7 Tdo 1113/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovoláních obviněného 1. Ivo Skřenka, trvale bytem Františka Šimáčka 183/4, Praha 4 – Kunratice, obviněné právnické osoby 2. MIROS SUN, a. s., IČ: 27741001, se sídlem Strančická 3387/45, Praha, a obviněné právnické osoby 3. Oblekovice Green Power, s. r. o., IČ: 24710270, se sídlem Františka Šimáčka 183/4, Praha, podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 2 To 57/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 6/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ivo Skřenka, obviněné právnické osoby MIROS SUN, a. s., a obviněné právnické osoby Oblekovice Green Power, s. r. o., odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2021, č. j. 10 T 6/2019-5295, byl obviněný Ivo Skřenek uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, přičemž denní sazba činila 2 000 Kč, tedy celkem ve výši 500 000 Kč. Obviněná právnická osoba MIROS SUN, a.

s. (dále také „MIROS SUN“), byla týmž rozsudkem uznána vinnou pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byla podle § 19 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“) a § 70 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu propadnutí věci, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku a podle § 19 TOPO a § 71 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku.

Obviněná právnická osoba Oblekovice Green Power, s. r. o. (dále také „Oblekovice GP“), byla rovněž týmž rozsudkem uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byla podle § 19 TOPO a § 70 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu propadnutí věci, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku a podle § 19 TOPO a § 71 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty specifikované v rozsudku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných M.

Z. a V. P. Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 2 To 57/2022-5562, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce, obviněných Ivo Skřenka, V. P. a obviněných právnických osob Oblekovice Green Power, s. r. o., a MIROS SUN, a. s., napadený rozsudek ohledně obviněných Ivo Skřenka, V. P. a obviněné právnické osoby Oblekovice Green Power, s. r. o., v celém rozsahu a ohledně obviněné právnické osoby MIROS SUN, a. s., ve výrocích o trestu a náhradě škody.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněný Ivo Skřenek byl uznán vinným v bodech I. a) – b) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná právnická osoba Oblekovice Green Power, s. r. o., byla týmž rozsudkem uznána vinnou v bodě III. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.

zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla podle § 17 odst. 1, 3 TOPO odsouzena k trestu propadnutí části majetku, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku. Obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., byla při nezměněném výroku o vině odsouzena podle § 17 odst. 1, 3 TOPO k trestu propadnutí části majetku, a to peněžních prostředků specifikovaných v rozsudku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného V P.

Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů obviněný Ivo Skřenek dopustil v podstatě tím, že a) jako předseda představenstva společnosti MIROS SUN společně s dalšími osobami vystupujícími za společnosti MIROS SUN jako investora a společnost PRAGOMETAL, spol. s r. o. (dále jen „PRAGOMETAL“), jako dodavatele výstavby fotovoltaické elektrárny, s cílem oklamat Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“), aby společnosti MIROS SUN rozšířil licenci na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, pro budovanou část fotovoltaické elektrárny (dále také „FVE“) ještě v roce 2010, v úmyslu zajistit pro společnost MIROS SUN neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu v roce 2010 a tím obohatit společnost MIROS SUN, obviněný Ivo Skřenek podepsal s datem 9.

8. 2010 Smlouvu o dílo č. PM_OBL_3009/2010 s dodavatelem PRAGOMETAL o dodávce a instalaci FVE o výkonu 94,6 kWp, dodáním díla do 30. 9. 2010, místem plnění na střeše zemědělské budovy bez čísla popisného a bez čísla evidenčního, nacházející se na pozemcích parc. Č. XY v katastrální území XY v okrese XY; podali dne 30. 11. 2010 Žádost o změnu licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby, pro provozovnu společnosti MIROS SUN v XY u XY o výkonu 93 kW, umístěné na střeše budovy bez čísla popisného a bez čísla evidenčního, nacházející se na pozemcích parc.

č. XY katastrální území XY XY v okrese XY, ve které byl uveden termín zahájení licencované činnosti 1. 12. 2010, v průběhu licenčního řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti a splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce u nového energetického zařízení předložením nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 427/10, vypracované revizním technikem M. Z., s uvedeným datem revize „09/2010“, uvedením předmětu revize „fotovoltaická elektrárna 3.

etapa, provedena zhotovitelem V. M.“ podle technické dokumentace společnosti LG systém č. EFVE003 z 9/2010, ve které je uveden rozsah zařízení podrobeného revizi a zkouškám, v samotné revizní zprávě popisoval elektrické zařízení s větvemi sériově zapojených FV panelů propojených kabely uloženými „v chráničkách a korýtkách v zemi,“ dále v licenčním řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti, předložením nepravdivého Protokolu o finálním předání a převzetí díla mezi předávajícím PRAGOMETAL a přebírajícím MIROS SUN zastoupenou obviněným Ivo Skřenkem, s datem předání díla ke dni 29.

9. 2010, i když si byli vědomi, že k předání díla k uvedenému datu nedošlo, přičemž protokol byl ERÚ doručen dne 30. 11. 2010 a související smlouva o dílo dne 8. 12. 2010, ačkoliv věděli, že FVE není k datu podání žádosti vystavěna na revidovaný a v žádosti o licenci požadovaný instalovaný výkon, protože k datu revize, k datu předání revize dne 29. 9. 2010, resp. k datu doručení revize a protokolu v licenčním řízení na ERÚ dne 30. 11.

2010, ani po celé licenční řízení elektrárna fyzicky neexistovala, protože k dodání a montáži jednotlivých prvků FVE došlo na místě až ve dnech 20. – 24. 12. 2010, přičemž ERÚ na základě Žádosti a doložené revizní zprávy a protokolu o finálním předání a převzetí díla, o kterých se domníval, že jsou pravdivé, vydal dne 15. 12. 2010 pod č. j. 14294-5/2010-ERÚ podle § 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen „energetický zákon“) Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110806849 změnou č. 002 pro společnost MIROS SUN, které nabylo právní moci dne 16.

12. 2010, když obviněný Ivo Skřenek převzal rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence a vzdal se práva opravného prostředku, na jehož základě společnost MIROS SUN získala oprávnění vyrábět elektřinu po dobu 25 let v provozovně v XY u XY, o celkovém instalovaném výkonu 0,641 MW, přičemž šlo o rozšíření o střešní FVE o instalovaném výkonu 93 kW, přičemž k vydání licence došlo v rozporu s § 5 energetického zákona, vyžadujícím splnění technických předpokladů, následně využili takto získanou změnu licence a dne 10.

3. 2011 obviněný Ivo Skřenek jako předseda představenstva MIROS SUN jako výrobce elektřiny, uzavřel se společností E.ON Distribuce, a. s. (dále jen „E.ON Distribuce“), jako provozovatelem regionální distribuční soustavy, Smlouvu o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů č. 2011-zb-S710257 se zpětnou účinností k tomuto zdroji, jako zdroji uvedenému do provozu v roce 2010, když provozovateli distribuční společnosti předstírali, že změny licence bylo ve správním řízení u ERÚ dosaženo za splnění právními předpisy stanovených podmínek, neboť k uzavření smlouvy přiložili Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110806849 změnou č. 002 a na základě této smlouvy začala MIROS SUN dodávat elektřinu do distribuční soustavy a nárokovat garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, takže za období od 1.

1. 2011 do 30. 11. 2017 způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku odvolacího soudu, nesplněním podmínek pro vydání licence a neoprávněnou podporou výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobnu MIROS SUN způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu za vyplacený zelený bonus za období od 1. 1. 2011 – 31. 12. 2012 ve výši 971 076,72 Kč a za vyplacený zelený bonus za období od 1. 1. 2013 – 30. 11. 2017 ve výši 2 951 961,74 Kč, za výrobu a dodání elektrické energie distribuční společnosti E.ON Distribuce, v důsledku jejich jednání při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30kW uvedeného do provozu od 1.

1. 2010 do 31. 12. 2010 mohlo být v období od 1. 12. 2017 do 31. 12.

2030 na podpoře formou zeleného bonusu za období ke škodě České republiky – Ministerstvu průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 7 706 365,46 Kč, b) Ivo Skřenek jako jediný jednatel společnosti Oblekovice GP společně s dalšími osobami vystupujícími za společnost Oblekovice GP jako investora a společnost PRAGOMETAL jako dodavatele výstavby fotovoltaické elektrárny, s cílem oklamat ERÚ v Jihlavě, aby společnosti Oblekovice GP vydal licenci na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro budovanou FVE ještě v roce 2010, v úmyslu zajistit pro společnost Oblekovice GP nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu v roce 2010 a tím neoprávněně obohatit společnost Oblekovice GP a aby takto zajistil pro tuto společnost neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu již v roce 2010 a tím neoprávněně obohatit společnost Oblekovice GP, obviněný Ivo Skřenek podepsal s datem 5.

11. 2010 Dodatek č. 1 – Smlouvy o dílo č. PM_OBL_3008/2010 s dodatelem PRAGOMETAL o dodávce a instalaci fotovoltaické elektrárny o instalovaném výkonu 790,02 kWp, včetně dodávky fotovoltaických panelů, celková cena díla je 70 683 079 Kč a termín realizace nejpozději do 15. 1. 2011, obviněný Ivo Skřenek podepsal nedatovaný Protokol o finálním předání a převzetí díla mezi předávajícím PRAGOMETAL a přebírajícím Oblekovice GP, jehož předmětem bylo dílo FVE Oblekovice dle SML PM_OBL_3008/2010 s poznámkou „bez závad“, obviněný Ivo Skřenek podepsal nevyplněný formulář žádosti, která byla na ERÚ v Jihlavě doručena dne 24.

11. 2010, vyplněná s datem podpisu 5. 11. 2010 jako Žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby pro provozovnu společnosti Oblekovice GP v XY u XY, o výkonu 790,02 kWp, nacházející se na pozemcích parc. XY, katastrální území XY XY v okrese XY, ačkoliv dodávka solárních panelů na stavbu elektrárny byla uskutečněna postupně až v termínu od 24. 11. 2010 do poloviny března 2011, v průběhu licenčního řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti a splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce u nového energetického zařízení předložením nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 20-10 s uvedeným datem ukončení revize 23.

11. 2010, vypracované revizním technikem V. P., ačkoliv věděli, že FVE není k datu podání Žádosti vystavěna na revidovaný a v žádosti o licenci požadovaný celkový instalovaný výkon, protože jak k datu revize, tak i k datu předání revize dne 25. 11. 2010, resp. jejího doručení v licenčním řízení na ERÚ dne 13. 12. 2010, ani po celé licenční řízení elektrárna v předstíraném celkovém instalovaném výkonu nebyla dostavěna, když ke dni 20. 12. 2010 chybělo nainstalovat minimálně 840 kusů FV panelů, a ve dnech 15.

a 16. 3.

2011 bylo na dílo k instalaci dodáno 718 kusů FV panelů, dále v licenčním řízení u ERÚ předstírali splnění technických předpokladů a doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti, předložením nepravdivého Protokolu o finálním předání a převzetí díla FVE Oblekovice dle SML PM_OBL_3008/2010, ačkoliv si byl vědomi, že k předání díla do dne 13. 12. 2010 nedošlo, přičemž protokol byl na ERÚ doručen dne 13. 12. 2010, přičemž ERÚ na základě Žádosti a doložené revizní zprávy a protokolu o předání a převzetí díla, o kterých se domníval, že jsou pravdivé, vydal dne 15.

12. 2010 pod č. j. 14113-7/2010-ERÚ podle § 8 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2010, Rozhodnutí o udělení licence č. 111018143 pro společnost Oblekovice GP, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2010, když obviněný Ivo Skřenek převzal rozhodnutí a vzdal se opravného prostředku, na jehož základě společnost Oblekovice GP získala oprávnění vyrábět elektřinu po dobu 25 let v provozovně v XY u XY, o celkovém instalovaném výkonu 0,790 MW, přičemž k vydání licence došlo v rozporu s § 5 energetického zákona, vyžadujícím splnění technických předpokladů, následně využili takto získanou licenci tak, že dne 21.

12. 2010 obviněný Ivo Skřenek jako jednatel Oblekovice GP jako výrobce elektřiny, uzavřel se společností E.ON Distribuce jako provozovatelem regionální distribuční soustavy, Smlouvu o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů č. 2010-zb-S710908, pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, když provozovateli distribuční společnosti předstírali, že licence byla ve správním řízení u ERÚ vydána za splnění právními předpisy stanovených podmínek, neboť ke smlouvě nechal přiložit Rozhodnutí o udělení licence č. 111018143 a na základě této smlouvy začala Oblekovice GP dodávat elektřinu do distribuční soustavy a nárokovat státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, za období od 1.

12. 2010 do 31. 12. 2017 způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku odvolacího soudu, nesplněním podmínek pro vydání licence a neoprávněnou podporou výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobnu Oblekovice GP způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu za vyplacený zelený bonus za období od 1. 12. 2010 do 31. 12. 2012 ve výši 24 216 256,50 Kč, a za vyplacený zelený bonus za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 62 191 296,98 Kč, za výrobu a dodání elektrické energie distribuční společnosti E.ON Distribuce, a v důsledku jejich jednání by při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30 kW údajně uvedeného do provozu od 1.

1. 2010 do 31. 12. 2010 mohlo být v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu ke škodě České republiky – Ministerstvu průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 173 665 856,10 Kč.

4. Obviněná právnická osoba MIROS SUN se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že zastupovaná obviněným Ivo Skřenkem jako předsedou představenstva společnosti, s vědomím neoprávněného získání nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů pro zdroje považovaného za uvedené do provozu v roce 2010 s instalovaným výkonem nad 30kW protiprávním jednáním obviněného Ivo Skřenka a dalších osob vystupujících za společnost MIROS SUN, neboť fotovoltaická elektrárna společnosti MIROS SUN v XY, umístěná na střeše budovy bez čísla popisného a bez čísla evidenčního, nacházející se na pozemcích parc.

XY katastrální území XY v okrese XY, o licencovaném výkonu 93 kW, k datu nabytí právní moci změny licence dne 16. 12. 2010 ještě ani neexistovala a neoprávněně získala Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110806849 změnou č. 002, v době od 1. 1. 2012 společnost MIROS SUN využívala vyvolaného omylu ERÚ i předchozího podvodného jednání předsedy představenstva obviněného Ivo Skřenka ve vztazích se společnostmi E.ON Distribuce a OTE, a. s. (dále jen „OTE“) a v rámci podnikatelské činnosti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vystavovala distribuční společnosti a plátci podpory uvedené faktury, kterými uplatňovala nárok na výplatu zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou z označené fotovoltaické elektrárny jako ze zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW údajně uvedeného do provozu v roce 2010, přičemž společnost E.ON Distribuce v období od 1.

1. 2012 do 31. 12. 2012 a společnost OTE v období od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2017 tyto neoprávněně uplatňované nároky společnosti MIROS SUN uhradily způsobem podrobně popsaným v rozsudku soudu prvního stupně, využíváním neoprávněné podpory výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobnu MIROS SUN způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu tímto jednáním v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 556 110,72 Kč a v období od 1.

1. 2013 do 30. 11. 2017 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 2 951 961,74 Kč, v důsledku jednání MIROS SUN by při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30 kW, údajně uvedeného do provozu do 31. 12. 2010, mohlo být v období od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu za uvedené období ke škodě České republiky – Ministerstvu průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 7 706 365,46 Kč.

5. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP se podle zjištění soudů dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že zastupovaná obviněným Ivem Skřenkem v období od 23. 8. 2010 do 18. 2. 2013 jako jediným jednatelem a od 19. 2. 2013 jako jedním z jednatelů společnosti, s vědomím neoprávněného získání nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, pro zdroj považovaný za uvedeny? do provozu v roce 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, protiprávním jednáním obviněného Ivo Skřenka a dalších osob vystupujících za společnost Oblekovice GP, neboť fotovoltaická elektrárna společnosti Oblekovice GP, nacházející se na pozemcích parc. č. XY, katastrální území XY v okrese XY, o licencovaném výkonu 0,790 MW, k datu nabytí právní moci licence dne 16. 12. 2010 nebyla elektrárna v předstíraném celkovém instalovaném výkonu dostavěna, když ke dni 20. 12. 2010 chybělo nainstalovat minimálně 840 kusů FV panelů, a ve dnech 15. a 16. 3. 2011 bylo na dílo k instalaci dodáno 718 kusů FV panelů, neoprávněně získala Rozhodnutí o udělení licence č. 111018143, v době od 1. 1. 2012 společnost Oblekovice GP, využívala vyvolaného omylu ERÚ i podvodného jednání jednatele obviněného Ivo Skřenka ve vztazích se společnostmi E.ON Distribuce a OTE a v rámci podnikatelské činnosti Oblekovice GP výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vystavovala distribuční společnosti a plátci podpory uvedeného faktury, kterými uplatňovala nárok na výplatu zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou v označené fotovoltaické elektrárně, jako ze zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW údajně uvedeného do provozu v roce 2010, přičemž společnost E.ON Distribuce v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 a společnost OTE v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 tyto neoprávněně uplatňované nároky společnosti Oblekovice GP uhradily způsobem podrobně popsaným v rozsudku odvolacího soudu, využíváním neoprávněné podpory výroby elektrické energie vyplácením zelených bonusů pro výrobu Oblekovice GP způsobili České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 12 528 759,60 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 škodu na vyplaceném zeleném bonusu ve výši 62 191 296,98 Kč, v důsledku jednání Oblekovice GP by při nastavených podmínkách podpory výroby elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem nad 30 kW, údajně uvedeného do provozu do 31. 12. 2010, mohlo být v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2030 na podpoře formou zeleného bonusu ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu, dále vyplaceno celkem 173 665 856,10 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k nim

6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný Ivo Skřenek a obviněné právnické osoby MIROS SUN a Oblekovice GP dovolání.

Dovolání obviněného Ivo Skřenka

7. Obviněný Ivo Skřenek tak učinil nejprve podáním ze dne 18. 4. 2023 ještě před písemným vyhotovením napadeného rozsudku. Vymezil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Měl pak za to, že napadený rozsudek a postup odvolacího soudu k němu vedoucí byl zatížen významnými vadami ve skutkových i důkazních otázkách. Zejména argumentoval, že ve věci obviněného došlo k tzv. deformaci důkazů, kdy soudy zjišťovaly a extrahovaly z důkazů skutečnosti, které z nich žádným způsobem nevyplývaly.

V tomto ohledu odkázal na z kontextu vytržené, svědkem M. D. úmyslně poupravené, samostatně stojící e-maily, zejména pak předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2011, z níž soudy vycházely v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť mu vkládají „do úst“, že vytýkal dodavateli FVE nedostatek panelů, kterážto skutečnost však nebyla v textu výzvy uvedena. Soudy pak absurdně uzavřely, že obviněný jako pachatel jednající v přímém úmyslu měl o trestné činnosti představy v hrubých rysech. Dále za nepřijatelné označil nekritické přijetí svědecké výpovědi a mnoha dalších navázaných důkazů založených či přinesených svědkem M.

D. Jedná se jak o mnoho důkazů listinných, tak valnou většinu svědeckých výpovědí osob přímo navázaných na osobu tohoto svědka a dodavatele FVE společnost PRAGOMETAL (mj. svědci R. D., J. V. a další). Podle jeho přesvědčení se jednalo o procesně nepoužitelné důkazy, neboť soudy zůstaly u toho, že svědek M. D. je spolupachatelem žalované trestné činnosti, a tedy došlo k porušení pravidla, že pachatel svědčí ve vlastní trestní věci. Konstatoval, že celá tato trestní věc je protkána souvislostmi s trestní věcí vedenou proti svědku M.

D., kde tento nakonec pravomocně uzavřel dohodu o vině a trestu, jíž kategoricky uznal svou vinu v plném rozsahu. Tím se mj. ukázalo, že skutečnosti uváděné M. D. jako svědkem v této věci jsou zcela nevěrohodné, neboť svou obhajobu ve vlastní věci založil na tom, že na jeho FVE bylo vše v pořádku a veškeré výpovědi tomuto přizpůsoboval. Obhajoba dlouhodobě upozorňovala na nevěrohodnost a nekalé motivace tohoto svědka a všech navázaných svědků a dalších důkazů s odkazem na ustálenou judikaturu. V tomto ohledu vytýkal, že důkazní návrhy obhajoby (mj. dohodou o vině a trestu a oběma rozsudky o ní rozhodujícími a jí schvalujícími) soud druhého stupně nereflektoval a bez bližšího odůvodnění a vypořádání se s nimi je neprovedl.

Tudíž vady napadeného rozsudku naplňovaly všechny jednotlivé dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Stran nesprávného hmotněprávního posouzení věci namítal účelovou „překvalifikaci“ skutku vymezeného obžalobou a později hodnoceného zcela rozdílně soudy v rámci jejich rozhodování. Z obviněného jako výhradního pachatele je najednou jeden z mnoha spolupachatelů, a to dokonce v subsidiární formě tzv. článku řetězu, který sám nekoná žádné jednání s trestněprávní relevancí. Nebyla tak dodržena totožnost skutku. Nebyla naplněna ani objektivní stránka trestného činu, neboť ten zřetelně nekonal žádné jednání s trestněprávními důsledky a jeho vina je naplněna pouze účelovým úskokem soudů ke spolupachatelství a obviněnému jako článku řetězu. Už vůbec nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a zavinění ve formě přímého úmyslu u obviněného jako pachatele, o němž soudy v té souvislosti hovoří jako o někom, kdo měl představu o páchané trestné činnosti „v hrubých rysech“.

9. Závěrem navrhl, aby dovolací soud odložil výkon napadeného rozsudku v celém rozsahu ve vztahu k jeho osobě do doby rozhodnutí o podaném dovolání. Dále navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek ve vztahu k jeho osobě v plném rozsahu všech výroků podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

10. Následně obviněný své dovolání doplnil podáním ze dne 27. 7. 2023, v němž setrval na uplatněných důvodech dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve namítal procesní nepoužitelnost některých důkazů. Uvedl, že odvolací soud pokračoval v absurdním popisu trestní odpovědnosti obviněného za to, že podepsal nedatované či nevyplněné listiny, které až když někdo dovyplnil, dodatoval, přiložil k nim x různých dalších listin, které obviněný nikdy neviděl a nepodílel se na nich, pak je odnesl a podal, tak mohla hypoteticky vznikat právní odpovědnost.

Soudu druhého stupně vytkl, že jeho rozhodnutí je souhrnem odkazů na dlouhé rozptyly bodů rozsudku soudu prvního stupně, kdy rezignoval na jakýkoli bližší rozbor a výstupy u každé takové námitky. Odvolací soud ještě posunul závěry soudu prvního stupně o explicitním jmenování M. D. a osob kolem společnosti PRAGOMETAL jako spolupachatelů dané trestné činnosti na to, že výslovně jmenuje i kolegy obviněného Petra Štěrbu či Otakara Formana, kteří podle něj věděli o nedostavěnosti FVE, a tedy neoprávněnosti získání licence u ERÚ.

S ohledem na skutečnost, že v rozhodnutích se otevřeně hovoří o trestné činnosti řady osob, jejichž jednání je podrobně popsáno a vůči nimž nebylo vedeno žádné trestní řízení, polemizoval o existenci zásady oficiality a legality v trestním řízení. Oba rozhodující soudy podle něj pochybily vůči obviněnému tím, že neskrývané zapojení dalších známých osob sice využily k uznání viny a potrestání obviněného s lakonickým závěrem, že byl tedy nakonec alespoň jeden článek řetězu z mnoha spolupachatelů, avšak dále jej ignorovaly.

Odvolacímu soudu pak vytkl, že se vyhnul vypořádání se s obhajobou spočívající v napadení překvalifikace výhradního pachatelství obviněného na spolupachatelství mnoha jasně určitelných osob, tím spíše ve spojení s následnou procesní nepoužitelností těchto dalších spolupachatelů jako svědků a nositelů důkazů. Pakliže odvolací soud formalisticky uvedl, že vina ostatních spolupachatelů nemusí obviněného pro jeho vinu zajímat, poukázal na potřebu zkoumání míry zapojení, přispění každého spolupachatele, neboť to má klíčový vliv na otázku potrestání (např. by bylo možné dojít k mimořádnému snížení výměry trestu odnětí svobody, krajně případně až k parametrům umožňujícím podmíněné odsouzení).

Povinností soudů pak bylo jasně označit a příslušným způsobem procesně pracovat s každým naznačeným spolupachatelem, neboť platí nejen o M. D. a spol., ale analogicky i o zástupcích a pracovnících provozovatelů FVE (mj. Mgr. Petr Štěrba, Otakar Forman), že pokud jsou spolupachateli na předmětném skutku, nemohou ani oni absolutně ve věci svědčit, přinášet jakékoli další důkazy a skutečnosti. Nejpozději odvolací soud měl tedy tyto zainteresované osoby na řízení bezvýjimečně označit buď za svědky anebo za spolupachatele, ale pak nikdo z nich a nic od nich není v řízení procesně použitelné k důkazu.

11. V této souvislosti akcentoval, že svědek v materiálním smyslu je osoba, která nabyla znalosti o skutečnostech důležitých pro trestní řízení bez souvislosti s tímto řízením jen na základě faktické situace, do níž se dostala. Musí být osobou odlišnou od spolupachatele, neboť nelze svědčit ve vlastní trestní věci, byť ještě není či ani nebude trestní stíhání vedeno. Konstatoval, že samotnou stavbu FVE na místě řešili provozovatele, zejména Mgr. Petr Štěrba či Otakar Forman, kteří výhradně komunikovali s PRAGOMETALEM, M.

D. a dalšími osobami, např. Ing. Martinem Langem řešícím technické záležitosti, kterého patrně svou logikou rozhodující soudy musí též chápat za dalšího se spolupachatelů. Tito věděli vše o průběhu výstavby, o dodávání panelů, o vyřizování licencí atd. K řešené otázce v řízení o podepisování listin uvedl, že znalecký posudek prokázal, že valnou většinu rozhodně nepodepsal sám obviněný, že např. žádost o licenci ve věci FVE MIROS SUN podepsal podpisem obviněného bez jeho vědomí svědek Otakar Forman.

Dovozoval, že jeho míra nevědomosti o střešní FVE MIROS SUN byla až tak velká, že vůbec nevěděl, že k této realizaci dojde; na místě se nevyskytoval a nic o průběhu a stavu tam ani v licenčním řízení nevěděl. Odvolací soud tak musel plné vědomí a přímý úmysl obviněného podložit už tradičně formálním postavením statutára provozovatele FVE a absurdně přidal důvod spočívající v tom, že obviněný měl již s danými procesy podrobné zkušenosti. Obviněný se pak na projektech podílel v počátku zejména vizionářskými nápady a myšlenkovým leadershipem, poté se věnoval náročné části spočívající v zajištění financování.

12. Ve vztahu k variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, konstatoval existenci tzv. deformace důkazů, kdy soudy zjišťovaly a extrahovaly z důkazů skutečnosti, které z nich žádným způsobem nevyplývaly. Soudy tak postupovaly zejména stran prokázání úmyslného zavinění ze strany obviněného, ač daná rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s níže popsanými důkazy.

Za nejvýraznější projevy označil ty u předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2011 adresované vůči dodavateli FVE, z níž soudy nepochybně vycházely v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť mu v textu výzvy vložily „do úst“, že vytýkal dodavateli FVE nedostatek panelů, kterážto skutečnost není v textu výzvy uvedena. Ve výzvě se absolutně nehovoří o žádných panelech a o jejich nedostatku, ač soud z ní takový závěr přijímá. Další klíčovou listinou pro zjištění soudu o zavinění obviněného je e-mailová zpráva ze dne 24.

11. 2010. Podle přesvědčení dovolatele se fakticky jednalo o jeden z mnoha osamocených, z kontextu vytržených e-mailů založených do spisu M. D. bez komunikace předchozí i reakční, přičemž v textu e-mailu není uvedena žádná skutečnost o nedostatku panelů na zde řešených FVE. Obranu obviněného, že se jednalo o panely na elektrárnu M. D., který na obviněného a další zúčastněné velmi důrazně tlačil a hrozil důsledky toho, že ne vše dopadne k jeho spokojenosti, odvolací soud beze slova přešel a dedukoval tak, že když někdo v relativně blízkém časovém období hovoří o nějakých panelech, jsou to panely na elektrárny řešené v tomto řízení, ač objektivně bylo jenom v tomto řízení různě hovořeno o řadě dalších FVE, které se v inkriminovaném období také dokončovaly.

K předmětné zprávě dále rozebral jeho otázku, zda „to (zajištění panelů) má rozjet“, z níž nelze dovodit, že by „to“ rozjeto bylo a že to rozhodl tázající se obviněný. Soudy se nevypořádaly s opakovanou námitkou, že obviněný na společných projektech zajišťoval výhradně financování, jakož i s tím, že obviněný vůbec nerozuměl technickým otázkám včetně specifikace panelů a musel se na to ptát Otakara Formana a M. D. jako osob řešících tyto otázky související přímo s výstavbou na místě, jak tento e-mail prokázal.

13. Obhajoba v daných souvislostech namítala rovněž nenaplnění procesních podmínek pro postup podle § 259 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl sám nově ve věci mj. pro důvody nedokonalosti a neúplnosti skutkových zjištění [§ 258 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Odchyloval se tak od skutkových zjištění a klíčových skutečností věci, tzn. hodnotil jinak provedené důkazy soudem a měnil jeho skutková zjištění, ačkoli v rámci jediného veřejného zasedání odvolacího soudu neproběhlo žádné dokazování (toliko rodným listem nezletilé dcery obviněného bez vlivu na skutková zjištění merita věci). Podle jeho přesvědčení má dané porušení ústavněprávní rozměr v podobě porušení práva na spravedlivý proces, přičemž podle Ústavního soudu (viz jeho nálezy ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1180/14) nemůže sám odvolací soud rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pakliže provedené důkazy hodnotí jinak, nicméně je přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání.

14. V rovině hmotněprávního posouzení namítal účelovou „překvalifikaci“ skutku vymezeného obžalobou a později hodnoceného zcela rozdílně soudy v rámci jejich rozhodování. Z obviněného jako výhradního pachatele je najednou jeden ze spolupachatelů, a to dokonce v subsidiární formě tzv. článku řetězu, který sám nekoná žádné jednání s trestněprávní relevancí. Nelze pak dojít k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu u obviněného ani jako u samostatného pachatele (původně žalovaný skutek), ani jako u spolupachatele ve formě článku řetězu. Dále za nonsens označil, že byl uznán vinným ze souběhu pokusu i dokonání jednoho pokračujícího trestného činu. Pokračující trestný čin je hmotněprávně jediným skutkem a trestným činem, tudíž je souběh vyloučen. Navíc jednotlivá vývojová stadia trestného činu jsou v tomto smyslu v poměru subsidiarity a vzdálenější konzumuje bližší. Každá faktura a platba byla jen a pouze dalším dílčím útokem pokračujícího trestného činu. Nejde o pokus (dalšího) trestného činu, ale o jakousi konstrukci potenciální budoucí škody, pokud by v roce 2017 nedošlo k ukončení jednání pokračujícího trestného činu. Souběh trestného činu v podobném případě by podle jeho přesvědčení mohl teoreticky nastat, pokud by např. pachatelé učinili úplně nové jednání na odlišné FVE, příslušně časově, funkčně i záměrem oddělené, nikoli za situace, pokud se jedná o pokračování pobírání dotačních prostředků v přímé návaznosti na údajně podvodnou realizaci a získání licence v roce 2010.

15. Dále v souvislosti s uvedenou modifikací právní kvalifikace na spolupachatelství vytýkal, že mu tyto změny nebyly ze strany soudů sdělovány či vyjevovány. Přitom jak právě souběh trestných činů, tak i spolupachatelství jsou velmi důležitými okolnostmi, mj. to projevuje explicitní označení obou jako přitěžujících okolností podle § 42 písm. n) a o) tr. zákoníku. Pachateli pak hrozí uložení vyššího trestu v dané trestní sazbě. Ze strany ani jednoho ze soudů nedošlo nikdy k jakémukoli upozornění na tyto možné změny právní kvalifikace, kdy jenom samotná hrozba vyššího trestu jistě znamená v

materiálním smyslu přísnější právní posouzení. O kvalifikaci spolupachatelství se obviněný dozvěděl až z písemného rozsudku soudu prvního stupně, který obdržel cca 8 měsíců po jeho vynesení na jaře 2022. Podle dovolatele pak není úplně postaveno najisto, zda soudy měly ve věci využít postup podle § 190 či § 225 odst. 2 tr. ř. či jakkoli podobně nebo analogicky, avšak připomenul, že smyslem této právní úpravy trestního procesu je zejména zachování elementárního práva na obhajobu a bezpochybného a řádné zjištění a objasnění věci bez tzv. překvapivého rozhodnutí. Obhajoba v právním státě má mít esenciální právo připravit se a reagovat dostatečně předem. Podobné změny by podle něj měly být prováděny na základě iniciativy obžaloby s umožněním procesní reakce obhajoby pro zachování rovnosti zbraní procesních stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03).

16. K vlastnímu nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jako spolupachatelství uvedl, že provedeným dokazován bylo potvrzeno, že na valné většině jednotlivých jednání skutku se žádným způsobem, tím spíše výhradně, nepodílel. Byla u něj kriminalizována jednání, která na první pohled nemají trestněprávní důsledky. Soudy se nijak nezaobíraly jeho konkrétním zapojením, rozklíčováním a také zapojením dalších spolupachatelů, tedy kdo co přesně činil, jaký to mělo vliv na dokonání trestné činnosti, jaká byla míra účasti toho kterého spolupachatele atd. Připomněl, že sice každý spolupachatel odpovídá jako by trestný čin spáchal sám, ale např. již u potrestání přihlédne soud ex offo podle § 39 odst. 7 písm. a) tr. zákoníku k míře jednání a zapojení každého spolupachatele a jeho vlivu na dokonání trestného činu. Z dokazování přitom vyplynulo, že zapojení obviněného bylo v kontextu věci a případných dalších osob marginální.

17. Dále se ohradil i proti tvrzení, že by „vystupoval v pozici žadatele o licenci“. V pozici žadatelů vždy vystupovaly obviněné právnické osoby, striktně při jednání a projevování vůle odlišné od jakékoli fyzické osoby včetně obviněného. Ze zákona se tak ani formálně nemůže jednat o jednání a vůli obviněného, navíc dovolatel ani fakticky žádným způsobem v licenčním řízení nevystupoval. Převzetí licenčního rozhodnutí na tom nic nemění, neboť naznačují- li soudy, že měl licenci spálit, skartovat nebo snad vrátit konkrétnímu úředníkovi, tak by to jistě neznamenalo, že licence se tím ruší a nevznikají její důsledky.

18. Obhajoba také vyjádřila své pochybnosti, jak by kroky spočívající v podpisu soukromoprávních smluv, resp. v jednom případě dodatku s dodavatelem FVE ze dne 9. 8. 2010 a 5. 11. 2010, měly mít jakoukoli trestněprávní relevanci. Oba kroky jsou datovány před excesivní změnou příslušné právní úpravy o výplatě podpory pro provozovatele FVE v inkriminovaném období, která je právě nejvýrazněji natlačila do pozdějších potíží krajně projevených v podobných zařízeních. Nic na tom nemění skutečnost, že daná změna byla všeobecně známa již v druhé polovině roku 2010, neboť platnosti a známosti nabyla tato úprava až v průběhu listopadu 2010, cca 5-6 týdnů před počátkem roku (účinností). Účinnost dané právní úpravy a její znalost ze strany zúčastněných teprve může dát mj. za vznik úmyslu a motivu páchat cokoli podvodného. Tudíž ani teoreticky obviněný nemohl při těchto jednání, jež dnes jediné zakládají jeho trestní odpovědnost v této věci, jednat v uváděném úmyslu a motivu, tj. nemohl naplňovat subjektivní stránku trestného činu.

19. Překvalifikace skutku z výhradního spáchání obviněným na spáchání ve spolupachatelství v daném případě navíc zcela mění samotnou podstatu skutku. Nejde jen o změnu právní kvalifikace, ale o naprostý rozpad skutkového děje a jeho podstaty. Přibyla valná většina jednání, která jsou připisována jiným osobám než obviněnému a která nečinil obviněný. Takový postup označil za nepřípustný, neboť nesprávným a neodůvodněným hmotněprávním posouzením skutku nebyla zároveň udržena tzv. totožnost skutku. K tomu citoval komentářovou literaturu, podle níž změna právní kvalifikace nesmí spočívat v takových skutkových změnách, při kterých se již mění i podstata skutku.

20. Podle přesvědčení dovolatele nebyly naplněny ani znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, tj. objektivní a subjektivní znak. Soudy trestněprávní jednání spolupachatelů včetně obviněného časově vymezily hluboko zpět do roku 2010, kdy za součást řetězce jednání, jehož článkem je obviněný, považovaly již jednání a podepisování příslušných smluv o dílo či dokonce zajišťování financování projektů. Jedná se tak o moment dalece před excesivní změnou právní úpravy, která teprve hypoteticky objektivně mohla způsobit jakýkoli nekalý úmysl a pohnutku pachatelů. Do této změny obviněný, spolupachatelé a všichni provozovatelé FVE v republice bez jakýchkoli pochybností očekávali bezproblémové dokončení svých projektů se zaručenou odměnou.

21. Dále deklaroval, že u něj ve vztahu k žalovanému skutku nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Závěr o přímém úmyslu je podle něj pouze presumovaný, a to zejména na základě formálního postavení statutára obou právnických osob; odvolací soud pak explicitně přidal jako podklad k této formě zavinění předchozí zkušenost obviněného s projekty FVE. Zavinění obviněného vymezené soudy proto podle obviněného míří spíše k jakési objektivní odpovědnosti, která je proti zásadě odpovědnosti za zavinění. Nemůže pak obstát závěr soudů, že obviněný s hrubou představou o stavu věcí od počátku chtěl s ostatními spolupachateli spáchat daný trestný čin a věděl, že jej takto páchá a co bude jeho cílem. K tomu akcentoval judikaturu Ústavního soudu, který presumovaný a přepjatě formalistický přístup k otázce zavinění ve formě úmyslu odmítá. K nutnosti zjišťovat a prokazovat odkázal rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 26/2013, podle něhož k naplnění subjektivní stránky trestného činu nestačí pouhé zjištění, že dovolatel jednal úmyslně, ale současně je nezbytné postavit najisto, že jeho úmysl jednoznačně směřoval k zákonem požadovaného následku. Dále za klíčové označil, že zavinění tu musí být v době činu. Čin přitom posuzujeme a hodnotíme tak, jak se jevil pachateli v době jeho údajného spáchání, nikoliv, jak vyšel později najevo nebo jak byl dotvořen. V tomto případě však bylo zavinění dodatečně dotvořeno na základě dnešních pohledů na věc, nikoli na základě faktů a vnímání obviněného z přelomu let 2010-2011. K nepřípustnosti formalistického hodnocení zavinění na základě postavení statutárního orgánu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 568/2015, podle něhož nelze zavinění spatřovat pouze ve skutečnosti, že společnost, jíž byl obviněný jednatelem a jako takový za ni jednal, se ocitla v hospodářských problémech, ale je třeba zkoumat mj. míru aktivity, která by při páchání úmyslného trestného činu měla pachatele doprovázet.

22. Tvrzený skutek by hypoteticky stran zavinění bylo možno podle přesvědčení dovolatele kvalifikovat maximálně jako vědomou nedbalost. Tedy obviněný spoléhal bez přiměřených důvodů (s maximální důvěrou), že dodavatel FVE, osoby v něm působící, stejně jako kolegové fakticky řešící předmětné FVE a jejich realizaci vše zajistí v naprostém pořádku. V případě nevědomé nedbalosti by pak bylo možné hypoteticky hovořit o tom, že obviněný, který nevěděl, že svým jednáním se může jakkoli podílet na trestné činnosti, to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům (jako statutár obchodní společnosti působící na daném trhu) věděl měl a mohl. Za klíčové označil, že nedbalostní jednání nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu podvodu. K této otázce citoval judikaturu Nejvyššího soudu, která požaduje v popisu skutku odsuzujícího rozsudku obsažení i skutkových okolností charakterizujících úmyslné zavinění obviněného, což v předmětné věci nebylo naplněno.

23. Stran naplnění objektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu uvedl, že u něj nemáme žádné jednání s trestněprávními důsledky. Obviněný neřešil licenční řízení, nekomunikoval s úřadem, nepředkládal do řízení žádné listiny (nedával k předkládání ze své pozice ani žádný pokyn a nevěděl o tom, že jsou listiny v určitý okamžik předkládány a řízení zahajováno), nejednal o vyhotovení ani nevyhotovoval revizní zprávy. Znalecký posudek dokonce prokázal, že valnou většinu dokumentů ani nepodepisoval. Ohledně licenčního řízení, které je v otázce viny klíčové, obviněný prokazatelně neučinil ani jeden aktivní krok. Ani z tohoto pohledu tedy nemůže být článkem řetězu.

24. Dále obviněný předložil argumenty, proč škoda nevznikla, resp. proč za ni obviněný neodpovídá či zde nemá být uplatněna. Předně měl za to, že nárok poškozeného je alespoň z větší části promlčen. Škoda nebyla způsobena úmyslně, tedy uplynula dokonce objektivní promlčení lhůta 3 let. Stran počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty uvedl, že žádnému soukromému subjektu by v jakémkoli řízení neprošlo, že mu lhůta běží od momentu naprostého naservírování škody a odpovídajícího subjektu v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání. Počátek promlčecí lhůty není žádný objektivní okamžik, a je třeba ho individuálně zkoumat v každém jednotlivém případě. V tomto je vyžadována aktivita poškozeného, který věděl o probíhajícím trestním řízení i podle soudu již 17. 4. 2018 (objektivně a dostatečně kriticky daleko dříve), škodu však uplatnil až 5. 10. 2020, tedy po uplynutí subjektivní promlčení lhůty.

25. Současně k dané otázce uvedl, že dané nároky z podstaty nejsou uplatnitelné v adhézním řízení, neboť by nebyly uplatnitelné v civilním sporném řízení. Pokud jsou nějakým způsobem řešeny, pak na základě specifických veřejnoprávních předpisů či příslušných správních aktů. Situace neoprávněného čerpání dotace jsou jasně řešeny rozpočtovými pravidly a související právní úpravou. K tomuto závěru citoval komentář i judikaturu Nejvyššího soudu, podle nichž může být v adhézním řízení uplatňován a soudem přiznán pouze takový nárok na náhradu škody, který je obecně možné uplatňovat a přiznat i v řízení občanskoprávním.

26. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k obviněnému v plném rozsahu všech výroků ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Dovolání obviněných právnických osob MIROS SUN a Oblekovice GP

27. Obviněné právnické osoby MIROS SUN a Oblekovice GP rovněž podaly dovolání prostřednictvím obhájce, přičemž tak učinily jediným podáním. Své dovolání opřely o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, zejména byly pominuty navrhované důkazy zásadního významu, pročež nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 2 odst. 5 tr. ř. Rovněž namítaly porušení jejich práva na spravedlivý proces pro extrémní rozpor skutkových zjištění s provedeným dokazováním spočívající v tom, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí buď zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Porušení práva na spravedlivý proces rovněž spatřovaly v nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který dostatečným způsobem nereflektoval jejich odvolací argumenty. V tomto ohledu zejména zdůraznily skutečnost, že předmětný rozsudek neobsahuje vlastní nosné úvahy, které by jej vedly k napadeným výrokům. Za neakceptovatelné označily, aby odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil odkazy na judikaturu ve věcně podobných případech, aniž by se vypořádal s argumentací obhajoby, která upozorňovala na konkrétní individuální okolnosti v daném případě. Zcela opomenuty pak zůstaly základní principy závazkových vztahů a odpovědnosti dodavatele za jeho vady či smluvní odpovědnost za škodu.

28. K přípustnosti dovolání ve vztahu ke společnosti MIROS SUN bylo argumentováno tím, že její jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin ve stadiu pokusu. Obviněná právnická osoba nebyla v roce 2010 trestně odpovědná. V předmětné věci pak nebylo prokázáno, že by tato společnost udržovala protiprávní stav týkající se nedokončenosti až k účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tj. 1. 1. 2012. Naopak z dokazování bylo prokázáno, že FVE byla zcela dokončena a uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii k 31. 12. 2010, proto byly splněny podmínky pro přiznání dotace. Uvedený stav provozovny FVE zůstal nezměněn od 24. 12. 2010, k tomuto dni byla prokazatelně uvedena do provozu. Nemohly tak být naplněny hmotněprávní předpoklady pro uznání ji vinou zločinem podvodu.

29. Dále vytýkala, že skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že FVE byla uvedena do provozu až po 24. 12. 2010 žádným způsobem nevyplývají ze soudem provedeného dokazování. Odvolací soud nejspíše nepokládal zařízení FVE uvedené do provozu, pokud k této skutečnosti dojde až po získání licence. Formalistický přístup, který akcentuje vliv vydání licence na funkci zařízení je nesprávný, jako úvaha, že okamžik uvedení do provozu je shodný s okamžikem právní moci rozhodnutí o licenci. Vyplacení zeleného bonusu je vázáno na okamžik uvedení zařízení do provozu, a ne na datum vydání licence. Dle platného a účinného znění zákona ke konci roku 2010 nebylo předpokladem vydání licence úplné dokončení technického zařízení. Dokonce to není ani možné, neboť licence je nezbytná k zahájení zkušebního provozu a teprve ve zkušební době je zařízení testováno a na základě dílčích testů dokončováno, tedy logicky nemůže být dokončeno ke dni vydání licence. Postup při uvádění do provozu technického zařízení je odborná technická otázka; soudy ji nemůžou z laického neodborného pohledu řešit a měly zadat vyhotovení znaleckého posudku či si vyžádat odborné vyjádření k vyřešení odborné technické otázky, zda je vůbec možné dokončit FVE bez předchozího vydání licence a teprve na základě odborného posouzení mohly tuto otázku právně zpracovat.

30. Obviněná právnická osoba MIROS SUN rovněž uvedla, že z hlediska zavinění se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou, zda její statutární orgán předjímal v okamžiku získání licence, že ERÚ měl být uveden v omyl, když FVE byla dokončena a uvedena do provozu nejpozději dne 24. 12. 2010. Tj. zda si mohl být vědom, že by mohl spáchat jednání, kterým by se právnická osoba, za kterou vystupoval, obohatila, a že by takové jednání mohlo být trestné, když TOPO nebyl schválen a neexistoval. Podle obhajoby by muselo být minimálně prokázáno, že by dne 16. 12. 2010 obviněný Ivo Skřenek musel být prokazatelně obeznámen s tím, že FVE není dokončena, a že se tak nestane ani do konce roku 2010. Z dokazování ovšem žádné skutečnosti, které by tomuto stavu nasvědčovaly, nevyplývají. FVE byla nadto nesporně dokončena v roce 2010, tj. nepochybně byla uvedena do stavu deklarovanému v žádosti v řádu dní po vydání licence a prokazatelně by se tak stalo do okamžiku právní moci, pokud by se obviněný Ivo Skřenek nevzdal práva rozkladu, což učinil, aby nebylo zdržováno uvedení do provozu. Za podstatné obviněná označila, že nikdo nemohl být uveden v omyl v podstatné otázce, zda FVE byla skutečně uvedena do provozu do 31. 12. 2010 a zda měla nárok na podporu podle v té době účinného zákona. Jednání obviněné proto nemůže být kvalifikováno ani jako pokus trestného činu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Nadto k 16. 12. 2010 nebyla ani trestně odpovědná a ani jeden soud neuvedl, v čem měl spočívat pokus podvodu v roce 2012, kdy se stala trestně odpovědnou.

31. Dále obviněná právnická osoba MIROS SUN namítala nesprávnost výroku o náhradě škody, kterou spatřovala v tom, že při zachování zásady zákazu reformatio in peius byla uznána vinnou z trestného činu ve stadiu pokusu, tedy podle soudu k dokonání majetkového trestného činu podvodu nedošlo. Proto se jevil postup ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. ukládající obviněné náhradu škody za trestný čin, k jehož dokončení nedošlo, za přinejmenším nelogickou.

32. K přípustnosti dovolání ve vztahu ke společnosti Oblekovice GP bylo argumentováno tím, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, neboť nereflektoval prokázané objektivní skutečnosti týkající se FVE, která byla v době udělení licence prokazatelně uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii do sítě. Obviněná uvedla, že z dokazování bylo nesporně prokázáno, že ke dni právní moci licence 16. 12. 2010 FVE měla instalovaný výkon 600 kW, veškeré technické zařízení včetně všech střídačů, které představovaly uzavřený systém FVE existoval a byl plně provozován; tedy FVE byla prokazatelně dokončena, ale měla nižší instalovaný výkon, než bylo uvedeno v revizní zprávě V. P. Tato skutečnost je z hlediska právní kvalifikace obviněné zcela stěžejní. Současně tvrzení odvolacího soudu, že chybělo instalovat 840 ks panelů bylo podle obhajoby v rozporu s provedeným dokazováním, kdy bylo vinou opomenutých důkazů prokázáno, že v lednu roku 2011 mělo být dodáno toliko 718 ks panelů. FVE tedy měla v době právní moci prokázaný instalovaný výkon 632 kW (při absenci 718 ks panelů, min. 605 kW při absenci 840 ks panelů). Pakliže soud považoval vyšší výkon za vyvrácený, bylo to pouze z důvodu zamítnutí stěžejních navrhovaných důkazů bez relevantních důvodů.

33. Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále konstatovala, že v případech zachování výkonu FVE, kdy instalovaný výkon byl nižší či vyšší než deklarovaný ERÚ, na nějž byla vydána licence, bylo povinností provozovatele FVE, aby danou skutečnost oznámil ERÚ a požádal o změnu licence, aby odpovídala skutečnému instalovanému výkonu. V opačném případě by se dopustil správního deliktu. Podstatné podle obviněné je, že nesoulad mezi vydanou licencí a skutečným instalovaným výkonem FVE oproti vydané licenci samo o sobě nezakládá trestní odpovědnost.

Z napadeného rozsudku pak nevyplývá, proč v předmětném trestním řízení nebyla soudy akceptována tehdejší praxe ERÚ pro zhojení vad vydané licence. Opomíjen by neměl být ani názor ERÚ z hlediska posuzování závažnosti správních deliktů, kdy za závažnější považoval navýšení instalovaného výkonu nad údaj uvedený v licenci než naopak. Podle přesvědčení dovolatelky tedy mělo být nejprve soudem posouzeno, proč a z jakého důvodu skutečně došlo k dodatečnému nainstalování 718 ks panelů ze strany zhotovitele FVE, následně měl posoudit ve smyslu § 5 energetického zákona, proč společnost Oblekovice GP neoznámila ERÚ změny týkajících se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7 téhož zákona či nepředložila doklady, které jsou stanoveny jako náležitosti udělení licence a nepožádala o změnu rozhodnutí o udělení licence.

V řízení tyto skutečnosti nebyly řádně objasněny, byť se k nim vztahovaly námitky obviněné, že si nebyla vědoma, že ke změně parametrů provozovny docházelo ještě v roce 2011 instalací dodatečného množství panelů. Právě k těmto skutečnostem byly v odvolacím řízení navrhovány podstatné důkazy, které byly odvolacím soudem opomenuty. Cílem trestního stíhání obviněné v této trestní věci je podle ní rovněž odstranění následků vydání licence ERÚ v roce 2010 a to prostředky práva trestního, nikoli správního, kterými by tento postup státu nebylo možné aprobovat.

34. Dále obviněná měla za to, že odvolací soud nesprávně posoudil její zavinění, neboť nereflektoval, že licenční řízení je ze své podstaty řízením správním, kdy za rozhodný okamžik pro posouzení věci včetně úmyslu, a především práva na přiznání licence, nemůže být okamžik podání žádosti o vydání licence, nýbrž posouzení splnění podmínek technického stavu a připojitelnosti FVE k okamžiku, kdy se rozhodnutí o licenci stává pravomocným. Technický stav nelze posuzovat k okamžiku podání žádosti, neboť v řízení o vydání či změnu licence má správní rozhodnutí konstitutivní charakter.

Vychází se tudíž vždy ze skutkového i právního stavu, který zde existuje v době vydání předmětného rozhodnutí, bez ohledu na to, zda od podání žádosti do vydání rozhodnutí došlo ke změně skutkových okolností (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79). Současně nebyla reflektována praxe ERÚ založená účinným znění energetického zákona, která předpokládala, aby v případě změny technických parametrů výrobního zařízení došlo k dodatečné nápravě, a to buď uvedením do stavu deklarovaného licencí, nebo dodatečnou změnou licence pod sankcí správního deliktu.

Z hlediska trestní odpovědnosti obviněné právnické osoby Oblekovice GP při zprovoznění FVE o výkonu 600 kW v roce 2010 nebylo soudy zohledněno, že se jedná o plně funkční FVE, která byla připojena a dodávala elektrickou energii do sítě. Soudy se nevypořádaly se skutečnostmi, které je vedly k jednoznačnému závěru o tom, že FVE nebyla dokončena vůbec, resp. nesplňovala podmínky pro provoz a dodávání elektrické energie do sítě, když tato skutečnost je v přímém rozporu se zjištěnými skutečnostmi. FVE prokazatelně energii do sítě dodávala a tato byla distributorem elektrické soustavy dodávána jejich odběratelům.

Soudy se nezabývaly praxí ERÚ, která umožňovala dodatečně aprobovat stav FVE, pokud byl její instalovaný výkon nižší či vyšší než deklarovaný v licenci, přičemž uvedenou nápravou zanikl protiprávní stav, ani právní otázkou dodatečného uvedení FVE do souladu s licencí doplněním FV panelů či snížením na licenci deklarovaného výkonu. Proto nemohla být otázka trestní odpovědnosti dané právnické osoby posouzena správně z hlediska neoprávněnosti nárokování zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů.

Dále konstatovala, že k dané právní otázce je třeba také posoudit skutečnost, zda společnost Oblekovice GP měla dodávat elektřinu do sítě neoprávněně, neboť tato skutečnost není nikde v napadeném rozsudku uvedena. Naopak smlouva o dodávce elektřiny a úhradě zeleného bonusu neobsahuje žádný nepravdivý údaj o výkonu FVE, který byl ve smlouvě stanoven na 600 kW, který zůstal nezměněn i po vydání licence. Pakliže dodávala elektřinu do sítě v roce 2010 na základě platné smlouvy na prokázaný instalovaný výkon 600 kW, potom z logiky věci musela být uvedena do provozu v roce 2010 minimálně s instalovaným výkonem 600 kW.

Za zásadní označila otázku pojmů „provoz zařízení“, zahájení provozu (uvedení do provozu), ukončení provozu.

Za podstatné považovala, že provozem je míněn i zkušební nebo také testovací provoz, havarijní provoz, nouzový provoz, omezený provoz, bezpečný provoz, nebezpečný provoz. Pokud zákon č. 180/2005 Sb. v roce 2010 pojem provoz a uvedení do provozu nijak nedefinoval ani jej nedefinovaly vyhlášky ERÚ, veškeré následné účelové definice je nutno považovat za nepřípustnou retroaktivitu při uplatňování trestního postihu. Následné změny energetického zákona i zákona č. 180/2005 Sb. prokazují, že zákonodárce musel uvedené pojmy zpřesnit a vyjasnit.

Za nepřípustné označila, aby soud krkolomným výkladem zpětně přičítal odlišný výklad k tíži obviněným v trestním řízení. Akcentovala, že by Nejvyšší soud měl objasnit, proč nebyl v dané době přípustný výklad zákona, podle něhož v době vydání licence by mělo být zařízení dokončeno pouze v rozsahu nezbytném pro zahájení zkušebního provozu. Technické zařízení nemůže být poprvé spuštěno ihned na maximální výkon, ale je nezbytné jej spustit při nižším výkonu a teprve následně výkon postupně zvyšovat, k čemuž slouží právě zkušební provoz.

U FVE je dán okamžitý výkon okamžitým množstvím zapojených FV panelů a regulovat okamžitý výkon lze pouze postupným zapojováním FV panelů do elektrických obvodů. Při uvádění do provozu během zkušebního provozu je pak nezbytné mnoho panelů postupně přepojovat a zapojovat. Po technické stránce není možné zahájit zkušební provoz při současném zapojení plného množství FV panelů, a protože pro zahájení zkušebního provozu energetického zařízení je nezbytná příslušná licence pro tento provoz, je technicky nemožné v době udělení licence mít zapojeno plné množství FV panelů.

Řešení této ryze technické otázky není v pravomoci soudů bez vypracování příslušných znaleckých posudků.

35. Odvolací soud se pak podle přesvědčení dovolatelky nevypořádal s jejími námitkami ve vztahu k jejímu údajnému zavinění, neboť tuto podstatou skutečnost vůbec neobjasnil. Odvolací soud byl povinen se nejprve vypořádat se skutkovým stavem týkajícím se zásahu do FVE Oblekovice GP po vydání licence, a za tímto účelem řádně objasnit skutkový stav věci včetně konání či nekonání statutárního orgánu dané společnosti. Teprve následně mohl zjištěné skutečnosti z jednání osob vystupujících za společnost Oblekovice GP dát do souvislosti s příčinnou souvislostí ve vztahu k údajně neoprávněnému podávání žádosti o přiznání zelené podpory a tím způsobené škody.

Měl se pak vypořádat s námitkou, že trestní odpovědnost právnické osoby bylo možné dovodit teprve s účinností TOPO, tedy k 1. 1. 2012. Podle obviněné zanedbání povinností podle energetického zákona sice mohlo způsobit déletrvající následek spočívající v nesouladnosti vydané licence na instalovaný výkon, který byl nižší, nicméně ani podle odvolacího soudu tento stav netrval v okamžiku účinnosti TOPO. Výklad k posouzení porušení povinnosti jako jednorázového jednání lze nalézt ve výkladu usnesení ERÚ ve věci Žatčan, č. j.

05276-73/2015 ERU, kde ERÚ konstatoval, že se jedná o jednorázové jednání, čemuž svědčí sloveso s dokonavým videm, přičemž pokud by chtěl zákonodárce trestat i udržování protiprávního stavu, mohl zvolit jinou formulaci skutkové podstaty podle § 91 odst. 1 písm. b) energetického zákona, která nadto nabyla účinnosti až od 1. 6. 2012.

36. Dále odvolací soud dle názoru obviněné právnické osoby nesprávně právně posoudil skutek, když důsledně nerozlišoval a samostatně neposoudil jednání dalších osob, které mělo směřovat k uvedení ERÚ v omyl při vydání licence a jednání osob, které vystupovaly za společnost Oblekovice GP a měly využívat omylu ERÚ v rámci podnikatelské činnosti dané společnosti při výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, když vystavovaly za společnost distribuční společnosti a plátci podpory faktury, kterými uplatňovala společnost Oblekovice GP nárok na výplatu zeleného bonusu.

K hmotněprávnímu posouzení skutku nebyly provedeny dostatečné důkazy a skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn. Soud nesprávně aplikoval na jednání právnické osoby normu hmotného práva trestního namísto hmotného práva správního. Ve výrokové části skutkové věty II. bodu III. napadeného rozsudku nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné, resp. jejího statutára, uvést ERÚ v omyl v licenčním řízení, které nadto probíhalo v době, kdy společnost nebyla trestně odpovědna.

Rovněž ve skutkové větě nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné nárokovat podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů s vědomím neoprávněného získání licence. V dané době účinný energetický zákon neznal pojem „neoprávněně získaná licence“ a neznal ani sankci za naplnění tohoto pojmu, zákon znal jen pochybení při vystavení licence a provozování licencované činnosti, znal prostředky nápravy stavu a správní sankce za nedbalostní či úmyslné odchylky od zákona.

Skutková věta tak neobsahuje popis vědomostní a volní stránky psychického stavu obviněné. Chybí závěr, že obviněné Oblekovice GP bylo dostatečně zřejmé, že jejím jednáním za účasti dalších osob došlo k vyvolání omylu u ERÚ, že jí provozovaná FVE nesplňovala podmínky k tomu, aby mohla dne 31. 1. 2011 uzavřít Smlouvu s provozovatelem regionální distribuční soustavy na instalovaný výkon 600 kW na úhradu zeleného bonusu, když nadto uvedený instalovaný výkon ve smlouvě se prokazatelně shodoval se skutečným stavem již v době vydání licence.

37. Obviněná právnická osoba zdůraznila, že soudy v rozporu s provedenými důkazy a vlivem opomenutých důkazů neúplně zjistily skutkový stav. Smlouva s provozovatelem regionální distribuční soustavy na úhradu zeleného bonusu ze dne 21. 12. 2010 výslovně uvádí „instalovaný výkon výrobny“: 600 kW, totožně uvádí upravená smlouva mezi totožnými účastníky s datem uzavření dne 29. 3. 2011. Obě smlouvy uzavíral statutární orgán společnosti Oblekovice GP. Provozovatel distribuční soustavy a později OTE průběžně kontrolovaly, zda celková výroba elektrické energie odpovídala instalovanému výkonu uvedenému právě ve smlouvě na úhradu zeleného bonusu (v tomto případě 600 kW a ne 790 kW, jak zjevně nesprávně zjistily oba nalézací soudy), a pokud skutečná výroba přesahovala tu odpovídající ve smlouvě uvedenému výkonu, byla okamžitě zastavena výplata podpory a zahájeny kontroly daného zařízení.

K době právní moci licence nebylo zjištěno, že by instalovaný výkon FVE byl nižší než 600 kW, tedy že by skutečný stav v době vydání licence byl v rozporu se skutečnostmi, které následně tvrdil statutární orgán společnosti Oblekovice GP. Ve smlouvě není uveden instalovaný výkon podle licence v množství 790 kW. Tudíž statutární orgán společnosti logicky nemohl využít údajného omylu ERÚ, že skutečný instalovaný výkon FVE je 790 kW, když uvedenou skutečnost nikdy netvrdil ve vztazích s distributory a plátci podpory a uvedený údaj nijak neovlivňoval výši výplaty podpory.

Proto ani společnost Oblekovice GP nemohla neoprávněně uplatňovat nároky. V daném případě se podle obviněné jedná o extrémní nesoulad skutkových zjištění obecných soudů s provedenými důkazy, které nepochybně má podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného skutku. Navíc přímá vazba mezi výplatou podpory a hodnotou uvedenou ve smlouvě na úhradu zeleného bonusu (600 kW) a naopak nulová vazba mezi výplatou podpory a hodnotou uvedenou na licenci (790 kW) plyne z tehdy účinných zákonů a prováděcích předpisů.

38. Rovněž se vyjádřila k tomu, že bez opory ve skutečnostech zjištěných dokazováním je závěr soudů, že FVE Oblekovice GP neměla nárok na vydání licence, neboť její statutární orgán spolu s dalšími osobami uvedl úmyslně ERÚ v omyl předložením nepravdivé zprávy revizního technika V. P., která obsahovala údaj o instalovaném výkonu 790 kW. Statutární orgán dané společnosti nikdy na žádné listině, kterou měl podepsat, netvrdil či nedeklaroval, že skutečný instalovaný výkon FVE je vyšší než 600 kW, což byl skutkový stav FVE, který prokazatelně existoval v době vydání předmětného rozhodnutí o udělení licence.

Z dokazování nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by se statutární orgán společnosti Oblekovice GP jakýmkoli způsobem podílel na revizní zprávě obviněného V. P. či s ní by seznámen nebo ji předkládal v rámci licenčního řízení. V řízení nebylo prokázáno, že by tento statutární orgán či osoby z řad investorů vystupujících za obviněnou právnickou osobu jakýmkoli způsobem vyhotovily jakoukoli písemnou dokumentaci či instruovaly generálního dodavatele PRAGOMETAL, řešily s ním okolnosti revizní zprávy nebo se dále podílely na licenčním řízení v jeho závěru, kdy byla vypracována a předána revizní zpráva ERÚ.

V podmínkách pro vydání licence podle energetického zákona ve znění platnému ke dni vystavení revizní zprávy totiž nebyla o revizní zprávě a o revizi zařízení žádná zmínka, stejně tak nebyla revizní zpráva uvedena ve vyžadovaných podkladech k žádosti o vydání licence. Zmínka o revizi byla do zákona začleněna až mnohem později. Podle § 5 odst. 3 energetického zákona platného ke dni 31. 12. 2010 existoval pouze požadavek, že „Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám“.

To však v žádném případě není osvědčeno pouze revizní zprávou, a navíc nelze najít souvislost mezi technickou úrovní, technickými normami a instalovaným výkonem uvedeným v revizní zprávě. Tudíž by měla být zodpovězena otázka, zda lze trestní odpovědnost dovozovat na základě předpokládané znalosti zákonných podkladů pro vydání licence začleněných do zákona až několik let po činu, z něhož je trestní odpovědnost vyvozována. I pokud by byla revizní zpráva chybná, neznamená to samo o sobě důkaz o nedostatečné úrovni technického zařízení.

Technická zařízení je nutno hodnotit striktně materiálním pohledem. Též o úplném dokončení technického zařízení není v zákoně ani slovo a vzhledem k nezbytnému zkušebnímu provozu zařízení v době získání licence ani dokončeno být nemůže. Podle tehdy platného § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona byla povinnost k žádosti o licence přiložit doklady prokazující finanční a technické předpoklady a nebyla v něm nikde zmínka o revizi či nutnosti úplného dokončení zařízení před podáním žádosti o licence.

Tyto kvazipožadavky vznikly až retroaktivně.

Podle obhajoby je tvrzení odvolacího soudu o tom, že statutární orgán měl znalosti z předchozích licenčních řízení na jiných FVE zcela zavádějící, v rozporu s provedeným dokazováním, a především tehdy platným zákonem a deformací skutkových zjištění v neprospěch obviněných. Teprve z následného judikatorního výkladu až vyplynulo, jaké podklady byly ze strany ERÚ považovány za stěžejní k prokázání technického stavu FVE před uvedením FVE do provozu a vydání licence, a že je třeba, aby FVE byla osazena všemi panely.

Je tomu tak zejména proto, že žádná revize se neprovádí se všemi zařízeními zasunutými do zásuvek. Pouze jediný posudek následně stanovil, že pro revizi musí být panely nainstalované. Tento označil za nesprávný, neboť pokud by pro posouzení bezpečnosti bylo podstatné osazení všemi panely, musela by se revize opakovat po každém odpojení či připojení panelu z a do zásuvky, k čemuž běžně dochází během zkušebního provozu, pro nějž je nezbytná licence. Podle dané logiky by se musela dělat výchozí revize de facto nepřetržitě po celou dobu zkušebního provozu, pro který by bylo všem nezbytné mít současně vystavenou licenci a požadavek ERÚ na předložení výchozí revize pro vystavení licence by byl tedy nesplnitelný.

Ostatní posudky včetně posudku brněnského vysokého učení technického tvrdily logickou skutečnost, a především jedinou možnou praxi, že pro posouzení bezpečnosti, tedy pro revizi je zapojení panelů irelevantní. Současně platí, že v případě obviněného Ivo Skřenka nebylo prokázáno, že by byl s revizní zprávou obeznámen a měl tedy vědět, jaký je v ní uveden počet FV panelů a instalovaný výkon FVE Oblekovice GP. Posouzení bezpečnosti, podobně jako zápisy ve stavebním deníku či servisní listy jsou ryze technické dokumenty mající z investorského hlediska zanedbatelný význam.

Konečně nelze opomenout výpověď obviněného Ivo Skřenka, který nikdy v řízení netvrdil, že by snad sám měl zajišťovat licenční řízení či revizní zprávy pro FVE, na kterých se dříve jako investor a vizionář podílel, naopak tvrdil, že této problematice nerozuměl, proto se vždy obrátil na profesionálního dodavatele. Pakliže odvolací soud uzavřel, že obviněný Ivo Skřenek měl mít představu o tom, na základě jakých podkladů ERÚ posuzuje bezpečnost a provozuschopnost FVE pro vydání licence, měl řádně objasnit, zda se obviněný s revizní zprávou seznámil, neboť tomu důkazní situace nenasvědčuje a soudy to ani netvrdí.

Dále se měl odvolací soud vypořádat s námitkou, že obviněný Ivo Skřenek musel vědět, že na FVE Oblekovice GP není instalovaný celkový výkon 790 kW, a že v takovém případě je revizní zpráva předkládaná ERÚ formálně nesprávná a schopná ERÚ uvést v omyl, neboť revizní zpráva, která osvědčuje toliko bezpečnost zařízení bez plného instalovaného výkonu je neúplná a jinak vadná apod., s čímž musel být za tímto účelem minimálně srozuměn. Soudy se vůbec nevypořádaly s logickou otázkou, proč by obviněný Ivo Skřenek uzavíral smlouvu na výplatu zeleného bonusu a dodávku elektřiny s distributorem na výkon 600 kW, pokud by si byl vědom, že FVE má instalovaný výkon 790 kW.

Množství vyplacených peněz na zelený bonus nezáviselo na instalovaném výkonu zapsaném v licenci, ale naopak na instalovaném výkonu uvedeném ve smlouvě o dodávce elektřiny a výplatě zelených bonusů s distributorem. Dovolatelka se tedy tázala, proč by na jedné straně obviněný Ivo Skřenek uváděl v omyl ERÚ za účelem zapsání vyššího výkonu do licence a na druhé straně by poškozoval společnost Oblekovice GP uváděním nižšího výkonu 600 kW ve smlouvě o výplatně zeleného bonusu. Jedná se o zcela odlišný skutkový stav oproti zařízením, které nebyly funkční a připojeny do sítě, tj. nebyly vůbec do 31.

10. 2010 uvedeny ani do zkušebního provozu, neboť obdobný případ doposud nebyl řešen. V odůvodnění rozsudku pak není zcela jasně popsáno jednání ze strany statutárního orgánu, kterému se toliko přičítá jednání zcela jiných osob vystupujících za generálního dodavatele, potažmo jednání revizního technika. Všechny atributy, které se soudy snažily prokázat obviněným právnickým osobám by bylo možné zřejmě prokázat společnosti PRAGOMETAL a osobám za ní vystupujícím.

39. Za extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění označila výslech svědků a provádění dalších listinných důkazů ve vztahu k zavinění statutárního orgánu společnosti Oblekovice GP. Nalézací soud se zaměřil především na okamžik podání licence statutárním orgánem k ERÚ, odvolací soud se s odvolací námitkou vypořádal toliko ve vztahu k posouzení skutečností vztahujících se k dokončenosti FVE, kdy uzavřel, že svědci byli dotazováni k rozhodnému období konce roku 2010. Nevypořádal se již s předmětnou námitkou ve vztahu k zavinění právnické osoby Oblekovice GP, tedy jejího statutárního orgánu a nezbytnosti řádně objasnit další podstatné skutkové okolnosti týkající se dodatečné instalace FV panelů na FVE v roce 2011 a zda bylo nutno k provozuschopnosti FVE nějaké panely v roce 2011 instalovat a elektricky zapojovat.

Podle ERÚ lze přitom za součást instalovaného výkonu považovat pouze instalované panely, které jsou elektricky zapojené do elektrických obvodů, v opačném případě se nejedná o součást instalovaného výkonu, ale může se jednat o rezervní výkon FVE apod. (viz usnesení ERÚ ze dne 16. 4. 2019, č. j. 05276-73/2015-ERU). Proto nemohou být ve skutkové větě uvedeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné právnické osoby uvést ERÚ v omyl v licenčním řízení ani skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o úmyslu obviněné nárokovat podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů s vědomím neoprávněného získání licence, a především s vědomím neoprávněného uvedení do provozu daného zařízení.

Poukázal pak na fakt, že v rámci dokazování nebylo soudy zjištěno, jak byly zmíněné osoby statutárních orgánů (Otakar Forman, Mgr. Petr Štěrba) informovány v době před vydáním licence. Tato námitka směřuje i do skutkového stavu v případě právnické osoby MIROS SUN. Povědomí statutárních orgánů obviněných právnických osob soud dovozoval výhradně z výpovědí pracovníků dodavatelské společnosti PRAGOMETAL (svědci M. D., R. D., Josef Paul a J. P.), tedy osob, které se v rozhodném období podílely krom jiného na vyřízení licenčního řízení a výstavbě FVE podle smlouvy, přičemž motivace těchto svědků je zřejmá.

40. Dále měly obě obviněné právnické osoby za to, že důvodem k podání dovolání jsou opomenuté důkazy odvolacím soudem. Konkrétně vyjmenovaly následující:

- dohodu o vině a trestu obviněného M. D. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě, - rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022, kterým byla schválená dohoda o vině a trestu obviněného M. D. a právnické osoby Otín Green Power, s. r. o.,

- rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022, - opis rejstříku trestů svědka M. D, - trestní spis Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, zejména protokoly z hlavních líčení, celní deklarace o FV panelech, listinný důkazy týkající se osazení III. etapy Otín Green Power panely v roce 2010, satelitní snímek III. etapy Otín Green Power, - výslech dozorujícího státního zástupce JUDr. Jana Adama v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018 k okolnostem uzavření dohody o vině a trestu,

- výslechy svědků R. D. a J. P., výslech dalších osob, které ve společnosti PRAGOMETAL pracovaly podle dokazování provedeného v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, - výslech osob, které ve společnosti PRAGOMETAL nakládaly s panely a dodávaly je na FVE v roce 2010,

- doplňující výslech svědka M. D. k tomu, jak naložil v druhé polovině roku 2010 s panely, které měla společnost PRAGOMETAL k dispozici, když je neinstaloval na III. etapě FVE v Otín Green Power, aby tato skutečnost mohla být dále dokazováním objasněna,

- přečtení výpovědí svědků prokazujících dokončenost FVE ke dni právní moci vydané licence FVE Oblekovice GP, aby se odvolací soud mohl vypořádat s námitkami, které byly předmětem odvolání obviněných právnických osob. Převážná část uvedených důkazů byla navržena z důvodu, že skutečnost představující odsouzení statutárního orgánu a společnosti Otín Green Power, s. r. o., nastala až po skončení trestního řízení v prvním stupni. Podle obhajoby mají skutečnosti vyplývající z pravomocně skončeného trestního řízení odsouzeného svědka M.

D. a společnosti Otín Green Power, s. r. o., zcela zásadní dopad do důkazní situace v této trestní věci. Soud měl doplnit dokazování tím, že objasní, jak společnost PRAGOMETAL (či její subdodavatelé) v rozhodném období naložila s panely, které měla k dispozici, když tyto prokazatelně nebyly instalovány na III. etapě FVE Otín Green Power. Mělo být objasněno, proč společnost PRAGOMETAL dodávala 718 ks FV panelů až v březnu 2011, na kolik měl být v roce 2011 navýšen instalovaný výkon FVE Oblekovice GP, kdy byly FV zapojeny, a jak byly osoby statutárních orgánů společnosti Oblekovice GP informovány v době rozhodnutí o licenci osobami vystupujícími za společnost PRAGOMETAL.

Dále obviněná polemizovala, zda výpověď osob vystupujících za společnost PRAGOMETAL nemohla být ovlivněna tím, že současně vypovídaly v trestním řízení M. D., který byl jejich nadřízeným.

Obhajoba požadovala, aby bylo objasněno, co tyto osoby k nakládání s panely uváděly společně s dalšími svědky v paralelně vedeném řízení a jaký byl zjištěný skutkový stav k nakládání s panely, které měla společnost PRAGOMETAL k dispozici.

41. Obviněné právnické osoby dále uvedly, že odvolací soud jako důkaz neprovedl ani dohodu o vině a trestu ani rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, přesto poukazoval na nespecifikované poznatky, které by z nich měly být zjistitelné. Pakliže by provedl alespoň důkaz zmíněným rozsudkem, zjistil by, že ani vrchní soud nebyl s to pochopit, proč vůbec k dohodě o vině a trestu v tak pokročilém stadiu soudního řízení došlo. Podstatou navržených důkazů ale měly být listiny, jejichž obsah nebyl zjistitelný z dohody o vině a trestu nebo rozsudku krajského či vrchního soudu, kterým byla předmětná dohoda schválena.

K argumentaci odvolacího soudu, že protiprávním jednáním svědka M. D. týkajícím se odlišné FVE nemohl být závěr o vině obviněných vyloučen, akcentovala, že navrženými důkazy neměla být vina obviněných vyloučena, ale měly být o jejich vině nalezeny důvodné pochybnosti. Tato část odůvodnění odvolacího soudu má usvědčovat tento soud z nezákonného vedení odvolacího řízení, neboť požaduje po obhajobě, aby vyloučila vinu obviněných. Odvolací soud tak byl označen za předpojatý a bylo navrhnuto, aby novým řízením po zrušení rozsudku byl pověřen jiný senát.

Pokud společnost PRAGOMETAL pod vedením M. D. koncem roku 2010 stavěla FVE v XY a současně FVE Oblekovice GP a na dostavbu obou elektráren neměla prokazatelně dovezeno v roce 2010 dostatek FV panelů, avšak na dostavbu FVE Oblekovice GP dostatek panelů měla a tyto nenaistalovala v Otíně, není racionální důvod, aby tyto panely nenainstalovala ve FVE Oblekovice GP. Bylo namístě objasnit zejména, jak mělo být s panely v rozhodné době naloženo, která z FVE byla dokončena a která nikoli. Pokud M. D. staví svou obhajobu na tom, že na FVE v Otíně použil všechny panely místo toho, aby je dodával na FVE Oblekovice GP, ač se k tomu smluvně zavázal a tomu odpovídá jeho výpověď před soudem prvního stupně a následně tuto svou obhajobu odvolá a přizná vinu, že použití panelů na FVE Otín pouze předstíral, není možné akceptovat odepření soudu obhajobě tohoto svědka a svědků jemu podřízených znovu vyslechnout.

Odvolací soud se měl vypořádat i s námitkou nedostatečného objasnění skutečnosti, že s panely na údajně hotové FVE v Otíně a na FVE Oblekovice GP manipulovali pracovníci, kteří byli podřízeni odsouzenému M. D., kteří převáželi panely mezi uvedenými elektrárnami, aby vytvořili zdání dokončenosti FVE v Otíně. K této skutečnosti byl navržen důkaz zopakováním výpovědí svědků, kteří vypověděli, že FVE Oblekovice GP byla v roce 2010 plně osazena panely. Odvolací soud tedy nesprávně tvrdí, že důvodem pro opětovný výslech svědka M.

D. a osob podílejících se na dodavatelském řetězci je toliko věrohodnost tohoto svědka. Z napadeného rozsudku nelze ani zjistit, jaké důkazy považuje odvolací soud za nespojené s osobou M. D. Úvahy o zavinění byly opřeny převážně o výpovědi svědků R. D., J. P. a Josefa Paula, kteří se vyjadřovali k procesu výstavby, namísto aby byly zjištěny okolnosti týkající se spolupráce mezi dodavatelem a společností Oblekovice GP v době vydání licence z hlediska vědomosti statutára o dokončeno FVE Oblekovice GP.

42. Absenci v dokazování nelze nahrazovat úvahami soudu, které vybočují ze zásady volného hodnocení důkazů soudem, který v trestním řízení obrací důkazní břemeno tvrzením, že z provedeného dokazování nevyplývá, že ke dni 25. 11. 2010 byly instalovány všechny panely na FVE Oblekovice GP a že s nimi bylo následně manipulováno, když dokončenost FVE měla být soudem posouzena ke dni právní moci licence, nikoli nesprávně vztažena k okamžiku podání žádosti.

43. Doplnění dokazování dalšími listinami vyplynula z dokazování, neboť v trestním řízení bylo prokázáno, že na některých listinách nebyl uveden skutečný podpis statutára společnosti Oblekovice GP. Současně z listin nevyplývaly skutečnosti, na kterých soudy stavěly své závěry o vině obviněné Oblekovice GP, kdy z podepsaných listin obviněným Ivo Skřenkem nebylo seznatelné, že FVE Oblekovice GP měla mít v rozhodném období nominální instalovaný výkon 790 kW, který byl uveden na vydané licence pro tuto FVE.

44. Přečtení výpovědí svědků prokazující dokončenost FVE Oblekovice GP ke dni právní moci vydané licence se rovněž nevztahovala k věrohodnosti svědků, ale ke konkrétním námitkám, které obviněná Oblekovice GP vznesla řádně v odvolacím řízení, neboť odvolací soud musí zopakovat důkazní prostředek, aby případně mohl přezkoumat, zda skutkový stav z něho vyplývající odpovídá skutkovým závěrům soudu prvního stupně. Odvolací soud měl minimálně zopakovat dokazování přečtením výpovědi zaměstnance stavebního úřadu Š. M. a výpovědí dalších osob ohledně dokončenosti FVE v roce 2010, a to svědků R. Š., M. K., J. J., P. H. Následně měl odvolací soud hodnotit tyto důkazní prostředky z hlediska jejich přesvědčivosti, významu, spolehlivosti či kontradiktornosti vůči dalším skutečnostem, které byly v řízení zjištěny dalšími důkazními prostředky a skutečnostmi, včetně skutečností, které měl zjistit z dalších důkazů, které byly v odvolacím řízení navrženy. Uvedeným způsobem odvolací soud odepřel obviněným i řádný soudní přezkum skutkových závěrů, který má těžiště v odvolacím řízení a zatížil tak odvolací řízení podstatnou vadou, která popírá podstatu odvolacího řízení a samotnou smysluplnost existence odvolacího soudu.

45. Vyslovené právní posouzení k důkazním návrhům přímo inklinuje k závěru, že odvolací soud předpojatě cílil toliko na záměr setrvat u výroku o vině, neboť bez dalšího čerpal z judikatury, která řešila případy neoprávněného získání licence na FVE, které v době do konce roku 2010 vůbec neexistovaly, aniž by se zabýval konkrétními odlišnostmi. Jestliže odvolací soud zamítl navržené důkazy a s nimi spojené námitky s odůvodněním, že je přesvědčen o vině obviněných bez dalšího dokazování, tento jeho postup je třeba shledat za rozporný s principem práva na spravedlivý proces, kterému odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými obviněnými, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Současně je nezbytné, aby soud myšlenkové konstrukce, které ho vedly k tomuto postupu, náležitě objasnil, a to nikoli obecným konstatováním, které lze označit za projev libovůle odvolacího soudu při rozhodování.

46. Konečně důkazní návrh doplňujícím výslechem dozorového státního zástupce byl navržen ke skutečnostem, které vedly státního zástupce k uzavření dohody o vině a trestu v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 43 T 6/2018, neboť se jedná o značně neobvyklý postup, což konstatoval i Vrchní soud v Olomouci. Uvedený postup je v rozporu i s připravovanou metodikou Nejvyššího státního zastupitelství, z níž je patrné, že v průběhu hlavního líčení by institut dohody o vině a trestu měl být využit za jiným účelem, než aby byl podkladem pro významné snížení trestu, které je namístě jen v případech, kdy není třeba ve věci vést rozsáhlé vyšetřování. Bylo tudíž nutno zjistit od dozorujícího státního zástupce motivy, které ho vedly k danému postupu a akceptaci upuštění od potrestání nepodmíněným trestem za zvlášť závažný zločin. Dohoda o vině a trestu nadto nezahrnovala závazek odsouzených k náhradě škody. Je pravděpodobné, že státní zástupce měl k dispozici důkazy o přesném pohybu FV panelů mezi FVE Otín a FVE Oblekovice. Tím by se pak mohla ztížit důkazní situace obžaloby na FVE Otín, neboť v případě převozu panelů mezi elektrárnami by padl hlavní důkaz obžaloby v kauze Otín, a to celními deklaracemi. Důkazy by prokazovaly, že na deinstalaci panelů v Oblekovicích a jejich instalaci v Otíně musel mít logicky zájem pouze PRAGOMETAL, zatímco v zájmu Oblekovice GP by tato skutečnost nebyla, což by vysvětlovalo i její utajení před jednatelem společnosti Oblekovice GP Ivo Skřenkem.

47. Obviněná právnická osoba akcentovala, že z dokazování nemůže být pochyb, že úmysl statutára nemohl být dán od počátku jednání, tj. realizace FVE Oblekovice GP. Vlastní výstavba trvala řadu měsíců a započala v době, kdy zákon č. 330/2010 Sb. (novela rušící státní podporu FVE) neexistoval. Tato novela zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a změně některých zákonů byla publikována ve sbírce zákonů dne 30. 11. 2010 a úplné zrušení podpory pro FVE vstoupilo v účinnost až dne 1.

3. 2011. Obviněná považovala tuto novelu za protiústavní, v rozporu s legitimním očekáváním. Nic nenasvědčovalo tomu, že by zákonodárce měl záměr omezit státní podporu pro FVE zcela. Zrušení podpory pak dopadá výhradně na jeden typ výrobců komodity a výrazně provozovatele FVE znevýhodňuje. Ústavní soud se zabýval postupem přijetí novely rušící podporu FVE, kdy uvedený postup shledal zákonem přijatelný, předmět námitky je třeba chápat ve smyslu, jak očekávatelná, a tedy legitimně předvídatelná jsou pravidla tímto zákonem zakotvená.

V případě FVE Oblekovice GP bylo prokázáno, že investoři s tímto projektem započali již v roce 2009. K poukazu odvolacího soudu na skutečnost, že v dané době byla vedená široká diskuze ve sdělovacích prostředcích k novele rušící státní podporu FVE, proto jednání jejího statutára muselo nutně směřovat k dosažení zisku, konstatovala, že sdělovací prostředky již dlouho nejsou řízeny státem a nepropagují státní politiku, debata byla rozporuplná a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k úplnému zrušení podpory.

V tomto ohledu rovněž uvedla, že debata v jakékoli televizi nemůže legitimovat protiústavní krok státu a protiústavní kroky parlamentu nelze legitimně předpokládat. V předmětné debatě nebyly řešeny otázky týkající se odborného posouzení ERÚ k dokončenosti FVE či k ERÚ vyžadovaných dokumentů v licenčním řízení.

48. Dále uvedla, že výrok o náhradě škody vykazuje zjevné vady nesprávného právního posouzení a extrémní rozpor se skutečnostmi, které byly zjištěny z dokazování. Za zjevnou právní nesprávnost označila zejména popírání skutečnosti týkající se uvedení FVE Oblekovice GP do provozu, neboť nesporně ke dni právní moci licence splňovala výkon 600 kW, byla připojena a vyráběla elektřinu, kterou dodávala do sítě od konce roku 2010 a v následujícím období. Podle obviněné nelze aplikovat postup obecných soudů v podobných trestních kauzách v případě FVE, které nebyly vůbec připojeny do sítě či neexistovaly do konce roku 2010.

Z provedeného dokazování nebylo vyvráceno, že funkce zařízení FVE nebyla ovlivněna tím, zda před udělením licence chybělo na zařízení instalovat cca 20 % licencí předpokládaného instalovaného výkonu. I za akceptace tvrzeného stavu o tom, že na FVE Oblekovice GP bylo v době vydání licence instalováno toliko 2 873 FV panelů namísto 3 591 ks, nelze popřít, že zařízení bylo plně funkční, bylo připojeno a vyrábělo elektrickou energii, kterou dodávalo do sítě. FVE nepochybně splňovala technické parametry, které byly uvedeny ve smlouvě s provozovatelem regionální distribuční soustavy na úhradu zeleného bonusu, která výslovně uváděla, že FVE má výkon 600 kW, a kterou v dobré víře uzavíral tehdejší statutár obviněné Oblekovice GP.

ERÚ mohl být uveden v omyl v rozsahu nedokončenosti FVE Oblekovice GP o výkonu 600 kW a skutečném instalovaném výkonu minimálně ve stejné hodnotě 600 kW, přijmeme-li tezi, že skutečně na FVE v rozhodné době chybělo 718 ks FV panelů. K tvrzení odvolacího soudu, že mělo chybět 840 ks FV panelů připomněla, že z dokazování vyplynulo, že svědek J. V., o jehož výpověď zjevně soud tento závěr opřel, byl na místě výstavby na podzim, pravděpodobně v listopadu 2010, což označil také za extrémní rozpor vyplývající z dokazování, neboť zmíněná skutečnost nemá dostatečný podklad v provedeném dokazování.

Formalistický výklad, že nárok na vydání licence nebyl dán vůbec, je v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z dokazování, v roce 2010 měla FVE Oblekovice GP nárok na udělení licence o instalovaném výkonu minimálně v rozsahu 600 kW. Tento skutkový stav se pak musí promítnout i do úvah soudu o skutečně způsobené škodě, která může odpovídat výhradně rozdílu ve vyplacené podpoře formou zeleného bonusu z vyrobené elektrické energie z FVE Oblekovice GP, která byla dodána do sítě ze slunečního záření výhradně v příčinné souvislosti s dodatečně instalovaným výkonem FVE Oblekovice GP (event. změněné licenci ex tunc ke konci roku 2010), tj. z FV panelů, o kterých soud nebude mít pochybnosti, že byly instalovány až po 1.

3. 2011. Skutečná škoda, která mohla být způsobena České republice, je podstatně nižší, než stanovil odvolací soud v rozsudku.

49. Další námitka obviněné právnické osoby směřovala do právní kvalifikace, kterou učinil odvolací soud, když jednání obviněné kvalifikoval zčásti jako dokonaný trestný čin a zčásti jako pokus trestného činu téhož právně kvalifikovaného jednání zvlášť závažného zločinu podvodu. Dílčí útoky pokračujícího trestného činu jsou z hlediska trestního práva hmotného považovány za jeden skutek. Za ten se považuje rovněž celý vývoj trestné činnosti od přípravy přes pokus až k dokonanému trestnému činu, proto je dle obviněné právní kvalifikace učiněná odvolacím soudem nesprávná.

50. Odvolací soud se podle obviněné nevypořádal v odůvodnění s trestní odpovědností právnických osob, když TOPO nemá retroaktivní účinky. Úvahy odvolacího soudu o využívání omylu ERÚ od okamžiku nabytí předmětného zákona označil za nedostatečné a nepřesvědčivé, neboť jen stěží si lze představit, co vlastně měly obviněné společnosti podle odvolacího soudu správně dělat. Nemohly by podle platného zákona zažádat o zrušení licence, protože zařízení bylo a je stále v provozu a dodává elektrickou energii do sítě. Nemohly ani vypovědět smlouvu vyplácení podpory s distributory elektrické energie, protože ta byla uzavřena na výkon 600 kW a tento byl prokazatelně uveden do provozu v roce 2010 a takový krok by byl v rozporu s péčí řádného hospodáře a v rozporu s úvěrovými smlouvami uzavřenými s věřiteli. Ze stejného důvodu nemohly ani nevystavovat faktury na vyplacení zeleného bonusu pro výkon 600 kW. Mohly zažádat ERÚ o snížení hodnoty instalovaného výkonu uvedené na licenci na 600 kW, nicméně takové pochybení je podle platného zákona přestupkem s předpokládanou správní sankcí a nemůže vést k obohacení či škodě a být kvalifikována jako zločin s odkazem na § 12 tr. zákoníku. Pro posouzení časové působnosti trestních zákonů je u posuzování trvajícího či pokračujícího trestného činu rozhodující okamžik, kdy byl odstraněn protiprávní stav a zda protiprávní stav trval za účinnosti nového zákona. V případě FVE Oblekovice GP bylo i kontrolou ERÚ prokázáno, že protiprávní stav spočívající v nesouladu vydané licence na instalovaný výkon 790 kW odpadl v okamžiku instalace zbývajících FV panelů, k čemuž došlo podle odvolacího soudu v březnu 2011, tedy ještě před účinností TOPO a odpovídající praxe ERÚ přímo předpokládá možnost uvedení instalovaného výkonu zařízení do souladu s licencí anebo uvedení licence do souladu se skutečným instalovaným výkonem. Pokud takový postup předpokládá právo správní včetně příslušných sankcí a postupů, není na tytéž procesy možno aplikovat právo trestní. Pokud docházelo ke zvýšení instalovaného výkonu podle tehdy účinného zákona, měl provozovatel dvě možnosti. Buď nejprve výkon měsíce zvyšovat a teprve poté zažádat o navýšení licence, což by způsobilo, že po čas měsíců by provozoval zařízení s vyšším instalovaným výkonem, než je uvedeno v licenci. Nebo mohl nejprve zažádat o navýšení licence a teprve poté zvyšovat reálný instalovaný výkon, což by znamenalo provozovat podobu několika měsíců zařízení s nižším instalovaným výkonem, než je uvedeno v licenci.

51. Závěrem proto obě obviněné právnické osoby navrhly, aby Nejvyšší soud pro vadnost rozhodnutí a řízení mu předcházející podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

52. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil toliko k dovolání obviněného Ivo Skřenka, k dovolání právnických osob se nevyjádřil. V písemném vyjádření k dovolání obviněného Ivo Skřenka uvedl, že dovolací argumentace obviněného, ve které vytýkal vady ve skutkových a důkazních otázkách, zejména jde-li o svědeckou výpověď M. D., představovala běžnou a opakující se polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Soudy se adresně a kriticky zabývaly i věrohodností svědka M. D. a vyvozování skutkových závěrů z ní pramenících, a to rovněž v kontextu další dokumentace a věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018.

53. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. deklaroval, že obviněný sice zmiňoval absenci naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, nicméně tyto námitky ponechal zcela v obecné poloze a rezignoval na jejich rozvedení v určitých vadách hmotněprávního posouzení. Ke kritizovanému postavení obviněného jako pachatel poznamenal, že obžaloba v něm spatřovala hlavního pachatele trestného činu podvodu, vystupujícího v pozici reprezentanta obchodní korporace navázané na výstavbu FVE – předsedy představenstva společnosti MIROS SUN a jednatele společnosti Oblekovice GP, kdežto spoluobvinění M. Z. a V. P. plnili coby angažovaní revizní technici úlohu toliko pomocníků na trestném činu podvodu. Krajský soud v Brně rozhodl o vině skutků tak, jak byly vymezeny v obžalobě, byť jejich popis upravil podle svého stylu. Přesto nebylo možné se ztotožnit se zvolenou právní kvalifikací potud, pokud neobsahovala vyjádření budoucí škody zhruba 181,4 mil. Kč, a proto státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, k němuž se prosazovala kvalifikace zločinu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V naznačeném duchu poté Vrchní soud v Olomouci korigoval právní posouzení skutku oproti rozhodnutí soudu prvního stupně.

54. Konečně se vyjádřil ke skutečnosti, že obviněný podal mimořádný opravný prostředek rovněž do výroku o trestu, nicméně žádné námitky tímto směrem neformuloval. Pakliže dovolatel vznášel výhrady vůči uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, činil tak výhradně ve spojitosti s návrhem na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, přičemž zmiňoval důsledky tohoto druhu trestu z vlastního pohledu. Stran těchto dopadů státní zástupce konstatoval, že tvoří nerozlučnou součást tohoto druhu sankcionování, aniž by šlo o zvýšené specifické okolnosti na straně obviněného, které by musely být přezkoumány k vyloučení možnosti uložení tohoto trestu a jeho výměry soudem již při jeho uložení. Mj. skutečnost, že se obviněný stal otcem nezletilého dítěte v době následující po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně byla brána v potaz v rámci úvah o soudní individualizaci trestu. Akcentoval, že přítomnost určitých tíživých poměrů odvíjejících se od výkonu trestu, a to např. v rodině, může být významná pro využití navazujících procesních institutů, např. podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, přerušení výkonu trestu odnětí svobody apod. Pokud je o otázku zdravotního stavu, nabízí se konstatovat, že Vězeňská služba ČR poskytuje zdravotní služby ve svých zařízeních osobám ve výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s nástupem do výkonu trestu odnětí svobody je prováděna vstupní prohlídka, jejímž účelem je zjistit zdravotní strav a na základě tohoto zjištění provést adekvátní zdravotnická opatření, zejména zabezpečit posouzení zdravotní způsobilosti k výkonu trestu, rozhodnout o zdravotní způsobilosti k pracovnímu zařazení stanovením zdravotní klasifikace a stanovit plán potřebných léčebně preventivních opatření. V každé věznici je zdravotní středisko poskytující primární péči prostřednictvím praktického lékaře. Jestliže zdravotní stav odsouzeného vyžaduje zdravotní péči, kterou není možno zajistit ve věznici a výkon trestu nelze přerušit, poskytne se mu ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby ČR, může ředitel věznice na dobu nezbytně nutnou výkon trestu odsouzenému přerušit.

55. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ivo Skřenka odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

56. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná. IV. Důvodnost dovolání

57. Dovolání obviněného Ivo Skřenka bylo opřeno o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

58. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž dále uplatnil obviněný Ivo Skřenek, jakož i obě obviněné právnické osoby MIROS SUN a Oblekovice GP [které se však patrně dopustily formální nepřesnosti, neboť jej označily jako důvod dovolání pod písm. g)], lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.

59. S ohledem na obsah vznesených námitek všemi dovolateli je předně nutno poznamenat, že v jejich mimořádných opravných prostředcích se prolínají námitky skutkové i právní povahy. Rovněž nutno předeslat, že valná většina dovolacích námitek je toliko opakováním námitek obviněných, které uplatňovali v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry.

Námitky nepodřaditelné pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.

60. Mimořádný opravný prostředek obviněného Ivo Skřenka dále obsahuje i námitky, které nelze podřadit pod žádný z taxativně stanovených dovolacích důvodů, mezi něž patří především procesní námitky obviněného spočívající v postupu odvolacího soudu v rozporu s § 259 odst. 3 tr. ř., dále překvapivost rozhodnutí a nedodržení zásady totožnosti skutku s ohledem na skutečnost, že jednání obviněného bylo posouzeno jako spolupachatelství trestného činu. K tomu je potřeba konstatovat, že vady předkládané obviněným jsou ryze procesního charakteru, a jako takové je obecně vzato nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Na druhou stranu, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Jestliže jsou vytýkána zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení věci. Za tohoto předpokladu pak lze výjimečně připustit, že i procesní námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.

61. Nicméně lze dospět k názoru, že shora naznačené procesní vady nejsou s to zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces.

62. Ještě tedy než Nejvyšší soud přistoupí k námitkám, jež shledal podřaditelnými pod zvolené dovolací důvody, považuje za nutné se vyjádřit k výtce obviněného Ivo Skřenka, podle níž nebyly naplněny procesní podmínky pro postup odvolacího soudu podle § 259 odst. 3 tr. ř. Sám obviněný ústavněprávní rozměr porušení předmětného ustanovení deklaroval s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1180/14, neboť odvolací soud nemůže rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, jestliže provedené důkazy hodnotí jinak, avšak přímo je neprovedl v rámci veřejného zasedání. Dovolatel konkrétně akcentoval, že odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a sám nově rozhodl mj. pro nedokonalost a neúplnost skutkových zjištění. Měl pak za to, že odvolací soud se odchyloval od skutkových zjištění a hodnotil jinak důkazy provedené soudem, ačkoli v rámci jediného veřejného zasedání odvolacího soudu neproběhlo žádné dokazování (toliko rodným listem nezletilé dcery obviněného bez vlivu na skutková zjištění merita věci).

63. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení buď podle písm. a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo podle písm. b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

64. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Vadami rozsudku jsou takové vady, jimiž trpí sám rozsudek. Tyto vady způsobují, že v odvolacím řízení buď vůbec nelze přezkoumat správnost napadeného rozsudku, anebo že by odvolací soud musel sám vytvářet skutková zjištění v rozsahu přesahujícím apelační rámec jeho rozhodování, a nahrazoval by tak vlastně činnost soudu prvního stupně (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3062).

65. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, že dospěl k závěru, že napadený rozsudek stran základních skutkových zjištění je založen na dokazování, které bylo opřeno o respektování § 2 odst. 5 i 6 tr. ř. a odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 tr. ř. V základních směrech podle něj nalézací soud nepochybil ani ve svých právních úvahách, a proto byl v základní koncepci právního posouzení rozsudek odvolacím soudem s jedinou výjimkou akceptován (viz odstavec 43. odůvodnění jeho rozsudku). Vina obviněného Ivo Skřenka pak byla podle odvolacího soudu prokázána, a tudíž v korespondujícím výroku nebylo shledáno žádné pochybení. Z podnětu odvolání státního zástupce byl však rozsudek zrušen a při nezměněném výroku o vině bylo nově rozhodnuto a jednání obviněných Ivo Skřenka a obviněné právnické osoby Oblekovice GP bylo právně kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Jinak řečeno soud odvolací se ztotožnil se skutkovými závěry formulovanými soudem prvního stupně, nikoli však se závěry právními. Rozsudek pak zrušil pro vady rozsudku v souladu s § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., z rozhodnutí přitom nevyplývá, že by se jednalo o nejasnost a neúplnost skutkových zjištění. Za takové situace nelze dospět k závěru, že by byl porušen § 259 odst. 3 tr. ř., neboť odvolací soud své rozhodnutí učinil na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn.

66. Obviněný také vznesl řadu procesních námitek spjatých s jím deklarovanou „překvalifikací“ skutku vymezeného obžalobou z výhradního pachatelství na spolupachatelství ve formě tzv. článku řetězu. V této souvislosti namítal jednak skutečnost, že rozhodnutí pro něj bylo překvapivé, a druhak porušení zásady totožnosti skutku. Konstatoval, že mu změna ze strany soudu nebyla sdělena, ač má vliv na uložení trestu, tj. nedošlo k upozornění na změnu právní kvalifikace, kdy jenom samotná hrozba vyššího trestu v materiálním smyslu znamená přísnější právní posouzení. Podle něj pak není postaveno najisto, zda soudy měly ve věci využít postup podle § 190 či § 225 odst. 2 tr. ř. (podobně nebo analogicky) pro zachování jeho práva na obhajobu a vyhnutí se tzv. překvapivého rozhodnutí.

67. Podle § 190 odst. 1 tr. ř. má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit. Podle odst. 2 předmětného ustanovení pak platí, že není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1). Podle § 225 odst. 2 tr. ř. může soud obžalovaného uznat vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit.

68. Ustanovení § 225 odst. 2 tr. ř. je důsledkem zásadní volnosti soudu při právním posuzování skutku uvedeného v žalobním návrhu (§ 220 odst. 3 tr. ř.). Na základě výsledků hlavního líčení se soud může odchýlit v právní kvalifikaci žalovaného skutku od obžaloby jak ve prospěch obviněného, tak i v jeho neprospěch. Vždy však může jít jen o takovou odchylku v právní kvalifikaci, která je ještě v mezích zachování totožnosti žalovaného skutku (k čemuž bude pojednáno dále). Přísnější právní posouzení skutku oproti obžalobě vždy znamená nepříznivější důsledky pro obviněného (hrozba vyššího trestu, možnost uložení citelnějšího druhu trestu nebo i více trestů vedle sebe atd.). Proto v zájmu zachování práva na obhajobu zákon vyžaduje, aby byl obviněný upozorněn na možnost přísnějšího posouzení skutku soudem. Při řešení otázky, které ustanovení zákona je přísnější, soud vychází z příslušných ustanovení trestního zákoníku o trestech (§ 52 až 87 tr. zákoníku) s přihlédnutím ke konkrétnímu ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, o které se opírá výrok o vině a z něhož vychází i sazba trestu, resp. okruh hrozících druhů trestu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2805 až 2806).

69. Na obviněného byla podána obžaloba pro skutek, v němž spatřovala spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů pak dospěly k závěru, že na jednání obviněného je nutno nahlížet jako na jednání spolupachatele ve smyslu § 23 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Je tedy patrné, že se ve své podstatě jedná o společně jednající pachatele, přičemž pro každého z nich vyplývá zákonný důsledek jeho odpovědnosti, jako by trestný čin spáchal sám. Lze tedy dospět k závěru, že za obě hrozila možnost uložení trestu ve stejné trestní sazbě. Takto pojatá změna tudíž nemá nepříznivější důsledky pro obviněného a tento v souladu s trestním řádem nemusel být na předmětnou změnu obligatorně upozorněn. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že změna právního posouzení nemohla přinést neočekávaný a překvapivý prvek, který by ztížil výkon dovolatelova práva na obhajobu. Pro úplnost v reakci na dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že jestliže ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 588/2019, uveřejněného pod č. 36/2020 Sb. rozh. tr., uvedl, že případná změna právní kvalifikace ze spolupachatelství na účastenství ve formě pomoci jakožto jeho nejméně závažnou formu, je pro obviněného významnou změnou, v důsledku čehož musí dostat možnost obrany v dalším řízení, nyní projednávaná věc je odlišná. Předně nelze přistoupit k takovému postupu globálně, ale je nutno posuzovat každý případ individuálně. V nyní projednávané věci se nejednalo o změnu na účastenství v užším slova smyslu, kdy obviněnému Ivo Skřenkovi byla dána možnost se k jeho roli v rámci jednotlivých dílčích, na sebe navazujících kroků vyjádřit. Jeho podíl účasti na spáchaném zločinu je pak zřejmý (k námitkám bagatelizujícím míru jeho zapojení se dovolací soud vyjádří dále). Je pak rovněž evidentní, že odvolací soud při ukládání trestu posoudil všechny okolnosti pro stanovení jeho druhu a výměry, přičemž byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby.

70. Vedle existence překvapivého rozhodnutí pak obviněný namítal, že „překvalifikace“ skutku z výhradního spáchání obviněným na spáchání ve spolupachatelství v daném případě zcela mění samotnou podstatu skutku. Přibyla totiž valná většina jednání, která jsou připisována jiným osobám než obviněnému. Namítal tudíž, že nebyla udržena tzv. totožnost skutku, neboť změna právní kvalifikace nesmí spočívat v takových skutkových změnách, při kterých se již mění i podstata skutku.

71. V obecné rovině je nutné uvést, že trestní řízení se vede pro skutek. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Soud může podle § 220 odst. 1 tr. ř. rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Obžalovací zásada uvedená v citovaném ustanovení neznamená, že mezi skutkem, který je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, a skutkem, uvedeným v žalobním návrhu a poté i ve výroku rozsudku, musí být úplná shoda.

Některé skutečnosti mohou odpadnout, a naopak jiné přistoupit, avšak nesmí se změnit podstata skutku. Podstata skutku je určována účastí obžalovaného na určité události popsané v žalobním návrhu, z níž vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Totožnost skutku je přitom zachována v případě úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, alespoň v následku při rozdílném jednání nebo i tehdy, jsou-li jednání nebo následek alespoň částečně shodné.

Shoda musí být dána v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Následkem z hlediska zachování totožnosti skutku je přitom třeba rozumět porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 1/1996 Sb. rozh. tr.).