Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Otčenáška, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. srpna 2024 č. j. 30 A 51/2024-18, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 56a odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení s tvrzením, že byla porušena jeho základní práva, a to právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu soutěže politických sil v demokratické společnosti podle čl. 22 Listiny. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení § 56a odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon").
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel se návrhem u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zakázal volební straně (koalici SPD, Trikolora a Pro) ve volební kampani ve volbách do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje používat v jakékoliv formě propagace vyobrazení zakrváceného černocha s nožem a s nápisem: Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší "chirurgové" z dovozu. Krajský soud napadeným usnesením návrh odmítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Odmítnutí návrhu odůvodnil zjištěním, že navrhovatel se domáhá něčeho, co soud není oprávněn učinit, k čemu nemá zákonem stanovenou pravomoc, přičemž nedostatek pravomoci představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. V závěru stěžovatele poučil, že proti usnesení lze podat kasační stížnost.
3. Stěžovatel zastává názor, že neumožňují-li volební zákony zasáhnout do volebního procesu ještě ve fázi vedení volební kampaně před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci namítaného či podobného závadného chování volebních subjektů či podobné jiné závažné závady vedení volební kampaně, pak takové zákony trpí ústavně významným deficitem. Je přesvědčen, že vada § 56a odst. 4 volebního zákona (viz níže) neznamená, že mu soud nemůže soudní ochranu poskytnout. Krajský soud neměl jeho návrh odmítnout jako nejasné podání, ale měl věc meritorně projednat jako podání ve věcech volebních a shledat, že jím požadovaná soudní ochrana je požadována v daném případě oprávněně, či nikoliv. Za petit ústavní stížnosti stěžovatel připojil VII. část obsahující další prostředky, kterými se volební strana začala prezentovat po odeslání jeho návrhu ke krajskému soudu.
4. Stěžovatel uznává, že v napadeném usnesení je uvedeno, že je proti němu přípustná kasační stížnost. Je však přesvědčen, že byl vadně poučen, neboť podstatou řízení byla věc volební a upozorňuje, že kasační stížnost ve volebních věcech je nepřípustná. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. Vol 1/2006.
5. Pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky, žádá, aby Ústavní soud projednal ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to jako věc, která podstatným způsobem přesahuje jeho zájmy.
6. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení § 56a odst. 4 volebního zákona, který podle něj obsahuje jediné pravidlo pro obsah volební kampaně, avšak volební zákon nijak nezaručuje a neumožňuje potrestat ty subjekty volebního procesu, které se rozhodnou toto pravidlo překročit, a závadné chování zakázat. Je přesvědčen, že jde o vadu volebního zákona, resp. všech volebních zákonů, na jejichž základě se konají volby v České republice, a že tento stav je protiústavní, a to v souvislosti se zpřísněním standardu volebního přezkumu zavedeného od 1. 1. 2017.
7. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti a zda jsou dány procesní předpoklady jejího projednání. Ústavní soud posoudil splnění těchto předpokladů a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu právně zastoupen. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 téhož zákona však Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným.
8. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat [srov. usnesení ze dne 27. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 2947/20 nebo ze dne 10. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 196/21 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
9. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel předložil ústavní stížnost obsahově zcela shodnou s ústavní stížností jeho právní zástupkyně, která byla vedena pod sp. zn. I. ÚS 2277/24 (včetně tvrzení, že krajský soud projednával jeho věc jako nejasné podání, což platilo pro věc právní zástupkyně), podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 2311/24 , II. ÚS 2312/24 , II. ÚS 2327/24 , III. ÚS 2330/24 ,
,
III. ÚS 2414/24 ,
IV. ÚS 2417/24 ,
III. ÚS 2422/24 ,
I. ÚS 2427/24
. Usnesením ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 2277/24 byla ústavní stížnost právní zástupkyně stěžovatele odmítnuta jako nepřípustná. Toto usnesení se vypořádalo s argumentací stěžovatelky shodnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti, včetně návrhu na případné projednání ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrhu na zrušení § 56a odst. 4 volebního zákona (viz bod 11. až 18.), tudíž Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod se odchýlit od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 , ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 a dalších).
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení § 56a odst. 4 volebního zákona, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti, a proto ho Ústavní soud taktéž odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu