8 Azs 256/2024- 49 - text
8 Azs 256/2024-51
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: M. S., zastoupený Mgr. Faridem Alizey, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) L. S., II) nezl. T. H. S., III) nezl. S. S., oba nezletilí zastoupeni zákonnou zástupkyní L. S., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024, čj. OAM
18060
21/ZR
2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 10. 2024, čj. 72 A 10/2024
104,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení žalovaný zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a určil mu lhůtu 30 dnů k vycestování. Závažné narušení veřejného pořádku spatřoval žalovaný v tom, že žalobce byl na území ČR třikrát pravomocně odsouzen za trestné činy (přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky, ublížení na zdraví a krádeže) a také se dopustil přestupků v souvislosti s řízením motorových vozidel, za které byl opakovaně sankcionován peněžitými tresty a zákazy činnosti.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Podle krajského soudu žalobce naplnil podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl třikrát pravomocně odsouzen a několikrát se dopustil přestupků, které jsou kvůli své závažnosti zapisovány do evidence přestupků. Objektem jeho protiprávní činnosti byl život, zdraví a majetek obyvatel ČR. Do ČR žalobce přicestoval v roce 2019. Trestnou činnost páchal v letech 2021 až 2023, nejedná se tedy o ojedinělé vybočení ze spořádaného života. Podle krajského soudu existují legitimní obavy, že bude porušovat právní řád ČR i v budoucnu. Charakter a závažnost trestné činnosti, ani její četnost a opakování nesvědčí o nápravě žalobce.
[3] Podle krajského soudu žalobce naplnil podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl třikrát pravomocně odsouzen a několikrát se dopustil přestupků, které jsou kvůli své závažnosti zapisovány do evidence přestupků. Objektem jeho protiprávní činnosti byl život, zdraví a majetek obyvatel ČR. Do ČR žalobce přicestoval v roce 2019. Trestnou činnost páchal v letech 2021 až 2023, nejedná se tedy o ojedinělé vybočení ze spořádaného života. Podle krajského soudu existují legitimní obavy, že bude porušovat právní řád ČR i v budoucnu. Charakter a závažnost trestné činnosti, ani její četnost a opakování nesvědčí o nápravě žalobce.
[4] Podle krajského soudu rozhodnutím žalovaného nedošlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce netvrdil a neprokázal, že jsou v jeho případě dány okolnosti (spočívající například v nemožnosti realizovat svůj život v jiné zemi, vykonávat v jiné zemi výdělečnou činnost či že by měl pro ČR takový přínos, že není namístě jeho pobytové oprávnění zrušit), které zabraňují vydání rozhodnutí žalovaného. Žalobce neprokázal, že je výlučným živitelem rodiny. Pracuje jeho manželka i bratr. Důvěryhodnost žalobce zpochybnily rozpory ve výpovědích (žalobce tvrdil, že v Tunisku sourozence nemá, naopak jeho bratr tvrdil, že tam žijí jejich dva sourozenci). Následky chování žalobce dopadají i na jeho rodinné příslušníky, ovšem nejsou natolik nepřiměřené či neřešitelné, aby způsobily nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného. Žalobce má možnost realizovat společný rodinný život, nebyl mu uložen zákaz pobytu. Rodinu může materiálně podporovat i z jiného státu než z ČR, neboť je v produktivním věku. Žalobce musel vědět, že jeho protiprávní chování může vést ke zrušení pobytového oprávnění. Nejlepší zájem dětí je potřeba brát v potaz, ale nemá absolutní převahu nad dalšími kritérii hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného. Žalobce netvrdil důvody, pro které by rodinný život měl převážit nad zájmem státu na ochraně veřejného pořádku. Zrušením povolení k trvalému pobytu nejsou odepřena rodičovská práva žalobce, který může ke kontaktu s dětmi využít krátkodobých víz. V budoucnu se aktuálnost hrozby pro veřejný pořádek ze strany žalobce může snížit, a nebude překážkou pro udělení jiného pobytového oprávnění. Námitky, které žalobce vznesl po uplynutí lhůty pro podání žaloby, byly opožděné a krajský soud se jimi nemohl zabývat.
[4] Podle krajského soudu rozhodnutím žalovaného nedošlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce netvrdil a neprokázal, že jsou v jeho případě dány okolnosti (spočívající například v nemožnosti realizovat svůj život v jiné zemi, vykonávat v jiné zemi výdělečnou činnost či že by měl pro ČR takový přínos, že není namístě jeho pobytové oprávnění zrušit), které zabraňují vydání rozhodnutí žalovaného. Žalobce neprokázal, že je výlučným živitelem rodiny. Pracuje jeho manželka i bratr. Důvěryhodnost žalobce zpochybnily rozpory ve výpovědích (žalobce tvrdil, že v Tunisku sourozence nemá, naopak jeho bratr tvrdil, že tam žijí jejich dva sourozenci). Následky chování žalobce dopadají i na jeho rodinné příslušníky, ovšem nejsou natolik nepřiměřené či neřešitelné, aby způsobily nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného. Žalobce má možnost realizovat společný rodinný život, nebyl mu uložen zákaz pobytu. Rodinu může materiálně podporovat i z jiného státu než z ČR, neboť je v produktivním věku. Žalobce musel vědět, že jeho protiprávní chování může vést ke zrušení pobytového oprávnění. Nejlepší zájem dětí je potřeba brát v potaz, ale nemá absolutní převahu nad dalšími kritérii hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného. Žalobce netvrdil důvody, pro které by rodinný život měl převážit nad zájmem státu na ochraně veřejného pořádku. Zrušením povolení k trvalému pobytu nejsou odepřena rodičovská práva žalobce, který může ke kontaktu s dětmi využít krátkodobých víz. V budoucnu se aktuálnost hrozby pro veřejný pořádek ze strany žalobce může snížit, a nebude překážkou pro udělení jiného pobytového oprávnění. Námitky, které žalobce vznesl po uplynutí lhůty pro podání žaloby, byly opožděné a krajský soud se jimi nemohl zabývat.
[5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Podle stěžovatele se krajský soud s žalobou vypořádal pouze obecně bez toho, aby vzal v potaz individuální okolnosti případu stěžovatele, které uvedl. Tyto okolnosti spočívají v tom, že děti i manželka ovládají pouze český jazyk a začlenit se v zemi původu stěžovatele by pro ně bylo složité. Ekonomické zázemí zajišťuje rodině pouze stěžovatel, který by neměl možnost opatřit si potřebný příjem mimo území ČR. To potvrdila i jeho manželka. Tyto okolnosti krajský soud nezohlednil. Je však evidentní, že je dán veřejný zájem na setrvání stěžovatele na území ČR, protože pak může uspokojit závazky z protiprávní činnosti, pokrýt potřeby rodiny bez zatížení sociálního systému ČR a zároveň nebude zasažen jeho rodinný život. Krajský soud uvádí obecné závěry soudní praxe, které ovšem neaplikuje a nesrovnává s tvrzeními stěžovatele. Závěry krajského soudu proto neodůvodňují přiměřenost rozhodnutí žalovaného. Argument krajského soudu o možnosti udržovat rodinné vztahy na dálku je alibistický a nedostatečně reflektuje dopady rozhodnutí žalovaného do zájmů nezletilých dětí na výchově jejich rodiči. Není jasné, proč stěžovatel představuje aktuální hrozbu veřejnému pořádku, která převažuje nad zájmem na zachování rodinného života. Bylo dokázáno (výpověď manželky a šetření orgánu sociálně právní ochrany dětí), že stěžovatel každodenně pečuje o své děti a vede rodinnou domácnost. Krajský soud pouze povrchově vyhodnotil i narušení veřejného pořádku. Měl důkladně zkoumat dřívější trestnou činnost stěžovatele s ohledem na jeho tehdejší poměry a pohnutky.
[5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Podle stěžovatele se krajský soud s žalobou vypořádal pouze obecně bez toho, aby vzal v potaz individuální okolnosti případu stěžovatele, které uvedl. Tyto okolnosti spočívají v tom, že děti i manželka ovládají pouze český jazyk a začlenit se v zemi původu stěžovatele by pro ně bylo složité. Ekonomické zázemí zajišťuje rodině pouze stěžovatel, který by neměl možnost opatřit si potřebný příjem mimo území ČR. To potvrdila i jeho manželka. Tyto okolnosti krajský soud nezohlednil. Je však evidentní, že je dán veřejný zájem na setrvání stěžovatele na území ČR, protože pak může uspokojit závazky z protiprávní činnosti, pokrýt potřeby rodiny bez zatížení sociálního systému ČR a zároveň nebude zasažen jeho rodinný život. Krajský soud uvádí obecné závěry soudní praxe, které ovšem neaplikuje a nesrovnává s tvrzeními stěžovatele. Závěry krajského soudu proto neodůvodňují přiměřenost rozhodnutí žalovaného. Argument krajského soudu o možnosti udržovat rodinné vztahy na dálku je alibistický a nedostatečně reflektuje dopady rozhodnutí žalovaného do zájmů nezletilých dětí na výchově jejich rodiči. Není jasné, proč stěžovatel představuje aktuální hrozbu veřejnému pořádku, která převažuje nad zájmem na zachování rodinného života. Bylo dokázáno (výpověď manželky a šetření orgánu sociálně právní ochrany dětí), že stěžovatel každodenně pečuje o své děti a vede rodinnou domácnost. Krajský soud pouze povrchově vyhodnotil i narušení veřejného pořádku. Měl důkladně zkoumat dřívější trestnou činnost stěžovatele s ohledem na jeho tehdejší poměry a pohnutky.
[6] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že o děti stěžovatele pečuje převážně jeho manželka, jak uvedl i ve svém rozhodnutí, a nemají žádné zdravotní problémy. Bratr stěžovatele je plnoletý, pracuje, na stěžovateli je nezávislý a zažádal si o udělení azylu na území ČR, o kterém nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Stěžovatel je v produktivním věku, nemá zdravotní problémy a neměl by mít problém s návratem do země původu, kde strávil většinu života a má zde dva sourozence, a s nacházením práce v zemi původu. Plnit závazky z protiprávní činnosti a posílat příspěvky na chod domácnosti může i ze země původu. Rodina může stěžovatele následovat do země původu či mohou být v kontaktu přes telekomunikační prostředky. S péčí o syny může manželce stěžovatele pomoci její rodina. Žalovaný dále upozornil, že od srpna roku 2024 je na území ČR stěžovatel nelegálně. Stěžovateli nebylo uloženo správní vyhoštění a má tak možnost získat jiné pobytové oprávnění.
[7] OZNŘ se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
II. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval
li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně namítá, že krajský soud nedostatečně vypořádal individuální okolnosti jeho případu. Tvrdí, že krajský soud rozsudek odůvodnil pouze odkazem na obecné závěry judikatury správních soudů, aniž by tyto závěry konfrontoval s tvrzeními stěžovatele a jeho rodinných příslušníků, zejména jeho manželky.
[11] Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu popisující, jaké vady naplňují kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku (rozsudky NSS ze 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003
75, č. 133/2004 Sb. NSS, z 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007
107, z 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008
76 nebo usnesení rozšířeného senátu z 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006
74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Za nepřezkoumatelné lze označit zejména takové rozhodnutí, v němž soud zcela opomene vypořádat některou z uplatněných žalobních námitek (rozsudky NSS z 27. 6. 2007, čj. 3 As 4/2007
58, z 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004
73, či z 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004
74), respektive pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jde
li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (rozsudek NSS ze 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005
44). Zároveň nelze opomenout, že nepřezkoumatelnost rozsudku není závislá na subjektivní představě stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn. Jedná se o objektivní překážku, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkum napadeného rozhodnutí (rozsudek NSS z 5. 11. 2014, čj. 3 As 60/2014
85).
[12] Krajský soud se podrobně věnoval oběma aspektům řešené věci, tedy naplnění důvodu spočívajícího v narušení veřejného pořádku závažným způsobem (body 58 až 72 napadeného rozsudku) i přiměřeností rozhodnutí žalovaného z hlediska zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života (body 73 až 92 napadeného rozsudku). Napadený rozsudek je srozumitelný, reaguje na zjištěný skutkový stav a dostatečně objasňuje závěry krajského soudu. Není pravda, že by se krajský soud situací stěžovatele zabýval pouze z ekonomického pohledu s tím, že svoji rodinu může stěžovatel finančně podporovat i ze zahraničí. Ekonomickou situací rodiny se sice zabýval, ale vyslovil i závěry další, a to, že stěžovateli nebyl uložen zákaz pobytu na území ČR a bude tedy moci za účelem kontaktu s rodinou využívat krátkodobých víz. Jeho děti tak podle krajského soudu nebudou muset opouštět území ČR (bod 89 napadeného rozsudku). Krajský soud vzal v potaz rodinnou situaci stěžovatele, ekonomickou situaci rodiny, nejlepší zájem dětí a situaci stěžovatele při návratu do země původu. Tím naplnil standardy, které předpokládá judikatura Nejvyššího správního soudu při posuzování možného zásahu rozhodnutí správního orgánu do soukromého a rodinného života cizince. Považuje
li stěžovatel závěry krajského soudu za alibistické, jde pouze o obecné konstatování. Poukazuje
li stěžovatel na své současné chování, tj. že si řádně odpykává uložený trest a žádné další protiprávní činnosti se nedopouští, je třeba poukázat na bod 94 napadeného rozsudku, ve kterém krajský soud vysvětlil, k jakým skutečnostem lze v řízení před krajským soudem přihlížet. Nejvyšší správní soud tedy neshledal žádné hrubé pochybení krajského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti.
[13] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se v důsledku rozhodnutí ve věci samé stal bezpředmětným, proto o něm Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval (rozsudky NSS z 9. 12. 2024, čj. 7 Azs 215/2024
47, či z 29. 4. 2020, čj. 1 Azs 76/2020
37).
III. Závěr a náhrada nákladů řízení
[14] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021
28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[16] Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. OZNŘ má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, případně jí soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě však žádná z těchto zákonem předvídaných situací v řízení o kasační stížnosti nenastala.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. prosince 2024
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu