11 Tdo 242/2020-1416
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání obviněného M. M., nar. XY, státní příslušník Srbské republiky, trvale bytem Srbsko, XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 15 To 47/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 3/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. M. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 10 T 3/2019, byl obviněný M. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
ačkoli musel vědět, že účinnou látkou drogy marihuany je delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), který se nachází v konopí, které je podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a na seznamu IV. Vyhlášky č. 47/1965 Sb., Jednotné úmluvy o omamných látkách, a samotný delta-9THC je jako psychotropní látka vyjmenován v příloze č. 4 nařízení vlády o seznamech návykových látek, a zařazen na seznamu č. I.
vyhlášky č. 62/1989Sb., Úmluvy o psychotropních látkách, a věděl, že s těmito látkami nebyl oprávněn volně nakládat, protože nedisponoval příslušným oprávněním dle ustanovení § 3 odst. 2, § 4 a § 8 zákona o návykových látkách, přesto minimálně od 16. 3. 2018 do 13:45 hodin dne 23. 5. 2018 v prostorách rodinného domu na adrese XY, XY minimálně za účasti samostatně prověřované A. D., nar. XY, neoprávněně zřídil a provozoval indoorovou pěstírnu konopí za účelem výroby drogy marihuany, přičemž zajišťoval zdárný chod pěstírny a o rostliny konopí pečoval, protože neměl samozavlažovací systém, musel obviněný rostliny pravidelně zavlažovat, hnojit, musel manuálně spouštět a vypínat osvětlení rostlin a pěstírnu hlídat, v sedmnácti pěstebních stanech vybavených elektrickými výbojkami, ventilátory a teploměry s vlhkoměry vypěstoval 144 kusů rostlin zelené barvy o výšce cca 70 cm do 80 cm, 62 kusů rostlin zelené barvy o výšce cca 75 cm, 192 kusů rostlin zelené barvy o výšce cca 80 cm, 125 kusů rostlin zelené barvy o výšce 85 cm, 283 kusů rostlin zelené barvy o výšce cca 85 cm, 62 kusů rostlin zelené barvy o výšce cca 80 cm, tedy celkem vypěstoval 1.339 kusů vzrostlých rostlin o celkové hmotnosti 13.267,7 g, a celkové hmotnosti toxikomanky využitelné separované rostlinné drti 8.734,3 g, ve které byla zjištěna přítomnost 127,35 g delta-9-THC, a to se záměrem rostliny nechat uzrát, sklidit, usušit, odseparovat části vhodné pro toxikomanskou aplikaci a vyrobit drogu marihuanu určenou k distribuci jiným osobám, avšak k dokonání tohoto jednání z důvodu zásahu policejního orgánu nedošlo, pokud by výrobu marihuany obviněný dokončil, mohl by z konopí pěstovaného způsobem, jak do svého zadržení činil, získat 59,122 kg sušeného květenství, tj. toxikomansky využitelné separované rostlinné drti, tj. marihuany, s obsahem 0,86 kg delta-9-THC; již dříve obviněný na místě stejným způsobem vyrobil marihuanu v podobě sušiny zelené barvy o hmotnosti 75,569 g, ve které byla zjištěna přítomnost delta-9-THC o koncentraci 11,3% hmotnostních, tedy 8,539 g delta-9-THC; elektrickou energii potřebnou k chodu pěstírny, podpoře růstu a životu rostlin po celou dobu odebíral z rozvodné sítě, na kterou byla elektroinstalace v domě načerno neměřenou elektrickou přípojkou zhotovenou pomocí elektrického kabelu připojena před rozvodnými hodinami a jističi, aniž by obviněný za odebraný elektrický proud poškozené PREdistribuce, a.
s., IČ: 27376516, platil a odebíral ho s jejím souhlasem, celkem neoprávněně odebral 50,728 MWh elektrické energie, čímž způsobil poškozené PREdistribuce, a.
3. Za to byl obviněný M. M. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let, a podle § 70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku městského soudu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo soudem prvního stupně rozhodnuto též o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce domu na adrese XY, XY, podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku, jakož i o povinnosti obviněného podle § 228 odst. 1 tr. řádu zaplatit poškozené společnosti PREdistribuce, a. s., škodu ve výši 283.033,37 Kč, zatímco poškozená společnost Bachetle Bohemia, s. r. o., byla s uplatněním svého nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Rozsudek městského soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 15 To 47/2019, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že podaným dovoláním brojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, neboť nalézací soud nesprávně jeho jednání zhodnotil jako pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když usoudil, že není pochyb, že by rostliny konopí nebyly úspěšně dopěstovány, neboť výbava pěstírny byla profesionální, funkční, rostlinám se dobře dařilo a bylo o ně řádně a pravidelně pečováno. Tomuto závěru však dle obviněného odporuje provedený důkaz o tom, že se v domě v XY, XY vyskytoval celkem ve 22 případech, přičemž v období od 5. 5. 2018 do 10. 5. 2018 nebyl na uvedené adrese zaznamenán ani jedenkrát. Při ohledání místa činu bylo přitom zjištěno, že pěstírna nebyla vybavena automatickým zavlažovacím systémem ani automatickým větráním, což odporuje závěru, že se jednalo o profesionální a zcela funkční zařízení. Pakliže by byl obviněný pěstitelem a v průběhu agrotechnické lhůty potřebné pro vypěstování zadrženého množství rostlin konopí by absentoval při zavlažování a větrání pěstovaných rostlin po dobu pěti dnů, pak by předmětné rostliny nepochybně uhynuly. Nalézací soud sice dovozuje, že se o dotčené rostliny konopí starala ještě další osoba, pro toto své tvrzení však dle dovolatele nebyl proveden žádný důkaz. V dané věci zajištěnému množství sušiny rostliny konopí tak dle obviněného odpovídá právní kvalifikace toliko podle ustanovení § 283 odst. 2 tr. zákoníku.
6. Nalézací soud současně dle dovolatele dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému závěru, že se tím, že věděl o nelegálním napojení odběru elektrické energie v domě v XY, XY, dopustil přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, byť je tento závěr v rozporu s provedeným důkazem ohledně zjištění o nelegálním odběru elektřiny již v době před příjezdem jeho osoby do České republiky. Nalézací soud dle obviněného pouze nepodloženě dovozuje, že věděl o nelegálním napojení na rozvodnou elektrizační síť, aniž by však ve výrokové části rozsudku tohoto soudu byly uvedeny jakékoli skutkové okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže jeho osobou. Žádným z provedených důkazů totiž nebylo prokázáno, že by o nelegálním připojení na elektrickou síť věděl, či dokonce že by se na tomto nelegálním připojení podílel. Nalézací soud dle dovolatele automaticky domýšlí, že pokud se měl dopouštět jednoho trestného činu, musel se dopustit i druhého trestného činu, je-li shodné místo jejich spáchání, ačkoli závěr o zavinění obviněného nevyplývá z okolností případu a není logicky podložen výsledky provedeného dokazování. Závěrem tak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jednak rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám ve svém písemném vyjádření (viz podání ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 11/2020-25) předně uvedla, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tudíž ani pod důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V daném případě totiž obviněný sice formálně prohlašuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však nikterak nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení, jelikož podstatou jeho dovolací argumentace jsou námitky skutkové povahy, které směřují toliko proti rozsahu provedených důkazů a jejich hodnocení nalézacím soudem, resp. proti skutkovým zjištěním, že se svojí činností spolu se skupinou dalších osob podílel na nelegální činnosti pěstírny konopí v XY a tudíž i na vědomém nelegálním odběru elektřiny. Nalézací soud přitom provedl dokazování řádně a v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, přičemž své úvahy a zjištěné závěry také dostatečně rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a jež odůvodňují naplnění všech znaků skutkové podstaty obou stíhaných trestných činů. Skutkové závěry nalézacího soudu jsou dle státní zástupkyně náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování, přičemž vymezený skutek soud správně zastřešil příslušnými ustanoveními trestního práva hmotného. Stejné stanovisko přitom vyjádřil i soud odvolací, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a vyjádřil se ke všem jeho výhradám, pročež lze na odůvodnění jeho usnesení dle státní zástupkyně plně odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá dle státní zástupkyně Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku. Závěrem tak státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. řádu.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV. Důvodnost dovolání
10. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, nebo ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007).
11. Případy na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je dle dovolacích námitek napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy
provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ.
13. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných či jiných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněným, ale ani žádným jiným v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný v podaném dovolání domáhá.
14. Ve vztahu k námitce obviněného stran nedostatečného posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že závěry nižších soudů o tom, že se v případě pěstírny konopí na adrese XY, XY jednalo o profesionální a zcela funkční zařízení, rostlinám se dařilo dobře a bylo o ně řádně pečováno, pročež neexistuje důvod se domnívat, že by v případě, že by obviněný nebyl v průběhu páchání trestné činnosti zadržen, nemohlo dojít ke kompletnímu (a tedy úspěšnému) dopěstování zajištěného konopí, nejsou podloženy provedenými důkazy, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá.
Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to v bodě 11. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde blíže rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům stran faktické odpovědnosti obviněného za zřízení a provozování dotčené pěstírny konopí, a to i po dobu jeho nepřítomnosti v České republice, když tyto námitky obviněného neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v bodě 11. odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že byť se obviněný v obdobích, kdy prokazatelně pobýval v zahraničí, na chodu pěstírny konopí fakticky nepodílel, byl i přesto odpovědný za její vybudování a následný provoz, neboť z provedeného dokazování jednoznačně plyne, že se na nelegální činnosti předmětné pěstírny konopí v XY podílel spolu se skupinou dalších osob.
V tomto ohledu přitom nelze pominout výsledky sledování domu v XY, XY (ve kterém byla dotčená pěstírna konopí umístěna), z nichž vyplynulo, že obviněný v obdobích, kdy se zdržoval v České republice, do tohoto domu přijížděl obvykle několikrát denně, a to zpravidla společně s osobou A. D., která jej navíc v době, kdy cestoval mimo schengenský prostor, v pěstírně zastoupila. Obviněný byl opakovaně zachycen, kterak do předmětného domu vnáší těžké krabice, kanystry, tekuté látky připomínající hnojiva a další předměty, což ostatně v rámci hlavního líčení i sám připustil.
Podle nalézacího soudu bylo zároveň prokázáno, že do pěstírny docházely minimálně další dvě osoby, z nichž jedna byla ztotožněna jako D. N., kamarád obviněného. Výše uvedený závěr o účasti více osob je navíc podpořen i dalšími provedenými důkazy, zejména odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví genetika, podle kterého byly na různých předmětech pěstírny nalezeny vedle stop DNA obviněného (např. na závlahové pistoli a jezdci pěstebního stanu), na jehož rukách byly objeveny mimo jiné kannabinoidy, i stopy DNA jiných osob.
15. Na základě výše uvedeného je tak dle nalézacího soudu zřejmé, že chod pěstírny konopí, jejíž některé postupy byly automatizované, zatímco jiné bylo potřeba manuálně řídit v časových cyklech (12 h. a 24 h.), byl zajištěn kontinuálně, tedy i v době, kdy obviněný pobýval mimo území České republiky. S výše uvedenou argumentací soudu prvního stupně, jenž na podkladě výsledků provedeného dokazování vyhodnotil obhajobu obviněného (zejména vzhledem k jejím postupným účelovým změnám) jako nevěrohodnou, se přitom jako správnou ztotožnil i soud odvolací s tím, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. řádu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění. Z výstupů provedeného sledování osob a věcí ve spojení se závěry znaleckých posudků a odborných vyjádření je zcela zřejmé, že rozsah trestné činnosti obviněného M., jakož i úloha jeho osoby v této věci, nebyly ani zdaleka zanedbatelné, právě naopak. Uznal-li jej tedy městský soud a následně i vrchní soud vinným mimo jiné pokusem neoprávněné výroby marihuany v objemu 59,122 kg toxikomansky využitelné separované rostlinné drti s obsahem 0,86 kg delta-9-THC, tj. psychotropní látky ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jedná se o rozsah zcela odpovídající výsledkům provedeného dokazování.
16. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ. Nejvyšší soud dále uzavírá, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně protokolů o sledování osob a věcí, znaleckých posudků, odborných vyjádření, protokolů o domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a výpovědí jednotlivých svědků, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
17. Rovněž ve vztahu k obviněným uplatněné námitce, jíž se domáhá přehodnocení závěrů nižších soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže ve vztahu k nelegálnímu odběru elektrické energie, neboť tyto závěry nejsou údajně opřeny o výsledky provedeného dokazování, dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že se jedná toliko o opakování námitek obviněného, jež neúspěšně vznášel již v předchozích fázích trestního řízení, a s nimiž se řádně vypořádal mimo jiné i odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí.
K dané námitce obviněného, která je ryze skutkové povahy, tedy Nejvyšší soud v souladu se závěry obou soudů nižších stupňů pouze rekapituluje, že z výsledků provedeného dokazování (citovaných shora) jednoznačně plyne, že se obviněný na nelegálním provozu pěstírny konopí v XY, XY podílel svojí činností společně s dalšími osobami, pročež je společně s těmito osobami odpovědný rovněž za nelegální odběr elektrické energie, kterého si musel být vědom, a to s ohledem na stav domu zjištěný při provedené domovní prohlídce.
Při této prohlídce bylo patrné, že po domě je vedeno mnoho kabelů, kterých si nebylo možné nevšimnout, zvláště pak za situace, kdy byl obviněný (dle svého vyjádření) pověřen instalací kamer v pěstebních stanech či jinými opravami realizovanými v daném domě. Ze závěrů nalézacího soudu přitom nikterak neplyne, že by byl obviněný činěn odpovědným za samotné zřízení neoprávněného napojení na rozvodnou síť, nýbrž společně s dalšími osobami za odběr elektrické energie v žalovaném období bez měřícího zařízení, tedy za zmocnění se odebrané elektrické energie v objemu 50,728MWh v hodnotě 283.033,37 Kč. Jak přitom správně poukázal i odvolací soud v bodě 11.
odůvodnění napadeného rozhodnutí, z hlediska odpovědnosti obviněného je zcela nerozhodné, kdo nelegální přípojku elektřiny (v době, kdy obviněný prokazatelně nebyl v České republice přítomen) instaloval. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného je totiž podstatná skutečnost, že si byl s ohledem na svoji opakovanou činnost realizovanou v rámci zajištění chodu dotčené pěstírny konopí, nelegálního odběru elektřiny, která byla pro činnost pěstírny klíčová, vědom, čemuž odpovídají provedené důkazy a jejich hodnocení nalézacím soudem ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr.
řádu, když s hodnocením důkazů soudem prvního stupně se plně ztotožnil i soud odvolací. S přihlédnutím k výše uvedenému tak Nejvyšší soud konstatuje, že ani tato argumentace obviněného není způsobilá jakýmkoli způsobem zpochybnit závěry obou nižších soudů o užité právní kvalifikaci jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, tedy mimo jiné za užití § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
18. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
19. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud neshledal v postupu nižších soudů porušení principu presumpce neviny, neboť v přezkoumávané věci byla dodržena pravidla vyslovená mimo jiné i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Oba nižší soudy totiž nevycházely z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, nýbrž logickým způsobem vysvětlily, na základě jakých skutečností mají za to, že obhajoba obviněného nemůže ve světle důkazů, jež byly provedeny a následně hodnoceny soudem prvního stupně v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, obstát (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09; dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci L. proti Lotyšsku ze dne 28. 11. 2002, č. 58442/00, § 125; rozsudek ve věci M. a B. proti České republice ze dne 24. 7. 2008, č. 35450/04, § 49; rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ve věci B., M. a Ja. proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988, č. 10590/83, § 77; srov. též Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789).
20. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
21. Závěrem lze proto shrnout, že obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
V. Závěr
22. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu.
23. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného M. M. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
24. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Tomáš Durdík