11 Tcu 129/2022-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 31. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
rozhodl takto:
Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně
odsouzení občana České republiky P. B., nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu v
Marienbergu, Spolková republika Německo, ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 9 Ls 403
Js 37660/14, se zamítá.
1. Rozsudkem Obvodového soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo,
ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 9 Ls 403 Js 37660/14, který nabyl právní moci dne
24. 8. 2022, byl P. B. uznán vinným profesionálně za účelem výdělku provedenou
krádeží ve 13 případech, profesionálně za účelem výdělku provedeným počítačovým
podvodem ve 27 případech a pokusem o profesionálně za účelem výdělku provedený
počítačový podvod v 5 případech v jednočinném souběhu podle §§ 242 odst. 1, 243
odst. 1, 263 a odst. 1, 2, 263 odst. 3 č. 1, 22, 23, 53 německého trestního
zákona a §§ 1, 105, 74, 17, 18, 21 německého zákona o soudnictví nad mládeží.
Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho)
roku a 9 (devíti) měsíců, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří)
roků.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. B.
dopustil trestné činnosti tím, že :
1.
- v době od 14. 8. 2013 do 28. 10. 2014 odcizil na parkovištích před nákupními
centry v 10 případech tašky z neuzamčených osobních automobilů, zatímco
poškození nakládali svá vozidla nebo zatímco po nakupování vezli nákupní vozíky
zpět do sběrného boxu.
- dne 14. 5. 2014 odcizil tašku paní M. P., kterou na krátkou dobu zavěsila na
kliku svých domovních dveří,
- dne 28. 10. 2014 odcizil tašku paní R. P., kterou nesla přes rameno při
nakládání svého vozidla. V odcizených taškách se nacházely peníze v hotovosti,
průkazy, platební karty a různé jiné předměty. Hodnota odcizených věcí činila
3.343 euro,
V návaznosti na to odsouzený prostřednictvím odcizených EC karet ve 23
případech vybral peněžní částky z bankomatů nebo se o to pokusil, ačkoliv
věděl, že nebyl oprávněn s těmito disponovat, a že na peníze nemá žádný nárok.
Majitelům účtů vznikla škoda ve výši vyzvednuté částky, popř. ve výši částky,
kterou se odsouzený pokoušel vybrat, a to v celkové výši 6.616,25 euro. Ve
všech případech P. B. jednal s úmyslem zajišťovat si opakovanými krádežemi a
výběry peněžní hotovosti prostřednictvím odcizených EC karet nikoli jen
přechodný zdroj příjmů.
2.
dne 18. 12. 2014 v 11:15 hod. odsouzený na parkovišti u obchodu Kaufland v XY,
odcizil z neuzamčeného osobního automobilu Peugeot, reg. zn. XY, dvě tašky
poškozených G. a A.-R. W., zatímco nakládali nákup do vozidla. V odcizených
taškách se nacházely peníze v hotovosti, průkazy a platební karty. Hodnota
odcizených věcí činila 200 euro,
V návaznosti na to odsouzený prostřednictvím odcizené EC karty ve 4 případech
vybral z bankomatu společnosti S. v XY, ve 12:16 hod. ve 12:17 hod., ve 12:18
hod. a ve 12:20 hod. vždy peněžní částku ve výši 500 euro z účtu G.W. u
společnosti Volksbank XY. Rovněž pomocí další odcizené EC karty vybral ve 2
případech z bankomatu společnosti S. v XY, ve 12:22 hod., ve 12:23 hod. a ve 2
případech z bankomatu společnosti S. B. v XY, ve 12:33 hod. a ve 12:34 hod.
vždy peněžní částku ve výši 500 euro z účtu A.-R. W. u společnosti Volksbank
XY. Odsouzený přitom věděl, že není oprávněn s kartami disponovat. Majitelům
účtů vznikla škoda ve výši vybrané částky, a to v celkové výši 4.000 euro. I v
těchto případech odsouzený jednal s úmyslem obstarávat si opakovanými krádežemi
peněžní hotovosti a jejich výběry prostřednictvím odcizených EC karet nikoli
jen přechodný zdroj příjmů.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou
splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne
Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana
České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na
odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i
podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a
druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený
P. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení
se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných
právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle § 205 tr.
zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
podle § 234 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a
odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci však nejsou dány i podmínky materiální povahy.
Odsouzený P. B. se pro svůj prospěch dopustil více protiprávními útoky jednání,
kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Kritérium závažnosti činu tedy
naplněno je. Nikoli však kritérium druhu uloženého trestu. Z obsahu rozsudku
Obvodového soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo, ze dne 16. 8. 2018,
sp. zn. 9 Ls 403 Js 37660/14, jakož i z opisu z evidence Rejstříku trestů z
bodu ad 1) zvláštní části bylo zjištěno, že jmenovanému byl za výše uvedenou
trestnou činnost uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho)
roku a 9 (devíti) měsíců, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří)
roků. Je bez významu skutečnost, že s ohledem na to, že se odsouzený ve
zkušební době podmíněného odsouzení dopustil další trestné činnosti, došlo
usnesením Obvodového soudu v Marienbergu, Spolková republika Německo ze dne 19.
8. 2020, sp. zn. 9 VRJs 32/18 jug., k modifikaci podmíněného trestu odnětí
svobody na trest nepodmíněný.
8. Nejvyšší soud v tomto kontextu připomíná svou ustálenou judikaturu,
podle níž „…se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o
odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest …v trvání
alespoň jednoho roku.“ A tedy „… se rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona vydává
pouze u uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden
rok …“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu
57/2010 a ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013). Obdobný právní názor byl
vysloven v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. v usnesení ze dne
24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006, kdy ve vztahu k hierarchii druhů trestů
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že „…uložený podmíněný trest
odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v
českém trestním právu a vzhledem k jeho konkrétní výměře postup podle shora
uvedeného ustanovení (tj. tehdejšího ustanovení § 4 odst. 2 zákona – nyní jde o
§ 4a odst. 3 zákona) neodůvodňuje.“ K tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 11 Tcu 83/2002, sp. zn. 11 Tcu 51/2005, sp. zn. 11 Tcu 69/2006,
sp. zn. 11 Tcu 14/2007, sp. zn. 11 Tcu 166/2014). Nejvyšší soud v posuzované
věci neshledal důvod ke změně této judikatury.
9. Z těchto důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České
republiky ohledně odsouzeného P. B. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková
soudkyně