8 Tdo 526/2023-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného K. T., nar. XY, občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 68 To 388/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 187/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 3 T 187/2016, byl obviněný K. T. (dále „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že že dne 29. 9. 2016 okolo 9.35 hod. v XY, okres Vsetín, řídil osobní motorové vozidlo zn. XY, RZ XY, a takto jednal přesto, že se v tuto dobu nacházel pod vlivem tetrahydrokanabinolu (THC) v koncentraci 8,2 ng/ml, což bylo množství, které jej z bezpečného ovládání automobilu vylučovalo, přičemž tetrahydrokanabinol je psychotropní látka, zařazená podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v příloze č. 4 v seznamu psychotropních látek č. 4 podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 68 To 388/2017, z podnětu odvolání obviněného podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 222 odst. 2 tr. ř. nově rozhodl tak, že věc obviněného pro shora popsaný skutek, v němž byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, postoupil Městskému úřadu Vsetín, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
4. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce dne 11. 5. 2018 z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. v neprospěch obviněného dovolání (soudu prvního stupně bylo doručeno dne 14. 5. 2018, viz č. l. 115 až 117 spisu), protože se neztotožnil s postoupením věci k vyřízení jako přestupek, ale v činu obviněného shledával ve shodě se soudem prvního stupně trestný čin.
5. Nejvyšší státní zástupce nepřisvědčil odvolacímu soudu zejména v tom, že by škodlivost činu zmenšovala okolnost, že obviněný svým způsobem jízdy nezavdal příčinu k zastavení jím řízeného vozidla, ale šlo jen o běžnou silniční kontrolu, jíž se obviněný podrobil včetně odběru moči a krve, jejímž rozborem bylo zjištěno, že obsahovala 8,2 ng/ml THC. Za nedostatečný označil i argument odvolacího soudu, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracoval na obviněného znalecký posudek bez toho, že by jej osobně prohlédl, a vycházel téměř výlučně z obecného vlivu cannabionoidů na řidiče při řízení vozidel bez zohlednění subjektivního a individuálního vlivu těchto látek na obviněného. Podle nejvyššího státního zástupce tato zjištění odvolacího soudu nepostačují pro závěr, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti. Názor odlišný od soudu druhého stupně podpořil poukazem na usnesení Nejvyššího soudu, a to ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 Tdo 897/2015, a ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 3 Tdo 883/2016, a přirovnal tyto případy k situacím, kdy pachatelé řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, u něhož se za klíčovou hranici považuje hladina alkoholu v krvi nejméně 1,00 g/kg. K okolnostem zjišťování míry ovlivnění jinou návykovou látkou, než alkoholem dovolatel poukázal na rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr., jímž se na rozdíl od odvolacího soudu soud prvního stupně, jenž obviněného uznal vinným přečinem podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, řídil, a dovolatel se s ním ztotožnil v tom, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla ovlivněn návykovou látkou THC natolik, že to vylučovalo jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, jak ostatně potvrdil mimo jiné i policista P. Z., podle něhož měl obviněný rozšířené zorničky a byl roztěkaný.
6. Na základě těchto skutečností dovolatel tvrdil, že odvolací soud zatížil přezkoumávané rozhodnutí zcela extrémní vadou, neboť své rozhodnutí učinil v rozporu se závěry znaleckého posudku, přestože mu nic nebránilo, aby osobní zkoumání obviněného znalcem zadal a doplnil. Tento extrémní nesoulad
7. Z uvedených důvodů dovolatel označil přezkoumávané usnesení o postoupení věci za vadné a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 68 To 388/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný se do okamžiku konání neveřejného zasedání k podanému dovolání, které bylo jemu i jeho obhájci zasláno dne 2. 5. 2023, nevyjádřil. Obviněnému bylo doručováno na adresu trvalého bydliště ve Slovenské republice, avšak, jak se z č. l. 129 spisu podává, pokus o doručení nebyl úspěšný a písemnost byla po marném uplynutí úložní doby dne 26. 5. 2023 vrácena soudu. Obhájce Mgr. Vratislav Urbášek dovolání ve své datové schránce převzal dne 3. 5. 2023 (č. l. 124).
III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. dopadá na případy, v nichž bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. S ohledem na okolnosti v posuzované věci je zřejmé, že výhrady dovolatele mají vztah k alternativě, že odvolací soud rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, ač tak postupováno nemělo být, protože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování soudu o postoupení věci již nelze takový skutek projednat jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění, neboť uplynula zákonná lhůta, a proto měl soud obviněného zprostit obžaloby.
12. Jestliže nejvyšší státní zástupce podal dovolání i s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba zdůraznit, že toto dovolání podal již dne 11. 5. 2018, tedy ve znění trestního řádu účinném do 31. 12. 2021, tj. před jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., která nově pod písmenem g) vložila nový dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat, „jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
13. Důvod původně vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je po zmíněné novele uveden pod písmenem h) téhož ustanovení. Vzhledem k těmto skutečnostem, když podle obsahu dovolání se výhrady dovolatele nikterak nedotýkají okolností, za nichž byly zjišťovány skutkové okolnosti, které ničím nenapadá, lze pro posouzení obsahu dovolání vycházet z dikce důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v době podání dovolání. O něj je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím je možné namítat zásadně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.).
14. Se zřetelem na takto vymezená pravidla Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že nejvyšší státní zástupce oba označené důvody po formální stránce naplnil, a proto Nejvyšší soud posuzoval důvodnost tohoto dovolání.
IV. K dovolacím námitkám
15. Nejvyšší soud předně poukazuje na zásadní nedostatek při předkládání dovolání, protože o dovolání rozhoduje s odstupem více jak pěti let poté, dovolání bylo u soudu prvního stupně nejvyšším státním zástupcem podáno (14. 5. 2018). Nejvyššímu soudu Okresní soud ve Vsetíně věc předložil s dovoláním až dne 31. 5. 2023. Právě tento zcela neúměrně dlouhý časový odstup mezi podáním dovolání a jeho předložením Nejvyššímu soudu se podílí na výsledku rozhodnutí.
16. Dlouhá doba, která uplynula mezi podáním dovolání a předložením věci Nejvyššímu soudu, byla zapříčiněna nepochybně především nedůsledností soudu prvního stupně, který na podané dovolání nikterak nereagoval. Zčásti spočívá i v liknavosti Nejvyššího státního zastupitelství, jež nepředložení dovolání Nejvyššímu soudu urgovalo až dne 30. 3. 2023, když státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství písemně požádala Okresní soud ve Vsetíně o sdělení důvodů, které brání předložení spisu s podaným dovoláním Nejvyššímu soudu k rozhodnutí (č. l. 118), a tuto urgenci zopakovala dne 23. 5. 2023 (č. l. 127). Teprve tehdy okresní soud vyžádal předmětný spis od Městského úřadu ve Vsetíně, u něhož se zjevně nacházel po celou dobu pěti let až do 14. 4. 2023, kdy byl vrácen Okresnímu soudu ve Vsetíně (č. l. 120 až 121), a až tehdy bylo dovolání dne 31. 5. 2023 předloženo Nejvyššímu soudu.
17. Z obsahu trestního spisu se dále podává, že dovolání nejvyššího státního zástupce datované dnem 11. 5. 2018 Okresní soud ve Vsetíně obdržel dne 14. 5. 2018, avšak již předtím, a to dne 6. 4. 2018, spis postoupil Městskému úřadu ve Vsetíně, Odboru pro projednávání přestupků (č. l. 114). Ten ve věci rozhodl příkazem ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. MUVS-S 13949/2018/OSA/Lo/4, jenž nabyl právní moci 2. 6. 2018, kterým uznal obviněného K. T. vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy platném znění. Za tento přestupek mu uložil podle § 90 odst. 1, § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v tehdy platném znění (dále „zákon č. 250/2016 Sb.“), a podle § 125 odst. 5 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v tehdy platném znění (dále „zákon č. 361/2000 Sb.“), správní trest pokuty ve výši 8.000 Kč, kterou byl povinen zaplatit do jednoho měsíce ode dne nabytí právní moci předmětného příkazu na bankovní účet Městského úřadu Vsetín v příkazu uvedený. Dále mu uložil podle § 90 odst. 1, § 35 písm. c) a § 47 zákona č. 250/2016 Sb. a podle § 125 odst. 6 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců od data nabytí právní moci předmětného příkazu. Odpor proti vydanému příkazu obviněný nepodal, proto nabyl dne 2. 6. 2018 právní moci.
18. Nejvyšší soud za těchto okolností k uvedeným zcela neodůvodněným průtahům soudu prvního stupně, které mu znemožnily v dostupné době projednat dovolání, může jen konstatovat, že k řízení o přestupku byla věc postoupena zcela předčasně, ač pro to nebyly důsledně splněny všechny procesní podmínky. Soud prvního stupně pochybil v tom, že věc předal správnímu orgánu přesto, že nepředložil dovolání Nejvyššímu soudu, čímž nerespektoval ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., podle něhož jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.
Z uvedeného vyplývá, že je povinností soudu prvního stupně vyčkat uplynutí lhůty k podání dovolání všem oprávněným osobám, a jakmile tyto lhůty uplynou, je jeho povinností dovolání se spisovým materiálem bez průtahů dovolacímu soudu předložit. Před předložením spisů Nejvyššímu soudu může jen zařídit provedení oprav písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností a splnit požadavky na něj kladené v § 265h odst. 1, 2 tr. ř. Nemůže však tyto povinnosti vztahující se k dovolání zcela ignorovat tak, jak se to stalo v této trestní věci, kde bez ohledu na to, že proti přezkoumávanému usnesení odvolacího soudu ze dne 1.
3. 2018, které obsahuje poučení o dovolání, mohly oprávněné osoby podat v zákonné dvouměsíční lhůtě dovolání (podle č. l. 113 spisu nejvyššímu státnímu zástupci uplynula lhůta k podání dovolání dne 4. 6. 2018, obhájci obviněného rovněž dne 4. 6. 2018; doručenka potvrzující dodání usnesení obviněnému se ve spisu nenachází, avšak ze sdělení okresního soudu a závěrečného referátu k napadenému usnesení je zřejmé, že i jemu bylo zasláno na mezinárodní doručenku dne 3. 4 2018, která byla po vrácení založena do přestupkového spisu), a tedy spis s podaným dovoláním bylo možné Nejvyššímu soudu předložit nejdříve v měsíci červnu 2018.
Zjevné je, že ačkoli neuplynuly lhůty k podání dovolání všem oprávněným osobám, soud prvního stupně již dne 6. 4. 2018 spis sp. zn. 3 T 187/2016 předal Městskému úřadu Vsetín, Odboru pro projednávání přestupků (č. l. 114). Učinil tak zcela v rozporu s uvedenými ustanoveními trestního řádu. Dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve lhůtě stanovené v § 265e odst.1 tr. ř. soud obdržel dne 14. 5. 2018, což sice bylo v zákonné lhůtě pro dovolání, avšak již v době, kdy spisový materiál po jeho odeslání Městskému úřadu Vsetín soud neměl k dispozici.
V dané situaci soud prvního stupně, když dovolání obdržel po odeslání spisu, si mohl spis s odkazem na podané dovolání vyžádat zpět. V takovém postupu mu nic nebránilo, protože městský úřad v té době ještě ve věci nerozhodl, což učinil až příkazem sp. zn. MUVS-S 13949/2018/OSA/Lo/4, dne 22. 5. 2018. Soud však takto nepostupoval a dovolání ponechal bez povšimnutí celých pět let.
19. Popsaným postupem soud prvního stupně porušil povinnosti plynoucí z ustanovení § 265h tr. ř. a nerespektoval podmínky vymezené v § 265e tr. ř. Toto porušení se odráží v dalších souvislostech na jeho nezákonný postup navazujících, neboť platí, že když odvolací soud rozhodne o tom, že se věc podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupí jinému orgánu, jímž by mohl být čin obviněného posouzen jako přestupek nebo kárné provinění (§ 222 odst. 2 tr. ř.), mohou obviněný nebo státní zástupce proti takovému rozhodnutí podat dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr.
ř. Proto i po dobu, než oprávněným osobám uplyne lhůta k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., anebo do doby, než dovolací soud o podaném dovolání rozhodne, je stále vedeno trestní řízení ve smyslu § 12 odst. 10 tr. ř., jehož doba trvání se nezapočítává do běhu lhůty pro projednání přestupku. Uvedené skutečnosti jsou ve svém dopadu významné pro soud prvního stupně, neboť trvání dovolací lhůty, eventuálně podání dovolání, brání v tom, aby mohl předložit – byť pravomocně postoupenou věc – správnímu orgánu dříve, než uplyne lhůta k podání dovolání všem oprávněným osobám, nebo než Nejvyšší soud o dovolání rozhodne, případně, než bude rozhodnuto o jiných mimořádných opravných prostředcích, jestliže se i o nich soud prvního stupně dozví.
Nebylo-li rozhodnuto o dovolání, i v této trestní věci stále trvalo trestní řízení, které v tomto smyslu bránilo tomu, aby bylo o přestupku rozhodnuto. Současně však i tato okolnost pro vlastní následné přestupkové řízení znamenala, že doba trvání trestního řízení se nezapočítávala do běhu promlčecí lhůty pro projednání přestupku [srov. § 30 odst. 1 a), b), zákona č. 250/2016 Sb.]. Z hlediska trestního práva procesního vznikla na základě pravomocného rozhodnutí přestupkového orgánu překážka věci pravomocně rozhodnuté, která by i tehdy, byly-li by pro takový postup splněny podmínky, bránila Nejvyššímu soudu podanému dovolání vyhovět, neboť by v trestním řízení již nemohlo dojít k odsouzení obviněného pro týž skutek a bylo by nutné toto řízení zastavit (srov. rozhodnutí č. 6/2016 Sb. rozh.
tr.). S ohledem na uvedený časový odstup se totiž nyní do rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu promítají i tyto skutečnosti, které svědčí o tom, že obviněný již byl za uvedený skutek v přestupkovém řízení projednán a potrestán, což zakládá nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., protože nelze v tomto řízení pokračovat, neboť by bylo vedeno proti obviněnému, pro němuž dřívější řízení pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno.
20. Rozhodnutí Městského úřadu Vsetín o předmětném přestupku by mohlo být zrušeno opět ve správním řízení, a to na základě podaného odporu, což však bylo možné učinit do 8 dnů od oznámení předmětného příkazu (§ 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění). V posuzované věci obviněný odpor nepodal, a proto příkaz nabyl dne 2. 6. 2018 právní moci a stal se tak i vykonatelným. Uvedenou skutečnost je třeba považovat za zásadní, a to i s ohledem na to, že k rozhodnutí o přestupku došlo již před pěti lety.
21. Z pohledu obecné spravedlnosti je třeba poukázat i na to, že argumenty dovolatele, jimiž v dovolání poukazoval na to, proč se s postupem odvolacího soudu neztotožnil, v současné době ztratily svůj význam s ohledem na změny, které v průběhu doby nastaly v rozhodovací praxi soudů ohledně množství koncentrace psychotropní látky, v důsledku níž se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu.
Zatímco v době, kdy odvolací soud rozhodoval, nebyla soudní praxe zcela jednotná a soudy se řídily tím, jaké poznatky shromáždily ke způsobu jízdy, chování řidiče a jeho psychickému stavu v každé konkrétní věci (zde srov. strany 4 až 7 rozsudku soudu prvního stupně a body 7. až 11. napadeného usnesení), stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020 (uveřejněno pod č. S 2/2020 Sb. rozh. tr.) došlo k významnému posunu v posuzování této otázky. Uvedeným bylo vysloveno, že řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jestliže koncentrace v krevním séru dosáhne nejméně 10 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC). Současně bylo nově oproti předchozí právní úpravě platné v době rozhodování soudů nižších stupňů stanoveno, že závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, aniž by bylo třeba opatřovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou.
Ke zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie by bylo nutné přistoupit pouze v případech ve stanovisku výslovně vypočtených, a to když bude přicházet v úvahu odlišná právní kvalifikace skutku závislá na posouzení otázky příčetnosti, nebo bude třeba řešit otázku závislosti řidiče na návykových látkách v souvislosti s možností uložení ochranného opatření v podobě ochranného léčení, nebo bude zjištěno současné užití jiné návykové látky a alkoholu a závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi nebo hodnotou koncentrace jiné návykové látky v jeho krevním séru, popřípadě bude potřeba psychiatrického zkoumání řidiče odůvodněna jinými skutečnostmi (např. nestandardním chováním řidiče neodpovídajícím zjištěné menší koncentraci návykové látky apod.).
Žádné z těchto okolností však v posuzované věci nenastaly.
22. Z těchto důvodů postrádají výhrady dovolatele proti nesprávnosti úvah odvolacího soudu svůj význam a smysl. Navíc je možné zmínit, že pokud byla u obviněného zjištěna hladina THC v koncentraci 8,2 ng/ml, šlo o množství, u něhož v době, kdy k činu došlo, záleželo vždy na posouzení všech rozhodujících kritérií ve smyslu tehdejší judikatury, jak opodstatněně poukazoval nejvyšší státní zástupce v dovolání. Lze jen připomenout, že právě odvolací soud zdůrazňoval to, že obviněný jako řidič motorového vozidla způsobem své jízdy nezavdal příčinu k zastavení policejní hlídkou, ale byl kontrolován při běžné namátkové silniční kontrole. Sám policistům potvrdil, že předchozího večera doma kouřil marihuanu, což doložil i následující test a výsledky odběru krve a moči, které byly pozitivní na přítomnost cannabis. Jeho chování nevykazoval žádné zjevné známky ovlivnění a na veškerá jednání reagoval zcela přiměřeně situaci. Z uvedených důvodů postrádá význam i skutečnost, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, obviněného osobně nevyšetřil. Odvolací soud se řídil do té doby platnou judikaturou (viz rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, uveřejněné pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010, či ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015). S ohledem na argumentaci odvolacího soudu a jím vyslovené úvahy je zřejmé, že se jeho závěry v posuzované věci nevymykaly tehdy platným zásadám, a proto bylo možné s ohledem na konkrétní podmínky v této trestní věci akceptovat názor, že obviněný sice řídil pod vlivem návykové látky THC, ale nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, jak je vyžadován z hlediska naplnění znaků objektivní stránky tohoto přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek [podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.], o němž je tento orgán příslušný rozhodnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 222 odst. 2 tr. ř.
23. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce považoval za neopodstatněné a podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu