11 Tdo 31/2025

11 Tdo 31/2025-10292

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněné I. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2024, č. j. 15 To 18/2024-10154, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 2/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 22 T 2/2023, byla obviněná I. P. uznána vinnou pod bodem 1 a) - h) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 2 a) - b) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a rovněž jí byla uložena dvě ochranná opatření spočívající v zabrání věci, a to jednak podle § 100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu spoluobviněných P. D. a J. H. st.

2. Pro úplnost rekapitulace trestního řízení je třeba uvést, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 22 T 4/2023, rozhodl o vině a trestu dalších spoluobviněných, kteří prohlásili vinu a jejichž věc proto byla vyloučena k samostatnému projednání, a to J. H. ml., F. O., J. M. st., J. M. ml. a J. M. Jedná se o trestní věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 32/2025.

3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (učinila tak v neprospěch obviněné do výroku o trestu) a obvinění I. P., P. D. a J. H. st. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 15 To 18/2024, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněné podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o její vině pod body 1 a) - h), ve výroku o trestu a ve výroku, jímž jí bylo uloženo podle § 100 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku ochranné opatření spočívající v zabrání věci. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ohledně obviněné znovu rozhodnuto tak, že po drobné úpravě skutkové věty byla obviněná uznána vinnou účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byla při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku pod bodem 2 a) - b) rozsudku soudu prvního stupně a při nezměněném výroku o uloženém ochranném opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, odsouzena za tyto sbíhající se trestné činy podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 6 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku ochranné opatření spočívající v zabrání věci. Současně bylo odvolacím soudem znovu rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. H. st. a ve vztahu ke spoluobviněnému P. D. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a jeho věc byla soudu prvního stupně vrácena k učinění nového rozhodnutí. Odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné I. P. a J. H. st. bylo jako nedůvodné zamítnuto.

4. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že

1) obviněná I. P. usnadnila jinému spáchání trestného činu tím, že spolu s odsouzenými J. H. ml., a F. O., a D. G., jejíž věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, dosud na ní nebyla podána obžaloba a vina jí nebyla prokázána, a K. J. L., jehož trestní řízení je vedeno ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska,

v době nejméně od 27. 1. 2021 do 21. 1. 2022 ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny působící přinejmenším na území České republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Irské republiky, vedeni společným záměrem, spolu s dalšími nezjištěnými osobami, vědomě podíleli na organizování a realizaci neoprávněného vývozu a prodeje omamné látky konopí z České republiky do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Irské republiky (dále jen Velká Británie), s cílem získat majetkový prospěch, přičemž J.

H. ml. organizoval vývoz konopí do Velké Británie, které bylo odesíláno ukryté v zásilkách, které byly deklarované jako kuchyňské zboží (chlebník, odpadkový koš) prostřednictvím mezinárodních přepravních společností zabývajících se poskytováním poštovních doručovacích služeb (TNT Express, DHL Express, GLS), přičemž zpět do České republiky byla za dodané konopí v zásilkách zasílána finanční hotovost v Eurech ukrytá v zásilkách deklarovaných jako elektronické zboží (RC díly, bezdrátový reproduktor), kdy za tímto účelem opatřoval od dosud neustanoveného zdroje konopí a dále pověřoval úkoly F.

O., který v místě bydliště J. H. ml. ve XY, ulici XY vyzvedával zásilky obsahující ukryté konopí a tyto předával do přepravy, kdy za tímto účelem jednal s přepravními společnostmi pod falešnými identitami odesílatelů zásilek P. T., L. J., L. D., M. D., P. H., L. K., P. Č., za účelem objednání odeslání zásilek, předání zásilek řidičům svozových vozidel vyslaných přepravními společnostmi, vyřízení problémů nastalých v souvislosti se zasláním zásilek (změna termínu svozu, vyřazení zásilky z přepravy), dne 4.

3. 2021 převzal zásilku z Velké Británie pod falešnou identitou adresáta L. T. a dále přebíráním zásilek obsahujících ukrytou finanční hotovost zasílaných z Velké Británie pod falešnými identitami pověřil svou družku obviněnou I. P. a svou matku D. G., kterým za tímto účelem dal mobilní telefon s anonymním telefonním číslem určeným pouze ke komunikaci se zástupci přepravních společností, kdy v období od 23. 3. 2021 do 3. 6. 2021 zásilky zasílané z Velké Británie pod falešnou identitou M. M. přebírala obviněná I.

P., v období od 18. 6. 2021 do 20. 8. 2021 pak zásilky zasílané z Velké Británie pod falešnou identitou L. V. přebírala D. G., zásilku, která měla být doručována dne 7. 9. 2021 už nepřevzala z důvodu zadržení zásilky ve Spolkové republice Německo, kdy obě pak doručené zásilky předávaly F. O. a ten pak J. H. ml., a tímto dílčím jednáním obviněná P. usnadnila spáchání zvlášť závažného trestného činu, v období od 13. 10. 2021 pak zásilky, obsahující ukrytou finanční hotovost, zasílané z Velké Británie pod falešnými identitami přebíral F.

O. nebo J. H. ml., kdy konkrétně:

a) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 2826129294, kterou převzala dne 23. 3. 2021 kolem 13:03 hodin v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesílatel zásilky byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

b) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 8729727204, kterou převzala dne 26. 3. 2021 kolem 12:21 hod. v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

c) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 3061765803, kterou převzala dne 31. 3. 2021 kolem 12:38 hodin v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

d) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 7913427550, kterou převzala dne 9. 4. 2021 kolem 12:00 hod. v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

e) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 4257690791, kterou převzala dne 16. 4. 2021 kolem 13:26 hod. v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

f) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 9840244595, kterou převzala dne 22. 4. 2021 kolem 13:02 hodin v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

g) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 1689423842, kterou převzala dne 4. 5. 2021 kolem 12:38 hodin v XY obviněná vystupující pod falešnou identitou adresáta M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost v dosud nezjištěné výši, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie, a tato následně uvedenou zásilku odevzdala F. O. a ten ji předal J. H. ml.,

h) dosud přesně neustanovená osoba ve Velké Británii odeslala prostřednictvím přepravní společnosti DHL Express zásilku č. 7792227295, kterou měla převzít obviněná I. P., nicméně z důvodu zpoždění zásilky ji dne 3. 6. 2021 kolem 11:11 hodin v Liberci převzal F. O. v doprovodu J. H. ml., tato byla adresována osobě M. M., XY, XY, kdy deklarovaný obsah zásilky byl reproduktor obsahující ukrytou finanční hotovost ve výši 9.750 Euro, jako odesilatel byl uveden K. L., XY, XY, XY, Velká Británie,

2) obviněná I. P. spolu s již odsouzeným F. O., nejméně od poloviny roku 2021 do 25. 1. 2022, kdy byl F. O. zadržen policejním orgánem, v místě svého bydliště v XY, XY ve svém bytě neoprávněně pěstoval rostliny konopí tzv. in-door způsobem za využití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, osvětlovacích těles, ventilačního potrubí vzduchotechniky, sušáren, přičemž vyrobené konopí, jakož i konopí, které si od přesně nezjištěné doby, nejméně od března 2021 do 25. 1. 2022 opatřoval od dosud neustanovených osob a v období od srpna 2021 do 25. 1. 2022 na různých místech na okrese XY od J. V., od něhož si kupoval konopí v množství nejméně 100 gramů na jeden prodej, nejvíce 400 gramů na jeden prodej, v celkovém množství nejméně 800 gramů za cenu 90 – 95 Kč za 1 gram a na konci října 2021 si od něj koupil konopí v množství nejméně 400 gramů, tedy v celkovém množství 1200 gramů, a toto částečně užil pro vlastní potřebu a částečně jej dále distribuoval nejméně níže uvedeným osobám: a) dne 7. 9. 2021 na základě telefonické objednávky od M. K., tomuto předal v místě bydliště obviněné na adrese XY, XY prostřednictvím obviněné své družky I. P. 10 g konopí, b) od přesně nezjištěné doby nejméně od 7. 9. 2021 do 25. 1. 2022, kdy byli zadrženi policejním orgánem, v místě bydliště I. P. na adrese XY, XY, neoprávněně dílem pro sebe a dílem pro jiného přechovávali 7,650 g konopí obsahující 0,45 g čistého ?9-THC (5,82 %), 3,356 g konopí obsahující 0,26 g čistého ?9-THC (7,62 %), 162,72 g konopí obsahující 5,22 g čistého ?9-THC (3,21 %) a 42,861 g konopí obsahující 2,90 g čistého ?9-THC (6,76 %).

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu, v jakém ohledně obviněné k jejímu odvolání byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 22 T 2/2023, jímž byla obviněná I. P. shledána vinnou a byl jí uložen trest a ochranné opatření, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o vině a trestu této obviněné i o uložení ochranného opatření, podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v její neprospěch z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a obviněné byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.

6. V podrobnostech nejvyšší státní zástupce rozvedl, že se nelze ztotožnit s právním posouzením jednání obviněné odvolacím soudem jako účastenství na páchání trestné činnosti ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle ustálené judikatury k naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání.

7. Jak se podává z právní věty dovoláním napadeného rozsudku, byla obviněná odvolacím soudem uznána vinnou z pomoci ke spáchání trestného činu, jíž se měla dopustit tím, že jinému usnadnila neoprávněný vývoz, prodej a přechovávání omamné a psychotropní látky pro jiného. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, plyne, že obviněná přebírala od osob stojících vně organizované skupiny, tedy od řidičů dopravních společností, zásilky obsahující finanční hotovost za marihuanu již dříve odeslanou do zahraničí, tj. přebírala kupní cenu za poskytnutou drogu.

Až jejím aktivním jednáním spočívajícím v převzetí kupní ceny za odeslanou drogu byl prodej drogy do zahraničí dokončen, a byl tak realizován i smysl existence organizované skupiny, a to získání majetkového prospěchu prodejem drogy. Jednání obviněné tedy není namístě kvalifikovat toliko jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu, neboť k dosažení cíle organizované skupiny působící ve více státech ve svém souhrnu vedlo společné jednání J. H. ml., F. O., obviněné I. P. a osoby v zahraničí, přičemž v případě prvních tří jmenovaných bylo cílem jejich jednání získání majetkového prospěchu prodejem drogy.

Ačkoli nebylo prokázáno, že by obviněná trestnou činností sama přímo získala majetkový prospěch, bylo její jednání zjevně vedeno minimálně úmyslem, aby jej získal její přítel a otec její dcery F. O., neboť s ohledem na jejich vztah bylo možno očekávat, že pak na něm bude participovat i obviněná. Její jednání tak nespočívalo v pouhém usnadnění nebo umožnění trestné činnosti hlavním pachatelům, ale v realizaci pro organizovanou skupinu nejdůležitější fáze páchání trestné činnosti, a to získání majetkového prospěchu za prodanou drogu do své dispozice.

Na tomto závěru nic nemění ani to, že jednání obviněné bylo nahraditelné jinou osobou, k čemuž došlo v případě zásilky uvedené pod bodem 1 písmenem h) dovoláním napadeného rozsudku, kterou převzal F. O. v doprovodu J. H. ml.

8. Lze tak konstatovat, že po dobu uvedenou v popisu skutku v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu byla obviněná důležitou součástí organizované skupiny působící ve více státech, přičemž její zapojení do trestné činnosti nepramenilo ze vztahu podřízenosti či závislosti na jejím příteli F. O., s nímž má nezletilou dceru a který by takového vztahu zneužil, ani nebylo důsledkem její naivity. Naopak obviněná byla svým přítelem F. O. zapojena do páchání trestné činnosti pro jejich blízký vztah, díky němuž měla nejenom jeho důvěru, ale i důvěru J. H. ml. Tento závěr plyne i z okolností ukončení jejího zapojení do trestné činnosti rozhodnutím J. H. ml. a F. O., u nichž ztratila důvěru poté, co F. O. hrozila jeho udáním, k čemuž ostatně dospěl i odvolací soud. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ani odvolací soud neuvěřil obhajobě obviněné spočívající v namítaném nedostatku subjektivní stránky páchané trestné činnosti. Obviněná tedy svým jednáním pomohla dokončit zobchodování drogy, nikoli však ve smyslu pouhé součinnosti ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ale ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to v rámci organizované skupiny působící ve více státech.

9. Z důvodu nesprávného právního posouzení skutku, pokud jde o vyhodnocení jednání obviněné jako pouhého účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, je pak dovoláním napadený rozsudek zatížen i vadou spočívající v aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku při ukládání úhrnného trestu odnětí svobody obviněné, neboť toto ustanovení lze aplikovat pouze, pokud je pachatel odsuzován za přípravu k trestnému činu či pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu. V této souvislosti je nutno připomenout, že soud prvního stupně při ukládání úhrnného trestu odnětí svobody obviněné postupoval podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jí trest odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž nesouhlas s uložením trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, která v případě zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku činí 10 let, byl podstatou odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněné I. P. do výroku o trestu, které však bylo odvolacím soudem zamítnuto jako nedůvodné. Rovněž je třeba zdůraznit, že odvolací soud oproti soudu prvního stupně při ukládání úhrnného trestu odnětí svobody obviněné pod zákonem stanovenou trestní sazbu neaplikoval §, 58 odst. 1 tr. zákoníku.

10. Nicméně ani pokud by bylo uzavřeno, že odvolací soud nechyboval, pakliže jednání obviněné kvalifikoval jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a ps,ychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, nelze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že byly splněny podmínky pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle tohoto ustanovení sice lze uplatnit, jestliže soud odsuzuje mj. pachatele za pomoc k trestnému činu, avšak pouze tehdy, pokud v konkrétním případě pomoc nedosahuje takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na trestný čin spáchaný pachatelem, tj. nedosahuje-li pomoc v konkrétním případě závažnosti jiných, obvyklých případů pomoci k danému trestnému činu a i trest odnětí svobody uložený na samé spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby na trestný čin spáchaný pachatelem by byl nepřiměřeně přísný.

Zároveň tak lze postupovat pouze tehdy, pokud nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku sice není výslovně vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra trestu v rámci zákonem stanovené trestní sazby by skutečně byla pro pachatele nepřiměřeně přísná.

V případě obviněné nelze dospět k závěru, že její jednání nedosahovalo závažnosti jiných, obvyklých případů pomoci k obdobné trestné činnosti.

11. Státní zástupce se následně zabýval zájmem nezletilé dcery obviněné být vychovávána svými rodiči v rodinném prostředí. V návaznosti na ustálenou judikaturu a závěry odvolacího soudu nejvyšší státní zástupce dovodil, že samotná existence nezletilého dítěte nemůže vylučovat náležité potrestání obou jeho rodičů uložením dlouholetých nepodmíněných trestů odnětí svobody, je-li jejich uložení v konkrétním případě přiměřené, které tito budou vykonávat současně, zejména za situace, že jejich péče o nezletilé dítě byla nahrazena jiným blízkým příbuzným.

V této souvislosti nelze přehlédnout skutečnost, že obviněná v útlém dětství své dcery páchala nejen trestnou činnost, jejíž právní kvalifikace je nyní napadána, tedy jednání odvolacím soudem právně kvalifikované jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, ale i další trestnou činnost drogového charakteru, pro niž byla odsouzena pod bodem 2 a) - b) rozsudku soudu prvního stupně, která stručně shrnuto spočívala v předání marihuany jiné osobě a přechovávání marihuany pro jiného, přičemž tohoto jednání se měla dopouštět až po spáchání jednání, které je předmětem tohoto dovolání.

Odvolací soud jako specifické okolnosti součinnosti ve formě pomoci ze strany obviněné uváděl rodinné vazby ve smyslu vtažení obviněné do trestné činnosti jejím druhem a omezené konkrétní znalosti obviněné o všech potřebných informacích a skutečnostech o jednání skupiny. Nicméně tyto okolnosti nelze považovat za výjimečné, neboť jednak není zřejmé, o jakých potřebných informacích měla obviněná omezené znalosti, a zároveň není obvyklé, aby pomocník znal detaily trestné činnosti hlavních pachatelů.

Ačkoli odvolací soud konstatoval, že náprava obviněné kratším trestem odnětí svobody bude účinná, nelze odhlédnout od toho, že pokud jde o naplnění subjektivní stránky ve vztahu k nyní řešenému skutku, obviněná tuto nedoznávala a spíše se označovala za oběť svého tehdejšího druha a otce své dcery, F. O. Doznání sice není nutnou podmínkou aplikace § 58 odst. 6 tr. zákoníku, avšak jeho absence budí pochybnosti o závěru odvolacího soudu, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.

Konstatuje-li zároveň odvolací soud, že obviněná již v rámci pobytu ve vazbě prošla sebereflexí, že je mj. přesvědčen, že dosavadní řízení, jehož se osobně účastnila, na ni mělo již velký výchovný vliv a že se napříště vyvaruje jakéhokoli protiprávního jednání a neracionální činnosti apod., aniž by uvedl, o co své přesvědčení opírá, nelze se ztotožnit s jeho závěrem, že nápravy obviněné je možno dosáhnout i trestem uloženým pod spodní hranicí zákonem stanovené trestní sazby. Pro úplnost je třeba uvést, že v zásadě ze stejných důvodů, které byly již výše rozvedeny, nejsou splněny ani podmínky pro postup podle § 58 odst. 1 tr.

zákoníku.

12. Lze tak shrnout, že v předkládané věci bylo jednání obviněné nesprávně právně posouzeno jako účastenství ve formě pomoci na trestném činu, a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku, čímž odvolací soud zatížil svůj rozsudek vadami ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Zákonné podmínky pro postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku by přitom nebyly splněny, ani pokud by bylo uzavřeno, že jednání obviněné bylo odvolacím soudem správně kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebyly zjištěny okolnosti tak výjimečné a neobvyklé, které by u obviněné odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 6 tr. ř.

13. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 15 To 18/2024, v části týkající se obviněné I. P., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

14. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněné, která však tohoto práva nevyužila.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

17. Jak již bylo uvedeno, nejvyšší státní zástupce dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.

18. Nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají trestní sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

20. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání nejprve vyjádřil výhrady, které směřoval vůči skutečnosti, že Vrchní soud v Praze kvalifikoval jednání obviněné I. P. jen jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce v jednání obviněné nelze spatřovat pouhou pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž mělo jít o spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku, a to z důvodů v podaném dovolání podrobně rozvedených.

21. Argumentace nejvyššího státního zástupce tedy směřovala proti použité právní kvalifikaci jednání obviněné s ohledem na povahu jejího zapojení do trestné činnosti. Takto formulovaná argumentace byla nejvyšším státním zástupcem uplatněna právně relevantně, jelikož ji bylo možno z hlediska formálního i věcného podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud proto se zřetelem k předneseným námitkám ze strany nejvyššího státního zástupce vážil, zda úvahy a závěry odvolacího soudu, jež našly svůj odraz v právní kvalifikaci jednání obviněné, jsou relevantní a náležitě odůvodněné, načež seznal, že podané dovolání je v této části nedůvodné.

22. Podle § 23 tr. zákoníku obecně platí, že byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh.

tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). Rozhodný je u spolupachatelů společný úmysl, neboť ten musí směřovat k tomu, aby společným jednáním způsobili výsledek uvedený v zákoně.

Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována, jelikož postačí dohoda konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště když každý svým přispěním napomáhal činnosti ostatních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/1950 Sb. rozh.

tr.). Společná činnost u spolupachatelství zahrnuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání, čímž je zvyšována společenská škodlivost takového jednání.

23. Spolupachatelství je třeba odlišovat od dalších forem trestné součinnosti, zejména od účastenství ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku (organizátorství, návod a pomoc). Účastník podle § 24 tr. zákoníku bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění zákonných znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, avšak sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Organizátorství, pomoc ani návod nejsou součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost (hlavního) pachatele, která nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu § 23 tr.

zákoníku. Účastníkem ve formě pomoci na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník) [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 333)]. Skutečnosti rozlišující spolupachatelství a účastenství vyplývají i z judikatury Nejvyššího soudu (srov. mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.

2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 137/2015, ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 3 Tdo 604/2014, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1208/2014, a další). Z těchto rozhodnutí je zároveň zjevné, že na spolupachatelství lze usuzovat pouze v případě aktivní účasti pachatele na jednání, které samo o sobě či v součinnosti s dalšími pachateli naplňuje (lhostejno jakou měrou či v jaké intenzitě) alespoň některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, popř. je oním článkem řetězu, který některý ze znaků skutkové podstaty vytváří.

24. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k jednání obviněné je možno poukázat na závěry, které odvolací soud zachytil v bodech 21–22 odůvodnění rozsudku. Obviněná přebírala zásilky s penězi za uskutečněnou drogovou trestnou činnost spočívající v prodeji marihuany do zahraničí tak, jak je uvedeno v popisu skutku, kterou provedli J. H. ml. a F. O. K převzetí zásilek ze zahraničí došlo na základě pokynu jejího druha obviněného O. konspirativním způsobem a v rozsahu a době, ohledně níž žádné pochybnosti nevyvstaly.

Není sporu o tom, že zásilky z ciziny určené fiktivní osobě, za níž se vědomě vydávala, skutečně převzala v úmyslu, aby je posléze podle předchozí dohody předala svému druhovi O., který je dále předával H. ml., a že tak F. O. učiní, jí bylo rovněž, jak bylo ověřeno telefonickou komunikací, známo. Byla si vědoma nekalosti jednání, konspirativních způsobů, které přitom používala k zamezení odhalení, i jejího dlouhodobého trvání, když hovořila do telefonu o možném prozrazení obviněného O. Právě tato výhrůžka byla natolik důležitá pro hlavní pachatele, že s ní ukončili spolupráci ohledně vyzvedávání zásilek a nahradili jí jinou osobou, aby nedošlo k vyzrazení a odhalení jejich protiprávního jednání.

Z okolností případu, především z opakovaných jednání (ovšem nikoliv z následných směn peněz, jelikož ty převážně předcházely) si musela být vědoma všech souvztažných okolností, co přebírá, co v zásilkách je, když podle všeho by přicházely v úvahu buď drogy anebo peníze za drogy. Obviněná dále věděla alespoň rámcově, že jsou zásilky odesílány ze zahraničí, věděla komu a na jaké jméno (když ne jí) jsou určeny, věděla, komu je předat (O.), a komu budou dále předány (H. ml.), tedy věděla rámcově kolik osob (minimálně dvou dalších kromě ní) se na tomto konspirativním jednání v České republice podílí, stejně tak musela již jen z převzetí zásilek v České republice vědět, že minimálně v zahraničí je odesílá další nejméně jedna osoba, přičemž takovou osobu ani nemusela osobně znát a podle všeho ani neznala.

Všechny tyto vědomosti jí musely být zřejmé z okolností případu, konspirativního jednání (přebírala je na falešné jméno, na odlehlém místě vzdáleném tomu, kde bydlela, a kde byla osobně známa, ke komunikaci s přepravní službou používala jen k tomu určený tzv. „pracovní telefon“), a nad tímto konspirativním jednáním, postupem a vědomou lží, že je „M.“, za kterou se vydávala, se rozhodně nepozastavovala a plnila svoji roli, a to opakovaně. Obviněná věděla, že jde o peníze pocházející z drogových obchodů, ohledně kterých sice žádné konkrétní podrobnosti neznala, avšak vzhledem k tomu, co o svém příteli od počátku jejich vztahu věděla, a co si mohla domyslet z chování a finanční situace své rodiny a rodiny H.

ml., musela vědět, že nemůže jít o legální chování a obchod.

25. K užité právní kvalifikaci jednání obviněné odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že bez předem domluveného a připraveného způsobu doručování zásilek a předjednaného konspirativního kontaktu, kdo bude (fiktivním) příjemcem na české straně, by nebylo možné, aby zásilka z ciziny byla určena výlučně jí, jako fiktivní osobě, kdy její osoba zůstala i pro třetí osoby záměrně skryta, a s tímto vědomím ji obviněná opakovaně převzala, tedy k tomu přistoupila za okolností, kdy věděla, že tento kontakt v cizině předtím vyjednala třetí osoba. Její role ovšem byla v porovnání s hlavními již odsouzenými obviněnými nesporně menší, už jenom proto, že trvala v porovnání s celkově páchanou trestnou činností celé skupiny jen po její určitou dobu, od 23. 3. 2021 do 3. 6. 2021 (tedy necelé 3 měsíce), dále proto, že nepřišla do přímého kontaktu s marihuanou, a ani nebylo jednoznačně prokázáno, že by na obchodech finančně participovala. Ovšem společenská závažnost, a tedy škodlivost její pomoci spočívala ve ztížení dopadení celé skupiny pachatelů a napomohla k dokončení operace (zaplacení za vyvezenou drogu) a oddálení odhalení jejich protiprávní činnosti, čehož si obviněná s ohledem na její konspirativní přístup k věci, který spolehlivě dodržovala, musela být vědoma. Bylo třeba též zohlednit, že obviněný O. jí do trestné činnosti zapojil z důvodů rodinných vazeb, sama od sebe by na ní nepřistoupila, a na straně druhé k ukončení této činnosti nedošlo proto, že by od ní ze své vůle dobrovolně upustila (v podrobnostech srov. bod 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

26. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené po komplexním zohlednění všech okolností, za nichž došlo k zapojení obviněné do předmětné trestné činnosti, nedospěl k závěru, že by odvolací soud ve skutkové větě či v odůvodnění svého rozhodnutí učinil taková skutková zjištění, z nichž by bylo zjevné, že by šlo o participaci na trestné činnosti natolik intenzivní a důležitou, že by vrchní soud musel dospět jedině k závěru, že se obviněná dopustila zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku. Posouzení jednání obviněné jako účastenství na zvlášť závažném zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, s ohledem na soudy učiněná konkrétní skutková zjištění, lze akceptovat.

27. Nejvyšší soud se tedy neztotožnil s právním názorem nejvyššího státního zástupce, podle něhož mělo být s ohledem na okolnosti případu jednání obviněné právně posouzeno jako spolupachatelství, pročež jeho námitku v tomto směru shledal zjevně neopodstatněnou. Tím se zároveň staly bezpředmětnými úvahy nejvyššího státního zástupce v tom směru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Pro úplnost je třeba doplnit, že nejvyšší státní zástupce rovněž namítal, že zákonné podmínky pro postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku by přitom nebyly splněny, ani pokud by bylo uzavřeno, že jednání obviněné bylo odvolacím soudem správně kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebyly zjištěny okolnosti tak výjimečné a neobvyklé, které by u obviněné odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku.

28. Ustanovení § 58 tr. zákoníku jako prostředek soudcovské individualizace trestu umožňuje zmírnění trestu odnětí svobody, pokud nemá alternativu v podobě mírnějšího druhu trestu, a to v případě, když trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby by neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele, a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích ustanovení § 39 tr. zákoníku (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789). Použití § 58 tr. zákoníku je výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno. Tato obecná hlediska jsou v § 58 tr. zákoníku diferencována podle konkrétně vymezených okolností, které se v odstavcích 1 až 7 různí a lze je aplikovat jen při splnění v nich přesně určených podmínek, které jsou u každého odstavce stanoveny jinými skutečnostmi, a které vyjadřují jejich odlišnou povahu a výjimečnost oproti jiným případům.

29. Ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku je určeno pro možnost uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u přípravy, pokusu a účastenství ve formě pomoci. Tím se zvýhodňují situace, když jednání, za něž je pachatel odsuzován, nevedlo k následku u konkrétního trestného činu ať proto, že dospělo jen do stadia přípravy (srov. § 20 tr. zákoníku) nebo pokusu (§ 21 odst. 1 tr. zákoníku), anebo jde o pomoc k trestnému činu [§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], která se obecně považuje za nejméně závažnou formu účastenství.

Tato okolnost v sobě nese onu mimořádnost, protože trestní zákoník uvedené situace shledává méně závažnými, než je tomu u dokonaného trestného činu, anebo u závažnějších forem účastenství, a není proto třeba jiných mimořádných okolností. Již při splnění této podmínky má soud možnost zvažovat vhodnost uložení trestu pod zákonem stanovenou trestní sazbu, tedy bez mimořádnosti okolností na straně pachatele nebo případu, jako je tomu např. u § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že čin nedospěl do dokonaného stadia anebo jde o pomoc, však jen sama o sobě ještě bez dalšího nepostačuje pro to, aby ke zmírnění trestu došlo, protože je třeba, aby byly současně splněny i další dvě podmínky a to, že použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.

To, že trestný čin zůstal ve stadiu přípravy, pokusu nebo šlo jen o pomoc, totiž neznamená, že by soudy měly možnost libovolného rozhodování či že by se na toto rozhodování nevztahovala povinnost rozhodovat předvídatelně a přesvědčivě, ale je nutné, aby menší škodlivost přípravy, pokusu či pomoci z hlediska jejich povahy a závažnosti promítly do výše trestu odnětí svobody (vyloučily nepřiměřenou přísnost tohoto trestu) a vyměřily jen takový trest, který postačuje k nápravě pachatele.

30. Pokud se týká podmínek vymezených v § 58 odst. 6 tr. zákoníku spočívajících v tom, že uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, je významné, že i když toto ustanovení není sice výslovně vázáno na mimořádné okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), je třeba vycházet i z jejich obecného zhodnocení, protože bez nich by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, svazek 26, č. T 615). Vždy bude záležet na jejich individuálním posouzení v každé věci s přihlédnutím k § 39 a násl. tr. zákoníku. Je nutné zvažovat, zda jde o naplnění souhrnu takových okolností, aby odůvodňovaly aplikaci uvedeného ustanovení, a proto se pro určení toho, jaký dopad by měl trest uložený v rámci zákonné trestní sazby pro pachatele, nutně vychází z konkrétně zjištěných skutečností v každé individuální věci.

31. Pro určení toho, zda by byl trest uložený v rámci trestní sazby pro pachatele nepřiměřeně přísný, a proto je třeba použít § 58 odst. 6 tr. zákoníku, jsou určující i hlediska stanovená v § 39 odst. 1 tr. zákoníku, zejména osobní, rodinné a majetkové poměry pachatele, jeho dosavadní způsob života a možnost jeho nápravy. Soud přihlédne k chování pachatele po činu, k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit škodlivé následky činu, k jeho postoji k trestnímu řízení. S ohledem na ně lze dospět k závěru o nepřiměřené přísnosti trestu v zákonem stanovené sazbě. Je možné vycházet z porovnání polehčujících okolností ve smyslu § 41 tr. zákoníku, ke kterým však soud přihlédne jako ke snižujícím závažnost trestného činu pod míru obvyklou, jestliže mají vyšší intenzitu, než jim je obecně přisuzována, čímž by se pak trest běžně ukládaný jevil jako nespravedlivý, přísný a neproporcionální. Pro takové úvahy bude namístě zvažovat zejména kritéria přiměřenosti trestních sankcí (§ 38 tr. zákoníku), resp. proporcionalitu trestu odnětí svobody, který představuje vážný zásah do osobní svobody jednotlivce, a vyvolává i další negativní důsledky pro jeho osobní život.

32. U kritéria možnosti dosažení nápravy i mírnějším trestem, než stanoví základní trestní sazba, významného pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku, je nezbytné hodnotit osobní poměry pachatele, avšak bez požadavku na jejich mimořádnost, která se zde (na rozdíl od § 58 odst. 1 tr. zákoníku) nevyžaduje. Stále jde o okolnosti rozhodné pro posouzení toho, zda výměra trestu ukládaného v rámci zákonné trestní sazby dostačuje nebo bude potřebné uložení trestu mírnějšího, s nimiž se soud musí důsledně vypořádat se zřetelem na zcela konkrétní poměry pachatele.

33. Nápravou pachatele lze rozumět jeho schopnost opětovaného začlenění do společnosti a uvědomění si, co udělal špatně, a způsobilost se podobnému chování v budoucnu vyvarovat. Tohoto stavu lze docílit vhodnou volbou trestu, u něhož je jedním z hlavních cílů nápravná funkce spočívající v předcházení opakovaným trestným činům. V tomto směru je však třeba možnost nápravy pachatele hodnotit individuálně s ohledem na jeho osobu, neopomíjeje též jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a další relevantní aktuální informace.

Očekávání vedení řádného života je orientováno do budoucna, a proto na možnost nápravy soud usuzuje podle dosavadního chování a plnění povinností pachatelem, aby mohl předpoklad jeho nápravy, tj. polepšení se, posoudit, a podle tohoto dovodit, v jaké míře se může od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Očekávání vedení řádného života, respektive dovršení nápravy odsouzeného v budoucnu, je ze své podstaty předpokladem pravděpodobnostním, byť je třeba ho činit s potřebnou znalostí rozhodných skutečností a musí jít o odůvodněný předpoklad.

Za určité kritérium v těchto úvahách lze označit i to, zda se pachatel pokusil odčinit následky svého činu a jak přistupoval k oběti apod. O možnosti jeho nápravy může svědčit i to, že rozezná či reflektuje okolnosti, které v minulosti přispěly ke spáchání trestné činnosti, zda disponuje znalostmi či schopnostmi, které by svědčily o cíli uplatnit se ve společnosti, má-li náhled na svoji trestní minulost, nebo zda lituje upřímně svého jednání apod. (přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 26.

1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1804/21).

34. Odvolací soud při svých úvahách o uložení trestu obviněné vycházel z toho, že jednání v její prospěch a z jejího podnětu kvalifikoval mírněji než soud prvního stupně, tedy jen jako účastenství ve formě pomoci. Vrchní soud přihlédl k délce vykonané nepřetržité vazby, k tomu, jaký vliv na ní mělo samotné uvalení vazby i její nepřetržitý výkon, a to za situace, kdy byla (společně s otcem nezletilé, odsouzeným O.) ze dne na den odloučena od své nezletilé dcery v ranném věku. Jeden z hlavních pachatelů, otec nezletilé a druh obviněné, F.

O., který stál u všech skutků, z nichž byla obviněna, v současné době vykonává dlouhodobý trest odnětí svobody v trvání 10,5 roku. Zejména za situace, kdy je uložen dlouhodobý trest odnětí svobody jednomu z rodičů, coby hlavnímu pachateli, je třeba velmi obezřetně a individuálně posoudit zájem státu na potrestání druhého z rodičů ve vztahu k právům jejich společného nezletilého dítěte. Jednalo se sice o drogovou trestnou činnost páchanou v § 283 odst. 4 tr. zákoníku, na druhou stranu nebylo prokázáno, že by obviněná měla profit z jejího spáchání.

K trestné činnosti ji přiměl a využil její druh, obviněný F. O., na kterém byla finančně a vztahově závislá. Za této situace a s přihlédnutím k její osobě, k tomu, že byla v minulosti dosud netrestaná a jde o její první exces, k němuž evidentně přistoupila pro komplikovaný vztah s obviněným F. O., nelze vzhledem k její roli bezpodmínečně trvat na jinak oprávněném legitimním zájmu státu potrestat pachatele přísným nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné, již tak vysoké trestní sazbě, nad reálně existujícím zájmem nezletilého dítěte být vychováván svými rodiči v rodinném prostředí.

Setrvávat na přísném potrestání obviněné i při nezpochybnitelném významu její pomoci k páchané trestné činnosti, by v dané věci nebylo přiměřené oprávněným zájmům dítěte též z hlediska čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (viz blíže rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 950/19 z 14. 4. 2020), a proto k němu vrchní soud nepřistoupil. Vrchní soud má dále za to, že obviněná v rámci pobytu ve vazbě prošla sebereflexí, náprava kratším trestem odnětí svobody u ní bude účinná a přichází v úvahu jak z hlediska individuální prevence, tak z hlediska prevence generální.

V projednávané trestní věci nešlo o klasické dealerství a také její role byla poměrně specifická, jak s ohledem na rodinné vazby, tak omezené konkrétní znalosti všech potřebných informací a skutečností o jednání skupiny. Tedy šlo o situaci, jež se přece jen u tohoto nejzávažnějšího činu vymykala okolnostmi, za kterých byla páchána, a především, za kterých byla obviněná do věci vtažena (svým druhem), byť si je i vrchní soud vědom, že nemůže jít o žádnou výraznější polehčující okolnost (v podrobnostech srov. body 51–53 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

35. Nejvyšší soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud v posuzované věci nepřehlédl žádné významné skutečnosti, a z hlediska proporcionality trestu bral do úvahy všechny okolnosti významné ve smyslu § 39 až 42 tr. zákoníku (viz bod 50 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), a to včetně nejlepšího zájmu dítěte obviněné (viz bod 51 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Posuzoval tedy možný dopad rozhodnutí na dotčené dítě (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). Uložený trest není extrémně vybočujícím s ohledem na potřebu obviněné podílet se na jeho výchově, k čemuž je vhodné též obecně uvést, že podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněné je v tomto případě zcela namístě, přičemž lze uvést, že odpovídá všem zákonným hlediskům (tj. možnosti nápravy, poměrům pachatele a předpokladům vzniku rizika ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu) a splňuje i přísná kritéria soudcovské individualizace trestu ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, který pro potřeby soudní praxe provádí výklad čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. V případě § 58 odst. 6 tr. zákoníku jde o mimořádné podmínky, které soud posuzuje individuálně u každého trestu, kde zvažuje s ohledem na konkrétní podmínky osoby i projednávaného činu, zda lze § 58 odst. 6 tr. zákoníku aplikovat. Právě takový individuální přístup odvolací soud v této věci zodpovědně zaujal, zvažoval konkrétní okolnosti nikoliv mechanicky, ale se zřetelem ke konkrétnímu činu a osobě obviněné.

36. Nejvyšší soud si nadto vyžádal hodnocení obviněné v průběhu výkonu vazby, kdy podle sdělení Vazební věznice Praha Ruzyně dodržovala ustanovení zákona a řádu výkonu vazby na požadované úrovni, příkazy a nařízení příslušníků Vězeňské služby České republiky plnila, nevyvolávala konfliktní situace a za dobu výkonu vazby nebyla kázeňsky řešena. Rovněž Vazební věznice Liberec se vyjádřila tak, že obviněná řád výkonu vazby a vnitřní řád věznice dodržovala, nebyla kázeňsky trestána a udržovala pravidelný návštěvní, telefonní a písemný kontakt mj. s matkou a dcerou. Ze zprávy Věznice Světlá nad Sázavou se podává, že obviněná byla 1x kázeňsky potrestán/a (za navazování nepovolených kontaktů) a 1x byla kázeňsky odměněna. K jejímu chování, dodržování režimu výkonu trestu a k pracovní činnosti nejsou žádné připomínky. Je v pravidelném kontaktu s rodinou a projevila též zájem o ambulantní léčbu s ohledem na dřívější užívání marihuany.

37. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů neshledal opodstatněnými výhrady nejvyššího státního zástupce, a naopak přisvědčil argumentům odvolacího soudu, který dostatečně objasnil poměry obviněné i okolnosti případu vztahující se k jí ukládanému trestu odnětí svobody. Za těchto okolností a s přihlédnutím též k povaze drogy, jež byla předmětem neoprávněné distribuce, soudy obviněné důvodně uložily trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jejíž zákonné rozpětí jinak činí deset až osmnáct let odnětí svobody. Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah a zjištění dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce nemá opodstatnění, protože odvolací soud respektoval podmínky stanovené v ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku a při ukládání mimořádně sníženého trestu odnětí svobody obviněné se nedopustil žádného excesu.

38. Ze všech shora podrobně popsaných důvodů Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce na základě obsahu spisového materiálu a přezkoumávaných rozhodnutí soudů obou stupňů jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 2. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu