8 Tdo 285/2024

8 Tdo 285/2024-20509

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání obviněného L. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 176/2022, takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, ve výroku o trestu, jímž byl obviněnému L. P. dílem podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a dílem podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a náhradní hodnoty, a to: krabice s hokejovými sběratelskými kartičkami s celkovým odborným ohodnocením v ceně kartiček 361 418 Kč, kterou podle § 78 odst. 1 tr. ř. vydala dne 4. 10. 2021 H. Y. N.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Jinak zůstává rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, nezměněn.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 2 T 176/2022, byl obviněný L. P. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pod body 1/–6/ pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku a pod body 7/, 8/ pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to dvou mobilních telefonů tam specifikovaných.

V dalším bylo rozhodnuto o vině, trestu a ochranném léčení spoluobviněné T. S. Dále bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově, obviněný L. P. i obviněná T. S. Státní zástupkyně v odvolání podaném v neprospěch obviněného L. P. brojila proti výroku o trestu, měla za to, že vedle trestu odnětí svobody měl být obviněnému uložen i trest propadnutí jí konkretizovaných věcí. Obviněný L. P. odvolání zaměřil proti výroku o vině v rozsahu, v němž nebylo soudem přijato prohlášení viny, a proti výroku o trestu a obviněná T.

S. nesouhlasila s výrokem o trestu a ochranném léčení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, pod bodem I. z podnětu odvolání státní zástupkyně a obviněného L. P. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, který byl uložen obviněnému L. P., a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný byl za trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, podle § 209 odst. 4 tr.

zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů tam specifikovaných, podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti a virtuální měny Bitcoin ve výši a na účtech tam specifikovaných, a dílem podle § 70 odst. 1 tr.

zákoníku, dílem podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku trest propadnutí věci a náhradní hodnoty, a to krabice s hokejovými sběratelskými kartičkami s celkovým odborným ohodnocením v ceně kartiček 361 418 Kč, kterou podle § 78 odst. 1 tr. ř. vydala dne 4. 10. 2021 H. Y. N.. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Pod bodem II. bylo odvolání obviněné T. S. podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označené trestné činnosti dopustil tím, že

společně s obviněnou H. Y. N., narozenou XY,

1/ v přesně nezjištěný čas od června 2019 do září 2019 L. P. ve XY, Středočeský kraj, a H. Y. N. v Praze po společné dohodě a společným jednáním na internetovém portále sbazar.cz a bazos.cz si založili profil z e-mailových adres uvedených ve výroku rozsudku, ve kterém vystupovali pod jménem M. Š., přičemž podvodně nabízeli různou elektroniku (mobilní telefony, herní konzole atd.) v úmyslu vylákat peníze, kdy pod smyšlenou legendou odcestování do ciziny žádali za elektroniku předchozí platbu na účty č. XY (účet na osobu J. N.), XY (účet na osobu J. N.), XY (účet na osobu Z. B.), XY (účet na společnost Fishthrone Invest, a. s.), XY (účet na osobu V. J.), XY (účet na osobu L. B.), XY (účet na osobu A. J.) a XY (účet na osobu D. B.), všechny výše uvedené účty byly založeny vzdáleným přístupem (internet) na zcizenou identitu uvedených osob v období červen až srpen 2019, k získání důvěry zákazníků odesílali kopii občanského průkazu na jméno M. Š., nar. XY, jeho data zneužili, po odeslání plateb od zákazníků tyto peníze byly převáděny cestou společnosti Fishthrone Invest, a. s., na kryptoměny do bitcoinových peněženek, zboží nebylo nikdy dodáno, a to zatím zjištěným poškozeným a v případech specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu pod body 1.1–1.52,

a způsobili tak škodu ve výši celkem 390 148 Kč, z této částky škoda dokonaná byla ve výši 342 149 Kč a škoda v pokusu byla 47 999 Kč, a poškozenému M. Š. byla způsobena minimálně nehmotná škoda, neboť tím, že se za osobu vydávali, poškozeného vystavili nebezpečí vymáhání pohledávek vzniklých v souvislosti s provedením objednávek věcí a poškození jeho dobrého jména;

společně s obviněnou H. Y. N., narozenou XY, a obviněným D. P., narozeným XY,

2/ L. P., H. Y. N. a D. P. společným jednáním od listopadu 2019 do 16. 12. 2019 ve XY, Středočeský kraj, a na přesně nezjištěném místě v České republice si založili na internetové síti webové stránky Best-Elektro.cz, na nichž provozovali pod označením společnosti 1803sw, s. r. o., IČ:03504921, jejíž data zneužili, e-shop s elektronikou a dalším zbožím v úmyslu podvodně vylákat peníze, k čemuž využívali e-mailové adresy XY a tel. č. XY, kdy úhrady za objednané zboží, které musely být provedeny před odesláním zboží, od jednotlivých zákazníků byly zasílány na peněžní účty čísla XY (účet veden na osobu D. B.), XY (účet veden na osobu V. K.), XY (účet veden na osobu J. B.), po odeslání plateb od zákazníků tyto peníze byly převáděny majiteli účtů cestou společnosti IP wBTCb solutions, s. r. o., na kryptoměny do bitcoinových peněženek, zboží nebylo nikdy dodáno, a to zatím zjištěným poškozeným a v případech specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu pod body 2.1–2.66,

a způsobili tak celkovou škodu ve výši nejméně 527 573 Kč a společnosti 1803sw, s. r. o., IČ: 03504921, se sídlem Mánesova č. p. 3006, Ostrava, způsobili minimálně nehmotnou škodu, neboť tím, že se za společnost vydávali, společnost vystavili nebezpečí vymáhání pohledávek vzniklých v souvislosti s provedením objednávek věcí a poškození jejich dobrého jména;

3/ L. P., H. Y. N. a D. P. společným jednáním od října 2019 do listopadu 2019 ve XY, kraj Středočeský, a i na přesně nezjištěném místě v České republice, si založili na internetové síti webové stránky iMarketo.eu, na nichž provozovali pod označením společnosti Fatmex, s. r. o., IČ:06232761, jejíž jméno zneužili, e-shop s elektronikou a dalším zbožím v úmyslu podvodně vylákat peníze, k čemuž využívali e-mailové adresy obchod@imarketo.eu a info@imarketo.eu a tel. č. 606539903, kdy úhrady za objednané zboží, které musely být provedeny před odesláním zboží, od jednotlivých zákazníků byly zasílány na bankovní účet číslo XY (účet veden na osobu J. S.), po odeslání plateb od zákazníků tyto peníze byly převáděny majitelem účtu cestou společnosti Simplecoin.cz a X8X Company, s. r. o., na kryptoměny do bitcoinových peněženek, zboží nebylo nikdy dodáno, a to zatím zjištěným poškozeným a v případech specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu pod body 3.1–3.29,

a způsobili tak škodu ve výši nejméně 276 610 Kč a společnosti Fatmex, s. r. o., IČ: 06232761, se sídlem Korunní č. p. 926, Praha, minimálně nehmotnou škodu, neboť tím, že se za společnost vydávali, společnost vystavili nebezpečí vymáhání pohledávek vzniklých v souvislosti s provedením objednávek věcí a poškození jejich dobrého jména;

4/ L. P., H. Y. N. a D. P. společným jednáním od října 2019 do listopadu 2019 ve XY, Středočeský kraj, a na přesně nezjištěném místě v České republice si založili na internetové síti webové stránky GMzone.cz, na nichž provozovali pod označením společnosti We are mobile, s. r. o., IČ: 04424662, jejíž jméno zneužili, e-shop s elektronikou a dalším zbožím v úmyslu podvodně vylákat peníze, k čemuž využívali e-mailové adresy XY a tel. č. XY, kdy úhrady za objednané zboží, které musely být provedeny před odesláním zboží, od jednotlivých zákazníků byly zasílány na peněžní účet číslo XY (účet veden na osobu M. T.), po odeslání plateb od zákazníků majitelem účtu tyto peníze byly převáděny cestou společnosti IP wBTCb solutions, s. r. o., na kryptoměny do bitcoinových peněženek, zboží nebylo nikdy dodáno, a to zatím zjištěným poškozeným a v případech specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu pod body 4.1–4.121,

a způsobili tak celkovou škodu ve výši 780 165 Kč, z této částky škoda dokonaná byla ve výši 776 575 Kč a škoda v pokusu byla 3 590 Kč, a společnosti We are mobile, s. r. o., IČ: 04424662, se sídlem Plavínová č. p. 2790, Praha, byla způsobena minimálně nehmotná škoda, neboť tím, že se za společnost vydávali, společnost vystavili nebezpečí vymáhání pohledávek vzniklých v souvislosti s provedením objednávek věcí a poškození jejich dobrého jména;

5/ L. P., H. Y. N. a D. P. společným jednáním od září 2019 do října 2019 ve XY, Středočeský kraj, a na přesně nezjištěném místě v České republice si založili na internetové síti webové stránky eJabko.eu, na nichž provozovali pod označením společnosti Rangetana, s. r. o., IČ: 27202810, jejíž jméno zneužili, e-shop s elektronikou a dalším zbožím v úmyslu podvodně vylákat peníze, k čemuž využívali e-mailové adresy XY a tel. č. XY, kdy úhrady za objednané zboží, které musely být provedeny před odesláním zboží, od jednotlivých zákazníků byly zasílány na peněžní účty číslo XY (účet veden na osobu J. A.), XY (účet veden na osobu J. A.), XY (účet na osobu A. Š.) a XY (účet na osobu A. P.), po odeslání plateb od zákazníků tyto peníze byly majiteli účtu převáděny cestou společnosti Simple Coin, s. r. o., a X8X Company, s. r. o., na kryptoměny do bitcoinových peněženek, zboží nebylo nikdy dodáno, a to zatím zjištěným poškozeným a v případech specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu pod body 5.1–5.25,

a způsobili tak celkovou škodu ve výši 318 830 Kč a společnosti RANGETANA, s. r. o., IČ: 27202810, se sídlem Mánesova 1105/46, Praha-Vinohrady, minimálně nehmotnou škodu, neboť tím, že se za společnost vydávali, společnost vystavili nebezpečí vymáhání pohledávek vzniklých v souvislosti s provedením objednávek věcí a poškození jejich dobrého jména;

6/ L. P., H. Y. N. a D. P. společným jednáním od listopadu 2019 do prosince 2019 ve XY a na přesně nezjištěném místě v České republice si založili na internetové síti webové stránky TechTronic.cz, na nichž provozovali pod označením společnosti Axe-IT, s. r. o., Cheb, jejíž jméno zneužili, e-shop s elektronikou a dalším zbožím v úmyslu podvodně vylákat peníze, k čemuž využívali e-mailové adresy XY a tel. č. XY, kdy úhrady za objednané zboží, které musely být provedeny před odesláním zboží, od jednotlivých zákazníků byly zasílány na peněžní účty číslo XY (účet osoby T. P.), XY (účet osoby T. P.), XY (účet osoby E. V.), XY (účet osoby M. Z.) a XY (účet osoby D. D.), po odeslání plateb od zákazníků tyto peníze majitelé účtů převáděli cestou společnosti Simple Coin, s. r. o., a X8X Company, s. r. o., na kryptoměny do bitcoinových peněženek, zboží nebylo nikdy dodáno, a to zjištěným poškozeným a v případech specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu pod body 6.1–6.405,

a způsobili tak celkovou škodu ve výši 2 337 088, Kč, z této částky škoda dokonaná byla ve výši 2 332 276 Kč a škoda v pokusu byla 4 812 Kč, a společnosti AXE-IT, s. r. o., IČ: 04549457, se sídlem Školní č. p. 653, Cheb, způsobili minimálně nehmotnou škodu, neboť tím, že se za společnost vydávali, společnost vystavili nebezpečí vymáhání pohledávek vzniklých v souvislosti s provedením objednávek věcí a poškození jejich dobrého jména,

přičemž L. P. a H. Y. N. společným jednáním pod body 1/–6/ uvedli osoby při objednávání zboží v omyl, přičemž způsobili celkovou škodu ve výši 4 630 414 Kč, kdy z této částky škoda dokonaná byla ve výši 4 574 013 Kč a škoda v pokusu byla 55 601 Kč, a L. P. se uvedeného jednání dopustil, ač byl dne 10. 10. 2018 s datem právní moci dne 12. 12. 2018 pod sp. zn. 1 T 4/2018 odsouzen Okresním soudem v Hradci Králové pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písmeno d) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 54 měsíců, a dále mu byl zejména dne 23. 1. 2019 proměněn podmíněný trest odnětí svobody na 3 roky uložený Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 21. 10. 2013 s právní mocí ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 19 T 103/2013, za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a dále jiným společnostem či osobám, za které se společně vydávali, způsobili vážnou újmu na právech tím, že uvedli jiné osoby v omyl;

7/ L. P. sám opakovaně v období nejméně od června 2019 do července 2021 úmyslně mařil či výrazně ztěžoval výkon úředního rozhodnutí daného nejprve rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 4/2018, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 54 měsíců, a následně rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 7 T 83/2019, kterým mu byl uložen souhrnný trest k rozsudku sp. zn. 1 T 4/2018 ve výměře 60 měsíců, a dále rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 19 T 103/2013, kterým mu byl nařízen výkon podmíněně odloženého trestu na trest nepodmíněný ve výměře 36 měsíců, a to tím že ve výkonu trestu odnětí svobody ve XY, XY, XY, na oddíle jako vězeň opakovaně používal k osobní komunikaci s družkou H. Y. N. a i k páchání trestné činnosti internetových podvodů různá mobilní zařízení se SIM kartami, jak je specifikováno v rozsudku nalézacího soudu, kdy tímto se opakovaně dopustil závažného jednání, aby zmařil výkon trestu odnětí svobody nebo ho alespoň podstatně ztížil, neboť porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené pro výkon trestu odnětí svobody ustanovením § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů;

společně s obviněnou H. Y. N., narozenou XY,

8/ L. P. opakovaně v období nejméně od září 2021 do 4. října 2021 úmyslně mařil či výrazně ztěžoval výkon úředního rozhodnutí daného nejprve rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 4/2018, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 54 měsíců, a následně rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 7 T 83/2019, kterým mu byl uložen souhrnný trest k rozsudku sp. zn. 1 T 4/2018 ve výměře 60 měsíců, a dále rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 19 T 103/2013, kterým mu byl nařízen výkon podmíněně odloženého trestu na trest nepodmíněný ve výměře 36 měsíců, a to tím že ve výkonu trestu odnětí svobody ve XY, XY, XY, na oddíle jako vězeň opakovaně používal k osobní komunikaci s družkou H. Y. N. mobilní telefon Samsung bílé barvy IMEI XY se SIM kartou O2 tel. č. +XY, který byl dne 4. 10. 2021 v 5:28 ve VTOS v XY pod lůžkem odsouzeného L. P. nalezen a zajištěn, byla vyhodnocena data ze zajištěného telefonu, byla zjištěna komunikace přes mobilní aplikaci WhatsApp se SIM kartou telefonního čísla XY, uživatel H. Y. N., kdy komunikace probíhala v období od 15. 9. 2021 do nejpozději 4. 10. 2021, tedy tímto se opakovaně dopustil závažného jednání, aby zmařil výkon trestu odnětí svobody nebo ho alespoň podstatně ztížil, neboť porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené pro výkon trestu odnětí svobody ustanovením § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Šády dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

5. Po rekapitulaci dosavadního řízení a připomenutí argumentace odvolacího soudu stran snížení trestu odnětí svobody oproti trestu uloženému nalézacím soudem o jeden rok s ohledem na nedostatečné přihlédnutí k doznání obviněného, prohlášení viny, časovému odstupu a k dalšímu dosud nevykonanému trestu uvedl, že taková argumentace je nedostatečná a odporuje pravidlům spravedlivého procesu, jak ho mají na mysli zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“). Zdůraznil, že instituty dohody o vině a trestu a prohlášení viny jsou prakticky nové a činí výjimku ze zásady materiální pravdy, jíž však nemá být dotčena zásada legality a oficiality. Dovolatel se vyjádřil obecně k otázce motivace obviněného přijmout nabídku, která z těchto institutů vyplývá. Pokud jde o prohlášení viny, obviněný se vzdává možnosti jakéhokoliv opravného prostředku a očekává, že soud přihlédne k jeho postoji a prohlášení viny. Poznamenal, že jelikož je uvedenými instituty prolomena zásada materiální pravdy, pak pro toto prolomení platí princip ekvity, tedy čím více obviněný usnadní prohlášením viny činnost orgánů činných v trestním řízení, tím mírnější by mu měl být ukládán trest (viz rozhodnutí Vrchního soudu sp. zn. 3 To 8/2022). Soudy nižších stupňů se podle dovolatele tímto požadavkem ekvity nijak nezabývaly.

6. Zdůraznil, že v daném případě bylo třeba hodnotit, že ve věci figuruje několik set poškozených a kdyby obviněný trval na výslechu každého z nich, je velmi pravděpodobné, že řízení před soudem by se táhlo několik let. Připomněl rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb., podle něhož lze v dovolání brojit proti výroku o trestu pouze z důvodů, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo ve výměře mimo sazbu stanovenou zákonem na daný trestný čin, případně jiné vady spočívající v porušení hmotného práva (týkající se uložení souhrnného či úhrnného trestu, aj.), přičemž jiná pochybení zejména spočívající ve vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat. Dovolatel měl však za to, že jelikož bylo citované rozhodnutí vydáno před zavedením zmíněných institutů, a navíc byly příklady, kdy se Nejvyšší soud může zabývat jinými námitky, uvedeny jen demonstrativně, pak nedostatek porovnání přínosu pro obviněného a přínosu pro stát v podobě zmírnění trestu je v dané věci nedostatkem natolik vážným, že důvody dovolání jsou dány nehledě na skutečnost, že je tvrzeno porušení práva na spravedlivý proces.

7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, v rozsahu, v němž je napadeno dovoláním, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

8. Obviněný následně podal ve stejném rozsahu dovolání také prostřednictvím obhájce Mgr. Romana Ambrože, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení projednávaného skutku a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, konkrétně pokud se jednalo o výrok o trestu odnětí svobody a o trestu propadnutí věci a náhradní hodnoty. Vytkl, že soud při ukládání trestu nezohlednil přijaté prohlášení viny a že pochybil v úvahách o tom, zda má být ukládán souhrnný trest. Podle dovolatele byl procesní postup soudů v rozporu s principem právní jistoty, zásadou předvídatelnosti práva, práva domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu a práva na to, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě a veřejně.

9. Dovolatel připomenul teoretické a judikatorní vymezení práva na spravedlivý proces garantovaného Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v čl. 30 až 40 a Úmluvou v čl. 6 a přístupu dovolacího soudu k přezkumu jeho porušení. Zdůraznil, že výklad dovolacích důvodů Nejvyšším soudem by neměl být příliš restriktivní, z hlediska ochrany základních práv by nemělo záležet na tom, zda vada namítaná v dovolání, která zakládá porušení práva na spravedlivý proces, spočívá na hmotněprávním či procesněprávním základu. Na základě těchto východisek dospěl k závěru, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i procesní vady, které by mohly mít vliv

na správné posouzení skutku nebo jiné hmotněprávní posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak spatřoval v nesprávném hmotněprávním posouzení, tj. posouzení prohlášení viny a jeho promítnutí do druhu a výměry trestu, a nesprávném posouzení, zda měl být uložen souhrnný trest (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

10. Předně obviněný brojil proti procedurálnímu pochybení soudu prvního stupně, když tento pod bodem 7. odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval aktuální stav trestní minulosti obviněného, ale nezohlednil jej v rámci svého rozhodnutí. Uvedl, že naposledy byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 7 T 83/2019, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2020, uznán vinným spácháním dvou zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přičemž soud zároveň zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 1 T 4/2018, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2018. Za tyto zločiny a další zločiny, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 18 T 62/2017, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2018, mu byl uložen společný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let, a dále tresty propadnutí věci. S ohledem na uvedené odsouzení byl v projednávané věci dán důvod pro uložení souhrnného trestu, když mezi projednávanou trestnou činností dovolatele a jeho další trestnou činností, za niž byl již v minulosti pravomocně odsouzen, je dán zřejmý vztah souhrnnosti. Uložení správně souhrnného trestu by podle jeho názoru mohlo vést k uložení trestu mírnějšího.

11. Dovolatel měl za to, že soud k rozhodnutí o trestu provedl nedostatečné dokazování. Poznamenal, že od samého počátku řízení plně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, již v průběhu přípravného řízení se k projednávanému protiprávnímu jednání doznal, opakovaně projevil lítost nad svým jednáním a svoji snahu spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, po vznesení obžaloby písemně prohlásil, že je vinen spáchanými skutky, které jsou mu kladeny za vinu, a že souhlasí s jejich právní kvalifikací, po přednesení obžaloby v hlavním líčení konaném před soudem prvního stupně prohlásil, že je vinen spáchanými skutky, které jsou mu kladeny za vinu, a že souhlasí s jejich právní kvalifikací. Následně pak soud prvního stupně rozhodl, že toto prohlášení viny obviněného přijímá, a zároveň v usnesení uvedl, že v rozsahu doznání viny obviněným dokazování provádět nebude. Obviněný měl za to, že jeho postoj nepochybně celé řízení výrazně zjednodušil a zhospodárnil a že se jedná o významné okolnosti zákonem předvídané jako polehčující, které je soud povinen vzít v úvahu při rozhodování o druhu a výměře trestu, což se však v daném případě nestalo. Brojil i proti tomu, že soudy neprovedly obviněným přednesený důkazní návrh, tj. výslech svědkyně H. Y. N., která mohla objasnit okolnosti významné pro zvážení jím navrhovaného peněžitého trestu jako trestu alternativního. Soud důkaz zamítl s chybným odůvodněním, že důkaz se týká skutkových zjištění, jež mají relevanci pro rovinu viny, která je procesně vyřešena jeho prohlášením viny a na to navazujícím přijetím prohlášení soudem a rozhodnutím, že dokazování v tomto směru prováděno nebude.

12. Dále zdůraznil, že se podaným dovoláním domáhá přezkumu napadeného rozsudku z hlediska uloženého druhu a zejména výměry trestu, když s ohledem na okolnosti případu je soudem uložený trest odnětí svobody nepřiměřeně přísný, a to i po částečné nápravě ze strany soudu odvolacího. Konstatoval, že hmotněprávním důsledkem prohlášení viny je skutečnost, že soud podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku přihlédne při ukládání trestu mimo jiné k tomu, zda dovolatel prohlásil svou vinu, na což navazuje i možnost soudu mimořádně snížit trest odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Zdůraznil také § 41 písm. l) tr. zákoníku, podle kterého soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel se k trestnému činu doznal. S ohledem na konstantní postoj dovolatele v průběhu celého trestního řízení je zcela jednoznačně dána jeho reflexe i osobní postoj ke spáchané trestné činnosti, tedy že jí lituje a projevuje snahu po nápravě. Připomněl, že § 209 odst. 4 tr. zákoníku je trestní sazba stanovena od dvou do osmi let, jemu byl však soudem prvního stupně uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 2 měsíců a soudem druhého stupně v trvání 6 let a 2 měsíců. Dovolatel si však nedokáže představit, že výše popsané polehčující okolnosti, které byly soudy obou stupňů povinny vzít do úvahy, by mohly být „oceněny“ v podstatě, z hlediska celkové možné výměry trestu odnětí svobody, u soudu prvního stupně zcela zanedbatelnými 10 měsíci a u soudu odvolacího pak 22 měsíci. I odvolacím soudem moderovaný trest odnětí svobody pokládal nadále za nepřiměřeně přísný, a to s ohledem na podrobně dovolatelem analyzované okolnosti celého řízení.

13. Obviněný nesouhlasil s odvolacím soudem uloženým trestem propadnutí věci a náhradní hodnoty, a to krabice s hokejovými sběratelskými kartičkami s celkovým odborným ohodnocením v ceně kartiček 361 418 Kč. V dané souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 970/2021, v němž bylo upozorněno na nutnost splnění zákonných podmínek pro uložení tohoto druhu trestu u každé z propadlých věcí, jinak by se jednalo o nepřípustný trest. Podle dovolatele tuto povinnost soudy v nyní projednávané věci nerespektovaly a zákonem předvídaná kritéria na všechny finanční prostředky a další věci, včetně sběratelských kartiček, neposuzovaly a nezkoumaly je s ohledem na výsledky provedeného dokazování. Proto nezjistily, zda a v jakém rozsahu byla splněna tato zákonná kritéria, konkrétně pak to, zda postižené finanční prostředky či jiné věci byly získány trestným činem, tedy zda se jich trest propadnutí věci může týkat.

14. Závěrem akcentoval, že posuzované jednání se mělo stát v roce 2019, v důsledku čehož je patrná nepřiměřená délka trestního řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy, zasahující do ústavně garantovaných práv obviněného. Poznamenal, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, je integrální součástí práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz rozhodnutí Ústavního soudu např. sp. zn. I. ÚS 5/96, sp. zn. IV. ÚS 358/98, sp. zn. I. ÚS 600/03, aj.). K tomu připomněl také judikaturu Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích zdůraznil prostředky kompenzace porušení práva na přiměřenou délku řízení, a to například upuštění od potrestání nebo mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, dále podmíněný odklad takto eventuálně vyměřeného trestu, příp. i zastavení trestního stíhání (např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Vytkl, že nalézací soud se nepřiměřenou délkou celého procesu nijak nezabýval, tuto neodůvodnil a ani ji nijak nepromítl v rámci své rozhodovací činnosti. V daném smyslu poukázal na podle jeho názoru významný rozpor v rozsudku odvolacího soudu, který pod bodem 49. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že neměl za to, že by celá věc nebyla projednána v přiměřené lhůtě, avšak následně pod bodem 52. uvedl, že časový odstup rozsudků od projednávané trestněprávní činnosti je nutno zohlednit právě ve výměře ukládaného trestu, tedy de facto bylo odvolacím soudem připuštěno, že délka řízení byla značná, tak jak to opakovaně namítal před soudy obou stupňů i dovolatel.

15. Dovolatel i v tomto svém podání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, ve smyslu ustanovení § 265k tr. ř. zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

16. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného podanému prostřednictvím JUDr. Petra Šády po připomenutí podstaty dovolací argumentace uvedl, že odvolací soud pod body 51., 52. odůvodnění svého rozhodnutí podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč nesouhlasil s trestem uloženým dovolateli soudem nalézacím a proč nebylo možno zohlednit jeho prohlášení viny více než snížením uloženého trestu pouze o jeden rok na výsledných 6 let a dva měsíce – bránilo tomu množství přitěžujících okolností odvolacím soudem konkrétně vyjmenovaných.

S argumentací odvolacího soudu se státní zástupce ztotožnil a pro stručnost na ni v podrobnostech odkázal. K dovolatelově snaze domoci se posouzení přiměřenosti jemu uloženého trestu v dovolacím řízení státní zástupce připomněl, že rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., které je dovolateli podle jeho tvrzení známo, takové posouzení z dovolacího řízení vylučuje, proto se dovolatel snažil najít k takovému posouzení uložení trestu jinou cestu, přičemž pomíjel obsáhlou judikaturu. K tomu připomněl debatu Nejvyššího a Ústavního soudu ohledně otázky, zda námitka proti neužití fakultativních alternativ mimořádného snížení trestu podle § 58 tr.

zákoníku může či nemůže založit některý z dovolacích důvodů a setrvání Nejvyššího soudu na názoru, že taková námitka je z dovolacích důvodů vyloučena (nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, rozhodnutí uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023, ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 8 Tdo 910/2022, nebo ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 3 Tdo 414/2023).

17. Dále státní zástupce zdůraznil otázku, zda a v jakém rozsahu je možno posuzovat uložené tresty v dovolacím řízení. Upozornil, že podle rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na které poukázal i dovolatel, lze námitky proti druhu a výměře trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [nyní ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž jiná pochybení, zejména týkající se nesprávného vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28.

5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018 sp. zn. 6 Tdo 182/2018, a nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17). Uzavřel, že otázka přiměřenosti trestu žádnému z dovolacích důvodů v zásadě neodpovídá, leda by nastaly výjimečné podmínky vymezené nálezem sp. zn. II. ÚS 492/2017, a to pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. I k proporcionalitě trestních sankcí poukázal státní zástupce na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 15.

5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, a další). Konstatoval pak, že v judikovaných věcech bylo dovozováno porušení proporcionality trestních sankcí velmi restriktivně, s požadavkem na extrémní a nepřiměřený zásah trestu do osobní sféry odsouzeného. Pokud Nejvyšší soud porušení této zásady shledal, s jednou výjimkou se jednalo o nepodmíněné tresty odnětí svobody.

Výjimkou byl trest zákazu činnosti uložený v téměř maximální délce, který se tím podstatně lišil od jiných takových trestů ukládaných v obdobných věcech. Z tohoto pohledu je zřejmé, že dovolatelova argumentace míří zcela jiným směrem. Své tvrzení o nepřiměřenosti uloženého trestu opřel nikoliv o jeho zřejmou nespravedlnost, nýbrž o nedostatečné zohlednění jeho uznání viny, tedy o okolnost, jejíž posuzování je v plné diskreční pravomoci soudu, a která tak nemůže založit žádný z dovolacích důvodů, jak je patrno z obsáhlé judikatury uvedené shora k posuzování fakultativního snižování trestů podle § 58 tr.

zákoníku. Pro úplnost státní zástupce poznamenal, že dovolatel nepoukazoval na délku svého trestního řízení a svůj požadavek na další snížení trestu již o tuto okolnost neopřel. Státní zástupce proto doplnil, že od dokonání skutku v září 2019 do právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu uplynula doba pouze 4 let, přičemž podle ustálené judikatury bývá snížením trestu kompenzována teprve doba šestiletá.

18. Státní zástupce měl za to, že takto uplatněná dovolací argumentace žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá, proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání jako celek odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je částečně důvodné.

IV. Důvodnost dovolání

20. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání zmínil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Šády odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Romana Ambrože postupně odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V úvodu svého posledního podání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení projednávaného skutku a bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces. Následně však ve svém dovolání (str. 6) uvedl, že uplatňuje také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který spatřuje v nesprávném hmotněprávním posouzení. Zřejmě tedy dovolatel nejprve poukazoval na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 a následně stejný dovolací důvod uplatnil podle aktuálního znění trestního řádu, v němž je tento dovolací důvod zařazen pod ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021] lze totiž uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávní posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.

Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pokud jde o výrok o trestu, proti kterému dovolatel brojil, pak za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.

9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

22. K akcentu obviněného na porušení jeho ústavně zaručených práv Nejvyšší soud poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“.

23. Pod deklarovaným dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uplatnil relevantně tu námitku, jíž se opakovaně domáhal přezkumu uloženého trestu z hlediska, zda neměl být ukládán souhrnný trest. Uvedl, že naposledy byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 7 T 83/2019, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2020, uznán vinným spácháním dvou zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přičemž soud zároveň zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 1 T 4/2018, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2018. Za tyto zločiny a další zločiny, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 18 T 62/2017, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2018, mu byl uložen společný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let, a dále tresty propadnutí věci. S ohledem na uvedené odsouzení byl podle mínění dovolatele v nyní projednávané věci dán důvod pro uložení souhrnného trestu.

24. V obecné rovině je vhodné předeslat, že podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 § 43 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Podle § 43 odst. 4 tr. zákoníku ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie.

25. Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je zásadní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, tj. zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími a které nikoliv. Souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu, pokud se o trestných činech rozhoduje alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za kumulativního splnění těchto podmínek: musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů ve vícečinném souběhu, přičemž v období mezi spácháním těchto jednotlivých trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek prvního stupně za jakýkoliv z nich, pokud trestní věc, v níž byl vyhlášen odsuzující rozsudek, skončila pravomocným odsouzením pachatele.

Více trestných činů je tedy v souběhu jen tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující, byť nepravomocný, rozsudek za nějaký trestný čin téhož pachatele. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 1. 1973, sp. zn. 1 Tz 62/72, publikované pod č. 8/1974-II. Sb. rozh. tr.). Ze zásad pro ukládání souhrnného trestu také plyne, že soud souhrnný trest pachateli neuloží, pokud spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (nebo doručení mu trestního příkazu) a zároveň před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (doručením mu dalšího trestního příkazu), kterým mu byl v souladu se zákonem uložen souhrnný trest k prvnímu odsuzujícímu rozhodnutí.

V takovém případě soud musí uložit pachateli další trest. Vztah souběhu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku je dán pouze mezi trestnými činy spáchanými v době před vyhlášením prvního z těchto dvou odsuzujících rozsudků (doručením prvního z trestních příkazů).

26. Obviněný započal v páchání nyní projednávané pokračující trestné činnosti pod body 1/–6/ i pokračující trestné činnosti pod body 7/, 8/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu v červnu roku 2019. Tato trestná činnost tak s ohledem na výše uvedená teoretická a judikatorní východiska nemůže být v souběhu s trestnými činy, vůči nimž byl vyhlášen odsuzující rozsudek ještě předtím, než se nyní projednávané trestné činnosti vůbec dopustil (tj. vůči trestné činnosti z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 1 T 4/2018, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2018, vůči trestné činnosti, z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 18 T 62/2017, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2018, ani vůči trestné činnosti z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 7 T 83/2019, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2020, kterým byl v souladu se zákonem uložen obviněnému souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z prvního odsuzujícího rozhodnutí, tj. rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 18 T 62/2017), jak správně poznamenal i odvolací soud (viz bod 52. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v souvislosti s bodem 7. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Jinými slovy, aby bylo nyní projednávané jednání obviněného v souběhu s jednáními, za která byl odsouzen označenými rozhodnutími Okresního soudu v České Lípě, Okresního soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Olomouci, musel by se obviněný nyní projednávané trestné činnosti dopustit před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku, tj. přede dnem 17. 8. 2018; tak tomu však nebylo.

27. Další námitky dovolatele pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Pokud jde o námitku týkající se nedodržení zákonných pravidel při ukládání trestu propadnutí věci a náhradní hodnoty, pak je nutno poznamenat, že výhrady vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Třebaže obviněný na tento důvod dovolání explicitně neodkázal, věcně lze jím uplatněné výhrady (s jistou tolerancí) pod něj podřadit, a proto se jimi Nejvyšší soud zabýval.

28. Dovolatel s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 970/2021, uvedl, že odvolací soud při novém rozhodnutí o uložení trestu propadnutí věci a náhradní hodnoty podle § 70 odst. 1 a § 71 odst. 2 tr. ř., a to finančních prostředků a krabice s hokejovými sběratelskými krabičkami, nerespektoval povinnost u každé jednotlivé věci, vůči níž se trest propadnutí věci ukládá, zkoumat s ohledem na výsledky provedeného dokazování, zda splňuje podmínky pro uložení tohoto druhu trestu a zda jde o věc získanou trestným činem, zda jde o odměnu za něj či bezprostřední výnos z trestné činnosti.

29. Soud prvního stupně obviněnému vedle úhrnného trestu odnětí svobody uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí, a to dvou mobilních telefonů tam specifikovaných. Odvolací soud výrok o trestu uložený soudem prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově obviněnému uložil vedle úhrnného trestu odnětí svobody a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženého trestu propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů, který mu byl uložen už i původním rozsudkem soudu prvního stupně (proti tomuto trestu dovolatel zjevně nebrojil, když poukazoval pouze na tresty odvolacím soudem nově uložené), podle § 70 odst. 1 tr. ř. také trest propadnutí věci – finančních prostředků ve výši a na účtech specifikovaných v rozsudku odvolacího soudu a dílem podle § 70 odst. 1 a dílem podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku trest propadnutí věci a náhradní hodnoty, a to krabice s hokejovými sběratelskými krabičkami v hodnotě 361 418 Kč, kterou podle § 78 odst. 1 tr. ř. vydala H. Y. N..

30. Podle § 70 odst. 1 tr. ř. soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Toto ustanovení upravuje alternativu, podle které je uložení trestu propadnutí věci obligatorní, jestliže věc, které se tento trest týká, je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Podle legální definice v § 135b odst. 1 tr. zákoníku se obecně výnosem z trestné činnosti rozumí jakákoli ekonomická výhoda pocházející z trestného činu. Bezprostředním výnosem z trestné činnosti se pak podle § 135b odst. 2 tr. zákoníku rozumí věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, včetně plodů a užitků. Trestu propadnutí věci podle citovaného ustanovení podléhá také to, co bylo získáno trestným činem, tj. vyrobeno trestným činem (např. padělané peníze), a to, co bylo jinak získáno trestným činem (např. majetkový prospěch, přijatý úplatek) (viz ŠÁMAL, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 1216).

31. V dané souvislosti je vhodné také připomenout rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 970/2021, na který poukázal i dovolatel. Nejvyšší soud v dané věci zdůraznil, že je-li ukládán trest propadnutí věci podle § 70 tr. zákoníku u více věcí (byť téhož druhu), je třeba u každé jednotlivé věci zkoumat, zda splňuje podmínky pro uložení tohoto druhu trestu, neboť u každé jednotlivé věci je soud povinen se zabývat tím, zda jde o věc získanou trestným činem nebo jako odměna za něj, eventuálně o bezprostřední výnos z trestné činnosti (případně další alternativy tr. zákoníku ve znění novel stanovené pro jeho uložení), neboť každá z věcí může mít jiný původ, mohla být získána za jiných okolností, podle nichž je třeba s ohledem na výsledky provedeného dokazování posuzovat, zda odpovídají zákonem stanoveným hlediskům.

32. Podle § 71 odst. 2 tr. ř. může soud uložit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci podle § 70 tr. ř., je-li věc, byť i jen zčásti, znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna. Postup uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 2 tr. ř. může být nezbytný např. vzhledem ke skutečnosti, že i když byla určitá věc sice do značné míry znehodnocena, není vyloučeno, že si nadále zachovala svou nebezpečnost (např. radioaktivní materiál, součást střelné zbraně či výbušniny). Není podstatné, jestli věc znehodnotil, učinil neupotřebitelnou nebo odstranil pachatel či jiná osoba. Kombinace propadnutí náhradní hodnoty a propadnutí věci bude namístě, pokud je z hlediska působení na pachatele i ochrany společnosti nezbytné, aby určité znehodnocení propadlé věci, snížení její upotřebitelnosti, popřípadě odstranění její části bylo „kompenzováno“ či „doplněno“ právě náhradní hodnotou, jejíž propadnutí se za tím účelem rovněž vysloví. Výše náhradní hodnoty pak bude odpovídat míře znehodnocení propadlé věci způsobeného jednáním uvedeným v § 71 odst. 2 tr. zákoníku (viz ŠÁMAL, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 1228).

33. Odvolací soud k důvodům uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku, a to tam uvedených finančních prostředků, v bodě 53. konstatoval, že shledal důvodnou argumentaci státní zástupkyně ohledně uložení trestu propadnutí věci. Pod body 56. a 57. pak uvedl, že zajištěné finanční prostředky specifikované v odvolání státní zástupkyně byly bezprostředním výnosem z trestné činnosti, proto je postup uložení trestu propadnutí věci vůči těmto prostředkům podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku obligatorní.

34. Nejvyšší soud neshledal v postupu odvolacího soudu podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k finančním prostředkům konkretizovaným ve výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu žádného pochybení. Pokud jde o důvodnost a naplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku, pak tato zcela jednoznačně vyplývá již ze samotného výroku o vině rozsudku nalézacího soudu (který zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen), v němž jsou uváděny finanční prostředky, tj. jejich výše a původ, i účty, na které byly tyto finanční prostředky poškozenými zaslány, které pak odpovídají částkám i účtům, na kterých byly zajištěny, tak, jak jsou specifikovány ve výroku o uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku v rozsudku odvolacího soudu. Jak správně poznamenal i odvolací soud, postup podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl za dané situace obligatorní, když trest propadnutí věci byl uložen k bezprostřednímu výnosu z trestné činnosti.

35. Naopak pokud jde o uložení trestu propadnutí věci a náhradní majetkové hodnoty ve vztahu ke krabici s hokejovými sběratelskými kartičkami s celkovým odborným ohodnocením v ceně kartiček 361 418 Kč, pak Nejvyšší soud nemůže postup odvolacího soudu aprobovat. V daném ohledu je nutno přisvědčit dovolateli, že v rozsahu této části výroku o trestu je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný pro absenci jakéhokoliv srozumitelného odůvodnění naplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci a náhradní hodnoty dílem podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a dílem podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud co do důvodnosti uložení trestu propadnutí věci a lze opodstatněně usuzovat že i na to navazující náhradní majetkové hodnoty obecně uvedl, že se ztotožňuje s argumentací státní zástupkyně v podaném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (bod 53. napadeného rozsudku, jak již bylo uvedeno). Třebaže lze s tímto způsobem odůvodnění polemizovat, neboť je to především soud, kdo musí odkázat na nosné důvody uložení konkrétního druhu trestu, ani předmětné odvolání (č. l. 20138 až 20140) však ve vztahu ke krabici s hokejovými sběratelskými kartičkami neobsahuje přesvědčivou argumentaci týkající se důvodnosti uložení navrhovaného trestu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ale ani ze spisového materiálu tak nelze vyvodit, že byly naplněny zákonné podmínky podle § 70 odst. 1 a § 71 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení tohoto druhu trestu ve vztahu k zajištěným sběratelským hokejovým kartičkám.

36. S ohledem na výpověď obviněného, z níž vyplynulo, že v této věci zajištěné hokejové sběratelské kartičky nakupoval postupně, a to již před začátkem páchání nyní projednávané trestné činnosti, což soudy nižších stupňů provedeným dokazováním nikterak nevyvrátily, vyvstávají důvodné pochybnosti o původu jednotlivých kartiček. Odvolací soud proto pochybil, když rozhodl o uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a náhradní majetkové hodnoty podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k hokejovým sběratelským kartičkám (nadto v jejich souhrnu bez specifikace, která část karet propadá podle kterého z uvedených ustanovení), aniž by zkoumal, které z kartiček byly získány jako bezprostřední či zprostředkovaný výnos z trestné činnosti a které měly tvořit náhradní hodnotu (srov. již výše zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.

9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 970/2021, podle něhož musí být původ věcí, vůči nimž má být uložen trest propadnutí věci podle § 70 tr. zákoníku, zkoumán u každé jednotlivé věci, i pokud se jedná o věci stejného druhu; obdobně nutno přistupovat při posuzování podmínek pro uložení náhradní majetkové hodnoty). Jelikož Nejvyšší soud neshledal ve výsledcích dosud provedeného dokazování potřebné zákonné důvody pro uložení dílem podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a dílem podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku trestu propadnutí věci a náhradní hodnoty, a to krabice s hokejovými sběratelskými kartičkami s celkovým odborným ohodnocením v ceně kartiček 361 418 Kč, zrušil rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku o trestu.

Nejvyšší soud dále nerozhodoval o zajištěných hokejových sběratelských kartičkách a další dokazování v tomto rozsahu nepokládá za účelné. Lze mít za to, že zrušení napadeného rozsudku v celém výroku o trestu a následné zkoumání původu jednotlivých kartiček, když nebylo zjištěno, že by tyto byly zakoupeny jako jeden celek, naopak z výpovědi obviněného se podává, že je kupoval postupně a skladoval u svého přítele v Kanadě, by bylo v rozporu se zásadou rychlosti i ekonomie trestního řízení podle § 2 odst. 4 tr.

ř. Není od věci dodat, že ostatní ve věci uložené tresty lze ve svém souhrnu nepochybně považovat za dostatečné.

37. Pod tento, ale ani jiný dovolací důvod nelze podřadit dovolací námitky, jimiž obviněný brojil proti přísnosti uloženého trestu a způsobu vyhodnocení polehčujících okolností, zejména prohlášení viny a jeho zjevné sebereflexe, jakož i délky řízení a jejich promítnutí do úvah o trestu. Jak již bylo uvedeno, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.

Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.

5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17.

4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná. Nelze pak nechat bez povšimnutí, že právě okolnostmi, na něž obviněný upozornil, se odvolací soud podrobně zabýval pod body 49. až 52. odůvodnění svého rozsudku.

38. Ačkoliv námitky obviněného formálně nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, jakými úvahami se řídil při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a závěry, k nimž dospěl, též náležitě zdůvodnil. Obviněnému jako pachateli zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku, přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku byl nově podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 2 měsíců [pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou], tedy v rámci zákonné trestní sazby stanovené podle zásad pro ukládání úhrnného trestu pro zločin podvodu podle § 209 odst. 4 tr.

zákoníku, jež činí 2 léta až 8 let. Takto uložený trest nelze hodnotit jako neadekvátní a nepřiměřeně přísný. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud přiléhavě upozornil právě na ty okolnosti, které byly ve světle úvah o druhu a výměře trestu relevantní. Lze poznamenat, že by bylo nadbytečné věnovat se rozsáhlé polemice dovolatele právě s názorem soudu prvního stupně, který jej vedl k uložení úhrnného trestu odnětí svobody ve výši 7 let a 2 měsíců, když odvolací soud názory a závěry soudu prvního stupně týkající se výroku o trestu korigoval a výměru trestu odnětí svobody o jeden rok snížil.

39. S ohledem na důraz dovolatele na nutnost reflektovat jím učiněné prohlášení viny do úvah o trestu, jakož i jeho polemiku s důvody, pro které obviněný vinu prohlásil, lze pro úplnost k povaze prohlášení viny připomenout, že § 206c tr. ř. umožňuje obviněnému prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě (§ 206c odst. 1 tr. ř.). Jde o kvalifikovanější formu pozitivní aktivní účasti obviněného na konečném objasnění jeho trestné činnosti a rozhodnutí o ní. Podle § 206c odst. 6 tr. ř. se dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, neprovádí, a je-li soudem přijato (§ 206c odst. 4 tr. ř.), je podle § 206c odst. 7 tr. ř. nevratné, protože prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem. Přestavuje alternativní způsob řešení trestní věci, kde je to právě aktivita a zájem obviněného dobrovolně prohlásit svou vinu před soudem, který o tomto prohlášení rozhodne postupem podle § 206c odst. 2 a násl. tr. ř. Využití institutu prohlášení viny je právem obviněného a není věcí dovolacího soudu ani blíže zkoumat, jaké důvody vedly obviněného k tomu, aby se rozhodl vinu za podmínek § 206c tr. ř. prohlásit. Zda obviněný prohlášení učiní, je jen na jeho úvaze a volbě. Kvalifikované poučení a vysvětlení podstaty tohoto institutu v daném případě patří především jeho obhájci.

40. Upozorní-li soud obviněného na možnost využít institut prohlášení viny podle § 206c tr. ř. a s tím jej informuje i o možnosti ukládat trest za využití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nelze v tomto sdělení shledávat slib či závazek, že jej soud bude aplikovat, ani to nezavazuje odvolací soud, pokud bude o trestu k podaným odvoláním rozhodovat. Před rozhodnutím soudu nelze předjímat, jaký trest a v jaké výši bude pachateli, jenž prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř., uložen (nejde zde o dohodu o vině a trestu podle § 175a a násl. tr. ř.). V případě prohlášení viny obviněným podle § 206c odst. 1, 4 tr. ř. postupuje soud při ukládání trestu plně v souladu s podmínkami § 38 až 42 tr. zákoníku [případně i § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], a až poté, co provede dokazování vztahující se k výroku o trestu a zváží všechny podstatné skutečnosti, může rozhodnout o trestu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 8 Tdo 910/2022).

41. Nejvyšší soud po posouzení uvedených skutečností neshledal v procesních postupech soudů nižších stupňů vady, které by svědčily o extrémních nedostatcích nebo nerespektování práv obviněného, jež by mohly vést k závěru o porušení pravidel spravedlivého procesu.

42. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí při úvahách o trestu zdůraznil především velké množství přitěžujících okolností, a to že obviněný má již 8 záznamů v rejstříku trestů, byl tedy opakovaně pro trestnou činnost, a to i pro trestnou činnost stejnorodou, odsouzen (jedná se tak o speciálního recidivistu). Předmětné trestné činnosti se dopouštěl ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl za předešlou trestnou činnost uložen právě s očekáváním nápravy jeho osoby a ochrany společnosti před pácháním další jeho trestné činnosti. Je ale evidentní, že předešlá odsouzení včetně nepodmíněného trestu odnětí svobody neměla na obviněného vůbec žádný vliv a jeho patřičné nápravy nebylo dosaženo, když posuzovanou trestnou činnost, spáchanou v daleko větším rozsahu než ty předešlé, obviněný coby vůdčí osoba organizoval a zapojil do ní i další osoby. Soud prvního stupně také zdůraznil, že mu přitěžuje i to, že spáchal více trestných činů. Veden těmito důvody uzavřel, že obviněnému nelze uložit jiný než represivní trest přímo spojený s omezením jeho osobní svobody. K výměře trestu uvedl, že by především s ohledem na shora popsané přitěžující okolnosti tento trest ukládal na samé horní hranici zákonné trestní sazby, avšak vzhledem k polehčující okolnosti, konkrétně prohlášení viny, a dále i s ohledem na to, že soud řízení ohledně jednoho z trestných činů vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, obviněnému trest na samé horní hranici zákonné trestní sazby neuložil s tím, že nápravy obviněného bude možné dosáhnout i trestem kratšího trvání, tedy trestem ve výměře 7 let a 2 měsíců (viz bod 10. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu).

43. Odvolací soud, který výměru trestu odnětí svobody uloženého obviněnému snížil na 6 let a 2 měsíce, přihlédl k tomu, že obviněný se k trestné činnosti doznal již v přípravném řízení, projevil lítost nad svým jednáním a snahu spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, což celé řízení výrazně zjednodušilo a zhospodárnilo. Poukázal na existující přitěžující okolnosti, jak je rozvedl i soud prvního stupně. Vzal v úvahu, že se obviněný dopustil majetkové trestné činnosti opakovaně, a to při speciální recidivě, dopouštěl se jí ve výkonu trestu odnětí svobody a tuto činnost organizoval a zapojil do ní další osoby. Soudu prvního stupně však vytkl, že při úvahách o výši trestu odnětí svobody k výše uvedeným polehčujícím okolnostem, jakož i k časovému odstupu, který uběhl od spáchání skutku, a k dalšímu dosud nevykonanému trestu nepřihlédl dostatečně (body 51., 52., 54., 55. rozsudku odvolacího soudu).

44. S ohledem na všechny tyto okolnosti, a to jak polehčující, tak i okolnosti přitěžující, rozhodně nelze trest uložený obviněnému v druhé polovině zákonné trestní sazby považovat za trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. Z výše uvedených okolností je zjevné, že nyní projednávané jednání obviněného nese velice vysokou společenskou škodlivost, a to nejen s ohledem na ztíženou možnost nápravy obviněného a jeho návratu do společnosti jako řádného občana, když je evidentní, že ani předchozí četná odsouzení na něj neměla nápravný vliv. Nelze přehlížet výši způsobené škody značnému počtu poškozených, čemuž odpovídá velké množství dílčích útoků, ani to, že obviněný do trestné činnosti jako její hlavní aktér a organizátor zahrnul další osoby, tedy společnosti přitížil o další osoby páchající trestnou činnost. Za takové situace soudy správně poznamenaly, že bez přítomnosti polehčujících okolností by bylo vhodné uvažovat již o trestu při horní hranici zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin podvodu podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku. Bylo to právě doznání obviněného a jeho prohlášení viny, které v návaznosti na projev lítosti a časový odstup páchání trestné činnosti odvolací soud vedly ke snížení trestu od horní hranice zákonné sazby o významných 22 měsíců. K úvahám odvolacího soudu lze jen poznamenat, že dobu uplynuvší od spáchání trestného činu nelze ve prospěch obviněného přeceňovat, když se jedná o necelé dva roky mezi ukončením trestné činnosti pod bodem 8. a rozhodnutím odvolacího soudu.

45. V tomto kontextu dovolací soud neshledal důvodnou ani námitku obviněného, že s ohledem na dobu, jež uplynula od spáchání trestného činu, jakož i délku trestního řízení, mělo být porušení práva na přiměřenou délku řízení kompenzováno uložením mírnějšího trestu.

46. Nejvyšší soud nezpochybňuje, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy je významným zásahem do principů zaručujících právo na spravedlivý proces. Nedůvodné průtahy a nepřiměřená délka trestního řízení jsou závažným a nežádoucím jevem, který nejenže v obecné rovině odporuje smyslu práva obviněného (ale i poškozeného) na spravedlivý proces, ale je i v rozporu se základními zásadami trestního práva a odporuje účelu trestního řízení.

47. Přiměřenost délky řízení je judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) posuzována s ohledem na konkrétní okolnosti případu s přihlédnutím ke kritériím zakotveným v judikatuře tohoto soudu, jimiž jsou: složitost případu, chování stěžovatele a postup státních orgánů a to, oč se stěžovateli ve sporu jedná, tj. co je pro něj v sázce (např. věc Eckle proti Německu, č. 8130/78, rozsudek ze dne 15. 7. 1982; věc Capuano proti Itálii, č. 9381/81, rozsudek ze dne 25. 6. 1987; věc Kudła proti Polsku, č. 30210/96, rozsudek velkého senátu ze dne 26. 10. 2000; aj.).

48. V případě porušení práva na přiměřenou délku řízení, přičemž tento závěr je vždy individuální, vyslovuje soud porušení Úmluvy, případně přizná spravedlivé zadostiučinění. ESLP ale akceptuje, že dostatečnou formou kompenzace – na úrovni vnitrostátní úpravy smluvních států – může být i zmírnění trestu, jestliže je soud použije výslovně proto, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a uvede, v jaké míře byl trest z tohoto důvodu zmírněn (srov. rozsudek Eckle proti Německu ze dne 15. 7. 1982, č. 8130/78, aj.). Tyto poznatky se odrazily také v judikatuře Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, konstatoval, že ochrana práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. kompenzace jeho porušení, může být dosažena i prostředky, jež jsou vlastní trestnímu právu. Ze znění ustanovení § 39 odst. 3 tr. zákoníku pak explicitně plyne, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci, k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení.

49. Dovolací soud konfrontoval průběh trestního stíhání se stěžejními hledisky relevantními pro posuzování přiměřenosti délky řízení (složitost věci, postup orgánů činných v trestním řízení, význam trestního řízení pro pachatele a jeho jednání) a shledal, že délka řízení nemohla relevantně ovlivnit druh a výměru uloženého trestu, jelikož ji jednoznačně nelze označit za nepřiměřenou.

50. Z obsahu spisu vyplývá, že sdělení obvinění pro skutek kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a částečně v pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1/–6/), přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (body 1/–6/) a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku bylo obviněnému doručeno dne 23.

11. 2021 (č. l. 27). Trestní stíhání obviněného bylo orgány činnými v přípravném řízení prováděno bez významnějších průtahů. Bylo třeba vyšetřit více skutků a velké množství jednotlivých dílčích útoků, vyslechnout velké množství poškozených (cca 800), obstarat informace ohledně finanční situace obviněného, různé expertízy a znalecké posudky aj. a mezi jednotlivými úkony nebyly delší časové prodlevy. Obžaloba byla na obviněného L. P. a spoluobviněnou T. S. podána u Okresního soudu v Trutnově dne 30.

12. 2022 a byla vedena pod sp. zn. 2 T 166/2022 (č. l. 19919 až 19972 a verte). Hlavní líčení bylo po opakovaných pokusech o doručení obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení spoluobviněné T. S., které se podařilo až dne 17. 4. 2023 (doručenka na č. l. 20057), nařízeno na den 19. 4. 2023 (č. l. 20031), kdy se také hlavní líčení konalo a byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Jeho opis byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově dne 3. 5. 2023, obviněnému dne 4. 5. 2023, jeho obhájci již dne 2.

5. 2023, spoluobviněné T. S. byl doručen dne 5. 5. 2023, její obhájkyni dne 9. 5. 2023 a společným zmocněncům poškozených Mgr. Kateřině Klečkové Kutišové dne 2. 5. 2023, Mgr. Radimu Vašendovi dne 2. 5. 2023, Mgr. Janu Táboříkovi dne 2. 5. 2023, Mgr. Danielu Grimmovi dne 4. 5. 2023 a JUDr. Marcele Kleinbauerové dne 2. 5. 2023 (doručenky na č. l. 20129 a

verte). Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný L. P., obviněná T. S. i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově. Věc byla předložena Krajskému soudu v Hradci Králové k rozhodnutí o odvoláních dne 30. 5. 2023 (č. l. 20152). Dne 20. 9. 2023 bylo konáno veřejné zasedání odvolacího soudu (č. l. 20296–20300), který rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, o podaných odvoláních rozhodl již konstatovaným způsobem. Označený rozsudek byl obviněnému doručen dne 16. 10. 2023, jeho obhájci dne 16. 10. 2023, spoluobviněné T. S. dne 23. 10. 2023 a její obhájkyni dne 16. 10. 2023 a okresnímu státnímu zastupitelství dne 13. 10. 2023 (doručenky na č. l. 20362). Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání dne 20. 11. 2023 (č. l. 20428) a dne 18. 12. 2023 (č. l. 20477). Po doručení rozsudku odvolacího soudu všem oprávněným osobám a uplynutí dovolacích lhůt byl spisový materiál s dovoláním obviněného dne 20. 3. 2024 předložen Nejvyššímu soudu (č. l. 20500).

51. Na podkladě těchto zjištění je možné shrnout, že trvání a průběh trestního stíhání nedokládají zaviněné průtahy ani na straně orgánů činných v trestním řízení, jež by svým významem a závažností opodstatňovaly jiné, pro obviněného příznivější rozhodnutí o druhu a výměře trestu, ale ani na straně obviněného. Na uvedeném nemůže ničeho změnit skutečnost, že obviněný před soudem prohlásil svou vinu, čímž usnadnil dokazování ve věci, a urychlil tak samotné řízení. Podle § 206c odst. 5 tr. ř. totiž soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Z uvedeného vyplývá, že byť prohlášením viny dojde k urychlení trestního řízení před soudy v rozsahu výroku o vině, nelze je vztáhnout zpětně k přípravnému řízení, v němž musely být objasněny všechny významné okolnosti pro posouzení případu a opodstatněnosti podání obžaloby, stejně jako pro možnost posouzení, zda prohlášení viny obviněným odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a prohlášení viny lze v souladu s § 206c odst. 5 tr. ř. přijmout. Lze konstatovat, že délka řízení v trvání přibližně 2,5 let odpovídala množství skutků, nadměrnému počtu poškozených, tedy zejména obsáhlosti věci, ale i skutečnosti, že obviněný se projednávaného jednání dopustil ve spolupachatelství s více pachateli, vůči nimž (některým samostatně) bylo řízení rovněž vedeno, což vyžadovalo spolupráci také s těmito osobami a vykonávání úkonů vůči nim. Podle dovolacího soudu lze proto konstatovat, že věc byla projednána ve lhůtě, kterou nelze vnímat jako evidentně nepřiměřenou. Pro úplnost lze dodat, že jako relevantní při stanovení druhu trestu a jeho výměry nelze označit ani dobu, jež uplynula od spáchání trestného činu, neboť trestná činnost obviněného započatá v červnu 2019 byla ukončena počátkem října 2021 a rozhodnutí odvolacího soudu je datováno dnem 20. 9. 2023.

52. Oba soudy nižších stupňů se vypořádaly také s návrhem obviněného (zmíněným i v jeho dovolání) na výslech svědkyně H. Y. N., jeho družky, k prokázání skutečností relevantních pro úvahu soudu o uložení peněžitého trestu. Dovolatel měl za to, že soudy pochybily, pokud výslech svědkyně neprovedly, a neobjasnily tak skutečnosti významné pro úvahu o možnosti uložení peněžitého trestu, zejména k možnosti poskytnutí finančních prostředků na uhrazení peněžitého trestu svědkyní. K samotné možnosti uložení peněžitého trestu obviněnému již soud prvního stupně připomněl, že z výpovědi obviněného vyplynulo, že by tento trest hradil prostřednictvím své družky, která si pro tento účel zajistila dostatek finančních prostředků, z čehož je zřejmé, že by takovýto trest rozhodně nemohl vést k nápravě osoby obviněného, když by jeho osobu v majetkové sféře nemohl vůbec postihnout. S touto argumentací se ztotožnil i soud odvolací, který také zcela správně konstatoval nadbytečnost takového výslechu svědkyně, když s ohledem na rozsah trestné činnosti a poměry obviněného by uložení peněžitého trestu obviněnému nebylo dostatečné. Ani Nejvyšší soud neshledal předmětnou argumentaci soudů nižších stupňů vadnou a s neadekvátností uložení peněžitého trestu obviněnému namísto trestu odnětí svobody se zcela ztotožňuje; navrhovaný druh trestu by rozhodně nemohl vést k cílené nápravě obviněného.

53. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 12 To 94/2023, a to ve výroku o trestu, jímž byl obviněnému dílem podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a dílem podle § 71 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a náhradní hodnoty, a to: krabice s hokejovými sběratelskými kartičkami s celkovým odborným ohodnocením v ceně kartiček 361 418 Kč, kterou podle § 78 odst. 1 tr. ř. vydala dne 4. 10. 2021 H. Y. N.. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

54. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 4. 2024 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu