7 Tdo 168/2025-555
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného S. P. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 5 To 151/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 33/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 T 33/2023-477, byl obviněný S. P. uznán vinným přečinem maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 180 denních sazeb po 550 Kč, tedy v celkové výměře 99 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že uložený peněžitý trest bude uhrazen v přiměřených deseti měsíčních splátkách ve výši nejméně 9 900 Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný S. P. dopustil v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době do 20. 9. 2021 zmocnil advokátku JUDr. Alenu Zahradníčkovou, se sídlem advokátní kanceláře Praha 9, Ocelářská 1354/35, při jednání v její kanceláři, k zastupování ve věci vymožení dlužné částky ve výši 270 000 Kč, přičemž jí předložil, v úmyslu aby byla užita jako pravá pro účely zahájení řízení před soudem, smlouvu o zápůjčce na částku 300 000 Kč, údajně uzavřenou mezi ním a poškozeným P. Č., která byla datována 25. 4. 2018 a podepsána parafou obviněného a parafou napodobující podpis P. Č., což bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, přestože si byl vědom skutečnosti, že takovou smlouvu s ním poškozený P. Č. neuzavřel a že mu částku ve výši 300 000 Kč nezapůjčil, a na základě předložené smlouvy JUDr. Alena Zahradníčková zaslala poškozenému P. Č. předžalobní výzvu s tím, aby dlužnou částku uhradil do dne 6. 10. 2021 s upozorněním, že je jinak zmocněna dlužnou částku vymáhat soudní cestou.
3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 5 To
151/2024-509, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které (na výzvu soudu prvního stupně k opravě a doplnění dovolání) opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř.
5. Předně v rámci odůvodnění podaného dovolání citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 264/09, podle něhož se může doručení rozhodnutí v neúplné podobě promítnout do práva účastníka na spravedlivý proces. V tomto směru obecně akcentoval nutnost případného řádného doručení kompletního stejnopisu rozhodnutí se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně nového počátku běhu lhůty k podání opravného prostředku. Pochybení soudu prvního stupně spatřoval v podstatných procesních vadách daných doručením neúplného stejnopisu usnesení odvolacího soudu, který „neobsahuje toliko kvalifikovaný elektronický podpis toho, kdo usnesení vyhotovil“. Na doručeném elektronickém vyhotovení usnesení se nachází pouze vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti, což nenaplňuje definici elektronického podpisu osoby ve smyslu § 21b odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. S ohledem na závěry shora uvedeného nálezu též zdůrazňoval, že jsou nepřijatelné úvahy v tom smyslu, že je třeba rozlišovat, jaká část textu chybí a v závislosti na tom dále postupovat, neboť významná je každá část rozhodnutí. Teprve od doručení kompletního stejnopisu usnesení obhájci může začít běžet lhůta k podání dovolání. Neuznání nového běhu dovolací lhůty je v rozporu s ústavně zaručeným právem obviněného na spravedlivý proces, konkrétně s právem domoci se ochrany svých práv u soudu, garantovaným čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Dále namítal, že soud prvního stupně pochybil, když zamítl návrh na doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem. V řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví Mgr. Heleny Hornychové, jenž obviněný zpochybnil svými námitkami. Dále soud provedl výslech Mgr. Heleny Hornychové, avšak z odpovědí znalkyně na kladené otázky nelze usuzovat, že je její posudek věcně správný. Námitky obviněného byly opominuty, přitom se jedná o odborné skutečnosti, ke kterým nemá soud potřebné znalosti, a bylo namístě přibrat dalšího znalce. Nesouhlasil tudíž s vysloveným hodnocením soudů obou stupňů o nadbytečnosti revizního znaleckého posudku. Odvolací soud pak postupoval v rozporu s § 109 tr. ř., kdy v řízení vyšly najevo pochybnosti stran znaleckého posudku, jež však nebyly napraveny ani výslechem znalkyně. Postupem soudů obou stupňů mělo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces „v rozsahu provedeném nedostatečném dokazování“. Napadené usnesení nebylo podle obviněného ani v tomto rozsahu dostatečně odůvodněné.
7. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený „rozsudek“ zrušil a vrátil věc nižším soudům k dalšímu projednání. Rovněž učinil návrh na odklad výkonu uloženého trestu. In eventum učinil návrh na řádné doručení „rozsudku“ soudu druhého stupně obhájci obviněného, neboť byl přesvědčen, že jeho obhájci doposud nebylo doručeno usnesení soudu druhého stupně obsahující zákonné náležitosti.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že k uplatněným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. obviněný nevznesl žádné námitky, tudíž se jimi nemohl zabývat. Stran námitek, jež je možné podřadit pod upotřebený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce konstatoval, že mu formálně odpovídají ty námitky obviněného, jimiž nesouhlasil s postupem soudů činných dříve ve věci, pokud zamítly jeho návrh na doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Nicméně podle jeho přesvědčení bylo možné na podkladě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ve spojení s výslechem znalkyně Mgr. Heleny Hornychové při hlavním líčení a dalšími opatřenými, provedenými a hodnocenými důkazními prostředky dospět k jednoznačnému závěru o padělání podpisu svědka P. Č. na smlouvě o zápůjčce. V tomto kontextu nebyl-li opatřen a proveden další znalecký posudek, nejde o opomenutý důkaz. Nadto soudy obou stupňů uvedly, z jakých důvodů byl zamítnut návrh obviněného na doplnění dokazování. Pro úplnost pak uvedl, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění samo o sobě nezakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V této trestní věci podle státního zástupce rozsah dokazování umožňoval soudům učinit úplná a správná skutková zjištění a nedošlo k tomu, že by soudy nedůvodně neprovedly navrhovaný podstatný důkaz.
9. Za zcela mimo důvody dovolání obsažené v § 265b tr. ř. označil námitky obviněného proti neúplnosti opisu usnesení odvolacího soudu z důvodu údajně chybějícího kvalifikovaného elektronického podpisu osoby, která předmětný opis vyhotovila. Toliko uvedl, že usnesení odvolacího soudu obsahovalo všechny zákonné náležitosti podle § 134 tr. ř.
10. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. Obviněný v rámci svého dovolání také uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž předpokládá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
15. Nutno úvodem akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
16. Nejvyšší soud z podaného mimořádného opravného prostředku obviněného seznal, že uplatněným a shora citovaným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. obsahově neodpovídaly žádné námitky dovolatele.
17. K výhradě obviněného spočívající v doručení neúplného stejnopisu usnesení odvolacího soudu, který neobsahoval kvalifikovaný elektronický podpis osoby, jež usnesení vyhotovila, dovolací soud dospěl k závěru, že je mimoběžná s důvody dovolání uvedenými v § 265b tr. ř. S plným respektem k dovolatelem citovanému nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 264/09, podle něhož se může doručení rozhodnutí v neúplné podobě promítnout i do práva na spravedlivý proces, konstatuje, že usnesení odvolacího soudu obsahovalo všechny zákonné náležitosti podle § 134 tr. ř., tj. nechyběla v něm ve smyslu předmětného nálezu kterákoli část textu, jež by ve svém důsledku znamenala vadu v postupu soudu, kterou by bylo nutno řešit doručením nového, kompletního stejnopisu rozhodnutí. Obiter dictum lze doplnit, že si dovolací soud současně z doručenky usnesení odvolacího soudu obhájci obviněného ověřil (na č. l. 512v), že byla opatřena elektronickým podpisem, a usnesení bylo zasláno z justičního systému, jenž jiný postup neumožňuje.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Obviněný dále vznesl námitky proti znaleckému posudku z oboru písmoznalectví, který nepovažoval za věcně správný. Konkrétně spatřoval pochybení soudů v tom, že byl zamítnut jeho návrh na doplnění dokazování dalším (revizním) znaleckým posudkem.
19. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je potřeba konstatovat, že dovolatel výslovně nespecifikoval, kterou ze shora uvedených alternativ předmětného dovolacího důvodu má na mysli. Platí přitom, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř. Předmětný dovolací důvod vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, případně které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
20. Nejvyšší soud s ohledem na tento obecný výklad s velkou dávkou benevolence podřadil obviněným identifikovanou vadu důkazního řízení, spočívající v neprovedení revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, pod shora citovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té jeho alternativě, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nicméně je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde.
21. Především je nutné připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
22. Nalézací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz odstavec 14.) vysvětlil, proč návrh obhajoby na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem pro nadbytečnost zamítl. Znalkyně Mgr. Helena Hornychová totiž před soudem úplně a podrobně popsala vyhotovení dodaného znaleckého posouzení padělaného podpisu na smlouvě o zápůjčce. Odvolací soud se s postupem soudu prvního stupně ztotožnil (viz odstavec 4. odůvodnění jeho usnesení), neboť znalecký posudek znalkyně a její výslech poskytly soudu prvního stupně dostatečný podklad pro učinění závěrů o nepravém podpisu na předmětné smlouvě. Rovněž Nejvyšší soud v plném rozsahu s uvedenými závěry soudů obou stupňů souhlasí, kdy zejména soud prvního stupně dostatečně a přesvědčivě osvětlil, na podkladě jakých důkazů učinil svá skutková zjištění, přičemž vzal v potaz i závěry předmětného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví písmoznalectví vyhotoveného Mgr. Helenou Hornychovou, jež korespondovaly s dalšími ve věci provedenými důkazy, a tudíž nebyl důvod o nich pochybovat. Bylo tak možné dospět k závěru o padělání podpisu svědka P. Č. na smlouvě o zápůjčce datované dnem 25. 4. 2018. Závěry soudů nižších stupňů o nadbytečnosti revizního znaleckého zkoumání pak plně odpovídají možnému důvodu pro neakceptování důkazního návrhu.
23. Stran nedostatečného odůvodnění postupu soudů lze pro úplnost doplnit, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 Tdo 14/2024, ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 6 Tdo 831/2024, ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 4 Tdo 1044/2024, a další). V této trestní věci však takové důvodné pochybnosti nevznikly, neboť rozsah dokazování umožňoval soudům učinit úplná a správná skutková zjištění, na jejichž podkladě dospěly k přiléhavým právním závěrům. Řízení tudíž nebylo zatíženo vadou, která by ve svých důsledcích představovala porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
24. Lze tak dospět k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou předmětnou (třetí) alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí, a námitka obviněného byla shledána neopodstatněnou.
V.Závěr
25. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného byly zčásti podřaditelné pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými.
26. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného S. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
27. Pokud obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho návrhu na odklad výkonu uloženého trestu, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat podle § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu