Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání obviněného R. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 15 To 69/2023, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 7/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 33 T 7/2023, byl obviněný R. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb při výměře jedné denní sazby 5.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 3 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
obviněný R. P. sám v době nejméně od 15. 3. 2022 do 4. 8. 2022, v objektu na parcelním čísle XY v Karlových Varech – XY, XY, zřídil a provozoval tzv. indoor pěstírnu konopí vybavenou umělým osvětlením a vzduchotechnikou a následně zde za použití vody, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstoval rostliny konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich okvětních částí marihuanu a tuto následně za blíže nezjištěných okolností dále distribuovat dalším osobám, a za tímto účelem postupně zasadil a pěstoval nejméně 85 kusů rostlin konopí o výšce 100 až 240 cm, jejichž úplným vysušením by bylo získáno 15.532,05 gramů marihuany s obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu o hmotnosti 1 242,56 gramů, a obviněný L. H. ačkoli se nejméně dne 25. 6. 2022 dozvěděl osobním zhlédnutím, že obžalovaný R. P. shora popsaným způsobem zřídil a provozoval tzv. indoor pěstírnu konopí tak tohoto dne a následně ještě dne 9. 7. 2022 v uvedené pěstírně provedl opravu závady na elektroinstalaci odstraněním závady na předřadníku a výměnou objímky s cílem dosáhnout efektivního pěstování konopí a tím i maximalizace zisku kanabinoidních látek,
a tohoto jednání se dopustili v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, když neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu ohledně obviněného L. H.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali, jednak obviněný R. P., jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni v neprospěch obou obviněných, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 15 To 69/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný R. P. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. Úvodem svého mimořádného prostředku uvedl, že sice přijímá odpovědnost za spáchané protiprávní jednání, vyjádřil však pochybnosti o jeho rozsahu, tedy o tom, kolik omamných a psychotropních látek (dále též jen „OPL“) pro jiného přechovával, a zda byl naplněn znak ve velkém rozsahu. Podle popisu skutku měl přechovávat OPL v množství nejméně 15.536,05 gramu toxikomanicky využitelné sušené rostlinné drti obsahující nejméně 1.242,56 gramů účinné látky THC, domnívá se však že uvedená váha neodpovídá skutečnosti, když 85 ks zajištěných rostlin nikdo nikdy nezvážil, jak opakovaně navrhoval.
7. V této souvislosti zaměřil výhrady primárně proti postupu policejního orgánu a způsobu, jakým byl tento rozsah určen, neboť váha přechovávaných OPL nebyla určena vážením zajištěných rostlin marihuany, ale výpočtem násobku váhy kontrolního vzorku, ve kterém Odbor kriminalistické techniky a expertíz (dále též jen „OKTE“) zjistil 8 % koncentraci účinné látky THC. Zpochybnil tak správnost závěrů jednak odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie, které vycházelo pouze ze zkoumání úzkého vzorku rostlin, a rovněž vysvětlujícího stanoviska Kriminalistického ústavu ke způsobu získávání a analýzy rostlin. Vyjadřuje přesvědčení, že pokud není celý materiál zvážen, jedná se o pouhou spekulaci, neboť mezi jednotlivými rostlinami jsou velké rozdíly v jejich vzrůstu. Pokud pak byly zkoumány rostliny u něj zajištěné, pak obsah účinné látky nerozporuje, neboť rostliny měly stejné podmínky pro růst. Vznesené pochybnosti mohou mít zásadní vliv na právní kvalifikaci jeho trestného jednání. Vyjádřil přitom názor, že postup při zjišťování rozsahu spáchaného trestného činu nebyl dostatečně přesný a jednoznačný, což vylučuje spolehlivý závěr o naplnění znaků zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
8. Rovněž poukazuje, že podle vyjádření OKTE byly ke zkoumání předloženy stopy zajištěné dne 22. 6. 2022, ačkoliv prohlídka jiných prostor proběhla až dne 4. 8. 2022. Vzniká tak pochybnost, jaký vzorek vlastně OKTE zkoumalo a zda se jedná o rostliny zajištěné v jeho případě. Od počátku řízení vyzýval k převážení skutečně zajištěných rostlin, protože je přesvědčen, že tolik toho nikdy nemohl vypěstovat. Nebyl přitom jediný důvod, aby orgány činné v trestním řízení k jeho opakovaným návrhům zajištěné rostliny nezvážily. Tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu a na spravedlivý proces.
9. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 335/05, který lze vztáhnout i na jeho případ, poukazuje na význam důkazu prezentovaného v trestním řízení, neboť je jediným prostředkem, jímž státní moc demonstruje skutečnost, že jednotlivec spáchal určitý čin a že uložení konkrétního trestu je z tohoto hlediska ospravedlnitelné. Trestní řízení vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který je možno od lidského poznání požadovat, alespoň tedy na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Presumpce neviny totiž vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; tam, kde existují jakékoliv pochybnosti, musejí být vyloženy ve prospěch obviněného. Ústavněprávní zásadou vážící se k provádění a hodnocení důkazů je rovněž princip opomenutého důkazu. Jestliže obecný soud má sám rozhodnout, který důkaz je k prokázání viny či neviny nezbytný, nemůže tak činit zcela volně. Z toho důvodu musí vždy vážit jednotlivé důkazní návrhy činěné stranami - zvláště ze strany obžalovaného - a vyslovit rozumné zdůvodnění toho, proč důkaz nepřipustí (tj. z jakého důvodu je nadbytečný nebo z jakého důvodu není způsobilý prokázat to, co jím strana sleduje prokazovat atd.).
10. Podle obviněného k takovému pochybení mohlo dojít i v jeho případě, neboť soudy rezignovaly na ověření hodnověrnosti a validity policejní expertízy, když jeho návrhy na doplnění dokazování v tomto směru, které považoval za podstatné mimo jiné pro objasnění shora uvedené stěžejní otázky, provedeny nebyly. Ani odvolací soud chyby nenapravil, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s jeho argumenty zcela nevypořádal.
11. Na to obviněný navázal konstatováním, že při hlavním líčení prohlásil vinu, přičemž zamítavé stanovisko k prohlášení viny soud prvního stupně zaujal až poté, co se stran dotázal na případné návrhy na doplnění dokazování. Tím nastala situace, kdy nemohl předjímat další vývoj, netrval proto na provádění podrobnějšího dokazování, a to bylo tudíž provedeno pouze v omezeném rozsahu. Nadto vyslovil názor, že dokazováním bylo vyvráceno, že by jednal ve spolupachatelství se spoluobviněným H., čímž v podstatě „padá“ důvod, pro který soud prvního stupně vyloučil přijetí prohlášení viny.
12. Očekávání, že soud prvního stupně přijme jeho prohlášení viny, nebylo naplněno, avšak až ve fázi řízení, ve které dokazování již bylo v podstatě před soudem prvního stupně ukončeno. Následně podaným odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně požadoval doplnění dokazování, a to i z důvodu pochybností o správnosti skutkových zjištění, které našly obraz ve výrokové části rozsudku v rámci popisu skutku. Tato procesní vada vedla k tomu, že dokazování ve věci je neúplné a existují pochybnosti o tom, zda zjištěný skutkový stav na základě již provedeného dokazování obstojí. V rovině ústavněprávní tak byla porušena předvídatelnost a zásada legitimního očekávání.
13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „přezkoumal řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, toto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
14. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání vyplývá, že obviněný v něm sice označil toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., s ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu a povahu dovolací argumentace měl formálně správně uplatnit také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Podle státního zástupce nicméně toto pochybení projednání dovolání nebrání.
15. Připomněl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je možno – na rozdíl od odvolání – podat jen z důvodů, které jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., eventuálně v § 265b odst. 2 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je tedy vyloučeno. Platí přitom, že zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat, ale je zároveň nutné, aby mu obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž je dovolání založeno. Uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Námitky obviněného v té podobě, v jaké je uplatnil, však stojí mimo rámec vytýkaných dovolacích důvodů a podané dovolání by tak mělo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
16. Obviněný uplatnil především dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem, ačkoli tento dovolací důvod formálně označil, žádnou v něm naznačených vad fakticky nevytýká. Podstatná část jeho dovolacích výhrad je vystavěna především na prostém zpochybnění správnosti závěrů jednak odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie, které vycházelo pouze ze zkoumání úzkého vzorku rostlin, a jednak vysvětlujícího stanoviska Kriminalistického ústavu ke způsobu získávání a analýzy rostlin. Takovou námitku však samu o sobě pod uvedený (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Jejím prostřednictvím zjevně není vytýkáno užití důkazu procesně nepoužitelného.
17. Stejně tak však takto koncipovaná výhrada nespadá ani pod první alternativu uvedeného dovolacího důvodu spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zde předpokládaný nedostatek by totiž mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Obviněný přitom vůbec netvrdí, že by těmito shora uvedenými důkazy objasněný rozsah spáchané trestné činnosti odporoval jinému provedenému důkazu, a tedy že by zjištění rozsahu trestné činnosti bylo opakem důkazů, z těchto nevyplývalo, respektive v nich nemělo obsahový podklad. Fakticky totiž jen nesouhlasí se závěry onoho odborného zkoumání a stanoviska, což je námitka, která se s uvedeným dovolacím důvodem věcně rozchází a nelze ji podřadit ani pod jiný dovolací důvod. Státní zástupce ve shodě s oběma soudy dodal, že proti správnosti a objektivitě uvedených důkazů prokazujících rozsah dovolatelem páchané drogové trestné činnosti nemá žádných pochyb.
18. Obviněný sice v dovolání zmínil, že soudy nebyly provedeny důkazy, které ve vztahu k prokázání rozsahu považoval za nutné, v tomto ohledu však státní zástupce zdůraznil, že u hlavního líčení konaného dne 2. 5. 2023 na jejich provedení netrval. Krajský soud v Plzni, který provedl dokazování všech skutečností klíčových pro ustálení skutkových zjištění a pro odůvodnění výroků o vině a trestu, tak podle názoru státního zástupce neměl důvod, pro který by se s takovým důkazním návrhem, na jehož provedení obviněný netrval, vypořádával.
19. Jestliže obviněný uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., správnost právního posouzení skutku (či jiného hmotně právního posouzení) je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou těch správných a provedeným důkazům odpovídajících skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy a jež jsou vymezeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Tedy pouze tato skutková zjištění soudů a nikoli vlastní představy dovolatele o tom, jak se skutkový děj odehrál či měl odehrát, mohou být posuzována z toho pohledu, zda se jedná o trestný čin, případně o jaký. Dovolací argumentace obviněného je však vystavěna výlučně na zpochybnění správnosti důkazů stěžejních pro stanovení rozsahu trestné činnosti, totiž odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie a vysvětlujícího stanoviska Kriminalistického ústavu ke způsobu získávání a analýzy rostlin. Obviněný tak vůbec netvrdí, že právě skutková zjištění Krajského soudu v Plzni popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplňují znaky zločinu, jímž byl uznán vinným. Podle státního zástupce tak jeho námitky nespadají ani pod tento dovolací důvod.
20. Pod žádný dovolací důvod nelze podle státního zástupce podřadit ani námitku založenou na výhradě proti nepřijetí prohlášení viny. Poukázal, že § 206c odst. 5 tr. ř. přímo vymezuje obligatorní a fakultativní důvody, pro které soud takové prohlášení nepřijme či přijmout nemusí. Důvody, pro které nebylo přijato prohlášení viny obviněného v této konkrétní trestní věci Krajský soud v Plzni vysvětlil v odůvodnění odsuzujícího rozsudku a Vrchní soud v Praze v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání. Postupem soudu prvního stupně v souvislosti s nepřijetím prohlášení viny pak podle státního zástupce nebylo porušeno ani právo obviněného na spravedlivý proces či jeho právo na obhajobu, třebaže lze přisvědčit odvolacímu soudu, pokud za nesprávný označil takový postup Krajského soudu v Plzni, v jehož rámci rozhodl o nepřijetí prohlášení viny až po provedení dokazování.
21. K tomu uvedl, že obviněný se v přípravném řízení doznal a totéž učinil i na úvod hlavního líčení konaného dne 2. 5. 2023, kdy prohlásil vinu a ztotožnil se výslovně jak s popisem skutku, tak i s jeho právní kvalifikací. Z logiky věci tedy neměl výhrady proti v obžalobě tvrzenému (a následným dokazováním soudem prvního stupně prokázanému) množství 15.532 g sušiny s obsahem 1.242 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, jež zakládalo naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, která v případě uznání viny odůvodňovala ukládání trestu v trestní sazbě 8 až 12 let. Za této situace současně netrval ani na původně zamýšlených důkazních návrzích.
22. Krajský soud v Plzni přitom sice prohlášení viny z důvodů popsaných v odůvodnění svého rozsudku nepřijal, ještě předtím však provedl dokazování, na jehož podkladě ustálil skutková zjištění a právní kvalifikaci v té podobě, kterou obviněný s ohledem na své prohlášení akceptoval a legitimně očekával. Je pak pravdou, že eventuální přijetí prohlášení viny obviněného by mohlo – nikoli však muselo – vést k aplikaci institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody postupem podle ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, které však upravuje pouze možnost soudu uložit trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby (a nikoli povinnost soudu takto postupovat v případě každého obviněného, jehož prohlášení viny přijme). Ostatně právě snahou o dosažení mírnějšího trestu byl zjevně ovlivněn i jeho postoj prezentovaný v průběhu trestního řízení, neboť u hlavního líčení se vyjádřil v tom smyslu, že s osmiletým trestem navrženým v podané obžalobě nesouhlasí.
23. V tomto ohledu státní zástupce připomněl, že Krajský soud v Plzni při ukládání trestu, po zohlednění všech okolností, kromě jiného i přístupu obviněného, institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody využil, když postupoval podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody výrazně pod dolní hranicí trestní sazby, tedy ve výměře 5 let. Má tedy za to, že práva dovolatele – mimo jiné jeho právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu – nikterak dotčena nebyla.
24. Státní zástupce závěrem shrnul, že námitky obviněného pod jím vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
27. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
28. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
29. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
30. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
31. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. V důsledku toho shledal, že skutková zjištění stran rozsahu jemu přisouzené trestné činnosti, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž zpochybňuje správnost závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie, které nesprávně vycházelo pouze ze zkoumání úzkého vzorku rostlin, stejně jako vysvětlující stanovisko Kriminalistického ústavu ke způsobu získávání a analýzy rostlin. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
32. K namítanému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními ohledně zjištění rozsahu jeho protiprávního jednání, nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
33. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Krajský soud v Plzni realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal.
34. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů soud prvního stupně shledal zejména ve vlastní výpovědi obviněného R. P., který se k činu přiznal jak v přípravném řízení, tak i před soudem prvního stupně, kdy uvedl, že se cítí být vinen skutkem kladeným mu za vinu, souhlasí s jeho popisem i s právní kvalifikací. Pokud nyní, když prohlášení jeho viny nebylo přijato z důvodů blíže popsaných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v rámci dovolacích námitek vytýká, že provedené dokazování není dostačující pro vyslovení závěru o jeho vině v přisouzeném rozsahu, nutno zdůraznit, že skutkové závěry soudů jsou podporovány řadou dalších důkazů.
Jedná se především o skutečnosti vyplývající z protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 4. 8. 2022, při které bylo zjištěno, že v předmětném objektu bylo zajištěno zařízení k pěstování konopí, jakož i celkem 85 kusů rostlin konopí o vzrůstu 100 až 240 cm. Zajištěny byly též daktyloskopické stopy a rovněž i jednorázové obleky. Obviněného usvědčují rovněž závěry odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, genetiky. Z odborného vyjádření z kriminalistiky, odvětví genetiky vyplývá, že byla zjištěna shoda DNA profilu obviněného R.
P. s DNA profilem ze stěru z vnitřní strany manžet rukávů textilního obleku (stopa č. 10), stěrů z vnitřní strany pravé a levé rukavice (stopa č. 21). Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie bylo zjištěno, že ke zkoumání byl předložen reprezentativní vzorek 10 rostlin. Jednalo se o celé rostliny, vzhledem k tomu byly tyto nejprve zbaveny stonků, listová a okvětní část byla zhomogenizována na drť a tato následně analyzována. Hmotnost stonků činila 651 g a hmotnost drti činila 1.827,30 g.
Při přepočtu na celkový počet 85 zajištěných rostlin činila hmotnost drti v celkovém počtu rostlin 15.532,05 g, obsah D-9-THC činil 8%, tedy 1.242,56 g. Vzhledem ke skutečnosti, že byl shora uvedeným způsobem zkoumán jen reprezentativní vzorek rostlin a nikoli všech zajištěných 85 kusů, bylo již v přípravném řízení zjišťováno, zda uvedený způsob je správný a bylo zjištěno, že odpovídá standardně používané metodě, přičemž ze strany soudu prvního stupně nevznikly žádné pochybnosti o správnosti použité metody.
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechniky vyplývá, že elektrotechnické zařízení nalezené v pěstírně se používá k indoor pěstování rostlin. Svítidla s výbojkami, předřadníky slouží pro rostliny jako zdroj světla a tepla. Stojanové ventilátory, potrubní ventilátory a uhlíkové filtry zapojené na vzduchotechniku se používají pro udržení stabilního klimatu v pěstebních místnostech. Časový spínač se používá k automatickému spínání osvětlení. Skutečnosti, že v objektu bylo pěstováno konopí, nasvědčuje i vysoká spotřeba elektřiny, která je k tomuto potřebná.
Zprávami společnosti ČEZ bylo dále zjištěno, jaké náklady byly vynaloženy v souvislosti s dodávkou elektřiny společností Laki Family, s. r. o. do předmětné nemovitosti, jakož i výši dluhu za tyto dodávky vůči společnosti ČEZ Distribuce, a. s.
Z nemovitosti na adrese Karlovy Vary, XY byly opatřeny kamerové záznamy, jejichž vyhodnocením byla prokázána častá přítomnost obviněného R. P. v daném objektu. Pokud jde o obviněného L. H., byť jeho spoluúčast na předmětné trestné činnosti obviněný R. P. popírá, je i tento usvědčován výsledky domovní prohlídky, jakož i závěry odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví fyzikální chemie, genetiky, daktyloskopie a elektrotechniky. Ty pak beze vší pochyb prokazují nejen přítomnost i tohoto obviněného v pěstírně, ale též jeho účast na činnosti pěstírny, když jeho daktyloskopické, resp. genetické stopy byly nalezeny na ochranném textilním oděvu a termoizolačních fóliích, tedy předmětech sloužících k pěstování konopí.
Jako nevěrohodné a účelové soudy odmítly jeho tvrzení, že se těchto předmětů dotkl náhodou při opravě elektřiny, kterou na žádost obviněného R. P. prováděl. Tomu pak nasvědčuje i skutečnost, že z výpisů o uskutečněném telekomunikačním provozu k telefonnímu číslu a telefonnímu přístroji obviněného R. P. a k telefonnímu číslu a k telefonnímu přístroji a telefonu obviněného L. H. vyplývá, že jeho SIM karta a telefon byly v předmětné lokalitě zaznamenány ve dvou případech, dne 25. 6. 2022, 15:51 hod.
a dne 9. 7. 2022 ve 13:16 hod., SIM karta obviněného R. P. pak téměř denně v období od 23. 5. 2022 do 4. 8. 2022. Tento lokalizační údaj pokrývá i místo činu (k tomu srov body 12–18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
35. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěrech stran rozsahu jemu přisouzeného protiprávního jednání a spolupachatelství obviněného L. H. nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
36. Pokud jde o námitky, týkající se neprovedení obhajobou navrhovaného důkazu ve vztahu k prokázání rozsahu jeho trestné činnosti, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
37. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenutý důkaz nejednalo. V tomto směru nutno poukázat na vyjádření obviněného u hlavního líčení konaného dne 2. 5. 2023 (str. 9 protokolu o hlavním líčení na č. l. 446 tr. spisu), z jehož obsahu se podává, že po přečtení kopie sdělení obhájce Mgr. Rybáře ml. Krajskému státnímu zastupitelství na č. l. 428 v reakci na vyrozumění o právním posouzení věci, kdy byl činěn důkazní návrh na to, aby váha všech 85 ks zajištěných rostlin byla zjištěna vážením a nikoliv výpočtem, k dotazu předsedy senátu obhájce uvedl, že s ohledem na procesní stanovisko klienta, a to, že u hlavního líčení prohlásil vinu, na tomto důkazním návrhu netrvá. Za této situace soud prvního stupně, který provedl dokazování stran skutkových zjištění rozhodných pro ustálení skutkových závěrů a pro odůvodnění výroku o vině a trestu neměl důvod, aby se s tímto návrhem vypořádal. Nakonec i podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování způsobem zákonem předpokládaným a v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb a následně bylo v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vyhodnoceno.
38. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
39. Obviněný dále namítá, že Ústavní soud v rámci své rozhodovací činnosti judikoval, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni výše zmiňovaného obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
40. Po zhodnocení věci Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že se v projednávané věci o případ tzv. důkazní nouze nejedná. Pro závěr o tom, že vina obviněného stran množství přechovávané omamné a psychotropní látky byla prokázána mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, tedy že bylo nade všechnu pochybnost prokázáno obviněným přechovávané množství omamné a psychotropní látky, je dán dostatečný důkazní podklad.
41. Zásada in dubio pro reo, na kterou se obviněný odvolává, je zásadou procesní a Nejvyšší soud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
42. Odvolací soud rovněž náležitě zdůvodnil, z jakých důvodů se neztotožnil s námitkou obviněného směřující proti způsobu odběru reprezentativního vzorku z pěstovaných rostlin, jeho úpravy a vyhodnocení s extrapolací získaných hodnot na celou pěstovanou produkci marihuany. K tomu uvedl, že již v přípravném řízení bylo opatřeno stanovisko Kriminalistického ústavu ke způsobu získávání a analýzy vzorků rostlin konopí, přičemž je zjevné, že v konkrétním případě byly dodrženy certifikované postupy.
43. Zpochybnil-li obviněný výsledky zkoumání námitkou, že v odborném vyjádření z oboru kriminalistická chemie je uvedeno, že se jedná o vzorek ze dne 22. 6. 2022 (č. l. 284 spisu), odvolací soud uvedl, že je sice pravdou, že v odborném vyjádření je na č. l. 284-285 spisu v části „vyjádření“ uvedeno, že ke zkoumání byly „… předloženy stopy zajištěné dne 22. 6. 2022“, autenticitu vzorků zkoumaných Odborem kriminalistické techniky a expertíz Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje nicméně potvrzuje další identifikace dodaných vzorků jako „… zajištěných v obci Karlovy Vary, ul. XY čp. XY, podezřelý R. P., nar. XY“. Podle odvolacího soudu tak není pochyb o tom, že skutečně byly zkoumány stopy zajištěné v pěstírně provozované obviněným R. P., a že příslušným pracovištěm byl akreditovaným způsobem zkoumán vzorek rostlin z této konkrétní pěstírny, zvlášť za situace, kdy číselné označení stop obsahujících vzorky rostlin, koresponduje s protokolem o prohlídce jiných prostor i pořízenou foto a videodokumentací. Protože byl použit tento akreditovaný postup, odpovídají mu také odebrané reprezentativní vzorky rostlin. Aby nějaký vzorek mohl být jako reprezentativní nazýván, musí obsahovat zástupce z každého okamžiku růstového vývoje konopí, je-li jich více, což bylo i v tomto případě (k tomu bod 27 odůvodnění usnesení odvolacího soudu – str. 7 a 8).
44. Jak odvolací soud dále zdůraznil, možná tolerance koncentrace delta-9-THC v usušené toxikomanicky využitelné drti, která je v rozsahu 10 % kolem výsledných hodnot, tedy plus 5 % a minus 5 % od zjištěné hodnoty, by neměla v posuzované věci žádný dopad na právní kvalifikaci a ukládané tresty. Možná korekce množství účinné látky učiněná v souladu s aplikací zásady in dubio pro reo by byla v rozsahu mínus 62,128 g, což by představovalo absolutní množství THC v rostlinné drti ve výši 1180,432 g. Hranici velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku přitom stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, sjednotilo na 10.000 g toxikomanicky využitelné rostlinné drti a 1.000 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol. S těmito úvahami odvolacího soudu se tak Nejvyšší soud mohl ztotožnit.
45. Obviněným též uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není naplněn námitkami, jimiž vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což by obecně byly námitky pod tento dovolací důvod podřaditelné. Nejvyšší soud nicméně shledal, že dovolání je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z obsahu dovolání je však zřejmé, že žádné konkrétní námitky obviněného proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují.
46. Dovolatel totiž svou argumentací, spočívající ve zpochybnění správnosti závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a fyzikální chemie a vysvětlujícího stanoviska Kriminalistického ústavu ke způsobu a získávání a analýzy rostlin, tedy důkazů stěžejních pro stanovení rozsahu trestné činnosti obviněného, ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení. Takto pojaté výhrady totiž nesměřují proti právnímu posouzení věci, že skutková zjištění Krajského soudu v Plzni popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplňují znaky jemu přisouzeného zločinu, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
47. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit námitku, jíž obviněný R. P. shledal nesprávným postup soudu prvního stupně, pokud nepřijal prohlášení o jeho vině. Institut prohlášení viny podle § 206c tr. ř. umožňuje obviněnému prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě (§ 206c odst. 1 tr. ř.). Jde o kvalifikovanější formu pozitivní aktivní účasti obviněného na konečném objasnění jeho trestné činnosti a rozhodnutí o ní. Podle § 206c odst. 6 tr. ř. se dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, neprovádí, a je-li soudem přijato (§ 206c odst. 4 tr. ř.), je podle § 206c odst. 7 tr. ř. nevratné, protože prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem. Z toho plyne, že zákon vylučuje zpětné hodnocení obsahu prohlášení (skutečností v něm uvedených), a to na základě řádného i mimořádného opravného prostředku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 7 Tdo 533/2021).
48. Prohlášení viny, je dobrovolným vyjádřením obviněného, které činí po poučení soudem podle své vůle o činu, který mu je kladen za vinu, a souhlasí s tím, že ho spáchal, i s tím, jak byl v obžalobě právně posouzen. Jde o svobodný projev vůle čímkoliv nepodmíněný. O tomto prohlášení rozhoduje soud tak, že vysloví, zda ho přijímá nebo nepřijímá (§ 206c odst. 4 tr. ř.). Podle § 206c odst. 5 věta první tr. ř. soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Prohlášení viny tedy nesmí přijmout, pokud by bylo v rozporu se zásadami řádného objasnění věci podle § 2 odst. 1 tr. ř., článku 8 odst. 2 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy anebo by došlo k porušení práva na obhajobu, srov. články 38 odst. 2 a 40 odst. 2, 3 Listiny. Ustanovení § 206c odst. 5 věta druhá tr. ř. stanoví, že soud prohlášení viny nemusí přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran, z čehož je zjevné, že soud před rozhodnutím musí uvedené skutečnosti uvážit a před přijetím prohlášení obviněného je zvažovat a své rozhodnutí i s ohledem na ně korigovat. Rozhodným pro závěr o tom, zda prohlášení obviněného bude mít důsledky, které jsou s ním spojované, není samotné prohlášení obviněného, ale až uvedené rozhodnutí soudu o tom, že ho přijímá, případně nepřijímá. Důsledkem jeho nepřijetí je jen to, že soud k prohlášení obviněného nepřihlíží, a provádí dokazování. To vyplývá i z ustanovení § 206c odst. 8 tr. ř., podle něhož, pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení viny se nepřihlíží, tzn., že se ve věci provádí dokazování a soud o vině obviněného podle jeho výsledků rozhodne, jako by takové prohlášení učiněno nebylo. V takovém případě však obviněný i proti výroku o vině může podat opravné prostředky, protože se zde neuplatní § 206c odst. 7 písm. c) tr. ř., neboť druhá věta tohoto ustanovení platí jen v případě, kdy je prohlášení viny soudem přijato.
49. Podle uvedené zákonné úpravy je zřejmé, že prohlášení viny obviněného není podmíněno tím, jakým směrem se má další dokazování, případně řízení ubírat, stejně tak nejsou zákonem stanoveny žádné jiné podmínky ani vazby na konkrétní procesní postup, na nějž soud přijetí prohlášení viny nemůže vázat, a ani obviněný své prohlášení jím nemůže podmiňovat. Toto prohlášení má zásadně vztah jen k tomu, že v rozsahu, v němž byla vina prohlášena, se dokazování ke skutku nebo části trestného jednání uvedeného v obžalobě neprovádí a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obviněného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu (§ 206c odst. 6 tr. ř.).
50. Jak z obsahu spisového materiálu vyplývá, není sporu o tom, že obviněný se v přípravném řízení k trestné činnosti doznal (protokol o výslechu obviněného na č. l. 167-171, 172-173 tr. spisu) a stejně tak učinil úvodem hlavního líčení konaného soudem prvního stupně dne 2. 5. 2023. Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 442 tr. spisu) se podává, že obviněný za přítomnosti svého obhájce po přednesení obžaloby (č. l. 407 tr. spisu) a po poučení předsedou senátu podle § 206a tr. ř. o možnosti sjednat dohodu o vině a trestu podle § 206b tr. ř., nebo prohlásit vinu podle § 206c tr. ř., anebo prohlásit skutečnosti uvedené v obžalobě za nesporné podle § 206d tr. ř., výslovně uvedl „cítím se být vinen, souhlasím s popisem skutku i s právní kvalifikací, nesouhlasím s navrhovaným trestem a ochranným opatřením“. Neměl tedy výhrady proti v obžalobě uvedenému množství 15.532 g sušiny s obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu o hmotnosti 1.242 g, prokázanému následně i dokazováním soudem prvního stupně, jež zakládalo naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, která v případě uznání viny odůvodňovala ukládání trestu v trestní sazbě 8 až 12 let. Za této situace současně netrval ani na původně navrhovaných důkazních návrzích.
51. Následně soud prvního stupně realizoval dokazování, v jehož rámci spoluobviněný L. H. setrval na svém stanovisku, že se necítí být vinen skutkem kladeným mu za vinu, nesouhlasí s popisem skutku, s právní kvalifikací, jakož i s navrženým trestem. Skutečnosti uvedené v obžalobě považuje za sporné a nemá zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Po ukončení důkazního řízení předseda senátu podle § 206c odst. 5 tr. ř. vyhlásil usnesení, že:„soud nepřijímá prohlášení viny obžalovaným R. P.“.
52. K důvodům, pro které nebylo přijato prohlášení viny obviněného R. P. Krajský soud v Plzni konstatoval, že: „…s ohledem na výpovědi R. P. z přípravného řízení i z hlavního líčení nebylo možné jeho prohlášení viny přijmout. To proto, že obviněný sice před soudem prohlásil, že se cítí být vinen a že souhlasí s popisem skutku, nicméně z jeho výpovědi nevyplývalo, že by předmětnou indoor pěstírnu vybudoval společně se spoluobžalovaným L. H., vybudoval ji sám na vlastní náklady a spoluobžalovaný mu pouze pomohl s elektrikou“. Ačkoliv tedy obviněný uvedl, že souhlasí s popisem skutku, jeho výpověď byla odlišná, neboť nehovořil o přímé účasti spoluobviněného L. H. Za této situace prohlášení viny obviněným neodpovídalo obsahu spisu a provedeným důkazům. Vzhledem k uvedenému bylo dokazování vedeno v plném rozsahu (body 4. a 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
53. Vrchní soud v Praze, který se předmětnou námitkou obviněného zabýval, uvedl, že: „…soud prvního stupně se správně vypořádal i s prohlášením viny učiněným po příslušném poučení obviněným P. v hlavním líčení, jestliže konstatoval, že toto prohlášení nebylo v souladu s důkazy shromážděnými v přípravném řízení trestním a nepřijal je. Obžaloba totiž považovala oba obžalované za spolupachatele, kteří provozovali pěstírnu konopí, ale přitom obžalovaný P. ve svých výpovědích tvrdil, že pěstírnu vybudoval sám a sám ji též provozoval. Obžalovaný H. pak připustil pouze dvojí opravu závady na elektroinstalaci. Prohlášení viny podle § 206c tr. ř. přitom předpokládá, že obžalovaný prohlásí svou vinu ve vztahu ke skutku uvedenému v obžalobě a souhlasí i s právní kvalifikací zde uvedenou. To v tomto případě dáno nebylo. Krajský soud pak správně s postojem obžalovaného P. doznávajícího svou účast na trestné činnosti pracoval až při volbě druhu a výměry trestu“.
54. Lze uzavřít, že pokud odvolací soud jediný nedostatek v postupu krajského soudu, jenž však nevyhodnotil jako podstatnou vadu, shledal v tom, že soud prvního stupně o nepřijetí prohlášení viny rozhodl až před ukončením dokazování ve smyslu § 216 odst. 1 tr. ř., s těmito jeho úvahami v daném směru, které odvolací soud vyčerpávajícím způsobem v bodech 11 a 12 odůvodnění usnesení rozvedl, a na které lze odkázat, se Nejvyšší soud ztotožnil. Obviněnému tak nelze přisvědčit, že nebylo naplněno jeho očekávání stran přijetí jeho prohlášení viny, v důsledku čehož byla porušena předvídatelnost a zásada legitimního očekávání. Krajský soud sice jeho prohlášení viny z důvodů výše popsaných nepřijal, ještě předtím však realizoval dokazování, na jehož podkladě ustálil skutkové závěry a právní kvalifikaci v té podobě, kterou obviněný s ohledem na své prohlášení viny již od počátku, jak výše uvedeno, akceptoval a legitimně očekával.
55. Ani v případě přijetí prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 6 tr. ř. není soud povinen uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem vymezené trestní sazby postupem podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (jde pouze o možnost takto postupovat), na druhé straně nelze přehlédnout, že Krajský soud v Plzni při ukládání trestu vzhledem k okolnostem případu, kromě jiného i k přístupu obviněného, aplikoval institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků, tedy výrazně pod dolní hranicí trestní sazby.
56. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3-13), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3-4). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím namítáno.
57. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. P. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu