní názory a závěry platí i v případě námitek uvedených v dovolání obviněného J. D.
Obviněný J. D. namítl, že soudní příkazy k odposlechům se týkaly obviněných J. H. a Mgr. V. Z., přičemž důvodem povolení těchto odposlechů byly skutečnosti zjištěné v jiné trestní věci, které neměly vůbec vztah k osobě obviněného. Proto vzhledem k nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 615/06 jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu ve vztahu k němu nepoužitelné. Obviněný též poukázal na to, že ze spisového materiálu nebylo zjištěno, že by soudci, který rozhodoval o nařízení příkazů k odposlechům byly kromě návrhů předloženy nějaké důkazy, dokládající kategorická tvrzení o spáchání trestného činu uvedeného v odůvodnění příkazu. Obviněný J. D. spatřuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v porušení procesních pravidel upravujících získávání a hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a ustanovení § 88 tr. ř. o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. nelze tyto námitky pod něj podřadit.
Pro případ, že by výše uvedené námitky nespadaly pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními a dovolací soud se může touto otázkou zabývat. Přitom poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování, apod. Nejvyšší soud neshledal tento tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy v trestní věci obviněného J. D.
K dovolání obviněného Ing. B. K.:
Obviněný Ing. B. K. byl pravomocně uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že
1) v postavení asistenta hlavního rozhodčího utkání 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., - 1. F. S., a. s., v období od 3. 12. do 4. 12. 2003 v P. úmyslně převzal od J. (správně má být: „J.“) H., kterého k předání úplatku pověřil hlavní rozhodčí uvedeného utkání Mgr. V. Z., úplatek označený „30 ryb,“ a to poté, kdy dne 22. 11. 2003 kolem 10.40 hod. Mgr. V. Z. telefonicky v M. přijal nabídku úplatku označeného „stodvacet“ od J. H., sportovního ředitele 1. F. S., a. s., za ovlivnění rozhodování průběhu utkání 15. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. Ch. B., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 22. 11. 2003 se začátkem v 17.15 hod. na fotbalovém stadionu v P. ve prospěch 1. F. S., a. s., a výše uvedený úplatek od obviněného J. H. skutečně osobně převzal v přesně nezjištěnou dobu dne 2. 12. 2003,
2) v postavení asistenta rozhodčího dne 6. 3. 2004 v 11.33 hodin v telefonickém hovoru ze S. M. a následně i v telefonickém hovoru z U. H. ve stejný den kolem 14.00 hodin si úmyslně od volacího sportovního ředitele 1. F. S., a. s., J. H., dal slíbit úplatek označený „překrýt poprašek“, aby svým rozhodováním ovlivnil fotbalové utkání 20. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby F. T. Z., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 6. 3. 2004 v 17.00 hod. ve Z., ve prospěch 1. F. S., a. s.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. vzhledem k tomu, že tohoto trestného činu se lze dopustit jen v „souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu.“ Namítl, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku sice podrobně odůvodnil, proč se jedná o obstarávání věcí obecného zájmu, avšak argumentoval mimo jiné i judikaturou z doby před rokem 1989, která je nepoužitelná, protože v té době byla sportovní činnost řízena a placena státem, zatímco nyní jde o zcela soukromou činnost, která je provozována soukromými subjekty a stát do ní nemůže zasahovat. O tom mimo jiné svědčí podle názoru obviněného i to, že pokud jde o zajištění bezpečnosti na fotbalových stadionech, stát deklaruje názor, že je povinností soukromých subjektů, aby zajistily bezpečnost, čímž jinými slovy prohlašuje, že se nejedná o věc veřejného zájmu. Považuje také za nepřípustnou argumentaci soudů obou stupňů, že obecný zájem je definován ve vnitřních předpisech ČMFS.
Pokud jde o výklad zákonného znaku trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. je třeba zčásti přisvědčit námitkám obviněného, že soudy obou stupňů se opíraly též o starší judikaturu reflektující dřívější společensko- ekonomické poměry. Tento postup ovšem není na újmu věcné správnosti rozhodnutí a je vysvětlitelný absencí novější judikatury. V posledních letech Nejvyšší soud rozhodoval o dovoláních v řadě trestních věcí pachatelů odsouzených za trestné činy přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. nebo podplácení podle § 161 tr. zák. (např. ve věcech vedených pod sp. zn. 8 Tdo 396/2007, 3 Tdo 510/2007, 6 Tdo 272/2008 a dalších), přičemž dospěl k tomu, že zákonný znak uvedených trestných činů ,,v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“ je naplněn i v případě činnosti fotbalových rozhodčích, kteří vědomě ovlivňují výsledky hry, na jejíž řádný průběh mají dohlížet (srov. též str. 17–19 tohoto rozhodnutí). Nejvyšší soud nemá žádný důvod, aby se od své judikatury odchýlil při posuzování tohoto zákonného znaku v případě dovolání obviněného Ing. B. K.
Námitka údajně nezákonného nařízení odposlechů telefonních hovorů je námitkou uplatněnou na procesním základě, přičemž je třeba poukázat i na příslušnou judikaturu citovanou v tomto rozhodnutí. Tuto námitku shledal Nejvyšší soud nedůvodnou.
Neobstojí ani námitka nesprávné aplikace čl. 7 a 8 Trestněprávní úmluvy o korupci. Obviněný z textu Úmluvy dovodil, že se vztahuje pouze na obchodní činnost, a proto ji nelze použít na zájmovou a dobrovolnou činnost. Judikaturou Nejvyššího soudu byla ve všech předcházejících trestních věcech v řízení o dovoláních fotbalových rozhodčích odsouzených za korupci obdobná námitka shledána nedůvodnou. V trestní věci nejen obviněného Ing. B. K., ale i ostatních obviněných, se s touto námitkou vypořádaly soudy obou stupňů a jejich postupu a učiněnému právnímu závěru nelze nic vytknout. Dovolací soud shledal, že tato námitka obviněného je nedůvodná.
Obviněný na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Neúplnost výroku spatřuje v tom, že je sice ve výroku usnesení odvolacího soudu správně uvedeno, že se odvolání zamítá podle § 256 tr. ř., avšak z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je patrné, že se zabýval pouze skutkem pod bodem 11) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a nikoliv i skutkem pod bodem 12) téhož výroku o vině.
Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný namítl, že výrok rozhodnutí je neúplný. Podle obsahu dovolání obviněný svou námitkou brojí proti tomu, že odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání proti výroku o vině pod bodem 12) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Obviněnému je nutno přisvědčit, že odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl u obviněného Ing. B. K. jen výrok o vině pod bodem 11) a opomenul výrok pod bodem 12) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný formuloval svou námitku tak, že mu není jasné, zda se odvolací řízení zabývalo i skutkem pod bodem 12) výroku o vině soudu prvního stupně a námitkami, které vznesl proti tomuto skutku, přičemž se opírá o odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Především je nutno poukázat na to, že podle § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Nejvyšší soud zjistil, že odvolání všech obviněných směřovala proti výrokům o vině a trestech a že odvolací soud přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. z podnětu všech podaných odvolání všechny výroky napadeného rozsudku, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k závěru, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku netrpí žádnými závažnými vadami, které by odůvodňovaly postup podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. l. 3056 spisu). V následující části odůvodnění rozhodnutí se odvolací soud zabýval podstatnými odvolacími námitkami všech obviněných, kteří podali odvolání, a tedy i námitkami obviněného Ing. B. K. Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud rozhoduje o každém odvolání jako o celku, což je zřejmé i z výroku o zamítnutí odvolání obviněného Ing. B. K. podle § 256 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se vztahuje k výroku napadeného rozhodnutí, nikoliv k jeho odůvodnění. Ze spisu vyplývá, že odvolací soud se zabýval i výrokem o vině obviněného Ing. B. K. pod bodem 12) rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o nedělitelném odvolání obviněného proti celému výroku o vině i výroku o trestu tak, že odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Podle § 256 tr. ř. odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nespadá absence nebo neúplnost odůvodnění rozhodnutí. Dovolací soud z těchto důvodů shledal, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl naplněn.
Obviněný Ing. B. K. uplatnil též důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je podle jeho názoru naplněn tím, že odvolací soud zamítl jeho odvolání podle § 256 tr. ř., ačkoliv v předcházejícím řízení byly dány „uvedené“ dovolací důvody. Těmito důvody byly podle obsahu dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný tedy uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Protože předcházející řízení nebylo zatíženo vadami, které by naplňovaly obsah dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., nebyl proto naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. B. K. je ve svém celku zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného E. C.:
Obviněný E. C. byl pravomocně uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že jako hlavní rozhodčí kolem dne 9. 3. 2004 na území S. republiky si úmyslně nechal slíbit úplatek označený „200 slovenských“ od I. Š., aby svým rozhodováním ovlivnil fotbalové utkání 21. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi kluby 1. F. S., a. s., - F. T., a. s., konaného dne 13. 3. 2004 v 17.00 hodin v U. H., ve prospěch 1. F. S., a. s., a následně dne 17. 3. 2004 ve 12.13 hodin v telefonickém hovoru z U. H. si od volajícího sportovního ředitele 1. F. S., a. s., J. H., opět úmyslně nechal slíbit úplatek v souvislosti s rozhodováním již odehraného fotbalového utkání 1. F. S., a. s., - F. T., a. s.
Nesprávné právní posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný E. C. spatřuje v tom, že soud prvního stupně dovodil nesprávné právní závěry ze zjištěného skutkového stavu a že na základě provedeného dokazování nelze učinit závěr o jeho vině. Zpochybnil výpovědi svědků A. P. a K. S. a dovodil, že za této situace došlo ke zřejmému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a právním posouzením skutku. Obviněný těmito námitkami brojí proti provádění a hodnocení důkazů podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a ve skutečnosti namítá nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečný rozsah dokazování. Takové námitky jsou námitkami skutkovými, jimiž se dovolací soud vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl zabývat, neboť nejde o hmotně právní námitky. Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani námitku, že o vině obviněného bylo rozhodnuto jen na základě jediného telefonního odposlechu a výkladu jeho obsahu, neboť takový důkaz může být podle judikatury Ústavního soudu jen důkazem podpůrným.
Právní námitkou, kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je námitka, že rozhodování fotbalových utkání I. fotbalové ligy nenaplňuje znaky obstarávání věcí obecného zájmu. Nejvyšší soud již v předcházejících částech tohoto rozhodnutí uvedl, že východiskem posouzení údajné absence tohoto znaku trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. i trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. jsou opakovaně vyslovené závěry v řadě předcházejících rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. výklad uvedeného znaku zmíněných trestných činů na str. 17 až 19 tohoto rozhodnutí), podle nichž je nutné považovat za obstarávání věcí obecného zájmu i činnost fotbalových rozhodčích, kteří svým rozhodováním vědomě ovlivňují výsledky hry, na jejíž řádný průběh mají dohlížet.
Obviněný též namítl, že v jeho případě došlo ke zřejmému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení, čímž je splněn předpoklad pro případný zásah dovolacího soudu do skutkového stavu věci. Nejvyšší soud se zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování, apod. Nejvyšší soud však neshledal namítaný rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením.
Dovolání obviněného E. C. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, neboť obviněný zčásti uplatnil námitky, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zčásti se jedná o námitky nedůvodné, pokud jde o naplnění zákonného znaku trestného činu přijímání úplatku podle § 161 odst. 1 tr. zák., ,,v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu,“ stejně tak pokud jde o údajný rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením.
K dovolání obviněného P. Ř.:
Obviněný P. Ř. byl pravomocně uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že jako hlavní rozhodčí dne 6. 3. 2004 kolem 13.54 hodin v telefonickém hovoru z U. H. si úmyslně nechal slíbit úplatek od volajícího sportovního ředitele 1. F. S., a. s., J. H., aby svým rozhodováním ovlivnil fotbalové utkání 20. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi F. T. Z., a. s., - 1. F. S., a. s., konané dne 6. 3. 2004 v 17.00 hodin ve Z., ve prospěch 1. F. S., a. s.
Obviněný P. Ř. v dovolání namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to soudce JUDr. A. D., který měl k projednávané věci i ČMFS užší vztah než valná většina soudců a lze tedy mít pochybnosti o nestrannosti jeho rozhodování. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž by bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. V trestní věci obviněného P. Ř. neučinil rozhodnutí, proti kterému obviněný P. Ř. podal dovolání, soudce Městského soudu v Brně JUDr. A. D., a proto uplatněný dovolací důvod není naplněn.
Obviněný P. Ř. podal dovolání též z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že pořádání a řízení fotbalových utkání nelze považovat za obstarávání věcí obecného zájmu ve smyslu ustanovení § 160 a § 161 tr. zák., neboť fotbalový rozhodčí neřídí ani nepracuje v soukromém sektoru a řízení fotbalového utkání není obchodní činností. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci obviněný spatřuje v chybném výkladu a aplikaci Trestněprávní úmluvy o korupci uzavřené ve Štrasburku dne 27. 1. 1999. Námitkou, že nebyl naplněn zákonný znak skutkových podstat trestných činů přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. a podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. posuzoval Nejvyšší soud v řadě věcí vedených např. pod sp. zn. 8 Tdo 396/2007, 3 Tdo 510/2007 a dalších, v nichž zaujal totožné stanovisko, že zmíněný zákonný znak je u těchto trestných činů naplněn v případě činnosti fotbalových rozhodčích, kteří vědomě ovlivňují výsledky hry, na jejíž řádný průběh mají dohlížet. Od tohoto názoru není důvodu se odchylovat ani v trestní věci obviněného P. Ř. Důvod dovolání proto není naplněn ani v té části, v níž obviněný namítl jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci. Dovolání obviněného P. Ř. je ve svém celku zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného I. V.:
Obviněný I. V. byl pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. ve formě návodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., který spáchal tím, že jako předseda dozorčí rady 1. F. S., a. s., dne 6. 3. 2004 ve 13.48 hodin úmyslně v telefonickém hovoru z U. H. navedl volajícího J. H., sportovního ředitele 1. F. S., a. s., aby slíbil úplatek označený „klasikou to obklíčit“ rozhodčím za ovlivnění fotbalového utkání 20. kola I. fotbalové Gambrinus ligy mezi F. T. Z., a. s., - 1. F. S., a. s., konaného dne 6. 3. 2004 ve Z., ve prospěch 1. F. S., a. s., a dále jako předseda dozorčí rady 1. F. S., a. s., dne 27. 3. 2004 kolem 15.11 hodin, z doposud neustanoveného místa, úmyslně v telefonickém hovoru navedl v průběhu fotbalového utkání I. fotbalové Gambrinus ligy 23. kola mezi 1. F. S., a. s., - A. P. – f., a. s., konaného dne 27. 3. 2004 od 14.25 hodin v U. H., volaného sportovního ředitele J. H., aby o přestávce utkání nabídl úplatek označený „jedna a půl, dva“ rozhodčím za jejich rozhodování ve 2. poločasu tohoto fotbalového utkání ve prospěch 1. F. S., a. s.
Obviněný I. V. napadl dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadní námitkou, že právní kvalifikace skutku je nesprávná, neboť nebyl naplněn zákonný znak „obstarávání věcí obecného zájmu.“ Považuje za nesprávný právní závěr učiněný v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tdo 510/2007 a prohlásil, že bude vést polemiku s tímto rozhodnutím i obsahem usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 6 To 560/2007. Obviněný namítl, že stát nemá žádnou pravomoc vměšovat se do toho, jakým způsobem jsou rozhodována sportovní utkání. Podle obviněného nelze za podplácení považovat ani případné ovlivňování výsledků fotbalových utkání. Ačkoliv jednání popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je v rozporu s pravidly fair play, stát nemůže dodržování těchto pravidel sankcionovat soudní mocí. Poukázal přitom na to, že zejména v nižších soutěžích diváci mezi sebou vybírají na úplatky pro rozhodčího, aby tak svému mužstvu zajistili to, co je pro ně primární, totiž vítězství. Protože organizování sportovních fotbalových utkání je záležitostí občanského sdružení, do něhož stát nemá zasahovat, obviněný I. V. považuje za správnou korupci fotbalových rozhodčích a připomíná, že žádná mezinárodní smlouva nezavazuje náš stát, aby stíhala podplácení fotbalových rozhodčích či obecně korupci sportovních rozhodčích.
Nejvyšší soud musí k těmto námitkám především uvést, že jsou polemikou (jak ostatně sám obviněný I. V. prohlásil), jak s rozhodnutím, které bylo napadeno dovoláním, tak s usnesením Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tdo 510/2007. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud mimo jiné uvedl k otázce zákonného znaku „obstarávání věcí obecného zájmu,“ že výklad pojmu „obecný zájem“ nelze zužovat pouze na okruh vnitřních vztahů v rámci fotbalového hnutí (jeho organizaci a působení samotných fotbalových klubů), ale je nutné mít na zřeteli i všechna již uvedená ekonomická a kulturně společenská hlediska. Soutěže v kopané (obzvláště ve vrcholové podobě) je tak namístě vnímat jako záležitost celospolečenskou (jak také nepochybně činí velká část veřejnosti) a této skutečnosti je potřebné dát výraz v podobě zájmu na jejich regulérnosti a řádném průběhu s vyloučením vědomého ovlivňování (manipulací) s výsledky utkání, na kterých je zjevně interesována řada subjektů i z hledisek ekonomických (finančních). Činnost fotbalových rozhodčích i funkcionářů, vědomě ovlivňujících hru ve snaze ji dovést k předem stanovenému výsledku je nepochybně oním „obstaráváním věcí obecného zájmu“ ve smyslu ustanovení § 160, § 161 a násl. tr. zák. Námitky spočívající v tvrzení, že i vrcholový sport je aktivitou ryze soukromou a že stát nemá právo zasahovat do porušování jejích pravidel, a to již vůbec prostředky trestního práva jako nástroje „ultima ratio“, je tedy nezbytné odmítnout.
Otázkou naplnění zákonného znaku „v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“ se Nejvyšší soud zabýval v řadě dalších rozhodnutích, např. vedených pod sp. zn. 8 Tdo 396/2007, 6 Tdo 272/2008, přičemž k ní zaujal totožné stanovisko. Nejvyšší soud nemá důvod, aby se od něho odchyloval v tomto rozhodnutí. Námitku absence výše uvedeného zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podplácení podle § 160 odst. 1 tr. zák. proto shledal nedůvodnou.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani dalším námitkám obviněného I. V., pokud jde o ztotožnění jeho hlasu v záznamech o odposlechu, neboť jde o námitku skutkovou, která nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se Nejvyšší soud touto námitkou nezabýval. Nepřisvědčil ani námitce týkající se porušení procesních pravidel podle § 2 odst. 5 tr. ř. při opatřování důkazů a jejich hodnocení podle § 2 odst. 6 tr. ř., pokud jde o nařízení a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř., protože nejde o hmotně právní námitky, které by mohly naplňovat důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ivo Valenty je zjevně neopodstatněné.
Obiter dicta Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že korupční jednání ve fotbale byla odhalena a projednávána i v dalších zemích, a to v Německu v roce 2005, v Itálii v roce 2006 a korupční aféra propukla v nedávné době i v Polsku. V těch státech, v nichž již došlo k trestnímu nebo jinému postihu jednotlivců nebo fotbalových klubů (Německo a Itálie), nebyla nikdy zpochybněna nebezpečnost korupce ve fotbale, ani to, že fotbal představuje celospolečenský fenomén. Za zmínku stojí případ německého fotbalového rozhodčího R. H., který byl soudem uznán vinným za trestnou činnost spočívající v přijímání úplatků a ovlivňování zápasů Německého poháru a druhé nejvyšší německé fotbalové soutěže, přičemž byl podplácen chorvatským podnikatelem A. S., který provozoval podvodnou sázkařskou organizaci. Fotbalový rozhodčí R. H. byl za korupční jednání odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a pět měsíců. Německý fotbalový svaz mu kromě toho uložil doživotní zákaz jakékoliv činnosti ve fotbale a náhradu škody, která mu trestnou činností tohoto rozhodčího vznikla, ve výši 126.000 eur. Také A. S. byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jedenácti měsíců. Německý soud i Německý fotbalový svaz neváhaly přistoupit k důraznému postihu s přihlédnutím k nebezpečnosti rozmáhající se korupce v kopané.
Atributem spravedlivého a nezaujatého rozhodování je nestrannost. Každá osoba nebo sborový orgán, které jsou z jakéhokoliv důvodu povolány rozhodovat ve sporu dvou stran, musí rozhodovat nestranně. Nestrannost spočívá ve vlastnosti rozhodující osoby, resp. osob, činit rozhodnutí v souladu s pravidly pro rozhodování bez zaujatosti a spravedlivě, aniž by byla zvýhodňována kterákoli strana. Pokud takto nepostupují, pozbývá jejich činnost právně i morálně jakýkoliv smysl. Ve všech demokratických zemích je nestrannost rozhodování atributem spravedlivého rozhodování a všeobecně je přijímáno, že nestrannost rozhodování narušuje především korupce v jakékoliv formě. To platí v plné míře i o fotbalových rozhodčích, kteří rozhodují fotbalové zápasy. Neobstojí proto takové názory, že za podplácení nelze považovat ani ovlivňování výsledků fotbalových utkání, protože pro diváky je primární vítězství jejich mužstva, a že proto zejména v nižších soutěžích diváci vybírají mezi sebou na úplatky pro rozhodčího (obviněný I. V.) anebo že přijímání úplatků není vyloučeno v případě, že uplácený fotbalový rozhodčí je přijme proto, aby postupoval podle svých povinností a odolal nátlaku jiných (obviněný Mgr. V. Z.).
Nejvyšší soud shledal dovolání všech obviněných zjevně neopodstatněnými, a proto všechna dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních rozhodl ve neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal před rozhodnutím o dovolání podle § 265o odst. 1 tr. ř. důvody k odkladu nebo přerušení výkonu rozhodnutí u obviněného Mgr. V. Z.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek