8 Tdo 472/2025

8 Tdo 472/2025-1589

USNESENÍ

Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného M. Z., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 4 Tmo 7/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 46 Tm 4/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“), ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 46 Tm 4/2023, byl obviněný M. Z. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s obviněným mladistvým AAAAA (pseudonym) (dále „mladistvý“) stručně uvedeno tím, že nejméně od měsíce března roku 2022 do 14. 7. 2022 na různých místech města Ostravy s vědomím, že jde o psychotropní látky, a ačkoliv mohl vědět, jelikož v uvedené době byl sám jejich uživatelem, že aplikace těchto látek může způsobit vznik vážných zdravotních následků, přesto si od různých dodavatelů opatřoval drogu extázi, chemicky definovanou jako 3,4-methylendioxymethamfetamin (zkráceně MDMA) a také drogu LSD, chemicky definovanou jako diethylamid kyseliny lysergové, které následně neoprávněně prodával a zdarma poskytoval k dalšímu užití jiným osobám (které jsou uvedeny celkem pod pěti odrážkami), mezi nimi mladistvému AAAAA, jemuž v odpoledních hodinách dne 13.

7. 2022, na toaletách prodejny XY situované v Ostravě, na ulici XY, kromě 1 tablety drogy extáze (MDMA), prodal rovněž 2 gramy drogy extáze (MDMA) v krystalické podobě (dále „droga“), a to poté, co přibližně dvě hodiny předtím, v Ostravě, u dětského hřiště situovaného na ulici XY, poblíž domu č. XY, převzal od mladistvého částku ve výši 1.600 Kč určenou na nákup extáze, při kteréžto předávce se od mladistvého dozvěděl, že krystalická forma této drogy není určena pro něj, ale pro poškozenou BBBBB (pseudonym), která si ji, po převzetí od mladistvého, téhož dne kolem 20:00 hodin, ve svém bydlišti ve XY, na ulici XY č. p.

XY, rozmíchala v množství přibližně 1 gramu s džusem, a tento nápoj ihned zkonzumovala, přičemž dne 15. 7. 2022 při svém zadržení Policií České republiky v Ostravě před domem na ulici XY měl ve svém oděvu uschováno 37 plastových sáčků (dealeráků) s celkem 17,12 gramy drogy extáze v krystalické podobě, obsahující 78 %, tedy 13,35 gramu účinné látky MDMA, jakož i 16 plastových sáčků (dealeráků), kdy v každém byl uložen jeden tzv. papírek (trip) napuštěný látkou LSD, kteréžto drogy hodlal postupně rozprodat či zdarma poskytnout dalším osobám zneužívajícím psychotropní látky, a tímto svým jednáním, aniž byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle ustanovení § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s nimi, protiprávně nakládal s látkami 3,4-methylendioxymethamfetamin (MDMA, extáze) a diethylamid kyseliny lysergové (LSD), uvedenými v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestním opatření mladistvého AAAAA a také o náhradě majetkové škody.

3. Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 4 Tmo 7/2024, z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž skutek vymezil v zásadě shodně s tím, jak jej popsal soud prvního stupně, navíc však doplnil v popisu skutku u třetí odrážky týkající se poškozené BBBBB za slova „….a tento nápoj ihned zkonzumovala“ část „čímž došlo k silné intoxikaci jejího organismu látkou MDMA, vedoucí až k multiorgánovému selhávání, projevujícímu se nestabilitou a selháváním krevního oběhu, snížením krevního tlaku, selháváním ledvin při rozpadu svaloviny v rámci vysoké tělesné teploty, selháváním jater, jakož i krvácením z nosu v rámci rozvíjející se poruchy krvácivosti (DIC), v důsledku tohoto kritického, život bezprostředně, ohrožujícího stavu, musela být poškozená od 13. 7.2022 do 23. 9.2022 hospitalizována nejprve ve Fakultní nemocnici Ostrava, následně v Institutu Klinické a experimentální medicíny Praha a posléze ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze s tím, že i přes poskytovanou vysoce specializovanou lékařskou péči, zahrnující výplach žaludku, napojení na umělou plicní ventilaci, intenzivní resuscitaci, medikamentózní podporu krevního oběhu, dialýzu krve, intenzivní medikamentózní a infuzní terapii, včetně převodu mražené plazmy musela podstoupit dne 17. 7. 2022 transplantaci jater, po níž v období od 4. 10. 2022 do 7. 10. 2022 navazovala opětovná hospitalizace ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze za účelem znovunastavení imunosupresivní léčby“. V ostatním popisu skutku se od rozsudku soudu prvního stupně neodchýlil.

4. Za tento zločin obviněného odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci. Týmž rozsudkem rozhodl o vině a trestním opatření mladistvého AAAAA a o náhradě škody. Odvolání obviněného a poškozené zdravotní pojišťovny jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného

5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. dovolání, protože se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že prodal poškozené předmětnou drogu a že se ke svému činu doznal, neboť z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že drogu prodal i předal pouze mladistvému AAAAA, což prokazují rovněž svědecké výpovědi všech vyslechnutých svědků. Poukázal na to, že v rámci jeho výslechu u vazebního zasedání uvedl, že mu mladistvý neřekl, pro koho drogu má, a proto nemohl vědět, jak s ní naloží. Mladistvý vypověděl, že poškozená BBBBB si z uvedeného dne moc nepamatuje a neví, kdo jí drogu předával. Svědkyně CCCCC (pseudonym) sdělila, že peníze na nákup drogy předala poškozená mladistvému. Stejně jako DDDDD (pseudonym), který uvedl, že se bavil jen s mladistvým, i svědkyně EEEEE (pseudonym) sdělila, že to byl mladistvý, kdo drogu poškozené předal, a tedy oba potvrdili, že ji poškozené nepředal. Bylo bez pochyb prokázáno, že drogu předal pouze mladistvému, s poškozenou ani dalšími svědky se nebavil, a vůbec nevěděl o tom, komu byla droga určena a v jakém množství. Skutečnost, že šlo o peníze poškozené, se dozvěděl až v rámci trestního řízení.

6. Z uvedených skutkových závěrů dovodil, že mezi jeho jednáním a vzniklým následkem byla přerušena příčinná souvislost. Dodal, že nemohl předpokládat, že je předmětná droga určena výlučně pro poškozenou, a že ta si ji ve smrtelném množství aplikuje. V té souvislosti se neztotožnil s možností opírat se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2024, č. j. 11 Tdo 458/2024, které se vztahuje na aktivní účast obviněných při předání drogy poškozeným, což však v posuzované věci nenastalo, neboť drogu poškozené neopatřil. Za přiléhavější označil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 744/2017, na které odkazuje od samého počátku svého trestního stíhání.

7. Za přiléhavé považoval závěry soudu prvního stupně, který důvodně shledal, že nelze přehlédnout aktivní zapojení poškozené do skutkového děje a její podíl na vzniklém následku, jakož i to, že měla sebevražedné sklony z důvodu špatného vztahu se svým otcem, který byl za její týrání pravomocně odsouzen, a že byla uživatelkou marihuany. Zdůraznil, že si předem zjišťovala informace o předmětné droze na internetu, a svědkem DDDDD byla poučena o jejím bezpečném množství. Z uvedených důvodů jeho zavinění nepokrývá celou příčinnou souvislost mezi jejich jednáním a těžším následkem, který u poškozené v důsledku požití drogy nastal, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 4 Tmo 7/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 46 Tm 4/2023, zrušil, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství

8. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k tomuto dovolání neztotožnil s námitkami obviněného přiřazeným k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože posuzovaná rozhodnutí svědčí o širokém rozsahu dokazování provedeného soudem prvního stupně právě k ověření obhajoby obviněného týkající se jeho vědomosti o tom, komu je droga určena. Poukázal na výpověď obviněného v přípravném řízení, že si byl při prodeji vědom, že návyková látka není určená pro mladistvého, protože ji bude dále prodávat, z čehož plyne, že věděl, že bude užívána někým dalším. Za podstatnou pro správnost závěru soudu a vyvracející obhajobu obviněného státní zástupce považoval předávku peněz od poškozené, která proběhla za přítomnosti dovolatele, jenž si z toho mohl být vědom, že právě ona zakoupila návykovou látku a jí bude předána, což vylučuje tvrzení obviněného, že se až v průběhu trestního řízení dověděl, že droga byla předána poškozené. Státní zástupce poznamenal, že obviněný neformuloval konkrétní rozpor mezi rozhodným skutkovým zjištěním s obsahem některého z provedených důkazů, ale jen paušálně předkládal vlastní závěry ohledně hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/2022), což značí, že argumentace obviněného se s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neshoduje.

9. Námitky podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce shledal uplatněné v souladu s jeho zákonným vymezením, neztotožnil se však s nimi, protože existencí příčinné souvislosti se podrobně a věcně přiléhavě zabýval odvolací soud, jenž s ohledem na její obecné vymezení a okolnosti posuzovaného činu příčinnou souvislost mezi jednáním obviněných a způsobeným následkem dovodil. Rozvedl, že nedbalost obviněného a mladistvého ve vztahu k nastalému následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozené je založena tím, že ač věděl, že jde o zásadní objem návykové látky, tuto prodal nezletilé poškozené, u níž nezohlednil její zdravotní stav, zejména jí neposkytl ani žádné vysvětlení či poučení. Skutečnost, že sama chtěla uvedenou látku požít v nadměrném množství, podle státního zástupce na závěru o zavinění obviněného nic nemění, protože byl zcela netečný k tomu, jak s drogou naloží. Tímto laxním přístupem u ní došlo k následku v podobě těžké újmy na zdraví.

10. Státní zástupce shledal, že odvolací soud pro své závěry správně vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 11 Tdo 458/2024, ve kterém byl posuzován obdobný skutkový děj, a neopíral se o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 744/2017, na něž poukazoval obviněný v dovolání, protože na okolnosti zjištěné v nyní projednávané věci nedopadá. Státní zástupce shledal, že u obviněného je dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem, který způsobil z nedbalosti, neboť mohl a měl vědět, že je možné, aby nastal těžší následek v podobě těžké újmy na zdraví poškozené.

11. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř.

12. Obviněný, jemuž bylo toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, se k němu do doby konání neveřejného zasedání před Nejvyšším soudem nevyjádřil.

IV. Formální důvody dovolání

13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

14. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.), zejména je důležité, že ho lze podat jen na základě důvodů zákonem vymezených v § 265b odst. 1 a) až m), odst. 2 tr. ř., Nejvyšší soud je těmito důvody a jejich odůvodněním v rámci své přezkumné rozhodovací činnosti vázán (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, neboť pouze tehdy může po věcné stránce dovolání přezkoumat. Jen faktická existence některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je totiž zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. a není, a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.

15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu (provinění), jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (provinění). Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).

16. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Na základě uvedeného důvodu soud posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dovolání podle tohoto důvodu lze vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též

„jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

17. Pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je rozhodný zásadně skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud je nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.). Hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. je právem a povinností soudu prvního stupně, jehož postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/1999, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94).

18. Výjimku z těchto pravidel lze připustit toliko v případě nesprávné realizace důkazního řízení, má-li za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, zejména stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů proto přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, či ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05; též usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03, aj.). V. K obsahu dovolání

19. Z obsahu podaného dovolání plyne, že obviněný prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal s odkazem na konkrétní důkazy, že z provedeného dokazování nevyplývá, že droga, jíž prodal mladistvému, je určena pro poškozenou, a tudíž ani nemohl vědět, jak s ní naloží. Posouzením takto formulovaných výhrad lze shledat, že po formální stránce korespondují s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, že skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, protože v posuzované věci je právě zjištění, za jakých podmínek, komu obviněný drogu prodal, zásadní skutečností pro právní závěr, zda obviněný nese trestní odpovědnost za vniklý následek v podobě těžké újmy na zdraví, která u poškozené nastala v důsledku požití drogy od něj zakoupené. Proto Nejvyšší soud posuzoval důvodnost takto vytknutých nedostatků.

20. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení není hodnotit či přehodnocovat důkazy provedené soudy nižších stupňů, ale zabývat se správností takového hodnocení z hledisek a principů stanovených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, i usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03). Proto posuzuje, zda proces dokazování a jeho výsledky odpovídají zákonem stanoveným principům, zejména zda nenesou znaky jednostrannosti, tendenčnosti či libovůle.

21. K výhradám obviněného je třeba nejprve zmínit, že z obsahu odvolacím soudem učiněných skutkových zjištění se podává, že mladistvému prodal 2 gramy drogy extáze v krystalické podobě, a že předtím od něj převzal částku 1.600 Kč na nákup této drogy určené pro poškozenou BBBBB. Je tedy zřejmé, že výhrady obviněného směřující proti tomu, že soudy vadně hodnotily důkazy pro závěr, že poškozené drogu prodal, respektive že to byl on, kdo ji poškozené předal a věděl, pro koho je určena, nemají podklad v učiněných skutkových zjištěních, protože se zcela rozcházejí s tím, co bylo výsledkem dokazování.

22. Jestliže obviněný vytýkal, že mu mladistvý neřekl, pro koho drogu má, a on nevěděl, a ani vědět nemohl, jak s ní naloží, případně, že nevěděl, že šlo o peníze poškozené, a zjistil to až v rámci trestního řízení, taková obhajoba nemá podklad v provedených důkazech, jež soud prvního stupně prováděl v souladu se všemi procesními zásadami, o čemž svědčí obsah rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je patrné, jak při provádění a hodnocení důkazů postupoval.

23. Soud prvního stupně se zabýval v rámci provedeného dokazování především okolnostmi, za kterých k prodeji a předání drogy a peněz za ni došlo, a jím učiněné závěry v tomto směru mají podklad ve výsledcích provedeného dokazování, zejména ve výpovědi mladistvého a svědkyně CCCCC, FFFFF (pseudonym), DDDDD, EEEEE a M. D. (viz body 4. až 12. rozsudku), prováděl i listinné důkazy a vycházel rovněž ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví (viz body 13. až 20. rozsudku). Způsob, jakým soud tyto důkazy hodnotil, pochybnosti nevzbuzuje, ostatně obviněný takové námitky proti postupu soudů při hodnocení důkazů ani nevznesl. Přesto lze pro úplnost konstatovat, že soud pro své závěry vycházel i z telefonické komunikace mladistvého a též i poškozené a dalších svědků a vysvětlil, podle kterých důkazů shledal, že se obviněný jako prodejce drogy extáze v krystalické podobě při jejím předávání mladistvému dověděl, že je určena poškozené, která ji prostřednictvím mladistvého zaplatila. Pro své závěry soud bral do úvahy veškeré informace, které pramenily ze souhrnu ve věci zajištěných a provedených důkazů, neboť kromě výpovědí obviněného, mladistvého a svědeckých výpovědí vycházel i z dat obsažených v mobilních telefonech obviněného a mladistvého, které korespondovaly s daty z mobilních telefonů jednotlivých svědků (viz bod 22. rozsudku nalézacího soudu). Všechny z těchto důkazů zjištěné skutečnosti hodnotil a při jejich posuzování postupoval způsobem, který vyjádřil v bodě 21. svého rozsudku, jímž vysvětlil, že okolnosti, jak je vyjádřil ve skutkových zjištěních, vycházejí z důkazů ve věci provedených.

24. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z podnětu státního zástupce, jenž odvolání podal v neprospěch obviněného, a v souladu s jeho názorem rozsudek způsobem shora uvedeným změnil, kdežto odvolání dalších dvou odvolatelů jako nedůvodná zamítl. Pokud vyhověl státnímu zástupci a doplnil skutková zjištění o část popisující následky užití drogy poškozenou, její následnou intoxikaci a z ní plynoucí těžkou újmu na zdraví, opíral se o zjištění učiněná soudem prvního stupně i s odkazem na jím provedené dokazování, zejména však v bodě 13. svého rozsudku rozvedl důkazy, které si za účelem uvedené změny sám provedl. Právě tyto závěry obviněný v dovolání napadá, protože odmítá svou trestní odpovědnost za újmu, která u poškozené v důsledku požití jím poskytnuté drogy vznikla, a to s tvrzením, že neměl žádnou vědomost, že drogu předanou mladistvému obdrží poškozená. Výsledky provedeného dokazování, jak k nim soudy obou stupňů došly, obhajobu obviněného uplatňovanou v předchozích stádiích trestního řízení vyvracejí. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu svědčí o tom, že se zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi a bral mimo jiné do úvahy zkušenosti obou pachatelů a znalost prostředí, v němž drogy distribuovali (srov. bod 22. rozsudku soudu prvního stupně a bod 16. rozsudku odvolacího soudu).

25. Posoudí-li se ze všech těchto skutečností námitky obviněného podřazené pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze jim přiznat důvodnost, protože nekorespondují s výsledky provedeného dokazování, z něhož nevyplývá žádné extrémní porušení zásad a pravidel upravujících postupy při hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.), protože soudy obou stupňů postupovaly transparentně a jejich závěry jsou předvídatelným výsledkem postupů, které odpovídají obsahu provedených důkazů [srov. např. nález ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 1963/13], neboť jejich postup při hodnocení důkazů vychází z racionálního a logického základu [srov. např. nález ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, či usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05]. Zejména soud prvního stupně všechny důkazy procesně správným způsobem provedl, následně je vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Z přezkoumávaných rozhodnutí i obsahu spisu je zřejmé, že soudy při objasňování skutkového stavu a hodnocení důkazů dostály všem svým povinnostem. Nejvyšší soud neshledal ani nedostatky, které by svědčily o porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí plyne dodržení pravidel stanovených v § 125 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03), a nezjistil ani známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a tudíž uzavřel, že v této věci nejde ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).

26. Nevyšší soud proto shledal, že nešlo o exces ani nedošlo ke zjevnému rozporu při zjišťování skutečností určujících pro naplnění znaků zločinu, jímž byl obviněný uznán vinným. Výsledky provedeného dokazování byla vyvrácena jeho obhajoba, že by nevěděl, že peníze na drogu získané od mladistvého byly penězi poškozené, jíž mladistvý drogu za ně přijatou předal. Ze všeho plyne, že obviněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.

27. Jestliže obviněný s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. brojil proti existenci příčinné souvislosti mezi jemu za vinu kladeným jednáním a újmou na zdraví poškozené, naplnil tím tento důvod dovolání, neboť vytýkal nedostatky vztahující se k právnímu posouzení věci, a Nejvyšší soud z tohoto podnětu posuzoval jejich důvodnost. Řídil se přitom zásadou, že podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, jenž Nejvyšší soud nemůže měnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.).

28. K právním výhradám obviněného je třeba zmínit, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a tím způsobí těžkou újmu na zdraví. U základní skutkové podstaty podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku jde o úmyslný trestný čin pro naplnění, a tedy se vyžaduje úmyslné zavinění, pokud se však jedná o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odstavce 3 písm. a) citovaného ustanovení, může být těžká újma na zdraví (§ 122 odst. 2 tr. zákoníku) způsobena i z nedbalosti ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku.

29. Nejvyšší soud považuje za nutné též zdůraznit, že odvolací soud zavinění obviněného k posuzovanému následku shledal ve formě nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak podrobně vysvětlil v bodě 23. svého rozsudku. Správně uzavřel, že obviněný nechtěl poškozené způsobit těžkou újmu na zdraví a s takovým následkem nebyl ani srozuměn, avšak vzhledem k okolnostem a osobním poměrům obviněného měl a mohl způsobení těžšího následku předpokládat. Poškozené obvinění prodali extázi v množství 2 g, což podle závěrů znaleckého posudku čtyřikrát převyšuje minimální smrtelnou dávku této drogy, a tedy důvodně shledal, že obvinění měli možnost předvídat, že u poškozené může v důsledku aplikace této psychotropní látky nastat vážná porucha zdraví nebo smrt.

Přiléhavě přitom odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012 Sb., podle kterého každý prodejce drogy zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Na uvedených závěrech nic nemění ani špatný psychický stav poškozené, neboť u konzumentů či zájemců o drogy je běžným předpoklad jejich psychické lability. Obviněný tedy mohl vzhledem ke svým osobním poměrům předpokládat, že si je od něj uživatel může kupovat právě z důvodu svého špatného psychického stavu.

Stejně tak může předpokládat, že prvouživatel drogy bez poučení, jak drogu bezpečně užít, ji může aplikovat způsobem nebo v množství, které povede ke vzniku závažných zdravotních následků, a to zvlášť za situace, kdy je prvouživatelem dítě, u něhož se může obzvláště větší dávka drogy promítnout do zdravotního stavu. Na podrobné argumenty odvolacího soudu lze pro stručnost odkázat s tím, že s ohledem na zjištěné okolnosti obviněný poškozené nechtěl vzniklou újmu způsobit, ale vzhledem k okolnostem a svým poměrům s takovým následkem mohl počítat.

Obviněný věděl, že celá dávka, tj. 2g extáze v krystalické podobě, je s ohledem na to, že za ni od ní převzal prostřednictvím mladistvého částku 1.600 Kč, určena pro ni a že si ji převzala. Proto odvolací soud důvodně rozvedl, z jakých důvodů dospěl k závěru, že obviněný sice nevěděl, že k těžké újmě u poškozené může dojít, s ohledem na své osobní poměry to však vědět měl a mohl, protože znal účinek takové látky, obzvláště v množství, jež jí zprostředkoval, které již při hmotnosti 0,5 g může člověku přivodit smrt, a tedy měl a mohl vědět, že takový následek může nastat, a to obzvláště v situaci, kdy poškozené bylo 16 let a obviněný ničím nezajistil, aby byla o těchto účincích informována, ač takové poučení bylo nezbytné právě proto, aby k tragickým následkům, které jsou u uvedeného množství při jednorázovém užití zcela předvídatelné.

Není proto třeba pochybovat, že obviněný k následku jednal za splnění zákonných podmínek § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v nevědomé nedbalosti.

30. K objektivní stránce posuzovaného zločinu je vhodné zmínit, že podle tzv. právní věty uvedené v rozsudku odvolacího soudu obviněný její znaky naplnil v alternativě, že neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku a způsobil tímto činem těžkou újmu na zdraví. Prodání ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku vyjadřuje situaci, kdy prodávající již drogu odevzdal kupujícímu za dohodnutou peněžní protihodnotu. Nemusí jít o konečný prodej, ale může jít i o prodej mezi výrobcem a osobou zajišťující prodej, kterou může být tzv. dealer nebo i osoba, která předmětnou látku dále distribuuje jednotlivým dealerům. Zprostředkováním se rozumí jakékoli zajištění kontaktu mezi jednotlivými osobami zabývajícími se nakládáním s omamnou nebo psychotropní látkou…, jestliže předmětem je dodání takové látky. Zpravidla půjde o zprostředkování mezi prodejcem, jímž může být výrobce, ale i překupník nebo tzv. dealer, a kupujícím (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3711, 3712). Obviněný tedy v této věci jednal v pozici dealera, jenž poškozené drogu zprostředkoval.

31. Jednání obviněného odvolací soud i soud prvního stupně popsaly shodně v tom, že převzal od mladistvého částku ve výši 1.600 Kč určenou na nákup extáze, při kteréžto předávce se od mladistvého dozvěděl, že krystalická forma drogy není určena pro něj, ale pro poškozenou BBBBB, která si ji po převzetí od mladistvého téhož dne kolem 20:00 hodin ve svém bydlišti ve XY na ulici XY č. p. XY v množství přibližně 1 gramu rozmíchala s džusem a tento nápoj ihned zkonzumovala, což vedlo k následku, který dovolací soud v posuzovaném rozsudku popsal. Poškozená jím utrpěla vážnou újmu ve smyslu těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, protože v důsledku užití drogy a dalších popsaných zdravotních komplikací u ní došlo k transplantaci jater, což představuje poškození důležitého orgánu. Tento následek je v příčinné návaznosti na jednání obviněného a vše výše uvedené svědčí o tom, že zavinění obviněného zahrnuje všechny znaky charakterizující objektivní stránku posuzovaného zločinu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a jeho následkem (srov. rozhodnutí č. 21/1981 Sb. rozh. tr.), protože prodával-li obviněný uvedeným způsobem drogu, byť prostřednictvím mladistvého, věděl, že je určena v daném množství právě poškozené, a měl a mohl si představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout, resp. že užití drogy, byť v menším množství, ohrozí poškozenou na zdraví.

32. Nelze souhlasit s obviněným, že by za těchto okolností nebyla dána příčinná souvislost jeho jednání se vzniklým následkem. Příčinný vztah znamená souvislost neboli kauzální nexus (nexus causalis), jde o objektivní, kauzální vztah mezi příčinou a následkem, který je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti, např. za újmu nebo za trestný čin. Vyjadřuje, že určitá osoba svým jednáním následek skutečně způsobila a že jednání nese znaky zavinění (srov. rozhodnutí č. 46/1963 a č. 20/1981 Sb. rozh. tr.), požadavek trestněprávně relevantního příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy, jestliže svým protiprávním jednáním, které naplňuje znaky trestného činu, následek důležitý z hlediska skutkové podstaty trestného činu skutečně způsobila. Pro závěr o příčinném vztahu mezi jednáním a následkem postačí, že pachatel svým jednáním vyvolal alespoň jednu z podmínek, které způsobily následek.

33. Při nedbalostním zavinění, o které ve vztahu ke způsobení těžšího následku v dané věci šlo, je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout, což soudy v této věci prokázaly. Určitá skutečnost (okolnost) neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsoben ještě dalšími příčinami (okolnostmi, podmínkami). To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí i další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh.

tr.). Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby. Je rovněž zapotřebí připomenout obecná východiska výkladu příčinného vztahu, který spojuje jednání s následkem. Příčinný vztah (nexus causalis) je (dalším – vedle jednání a následku) obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu, a proto pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Základem příčinného vztahu je teorie podmínky (conditio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.).

V moderní české nauce je teorie podmínky, zakládající v samotném pojetí conditio sine qua non příliš širokou odpovědnost, korigována především za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti (konkrétního zkoumání příčinných vztahů), jakož i zkoumáním vztahu kauzality a zavinění a s ním souvisejícím tzv. přerušením příčinné souvislosti. V příčinném vztahu je třeba především izolovat jednání v trestněprávním smyslu, trestněprávní příčinu a trestněprávní následek (zásada umělé izolace jevů).

Při zkoumání příčinného vztahu z hlediska trestního práva hmotného je podstatou zjišťování trestněprávně relevantního příčinného vztahu mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem (těžším následkem, účinkem, škodlivým následkem atd.) významným pro naplnění znaků konkrétního trestného činu. Proto je třeba v kauzálním vztahu izolovat jednání v trestněprávním smyslu, trestněprávní příčinu a trestněprávní následek (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s.

266, 267).

34. Pro posuzovanou věc je rozhodné, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Není také rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom tedy jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. rozhodnutí č. 47/1970-II.

Sb. rozh. tr.). Pokud má z hlediska vzniku následku příčinný význam i jednání jiné osoby než dovolatele, není to důvodem k tomu, aby dovolatel nebyl uznán vinným, a to zejména za situace, kdy ona jiná osoba není ani trestně stíhána (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1300/2003). Příčinná souvislost by se přerušila (nedospěla by až k účinku), např. tehdy, kdyby tu byla další příčina jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele.

35. Příčinnou souvislost v dané věci soudy zkoumaly a dospěly k závěru, že bez jednání obviněného a mladistvého by k těžké újmě na zdraví poškozené nedošlo (srov. bod 23. rozsudku soudu prvního stupně a 17. napadeného rozsudku odvolacího soudu). Obviněný byl distributor drog, prodával je, jak se ve skutkových zjištěních podává mimo jiné i prostřednictvím mladistvého, který zajišťoval zájemce o drogy a bral od nich peníze, jež předával obviněnému, který za ně poskytoval dohodnuté drogy. Obdobný způsob prodeje nastal i u poškozené, jak bylo rozvedeno výše. Z uvedených důvodů je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že mezi jednáním obviněného a vzniklou újmou na zdraví u poškozené nedošlo k přetržení příčinné souvislosti, protože to, že si poškozená drogu opatřila proto, aby se pomstila otci nebo se pokusila o sebevražedný akt, anebo se i jinak neodpovědně chovala k účinkům drogy, nepřerušuje příčinnou souvislost. Opodstatněně proto odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 11 Tdo 458/2024, k němuž své argumenty vyložil v bodě 17. svého rozsudku, kde pečlivě srovnával okolnosti, za kterých se odvíjely události v této a srovnávané věci. Důvodně vyložil, z jakých hledisek se nebylo možné opírat o obviněným a soudem prvního stupně preferované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 744/2017, které nepovažoval za srovnatelné z hlediska jiných skutkových okolností (viz bod 21. rozsudku odvolacího soudu). Nebýt v posuzované věci jednání obviněného a mladistvého spočívajícího v zajištění a prodeji drogy, k následku na zdraví poškozené by vůbec nedošlo. Jednání poškozené není možné považovat za výlučnou a samostatnou příčinu, která by způsobila následek bez ohledu na jednání dovolatele, protože k tomu, aby drogu užila, bylo nezbytné, aby ji sehnala, zakoupila a získala do své moci, což zajistili právě obvinění, což bylo jednání, které u ní k vzniklé újmě na zdraví bezprostředně vedlo. VI. Závěr

36. Ze všech popsaných důvodů Nejvyšší soud vytýkané nedostatky nezjistil, naopak shledal, že jak po stránce skutkové, tak odvolací soud i po stránce právní, správně objasnily a posoudily všechny rozhodné skutečnosti a nepochybily, že obviněný nese trestní odpovědnost za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Soudy se s obdobnou argumentací obviněného již vypořádaly a reagovaly na ni, což zpravidla svědčí o zjevné neopodstatněnosti dovolání (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nejvyšší soud, když shledal na základě napadených rozhodnutí a příslušného spisu, že jsou námitky nedůvodné, shledal, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 6. 2025

JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu