8 Tdo 1129/2025-692
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání
obviněné V. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 13 To 261/2025, jako odvolacího soudu v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 42/2024, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 13 To
261/2025.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí
na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Hradci
Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 2 T
42/2024, byla obviněná V. Ř. (dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“)
uznána vinnou v bodě 1) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1
písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem křivého obvinění
podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Za to jí byl podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku
za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v
trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 228 odst.1
tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozeným: M. T., na náhradě
nemajetkové újmy v penězích částku 500 000 Kč a nezletilé AAAAA (pseudonym), na
náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 50 000 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání,
které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne
20. 8. 2025, sp. zn. 13 To 261/2025, zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako
opožděně podané.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích obviněná podala prostřednictvím své obhájkyně dovolání s odkazem na
důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. ř.
4. První z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d)
tr. ř. obviněná spatřovala v tom, že byla porušena ustanovení o její
přítomnosti v hlavním líčení konaném dne 3. 6. 2025, když byla při vyhlašování
rozsudku vykázána ze soudní síně a nemohla využít všech procesních práv, včetně
práva podat odvolání po vyhlášení rozsudku.
5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadila
námitky týkající se nesprávného nevyhovění a zamítnutí jejích návrhů na
doplnění dokazovaní, a to výslechů svědků, kteří byli opakovaně přítomni
předávání nezletilé AAAAA otci, nebo svých příbuzných ohledně způsobu péče
obviněné o nezletilou a jak před ní o otci mluvila. Měla současně za to, že
soud prvního stupně hodnotil důkazy zkresleně a výlučně v její neprospěch,
kupříkladu když popsal množství fotografií genitálií a konečníku nezletilé,
které měla obviněná pořizovat po každém návratu od otce, což obviněná
nepopřela, avšak nebylo to po každém návratu, jen tehdy, když měla podezření,
že se něco špatného stalo. Dovozené množství fotografií je nadsazené, jelikož v
mnoha případech se jednalo o kopii jedné a té samé fotografie.
6. Znak přímého úmyslu obviněné podat nepravdivé oznámení na poškozeného
M. T. se záměrem poškodit dotčenou osobu podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku nebyl
podle ní prokázán, tudíž absentuje. Obviněná v době podání trestního oznámení
věřila tomu, že M. T. se na nezletilé dceři dopouští sexuálního násilí a jako
matka se jí snažila chránit. Jednala ve víře, že její obvinění vůči poškozenému
jsou pravdivá. Neměla snahu poškozeného M. T. poškodit, což plyne z výpovědi
její, M. T., znaleckých posudků i přiloženého opatrovnického spisu.
7. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. dovolatelka
podřadila svůj nesouhlas s tím, že její odvolání bylo odvolacím soudem
posouzeno jako opožděně podané, neboť blanketní odvolání podala řádně a včas
dne 29. 7. 2025 prostřednictvím svého e-mailu. V dané době měla zablokovaný
přístup do datové schránky, a tak hned druhý den 30. 7. 2025 zaslala Okresnímu
soudu v Chrudimi blanketní odvolání prostřednictvím poštovního doručovatele.
Dne 31. 7. 2025 posléze odeslala odůvodněné odvolání, které bylo Okresnímu
soudu v Chrudimi doručeno dne 4. 8. 2025, a v průběhu srpna 2025 poslala další
doplnění odvolání. Odvolání zaslala v zákonné osmidenní lhůtě, čímž zachovala
lhůtu pro následná doplnění a odůvodnění. Při nahlížení do spisu ale zjistila,
že Okresní soud v Chrudimi se u poštovního doručovatele dotazoval pouze na
datum podání odvolání dodaného dne 4. 8. 2025 (podaného dne 31. 7. 2025), ale
již nezjišťoval, kdy bylo u poštovního doručovatele podáno blanketní odvolání
ze dne 30. 7. 2025, které bylo podle přísežného prohlášení obviněné odesláno na
Okresní soud v Chrudimi dne 30. 7. 2025, tj. v zákonné osmidenní lhůtě. V
trestním spisu se obálka od odvolání ze dne 30. 7. 2025 nenachází, tedy muselo
dojít k administrativnímu pochybení v podobě nezaložení této obálky. Odvolací
soud tedy zamítl odvolání obviněné, aniž pro to byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
8. Obviněná proto navrhla (poněkud nelogicky), aby Nejvyšší soud zrušil
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 8.
2025, sp. zn. 13 To 261/2025, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi
ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 2 T 42/2024, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení a novému projednání.
9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že obviněnou
přednesené výhrady spadají pouze pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. m)
tr. ř., neboť odvolací soud přezkoumával pouze včasnost podání odvolání.
Dovolatelka může proto napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v
tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně.
Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával, je
v této části takové dovolání nepřípustné.
10. Z dostupného spisového materiálu vyplývá, že obviněná své blanketní
odvolání zaslala sice ve stanovené lhůtě osmi dnů od doručení písemného
vyhotovení soudu prvého stupně, avšak v elektronické podobě bez řádného
elektronického podpisu. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí velmi podrobně
zabýval zákonnou úpravou problematiky podání učiněných v elektronické podobě s
tím, že takto podané podání nelze považovat za odvolání s jeho řádnými účinky,
tudíž nemohlo dojít k zachování lhůty k podání odvolání. Nezbývalo mu než
odvolání obviněné zamítnout jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř.,
což učinil. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, třebaže napadené usnesení
odvolacího soudu neobsahuje řádné poučení o dovolání (§ 125 odst. 3 tr. ř.), že
12. Co do posouzení otázky přípustnosti podaného dovolání, Nejvyšší soud
připomíná, že dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v
ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy
je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud
druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci
samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle § 265a odst. 3, 4
tr. ř.); dovolatel může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z
výslovně stanovených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.
Dovolatel pak může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v
tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat
rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.,
usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2.
2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004 aj.). Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a
funkcí dovolání, jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz
usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). Pokud tedy
obviněná uplatnila v dovolání výhrady týkající se její (ne)přítomnosti v
hlavním líčení, rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení konkrétních
důkazů a dále vztahující se k jejímu přímému úmyslu, přestože odvolací soud
výrok o vině (jakož ani jiný výrok odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního
stupně) věcně vůbec nepřezkoumával, když odvolání obviněné zamítl podle § 253
odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, shledal Nejvyšší soud ve shodě s názorem
státní zástupkyně, že dovolání obviněné je v této části nepřípustné. Přípustné
podle § 265a tr. ř. je dovolání toliko v té části, jíž dovolatelka napadla
nesprávný postup odvolacího soudu při zamítnutí jejího odvolání jako podaného
opožděně.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že ve vztahu ke všem důvodům
dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. deklarovaný
obviněnou lze uplatnit, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento
dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a
kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck,
2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních
důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr.
ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí,
nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §
253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla
poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl
zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první
okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami,
které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní
strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (tzv. první alternativa)
nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích
důvodů (tzv. druhá alternativa). V projednávaném případě nastala první
varianta, neboť odvolání obviněné bylo zamítnuto z tzv. formálních důvodů podle
§ 253 odst. 1 tr. ř., a to protože bylo podáno opožděně. Dovolání je v tomto
případě možné podat, nebyly-li splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
15. Podle § 248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož
rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle § 59 odst.
1 tr. ř. podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně
označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě,
telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Podle § 59 odst. 3 tr. ř. pokud zákon
pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání
patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo jej činí, které
věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je třeba
předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis
zůstal u příslušného orgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená
takovým podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li
tyto požadavky, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k
doplnění s příslušným poučením, jak nedostatek odstranit. Současně stanoví
lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve
stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále nepřihlíží; to neplatí mimo jiné i
pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje všechny
uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být patrno, které
rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
16. Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, při
posuzování včasnosti podání opravného prostředku vycházel ze zjištění, že
písemný opis rozsudku soudu prvního stupně byl obviněné doručen dne 22. 7. 2025
(č. l. 620) na jí uvedenou adresu, kterou uvedla ve své žádosti z důvodu
dočasné nedostupnosti její datové schránky (č. l. 614). Ode dne následujícího,
tj. od 23. 7. 2025, začala běžet lhůta osmi dnů stanovená v § 248 odst. 1 tr.
ř. k podání odvolání a ta uplynula dne 30. 7. 2025. Pokud obviněná dne 29. 7.
2025 zaslala okresnímu soudu podání označené jako odvolání proti rozsudku,
učinila tak prostřednictvím e-mailové zprávy bez připojeného elektronického
podpisu s tím, že jej odůvodní ve lhůtě stanovené soudem nebo po doručení
písemného vyhotovení rozsudku, ač jí byl v tomto okamžiku již doručen. Dále
také zmínil, že dne 31. 7. 2025 obviněná předala poště k doručení zásilku
obsahující odůvodnění odvolání, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 4.
8. 2025 (č. l. 627, 642). Posléze znovu doplnila své odvolání e-mailem bez
elektronického podpisu došlým na podatelnu soudu prvního stupně dne 6. 8. 2025.
17. Odvolací soud se posléze zabýval náležitostmi podání v rovině obecné
se zaměřením na odvolání a způsob, jakým je možno jej učinit podle trestního
řádu, včetně náležitostí podání v elektronické podobě stanovených zákonem č.
297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále
„zákon č. 297/2016 Sb.“). Uzavřel, že obviněná byla v písemném vyhotovení
rozsudku soudu prvního stupně řádně poučena mimo jiné i o lhůtě k podání
odvolání do 8 dnů od doručení opisu rozsudku, proti němuž odvolání směřuje.
Podala-li odvolání v elektronické podobě bez splnění zákonem požadovaných
podmínek, tj. bez uznávaného elektronického podpisu (§ 6 odst. 1, 2 zákona č.
297/2016 Sb.), a v osmidenní lhůtě pro odvolání tento nedostatek neodstranila,
nejsou s takovým podáním spojeny žádné účinky řádného podání, a to ani případné
zachování lhůty k podání odvolání jako opravného prostředku. Odvolací soud se
ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který v souladu s § 60 odst. 4 tr.
ř. zjišťoval, kdy byla zásilka obsahující odvolání obviněné podána k přepravě
na poštu, neboť lhůta k podání odvolání je zachována též tehdy, bylo-li podání
ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresována soudu, u něhož má být podáno.
Obviněná odůvodnění odvolání podle sdělení České pošty, s. p. (č. l. 642),
podala písemně na poštu 150 03 Praha 53 jako zásilku adresovanou soudu prvního
stupně dne 31. 7. 2024 v 15:03 hodin (soudu prvního stupně bylo doručeno dne 4.
8. 2025), tj. po lhůtě, která uplynula dnem 30. 7. 2025. Podle odvolacího soudu
tak obviněná podala písemné odvolání splňující zákonné náležitosti až den po
uplynutí osmidenní zákonné lhůty pro podání odvolání, v důsledku čehož je musel
zamítnout jako opožděné, aniž by trestní věc byla věcně přezkoumána.
18. Údaje, jež odvolací soud konkretizoval v odůvodnění napadeného
usnesení, skutečně korespondují s obsahem spisového materiálu. Z něj je patrné,
že obviněné byl k její výslovné žádosti rozsudek soudu prvního stupně, jehož
součástí bylo i řádné poučení ve smyslu § 248 odst. 1 tr. ř., doručen na jí
uvedenou adresu poštou dne 22. 7. 2025, což stvrdila svým podpisem. Podání, jež
lze vnímat jako tzv. blanketní odvolání, zaslala Okresnímu soudu v Chrudimi
e-mailem dne 29. 7. 2025, aniž by k němu připojila uznávaný elektronický podpis
v souladu se zněním § 6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb. (č. l. 621). Další
písemné podaní datované dnem 30. 7. 2025, označené jako odůvodnění odvolání
obžalované do rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 6. 2025, č. j. 2 T
42/2024-615“, k němuž bylo připojeno i již zmiňované tzv. blanketní odvolání
podepsané obviněnou, bylo na podatelnu Okresního soudu v Chrudimi doručeno
poštou dne 4. 8. 2025 (č. l. 622–626). Soud ze sdělení České pošty, s. p.,
zjistil, že předmětná zásilka byla podána dne 31. 7. 2025 na poště 150 03 Praha
53 (č. l. 627, 642). Další doplnění odvolání ze dne 6. 8. 2025 (č. l. 641) není
v daných souvislostech významné.
19. V dovolání obviněná tvrdila, že zaslala blanketní odvolání i dne 30.
7. 2025 prostřednictvím „poštovního doručovatele“, což má vyplývat z jejího
přísežného prohlášení (č. l. 663) připojeného k její žádosti o navrácení lhůty
k podání odvolání. Soud prvního stupně podle jejího mínění administrativně
pochybil, pokud nezaložil obálku od tohoto podání do spisu. V uvedeném
prohlášení dovolatelka uvedla, že podala zásilku na poštu a pošta ji odeslala
až následující den z důvodu interního postupu pošty, což nemohla sama ovlivnit.
20. Žádný takový doklad o podání blanketního odvolání dne 30. 7. 2025 na
poště však ve spise neexistuje a nutno konstatovat, že obviněná ani k dovolání
nepřipojila doklady prokazující její tvrzení, že takové podání skutečně učinila
(například předložením podacího lístku). Z fragmentu e-mailové komunikace s
advokátkou Mgr. Anetou Čepičkovou (v té době nikoliv její obhájkyní), kterou do
spisu předložila sama obviněná, naopak plyne, že obviněná jí dne 30. 7. 2025
e-mailem poslala blanketní odvolání k nahlédnutí s tím, že tato obhájkyně jí až
dne 31. 7. 2025 e-mailem oznámila, že jí podle dohody zasílá odůvodnění
odvolání (záhlaví shodné s podáním zaslaným obviněnou poštou dne 31. 7. 2025).
21. Z již zmiňovaného se podává, že lhůta obviněné k podání odvolání
počala běžet dne 23. 7. 2025 a uplynula dne 30. 7. 2025 (§ 60 odst. 1 tr. ř.),
jak správně dovodil i odvolací soud. Ten také při výkladu významu podání
učiněného e-mailem dne 29. 7. 2025, odmítl-li je posuzovat jako tzv. blanketní
odvolání, vycházel z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (kupř. usnesení ze
dne 23. 9. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1054/2015, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 6 Tdo
483/2018), jakož i Ústavního soudu (usnesení ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS
59/16), byť ji v odůvodnění napadeného usnesení výslovně nezmínil. Zmíněná
judikatura se opírá a vychází především z právního názoru obsaženého v
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 27. 4. 2017, č.
j. 11 Kss 2/2017-63. Podle něj náležitosti podání činěných v kárném řízení musí
odpovídat úpravě podání zakotvené v trestním řádu. Návrh na zahájení kárného
řízení není možno podat ve formě e-mailové zprávy bez uznávaného elektronického
podpisu. Takové podání není podáním v elektronické podobě ve smyslu § 59 odst.
1 tr. ř. a tento nedostatek zákonem předepsané formy není možné ani následně
konvalidovat. Odvolací soud tedy vyvodil, že obviněná sice prostřednictvím
e-mailu zaslala v řádné odvolací lhůtě blanketní odvolání, ale bez připojeného
uznávaného elektronického podpisu, v důsledku čehož s takovým odvoláním nejsou
spojeny žádné účinky řádného podání, tudíž ani zachování lhůty k podání
odvolání (str. 2 odůvodnění usnesení).
22. V této souvislosti není od věci rekapitulovat shrnující část
(Hodnocení Ústavního soudu) nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn.
I. ÚS 1981/17, v němž se tento soud zabýval otázkou povinnosti Nejvyššího soudu
vyzvat k odstranění vad podání v případě nejasnosti o zastoupení obhájcem,
která je zdánlivě otázkou odlišnou od té, kterou je nutno posoudit v
projednávaném případě. V odůvodnění nálezu mimo jiné připomněl, že „se v
minulosti opakovaně zabýval procesními náležitostmi podání s elektronickým
podpisem. V usnesení sp. zn. I. ÚS 59/16 ze dne 15. 8. 2017 (v SbNU
nepublikováno) se vyjádřil záporně k otázce, zda je možné v trestním řízení
zaslat účinné podání prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu a
následně je doplnit v písemné (listinné) podobě. Ústavní soud v tomto
rozhodnutí aproboval závěry Nejvyššího správního soudu jako kárného soudu,
podle nichž je absence elektronického podpisu nedostatkem formy podání, nikoliv
jeho obsahu, přičemž vady formy nelze podle trestního řádu hodnotit jako
odstranitelný obsahový nedostatek jedné z povinných náležitostí podání, neboť
jejich následkem se o podání vůbec nejedná (srov. usnesení č. j. 11 Kss
2/2017-63 ze dne 27. 4. 2017). Tyto závěry vycházejí z již zmíněného stanoviska
pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, přičemž v tomto stanovisku Nejvyšší
soud mimo jiné konstatuje, že trestní řád nestanoví žádné další zvláštní
požadavky na podpis podání, a to ani v případě podání učiněného v elektronické
podobě; proto se zde užije obecná úprava vyplývající z ustanovení § 6 zákona č.
297//2016 Sb., tedy že k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze
uznávaný elektronický podpis“ (bod 12.). Dále ale v pasáži věnované
náležitostem dovolání mimo jiné uvedl: „Zákonná úprava pro podání dovolání
stanovuje v § 265f odst. 1 trestního řádu náležitosti podání, mezi které řadí i
obecné náležitosti podle § 59 odst. 3 trestního řádu. Mezi ně patří i podpis
podání. Obligatorní obsahové náležitosti dovolání stanovené v ustanovení § 265f
odst. 1 trestního řádu nejsou dále žádným ustanovením tohoto zákona rozlišovány
na podstatné a jiné náležitosti dovolání. Chybí-li tedy kterákoliv z
náležitostí podle § 265f odst. 1 trestního řádu (a tedy i kterákoli obecná
náležitost podle § 59 odst. 3 trestního řádu), je nutno postupovat podle
ustanovení § 265h odst. 1 trestního řádu“ (bod 15.). Za povšimnutí tedy stojí,
že v tomto kontextu Ústavní soud kvalifikuje podpis podání jako náležitost
podání, jehož nedostatky je povinností soudu prvního stupně odstranit postupem
podle § 265h odst. 1 tr. ř.
23. Třebaže hodnocení významu podání učiněného e-mailem z 29. 7. 2025
bez elektronického uznávaného podpisu v zásadě odpovídá stávající judikatuře,
nebylo podle Nejvyššího soudu přihlédnuto ke všem významným skutečnostem.
Především je nutno upozornit, že v době konání hlavního líčení dne 3. 6. 2025
obviněná nebyla zastoupena obhájcem, obviněná nemá žádné odborné vzdělání
(nedokončené SOU). V průběhu vyhlašování rozsudku samosoudcem soudu prvního
stupně obviněná rušila, nejdříve byla požádána, aby opustila jednací síň,
nereagovala a v nevhodném chování pokračovala, proto byla podle protokolu o
hlavním líčení „justiční stráž požádána, aby byla obžalovaná vykázána z jednací
síně“ (č. l. 604), a z protokolu o hlavním líčení též plyne, že po vysvětlení
významu rozsudku a poučení o opravných prostředcích se k možnosti podat
odvolání vyjádřili toliko státní zástupce a zmocněnec nezletilé (opatrovník).
Obviněná této části hlavního líčení již přítomna nebyla. V zákonné lhůtě k
podání odvolání neměla přístupnou datovou schránku a zvolila-li nejprve k
podání odvolání e-mailové podání, nebyla v průběhu trestního stíhání ani orgány
činnými v přípravném řízení a ani soudem poučena o tom, že takové podání bez
uznávaného elektronického podpisu není podáním v elektronické podobě podle § 59
odst. 1 tr. ř. a že k němu (i z hlediska zachování lhůty k podání opravného
prostředku) nelze přihlížet. Přitom i soudu adresovala několik e-mailových
zpráv bez uznávaného elektronického podpisu, kupř. sdělení o skončení
spolupráce s obhájcem JUDr. Zdeňkem Kryštofem Koschinem (č. l. 434).
24. Pakliže odvolací soud k podání označenému jako blanketní odvolání z
hlediska zachování lhůty k podání odvolání pro absenci uznávaného
elektronického podpisu vůbec nepřihlédl s odůvodněním, že s „takovým odvoláním
nejsou spojeny žádné účinky řádného podání“, představuje jeho závěr za
konkrétní situace i se zřetelem k dalšímu postupu obviněné nepřiměřený zásah do
práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Toto právo zahrnuje celý komplex práv jednotlivce, který se váže
k procesní ochraně jeho práv a oprávněných zájmů. Obsahuje v sobě řadu dílčích
principů, které ve svém souhrnu vytvářejí spravedlnost řízení mezi něž mimo
jiné patří i právo na soud, na přístup k soudu. Denegatio iustitiae (odepření
spravedlnosti) se týká situace, kdy se soud odmítne věcí zabývat meritorně,
čímž účastníka řízení (stranu) zbaví možnosti procesní (soudní) ochrany
(WAGNEROVÁ, E.; ŠIMÍČEK, V.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. a kol. Listina
základních práv a svobod, Komentář. Praha.: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s.
742).
25. Nejvyšší soud si je vědom, že právo na spravedlivý proces není
neomezené a může podléhat řadě podmínek a omezení. I Evropský soud pro lidská
práva (dále „ESLP“) ostatně ustáleně judikuje, že právo na přístup k soudu není
absolutní a připouští určitá omezení, neboť svou povahou vyžaduje úpravu ze
strany státu, který přitom požívá určitého prostoru pro uvážení, ale uvalená
omezení nesmějí zasahovat samotnou podstatu tohoto práva; musí sledovat
legitimní cíle a být mu přiměřené (např. rozsudek ze dne 25. 8. 1985,
Ashingdane proti Spojenému království, č. 8225/78, věc, rozsudek ze dne 9. 6.
2022, Xavier Lucas proti Francii č. 15567/20, aj.). ESLP připustil, že účelem
právní úpravy různých formálních náležitostí a lhůt, které je nutno dodržet při
jakémkoliv podání k soudu, je zajistit řádný výkon spravedlnosti a zejména
zachování právní jistoty, která je jedním ze základních prvků právního státu. Z
toho na jedné straně vyplývá pro soudy povinnost při aplikaci procesních
pravidel zamezit jak nadměrnému formalismu, který by byl v rozporu se
spravedlností řízení, tak přílišné volnosti, která by ve svém důsledku vedla k
odbourání procesních náležitostí upravených zákonem (srov. přiměřeně věc Bulena
proti České republice, rozsudek ze dne 20. 4. 2004, č. 57567/00; KMEC, J.,
KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 630, nález Ústavního soudu ze
dne 13. 2. 2018, sp. zn. I. ÚS 1981/17, bod 11.).
26. Jak již bylo řečeno, jednotlivé procesní předpisy mohou stanovit
obsahové a formální náležitosti podání, avšak je třeba mít na zřeteli
požadavek, aby se takové „náležitosti“ nestaly překážkou v přístupu k soudu,
proto je také nutno nepočínat si při kontrole náležitostí příliš formalisticky.
Jakkoliv jsou závěry odvolacího soudu formálně akceptovatelné, nelze je pro
řešení konkrétní situace označit za správné už jen proto, že zcela ignorují
procesní poučovací povinnost soudu prvního stupně bez náležitého odůvodnění.
27. Podání označované jako blanketní odvolání bylo zasláno e-mailem z
adresy, již obviněná od počátku trestního stíhání označovala a nikdy, ani
posléze soudem, nebyla upozorněna na to, že elektronický dokument, kterým činí
úkon vůči soudu (jako veřejnoprávnímu subjektu) musí podepsat uznávaným
elektronickým podpisem, a především že nesplňuje-li tuto podmínku, tedy zákonem
předepsanou formu, nejsou s ním spojeny žádné účinky. Nebyla poučena o tom, že
nedostatek zákonem předepsané formy není možné ani následně konvalidovat a
takové podání není podáním v elektronické podobě ve smyslu § 59 odst. 1 tr. ř.
O této okolnosti nebyla poučena a ani nemohla být poučena při vyhlašování
rozsudku, poněvadž poučování o opravném prostředku přítomna nebyla, v písemném
vyhotovení rozsudku v jeho poučení se soud prvního stupně o náležitostech
odvolání nezmiňuje. Jestliže obviněná v zákonem stanovené lhůtě zaslala soudu
prvního stupně e-mailem podání označené jako odvolání (byť blanketní), v němž
označila své jméno, ale k dokumentu nepřipojila uznávaný elektronický podpis,
nejsou v konkrétní věci pochybnosti o tom, že je učinila právě obviněná. Soud
prvního stupně obviněnou k odstranění zmiňované vady nevyzval, ale nelze
pominout, že dne 31. 7. 2025 (tj. 1 den po uplynutí lhůty k podání odvolání
podle § 248 odst. 1 tr. ř.) obviněná předala poště k doručení zásilku
obsahující odůvodnění odvolání, včetně písemně vyhotoveného a jí podepsaného
podání, jež soudu e-mailem zaslala 29. 7. 2025.
28. Ostatně Nejvyšší soud má za to, že výklad § 59 odst. 1, 3 tr. ř.
zásadně nevylučuje, aby byl i tento nedostatek odvolání coby řádného opravného
prostředku (viz čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod)
posouzen nikoliv jako neodstranitelná vada nedostatku zákonem předepsané formy,
ale jako vada podání, kterou lze následně zhojit. Takový náhled není v rozporu
ani s ustanovením § 59 odst. 3 tr. ř. v té části, v níž stanoví: Není-li
podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání
se dále nepřihlíží; to neplatí mimo jiné i pro podání, jehož obsahem je opravný
prostředek, i když neobsahuje všechny uvedené náležitosti. Z opravného
prostředku však vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí“.
Toto ustanovení podporuje závěr, že neobsahuje-li e-mail uznávaný elektronický
podpis a není důvodných pochybností o tom, že jeho obsahem je řádný opravný
prostředek, neplatí, že se k takovému podání nepřihlíží. Že i pro tento případ
jde o vadu odvolání, kterou lze odstranit splněním procesní poučovací
povinnosti soudu, nijak nevylučuje ani zmínka ve stanovisku pléna Nejvyššího
soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod č. 1/2017 Sb.
rozh. tr., že trestní řád nestanoví žádné další zvláštní požadavky na podpis
podání, a to ani v případě podání učiněného v elektronické podobě, proto se zde
užije obecná úprava vyplývající z již zmíněného ustanovení § 6 zákona č.
297/2016 Sb. Smysl tohoto konstatování se týká povahy elektronického podpisu,
nedává ale odpověď na otázku, zda nedostatek elektronického podpisu je
nedostatkem náležitostí podání, které lze konvalidovat.
29. Ačkoliv senát č. 8 v nyní posuzovaném případě rozhodl odlišně od
senátů č. 3 a č. 6, nepostoupil věc k rozhodnutí velkému senátu podle § 20
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a
o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů. Rozhodl totiž jednak s akcentem na konkrétní a výše
vyložené okolnosti případu, které se odlišují od věcí rozhodovaných v senátech
č. 3. č. 6 (obvinění byli mimo jiné zastoupeni obhájcem), jednak jde o otázku
procesního práva, ve vztahu k níž zmiňovaný zákon stanoví jiné podmínky. V § 20
odst. 2 zmiňovaný zákon upravuje tuto problematiku tak, že jde-li o právní
názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 o postoupení věci k rozhodnutí
velkému senátu se neuplatní, ledaže senát jednomyslně dospěl k závěru, že
řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam. Takový závěr senát
č. 8 jednomyslně neučinil.
30. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné tedy rozhodl tak, že podle
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajskému soudu v Hradci Králové –
pobočky v Pardubicích ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 13 To 261/2025, a současně
zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1
tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na odvolacím soudu, který je
vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud, tedy
bude, aby se odvoláním obviněné věcně zabýval, aby se vypořádal s jejími
odvolacími námitkami, jakož i těmi, jež uplatnila ke skutkovým okolnostem a
právním závěrům v dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v
důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže
dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací
soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve
veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu