8 Tdo 1544/2012-15
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19.
prosince 2012 o dovolání obviněného R. J., proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 10 To 264/2012, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4
T 80/2012, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného R. J. o d m í
t á .
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 4 T
80/2012, uznal obviněného R. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným
skutkem, který právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a uložil mu za něj podle § 248 odst. 3 tr. zák.
trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst.
tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Rozsudek neobsahuje
písemné odůvodnění, neboť státní zástupce i obviněný se po jeho vyhlášení
vzdali práva odvolání.
Proti citovanému rozsudku podala odvolání poškozená společnost Maso
Radvánovice, s. r. o., o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem
ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 10 To 264/2012, tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek doplnil tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil
za povinnost zaplatit uvedené poškozené společnosti, zastoupené insolvenčním
správcem IREKON, v. o. s., škodu ve výši 1.363.224,- Kč.
Obviněný se s tímto rozsudkem odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím
obhájce Mgr. Libora Čecha podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel své podání směřoval výlučně do výroku o náhradě škody a vyslovil
názor, že tento výrok spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
Rozhodnutí odvolacího soudu považoval za vadné v tom smyslu, že mu tím byla
odepřena možnost spravedlivého procesu, pokud nebylo rozhodnuto o nároku
poškozené společnosti již v řízení u okresního soudu. Za relevantnější by
považoval rozhodnutí podle § 229 odst. 1 tr. ř. o odkázání poškozené
společnosti na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší
soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu,
jakož i další výroky na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle § 265l odst. 1
tr. ř. přikázal věc soudu, o jehož rozhodnutí jde, k novému projednání a
rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve
smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. nevyužil, pouze Nejvyššímu soudu sdělil, že se k
dovolání nebude věcně vyjadřovat a že výslovně souhlasí s rozhodnutím
Nejvyššího soudu za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v
neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzované věci jsou splněny
podmínky přípustnosti dovolání. Dovolání je totiž mimořádným opravným
prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto
důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve
věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která
soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci
samé.
Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné
opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak
může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po
zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258
odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.
Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že
rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst.
1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§
259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu
rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., a proto dovolání
podané proti takovému rozhodnutí není přípustné. Tento výklad zaujal Nejvyšší
soud např. v usnesení ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikovaném
pod č. T 899 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 26,
nakladatelství C. H. BECK Praha, v usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo
907/2010, v usnesení ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, či v
usnesení ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012, a akceptoval jej i Ústavní
soud České republiky (srov. například jeho usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn.
IV. ÚS 1435/2011).
V posuzovaném případě jde o případ obdobný. Dovolání obviněného totiž
směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž tento soud z
podnětu odvolání poškozené společnosti Maso Radvánovice, s. r. o., rozhodl
podle § 259 odst. 2 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a trestu pouze o
náhradě škody této poškozené společnosti podle § 228 odst. 1 tr. ř. Odvolací
soud tak nerozhodoval o vině a trestu obviněného (tyto výroky nabyly právní
moci již v řízení před soudem prvního stupně), nýbrž jen o nároku poškozené
společnosti na náhradu škody, přičemž tak učinil jen proto, že „… okresní soud
… opomněl při hlavním líčení přečíst nárok poškozené společnosti … a … o tomto
nároku … žádným způsobem nerozhodl“ (srov. stranu 3 odůvodnění jeho rozsudku).
Takový rozsudek ovšem z důvodů výše vyložených nelze považovat za rozhodnutí ve
věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm.
a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítnout jako nepřípustné. Takové rozhodnutí
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a