8 Tdo 190/2026

Judikát 8 Tdo 190/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:18.03.2026

Spisová značka:8 Tdo 190/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.190.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Nepřítomnost u hlavního líčení Nepřítomnost u veřejného zasedání

Hlavní líčení

Dotčené předpisy:§ 202 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 8 Tdo 190/2026-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání obviněného L. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025, sp. zn. 10 To 327/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 102/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá. Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 8. 2025, sp. zn. 1 T 102/2025, byl obviněný L. Z. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 11. 2025, sp. zn. 10 To 327/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítl.

II. Z dovolání obviněného

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž přímo neuvedl konkrétní dovolací důvod jeho paragrafovým označením a pouze vyjmenoval všechny důvody obsažené v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Uvedl, že jeho dovolání směřuje proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu s tím, že se podle něj jedná o rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K těmto úvodním prohlášením uvedl stručný text dovolání pod označením „Podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo“, v němž uvedl, že jeho zásadní argument spočívá v tom, že nesouhlasí s rozsudkem a průběhem řízení, které rozhodnutí předcházelo.

Zmínil, že je tomu tak zejména proto, že „proběhlé hlavní líčení, na základě kterého byl soudem vydán výše zmíněný rozsudek, proběhlo bez účasti obviněného, a to i přesto, že s konáním v jeho neúčasti výslovně nesouhlasil“. Dodal, že se řádně a včas omluvil prostřednictvím elektronické pošty, přičemž s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 743/2011, doplnil, že za včasné doručení omluvy ohledně neúčasti obviněného a jeho obhájce při hlavním líčení se považuje doručení do zahájení hlavního líčení.

4. S ohledem na tyto výhrady obviněný navrhl, aby ho Nejvyšší soud zprostil obžaloby v plném rozsahu, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně.

III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství

5. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve vyjádření k dovolání zmínil obsahovou shodnost dovolání s odvoláním. Poukázal na bod 2.

posuzovaného usnesení odvolacího soudu, kde konstatoval pouze toliko, že se obviněný k hlavnímu líčení dne 29. 8. 2025 nedostavil. V bodě 7. uznal, že omluva dodaná do e-mailové schránky soudu prvního stupně dne 28. 8. 2025 ve 21:29 h byla včasná, nikoliv však dostatečná, neboť obviněný své psychické potíže nijak nedoložil.

6. Za podstatné stání zástupce považoval, že obviněný v dovolání vyjmenoval všechny dovolací důvody podle § 265b tr. ř., avšak slovní označení s výhradami proti právnímu posouzení by odpovídalo důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na nějž však nedopadá podstata shledané námitky, která se týká nepřítomnosti u hlavního líčení, což koresponduje pouze s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

7. K takto namítané vadě státní zástupce v souladu s odvolacím soudem uvedl, že o včasnosti omluvy obviněného není pochyb, jejím nedostatkem nýbrž je, jak zdůraznil odvolací soud v bodě 7. odůvodnění, že obviněným tvrzený špatný psychický stav „žádným způsobem nedoložil“ a neučinil tak ani v dovolání. Za důležité považoval, že se obviněný po omluvě nedostavil ani k veřejnému zasedání před odvolacím soudem. Z tohoto důvodu shledal, že neúčast obviněného u soudních jednání je tak pouhou obstrukcí a že psychické problémy údajně bránící mu v takové účasti obviněný neměl, jestliže je během následujících pěti měsíců ani pro účely dovolání nedoložil.

8. Státní zástupce z uvedených důvodů nepovažoval námitku obviněného za důvodnou a konstatoval jen opakování shodně dříve uplatněné výhrady, s níž se odvolací soud již dostatečně a správně vypořádal. S odkazem na názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, navrhl dovolání odmítnout v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.) jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

9. Přestože vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného, Nejvyšší soud do konání neveřejného zasedání jeho případnou repliku neobdržel.

IV. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). V. Obecně k dovolání

11. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (viz § 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř.

Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda uvedené argumenty splňují tato hlediska a zda dopadají na označené dovolací důvody, protože pouze tehdy se může po věcné stránce dovoláním zabývat a přezkoumat jej (viz § 265i odst. 3 tr. ř.).

12. Uváží-li se takto vymezená hlediska, je patrné, že jim obviněný zcela nedostál, protože, kromě doslovného přepisu všech důvodů dovolání vymezených v § 265b tr. ř., sám důvod s odkazem na jeho paragrafové znění, o nějž dovolání opírá, neuvedl. Podle slovního vyjádření konstatoval právní posouzení, což by odpovídalo důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak s tím, že shledával-li vady v právních skutečnostech, žádné argumenty k nim neuvedl. Vymezení problému v pasáži dovolání pod názvem „Podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo“ podstatě tohoto dovolacího důvodu vůbec neodpovídá, protože jím obviněný brojí proti své neúčasti u hlavního líčení.

13. K uvedeným nejasnostem a nepřesnostem ve formální stránce podaného dovolání Nejvyšší soud poukazuje na to, že pokud obviněný jen slovně zmínil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jde o doslovnou citaci zákonného znění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K němu však obviněný žádné konkrétní výhrady odpovídající jeho vymezení neuplatnil. Úkolem Nejvyššího soudu není, aby za dovolatele domýšlel, v čem má jím uplatňovaná (avšak nekonkretizovaná) vada napadeného rozhodnutí spočívat.

Proto se za této situace, resp. pokud je dovolací důvod označen bez specifikace souvislostí s posuzovanou věcí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 263/2014), Nejvyšší soud jen citovaným důvodem nemohl zabývat, neboť pro přezkum neměl v dovolání žádný podklad. Tento závěr vychází z pravidla, že Nejvyšší soud je pro rozsah přezkumné povinnosti v konkrétní věci vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (viz § 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.

8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Z těchto důvodů nebyly splněny zákonné předpoklady pro posouzení správnosti právní kvalifikace Nejvyšším soudem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

14. Jestliže obviněný tvrdil (bez označení konkrétního důvodu), že soud prvního stupně pochybil, když konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, přestože se omluvil, a tuto omluvu soudu včas elektronicky zaslal, lze v tomto slovním vyjádření spatřovat odkaz na to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, což koresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. I když obviněný tento důvod v dovolání výslovně neuvedl, postačilo jím uvedené slovní vyjádření, z něhož je podstata tohoto důvodu zjevná, a proto mohl Nejvyšší soud analogicky ve smyslu obecné zásady, že podání se posuzuje vždy podle jeho obsahu (srov. § 59 odst. 1, 3 tr.

ř.), dovolání obviněného v argumentech založených na důvodu podle § 265b dost. 1 písm. d) tr. ř. z hlediska jeho důvodnosti posoudit. VI. K důvodnosti dovolání

15. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. Jedná se o nepřítomnost, která zasahuje do práva obviněného na soudní ochranu, jež je integrální součástí práva na spravedlivý proces a dopadá na situace, kdy by bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.

Uvedené právo vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny, který garantuje, aby věc každého byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Práva obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a být slyšen je třeba považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces. Přitom slyšením nelze rozumět toliko výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána i příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu v otázkách viny i trestu, s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, a jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem.

K uplatnění tohoto práva mají soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor. Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími z podstaty fair procesu, jehož podstatou, a neodmyslitelnou a neoddělitelnou součástí je slyšení obou stran (k tomu srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem vychází mimo jiné i z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“).

I když v něm není výslovně zmíněno, tak vyplývá z jeho předmětu a účelu jako celku s tím, že přítomnost obviněného u soudu má zásadní význam pro spravedlnost řízení [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 3. 1998 ve věci Belziuk proti Polsku, stížnost č. 23103/93).

16. Hlavní líčení lze podle § 202 odst. 2 tr. ř. konat v nepřítomnosti obviněného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Na to a na jiné následky nedostavení se (§ 66 a 90 tr. ř.) musí být obžalovaný v předvolání upozorněn (srov.

ŠÁMAL, Pavel a kol.: Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2561 s.).

17. U tohoto ustanovení jde kromě jiného o základní a neopominutelný prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zásah do tohoto práva v podobě konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného je akceptovatelný jen na podkladě zákonného důvodu a nebylo-li tím soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže hlavního líčení z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).

18. Ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. stanoví, kdy není možné konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, což je v případě, kdy je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. O takový případ však v projednávané věci nešlo, neboť obviněný byl na svobodě a byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na jeden rok, a nejde tedy o hranici převyšující pět let pro závěr o nutné obhajobě podle § 36 odst. 3 tr. ř.

19. Z obsahu připojeného spisu je patrné, že hlavní líčení bylo na den 29. 8. 2025 nařízeno poté, co obviněný podal odpor proti trestnímu příkazu (viz č. l. 58 a 61 spisu). K němu byl obviněný řádně předvolán vzorem č. 10 tr. ř. „doručení obžaloby obžalovanému a jeho předvolání k hlavnímu líčení v případech, v nichž lze konat hlavním líčení v nepřítomnosti obžalovaného“ (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř.

s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení), zaslaným do datové schránky (viz č. l. 62 spisu), k níž se jako oprávněná osoba přihlásil dne 20. 8. 2025. Předvolání také obsahovalo poučení o tom, že hlavní líčení může být konáno v jeho nepřítomnosti. Hlavní líčení proběhlo dne 29. 8. 2025 v nepřítomnosti obviněného, a protože samosoudce shledal splněnými všechny skutečnosti, vyhlásil podle § 202 odst. 2 tr. ř. usnesení, že hlavní líčení bude konáno v jeho nepřítomnosti, protože neměl uvedené informace k dispozici a o výše uvedené omluvě nevěděl.

Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen uvedený odsuzující rozsudek (srov. č. l. 72 až 78 spisu).

20. Z obsahu spisu se podává, že obviněný dne 28. 8. 2025 v čase 21:29 h zaslal soudu ze své e-mailové adresy XY a e-mailovou adresu soudu prvního stupně – podatelna@osoud.rak.justice.cz omluvu (viz č. l. 80 spisu), podle jejíhož obsahu soudu (viz č. l. 80 spisu) sdělil, že se z hlavního líčení omlouvá, jelikož „na tom není vůbec psychicky dobře“, před krátkou dobou mu zemřela maminka, jíž našel mrtvou, a v podstatě se psychicky zhroutil. Prosil o odročení hlavního líčení, protože se ho není schopen pro svůj psychický stav zúčastnit a „není mu dobře od žaludku“.

Připojil i fotografii smutečního oznámení M. Z. zemřelé dne 18. 8. 2025 s datem pohřbu dne 22. 8. 2025, kdy mezi pozůstalými je v něm uveden obviněný (viz č. l. 82 spisu).

21. Podle poznámky na záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu založeném na č. l. 80 spisu je patrné, že předmětný e-mail byl do trestní kanceláře prvostupňového soudu předán až dne 1. 9. 2025, protože od 29. 8. 2025 byly prostředky elektronické komunikace soudu nefunkční.

22. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného a meritorně v něm rozhodl, aniž byl o omluvě obviněného informován, reagoval na tuto situaci až odvolací soud, který v bodě 7. přezkoumávaného usnesení shledal, že i přesto, že se omluva k samosoudci nedostala před konáním hlavního líčení, podal ji obviněný včas, avšak neobsahovala takové skutečnosti, které by zakládaly důvod pro odročení hlavního líčení, protože svůj zdravotní stav, především pak uváděné psychické potíže, ničím nedoložil.

23. Nejvyšší soud uvedený postup nepovažoval za porušení práva obviněného na obhajobu, nicméně zdůrazňuje, že hlavní líčení je možné provést výjimečně i bez přítomnosti obviněného, a to jen za splnění všech kumulativně stanovených podmínek. V ustanovení § 202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. jsou uvedeny formální podmínky, v návětí tohoto odstavce pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle § 202 odst. 4 tr. ř. Formální podmínky pro možnost konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného byly v dané věci bezpochyby naplněny, když je ze spisového materiálu zřejmé, že obžaloba byla obviněnému řádně doručena a byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán [§ 202 odst. 2 písm. a) tr.

ř.] a orgány činnými v trestním řízení mu byla dána možnost se ke skutku, který je předmětem návrhu na potrestání, vyjádřit, což však odmítl (viz č. l. 6, 11 spisu). Pokud se za výše popsaných okolností obviněný dne 29. 8. 2025 nedostavil k hlavnímu líčení, nalézací soud nepochybil, pakliže ho konal v jeho nepřítomnosti. Procesní postup nalézacího soudu pro něj, s ohledem na to, že byl o této možnosti poučen, nemohl být překvapivý ani nepředvídatelný, obzvláště, když byl obviněný na tuto možnost upozorněn (viz vz.

č. 10, jímž byl k hlavnímu líčení předvolán) a svou omluvu s žádostí o odročení soudu zaslal den před konáním hlavního líčení.

24. Soud uvedeným způsobem postupoval i za splnění materiální podmínky, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného, tzn. že jeho nepřítomnost nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, a to nejen v otázce viny, ale i trestu. K tomu je třeba poznamenat, že soud ve věci vydal dne 29. 7. 2025 trestní příkaz, a byl to obviněný, kdo proti němu podal opor (viz č. l. 58 až 61 spisu).

Lze rovněž zdůraznit, že soudní praxe přistupuje k účelovým žádostem o odročení tak, že v případě, kdy obviněný doloží svou neúčast soudu dokladem o pracovní neschopnosti a současně žádá o odročení hlavního líčení nebo veřejného zasedání, lze k odročení přistoupit jen za podmínky, že je současně objasněno, že je dána uváděná pracovní neschopnost, a že tato znamená také jeho nezpůsobilost zúčastnit se jednání soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 9 Tz 192/2000). Samotné vystavení potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti totiž bez dalšího neosvědčuje, že daný obviněný není schopen se z důvodu nepříznivého zdravotního stavu hlavního líčení zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 6 Tdo 85/2023).

25. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo. Byť soud prvního stupně neměl možnost se pro poruchu na elektronickém systému soudu včas s omluvou obviněného seznámit, způsob, jakým obviněný o odročení žádal, nesplňoval podmínky pro to, aby soud omluvu, pokud by byla včasná, akceptoval. Podstatné bylo, že omluva nebyla podložena takovými důvody, které lze akceptovat, protože obviněný nedoložil, že by v jeho případě jak žaludeční problémy, tak i psychický stav, jež blíže nevyjasnil, důvodně svědčily o tom, že není způsobilý se k hlavnímu líčení dostavit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9.

7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08). Především však podle obsahu jeho omluvy se nabízí zjištění, že ani nebyl vyšetřen lékařem, a že jeho omluva je jen v rovině jeho vlastního sdělení, což k odročení hlavního líčení nestačí. Takovým akceptovatelným důvodem k omluvě neúčasti u hlavního líčení může být především náhlé či vážné onemocnění, které by obžalovanému bránilo v účasti, nebo překážka spočívající v nutnosti odcestovat na jiné místo z vážných osobních nebo rodinných důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.

1. 2026, sp. zn. 6 Tdo 1176/2025), jež však je třeba doložit objektivní, nejspíše lékařskou, zprávou (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 743/2011).

26. Aniž by Nejvyšší soud jakkoliv zlehčoval vliv úmrtí matky obviněného na jeho psychiku, je třeba ve shodě s odvolacím soudem zmínit, že v posuzované věci se nejednalo o náhlou událost a nešlo u obviněného ani o závažný zdravotní stav. Jeho matka zemřela v pondělí 18. 8. 2025 a její pohřeb se konal dne 22. 8. 2025 (viz č. l. 82 spisu), hlavní líčení proběhlo 29. 8. 2025. Patrné je, že úmrtí matky nastalo až poté, co obviněný obdržel předvolání k hlavnímu líčení, tj. dne 20. 8. 2025, a od jejího pohřbu do jeho konání uběhlo sedm dní. Přesto obviněný svou omluvu s žádostí o odročení zaslal až v noci před jeho konáním. Pokud by mu jeho zdravotní stav skutečně bránil v tom, aby se k hlavnímu líčení (k němuž sám dal podaným odporem proti trestnímu příkazu podnět) dostavil, měl dostatek času obstarat si příslušné lékařské potvrzení a doručit jej soudu.

27. Z uvedeného je zjevné, že obviněný pro to, aby se hlavního líčení mohl zúčastnit, neučinil vše potřebné, přičemž nelze spatřovat vadu v tom, že soud jednal v jeho nepřítomnosti (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1276/2006).

28. Porušení práva obviněného v uvedeném směru nelze spatřovat ani v tom, že obviněný nebyl před vynesením odsuzujícího rozsudku (v jeho nepřítomnosti) po celé řízení vyslechnut, protože, jak již bylo zmíněno výše, taková možnost mu byla ze strany orgánů činných v trestním řízení dána při podání vysvětlení v postavení podezřelého podle § 158 odst. 6 tr. ř. dne 7. 7. 2025, kdy však po poučení policejním orgánem prohlásil, že nebude vypovídat (viz č. l. 8 spisu), a tentýž postoj zvolil při výslechu provedeném podle § 179b odst. 3 tr. ř. dne 18. 7. 2025 (viz č. l. 9 spisu). Když z podnětu jím podaného odvolání se v této věci konalo dne 11. 11. 2025 veřejné zasedání, k němuž byl odvolacím soudem řádně a včas předvolán podle § 64 odst. 1 písm. a) a § 233 odst. 1, 2 tr. ř. (viz č. l. 99 spisu), nezúčastnil se ho a, jak sdělil jeho obhájce u veřejného zasedání přítomný, obviněný jeho prostřednictvím požádal, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 103 spisu).

29. Ze všech výše uvedených skutečností Nejvyšší soud neshledal, že by došlo k porušení ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny a dále jeho práv garantovaných čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy. Obviněnému bylo reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je návrh na potrestání založen (k tomu viz přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.). Obviněný svou omluvu řádně nedoložil lékařskou zprávou, a proto soud prvního stupně nepochybil, když hlavní líčení provedl bez jeho přítomnosti.

VII. Závěr

30. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že řízení před soudem prvního stupně nebylo zatíženo vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nedošlo k porušení ustanovení upravujících přítomnost obviněného, resp. obžalovaného, při hlavním líčení, ani práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny.

31. Vzhledem k tomu, že tyto poznatky o nedůvodnosti podaného dovolání mohl Nejvyšší soud učinit jen na podkladě skutečností uvedených ve spisovém materiálu a obsahu přezkoumávaného rozhodnutí, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu