8 Tdo 1067/2024

8 Tdo 1067/2024-1337

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného R. B. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 4 To 159/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 114/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 18 T 114/2021, byl obviněný R. B. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pod bodem 2. přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Jaroslavy Havlíčkové a právnické osoby DRUŽSTVO ATARA TEKE v likvidaci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným R. B. a Jaroslavě Havlíčkové uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené České spořitelně, a. s., IČ 45244782, částku 479 131,66 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění R. B. a Jaroslava Havlíčková odvolání. Obviněný R. B. odvolání zaměřil proti výroku o vině a tím všem na něj navazujícím výrokům, obviněná Jaroslava Havlíčková brojila proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 4 To 159/2024, byla podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných R. B. a Jaroslavy Havlíčkové zamítnuta.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku dopustil tím, že v době od 23. 12. 2016 do 9. 1. 2017, v pobočce společnosti Česká spořitelna, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929, 140 00 Praha 4, na adrese XY, při podání žádosti o poskytnutí úvěru pro družstvo DRUŽSTVO ATARA TEKE, IČ 28143647, se sídlem Záluží 1, 387 73 Bavorov, okres Strakonice, předložil: - Účetní rozvahu družstva DRUŽSTVO ATARA TEKE ke dni 31. 12. 2015, ve které byla v položce „dlouhodobé závazky – řádek 092“ uvedena částka 70 000 Kč, - Účetní rozvahu osoby DRUŽSTVO ATARA TEKE ke dni 31. 10. 2016, ve které byla v položce „dlouhodobé závazky – řádek 092“ v běžném účetním období uvedena částka 46 000 Kč a v minulém účetním období částka 70 000 Kč, ač družstvo DRUŽSTVO ATARA TEKE mělo v té době neuhrazený dlouhodobý závazek po splatnosti vůči společnosti AGRO Pivkovice, s. r. o., IČ 60464852, se sídlem Pivkovice 3, 387 73 Bavorov, v celkové výši nejméně 2 029 300 Kč, a na základě těchto nepravdivých a podstatných údajů byl družstvu DRUŽSTVO ATARA TEKE poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč se závazkem jeho splacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 17 420 Kč, počínaje dnem 20. 7. 2017, úhradou poslední splátky dne 20. 6. 2018 a s úhradou mimořádné splátky ve výši 291 000 Kč nejpozději do 30. 6. 2017, ze kterých však do současné doby nebylo uhrazeno ničeho, a společnosti Česká spořitelna, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929, 140 00 Praha 4, tak způsobil škodu ve výši 500 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 4 To 159/2024, podal obviněný R. B. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř. Namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b tr. ř., a že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Konkrétně uvedl, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními ani právním posouzením věci vůči své osobě a trvá na tom, co bylo uvedeno v jeho písemné závěrečné řeči a odvolání, tedy že se na trestné činnosti spáchané Jaroslavou Havlíčkovou nikterak nepodílel. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., dovolatel se domníval, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, když z rozpisu nařízených jednání vyplynulo, že členem trestního senátu, byť ve věci sám nerozhodoval, byl soudce odvolacího soudu JUDr. Tomáš Uldrich, který ve věci rozhodoval v řízení před soudem prvního stupně.

6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

7. Dne 22. 11. 2024 (tj. dva dny po uplynutí dovolací lhůty obviněnému, srov. § 265e odst. 2 tr. ř.) bylo soudu prvního stupně prostřednictvím obhájce doručeno podání obviněného označené jako „Doplnění dovolání“. K již uvedenému doplnil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. byl naplněn také tím, že členkou senátu soudu prvního stupně byla Ing. Hana Harantová, místopředsedkyně představenstva společnosti Šumava, a. s., což je velký konkurent společnosti Agro PIVKOVICE, s. r. o., jejímž jediným jednatelem a společníkem je obviněný, přičemž mezi ním a Ing. Hanou Harantovou byla v minulosti řada konfliktních sporů a vzájemných udání. Tato členka senátu tedy byla vyloučena pro poměr k účastníkovi řízení i pro poměr k věci.

8. Další námitky obviněný zaměřil proti skutkovému stavu a jeho vyhodnocení. Je nutno zdůraznit, že část podání je jen pouhým překopírováním části odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně bez bližšího komentáře. Dále pak dovolatel konstatoval, že nebylo jeho pochybením, že nebyly zajištěny důkazy vyvracející jeho vinu, neboť to je v rámci zásady vyhledávací povinností orgánů činných v trestním řízení. Pokud soudy nebyly schopny či ochotny navržené a neprovedené důkazy zajistit, měly obviněného zprostit viny v souladu se zásadou in dubio pro reo. Zdůraznil, že trvá na tom, že na poskytnutí úvěru na základě zkreslených listinných podkladů se nepodílel jinak, než že za obviněnou Jaroslavu Havlíčkovou jednal s bankou, aniž by si byl vědom toho, že v podkladech uvedla nepravdivé údaje. Úvěrovou smlouvu nepodepisoval a podklady nevyhotovil ani nekontroloval. Svědek L. C. jako zaměstnanec banky je podle dovolatele naprosto nevěrohodný, pokud poskytnutí úvěru odsouhlasil, a nyní si jen tzv. „kryje záda“.

9. Dovolatel v tomto podání navrhl, aby dovolací soud rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 12. 2023, č. j. 18 T 114/2021-1184, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2024, č. j. 4 To 159/2024-1259, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně poznamenal, že z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil ve skutečnosti důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). K námitkám, že soudci Ing. Hana Harantová a JUDr. Tomáš Uldrich byli vyloučenými, uvedl, že tyto námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. neodpovídají. Obviněný totiž v celém průběhu trestního stíhání v řízení před soudy prvního a druhého stupně nevznesl žádné námitky podjatosti, ačkoli v dovolání namítané okolnosti týkající se údajného vyloučení dotčených osob mu byly již v původním řízení známy. Zdůraznil, že obviněný byl nejpozději na počátku hlavního líčení seznámen s obsazením senátu č. 18 Okresního soudu ve Strakonicích a věděl tedy, že jeho členkou je přísedící Ing. Hana Harantová. Obviněný měl tudíž dostatečnou vědomost o tom, že tato přísedící se bude podílet na meritorním rozhodnutí v této věci. Přitom v dovolání namítané okolnosti, jimiž poukazuje na řadu dřívějších konfliktů s dotyčnou přísedící, musely být obviněnému známy již v době zahájení hlavního líčení. Pokud jde o člena senátu č. 4 odvolacího soudu JUDr. Tomáše Uldricha, státní zástupce uvedl, že důvodem podjatosti senátu odvolacího soudu není jen okolnost, že k němu byl v rámci stáže dočasně přidělen soudce, který předtím rozhodoval jako předseda senátu soudu prvního stupně, když tento nerozhodoval jako člen senátu. Podmínkou nepodjatosti senátu odvolacího soudu je však to, že dotyčný soudce se nepodílel v rámci veřejného zasedání na rozhodnutí o takovém řádném opravném prostředku (k tomu obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 6 Tdo 328/2011). Všechny shora zmíněné okolnosti tak vylučují, byť jen formální naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

11. S výkladem dalšího uplatněného dovolacího důvodu, a to podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se podle státního zástupce míjí i námitky obviněného proti hodnocení důkazních prostředků a z nich vyvozených skutkových závěrů, stejně jako námitky proti neprovedení blíže nespecifikovaných důkazních prostředků. Takové námitky by sice mohly za splnění všech zákonných podmínek naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak muselo by se jednat o důkazní prostředky k rozhodným skutkovým zjištěním. Takové námitky ovšem obviněný neuplatnil. S ohledem na skutečnost, že státní zástupce neshledal, že by námitky dovolatele mohly naplnit kterýkoliv z uplatněných dovolacích důvodů, označil za nenaplněný i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v obou jeho alternativách).

12. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v § 265b tr. ř. IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že zákonnost rozhodnutí soudů nižších stupňů napadených dovoláním posuzuje Nejvyšší soud pouze na podkladě námitek uplatněných dovolatelem v jeho včasně podaném mimořádném opravném prostředku. Obsah doplnění dovolání podaného obviněným až poté, co uplynula zákonná dovolací lhůta podle § 265e tr. ř., lze zohlednit jen v rozsahu, v němž dovolatel rozvíjel argumentaci ke konkrétně specifikovaným námitkám uplatněným v časně podaném dovolání. Změnou důvodu dovolání ve smyslu § 265f odst. 2 tr. ř., nepřípustnou po uplynutí dovolací lhůty, je tedy nejen uplatnění dalšího dovolacího důvodu, ale i doplnění dovolací argumentace ve smyslu vznesení jiných, dalších námitek, byť obsahově podřaditelných pod dovolací důvod uplatněný v zákonem stanovené lhůtě (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 4 Tdo 555/2024, přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20). Dovolatel proto nemůže (a to i při zachování rozsahu výroků dovoláním napadených a dovolacích důvodů, o něž svůj mimořádný opravný prostředek opírá) po uplynutí lhůty upravené v § 265e tr. ř. rozšiřovat svou argumentaci o námitky v dovolání podaném v zákonné lhůtě neuvedené. Z hlediska vlastního vyhodnocení důvodnosti podaného dovolání jsou tak veškeré námitky vznesené po lhůtě stanovené v § 265e tr. ř. irelevantní.

15. Dále je vhodné připomenout, že ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. Ačkoliv obviněný podal dovolání dne 21. 10. 2024, výslovně odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), l) tr.

ř. s tím, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), a že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání se pak podává, že dovolatel brojil proti tomu, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, že byl nesprávně odmítnut jeho řádný opravný prostředek a dále vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovým stavem a jeho vyhodnocením.

Z uvedeného plyne, že obviněný sice uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze se však opodstatněně domnívat, že by ve znění trestního řádu účinného v době podání dovolání mínil [nad rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.] uplatnit dovolací důvody obsažené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., které jsou svou formulací shodné s formulací obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle trestního řádu ve znění účinném do 31.

12. 2021. S ohledem na dovolací argumentaci obviněného, která byla založena na odlišných skutkových zjištěních, než jaká učinily soudy nižších stupňů (dovolatel vytýkal nesprávný postup při provedení dokazování), je namístě tuto část dovolacích námitek podle nového znění trestního řádu podřadit i pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jako jediný dovolací důvod specifikuje konkrétní situace, za nichž je možno námitky proti skutkovým zjištěním uplatnit.

16. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P.

a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (tzv. první alternativa), nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.

ř. (tzv. druhá alternativa). S ohledem na průběh řízení před odvolacím soudem, jeho rozhodnutí i konkrétní dovolací námitky je zřejmé, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, a to ve spojení s dalšími dovolacími důvody.

17. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Formálním předpokladem pro použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tedy je, že okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Je zjevné, že formální předpoklady pro jeho uplatnění splněny nebyly. Obviněný opodstatněnost námitky, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, vyvozoval z toho, že soudce JUDr. Tomáš Uldrich, který ve věci rozhodoval jako člen senátu v řízení před soudem prvního stupně, byl rovněž členem senátu odvolacího soudu, jak podle dovolatele vyplývá z fotograficky zaznamenaného seznamu projednávaných věcí vyvěšených před jednací síní. Primárně je nutno poznamenat, že z obsahu trestního spisu se podává, že obviněný tuto námitku před rozhodnutím soudu druhého stupně nenamítl, přestože obviněný i obhájce byli dne 25.

7. 2024 účastni veřejnému zasedání o odvolání, kde měli možnost pozorovat složení senátu č. 4 odvolacího soudu, jak bylo uvedeno na nástěnce před zasedací místností. Rovněž nelze mít pochyb o tom, že obviněný i jeho obhájce věděli, že JUDr. Tomáš Uldrich rozhodoval jako předseda senátu v projednávané věci v řízení před soudem prvního stupně (vyplývá to např. i ze samotného rozsudku soudu prvního stupně, který byl oběma doručen). Z uvedeného plyne, že obviněnému i jeho obhájci byla nejpozději před rozhodnutím odvolacího soudu nyní vytýkaná skutečnost známa, přesto ji v řízení před tímto soudem nenamítli.

Ještě důležitější ale je, že i kdyby obviněný formální předpoklad dovolacího důvodu v uvedeném směru splnil, jeho námitkám by nebylo možno přisvědčit.

18. Je sice pravdou, že podle § 30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. V nyní projednávané věci však nelze dospět k závěru, že JUDr. Tomáš Uldrich, předseda senátu č. 18 v řízení před Okresním soudem ve Strakonicích, jako soudem prvního stupně v nyní projednávané věci, byl rovněž členem senátu č. 4 Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako soudu odvolacího. Z fotografie seznamu projednávaných věcí u Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.

7. 2024 vyvěšeného před jednací síní, předložené dovolatelem (č. l. 1322), sice vyplývá, že toho dne rozhodoval ve věcech sp. zn. 4 To 260/2024 a 4 To 159/2024 senát složený z JUDr. Jiřího Šťastného, jako předsedy senátu, a JUDr. Vladimíry Hájkové, Mgr. Michala Kubánka a JUDr. Tomáše Uldricha, jako členů senátu, na této vývěsce však chybí specifikace, kteří ze tří soudců byli konkrétními členy senátu v té které věci. V souladu s § 2 odst. 9 tr. ř. a § 31 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), se senát krajského soudu při rozhodování v druhém stupni skládá toliko z předsedy senátu a dvou soudců.

Obsazení senátu dalším soudcem tak nepřichází v úvahu. Ze samotného protokolu o veřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2024 (č. l. 1254–1256) se podává, že senát č. 4 se při rozhodování o odvolání obviněného skládal ze soudců JUDr. Jiřího Šťastného (jako předsedy senátu) a JUDr. Vladimíry Hájkové a Mgr. Michala Kubánka. Uvedené pak odpovídá i rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích, účinného od 10. 7. 2024 do 1. 8. 2024, z něhož vyplývá, že základními členy senátu č. 4 byli JUDr. Vladimíra Hájková, JUDr.

Jiří Šťastný a JUDr. Tomáš Uldrich (stážista), přičemž JUDr. Michal Kubánek vykonával funkci jako zástup právě JUDr. Tomáše Uldricha. Z ničeho tedy nevyplývá, že JUDr. Tomáš Uldrich skutečně byl členem senátu odvolacího soudu v nyní projednávané věci obviněného a že jako takový rozhodoval u vyššího stupně, přestože se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně. Naopak je zjevné, že tento byl při konání odvolacího řízení ve věci obviněného z věci v souladu s § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen a nahrazen JUDr.

Michalem Kubánkem.

19. Toliko nad rámec již řečeného lze poznamenat, že s ohledem na výše uvedená východiska nelze jako relevantní připustit ani námitku dovolatele vznesenou v jeho doplnění dovolání, že i v prvním stupni rozhodoval vyloučený orgán, když jako členka senátu č. 18 Okresního soudu ve Strakonicích rozhodovala Ing. Hana Harantová, a to z důvodů již rekapitulovaných z dovolání (viz bod 7. tohoto usnesení Nejvyššího soudu). Úspěšná ve světle předpokladů důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. by tato výtka nemohla být ani za předpokladu jejího uplatnění ve včas podaném dovolání. Ani v tomto případě totiž obviněný námitku proti její podjatosti před rozhodnutím soudu druhého stupně nevznesl, ačkoliv mu zjevně byly skutečnosti, které podle jeho názoru její nepodjatost zpochybňují, již v předcházejícím řízení známy a obviněný byl u hlavního líčení (alespoň dne 10. 3. 2022, viz protokol na č. l. 990 a násl., dne 21. 4. 2022, protokol na č. l. 1014 a násl., dne 31. 10. 2023, viz protokol na č. l. 1160 a násl.) přítomen, a byl tak bez jakýchkoliv pochybností se složením senátu včas obeznámen.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

21. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil, ostatně ani sám obviněný v rámci svého dovolání nevznesl jedinou konkrétní námitku, kterou by bylo možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit, když toliko v obecnosti tvrdil, že nesouhlasil se skutkovým stavem, k jakému soudy nižších stupňů dospěly, a že se na trestné činnosti spoluobviněné nepodílel. Nejvyšší soud konstatuje, že z argumentace dovolatele není zjevné, v jakém konkrétním skutkovém zjištění dovolatel spatřoval případnou existenci zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů, jaký konkrétní důkaz měl být podle jeho názoru soudy proveden a proč jej považoval za podstatný, či jaký důkaz byl procesně nepoužitelný.

V doplnění svého dovolání pak dodal opět zcela obecné výhrady proti úplnosti provedeného dokazování (nebylo jeho pochybením nezajištění důkazů vyvracejících jeho vinu, pokud orgány činné v trestním řízení nebyly schopny či ochotny navržené a neprovedené důkazy zajistit, měly obviněného zprostit obžaloby v duchu zásady in dubio pro reo) a zcela neodůvodněnou výtku proti věrohodnosti svědka L. C. K poznámce dovolatele, že trvá na tom, co bylo uvedeno v jeho závěrečné řeči a podaném odvolání, Nejvyšší soud připomíná, že Nejvyšší soud nemůže přihlížet k námitkám, které nebyly výslovně uvedeny v podaném dovolání (§ 265f odst. 1 tr.

ř.), obsah dovolání tak nelze vymezit ani částečně odkazem na obsah odvolání či jeho závěrečnou řeč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). Jelikož Nejvyšší soud není povinen, ale ani oprávněn dovolací argumentaci jakkoliv rozvíjet či dotvářet, nezakládají takto obecně vznesené námitky, navíc částečně uplatněné až po uplynutí dovolací lhůty, přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť z nich není zjevné, v čem vlastně spočívá argumentace dovolatele, když tato v jeho podáních zcela absentuje.

22. I přes uvedené lze proto toliko v obecnosti konstatovat, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil (zejména str. 10–13, body 27.–36. rozsudku soudu prvního stupně, str. 7–8, body 21.–29. usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.

Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí velice podrobně zabývaly zapojením obviněného R. B. na předmětném úvěrovém podvodu, hodnocením jeho úlohy i povědomí o nepravdivosti údajů předložených bance při předsjednávání úvěru. Dovolatel (až v doplnění svého dovolání) správně naznačil, že jeho role byla částečně prokázána také výpovědí svědka L. C., zaměstnance banky, který vedl jednání s obviněným, o němž v podrobnostech vypovídal. Nic pak nenasvědčuje tomu, že by jeho výpověď měla být nevěrohodná.

Výpověď tohoto svědka totiž odpovídá i jím předložené e-mailové komunikaci s obviněným, kopii žádosti o poskytnutí úvěru, na níž jsou uvedeny kontakty na obviněného R. B., jakož i dalším listinným důkazům předloženým obviněnou Jaroslavou Havlíčkovou, obsahujícím zejména komunikaci s obviněným R. B., z níž vyplynulo, že i obviněný se v projednávaném období podílel na správě a chodu DRUŽSTVA ATARA TEKE, aj., Navíc ani nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by svědka k nevěrohodné výpovědi mohly vést.

Je zjevné, že tento nemá k obviněným žádný vztah a nemá žádný důvod vypovídat v neprospěch obviněného R. B. Pokud měl dovolatel za to, že soudy nedostály své povinnosti vyplývající ze zásady vyhledávací (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když nezajistily a neprovedly navržené důkazy, pak lze stejně obecně připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) pak není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu.

Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další). Jelikož dovolatel neuvedl žádný konkrétní důkaz, který měl být podle jeho názoru soudy proveden, ani důvod proč jej považoval za podstatný, Nejvyšší soud se tak posouzením důvodnosti odmítnutí provedení jednotlivých důkazních návrhů nezabýval.

Toliko pro úplnost lze poznamenat, že soudy svým povinnostem stanoveným citovanou judikaturou Ústavního soudu zjevně dostály, jak vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu pod body 16., 17., na které lze v podrobnostech odkázat.

23. Lze uzavřít, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nic nenasvědčuje ani tomu, že bylo porušeno pravidlo in dubio pro reo, ostatně ani obviněný ve svém dovolání nevznesl jedinou konkrétní námitku, která by jakoukoliv důvodnou pochybnost opodstatňovala. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

24. S ohledem na dovolatelem formálně uplatněné dovolací důvody nutno konstatovat, že ačkoliv obviněný deklaroval také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [resp. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021], neuvedl, v čem spatřoval nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, proto se Nejvyšší soud posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.

25. Nejvyšší soud dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání ve vztahu k nim podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

26. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29.01.2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu