7 Tdo 717/2013-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2013 v Brně
dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného R.
M. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30.
1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Přerově pod sp. zn. 1 T 134/2011, a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, č. j. 68 To 468/2012-782, v části, v níž
bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v
Přerově ohledně obviněného R. M. , a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne
13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, ve výroku, jímž byl obviněný R. M.
zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b)
zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje, aby věc
obviněného R. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011,
podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného R. M. (dále zpravidla jen
„obviněný“) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v
Přerově ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2 ZT 147/2010-37, pro skutek, v němž byl
spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť
tento skutek není trestným činem, a podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil
obviněného obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v
Přerově ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2 ZT 147/2010-37, pro skutek, v němž bylo
spatřováno organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1
písm. a) tr. zák. a § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť nebylo
prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal
poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 1. 2013, sp.
zn. 68 To 468/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státního
zástupce podané proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný
podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 1.
2013, sp. zn. 68 To 468/2012, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání
státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2012,
sp. zn. 1 T 134/2011, jímž podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného R.
M. obžaloby pro skutek pod bodem 1) obžaloby státního zástupce Okresního
státního zastupitelství v Přerově ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2 ZT 147/2010-37, v
němž byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm.
b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „tr. zák.“), podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch
obviněného R. M. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť
bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukázal na
to, že hrubý nepoměr vzájemného plnění ve smyslu ustanovení § 253 odst. 1 tr.
zák. je dovozován buď z nepoměru úroku požadovaného oproti běžnému, a nebo z
nepoměru realizační ceny oproti obvyklé tržní ceně. S odkazem na občanskoprávní
judikaturu Nejvyššího soudu uvedl případy hrubého nepoměru vzájemného plnění,
které jsou srovnatelné s touto trestní věcí. Dále poukázal na to, že při
posuzování, zda v konkrétním případě jde o hrubý nepoměr vzájemného plnění,
nelze vystačit jen se zjištěním hodnot jednotlivých plnění a jejich prostým
srovnáním, ale je zapotřebí přihlédnout i k dalším okolnostem, které mohou mít
vliv na realizované vzájemné plnění, např. k hospodářskému významu uzavřené
smlouvy, solventnosti převodce, rizikovosti záměru, ekonomické prognóze, resp.
vývoji na trhu apod. Argumentoval též závěry především trestněprávní judikatury
Nejvyššího soudu, které se týkají hrubého nepoměru plnění ve smyslu § 253 odst.
1 tr. zák. Podle nejvyššího státního zástupce z nich lze snadno dovodit meze
nepoměru vzájemných plnění při jejichž překročení se jedná o tzv. hrubý nepoměr
vzájemných plnění. V případě úroků je takovou mezí úrok 70% a více, v případě
nepoměru cen je takovou mezí cena pod 50% ceny tržní. Podle názoru nejvyššího
státního zástupce soudy obou stupňů v této trestní věci postupovaly v rozporu s
ustálenou judikaturou a jednání obviněného proto mělo být posouzeno jako
trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1, 2 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ze dne 30. 1. 2013, č. j. 68 To 468/2012-782, v části, v níž bylo zamítnuto
odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ohledně
obviněného R. M. , aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním
zástupcem jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má
obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §
265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal,
že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud
druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené
řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný
prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo
odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném
opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně -
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím posouzení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má
význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší státní zástupce právně relevantně namítl, že poškození Z. Š. a M.
Š. převedli na obviněného nemovitost v hodnotě 1.150.000,- Kč, za což jim bylo
obviněným poskytnuto plnění ve výši 500.000,- Kč, což představuje hrubý nepoměr
ve smyslu ustanovení § 253 odst. 1 tr. zák., a jednání obviněného proto mělo
být posouzeno jako trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle § 253 odst. 1 tr. zák. kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo
rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo
slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru,
nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
Podle § 253 odst. 2 tr. zák. bude pachatel potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až pět let, získá-li činem uvedeným v § 253 odst. 1 tr. zák. značný
prospěch.
Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující
částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující
částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky
nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně
500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky
5.000.000,- Kč. Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu,
nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci.
Z ustanovení § 253 odst. 1 tr. zák. je zřejmé, že pro naplnění skutkové
podstaty trestného činu lichvy je především nutné splnění dvou podmínek. První
z nich spočívá ve slibu nebo v poskytnutí lichvářského plnění, tedy takového
plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru ve vztahu k hodnotě plnění
poškozeného. Druhou podmínkou lichvy je potom skutečnost, že poškozená osoba se
vztahu, v jehož rámci pachateli slíbila či poskytla plnění charakterizované
uvedeným hrubým nepoměrem, účastní z důvodu své tísně, nezkušenosti, rozumové
slabosti nebo svého rozrušení. Mezi zneužitím stavu tísně, nezkušenosti,
rozumové slabosti nebo rozrušení poškozeného na straně jedné a hrubým nepoměrem
plnění poskytnutého nebo slíbeného pachateli či jiné osobě na straně druhé
přitom musí být příčinná souvislost, tj. uvedený stav poškozeného je alespoň
jednou z příčin, na jejichž podkladě poškozený vstoupil do nevýhodného právního
vztahu s pachatelem.
Nejvyšší soud shledal námitku nejvyššího státního zástupce důvodnou.
Tento závěr učinil na podkladě následujících skutečností:
Obviněný R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2012,
sp. zn. 1 T 134/2011, podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek
spočívající v tom, že „poté, co obviněný R. M. zjistil, že proti poškozenému
M. Š. , a Z. Š. , jsou exekutorským úřadem Mgr. Pavly Fučíkové se sídlem
Ostrava – Mariánské Hory, Slévárenská 410/14, stran pohledávek v úhrnné výši
71.023,- Kč vedeny exekuce pod sp. zn. 024 Ex 2627/2008 a 024 Ex 2597/2008,
jimiž byl dotčen rovněž rodinný dům poškozených na adrese L. n. B. , N. H. ,
využil jejich naivity a nezkušenosti, protože blíže neurčeného dne v prosinci
2008 jim za účelem vyřešení jejich finanční situace v místě jejich bydliště
nabídnul zprostředkování úvěru ve výši 250.000,- Kč, který měl být zajištěn
zástavním právem k jejich rodinnému domu, načež vyhotovil písemnou kupní
smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený rodinný dům včetně náležejících pozemků –
parcel č. 780 o výměře 158 m2, č. 1218/1 o výměře 148 m2 a č. 1218/9 o výměře
21 m2, vše v katastrálním území a obci L. n. B. , okr. P. , a podle níž mu
poškození M. a Z. Š. tyto nemovitosti prodávají za kupní cenu ve výši
500.000,- Kč, jež měla být uhrazena ve výši 200.000,- Kč v hotovosti před
podpisem uvedené kupní smlouvy a zbylá částka ve výši 300.000,- Kč pak přímo
při podpisu této kupní smlouvy, což měli poškození stvrdit podpisy na uvedené
kupní smlouvě. Když tuto listinu dne 19. 12. 2008 v P. na Magistrátu města
Přerova předložil poškozeným s ústním ujištěním, že se jedná o smlouvu o
půjčce, čemuž oba poškození uvěřili, tento dokument bez čtení podepsali stejně
jako příjmové doklady, dle nichž měli 18. 12. 2008 od obviněného R. M.
převzít částku ve výši 200.000,- Kč a dne 22. 12. 2008 pak částku ve výši
300.000,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti obdrželi toliko finanční částku ve výši
140.000,- Kč a ze strany obviněného byly uhrazeny exekuce vedené proti nim v
úhrnné výši 71.023,- Kč. V důsledku tohoto jednání se obviněný R. M. stal
majitelem uvedených nemovitostí v hodnotě 1.700.000,- Kč, a poškozeným M. a
Z. Š. vznikla škoda ve výši 1.488.977,- Kč“, neboť tento skutek není podle
názoru Okresního soudu v Přerově trestným činem. Krajský soud v Ostravě –
pobočka v Olomouci poté usnesením ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012,
podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce podané
proti výroku o zproštění obžaloby pro uvedený skutek rozsudku soudu prvního
stupně.
Ve výše uvedeném skutku byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu
podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vzhledem k tomu, že v průběhu
dokazování u hlavního líčení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že
obviněný R. M. uvedl poškozené v omyl, státní zástupce navrhl v závěrečné
řeči, aby soud kvalifikoval skutek jako trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1,
2 tr. zák., když použití trestního zákoníku by nebylo pro obviněného
příznivější. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T
134/2011, obviněného zprostil obžaloby pro uvedený skutek podle § 226 písm. b)
tr. ř. V odůvodnění rozsudku poukázal na to, že nebyl naplněn znak trestného
činu lichvy podle § 253 odst. 1 tr. zák. spočívající v hrubém nepoměru
vzájemných plnění, přičemž připustil existenci tísně a rozumové slabosti
poškozených. Při posuzování plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného
plnění v hrubém nepoměru, soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného až
po podání obžaloby, jímž byla tržní cena nemovitostí poškozených M. a Z. Š.
stanovena ke dni 19. 12. 2008 na 1.150.000,- Kč. Rozdíl mezi touto cenou a
plněním obviněného ve výši 500.000,- Kč, činí 650.000,- Kč, což podle soudu
prvního stupně není „několikanásobek skutečné hodnoty nemovitosti“, nejedná se
podle něj o hodnoty diametrálně vzdálené, protože je třeba vzít v úvahu realitu
„současného trhu s nemovitostmi, kde se „svobodná vůle stran mnohdy zcela
zásadně projevuje v dohodách o kupní ceně prodávané nemovitosti“.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci uvedl ve svém usnesení ze
dne 30. 1. 2013, sp. zn. 68 To 468/2012, že soud prvního stupně správně zjistil
skutkový stav věci, zabýval se otázkou jiné právní kvalifikace skutku pod bodem
1) obžaloby a rozsudek řádně odůvodnil.
Ani odvolací soud neshledal naplnění zákonného znaku trestného činu
lichvy podle § 253 odst. 1 tr. zák. spočívajícího „v plnění, jehož hodnota je k
hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru“ (dále zpravidla jen „hrubý
nepoměr“) a uvedl, že ve věci existují přinejmenším nikoliv nepodstatné
pochybnosti o naplnění obou znaků trestného činu lichvy podle § 253 odst. 1 tr.
zák. Dále uvedl, že by „možná“ mohl být zmíněný hrubý nepoměr dovozen z částky
500.000,- Kč, za kterou obviněný R. M. nemovitosti od obviněných koupil a z
ceny 1.700.000,- Kč, za niž obviněný po nabytí nemovitostí tyto obratem prodal.
Odvolací soud se nezabýval odvolací námitkou státního zástupce odkazující na
obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 350/2012.
Pro posouzení, zda skutek je nebo není trestným činem lichvy podle §
253 odst. 1, 2 tr. zák. je podstatné, zda byly naplněny všechny zákonné znaky
skutkové podstaty tohoto trestného činu, především pak naplnění znaku hrubého
nepoměru vzájemného plnění a znaku zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové
slabosti nebo rozrušení poškozeného, neboť soudy obou stupňů shledaly, že právě
tyto znaky nebyly jednáním obviněného naplněny, resp. soud prvního stupně
neshledal naplnění znaku hrubého nepoměru vzájemného plnění, odvolací soud
neshledal naplnění znaku zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti
nebo rozrušení poškozených, a proto soudy obou stupňů ani nekvalifikovaly
jednání obviněného jako trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1, 2 tr. zák.
Jestliže soud prvního stupně učinil závěr, s nímž se ztotožnil odvolací soud, a
to, že rozdíl mezi prodejní cenou nemovitostí 500.000,- Kč a skutečnou tržní
cenou ve výši 1.150.000,- Kč nenaplňuje znak „hrubého nepoměru“ podle § 253
odst. 1 tr. zák., je takové posouzení nesprávné a jeho následkem je nesprávné
právní posouzení skutku.
Soudy obou stupňů nerespektovaly konstantní judikaturu vztahující se k
trestnému činu lichvy podle § 253 odst. 1 tr. zák. Hrubý nepoměr vzájemného
plnění podle § 253 odst. 1 tr. zák. není zákonem přesně stanoven, a proto je
nutné vycházet z ustálené praxe týkající se této problematiky. Z judikatorních
rozhodnutí týkajících se hrubého nepoměru vzájemného plnění ve smyslu § 253
odst. 1 tr. zák. vyplývají meze tohoto nepoměru, při jejichž překročení se již
jedná o hrubý nepoměr. V případě úroků je takovou mezí úrok 70% a více, v
případě nepoměru cen je takovou mezí hodnota uskutečněného plnění, která
nedosahuje ani poloviny obvyklé tržní ceny (srov. usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 3 To 904/1999).
Nejvyšší soud se zabýval otázkou posouzení plnění, jehož hodnota je k hodnotě
vzájemného plnění v hrubém nepoměru (§ 253 odst. 1 alinea a první tr. zák.) v
usnesení ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004, v němž zaujal právní
názor, že „hrubý nepoměr“ zakládá poskytnutí peněžní půjčky s úrokem 70% a více
za rok. V této věci obviněný uzavřel v 15 případech s poškozenými smlouvy o
půjčce, na jejichž základě poškození převzali od obviněného různé finanční
částky a zavázali se je v určité době vrátit s úrokem ve výši 70% až 200%
ročně. Současně bylo ve většině případů sjednáno zajištění závazků ve formě
sepsání kupních smluv o převodu nemovitostí náležejících poškozeným, resp.
smluv o převodu jejich členských práv v bytovém družstvu, přičemž v několika
případech obviněný převedl vlastnická práva k nemovitostem na sebe.
V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1215/2011 Nejvyšší soud shledal
hrubý nepoměr plnění v případě smluv, v nichž byly sjednány úroky až 180% ročně
a nepřiměřené smluvní pokuty. Také v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 5 Tdo
350/2012, považoval za hrubý nepoměr vzájemného plnění, jestliže obviněný
získal za 300.000,- Kč do svého vlastnictví nemovitosti, jejichž odhadní cena
přesahovala 1.100.000,- Kč.
Při posuzování, zda jde v případě sjednané půjčky o příslib plnění, jehož
hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, jak předpokládá
ustanovení § 253 odst. 1 tr. zák., je třeba zvažovat vedle hodnotového poměru
vzájemných plnění i dobu, na kterou je půjčka uzavřena. Uvedený znak lze
spatřovat např. v uzavření smlouvy o půjčce finanční částky 293.000,- Kč na
dobu tří měsíců s příslibem uhrazení smluvní odměny ve výši 131.850,- Kč (srov.
č. 5/2001 – II. Sb. rozh. tr.).
Otázkou hrubého nepoměru v lichevní smlouvě se zabývala též občanskoprávní
judikatura. Za zmínku stojí především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8.
2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, publikovaný pod č. 57/2011 Sb. rozh.
občanskoprávních, který se zabývá nepoměrem požadované a tržní ceny a v
souvislosti s tím institutem římského práva laesio enormis (neúměrného
zkrácení). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí poukázal na to, že uvedený institut
byl upraven v § 934 obecného zákoníku občanského z r. 1811 následovně:
„Neobdržela-li při jednáních dvoustranně zavazujících jedna strana na obecné
hodnotě ani polovici toho, co druhé straně dala, dává zákon zkrácené straně
právo domáhati se, aby se jednání zrušilo a aby byl obnoven předešlý stav.
Avšak druhá strana může jednání zachovati v platnosti tím, že je ochotna
nahraditi, čeho se do obecné hodnoty nedostává. Nepoměr mezi hodnotami se
vyměří podle času, kdy jednání bylo uzavřeno.“ Případy, v nichž nebylo možno
tohoto právního prostředku použít, upravoval § 935 obecného zákoníku
občanského.
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí učinil závěr, že lichevní smlouvy, tedy takové
smlouvy, které smluvní strana uzavře zneužívaje něčí nezkušenosti, tísně nebo
rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout
nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém
nepoměru, jsou pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné podle § 39
občanského zákoníku. Poukázal na to, že platné občanské právo neupravuje
lichevní smlouvy, upravuje je však ustanovení § 253 zákona č. 140/1961 Sb.,
trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, které zjevně vychází, pokud jde
o vymezení podstaty lichvy z právní úpravy platné do roku 1950 a respektuje
principy obsažené v § 879 obecného zákoníku občanského. Podle něj byly neplatné
též smlouvy uzavřené v případě, když někdo „kořistě z lehkomyslnosti, tísně,
slabosti rozumu, nezkušenosti nebo vzrušení mysli někoho jiného, dá sobě nebo
třetímu za plnění slíbiti nebo poskytnouti plnění vzájemné, jehož majetková
hodnota je v patrném nepoměru k hodnotě plnění“.
Nejvyšší soud také připomenul, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7.
1997, sp. zn. III. ÚS 77/97 „zásad uznávaných až do zrušení obecného zákoníku
občanského z roku 1811 (zákonem č. 141/1950 Sb.), tedy do doby, kdy po násilném
zvratu v čs. státě počalo docházet k rozrušování právního řádu, zcela
odpovídajících demokratickým hodnotám státu (čl. 1, čl. 2 odst. 4, čl. 4
ústavního zákona č. 1/1993 Sb.), je třeba dbát i v současné době a z nich při
aplikaci současného práva vycházet, a to zejména tam, kde současná právní
úprava vykazuje mezery, které nezbývá než překlenout výkladem.“
V rozhodnutí ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, se Nejvyšší soud
zabýval otázkou aplikace právního institutu neúměrného zkrácení (leasio
enormis) a ve svém rozhodnutí ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009,
posuzováním podmínek hrubého nepoměru vzájemného plnění. V dalším rozhodnutí ze
dne 18. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 911/2008, odkázal na obsah předcházejících
judikátů.
Okresní soud v Přerově ani Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se v
trestní věci obviněného R. M. nezabývaly právními názory uvedenými ve
zmíněných rozhodnutích.
V této trestní věci poškození převedli na obviněného nemovitosti, které podle
znaleckého posudku (na č. l. 574 spisu) měly hodnotu 1.150.000,- Kč. Za tyto
nemovitosti poškození obdrželi jako plnění od obviněného finanční hotovost ve
výši 500.000,- Kč. Poškození tedy za nemovitosti obdrželi méně než polovinu
jejich skutečné tržní hodnoty. Rozdíl mezi skutečnou tržní hodnotou nemovitostí
a plněním poskytnutým obviněným činí 650.000,- Kč, čímž byla poškozeným
způsobena značná škoda. Z uvedeného je zřejmé, že při posouzení právní otázky,
jaký nepoměr mezi cenami nemovitostí lze považovat za hrubý nepoměr vzájemného
plnění jako znak skutkové podstaty trestného činu lichvy podle § 253 odst. 1
tr. zák., postupovaly soudy obou stupňů v rozporu s ustálenou judikaturou a
jejich závěr, že se v uvedené věci nejednalo o hrubý nepoměr vzájemného plnění,
je nesprávný. S ohledem na ustálenou judikaturu je zřejmé, že se v tomto
případě jedná o hrubý nepoměr vzájemného plnění ve smyslu ustanovení § 253
odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud dále shledal, že v této trestní věci byl naplněn i znak zneužití
stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení poškozeného ve
smyslu § 253 odst. 1 tr. zák. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně,
zejména z výpovědi obviněného učiněné u hlavního líčení dne 19. 1. 2012,
vyplývá, že si byl od počátku vědom toho, že se poškození z důvodu exekuce
nacházejí ve finanční tísni, neboť mu to při jejich prvním osobním setkání
přímo řekli. Z výpovědi obviněného dále vyplývá, že nejednal s poškozenými pro
jejich slabý intelekt jako důsledek alkoholismu a že většinou jednal se svědkem
L. H. , protože poškození manželé M. a Z. Š. byli neustále pod vlivem
alkoholu a bylo někdy těžké se s nimi domluvit. Dále uvedl, že se mu při čtení
smlouvy poškozeným M. Š. zdálo, že poškozený neumí číst. Obviněný také uvedl,
že nedokáže popsat interiér domu poškozených, protože tak nebydlí ani zvířata,
a že celkově zařízení jejich domu bylo na velmi nízké úrovni. Z výše uvedeného
je proto zřejmé, že obviněný využil rozumové slabosti poškozených a že
poškození jednali v tísni, tedy v situaci, kdy byli nuceni přistoupit i na
nižší cenu, než jaká by jim ve skutečnosti náležela, neboť proti nim bylo
vedeno exekuční řízení a potřebovali vyřešit nepříznivou finanční situaci.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že v řízení předcházejícím vydání
rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, byl dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť výše uvedený skutek spáchaný obviněným R. M. ,
v němž byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm.
b) tr. zák., měl být správně kvalifikován jako trestný čin lichvy podle § 253
odst. 1, 2 tr. zák., protože byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové
podstaty tohoto trestného činu včetně naplnění znaku hrubého nepoměru
vzájemného plnění a znaku zneužití stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti
nebo rozrušení poškozeného.
Nejvyšší soud zjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejících
částech odůvodnění tohoto rozhodnutí, že je naplněn dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť odvolací soud zamítl
odvolání podané státním zástupcem proti výroku rozsudku soudu prvního stupně,
jímž byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v
němž byl spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr.
zák., přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání nejvyššího státního zástupce
důvodným. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě
– pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, č. j. 68 To 468/2012-782, v části, v
níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství
v Přerově ohledně obviněného R. M. , a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze
dne 13. 9. 2012, sp. zn. 1 T 134/2011, ve výroku, jímž byl obviněný R. M.
zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b)
zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009. Podle §
265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyly podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v
Přerově, aby věc obviněného R. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Při novém projednání a rozhodování věci je Okresní soud v Přerově
podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil
v příslušných částech odůvodnění tohoto usnesení.
Vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem
nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání, a proto Nejvyšší soud podle § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek