Rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu o ukončení administrace žádosti o poskytnutí dotace podle § 11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, je rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
Rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu o ukončení administrace žádosti o poskytnutí dotace podle § 11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, je rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
[23] Nejvyšší správní soud proto hodnotil,
zda oznámení stěžovatele o ukončení administrace žádosti představuje rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., resp. zda je proti takovému rozhodnutí přípustný opravný prostředek a má
o něm rozhodovat Ministerstvo zemědělství,
jak ve svém usnesení dovodil městský soud.
[24] Městský soud svůj závěr o odmítnutí
žaloby a postoupení věci Ministerstvu zemědělství k rozhodnutí o odvolání založil na veřejnoprávní povaze fondu i řízení o poskytnutí dotace (§ 11 odst. 2 a 3 a § 13a zákona
o Státním zemědělském intervenčním fondu). Uzavřel, že v řízení o poskytnutí dotace
je žalovaný povinen vydat rozhodnutí, proti
němuž je přípustný opravný prostředek, protože zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu podání opravného prostředku nevylučuje (§ 81 odst. 1 správního řádu).
Pravidla sice v části A odst. 3 písm. b) stanoví,
že se na poskytování dotací nevztahuje správní řád, činí tak ovšem bez opory v zákoně.
Vzhledem k tomu, že výluky z působnosti
správního řádu jsou taxativně vymezeny
v § 11 odst. 3 zákona o Státním zemědělském
intervenčním fondu, nelze je úpravou obsaženou v interním předpisu (Pravidlech) podle městského soudu rozšiřovat. (...)
V.A Povaha „oznámení o ukončení ad-
ministrace žádosti o dotaci“
[27] Pro finanční zabezpečení zvlášť stanovených úkolů a hospodaření s prostředky
pro ně určenými se zřizují státní fondy jako
právnické osoby. Každý státní fond se zřizuje
zákonem [§ 28 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb.,
o rozpočtových pravidlech a o změně některých zákonů (rozpočtová pravidla)]. Šestý odstavec citovaného ustanovení pak uvádí, že
„[p]oskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního fondu včetně způsobu jejich poskytnutí upraví zvláštní právní
předpis“. Na poskytování dotací ze státního
fondu se tak nevztahuje § 14 rozpočtových
pravidel; v projednávaném případě se tedy
neuplatní výluka ze soudního přezkumu na
rozhodnutí o poskytnutí dotace ze státního
fondu dle § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel
(viz obdobně rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 1. 2013, čj. 7 As 173/2012-44).
[28] Z § 1 odst. 1 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu vyplývá, že se
zřizuje Státní zemědělský intervenční fond.
„Fond je právnickou osobou se sídlem v Praze. Fond náleží do působnosti Ministerstva
zemědělství.“
[28] Z § 1 odst. 1 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu vyplývá, že se
zřizuje Státní zemědělský intervenční fond.
„Fond je právnickou osobou se sídlem v Praze. Fond náleží do působnosti Ministerstva
zemědělství.“
[29] Fond podle § 1 odst. 2 zákona o Státním
zemědělském intervenčním fondu „v souladu s právními předpisy, právem Evropských
společenství a mezinárodními smlouvami,
kterými je Česká republika vázána“, mj.
„rozhoduje o poskytnutí dotace a kontroluje
plnění podmínek poskytnutí dotace“ [písm. a)]
a „provádí programy strukturální podpory
podle zvláštního právního předpisu a Program rozvoje venkova podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství
upravujícího podpory pro rozvoj venkova
z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen ,Program rozvoje venkova‘)“ [písm. l)]. Zvláštním právním předpisem je v tomto smyslu zákon č. 252/1997 Sb.,
o zemědělství, který v ustanovení § 2c odst. 1
uvádí, že „Programem strukturální podpory
a Programem rozvoje venkova [...] se rozumí
soubor opatření k provádění politiky podpory zemědělství v oblastech méně příznivých
pro zemědělství, podpory rozvoje navazujících odvětví a podpory rozvoje venkova.“
[30] Pro oblast poskytování dotací obsahuje zásadní právní úpravu ustanovení § 11
zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu. Podle prvého odstavce poskytuje
fond „dotace v souladu s tímto zákonem, zákonem o zemědělství, nařízeními vlády vydanými k jejich provedení a podle přímo
použitelných předpisů Evropských společenství upravujících financování společné zemědělské politiky“. Druhý odstavec stanoví,
že „[p]ři rozhodování o poskytování dotací
má Fond postavení orgánu veřejné správy“.
Konečně z třetího odstavce předmětného
ustanovení plyne, že „[n]a řízení o poskytnutí dotace a rozhodování v něm se nevztahují
lhůty pro vydání rozhodnutí, ustanovení
o povinnosti umožnit účastníkům řízení
před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit se
k podkladům rozhodnutí, ustanovení o vyrozumění účastníků řízení o provádění dů-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
kazů mimo ústní jednání, ustanovení o provedení záznamu o provedení důkazu listinou a ustanovení o vydání usnesení při provádění důkazu ohledáním věci namístě
podle správního řádu“. Sedmý odstavec citovaného ustanovení pak uvádí, že „při provádění programů strukturální podpory a Programu rozvoje venkova podle zvláštního
právního předpisu postupuje [fond] podle
odstavců 1 až 5 obdobně“.
[31] Na rozhodování podle zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu se
vztahuje správní řád, nestanoví-li tento zákon
jinak (§ 13a tohoto zákona).
[32] Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje, že by oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci bylo rozhodnutím
v materiálním smyslu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), které by zasahovalo do veřejných subjektivních
práv žalobkyně.
[32] Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje, že by oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci bylo rozhodnutím
v materiálním smyslu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), které by zasahovalo do veřejných subjektivních
práv žalobkyně.
[33] Pro zodpovězení této otázky Nejvyšší správní soud vyšel z ustálené judikatury vymezující rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví a zabývající se
interpretací § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle citovaného ustanovení „[k]do tvrdí, že byl na svých
právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení
úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen ,rozhodnutí‘),
může se žalobou domáhat zrušení takového
rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon
jinak“.
[34] Základem pro posouzení věci je v daném případě otázka možnosti soudního přezkumu napadeného aktu (oznámení o ukončení administrace žádosti) vydaného stěžovatelem.
Zákonný rámec pro rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen soudním řádem správním v § 4 ve spojení s § 2. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
zavádí legislativní zkratku „správní orgán“.
Tím se rozumí orgán moci výkonné, orgán
územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán,
pokud jim bylo svěřeno rozhodování o prá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
vech a povinnostech fyzických a právnických
osob v oblasti veřejné správy. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2008,
čj. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS,
uvedl, že „[z]ákonná definice obsahuje tři
prvky: za prvé, jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených.
Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech
a povinnostech fyzických a právnických
osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.“ Přezkumu ve správním
soudnictví může být tedy podrobena taková
činnost, která naplňuje všechny tři citované
definiční prvky. Pro možnost přezkumu činnosti správního orgánu musí vedle těchto tří
znaků přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený
v § 2 s. ř. s., tedy v daném případě musí být
činností správního orgánu dotčena veřejná
subjektivní práva fyzických nebo právnických osob. Lze tedy shrnout, že pro možnost
přezkoumání aktu správního orgánu je nutno,
aby tento akt naplnil kumulativně všechny
čtyři výše uvedené znaky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010,
čj. 2 As 52/2010-59, č. 2133/2010 Sb. NSS).
[34] Základem pro posouzení věci je v daném případě otázka možnosti soudního přezkumu napadeného aktu (oznámení o ukončení administrace žádosti) vydaného stěžovatelem.
Zákonný rámec pro rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen soudním řádem správním v § 4 ve spojení s § 2. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
zavádí legislativní zkratku „správní orgán“.
Tím se rozumí orgán moci výkonné, orgán
územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán,
pokud jim bylo svěřeno rozhodování o prá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
vech a povinnostech fyzických a právnických
osob v oblasti veřejné správy. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2008,
čj. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS,
uvedl, že „[z]ákonná definice obsahuje tři
prvky: za prvé, jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených.
Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech
a povinnostech fyzických a právnických
osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.“ Přezkumu ve správním
soudnictví může být tedy podrobena taková
činnost, která naplňuje všechny tři citované
definiční prvky. Pro možnost přezkumu činnosti správního orgánu musí vedle těchto tří
znaků přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený
v § 2 s. ř. s., tedy v daném případě musí být
činností správního orgánu dotčena veřejná
subjektivní práva fyzických nebo právnických osob. Lze tedy shrnout, že pro možnost
přezkoumání aktu správního orgánu je nutno,
aby tento akt naplnil kumulativně všechny
čtyři výše uvedené znaky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010,
čj. 2 As 52/2010-59, č. 2133/2010 Sb. NSS).
[35] Nutnost přezkumu aktů správních
orgánů musí být v neposlední řadě posuzována vzhledem k ústavní povinnosti soudů poskytovat ochranu právům obsažené v čl. 90
Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen „Listina“), jež má na ústavní úrovni zásadní význam pro činnost správních soudů, když stanoví, že „[k]do tvrdí, že
byl na svých právech zkrácen rozhodnutím
orgánu veřejné správy, může se obrátit na
soud, aby přezkoumal zákonnost takového
rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“ Tímto
ustanovením Listina zakládá pravidlo „presumpce přezkumu“, které stanoví správním
soudům povinnost podrobit přezkumu akty
veřejné moci, pokud jejich přezkum není zákonem výslovně vyloučen.
[35] Nutnost přezkumu aktů správních
orgánů musí být v neposlední řadě posuzována vzhledem k ústavní povinnosti soudů poskytovat ochranu právům obsažené v čl. 90
Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen „Listina“), jež má na ústavní úrovni zásadní význam pro činnost správních soudů, když stanoví, že „[k]do tvrdí, že
byl na svých právech zkrácen rozhodnutím
orgánu veřejné správy, může se obrátit na
soud, aby přezkoumal zákonnost takového
rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“ Tímto
ustanovením Listina zakládá pravidlo „presumpce přezkumu“, které stanoví správním
soudům povinnost podrobit přezkumu akty
veřejné moci, pokud jejich přezkum není zákonem výslovně vyloučen.
[36] K tomu zdejší soud ve shora uvedeném rozhodnutí čj. 4 Ans 9/2007-97 uvedl, že
„[p]rincip presumpce přezkoumatelnosti
rozhodnutí správního orgánu hraje dále ro-
li širšího interpretačního vodítka pro případ
pochybností o rozsahu kompetence správních soudů: v pochybnostech je nutné přezkum umožnit“. Není tedy možné připustit
takový restriktivní výklad, který by vedl
k omezení přístupu k soudu a zbavení fyzických a právnických osob právní ochrany.
Ústavní povinnost obsažená v čl. 36 odst. 2
Listiny se odráží v § 6 s. ř. s., který stanoví, že
„[z] rozhodování ve správním soudnictví
jsou vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento
nebo zvláštní zákon“. V souladu s uvedenými
ústavně zakotvenými principy je nutno i toto
ustanovení vykládat restriktivně a ze soudního přezkumu tak vyloučit pouze ty případy,
které byly explicitně označeny zákonodárcem. Při řešení těchto otázek je možno odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu, opírající se též o judikaturu
Ústavního soudu (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs
86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS., rozsudek
ze dne 15. 12. 2005, čj. 3 As 28/2005-89,
č. 809/2006 Sb. NSS, rozsudek ze dne 29. 3. 2006,
čj. 2 Afs 183/2005-39, č. 886/2006 Sb. NSS).
[37] Pro úplné posouzení dané věci je
proto nutno zkoumat, zda napadený akt fondu naplňuje znaky rozhodnutí správního orgánu, jak byly uvedeny shora.
[38] V prvé řadě je třeba posoudit, zda byl
předmětný akt vydán správním orgánem ve
smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Fond je podle § 1 odst. 1 zákona o Státním zemědělském
intervenčním fondu právnickou osobou. Není tedy pochyb o tom, že první podmínka pro
založení soudního přezkumu napadeného
aktu je splněna.
[38] V prvé řadě je třeba posoudit, zda byl
předmětný akt vydán správním orgánem ve
smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Fond je podle § 1 odst. 1 zákona o Státním zemědělském
intervenčním fondu právnickou osobou. Není tedy pochyb o tom, že první podmínka pro
založení soudního přezkumu napadeného
aktu je splněna.
[39] Stejně tak Nejvyšší správní soud nemá pochyb, že při rozhodování o ukončení
administrace žádosti žalobkyně o dotaci rozhodoval fond o právech a povinnostech
žalobkyně spojených s poskytnutím dotace.
Žadateli v průběhu procesu rozhodování
o žádosti přísluší přinejmenším právo na projednání žádosti, právo na registraci, administrativní kontrolu žádosti či právo být vyzván
v případě nedostatků žádosti [část A body
5.3, 5.4 písm. a) Pravidel]. Podepsáním dohody o poskytnutí dotace vznikají osobám další
práva, zejména právo na proplacení dotace
[část A bod 3 písm. k) Pravidel] a povinnosti
s touto dotací spojené (povinnost použít prostředky k určenému účelu, informační povinnost žadatele, povinnost dodržovat při realizaci
projektu principy hospodárnosti, efektivnosti
a účelnosti, strpět kontrolu oprávněných
osob atd. – srov. zejm. část A body 3, 4, 11, 12
a 13). Naopak ukončením procesu administrace žádosti o poskytnutí dotace před uzavřením případné dohody o poskytnutí dotace je
každý neúspěšný žadatel zasažen přinejmenším tím, že přišly vniveč všechny náklady, které vynaložil za účelem získání dotace (vyplňování formulářů, spotřeba kancelářských
potřeb, časové zatížení atp.). Splněna je tak
i druhá podmínka, že fond rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických
osob.
[40] Třetí podmínkou je, že se rozhodování fondu děje v oblasti veřejné správy. Podle § 11 odst. 2 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu má fond „při
rozhodování o poskytování dotací [...] postavení orgánu veřejné správy“. Pod pojmem
„rozhodování o poskytování dotací“ je nutno chápat celý proces počínající od okamžiku podání žádosti o dotaci do případného
rozhodnutí o poskytnutí dotace (uzavření
dohody) a jejího následného proplacení
(§ 11 odst. 4 zákona o Státním zemědělském
intervenčním fondu) či do vydání finálního
rozhodnutí o neposkytnutí dotace (ukončení
její administrace). Nejvyšší správní soud odmítá argumentaci stěžovatele, že úkony fondu ve vztahu k žadateli o dotaci učiněné před
uzavřením dohody o poskytnutí dotace nespadají pod pojem rozhodování o poskytování dotace. I negativní závěr fondu (ukončení
administrace žádosti) odpírající žadateli možnost získat dotaci na připravovaný projekt
představuje autoritativní rozhodnutí, které
se může negativně projevit na právech žadatele o dotaci, neboť mu znemožňuje získat
příspěvek na plánovaný projekt z veřejných
rozpočtů.
[40] Třetí podmínkou je, že se rozhodování fondu děje v oblasti veřejné správy. Podle § 11 odst. 2 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu má fond „při
rozhodování o poskytování dotací [...] postavení orgánu veřejné správy“. Pod pojmem
„rozhodování o poskytování dotací“ je nutno chápat celý proces počínající od okamžiku podání žádosti o dotaci do případného
rozhodnutí o poskytnutí dotace (uzavření
dohody) a jejího následného proplacení
(§ 11 odst. 4 zákona o Státním zemědělském
intervenčním fondu) či do vydání finálního
rozhodnutí o neposkytnutí dotace (ukončení
její administrace). Nejvyšší správní soud odmítá argumentaci stěžovatele, že úkony fondu ve vztahu k žadateli o dotaci učiněné před
uzavřením dohody o poskytnutí dotace nespadají pod pojem rozhodování o poskytování dotace. I negativní závěr fondu (ukončení
administrace žádosti) odpírající žadateli možnost získat dotaci na připravovaný projekt
představuje autoritativní rozhodnutí, které
se může negativně projevit na právech žadatele o dotaci, neboť mu znemožňuje získat
příspěvek na plánovaný projekt z veřejných
rozpočtů.
[41] Tomuto výkladu odpovídá i názor zastávaný konstantní judikaturou Nejvyššího
správního soudu, že poskytování dotací z ve-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
řejných rozpočtů je činností spadající do oblasti veřejné správy, konkrétně do oblasti veřejných financí (srov. shora citovaný rozsudek čj. 2 As 52/2010-59 nebo rozsudek ze dne
28. 4. 2011, čj. 1 As 22/2011-64, č. 2343/2011
Sb. NSS, nebo ze dne 17. 1. 2013, čj. 7 As
173/2012-44). Pojmem veřejné finance rozumí teorie „specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického
systému mezi orgány a institucemi veřejné
správy na straně jedné a ostatními subjekty
na straně druhé“. Obsahem specifických finančních vztahů a operací je přitom mimo jiné stimulace ekonomických subjektů k určitému chování prostřednictvím dotací, pokut
či daní (Hamerníková, B.; Maaytová, A. a kol.
Veřejné finance. 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 11). Veřejné finance definuje
rovněž § 2 písm. f), h) a i) zákona č. 320/2001 Sb.,
o finanční kontrole ve veřejné správě
a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole). Také peněžní prostředky Státního zemědělského intervenčního fondu je
nutno řadit mezi veřejné finance, a to dle
§ 6a zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu a § 3 písm. c) rozpočtových
pravidel, podle něhož jsou peněžní prostředky státních fondů tzv. „jinými peněžními prostředky státu“.
[42] Právní vztah vzniklý poskytnutím dotace je tedy veřejnoprávním vztahem (srov.
i usnesení zvláštního senátu ze dne 7. 5. 2010,
čj. Konf 14/2010-8, č. 2115/2010 Sb. NSS), tím
pádem rovněž rozhodnutí o vyřazení žádosti
žadatele o poskytnutí dotace z procesu administrace této žádosti je rozhodováním v oblasti veřejné správy. I třetí podmínka pro založení soudního přezkumu je tedy splněna.
[42] Právní vztah vzniklý poskytnutím dotace je tedy veřejnoprávním vztahem (srov.
i usnesení zvláštního senátu ze dne 7. 5. 2010,
čj. Konf 14/2010-8, č. 2115/2010 Sb. NSS), tím
pádem rovněž rozhodnutí o vyřazení žádosti
žadatele o poskytnutí dotace z procesu administrace této žádosti je rozhodováním v oblasti veřejné správy. I třetí podmínka pro založení soudního přezkumu je tedy splněna.
[43] Poslední – čtvrtý – znak spočívá
v tom, že činností fondu jsou dotčena veřejná
subjektivní práva fyzických nebo právnických osob. V souladu s Pravidly [část A bod 3
písm. k)] není před podpisem dohody o poskytnutí dotace na dotaci právní nárok. Subjektům žádajícím o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova tedy nepřísluší veřejné
subjektivní právo na poskytnutí dotace.
[44] Samotná existence veřejného subjektivního práva ovšem není nutnou podmín-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
kou pro žalobní legitimaci ve správním soudnictví (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 2. 2010, čj. 7 Afs 15/2007-106,
č. 2066/2010 Sb. NSS). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu pak ve svém usnesení ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42,
č. 906/2006 Sb. NSS, konstatoval, že ke vzniku žalobní legitimace v případě řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu postačuje, pokud se rozhodnutí správního orgánu
negativně projeví v právní sféře žalobce.
[45] Za takový projev pak Nejvyšší správní soud považuje přinejmenším zmaření nákladů spojených s podáním žádosti o dotaci,
jako jsou náklady na realizaci projektu, které
žadatel financuje nejprve z vlastních zdrojů
[část A bod 3 písm. d) Pravidel]. Pokud by
v rámci Programu rozvoje venkova nebyla finanční podpora z veřejných rozpočtů vypsána,
nelze vyloučit, že by žalobkyně o uskutečnění
předmětného projektu vůbec neuvažovala.
Na straně žalobkyně tak došlo k určitému legitimnímu očekávání získání finanční podpory, které ovšem naplněno nebylo a rovněž
tím došlo k negativnímu projevu v její právní
sféře, nemluvě o nezbytných transakčních
nákladech neoddělitelně spojených se samotným podáním žádosti o podporu.
[46] Z uvedeného tedy vyplývá, že byl naplněn i čtvrtý znak, a to, že se jednalo o rozhodnutí správního orgánu, které bylo způsobilé se negativně projevit v právní sféře
žalobkyně. Kumulativním naplněním prvků
obsažených v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 2 je tedy dána přezkumná pravomoc
soudů ve správním soudnictví.
[47] Na tomto místě je opět vhodné připomenout, že ačkoliv v některých případech
není stanoveno právo na poskytnutí určitého
plnění ze strany správního orgánu, přesto se
jedná o rozhodování přezkoumatelné ve
správním soudnictví. Potřeba tohoto soudního přezkumu, jakkoliv omezená na proceduru tohoto rozhodování, je totiž nezbytná přinejmenším z
toho důvodu, že brání
vybočování z mezí zákonnosti při uplatňování veškeré státní moci (zabraňuje svévoli; čl. 2
odst. 2 Listiny), zamezuje diskriminačním
jednáním a omezuje projevy korupce (srov.
Společnost s ručením omezeným SPOLEK EKOLOGICKÝCH ZEMĚDĚLCŮ proti Státnímu
zemědělskému intervenčnímu fondu o poskytnutí dotace, o kasační stížnosti žalovaného. [36] V duchu zaujatého právního názoru
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji dle
§ 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Městský soud v Praze správně posoudil, že povolení výjimky
z čl. 8 odst. 2 vyhlášky OTPP, vydané dle § 169
stavebního zákona z roku 2006, není samostatně přezkoumatelným rozhodnutím ve
smyslu § 65 s. ř. s. Žaloba tedy musela být dle k § 65 odst. 1 soudního řádu správního