11 Tdo 303/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 o dovolání obviněného V. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. 11 To 81/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 1/2021, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 1 T 1/2021-73, byl obviněný V. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 130ti denních sazeb po 1.000 Kč, celkem tedy ve výši 130.000 Kč. Vyjma toho krajský soud obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, zahrnující mobilní telefon zn. Samsung A8 (SM-A530F) IMEI: XY s vloženou SIM kartou Vodafone Czech Republic ICCID: XY s účastnickým číslem XY, včetně nabíječky, a PC sestavu černé barvy v. č. XY.

2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem právní moci

nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání jak obviněný V. K., a to do všech výroků napadeného rozhodnutí, tak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, která tak učinila v neprospěch obviněného, a to výhradně do výroku o uloženém trestu.

3. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 11 To 81/2021-245, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem zrušil napadený rozsudek ve výroku o uložených trestech a podle § 259 odst. 3 tr. řádu, při nezměněném výroku o vině pod body I. 5. a I. 6., obviněnému nově podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 140ti denních sazeb po 2.000 Kč, celkem tedy ve výši 280.000 Kč. Naopak v ostatních částech zůstal napadený rozsudek krajského soudu nedotčen.

4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněný V. K. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

společně s v jiné věci již odsouzenými K. V. D., nar. XY, N. Q. H., nar. XY, V. P. C., nar. XY, D. V. Ch., nar. XY, N. N. G., nar. XY a H. P. H. S., nar. XY, a v jiné trestní věci stíhanými Z. B., nar. XY, B. H. A., nar. XY, B. N. T., nar. XY, A. D., nar. XY, CH. V. Q., nar. XY, L. T. K., nar. XY, L. V. T., nar. XY, L. T. H., nar. XY, N. L. M., nar. XY, N. V. S., nar. XY, P. N. T., nar. XY, P. V. Q., nar. XY, F. S., nar. XY, Z. Ž., nar. XY, H. V. H., nar. XY, N. D. Ch., nar. XY, P. T. Ch., nar. XY, a V. V. N., nar. XY, a s dalšími dosud neustanovenými osobami, zejména výrobci a dodavateli drogy a látek k její výrobě působícími ve Spolkové republice Německo a České republice, v přesně nezjištěné době nejméně od června roku 2017 do 26. 8. 2019 na přesně nezjištěných místech jednak v České republice, zejména v Ústeckém kraji a v XY, a dále v Nizozemském království a Spolkové republice Německo, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch se úmyslně podíleli na organizování, výrobě, transportu a následném obchodu s pervitinem, přičemž část skupiny podléhající hlavnímu organizátorovi výroby pervitinu B. N. T. sestávající z L. V. T., N. V. S., N. Q. H., B. H. A., H. P. H. S. a další přesně neustanovené osoby v České republice, zejména v prodejnách společnosti Verkon a Inchema nakupovali chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, a to červený fosfor, jód, kyseliny, alkálie a pomocné látky, dále v běžných marketech jako OBI, Baumax a Hornbach nakupovali potřebné nádoby (barely, konve, varné nádoby, nádoby pro extrakci a další) a další materiál (ochranné pomůcky a další) pro výrobu pervitinu, které převáželi na přesně nezjištěná místa do Nizozemí, z dosud přesně nezjištěných zdrojů zajišťovali potřebný efedrin či pseudoefedrin pro výrobu pervitinu a na území Nizozemí zřídili nezjištěný počet velkokapacitních výroben pervitinu, z nichž jedna byla provozována od nezjištěné doby do 4. 10. 2017 na adrese XY, kde opakovaně vyráběli pervitin v řádech desítek kilogramů, který následně prostřednictvím P. T. Ch. odebírala druhá část skupiny ve složení V. P. C., K. V. D., N. L. M., H. V. H., N. D. Ch., L. T. H., D. V. Ch. a CH. V. Q. a za pomoci dalších osob, nižších článků skupiny, kterými byli nejméně Z. B., A. D., V. K., N. N. G., P. V. Q., F. S. a Z. Ž., transportovala jej do České republiky či Spolkové republiky Německo a následně s vysokým finančním ziskem obchodovala, přičemž odběrateli byli nejméně L. T. K., P. N. T. a V. V. N., přičemž

P. T. Ch. byl prostředníkem mezi výrobci pervitinu v Nizozemí, tedy části skupiny kolem B. N. T. a odběrateli z České republiky, přičemž z české strany komunikoval ve většině případů nejprve s V. P. C. a následně s dalšími osobami; dle požadavku české strany ověřil možnosti odběru vyrobeného pervitinu, zajistil v Nizozemí ubytování pro kurýry a případně i další osoby a následné předání vyrobeného pervitinu na určitém místě a poté se buď sám fakticky podílel na předávání vyrobeného pervitinu a jeho uložení do kurýrního vozidla, anebo za tímto účelem zajistil další osoby; kromě pervitinu z Nizozemí zprostředkoval z Nizozemí nejméně v níže uvedeném případě i sušené konopí.

V. P. C. byl hlavním článkem části skupiny zajišťující odbyt pervitinu a sušeného konopí z Nizozemí, jejich transport do České republiky či dalších zemí, koordinoval činnost kolem transportu, komunikoval v Nizozemí s P. T. Ch., který zajišťoval pervitin a nejméně v jednom případě sušené konopí, a tomuto hradil platbu, a současně se i sám v níže uvedených případech podílel na transportech drog.

K. V. D. byl společníkem V. P. C., zajišťoval organizaci transportu a kurýry pro převoz drog z Nizozemí do České republiky, či dalších států; stejně jako V. P. C. doprovázel v některých případech v dalším vozidle kurýra s drogou, a tímto způsobem dohlížel na řádný transport; v České republice pak zajišťoval velkoodběratele získaných drog.

D. V. Ch., L. T. H., H. V. H. a N. D. Ch. byli odběrateli pervitinu a zároveň se podíleli na organizaci a samotných transportech pervitinu.

V. K. byl osobou podřízenou a pracující pro V. P. C., dle jehož požadavků zajistil nejméně kurýra Z. B. pro převoz drog, s kurýrem si přebíral kurýrní vozidla, kurýra vyplácel a během kurýrních cest s ním byl v kontaktu a prováděl další pomocné činnosti podle zadaných požadavků.

Z. B. byl jedním z nejnižších článků skupiny v pozici kurýra drog, podle pokynů za úplatu odjel určeným vozidlem na určená místa, kde mu byla do vozidla uložena droga, kterou dle pokynů odvezl na místo určení.

Takto poté, co byl ve výrobně v Nizozemí vyroben pervitin obviněný V. K.:

I. 5. po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. Ch. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D.

V. Ch., L. T. H. a N. D. Ch. a dalšího odběratele se snažil zajistit V. P. C., následně D.

V. Ch. a N. D. Ch. po dohodě s V. P. C. dne 3. 12. 2017 pro účely převozu pervitinu vypůjčili vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY, a téhož dne V. P. C. a D.

V. Ch. vozidlem tov. zn. Audi A3, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky D, odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. Ch., převzali pervitin a vrátili se dne 5. 12. 2017 do České republiky. Dne 6. 12. 2017 pak V. P. C. kontaktoval V. K., aby zajistil kurýra a přijel s ním pro kurýrní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY.

V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 6. 12. 2017 po 13:25 hodině si V. K. a Z. B. převzali v tržnici XY v XY od V. P. C. a D.

V. Ch. toto kurýrní vozidlo společně s instrukcemi, mobilním telefonem a financemi na cestu. Poté Z. B. v 15:31 hodin vozidlem tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY, odjel dle pokynů z České republiky do Nizozemí, kde se ubytoval v hotelu ve městě XY. Do Nizozemí zároveň téhož dne odcestovali V. P. C. a nejméně vozidlem tov. zn. BMW 353, registrační značky XY D.

V. Ch., N. D. Ch. a L. T. H..

V. P. C. společně s N. D. Ch. a L. T. H. se v Nizozemí kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY, a V. P. C. sám či prostřednictvím dalších osob do prostoru zadního nárazníku vozidla uschoval pervitin a vozidlo vrátil Z. B., jemuž N. D. Ch. dal pokyn, aby s vozidlem jel na blíže neurčené místo v Německu ve městě XY. Z. B. poté dne 7. 12. 2017 v 11:35 hodin odjel z Nizozemí na přesně nezjištěné místo v Německu, kde si vozidlo opět převzal V.

P. C. společně s N. D. Ch. a L. T. H. a část pervitinu zde vyložili. Poté vozidlo Z. B. opět vrátili a ten se s ním dle pokynů dne 7. 12. 2017 vrátil do České republiky do místa svého bydliště v ulici XY v XY. Do České republiky se zároveň dne 7. 12. 2017 po 19:25 hodině vozidlem tov. zn. BMW 353, registrační značky XY, vrátili i V. P. C., N. D. Ch. a L. T. H. Kurýrní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY, s pervitinem si v místě bydliště Z. B. v XY dne 8. 12. 2017 vyzvedl V.

K. a převezl jej do garážového komplexu v ulici XY v XY, odkud N. D. Ch. s dalšími dvěma dosud neztotožněnými muži po dohodě s V. P. C. pervitin o hmotnosti nejméně 29 kg vyzvedl. Za uvedenou cestu V. P. C. vyplatil V. K. částku 80.000 Kč, z nichž si 50.000 Kč ponechal a 30.000 Kč vyplatil Z. B.

I. 6. V přesně nezjištěné době před 14. 12. 2017 V. P. C., který se od 9. 12. 2017 nacházel v Nizozemí, po dohodě s N. D. Ch., že je třeba převézt do České republiky nejméně metamfetamin vyložený dne 7. 12. 2017 v Jeně v Německu, dal pokyn V. K., aby opatřil kurýra pro převoz drog a přijel s ním pro kurýrní vozidlo. V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 14. 12. 2017 po 11:20 hodině si V. K. a Z. B. převzali v XY v ulici XY u OD Makro od N. D. Ch. a L. T. H. kurýrní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY, společně s instrukcemi na cestu. Poté kurýr Z. B. s tímto vozidlem tov. zn. VW Passat Variant odjel na určené místo do Německa v doprovodu vozidla tov. zn. BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. Ch. a L. T. H. Následně na přesně nezjištěném místě v Německu se za pomoci telefonního spojení s V. P. C. a V. K., N. D. Ch. a L. T. H. kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, registrační značky XY, do prostoru zadního nárazníku uschovali metamfetamin a hašiš a vozidlo vrátili kurýrovi Z. B. s pokynem k cestě zpět do České republiky do XY, ulice XY, kde mělo dojít k předání kurýrního vozidla s drogou. Z. B. se vydal na cestu zpět v doprovodu vozidla tov. zn. BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. Ch. a L. T. H., přičemž do České republiky se vrátili dne 14. 12. 2017 po 17:01 hodině. Zároveň V. K. vyjel do XY do tržnice XY, kde čekal na kurýra Z. B., aby jej po odevzdání kurýrního vozidla odvezl do místa bydliště. Dne 14. 12. 2017 v 18:55 hodin byl kurýr Z. B. zadržen policií v ulici XY v XY, přičemž v prostoru zadního nárazníku vozidla tov. zn. VW Passat Variant 3C, registrační značky XY, bylo nalezeno celkem 8.476,9 g pervitinu s obsahem báze metamfetaminu o celkové hmotnosti 6.806,95 g a dále 177,4 g hašiše s obsahem 23,2 g ?9-tetrahydrocannabinolu. Za zprostředkování kurýra pro uvedenou cestu vyplatil V. P. C. prostřednictvím blíže nezjištěného muže vietnamské národnosti V. K. částku 80.000 Kč, kterou si V. K. celou ponechal,

a takto obviněný jednal, přestože ? metamfetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) ? ?9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013, Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, přičemž k nakládání s takovými látkami neměl jakékoli zákonné oprávnění.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Obviněný V. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, č. j. 11 To 81/2021-245, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 1 T 1/2021-73, dovoláním podaným dne 31. 10. 2022 prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

II. 1. Námitky dovolatele podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

6. Úvodem svého podání dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků dotčených trestných činů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti dodal, že rozhodná skutková zjištění tak, jak jsou uvedena v popisu skutků pod body I. 5. a I. 6., neodpovídají zjištěným důkazům.

7. Podle obviněného bylo z jeho výpovědi a výpovědí odsouzených V. P. C. a Z. B. toliko prokázáno, že oba dlouhodobě znal, přičemž s osobou V. P. C. řešili stavební práce a on jej při té příležitosti ve dvou případech kontaktoval s žádostí o zajištění řidiče pro převoz automobilu do zahraničí. V návaznosti na to obviněný zkontaktoval svědka B. (který byl jeho dlužníkem) a přivezl jej do XY za účelem realizace domluvené práce. Za jeho zprostředkování v jednom případě obdržel finanční odměnu, přičemž část z ní vyplatil tomuto svědkovi a část si ponechal pro sebe za zprostředkování. Byť obviněný připustil, že se později dozvěděl, že v daných případech šlo o „blíže nespecifikovanou nelegální činnost“, osobně se dalších jednání ani samotného převozu neúčastnil. Nicméně v popisu obou skutků nalézací soud konstatoval další okolnosti, ke kterým došlo bez jeho osobní účasti a k nimž nebyl proveden žádný důkaz.

8. Popis skutku uvedeného v bodě I. 5. uvádí celou řadu takovýchto skutkových okolností, když dovolatel konkrétně jmenoval - zajištění vozidla tov. zn. VW Passat Variant, reg. zn. XY, odcestování do Nizozemí ke dni 3. 12. 2017, kde došlo k převzetí pervitinu a následnému návratu do České republiky; následné převzetí vozidla svědkem B. spolu s instrukcemi, finanční hotovostí a mobilním telefonem; odjezd do Nizozemí, kam téhož dne odcestoval odsouzený V. P. C. (společně s další osobou), kde došlo ke kontaktování svědka B., převzetí vozidla, uschování pervitinu do nárazníku a k následnému odjezdu s pokynem odcestovat do Spolkové republiky Německo, přičemž v Německu si vozidlo převzal V. P. C., vyňal část kontrabandu, poté kurýrovi vrátil vozidlo, po kterém následoval návrat svědka B. do České republiky do místa jeho bydliště v XY (dne 7. 12. 2017), přičemž z garážového komplexu v ulici XY si osoby vietnamské národnosti vyzvedly pervitin o hmotnosti 29 kg – vše bez osobní účasti obviněného K. Stejně tak je tomu i v rámci popisu skutku v bodě I. 6., z něhož toliko vyplynulo, že V. P. C., který byl v Nizozemí po dohodě s osobou N. D. Ch. za účelem převozu metamfetaminu do ČR (pročež v Německu odsouzený Ch. a další osoby vietnamské národnosti kurýrní vozidlo převzali a do zadního nárazníku uschovali metamfetamin a vozidlo vrátili svědkovi, který s ním odcestoval zpět do ČR). I v tomto případě vše proběhlo bez jakékoli osobní účasti obviněného.

9. Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že obviněný se obou skutků zúčastnil pouze tím, že zprostředkoval kurýra, kterého v případě skutku popsaného pod bodem I. 5. odvezl do XY a v případě skutku popsaného pod bodem I. 6. jej přivezl na místo vyzvednutí vozidla do XY. Dovolatel proto striktně odmítá, že by ve vztahu k projednávaným skutkům prováděl jakékoli další „pomocné činnosti“, neboť takový skutkový závěr nemá oporu v provedeném dokazování, a tudíž je zcela smyšlený. Po výše uvedené „izolaci jednání“ od aktivit organizované skupiny složené z osob vietnamské národnosti dovolatel dospěl k závěru, že z provedených důkazů předmětné skutkové závěry nikterak nevyplývají (pouze připustil, že odměna za zprostředkování kurýra se mu zdála příliš vysoká, pročež se u odsouzeného V. P. C. zajímal o to, zda se nejedná o nelegální činnost). Nicméně ani tak není podle mínění dovolatele projednávaný skutkový děj nelegální, aby fakticky naplnil předmětnou skutkovou podstatu jemu přisouzeného trestného činu.

10. V následující části svého dovolání obviněný svá tvrzení konkretizoval ve vztahu k provedeným výpovědím. Za věrohodnou dovolatel označil výpověď odsouzeného V. P. C., který své jednání zcela otevřeně popsal ve shodě s jednáním obviněného. Naopak výpověď svědka Z. B. dovolatel vyhodnotil jako nevěrohodnou a nelogickou – zejména v částech, kde usiloval svůj podíl na projednávaném jednání minimalizovat (zejména stran existence dluhu vůči obviněnému, menší finanční částky, kterou měl od obviněného obdržet za uskutečnění cesty do zahraničí, stejně jako jeho tvrzení, že mu obviněný před jízdou předal mobilní telefon a informace k plánované cestě). Přesto však tento svědek ve shodě s dovolatelem uvedl, že o pravém důvodu cesty neměl povědomí. Ke komunikaci se svědkem B. dovolatel doplnil, že z provedených důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti týkající se předmětu převozu ani žádné další okolnosti souzeného trestného činu.

11. Následně dovolatel opětovně vyloučil jakékoli povědomí o existenci organizované skupiny osob působící ve více státech. V návaznosti na to zdůraznil, že pokročilé organizování výroby a distribuce omamných látek je založena na tom, že nejnižší články nejsou členy organizované skupiny, pročež nedisponují žádnými vnitřními informacemi. Od svých nadřízených dostávají pouze nezbytná zadání, která jsou nutná pro provedení zadaného úkolu, čímž se eliminuje jak prozrazení, tak pozdější svědecké či spolupachatelské odhalení. Z provedených důkazů přitom vyplynulo, že byl obeznámen toliko s tím, že jde o nelegální věc a že má sehnat řidiče na převoz motorového vozidla do zahraničí. Žádné další bližší sdělení však k dispozici neměl (což ostatně potvrdil i odsouzený V. P. C.), na základě čehož dovolatel brojí proti tomu, že by věděl, že předmětem převozu byl metamfetamin.

12. Stran části popisu skutku pod bodem I. 5. (v rámci kterého je uvedeno, že kurýr B. se dne 7. 12. 2017 vrátil s vozidlem tov. zn. VW Passat Variant, reg. zn. XY, do místa svého bydliště v ulici XY v XY, kde jej měl následujícího dne vyzvednout obviněný K. a převézt jej do garážového komplexu v ulici XY v XY, odkud si osoby vietnamské národnosti vyzvedly pervitin o hmotnosti nejméně 29 kg) dovolatel nepopírá, že předmětné vozidlo skutečně převezl zpět. Nicméně žádným důkazem nebylo prokázáno, že by byl obeznámen s tím, že uvnitř vozidla jsou skryty omamné látky, navíc v tak závažném objemu. Dovolatel považuje za nelogické, aby zainteresované osoby nechaly vozidlo i s takovým množstvím pervitinu zaparkované na sídlišti v XY bez dozoru, když samotný převoz vozidla do XY byl po celou dobu přísně sledován. Vzhledem k tomu, že pervitin do vozidla nevkládal obviněný ani Z. B., je zřejmé, že ani jeden z nich o tom neměl povědomí a že důvody pro přesunutí vozidla z XY do XY byly zcela jiné.

13. Pokud jde o další důkazy, dovolatel doplnil, že během samotných jednání mezi ním, svědkem B. a odsouzeným V. P. C. nebyly nikdy přítomny jiné osoby, pročež výpovědi ostatních svědků odmítá jako nepřesvědčivé. Stejně tak dovolatel odmítl skutečnost, že na jeho rukách měl být zjištěn metamfetamin, když tato prohlídka byla provedena až dva roky poté, co se měly stát oba předmětné skutky. Avšak ani další níže uvedené okolnosti řešené v dokazování nejsou ve věci relevantní.

14. Při prohlídce vozidla tov. zn. VW Passat Variant, reg. zn. XY, ze dne 15. 12. 2017, byl nalezen metamfetamin v objemu 8,5 kg s obsahem aktivní látky o hmotnosti 6,8 kg (konkrétně po zadržení Z. B. při cestě ze zahraničí). Ze závěrů této prohlídky mimo jiné vyplynulo, že do nárazníku předmětného vozidla se vešlo právě 8,5 kg omamné látky. Obviněnému proto není jasné, z čeho soud dovodil, že v případě skutku popsaného pod bodem I. 5. byla hmotnost drogy 29 kg, když navíc část ukryté omamné látky byla vyložena již v Německu. Mezi skutkovým závěrem a provedenými důkazy tedy obviněný spatřuje extrémní nesoulad stran množství omamné látky o celkové hmotnosti 29 kg, neboť z žádného důkazu toto množství nevyplynulo.

15. Dovolatel dále poukázal na nesrovnalosti vyplývající z protokolů o sledování ze dne 7. 12. 2017 a 8. 12. 2017 (č. l. 5292-5293, 5294-5298). Z nich vyplývá, že kurýrní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, reg. zn. XY, po návratu do České republiky nebylo sledováno, pročež není zdokumentováno, co se dělo s vozidlem mezi jeho návratem na území ČR ve večerních hodinách dne 7. 12. 2017 a časem 13:18 hodin dne 8. 12. 2017, kdy osoby vietnamské národnosti z vozidla v ulici XY v XY vyzvedávaly balíčky údajně obsahující omamné látky (viz popis skutku pod bodem I. 5.). Policejní sledování se zaměřilo na doprovázející vozidlo tov. zn. BMW 5358, reg. zn. XY, s osobami vietnamské národnosti, které bylo dne 7. 12. 2017 sledováno až do XY. O kurýrním vozidle však není k dispozici žádný nepřetržitý záznam. Z policejního sledování pouze vyplynulo, že dne 8. 12. 2017 v 13:18 hod. muž vietnamské národnosti vyndával z kurýrního vozidla balíčky ukryté v zadní části nárazníku. Obviněný však není na záznamu zachycen a rovněž se o něm nezmiňuje sepsaný protokol, takže ani není zjevné, na základě jakého důkazu došly soudy nižších stupňů ke skutkovému závěru, že to byl právě obviněný, kdo dovezl do XY vozidlo obsahující omamnou látku.

16. Podobně dovolatel zpochybnil i skutečnost, že byl pervitin skutečně uschován v nárazníku vozidla. Tato okolnost nebyla prokázána žádným provedeným důkazem, pročež je zřejmé, že obviněný ani o této skutečnosti nemohl vědět (ostatně obviněný nebyl fyzicky přítomen ani u uschování omamných látek v zahraničí, ani u jejich vyjímání na území České republiky a taktéž provedené odposlechy telekomunikačního provozu potvrzují pouze to, co obviněný a odsouzený V. P. C. k věci uvedli a jak je „izolovaně“ vymezeno shora). Taktéž skutkový závěr stran toho, že měl neoprávněně dovézt a zprostředkovat psychotropní látku a tím spáchat uvedený trestný čin, nevyplynul z žádného provedeného důkazu (nehledě na to, že je v přímém rozporu s výpovědí odsouzeného V. P. C. i protokoly o sledování).

17. Skutkové závěry soudu prvního i druhého stupně tedy neodpovídají provedenému dokazování, v důsledku čehož došlo mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními ke zjevnému (extrémnímu) rozporu, což má bezprostřední vliv na závěr obou soudů o vině obviněného. V posuzované věci tak bylo jednoznačně porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.

II. 2. Námitky dovolatele podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu

18. V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl, že skutek, jak byl soudem prvního stupně zjištěn a odvolacím soudem potvrzen, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný proti této právní kvalifikaci brojí, neboť je přesvědčen, že svým jednáním (popsaným v bodech I. 5. a I. 6.) předmětnou skutkovou podstatu nenaplnil v žádném zákonném znaku. Z hlediska právní kvalifikace bylo jeho jednání vyhodnoceno rovněž jako spolupachatelství, a to přesto, že popis skutku kvalifikuje jednání obviněného toliko jako „pomocné jednání“. V této souvislosti dovolatel podotkl, že kdyby skutečně byl skutkový závěr o úmyslném spáchání tohoto trestného činu prokázán, tak by jeho jednání muselo být právně kvalifikováno toliko jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

19. K otázce subjektivní stránky dovolatel namítl, že jeho úmysl nesměřoval k poskytování součinnosti při obchodování s omamnými látkami. Jediný zjištěný úmysl spočíval ve zprostředkování řidiče za účelem získání profitu a částečné úhrady dluhu ze strany svědka B. Soudy nižších stupňů však dovodily naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu z toho, že obviněný měl při komunikaci používat smluvenou kódovanou řeč a taktéž byl po zadržení Z. B. značně vyděšen. To však v žádném případě neprokazuje, že by skutečně byl obeznámen s tím, že předmětem převozu jsou omamné látky. Závěry soudů o naplnění subjektivní stránky soudy obou stupňů založily pouze na tendenčním výkladu odposlechů telekomunikačního provozu s ostatními obviněnými, které však nemají žádnou vazbu na jeho osobu, a navíc jsou vytrženy z kontextu.

20. Podobně podle názoru dovolatele nebylo prokázáno naplnění zákonného znaku v podobě spáchání jednání „ve velkém rozsahu“, tedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Projednávaný skutek byl takto právně kvalifikován pouze na základě tvrzení o 29 kg přepravované omamné látky, a to přesto, že předmětný objem nebyl nikterak ověřen. Soudní řízení se koncentrovalo především na skupinu hlavních obviněných, načež ve vztahu k obviněnému K. byly dané závěry automaticky vztaženy i na jeho osobu. Navíc má dovolatel za to, že předmětný závěr soudu je v přímém rozporu s výpovědí odsouzeného V. P. C., který dané množství uvedl v rámci činnosti organizované skupiny jako celku za období několika let. Přesto soudy došly k závěru, že obviněný o tomto množství drog věděl nebo s ním byl přinejmenším srozuměn.

21. Dovolatel rovněž brojí proti naplnění zákonného znaku jeho „spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť se do realizace činu měl údajně zapojit spolu se svědkem B. a osobami V. P. C. a D. V. Ch. Nicméně obviněný v této souvislosti opětovně poukazuje na to, že toliko zprostředkoval řidiče pro převoz zboží za úplatu, přičemž žádné další informace zainteresovaných osob vietnamské národnosti neměl. Podobně ani z provedených odposlechů nevyplynulo, že by se zajímal o to, kde se přepravované zboží nachází, nebo že by s ním prováděl jakoukoliv manipulaci. Osoby, které měly organizovanou skupinu tvořit, ho neznaly a nebyly s ním v kontaktu. Dovolatel znal pouze odsouzeného V. P. C., který však potvrdil, že obviněný neznal důvod, pro který potřeboval řidiče. Je tedy zřejmé, že v dané skupině měl zcela bezvýznamné postavení. Aby došlo k naplnění skutkové podstaty „ve spojení s organizovanou skupinou“, musí být z provedených důkazů zřejmé, že obviněný byl ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku obeznámen s tím, že jde o organizovanou skupinu, která působí nejméně ve dvou státech. Navíc předmětná skupina byla tvořena toliko osobami vietnamské národnosti, pročež ani nebylo možné se stát jejím právoplatným členem.

22. Ve vztahu k osobě Z. B. dovolatel doplnil, že tento svědek byl Městským soudem v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 46 T 6/2018 uznán vinným ze spáchání trestného činu v základní skutkové podstatě, tedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců. K tomu dovolatel uvedl, že tento soud se vůbec nezabýval tím, že by obviněný B. spáchal trestný čin ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle § 283 odst. 3 písm. c),

odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle mínění dovolatele toto rozdílné právní posouzení narušuje princip důvěry ve spravedlnost, respektive princip předvídatelnosti rozhodování orgánů činných v trestním řízení.

II. 3. Námitky dovolatele stran uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody

23. V závěrečné části svého podání se dovolatel vyjádřil k výši uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu uložil Vrchní soud v Praze podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku. V návaznosti na výše uvedené námitky je obviněný přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil nejen kvalifikovanou, ale ani základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku – přičemž i v takovém případě by byl trest (uložený v rámci zákonné sazby od jednoho do pěti let) nepřiměřeně přísný, neboť jeho „expozice“ byla v projednávaných skutcích zcela minimální.

24. Podle jeho mínění se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly podstatou jeho jednání, které spočívalo toliko v rovině minimálního účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Tuto skutečnost je však soud povinen zhodnotit v rámci ukládaného trestu, což vyplývá z § 39 ve spojení s § 58 odst. 6 tr. zákoníku, podle kterých soud sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby vzhledem k povaze a závažnosti přípravy, pokusu nebo pomoci, aby použití trestní sazby odnětí svobody (tímto zákonem stanovené) nebylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, když lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání. Dovolatel v této souvislosti deklaruje, že v projednávané věci soudy řádně nehodnotily povahu a závažnost jeho jednání vzhledem k celému skutku, který spáchaly osoby vietnamské národnosti, nehledě na to, že obviněný od počátku trestního stíhání spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a skutkový děj doznal.

25. Rovněž odvolací soud v rámci ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody nezohlednil skutečnost, že s ostatními obviněnými byla sjednána dohoda o vině a trestu, pročež jim byl významně snížen trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, kdežto obviněnému, který byl ve významně menší expozici a k zajištění řidiče se doznal (byť formálně neuzavřel dohodu o vině a trestu), soud uložil „drakonický trest“. Podle dovolatele je zásada přiměřenosti trestních sankcí předpokladem pro zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do jeho osobní svobody je obecně ústavním pořádkem předvídaný a zda je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv.

26. Tuto námitku dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu proto, že podle jeho názoru jde o nesprávné právní hodnocení, tedy situaci, kdy soud vybočil z mezí výše uvedených zákonných principů. Pro přípustnost této námitky v rámci dovolání obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, č. j. 7 Tdo 1158/2019-1812, ze kterého vyplývá, že v případě extrémně přísného, zjevně nespravedlivého a nepřiměřeného trestu je nutný zásah Nejvyššího soudu. Daný závěr podporuje i judikatura Ústavního soudu, která rovněž nepřipouští, aby se kterýkoli soud vyhnul posouzení takové otázky pro formální nepodřaditelnost pod některý z dovolacích důvodů, když tuto námitku nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, v důsledku čehož by tak zůstala nehodnocená, přestože jde zjevně o trest extrémně přísný, zcela excesivní, respektive je již odplatou. Vzhledem k tomu, že obviněný byl potrestán přísněji než ostatní obvinění zajišťující a profitující na celém „drogovém obchodu“, nelze považovat uložený trest za nikterak spravedlivý.

II. 4. Závěrečný návrh dovolatele

27. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, č. j. 11 To 81/2021-245, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 1 T 1/2021-73, v celém rozsahu, včetně vadného řízení, které mu předcházelo, a aby podle § 256m odst. 1 tr. řádu ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný podle § 226 písm. a) nebo písm. c) tr. řádu v celém rozsahu zprošťuje obžaloby, eventuálně aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu či soudu prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně dovolatel požádal o přerušení výkonu napadeného rozsudku stran výkonu trestu odnětí svobody, a to do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku.

II. 5. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněného

28. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 1 NZO 4/2023-34, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy nižších stupňů beze zbytku a zcela správně vypořádaly. Primárně dovolatel zpochybnil skutková zjištění v rámci obou projednávaných skutků, která podle jeho názoru z provedených důkazů nevyplývají. Podle státního zástupkyně se sice jedná o námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně je vyhodnotila jako zjevně neopodstatněné.

29. S odkazem na daný dovolací důvod totiž obviněný uplatnil námitky, které směřují výhradně proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel i odvolací soud, čímž fakticky uplatnil skutkové námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na jejím základě vyvozuje, že se projednávaného činu nedopustil. V těchto souvislostech státní zástupkyně zcela odkázala na skutkové a právní závěry učiněné nalézacím i odvolacím soudem, které přezkoumala a s nimiž se plně ztotožnila.

30. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku, když jeho jednání bylo právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to ve třech nabízených variantách námitek. Za prvé uvádí, že se souzeného trestného činu nedopustil, za druhé se dopustil mírnějšího trestného činu a za třetí nebylo prokázáno naplnění zákonných znaků předmětného zločinu „neoprávněně dovezl a zprostředkoval psychotropní látku“, „ve velkém rozsahu“, „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, za současné „absence subjektivní stránky“.

31. K výše uvedeným námitkám státní zástupkyně podotkla, že sice odkazují na hmotněprávní pojmy, což by mohlo vzbuzovat nesprávný závěr, že došlo k napadení hmotněprávních ustanovení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nicméně primární podstatou námitek obviněného je jeho faktické neztotožnění se s hodnotícími úvahami soudů, které dospěly k závěru, že jednání, kterého se dopustil, vykazuje znaky souzeného trestného činu. Z odůvodnění rozhodnutí však jednoznačně vyplynulo, že soudy obou stupňů postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. řádu, důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. řádu rovněž vyložily, jakým způsobem se vypořádaly s obhajobou obviněného. Zjevně se tedy nedopustily žádné důkazní deformace. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení principu presumpce neviny či obecně zásad spravedlivého procesu (které by opravňovaly Nejvyšší soud k nezbytnému zásahu) nikterak neopodstatňuje.

32. K dovolacím námitkám obviněného stran uloženého trestu státní zástupkyně podotkla, že je lze uplatnit jen ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [přičemž dovolatel tuto námitku subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu]. Následně státní zástupkyně konstatovala, že obviněnému nebyl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Navíc ve věci obviněného neshledala při procesu individualizace trestu žádného pochybení, neboť uložený trest odnětí svobody byl obviněnému vyměřen při spodní hranici zákonné trestní sazby (za daný čin stanovené od 10 do 18 let), což lze vzhledem k jeho osobě a spáchanému trestnému činu považovat za trest přiměřený.

33. Zároveň státní zástupkyně odmítla okruh námitek dovolatele, jimiž brojil proti soudy učiněnému odlišnému právnímu hodnocení souvisejících skutků spáchaných svědkem – obviněným Z. B. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 6/2018, za což byl tento odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsícům). Obviněnému je totiž zřejmé, že na základě dosud nepravomocného rozsudku krajského soudu ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020, byl obviněný Z. B. v této věci uznán vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně neshledala námitky obviněného, jimiž brojí proti soudy užité právní kvalifikaci, oprávněnými, stejně jako odmítla možnost změny právní kvalifikace jeho jednání coby účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku či využití moderačního postupu podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku ve spojení s § 39 tr. zákoníku.

34. Po zvážení shora uvedeného státní zástupkyně dospěla k závěru, že argumentace obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. řádu se jeví jako zjevně neopodstatněná. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí. S ohledem na charakter svého vyjádření státní zástupkyně vyhodnotila žádost obviněného na přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí jako zcela bezpředmětnou.

35. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

37. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

38. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

39. Obviněný ve svém podání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

40. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

41. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

42. Obviněný ve svém podání současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [dříve, tj. do 31. 12. 2021, se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

43. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

44. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného V. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou sice zčásti formálně podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, nicméně je Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů odmítl jako zjevně neopodstatněné.

45. Nejvyšší soud předně prověřil, že Krajský soud v Ústí nad Labem odvodil své skutkové závěry z rozsáhle provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté nalézací soud svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který z podnětu odvolání obviněného, jakož i odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem napadený rozsudek krajského soudu korigoval toliko ve vztahu k výroku o uloženém trestu odnětí svobody a peněžitém trestu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s přednesenými námitkami obviněného.

46. I přes tyto skutečnosti obviněný V. K. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zcela zřekl odpovědnosti za spáchaný trestný čin, neboť je i nadále přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty předmětného zvlášť závažného zločinu. Navíc je toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásadním, výše popsaným pochybením. S ohledem na tyto dovolatelovy námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc natolik zásadním), která by vedla k porušení procesní zásady presumpce neviny či principu in dubio pro reo nebo dovolatelova ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.

V. 1. K námitkám dovolatele podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

47. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný především namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků dotčeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně dovolatel setrval na své obhajobě, že s odsouzeným V. P. C. řešil toliko otázku zajištění stavebních prací, přičemž jej tento v dané souvislosti požádal o zajištění řidiče pro převoz motorového vozidla, čemuž obviněný vyhověl a pro tento úkol zajistil Z. B., kterého přivezl do XY (viz jednání popsané pod bodem I. 5.) a taktéž do XY k vyzvednutí kurýrního vozidla (viz jednání popsané pod bodem I. 6.). Přestože obviněný později zjistil, že předmětem dohody je blíže nespecifikovaná nelegální činnost, popírá, že by věděl o tom, že šlo o přeshraniční převoz omamných látek a že by byl součástí organizované skupiny působící ve více státech. V návaznosti na to tvrdí, že popisy obou skutků obsahují tvrzení, která jej v rozporu s realitou staví do role pachatele závažných protiprávních jednání. Všechna skutková zjištění stran jeho podílu na nakládání s omamnými látkami dovolatel označil za smyšlená, respektive nemající oporu v provedených důkazech.

48. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že předmětné jednání obviněného stran obou částí skutkového děje (popsaných pod body I. 5. a I. 6.) bylo krajským soudem prokázáno jednak částečným doznáním samotného obviněného K., jakož i dalšími ve věci vyslechnutými svědky, konkrétně odsouzenými V. P. C. a L. T. H., Z. B. (kteří byli zároveň obviněnými v původní věci projednané pod sp. zn. 1 T 9/2020), stejně jako svědectvími T. K., V. K., P. B. a dalších méně důležitých svědků. Rámec celé projednávané trestné činnosti byl odvozen z výpovědí osob vietnamské národnosti, a to L. T. H., P. T. Ch., D. V. Ch., L. T. H., N. D. Ch. Nejvyšší soud ověřil, že výše uvedené výpovědi jsou obsahově kompatibilní s řadou dalších ve věci provedených důkazů, mezi kterými jsou dominantní zejména skutečnosti vyplynuvší ze znaleckých zkoumání (konkrétně jde o znalecký posudek Kriminalistického ústavu v Praze z oboru kriminalistika, odvětví genetika, daktyloskopie a chemie ze dne 24. 4. 2018, znalecký posudek RNDr. Vlastimila Klímy z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika), zejména stran použité navigace zn. Garmin Drive 50 a vydaného mobilního telefonu zn. Aligator D200 používaných svědkem B. v období mezi 7. 12. a 14. 12. 2017, když bylo souběžně ověřeno, že kontaktovaná telefonní čísla odpovídají předplaceným SIM kartám užívaným obviněným K. a V. P. C. (viz č. l. 9596-9822 a č. l. 9823-9894).

49. Mezi další podstatné důkazy patří protokoly o sledování (která proběhla v období mezi 3. 12. a 14. 12. 2017), protokoly o provedených odposleších a záznamech telekomunikačního provozu (zajištěných v období mezi 4. 10. 2017 a 17. 10. 2018), protokoly o domovních prohlídkách realizovaných v nemovitostech využívaných obviněným V. K. (na adrese XY a na adrese XY v XY), protokoly o provedení prohlídek jiných prostor (zejména motorových vozidel tov. zn. Kia Sportage, reg. zn. XY a tov. zn. Ford Galaxy, reg. zn. XY) a výsledky finančního šetření stran osoby obviněného i jeho otce. Za zásadní lze označit rovněž skutečnost, že krajský soud provedl dokazování rovněž spisem z trestní věci vedené vůči svědkovi (v původní věci obviněnému) Z. B., a to spisem vyšetřovacím vedeným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, odbor obecné kriminality pod sp. zn. KRPA-457221/TČ-2017-000078, tak navazujícím spisem soudním, včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271, který nabyl právní moci dne 25. 3. 2019, jakož i dalšími, z hlediska objasnění skutkové děje méně podstatnými důkazy.

50. Na základě výše uvedených skutkových zjištění bylo možné učinit jednoznačný závěr, že se obviněný V. K. ve dvou případech bez důvodných pochybností organizačně zapojil do přeshraničního transportu omamných látek probíhajícího mezi Nizozemím, Spolkovou republikou Německo a Českou republikou, organizovaného výše uvedenými osobami vietnamské národnosti, a to i za pomoci dalších osob z řad českých občanů.

51. V této souvislosti Nejvyšší soud přezkoumal, že Krajský soud v Ústí nad Labem stran obou částí skutkového děje popsaných pod body I. 5. a I. 6. výše uvedené důkazy hodnotil velmi podrobně, když předmětný skutek z časového hlediska rozdělil na jednotlivé části a každou z nich podrobně prověřil. To konkrétně znamená, že tvrzení osob zainteresovaných na projednávaném skutku – zejména obviněného V. K., odsouzeného V. P. C., svědka Z. B. (potažmo svědků P. B., T. K., Z. L. a dalších osob) pečlivě konfrontoval se skutkovými zjištěními, která policie zajistila prostřednictvím operativně pátracích prostředků.

52. Po pečlivé analýze skutkových zjištění je zcela zjevné, že skutkový děj, tak jak jej popisuje tzv. skutková věta v rámci výroku o vině rozsudku krajského soudu, byl výše uvedenými skutkovými zjištěními jednoznačně prokázán. Z provedených skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný měl dostatečné povědomí o nelegální činnosti odsouzených V. P. C. a jeho dalších spolupracovníků (v rámci dané organizované skupiny) a na jejich trestné činnosti participoval tím, že pro spolupráci získal a následně instruoval kurýra Z. B., přičemž svým nadřízeným odpovídal za úspěšné splnění zadaného úkolu a v návaznosti na to byl také vyplacen předem dohodnutou částkou.

53. Nelze proto tvrdit, že by se krajský soud ve vztahu k předmětnému jednání dopustil svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného K. Ostatně s tím, kterak krajský soud vyhodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům v rámci dokazování dospěl, se v rámci svého přezkumu bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který navíc v rámci veřejného zasedání za souhlasu stran doplnil dokazování o další listinné důkazy (kterak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 2. 5. 2022, č. l. 214-218). Oba soudy následně své závěry promítly do srozumitelně, logicky přesvědčivě a velmi pečlivě formulovaných odůvodnění, jejichž argumentace zcela odpovídá požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu.

54. Obviněný v rámci svého dovolání vznesl s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu celou řadu námitek, přičemž jejich společným jmenovatelem je dovolatelovo tvrzení, že se obou popisovaných částí skutkového děje zúčastnil toliko tím, že na žádost odsouzeného V. P. C. zprostředkoval kurýra. V návaznosti na toto tvrzení odmítl, že by ve vztahu k projednávanému skutku prováděl jakékoli další činnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že by byl obeznámen s přeshraničními transporty extrémně závažného množství omamných látek organizovanou skupinou. Aby dovolatel svoji argumentační linii „udržel“, vyzdvihl v rámci svého dovolání výpověď osoby V. P. C. a naopak se vymezil vůči usvědčující svědecké výpovědi Z. B., který otevřeně vypověděl, že to byl právě obviněný, kdo jej oslovil s možností přivýdělku významné finanční částky s tím, že by coby kurýr zajel pro dělníky do Holandska a poté, co s nabídkou souhlasil, tak v rámci skutkového děje popsaného pod bodem I. 5. od obviněného (v tržnici XY za přítomnosti dalších osob vietnamské národnosti) obdržel kurýrní vozidlo, mobilní telefon, finanční hotovost a instrukce k cestě. Podobně situace probíhala i v rámci skutkového děje popsaného pod bodem I. 6., kdy jej obviněný odvezl do XY, odkud po získání instrukcí odcestoval v doprovodu vozidla tov. zn. BMW 535 se dvěma osobami vietnamské národnosti do Německa.

55. Jak ukázala četná skutková zjištění, která Nejvyšší soud podrobil přezkumu, byla otázka věrohodnosti svědectví Z. B. dostatečně ověřena četnými vzájemně korespondujícími důkazy, pročež byla daná svědecká výpověď oprávněně vyhodnocena jako pravdivá a věrohodná. Naproti tomu obviněný v rámci svého prostého nesouhlasu se skutkovými závěry nejenže nenaplnil předmětný dovolací důvod relevantními námitkami (uplatněnými ve variantě „zjevného rozporu“), ale navíc se dopustil ryze zavádějící polemiky, v rámci které zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje skutková zjištění, která jej z trestné činnosti usvědčily. Byť je pochopitelné, že obviněný primárně sleduje vlastní vyvinění a v rámci své obhajoby tvrdí to, co spolu se svou obhajobou považuje za vhodné, nemohl se takový postup setkat s procesním úspěchem – zvláště, když krajský soud svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry (po doplněném dokazování) vyjádřil bezvýhradný souhlas i soud odvolací.

56. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být především možná a uvěřitelná, což však ve vztahu k tak obsáhlému dokazování, jaké bylo provedeno v nyní posuzované věci, nelze v žádném případě tvrdit. Naopak, obviněným prezentovaná skutková verze, v rámci které „izoloval“ své jednání od provedených skutkových zjištění, je zjevně založena na prostém kličkování mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Je totiž krajně nepravděpodobné, aby obviněný nebyl obeznámen se skutečným obsahem pašovaného kontrabandu, když „svému člověku“ předával vozidlo, instrukce společně s mobilním telefonem, následně jeho cestu úzkostlivě sledoval, přičemž jej kontaktoval z několika telefonních čísel (resp. minimálně ze tří zakoupených SIM karet, kterak vyplynulo z protokolů o sledování obviněného), nehledě na to, že za dvojí výjezd jím zprostředkovaného kurýra inkasoval podvakrát nemalou částku ve výši 80.000 Kč. V dané souvislosti nelze přehlédnout, že obviněný poté, co se v rámci druhého výjezdu dozvěděl o zadržení kurýra Z. B. Policií ČR, propadl panice (čemuž odpovídá vypjatý způsob, jakým komunikoval se svědkem v rámci zachycených odposlechů, nehledě na to, že po policejním výslechu po tomto svědkovi žádal písemné vyhotovení jeho výpovědi, a když se posléze seznámil s jejím obsahem, tak po něm požadoval zásadní změnu výpovědi ve svůj prospěch).

57. Jestliže dovolatel zpochybňuje množství přepravovaných omamných látek a dokonce i samotnou možnost, že by se do zadního nárazníku jediného kurýrního vozidla vešly balíky s metamfetaminem o objemu 29 kg, je třeba zdůraznit, že takové tvrzení již není v projednávaném případu nikterak klíčové, a to hned z několika důvodů. Předně deklarované množství přepravovaného pervitinu vyplynulo z odposlechu telekomunikačního provozu ze dne 7. 12. 2017 a rovněž z protokolu o sledování ze dne 8. 12. 2017, přičemž toto množství bylo zároveň potvrzeno svědeckou výpovědí (v původní věci odsouzeného)

V. P. C. a zachycených odposlechů svědkyně L. T. H. (rovněž v původní věci, viz s. 49 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Především však není ze skutkových zjištění zjevné, že by došlo k jednorázové přepravě takového množství pervitinu. Jak uvedl krajský soud, tak z výpovědi V. P. C. toliko vyplynulo, že pervitin, který byl zajištěn Policií ČR dne 14. 12. 2017, byl totožný s pervitinem, který byl transportován v prvním případě, neboť šlo o omamnou látku stejného původu i totožné kvality. Z toho krajský soud ve prospěch obviněného usoudil, že pervitin zadržený v rámci části skutkového děje popsané pod bodem I.

6., byl toliko součástí celkového množství 29 kg omamné látky. Avšak v daném případě je již málo podstatné, zda bylo zabaveného pervitinu 8.476,9 gramů nebo 29.000 gramů, ježto hranice „velkého rozsahu“ je daná množstvím 1.500 gramů metamfetaminu a ta byla v daném případě mnohonásobně překročena, pročež jakákoli polemika vztahující se k množstevnímu hledisku projednávaného zločinu je z hlediska prověřovaných skutečností i aplikované právní kvalifikace již v podstatě nadbytečná.

58. Obviněný v rámci svého dovolání své jednání důsledně separoval od aktivit organizované skupiny s odůvodněním, že nejnižší články takového seskupení nedisponují vnitřními informacemi o páchané trestné činnosti, aby byla co nejvíce eliminována možnost prozrazení. Ačkoli lze tomuto argumentu přiznat určitou logiku, nelze u něj automaticky předpokládat univerzální platnost – s ohledem na skutečnost, že každá organizovaná skupina je zcela jiná, je odlišně personálně strukturovaná, rozdílnými způsoby řízená, přičemž každá se zabývá jinou trestnou činností.

To platí i u organizovaných skupin zabývajících se neoprávněným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami, neboť každý takový „gang“ se orientuje jen na určité omamné látky a od druhů obchodovaných narkotik se odvíjí navazování nelegálních kontaktů v zemi výroby či původu těchto látek, způsob jejich zajišťování, taktika přeshraničního „pašování“, apod. Z těchto a řady dalších důvodů není „železným“ pravidlem, že v každé organizované skupině jsou organizačně nižší (či nejnižší) složky vždy informovány toliko okrajově.

Ostatně v právě projednávaném případě byl obviněný K. na základě provedených odposlechů a záznamů o sledování usvědčen z toho, že o druhu přepravovaného „zboží“ dobře věděl, stejně jako o zemi, kde byly omamné látky vyrobeny či objednány, o transferu zboží přes několik států Evropské unie – a to přesto, že nepatřil k nejužšímu řídícímu jádru organizované skupiny, ale ani mezi složky nejnižší, které by teoreticky neměly být seznámeny s podstatou páchané trestné činnosti.

59. V této souvislosti nelze přehlédnout, že dovolání obviněného obsahuje stran prokazovaných skutečností řadu dalších důkazně vyvrácených, čistě polemických či extrémně spekulativních tvrzení. Dovolatel např. tvrdí, že on ani svědek B. do zapůjčeného vozidla nevkládali provážený pervitin, z čehož má být zřejmé, že o omamných látkách ve vozidle prokazatelně nevěděli. Podobně obviněný uvádí, že výpovědi všech svědků jsou v projednávané věci zcela irelevantní, neboť při bezprostředním jednání mezi jeho osobou, V. P. C. a kurýrem B. nebyl nikdo další přítomen. Obdobně obviněný akcentoval, že nebylo nepřetržitým záznamem zdokumentováno, co se dělo s kurýrním vozidlem mezi jeho návratem na území ČR ve večerních hodinách dne 7. 12. 2017 a dnem 8. 12. 2017, kdy osoby vietnamské národnosti z vozidla v ulici XY v XY vyzvedávaly balíčky s omamnými látkami. Na jiném místě zase dovolatel tvrdí, že pokud na jeho rukách byl zjištěn metamfetamin, a to až dva roky poté, co se měly stát oba projednávané skutky, tak tato skutečnost mu nemůže být přičítána k tíži (což ani žádný soud netvrdí, naopak se jedná o důkaz, že obviněný se ani z projednávané trestné činnosti nepoučil a s předmětnou omamnou látkou i nadále přichází do kontaktu). Všechna výše uvedená tvrzení (včetně dalších výhrad skutkového charakteru) však již nemají ve vztahu k provedenému dokazování procesní sílu ovlivnit (tím méně zásadně zvrátit) postavení obviněného v rámci projednávané trestné činnosti. Fakticky jde pouze o ničím nepodložené polemizování se skutkovými závěry nižších soudů, které však v dané fázi trestního řízení postrádá jakoukoli procesní relevanci.

60. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud dovolatel v rámci svého písemného podání brojí proti popisu obou částí skutkového děje (kterak vyplývají z tzv. skutkové věty rozsudku krajského soudu), není to z důvodu, že by v jejich znění skutečně absentovaly příslušné zákonné znaky aplikované skutkové podstaty, nýbrž toliko z důvodu, že se obviněný domnívá, že zohledňují skutkové závěry, které podle jeho náhledu z provedených důkazů nevzešly. Takové ryze subjektivní tvrzení však Nejvyšší soud striktně odmítá. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, které obsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Tomuto požadavku popisy obou částí skutkového děje uvedené pod body I. 5. a I. 6. jednoznačně odpovídají (včetně znaků subjektivní stránky, kterou dovolatel nejvíce rozporoval).

V. 2. Námitky dovolatele podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu

61. V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl, že oba skutky, jak byly soudem prvního stupně zjištěny a odvolacím soudem potvrzeny, byly nesprávně právně kvalifikovány jako zvlášť závažný zločin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný proti této právní kvalifikaci brojí, neboť je přesvědčen, že svým jednáním předmětnou skutkovou podstatu nenaplnil v žádném zákonném znaku, pouze připouští, že kdyby skutečně byl skutkový závěr o úmyslném spáchání tohoto trestného činu prokázán, tak by jeho jednání muselo být kvalifikováno toliko jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nicméně i tak prosazuje zproštění obžaloby.

62. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že podstata výhrad obviněného K. i v rámci této části argumentace spočívá ve zpochybňování celého procesu dokazování, na jehož základě byl uznán vinným z aktivního zapojení do přeshraničních transportních aktivit organizované skupiny působící ve více státech, a to ve velkém rozsahu. Jinými slovy dovolatel primárně namítl, že jeho deliktní jednání nebylo na základě provedených skutkových zjištění prokázáno a teprve sekundárně, v návaznosti na tato tvrzení, zpochybnil naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Jelikož je však dovolatel přesvědčen o tom, že v jeho případě došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud přezkoumal i aplikované hmotněprávní posouzení projednávaného skutku.

63. Obecně platí, že trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Objektivní stránka tohoto trestného činu je tedy charakterizována jakýmkoli neoprávněným nakládáním s omamnou či psychotropní látkou. Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl. Jelikož se jedná o tzv. ohrožovací trestný čin, je dokonán nejen vyrobením omamné nebo psychotropní látky, ale také jejím dovezením či provezením (jakož i dalšími neoprávněnými aktivitami), přičemž zcela postačuje, aby pachatel jednal v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného finanční prospěch. Vztah pachatele k následku musí být soudem řádně zjištěn a prokázán výsledky dokazování, ze kterých musí logicky vyplynout (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 19/1971-II. Sb. rozh. tr.).

64. Objektivní stránka trestného činu v podobě neoprávněného nakládání s omamnými látkami, resp. zapojení osoby obviněného do organizované skupiny za účelem přeshraniční přepravy omamných látek na území České republiky, byla v nyní posuzované věci jednoznačně prokázána zejména ve věci provedenými odposlechy, záznamy telekomunikačního provozu či protokoly o sledování, ze kterých je mimo jiné zřejmé, že obviněný se s osobami L. T. H. a N. D. Ch. při předávání kurýrního vozidla kurýrovi Z. B. osobně setkal. Podobně z výpovědi odsouzeného V. P. C. vyplynulo, že obviněný K. i ve druhém případě jednal s N. D. Ch. osobně. Dohodnutou finanční částku, kterou V. P. C. obviněnému podvakrát předal za zajištění kurýra, prokazatelně pocházela od této osoby (N. D. Ch.), s čímž byl dovolatel bez důvodných pochybností obeznámen. Stejně tak byl důkazně prokázán příčinný vztah mezi zapojením obviněného do aktivit organizované skupiny a následkem v podobě přepraveného „zboží“ – v prvém případě úspěšným, ve druhém neúspěšným.

65. Taktéž naplněním subjektivní stránky předmětného zločinu se oba soudy velmi pečlivě zabývaly (viz s. 51 odůvodnění rozsudku krajského soudu a bod 54. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), když na základě výše uvedených důkazů dospěly k závěru, že obviněný K. naplnil subjektivní stránku předmětného zvlášť závažného zločinu minimálně formou úmyslu nepřímého. Ze skutkových zjištění totiž vyplynulo, že věděl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem a byl s touto skutečností přinejmenším srozuměn. Jinými slovy – obviněný byl dostatečně obeznámen s tím, že jej V. P. C. podvakrát sjednal pro nelegální činnost (jak ostatně obviněný sám přiznal), stejně jako věděl, že jeho úloha v rámci organizace spočívá v zajištění a instruktáži kurýra pro cestu do zahraničí, za jehož osobu i úspěšnou přepravu „zboží“ odpovídal a následně byl vyplacen částkou 80.000 Kč (což jednoznačně neodpovídá výši odměny běžného kurýra, který měl v rozsahu dvou dnů odcestovat na určené místo, zde motorové vozidlo předat smluveným osobám a posléze s ním opět odcestovat zpátky na určené místo).

66. Do tohoto rámce zcela zapadá, že obviněný V. K. používal během telekomunikačního provozu s V. P. C. předem dohodnuté šifrované výrazy, se svědkem během jeho jízd průběžně komunikoval z několika telefonních čísel a na zapůjčený mobilní telefon, stejně jako to, že poté, co se dozvěděl o zadržení Z. B., byl oprávněně vystresován, neboť si uvědomoval reálné nebezpečí, kterému byl vystaven. Je tedy nepochybné, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že se dohodnutým způsobem podílí na rozsáhle organizované drogové trestné činnosti. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud by krajský soud dospěl k závěru, že se obviněný dopustil trestné činnosti v úmyslu přímém, tak i tento závěr by byl vzhledem k provedeným důkazům akceptovatelný, neboť tomuto závěru v projednávaném případě vše nasvědčuje – nicméně soud prvního stupně vyhodnotil deklarované pochybnosti obviněného v jeho prospěch.

67. Dovolatel ve svém písemném podání brojí rovněž proti naplnění zákonného znaku jednání „ve velkém rozsahu“, tedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když namítl, že krajský soud projednávaný skutek právně kvalifikoval přesto, že deklarované množství 29 kg přepravovaného pervitinu nebylo nikterak ověřeno. Ani toto tvrzení se však nezakládá na pravdě, jak bylo již podrobně popsáno výše. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu je podstatné, že krajský soud při stanovení rozsahu transportovaných omamných látek správně vycházel ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ze kterého vyplývá, že za „množství větší než malé“ je ve smyslu trestního zákoníku považováno množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta (v závislosti na ohrožení vyplývajícího ze škodlivosti jednotlivých látek). V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, přičemž stanovené hodnoty současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice, kterými jsou „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“.

68. V případě pervitinu je za množství „větší než malé“ považováno 1,5 gramu této látky, tudíž 15 gramů odpovídá znaku „většího rozsahu“, 150 gramů znaku „značného rozsahu“ a 1.500 gramů znaku „velkého rozsahu“. Pro úplnost je vhodné doplnit, že u hašiše je za množství „větší než malé“ považováno 5 gramů této látky, tudíž 50 gramů odpovídá znaku „většího rozsahu“, a 500 gramů odpovídá znaku „značného rozsahu“. Jak správně uvedl již Krajský soud v Ústí nad Labem, v případě pervitinu byl zákonný znak „velkého rozsahu“ spolehlivě naplněn, bylo-li prokázáno, že se obviněný podílel na neoprávněném nakládání s pervitinem o celkovém množství 29.000 gramů. Zákonný znak pro aplikaci právní kvalifikace podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tak byl více než spolehlivě naplněn, neboť množství disponované drogy v nyní posuzované věci fakticky přesáhlo zákonnou hranici „velkého rozsahu“ více než devatenáctkrát.

69. V rámci námitek proti naplnění zákonného znaku spáchání trestního jednání „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dovolatel znovu namítl, že v projednávané věci pouze zprostředkoval kurýra, aniž by měl jakékoli další informace o činnosti V. P. C. a dalších zainteresovaných osob, přičemž ani osoby, které organizovanou skupinu tvořily, jej neznaly a nebyly s ním v kontaktu. Nicméně ani na tyto námitky nelze brát jakýkoli zřetel, neboť se prokazatelně nezakládají na pravdě.

70. Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v níž je prováděna určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Nevyžaduje se zjevné či „obřadní“ přijetí za člena skupiny či výslovné přistoupení ke sdružení osob (v tomto případě vietnamské národnosti). Zcela postačuje, aby se obviněný do aktivit skupiny zapojil a na její činnosti se aktivně podílel podle předchozí dohody (či předem domluvené strategie), což bylo v nyní projednávaném případě nepochybně prokázáno. Pro úplnost dovolací soud v této otázce odkazuje na svoji bohatou judikaturu, kterak to učinil již Vrchní soud v Praze (viz bod 58. odůvodnění jeho rozsudku).

71. Skutečnost, že obviněný byl dostatečně obeznámen s tím, že jde o organizovanou skupinu, která působí nejméně ve dvou státech, byla z provedených důkazů jednoznačně prokázána, neboť provedení činu se vyznačovalo promyšlenou přípravou, personálním zajištěním, jasným naplánováním, jednotlivé úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly a měly odpovídající časovou posloupnost. Jednalo se tedy o řetězec dílčích vzájemně navazujících úkonů více osob, z nichž každá osoba měla určena svoji roli – řídící, koordinační, pomocnou apod. Přitom obviněný V. K. se v rámci dělby úloh zapojil do aktivit jemu známé organizované skupiny kolem osob V. P. C., L. T. H. a N. D. Ch., která byla prokazatelně součástí větší skupiny působící v dalších státech EU (Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, konkrétně na s. 50 odůvodnění rozsudku krajského soudu a body 50. až 53. odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Deklarovaná skutečnost, že obviněného členové organizované skupiny neznaly (až na několik výjimek), je v této souvislosti zcela nepodstatná, neboť takové skutkové zjištění není zákonem ani judikaturou vyžadováno. Navíc v projednávaném případě ani není pravdivá, neboť obviněný se (při předávání kurýrního vozidla kurýrovi B.) prokazatelně setkal minimálně s odsouzenými osobami L. T. H. a N. D. Ch., přičemž se druhým jmenovaným osobně jednal a také od něj prostřednictvím V. P. C. obdržel odměnu za splněné zadání. Role a úkoly určené obviněnému a dalším participujícím osobám, stejně jako skutečnost, jak při jejich naplňování probíhala vzájemná kooperace obviněného a dalších osob, byly dostatečně prokázány a jsou zcela jasně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Za tohoto stavu je tak třeba tvrzení obviněného o jeho údajně „bezvýznamném postavení“ v rámci organizované skupiny považovat nejen za nepravdivé, ale i za zcela irelevantní.

72. Námitku dovolatele, že z hlediska právní kvalifikace bylo jeho jednání vyhodnoceno jako spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, je nutné odmítnout, neboť jeho jednání podle tohoto ustanovení trestního zákoníku nebylo vůbec právně kvalifikováno. Navazující návrh dovolatele na alternativní právní kvalifikaci coby účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku správně odmítl již Vrchní soud v Praze (viz body 55. až 56. odůvodnění jeho rozsudku). Nejvyšší soud k tomu dodává, že účastníkem v postavení pomocníka na dokonaném trestném činu (nebo jeho pokusu) je podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku pouze ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Taková charakteristika však prokázaným aktivitám obviněného nikterak neodpovídá, pročež aplikovaná právní kvalifikace krajského soudu (potvrzená vrchním soudem) je zcela správná a odpovídající prověřeným skutečnostem.

73. Pokud tedy dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu odmítá předmětnou právní kvalifikaci s ohledem na své stále trvající přesvědčení, že předmětnou skutkovou podstatu v žádném zákonném znaku nenaplnil, Nejvyšší soud toto tvrzení kategoricky odmítá, neboť v rámci trestního řízení byl prokázán pravý opak, kterak vyplynulo z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů.

74. Rovněž v rámci svých tvrzení, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, dovolatel vznesl řadu dalších navazujících výhrad polemického charakteru, které byly fakticky vypořádány již v předcházejících částech tohoto usnesení.

75. Stran naplnění subjektivní stránky dovolatel namítl, že údajně nebylo prokázáno, že jeho úmysl směřoval k poskytování součinnosti při obchodování s omamnými látkami (když k takovému závěru dospěly soudy nižších stupňů pouze na základě tendenčního výkladu odposlechů telekomunikačního provozu). K naplnění zákonného znaku spáchání deliktního jednání „ve velkém rozsahu“ dovolatel usiluje prosadit svůj názor, že soud prvního stupně tímto způsobem právně kvalifikoval projednávaný skutek pouze na základě jediného tvrzení o celkovém množství 29 kg přepravované omamné látky, a to přesto, že předmětná hmotnost se údajně nestala předmětem dalšího ověřování. Znovu brojí i proti naplnění zákonného znaku jeho „spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, neboť podle svých slov nedisponoval informacemi stran činnosti V. P. C. a dalších zainteresovaných osob.

76. Přestože dovolatel všechny výše uvedené námitky vztáhl k hmotněprávním pojmům, podstata jeho argumentace je ryze skutková, neboť je založena na úporném vymezování se vůči skutkovým závěrům soudů prvního a druhého stupně, které oba soudy nižších stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí velmi podrobně objasnily. Vyjma toho Nejvyšší soud akcentuje, že objektivní hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy prováděny, a nikoli obviněného a jeho obhajoby. Odvolací soud může vstoupit do hodnocení důkazů pouze tehdy, pokud jsou z nich vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je pak skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní, pokud ve věci nebyl zjištěn reálně existující zjevný (extrémní) nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucích skutkových zjištění na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. K tomu však v nyní projednávaném případě obviněného K. v žádném případě nedošlo, pročež jakákoliv polemika stran provedených důkazů a následných skutkových zjištění soudů nižších instancí je z hlediska dovolacího řízení již zcela irelevantní.

77. Ve vztahu k osobě Z. B. dovolatel navíc vznesl námitku, že tento svědek byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 46 T 6/2018 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 11 To 1/2019) uznán vinným ze spáchání předmětného trestného činu toliko v základní skutkové podstatě, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců. Dovolatel k tomu dodal, že tento soud se v souvislosti s totožným skutkem nezabýval otázkou spáchání trestného činu ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle § 283 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, což podle jeho názoru budí minimálně nedůvěru ve výkon spravedlnosti.

78. Rovněž i na tuto námitku reagoval Vrchní soud v Praze, který správně zdůraznil, že pravomocně skončená trestní věc obviněného Z. B. nemohla být u odvolacího soudu překvalifikována podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (a tedy mu ani nemohl být vyměřen přísnější trest) s ohledem na to, že státní zástupce v daném případě nepodal odvolání, pročež byl odvolací soud vázán zásadou zákazu reformationis in peius. Především však byl obviněný Z. B. v této věci uznán vinným na základě nepravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020, ze spáchání zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a následně odsouzen ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 170-186, konkrétně na č. l. 181). Ostatně tato skutečnost je dovolateli dostatečně známa, neboť byla konstatována v rámci předložení listinných důkazů podle § 213 odst. 1 tr. řádu v průběhu veřejného zasedání konaného u Vrchního soudu v Praze dne 2. 5. 2022 (viz č. l. 216).

V. 3. Námitky dovolatele stran uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody

79. V závěrečné části svého podání dovolatel odmítl výši nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu Vrchní soud v Praze podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil v celkové výměře jedenácti let (a to v rámci zákonné trestní sazby od deseti do osmnácti let), pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V návaznosti na výše uvedené námitky je dovolatel přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil nejen kvalifikovanou, ale ani základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto námitku dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu proto, že podle jeho názoru jde o nesprávné právní hodnocení, tedy situaci, kdy soud vybočil z mezí výše uvedených zákonných principů.

80. Z obecného hlediska je nutné zdůraznit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určen k úpravám uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale toliko k nápravě nejzávažnějších pochybení, kterak je vymezuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. V jeho rámci lze úspěšně vznášet námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, tedy za situace, kdy obviněnému byl v předchozích stadiích trestního řízení uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

81. V návaznosti na podané odvolání byl obviněnému Vrchním soudem v Praze uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, tedy jednoznačně přípustný druh trestu, který byl navíc vyměřen při spodní hranici zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku (která je vymezena zákonným rozpětím od deseti do osmnácti let). Vyjma toho byl obviněnému v souladu s § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 140ti denních sazeb po 2.000 Kč, celkově tedy ve výši 280.000 Kč, který je rovněž zcela odpovídající předepsaným zákonným podmínkám pro jeho uložení. Jelikož samotný výrok o uložení trestu lze relevantně napadnout stran porušení hmotného práva toliko prostřednictvím dovolacího důvodu popsaného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tak pochybení soudu, která nespočívají v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, resp. pochybení vztahující se na nesprávná vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, vůbec nelze v rámci mimořádného opravného prostředku namítat.

82. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na kterém je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je možné (jde-li o výrok o trestu) považovat „jiná pochybení“ tohoto výroku, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Takovými vadami mohou být např. pochybení soudu v rámci právního závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, event. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 342/2019.) Námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti tedy nemohou být relevantně vzneseny ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to ani ve variantě „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“, ani s odkazem na žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460).

83. K tomu lze dále odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”

84. Je však třeba připustit, že uvedené zásady neplatí bezvýjimečně, neboť v případě, že by bylo zjištěno, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, implikovalo by to zásah Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018 sp. zn. 8 Tdo 718/2018). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele obecně ústavním pořádkem předvídaný je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).

85. Výjimečně tedy lze zvažovat, že by zásah Nejvyššího soudu mohl být v případě uloženého trestu možný, pokud by takový trest vykazoval výrazné ústavněprávní nedostatky. Ve shodě např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, dochází k uvedené situaci tehdy, jakmile byl napadeným rozhodnutím uložen trest extrémně přísný, exemplární, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Naznačené pochybení však ve věci obviněného V. K. nelze dovodit, ostatně ani státní zástupkyně z ústavněprávní roviny této námitce ve svém vyjádření k podanému dovolání nepřisvědčila.

86. Po seznámení se s napadeným rozhodnutím je totiž patrné, že Vrchní soud v Praze (který zrušil výrok o trestu z rozsudku krajského soudu a obviněnému nově uložil výše uvedenou sestavu trestů) se otázkou přiměřenosti a individualizace trestu ve vztahu k osobě obviněného dostatečně zabýval, když v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně objasnil, které skutečnosti vzal při stanovení druhu a výměry trestu v úvahu. V souladu se zákonnými hledisky vyplynuvšími z § 38 odst. 1, § 39, § 41, § 42 tr. zákoníku dostatečně zohlednil povahu a závažnost stíhaného jednání, osobu obviněného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, okolnosti polehčující i přetěžující, jakož i míru jeho podílu na spáchaném trestněprávním jednání (viz body 71. a násl. odůvodnění jeho rozsudku). Uložený trest odnětí svobody tedy co do druhu plně odpovídá všem výše zmíněným zákonným hlediskům, povaze trestného činu i okolnostem případu. Vrchní soud se neztotožnil s výslednou výměrou nepodmíněného trestu odnětí svobody stanovenou krajským soudem, kterou vyhodnotil jako příliš přísnou, a to pro důvody, které specifikoval v odůvodnění svého rozsudku (bod 73.), pročež ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně obviněnému snížil předmětný trest odnětí svobody o jeden rok, tedy na celkovou výměru jedenácti let.

87. I v této části svého dovolání obviněný znovu zopakoval, že jeho jednání spočívalo toliko ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, což podle jeho náhledu měl odvolací soud zhodnotit v rámci ukládaného trestu, a to v souladu s § 58 odst. 6 tr. zákoníku, tedy měl snížit ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, aby výsledný trest nebyl pro obviněného nepřiměřeně přísný. Ostatně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody dovolatel i přesto, že byl odvolacím soudem snížen, označil za nepřiměřeně přísný. Takové námitce však nebylo možné přisvědčit. Především je třeba uvést, že s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) se dovolatel nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku, tedy pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, pouze proto, že se (společně se svým obhájcem) rozhodl, že projednávané jednání je možné právně kvalifikovat toliko jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

88. Využití moderačního ustanovení podle § 58 tr. zákoníku je svou povahou zcela mimořádné, a soud je oprávněn je procesně využít pouze tehdy, má- li vzhledem k okolnostem případu nebo k poměrům obviněného za to, že by použití trestní sazby stanovené trestním zákoníkem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné (a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání). Svojí povahou se však jedná o mimořádné snížení trestu a nikoli o pravidelný postup soudu, pročež jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení obviněného, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby je pro něho příliš přísný.

89. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat např. vážnou nemoc pachatele (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), psychický stav pachatele, není- li důvodem postupu podle § 26, § 47 a § 360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul, apod. Nicméně žádná taková skutečnost obviněnému K. v nyní posuzované věci nesvědčí. Samotná skutečnost, že dovolatel i nadále subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska dovolání zcela irelevantní, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit ani pod obviněným namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 odst. h) tr. řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v § 265b odst. 1 tr. řádu.

90. Ve vztahu k uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody dovolatel současně poznamenal, že odvolací soud v rámci ukládání výše trestu dostatečně nezohlednil, že s ostatními obviněnými byla sjednána dohoda o vině a trestu, pročež jim byl významně snížen trest odnětí svobody pod spodní hranici trestu odnětí svobody, kdežto obviněnému, který byl ve významně menší expozici a k zajištění řidiče se doznal (byť formálně neuzavřel dohodu o vině a trestu), uložil trest přesmíru přísný. Jak však bylo konstatováno výše, obvinění K. V. D., V. P. C., D. V. Ch., D. V. T., N. N. G. uzavřeli se státním zástupcem dohodu o vině i trestu, zatímco dovolatel takovou dohodu neuzavřel, stejně jako se mu nepodařilo získat status spolupracujícího obviněného. Za takové procesní situace, kdy ve vztahu k jeho osobě nelze aplikovat ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, tedy není možné relevantně poukazovat na to, že byl potrestán přísněji než ostatní obvinění (a to přesto, že zajišťovali a organizovali celý přeshraniční obchod s omamnými látkami), ani že obviněný musí snést nespravedlivě přísný nepodmíněný trest odnětí svobody.

91. Lze tedy shrnout, že zákonné podmínky pro uložení výše uvedeného nepodmíněného trestu, potažmo i trestu peněžitého, byly ze strany Vrchního soudu v Praze bezezbytku respektovány, pročež nelze výslednou sestavu trestů za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřeně přísnou či dokonce exemplární. Naopak lze konstatovat, že v projednávané věci se odvolací soud v rámci své rozhodovací činnosti nikterak nezpronevěřil imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti ukládaných trestních sankcí. Z tohoto důvodu rovněž nebylo možné akceptovat ani doprovodný návrh obviněného na odklad vykonatelnosti jím podaným dovoláním napadeného rozhodnutí.

V. 4. Shrnutí

92. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Ústí nad Labem se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, které vzešly z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými závěry nalézacího soudu se následně plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Z těchto důvodů nelze relevantně tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není patrný žádný, natož extrémní (či zjevný) nesoulad, pročež Nejvyšší soud kategoricky odmítl i související přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně byla porušena procesní zásada in dubio pro reo, resp. ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces. Námitky obviněného, které tento podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, tedy Nejvyšší soud ve svém souhrnu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

VI. Závěr

93. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal již Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci svého rozsudku. Následně se s jeho výrokem o vině bez výhrad ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který z podnětu odvolání obviněného i státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil, avšak pouze ve výroku o trestu. Oba nižší soudy se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.

94. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky přiléhavě právně kvalifikovány, neboť byly prokazatelně naplněny zákonné znaky všech dotčených (nižšími soudy aplikovaných) skutkových podstat.

95. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, č. j. 11 To 81/2021-245, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 1 T 1/2021-73, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného V. K. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

96. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněného V. K. a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 12. 4. 2023

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu