Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
15. 5. 2019 o dovolání obviněných 1) A. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY,
t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2) D. K., nar. XY v
XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební
věznici Ostrava, 3) L. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 4) M. L., nar. XY v XY, trvale bytem
XY, XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, 5) M.
Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Věznici Heřmanice, 6) M. V., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, t.
č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 7) M. V., nar. XY v XY,
trvale bytem XY XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 5
To 20/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T
5/2017, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných A. F.,
D. K. a M. Š. odmítají.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných L. K.,
M. L., M. V. a M. V. odmítají.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 34 T
5/2017-4888, byl obviněný A. F. uznán vinným v bodě I. 1. zvlášť závažným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), c),
odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání a za sbíhající se pokus přečinu
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 21 odst. 1 k § 284
odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným trestním příkazem Okresního
soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49, který nabyl právní
moci dne 16. 8. 2016, byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58
odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu
odnětí svobody ve výměře 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §
70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finančních částek
12.980 EUR, 12.600 Kč, 70 EUR a 372.322 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí taxativně
uvedených ve výrokové části citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Současně byl tímto rozsudkem krajského soudu zrušen výrok o trestu z trestního
příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49,
stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Týmž rozsudkem byl obviněný D. K. v bodě I. 2. uznán vinným zvlášť
závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k
trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm.
c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci, jejichž taxativní výčet je
uveden ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Současně soud
podle § 81 odst. 3 tr. řádu určil, které věci budou zničeny.
3. Stejným rozsudkem byl obviněný L. K. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť
závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4
písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 4 za použití § 58
odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let a 6
měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen
trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části
citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
4. Týmž rozsudkem byl obviněný M. L. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť
závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) odst. 4
písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3
let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen
trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části
citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
5. Stejným rozsudkem byl obviněný M. Š. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť
závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) odst. 4
písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 5
let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen
trest propadnutí věci, a to věcí taxativně uvedených ve výrokové části
citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
6. Týmž rozsudkem byl obviněný M. V. ml. v bodě I. 1. uznán vinným
zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) odst. 4
písm. c) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tato jednání byl podle
§ 283 odst. 4 za použití § 58 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k
trestu odnětí svobody ve výměře 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel v trvání 5 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu
byl uložen rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung
GT-S6310N bez SIM karty.
7. Stejným rozsudkem byl obviněný M. V. v bodě I. 1. uznán vinným zvlášť
závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) odst. 4
písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3
let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 ve spojení s § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 70 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního
telefonu zn. LG D160 se SIM kartou Sazba Mobil včetně mikro SD karty 8 GB.
8. Pro úplnost je vhodné doplnit, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě
byl odsouzen také obviněný J. L., a to za spáchání přečinu nedovolené výroby a
jiného nakládání omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1
tr. zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2
let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Tento obviněný však dovolání nepodal.
9. Citovaný rozsudek krajského soudu však nenabyl právní moci, neboť
proti němu podali odvolání jak státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Ostravě, a to v neprospěch obviněných A. F., D. K., L. K., M.
L., M. Š., M. V. ml. a M. V., ve všech případech do výroku o uložených
trestech, tak obvinění D. K., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml. a M. V.
10. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne
13. 6. 2018, č. j. 5 To 20/2018-5116, tak, že:
I. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu napadený
rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil ve výrocích o
uložených trestech ve vztahu k obviněným A. F., D. K., L. K., M. L., M. Š., M.
V. ml. a M. V.
II. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3, 4 tr. řádu ve zrušených
výrocích o uložených trestech nově rozhodl tak, že:
obviněnému A. F. uložil za zvlášť závažný zločin podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a
sbíhající se pokus přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
podle § 21 odst. 1 k § 284 odst. 1 tr. zákoníku (kterým byl uznán vinným
trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 T
64/2016-49, jenž nabyl právní moci dne 16. 8. 2016) podle § 283 odst. 4 za
použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 14
let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do
věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku
uložil trest propadnutí věci, a to finančních částek 12.980 EUR, 12.600 Kč, 70
EUR a 372.322 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest
propadnutí věci, v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové
části rozsudku vrchního soudu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku pak tento soud
zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne
12. 5. 2016, č. j. 9 T 64/2016-49, stejně jako všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Obviněnému D. K. uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest
odnětí svobody ve výměře 3 let a pro jeho výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Obviněnému L. K. uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest
odnětí svobody ve výměře 10 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Mimo to byl tomuto
obviněnému uložen v souladu s § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest
propadnutí věci v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové
části rozsudku vrchního soudu.
Obviněnému M. L. uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 6 let, pro
jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. I tomuto obviněnému byl v souladu s § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je
uveden ve výrokové části rozsudku vrchního soudu.
Obviněnému M. Š. uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 8 let, pro
jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále tomuto obviněnému uložil trest
propadnutí věci v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve výrokové
části rozsudku vrchního soudu.
Obviněnému M. V. ml. uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 let,
pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice
se zvýšenou ostrahou. Současně obviněnému podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.
zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel na 5 let, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí
věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung GT-S6310N bez SIM karty.
Obviněnému M. V. uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 4 let, pro
jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil
trest propadnutí věci, v podobě věcí, jejichž taxativní výčet je uveden ve
výrokové části rozsudku vrchního soudu.
III. Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. řádu odvolání obviněných D.
K., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml. a M. V. zamítl.
11. Shora uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění
soudu prvního stupně dopustili tím, že:
I.
ač si byli vědomi skutečnosti, že následně popsaným způsobem nakládají s drogou
marihuana získávanou z konopí setého, která obsahuje účinnou látku
delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, a nejsou držiteli povolení k zacházení
s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky ve smyslu zák. č.
167/1998 Sb., a že jim nebyla vydána zákonná licence k této činnosti, tak
I.1.
A. F., L. K., M. L., M. Š., M. V. ml., M. V. (J. L., M. V. st. a J. Č.)
společně s M. V. st., stíhaným samostatně, v přesně nezjištěném období, nejméně
však v období od 24. 11. 2015 do 12. 5. 2016, na území České republiky, zejména
v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, se společným záměrem získat co nejvyšší
majetkový prospěch po předchozí dělbě úloh spočívající v konkludentní dohodě,
že L. K., M. L., J. L., M. Š., M. V. ml., a samostatně stíhaný M. V. st. a M.
V. budou A. F. dodávat drogu marihuanu, kterou získali buď vlastní produkcí
nebo si ji opatřili z jiných zdrojů, s vědomím, že A. F. zajistí vývoz a prodej
jimi dodané marihuany v zahraničí, zejména v Rakousku a Maďarsku, a to osobně a
následně v období nejméně od měsíce ledna 2016 do 9. 4. 2016 také
prostřednictvím najatého kurýra J. T., a vyplatí jim následně část utržených
finančních prostředků odpovídajících předem dohodnuté ceně za gram dodané
marihuany, kdy takto A. F. opatřili a předali drogu marihuanu v celkovém
minimálním množství 39.706 gramů, a to jednotlivě v níže uvedeném období a
rozsahu:
L. K.
nejméně v období od prosince 2015 do 12. 5. 2016, minimálně ve 4 případech A.
F. osobně a v minimálně dalších 3 případech jeho kurýrovi J. T., tedy v 7
případech, předal celkem 5.320 gramů marihuany, kterou sám vyprodukoval sušením
pěstovaného konopí v přesně nezjištěném množství, a za účelem prodeje
přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával sušinu a rostliny, z nichž bylo možno
získat dalších 436,99 gramů marihuany obsahující 11,23 gramů THC, v místě svého
tehdejšího bydliště v XY, kde byla zajištěna policií,
M. L.
nejméně v období od 19.1.2016 do 12.5.2016, minimálně ve 3 případech A. F.
osobně a minimálně v dalších 2 případech jeho kurýrovi J. T., tedy v 5
případech, předal celkem minimálně 4.000 gramů marihuany, kterou zčásti
vyprodukoval sám pěstováním a sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším
dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 2.860 gramů marihuany obsahující 74 gramů
THC, v místě svého tehdejšího bydliště v XY, ul. XY, kde byla zajištěna policií,
J. L. (ohledně kterého je již trestní řízení skončeno)
nejméně v období od února roku 2016 do 12. 5. 2016 předal A. F. osobně
nadvakrát totožné celkové množství 356 gramů marihuany opatřené od neznámých
osob vietnamské národnosti, a to za účelem zajištění jejího prodeje, aniž mu
bylo známo, že droga může být prodána v zahraničí),
M. Š.
nejméně v období od prosince 2015 do 12. 5. 2016 minimálně v 11 případech A.
F. osobně a minimálně v 1 případě jeho kurýrovi J. T., tedy ve 12 případech,
předal celkem nejméně 10.830 gramů marihuany, kterou vyprodukoval pěstováním a
sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával
dalších 5.400 gramů marihuany obsahující 318,54 gramů THC, v místě svého
trvalého bydliště v XY, na ulici XY a také v prostorách bydliště svého otce na
adrese XY, XY, které sám užíval, kde byla zajištěna policií,
M. V. st. (jehož trestní odpovědnost je řešena samostatně)
nejméně v období od 24. 11. 2015 do 12. 5. 2016 minimálně v 19 případech předal
A. F. osobně nejméně 10.800 gramů marihuany, kterou zčásti vyprodukoval
pěstováním a sušením konopí, a za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016
přechovával dalších 4.268 gramů marihuany obsahující celkem 544,41 gramů THC,
v místě svého bydliště na XY a také v XY, ve stavbách stojících na pozemcích
číslo 229 a 243, kde byla zajištěna policií,
M. V. ml.
nejméně v období od 2. 12. 2015 do 12. 5. 2016 minimálně v 10 případech předal
A. F. osobně přesně nezjištěné množství, nejméně však 3.500 gramů marihuany, a
za účelem prodeje přinejmenším dne 12. 5. 2016 přechovával dalších 1.200 gramů
marihuany obsahující 92,36 gramů THC, v místě svého trvalého bydliště v XY,
ulice XY a ve svém vozidle značky tov. zn. BMW, RZ XY, kde byla zajištěna
policií,
M. V.
nejméně v období od prosince 2015 do 12. 5. 2016 minimálně ve čtyřech případech
předal A. F. osobně celkové minimální množství 3.500 gramů marihuany,
J. Č. (jehož trestní odpovědnost je řešena samostatně)
nejméně v období od 13. 3. 2016 do 12. 5. 2016 předal A. F. osobně minimální
množství 1.400 gramů marihuany,
přičemž A. F. marihuanu opatřenou od jmenovaných, případně z dalších dosud
nezjištěných zdrojů, následně vyvezl a prodal v zahraničí, minimálně v Maďarsku
a Rakousku, a to
v Maďarsku při nejméně 2 cestách, z toho jednou převezl sám a jednou
prostřednictvím najatého kurýra J. T. vždy v množství nejméně 4.000 gramů při
každé cestě,
v celkovém množství nejméně 8.000 gramů, přesně neustanovenému odběrateli
zvanému J.,
v Rakousku při nejméně 27 cestách, z toho nejméně v 15 případech převezl sám a
následně v období od ledna 2016 do 9. 4. 2016 nejméně v dalších 12 případech
prostřednictvím najatého kurýra J. T., minimální celkové množství 76 kg drogy
marihuany, odběratelům, z nichž byli ztotožněni pouze níže jmenovaní, kteří za
účelem dalšího prodeje zakoupili marihuanu v níže uvedeném minimálním množství:
H. A. K., nar. XY, nejméně v 8 případech celkem nejméně 9.200 gramů, D. R.,
nar. XY, opakovaně celkem nejméně 2.000 gramů, Q. I., nar. XY, zvaný Ch.,
nejméně v 18 případech nejméně 14.650 gramů, Ch. W., nar. XY, zvaný Ch.,
nejméně v 6 případech nejméně 2.400 gramů, jakož i dalším dosud neustanoveným
odběratelům v přesně nezjištěném množství,
čímž po vyplacení sjednané ceny dodané marihuany, uhrazení odměny kurýrovi a
cestovních nákladů získal skutečný prospěch výrazně převyšující částku 500.000
Kč, neboť nejméně polovinu celkově vyvezeného množství prodal za sjednanou cenu
5 euro za gram a polovinu za cenu 3 euro za gram marihuany,
a obžalovaný A. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem
Nejvyššího soudu ve městě Tarascon, ve Francii ze dne 3. 2. 2015, pod číslem
15032000001, pravomocným dne 24. 2. 2015, uznán vinným skutkem právně
kvalifikovaným jako nepovolené držení a převoz omamných látek, jehož se
dopustil na francouzském území tím, že od přesně nezjištěné doby do 30. 1.
2015, bez úředního povolení převážel a držel 1.050 gramů konopí setého a 5.450
gramů semen konopí setého, za což byl odsouzen mimo jiné i k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn dne 29.
8. 2015,
I. 2.
obžalovaný D. K. v přesně nezjištěném období, nejméně však v období od 17. 2.
2016 do 25. 2. 2016, na území Moravskoslezského kraje, zejména v Novém Jičíně a
jinde, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch a srozuměn s tím, že v
České republice není bez příslušného zákonného povolení možno pěstovat konopí s
vyšším obsahem účinné látky THC, jeho sušením získávat rostlinnou drogu
marihuanu, využitelnou pro toxikomanii ani s ní dále obchodovat, vědom si
skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje, po předchozí
vzájemné dohodě, zajistil u dosud nezjištěného zdroje sušenou rostlinnou drogu
marihuanu v množství minimálně 2.500 g, využitelnou pro toxikomanii, kterou
prodal M. V. st., který je trestně stíhán samostatně,
II.
obžalovaný M. V. ml., ačkoli byl uznán vinným trestním příkazem samosoudce
Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 1 T 130/2014, který
nabyl právní moci dne 14. 12. 2014, pro přečin ohrožení pod vlivem návykové
látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl mimo jiné uložen podle §
73 odst. 1, 3 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, přesto dne 12. 5. 2016 v době od
15.04 hod. do 15.12 hod., v okrese Olomouc, nejméně po silniční komunikaci z
XY, z ulice XY do obce XY k domu č.p. XY, řídil své osobní motorové vozidlo
tov. zn. BMW zlaté barvy, registrační značky XY, s vědomím, že je povinen
respektovat soudem uloženou sankci, kterou dosud nevykonal a nesmí tedy řídit
žádné motorové vozidlo.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
12. Obviněný A. F. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním,
a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Hned v úvodu obviněný předeslal, že v jeho případě
došlo k výraznému porušení příslušných ustanovení trestního zákoníku i
trestního řádu.
13. Dovolatel především namítl, že jeho jednání popsané pod bodem I. 1.,
nenaplnilo skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Rozporoval
především množství zobchodované marihuany, neboť tvrdí, že byl odsouzen pro
nakládání s 84.000 g marihuany, ale dokazováním bylo dokázáno, že od svých
dodavatelů nakoupil jen 42.150 g konopí. V návaznosti na to zpochybnil i
aplikovanou právní kvalifikaci skutku. Soudy obou stupňů totiž vycházely pouze
z celkového množství sušiny, byť měly primárně vycházet z celkového množství
účinné látky. Pokud by skutečně vycházely ze současné judikatury (zejména
stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 a
rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1138/2012), tak by musely dospět k závěru, že žádné ze
zajištěného konopí nedosahovalo průměrného množství THC ve výši 10 %. Mimo to
soudy opomněly zohlednit i vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a zemědělství ze
dne 4. 9. 2015 č. 236/2015, ze které jasně plyne, že marihuana je drogou
využitelnou pro léčení různých nemocí. Dovolatel se rovněž ohradil proti tomu,
že Vrchní soud v Olomouci přisvědčil závěrům uvedeným v odvolání krajského
státního zástupce, že trestní zákoník nerozlišuje mezi tzv. měkkými a tvrdými
drogami. V této souvislosti odkázal na usnesení vlády ČR ze dne 14. 11. 2001 č.
1177 a ze dne 22. 1. 2003 č. 88, které rozděluje drogy do dvou kategorií v
závislosti na míře zdravotní a společenské závažnosti.
14. V další námitce dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že se
dopustil projednávaného skutku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech“. Konopí totiž nakupoval od známých, a to primárně za účelem
výroby léčivých kapek Rick Simpson. Následně zakoupené konopí vyvezl do
Rakouska, ale stále za účelem prodeje a následné výroby těchto kapek. Osoby,
kterým konopí prodal, však nebyli žádní odběratelé, neboť se jednalo o náhodné
osoby, se kterými se seznámil vždy až na místě.
15. K trestu odnětí svobody dovolatel uvedl, že s původní výší trestu,
kterou mu uložil soud prvního stupně ve výměře 8 let, byl smířen. Jednoznačně
se však brání trestu odnětí svobody v délce trvání 14 let, který mu uložil
odvolací soud, neboť trest v takové výši je nezákonný a nepřiměřený. Dovolatel
je přesvědčen o tom, že každý případ by měl být posuzován individuálně a v jeho
případě je možné využít institutu v § 58 tr. zákoníku, protože v dikci tohoto
ustanovení nejsou stanovena žádná omezení ve smyslu vyčlenění určitých
kvalifikovaných skutkových podstat, na které by toto ustanovení nemělo dopad.
16. Vzhledem k těmto pochybením obou soudů nižších stupňů dovolatel F.
navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soud v Ostravě, a rozhodl
ve smyslu § 265l tr. řádu tak, že věc přikáže shora uvedeným soudům k novému
projednání a rozhodnutí.
17. Dovolatel D. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci
prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to do výroku o zamítnutí jeho
odvolání a do výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Své
dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr.
řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň mu byl
uložen trest, který jak uvádí „zákon neumožňuje“.
18. S odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítl, že
skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v extrémním nesouladu s provedenými
důkazy. Konkrétně namítl, že z provedených odposlechů dovolatele a M. V. st.
bylo zjištěno, že se domlouvali na prodeji zboží, které slangově nazývali
„balík“. Tímto slovem rozuměli semena marihuany, která je možné prodávat.
Orgány činné v trestním řízení si však vyložily slovo balík jako balík
marihuany. Skutkové závěry soudů jsou proto založeny na tendenčním výkladu
obsahu odposlechů z února 2015, které jsou však vytrženy z kontextu. Tehdy se
jednalo jen o předávku balíků obsahujících něco, co má kvalitu „in-doorovou“
nebo „out-doorovou“. Nikde však není výslovně řečeno, že se jedná o marihuanu,
přičemž tato skutečnost nevyplynula ani z jiných nepřímých důkazů.
19. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
dovolatel podřadil námitku, že mu byl uložen trest, který zákon neumožňuje. K
tomu uvedl, že i kdyby byl závěr o jeho vině správný, i tak je uložený trest
nepřípustný s ohledem na jeho individuální situaci a osobní poměry. Obviněný
žije řádným životem, je otcem dvou nezletilých dětí a jeho předchozí podmíněné
odsouzení nemělo souvislost s nyní projednávanou věcí. Navíc byl odsouzen pouze
pro jediné předání balení marihuany. Přesto je trestán nepodmíněným trestem,
což je v rozporu s požadavkem na přiměřenost trestů, jakož i v rozporu s jejich
výchovným a nápravným účelem.
20. Vzhledem k tomu obviněný D. K. navrhl nařídit veřejné zasedání,
provést další důkazy podle § 265r odst. 7 tr. řádu, a sice opomenuté důkazy
obhajoby dovolatele, navržené 8. 6. 2018 a během odvolacího řízení dne 13. 6.
2018, a poté napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc podle § 265k tr.
řádu vrátit zpět k dalšímu řízení.
21. Dovolatel M. Š. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním,
a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
22. Obviněný Š. brojí proti tomu, že byl Krajským soudem v Ostravě uznán
vinným z toho, že přechovával 5.400 g marihuany za účelem prodeje. Tento
skutkový závěr označil za spekulaci, která nemá v provedeném dokazování oporu a
ani odvolací soud se s tímto závěrem nikterak nevypořádal. Stejně tak nebylo
prokázáno ani to, že by byl jakkoli zapojen do organizované skupiny působící ve
více státech. Obvinění o sobě navzájem nevěděli, jejich činnost nikdo
nekontroloval, neřídil, ani nesankcionoval. Také popis rozdělení úkolů v obou
rozsudcích zcela absentuje, neboť v reálu k němu ani nedocházelo. Dovolatel
také zpochybňuje, že by byl přítomen vážení rostlin konopí či sušiny a
poukazuje také na nezákonnost domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a
pozemků a z nich plynoucích důkazů. Okresní soud v Karviné tyto úkony nařídil,
ačkoli nebyl místně příslušným soudem, navíc jeho odůvodnění bylo zcela
nedostatečné. Za tohoto stavu dovolatel považuje tyto důkazy za pořízené v
rozporu se zákonem.
23. K uloženému trestu dovolatel namítl, že i přes použití § 58 tr.
zákoníku se jedná o trest příliš tvrdý a vybočující z obecně ukládaných trestů
v rámci rozhodovací praxe obecných soudů. V souladu s tím poukázal na svůj
dosavadní život, rodinné zázemí i obrovské životní poučení z projednávání této
trestné činnosti, ke které se doznal a které upřímně lituje. Z těchto důvodů
hodnotí uložený trest jako zcela nepřiměřený. Mimo to se Š. označil za přesně
tu osobu, které má být dána druhá šance, a proto by mělo být vůči ní
postupováno daleko citlivěji.
24. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud oba rozsudky v
napadeném rozsahu zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí buď
soudu druhého či prvního stupně. Dále navrhl postup podle § 265o odst. 1 tr.
řádu a současně s tím navrhl, aby po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů
Nejvyšší soud věc vrátil státnímu zástupci k došetření. S tím souvisí i jeho
podnět k podání návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 265h
odst. 3 tr. řádu.
25. Dovolatel L. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním,
a to v plném rozsahu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení, a zároveň bylo jeho odvolání zamítnuto, ačkoliv dle
jeho mínění v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu.
26. V prvé řadě dovolatel zpochybnil právní kvalifikaci skutku podle §
283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru nebylo prokázáno, že
by spáchal trestný čin „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech“. V této souvislosti zdůraznil, že soudy nižších stupňů se ve svých
rozsudcích primárně zaměřily na existenci organizované skupiny a její působení
ve více státech, ale už se dostatečně nevěnovaly prokázání spáchání trestného
činu ve spojení s touto skupinou a otázce zavinění. Takový právní názor je však
zjevně nesprávný. V souvislostech, které dovolatel popsal, pak namítl, že
trestná není samotná existence organizované skupiny, ale výlučně kvalifikované
napojení každého obviněného na ni, včetně požadavku zavinění. Aby tedy došlo k
naplnění této okolnosti (která je podmínkou pro použití vyšší trestní sazby),
musí pachatel ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku vědět, že jde o
organizovanou skupinu, působící nejméně ve dvou státech. Z toho vyplývá, že
tyto klíčové znaky musí být v plném rozsahu „pokryty“ přímou vědomostí
obviněného a jeho úmyslem. Na tomto základě pak dovolatel odmítl názor soudu
prvního stupně, že obvinění nemuseli mít povědomost o členech skupiny ani znát
podrobnosti vzájemné spolupráce.
27. Dovolatel má také za to, že tzv. klasické dealerství, tj. nákup
drogy od jedné osoby a její prodej dalším osobám, samo o sobě nelze
kvalifikovat jako organizovanou skupinu. Míra spolupráce a její sofistikovanost
musí být zjevně vyšší, neboť při každém spolupachatelství (tedy i při prosté
formě) dochází k určité koordinaci jednání a rozdělení úkolů. Obviněný proto
soudům obou stupňů vytkl, že se nedostatečně zabývaly komplexem zásadních
skutkových okolností, které mají klíčový kvalifikační dopad. Z pohledu soudů
nižších stupňů pro závěr o zavinění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 4
písm. c) tr. zákoníku postačuje vědomost o prodeji drogy za účelem jejího
dalšího prodeje. Dovolatel je však přesvědčen, že pro takový paušální závěr
neexistuje zákonný podklad, a proto právní závěr o vědomosti o spojení s
organizovanou skupinou z provedených důkazů nelze dovodit.
28. V následující části svého dovolání obviněný K. dodal, že soudy z
provedených odposlechů odvodily jednotlivé předávky marihuany, ačkoliv se v
jednotlivých zachycených rozhovorech o marihuaně vůbec nehovoří, resp. z nich
nevyplývá žádné vyjádření, ze kterého by bylo možné dovodit jakoukoli úvahu o
množství předávané drogy. Z pohledu dovolatele a jeho obhajoby nelze
akceptovat, aby tyto odposlechy byly vykládány jako důkaz o předávce
konkrétního množství drog.
29. Obviněný označil namítaná pochybení za natolik intenzivní, že jimi
bylo porušeno jeho ústavou garantované právo na spravedlivý proces, které je
povinen chránit i Nejvyšší soud. Jelikož tak zásadní pochybení není možné
odstranit v dovolacím řízení, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě v
napadeném rozsahu zrušil a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
30. Dovolatel M. L. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním,
a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené
v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení, a dále se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání,
přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu.
31. Dovolatel zpochybnil řádná skutková zjištění k právní kvalifikaci ve
smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal „ve značném
rozsahu“ a poukázal na to, že tento skutkový závěr je v extrémním nesouladu s
provedenými důkazy. Podle jeho názoru oba soudy nižších stupňů nesprávně
vycházely z celkového množství prodané sušiny konopí, a nikoli z množství
účinné látky THC. V této souvislosti uvedl, že je mu kladeno za vinu, že prodal
minimálně 4.000 g marihuany a u sebe doma přechovával dalších 2.860 g
marihuany, která obsahovala 74 g THC. K tomu dodal, že ze stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 vyplývá, že za znak „značného
rozsahu“ je nutno považovat množství sušiny přesahující 1.000 g, v níž musí být
obsaženo nejméně 100 g účinné látky. V jeho případě však bylo při domovní
prohlídce zadrženo 2.860 g marihuany s obsahem 74 g THC. Z toho plyne, že
zadržené rostliny obsahovaly jen 2,52 % THC, takže žádné konopí nedosáhlo
předepsaného 10 % průměrného obsahu THC. Lze také předpokládat, že stejné
množství THC se nacházelo i v prodaném konopí v množství 4.000 g, neboť je
pěstoval stejnou metodou. Soudy nižších stupňů však v rámci svého rozhodování
nesprávně vycházely z celkového množství sušiny, a nikoli z množství účinné
látky, což odporuje dosavadní judikatuře, jakož i stanovisku trestního kolegia
Nejvyššího soudu.
32. Právní názor odvolacího soudu proto označil za nesprávný, když
tvrdí, že marihuana, která byla obviněným distribuována, mnohonásobně přesáhla
množství THC stanovené jako kvalifikační znak, tedy hodnotu 1 g v 10 g sušiny.
Tento kvalifikační znak dle obviněného naplněn nebyl, neboť v 10 g sušiny
marihuany se nacházelo 0,25 g THC. Pokud tedy byla část sušiny zajištěna a v ní
byl zjištěn obsah THC, pak při respektování zásady in dubio pro reo měl vrchní
i krajský soud vycházet z nejnižšího množství THC v sušině i ohledně
distribuované marihuany v množství 4.000 g.
33. Dovolatel také namítl, že soudy při posuzování tohoto případu
dostatečně nezohlednily skutečnost, že marihuana získala platností vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 236/2015 Sb. oficiální statut drogy využitelné
pro léčebné využití, čímž došlo k posunu ve vnímání této omamné látky, což má
dle obviněného zásadní vliv na právní hodnocení skutku.
34. Následně obviněný zpochybnil svou odpovědnost za to, že měl skutek
spáchat „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve
smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, když i tento právní závěr označil
jako zásadně rozporný se skutkovými zjištěními. V této souvislosti zdůraznil,
že o cestách A. F. do Rakouska věděl, ale už neměl tušení o tom, jak s předanou
látkou v Rakousku nakládal. Nevěděl tedy, komu ji prodává a za jaké částky,
přičemž z dokazování nevyplynulo ani to, zda obviněný F. byl členem
organizované skupiny působící na území Rakouska či Maďarska nebo zda prodával
marihuanu jen svým stálým zákazníkům (bez jakékoli organizovanosti). Ze zákonné
dikce však vyplývá, že pachatel musí ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku
vědět, že jde o organizovanou skupinu, která působí ve dvou státech, když však
v dovolatelově případě tyto podmínky splněny nebyly.
35. Vzhledem k tomu, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci
projednávaného skutku, tak obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil v celém
rozsahu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu
prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň
dovolatel podle § 265o odst. 1 tr. řádu požádal předsedu senátu Nejvyššího
soudu, aby přerušil výkon trestu odnětí svobody, proti němuž bylo jeho dovolání
podáno.
36. Dovolatel M. V. ml. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci
prostřednictvím svého obhájce rozsáhlým dovoláním, a to ve výroku o vině i o
trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. k)
a g) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí
nebo je neúplný a navíc že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
37. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu
dovolatel podřadil námitku, ve které zdůraznil, že podal odvolání do všech
výroků soudu prvého stupně, tedy i do výroku II., kterým byl uznán vinným
přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku. Odvolací soud však v této části o jeho dovolání nerozhodl,
když sám uvedl, že výrok v bodě II. obviněným nebyl napaden a tudíž ani nebyl
předmětem jeho přezkumu. Je tedy zřejmé, že odvolací soud se nezabýval jeho
odvoláním v plném rozsahu a výrok o odvolání proti výroku II. rozhodnutí soudu
prvého stupně v jeho rozhodnutí zcela chybí.
38. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel
podřadil tři hlavní námitky. První označil písmenem A) a namítl v ní nesprávnou
právní kvalifikaci skutku podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že
jej spáchal „ve značném rozsahu“. V souladu s tím zpochybnil i další
související otázky, včetně uloženého trestu.
39. V bodě 1) této části dovolatel rozporoval, podobně jako obvinění F.
a L., že soudy nižších stupňů chybně vycházely z celkového množství sušiny, a
nikoli z množství účinné látky. Konkrétně dovolatel namítl, že byl uznán vinným
za to, že u sebe přechovával 1.187 g marihuany obsahující 92,36 g THC, avšak
soudy vycházely jen z celkového množství sušiny, namísto z množství účinné
látky. Dle jeho názoru je však nutné množství účinné látky aplikovat na celkové
zjištěné množství marihuany, kdy na 10 g sušiny připadá 0,78 g THC. Vzhledem k
tomu, že ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu vydaného pod sp. zn.
Tpjn 301/2013 vyplynulo, že za množství větší než malé je považováno u
marihuany množství 10 g sušiny s obsahem 1 g THC, tak značnému rozsahu odpovídá
1.000 g marihuany, ve které musí být obsaženo nejméně 100 g THC. Jelikož v bytě
dovolatele bylo zadrženo 600 g o obsahu 5 % THC a 600 g marihuany o obsahu 9 %
THC, je z toho jasné, že žádné ze zadrženého konopí nedosáhlo ani průměrného
obsahu tetrahydrocannabinolu ve výši 10 %.
40. V bodě 2) obviněný namítl, že soudy nižších stupňů nezohlednily, že
marihuana je podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 236/2015 ze dne 17.
10. 2015 chápána jako droga využitelná pro léčebné využití, a tedy že v rámci
legislativy došlo k podstatnému posunu vnímání marihuany, což má vliv i na
právní hodnocení projednávaného skutku. S touto skutečností však nemohlo být v
době rozhodování Nejvyššího soudu (v roce 2013) počítáno.
41. V bodě 3) dovolatel vznesl námitku proti aplikované právní
kvalifikaci podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když v ní
konkrétně akcentoval, že soud měl mimo jiné pečlivě zvážit i míru jeho tehdejší
drogové závislosti a s tím související běžnou dávku drogy, kterou byl nucen
užívat. V této souvislosti obviněný namítl, že přestože v průběhu řízení
opakovaně poukazoval na to, že v době páchání skutku užíval návykové látky,
soud tuto skutečnost nevzal na zřetel, přestože tato skutečnost má podstatný
vliv na právní hodnocení projednávané věci, a to nejen s ohledem na ukládání
ochranného léčení, ale i při určování množství drogy, neboť bylo nutné
přihlédnout k jeho běžné denní dávce, kterou musel užívat. Nicméně přesto, že
byl v době spáchání trestného činu závislým, tak soudy nižších stupňů
nepřibraly znalce z oboru psychiatrie, specializovaného na tzv. nealkoholickou
toxikomanii, za účelem posouzení jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností.
Proto také jeho právní závěry o trestní odpovědnosti obviněného nemohou být
správné.
42. V bodě 4) svého dovolání obviněný namítl, že uložený trest je zcela
nepřiměřený a nerespektující zásadu subsidiarity trestní represe. V této
souvislosti znovu odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013,
ze kterého odcitoval část, ve které trestní kolegium vyšlo z obecných cílů,
mezi které patří i závěr nestíhat nástroji trestního práva prosté uživatele
nelegálních psychotropních látek a snížit tak veřejná zdravotní rizika a s tím
související sociální náklady. Mimo to i podle Národního monitorovacího
střediska je nezbytné u drogových závislostí dbát na to, aby nedocházelo k
přepínání represe. Dovolatel byl však postižen coby řádný pracující občan
mající rodinu, který byl pouze prostým uživatelem marihuany.
43. Pod písmenem B) dovolatel poznamenal, že vrchní soud při svých
úvahách neposuzoval další okolnosti, rozhodné pro určení rozsahu trestné
činnosti, přestože na ně upozorňoval v rámci své obhajoby. Mezi tyto specifické
okolnosti řadí to, že se trestné činnosti dopouštěl po dobu necelého měsíce,
marihuanu dodával výlučně A. F. (kterého považuje za svého strýce, se kterým se
stýkal od dětství), a to za účelem výroby léčiv, neboť ten mu tvrdil, že ji
dodává jediné osobě – lékárníkovi, který z ní vyrábí léky. Tyto okolnosti
svědčí pro nenaplnění znaku páchání činu ve značném rozsahu. V této souvislosti
pak obviněný odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne,
že kvalifikaci skutku podle rozsahu nelze zužovat pouze na množství omamné
látky, ale je nutné posoudit i to, zda z celkového hlediska došlo ke
skutečnostem, které odpovídají naplnění již kvalifikované skutkové podstaty
trestného činu. Současně upozornil i na část, ve které Nejvyšší soud uvádí, že
„s přihlédnutím k dalším závažným okolnostem případu lze dovodit naplnění znaku
značného rozsahu právě z těchto dalších okolností, a to i při několikanásobně
menší množstevní hranici“. Z toho dovolatel a contrario usoudil, že nenaplnění
značného rozsahu lze s přihlédnutím k dalším závažným okolnostem případu
dovodit i při několikanásobně vyšší množstevní hranici, a pokud soud tato
kritéria nehodnotil, nemůže být právní kvalifikace skutku správná.
44. Pod písmenem C) dovolatel ještě uvedl, že soud jeho jednání
nesprávně právně kvalifikoval podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy
že by skutek spáchal „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech“, neboť u něj nebyl v tomto ohledu prokázán úmysl přímý ani nepřímý. V
této souvislosti znovu zopakoval, že nevěděl o činnosti dalších
spoluobviněných. Předpokladem této právní kvalifikace je však existence
organizované skupiny, která vyvíjí přeshraniční aktivity, do kterých se
obviněný vědomě zapojil. V jeho případě však spolupracoval pouze se
spoluobviněným F. a lékárníkem. Navíc mu nebylo nic známo o tom, že by tyto
osoby působily ve více státech, když ani nevěděl, zda jeden či druhý vyváží
marihuanu do zahraničí.
45. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí soudu zrušil a věc vrátit zpět k novému projednání a rozhodnutí.
Mimo to obviněný požádal o odložení výkonu uloženého nepodmíněného trestu
odnětí svobody, resp. aby předseda senátu před vydáním rozhodnutí o dovolání
rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti kterému podal tento
mimořádný opravný prostředek.
46. Dovolatel M. V. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci
prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své
dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
47. Také tento obviněný zaměřil své námitky proti právní kvalifikaci
jeho skutku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Konkrétně zdůraznil, že
soudy nižších stupňů neprokázaly jeho úmyslné zavinění, byť trestní zákoník
vyžaduje, aby obviněný věděl, že existuje organizovaná skupina nejméně 3 osob
působící na území minimálně dvou států, a aby byl alespoň rámcově seznámen s
tím, jak jsou rozděleny úlohy a jak je skupina koordinována. Trestní zákoník
také předpokládá, že obviněný musí projevit svou vůli se do této skupiny
včlenit a v jejím rámci páchat trestnou činnost ve spolupráci s ostatními
členy. V daném případě však soudy prvního a druhého stupně po skutkové stránce
dospěly k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný V. věděl o dalších
osobách, které by obviněnému F. dodávaly marihuanu. Stejně tak vyšlo najevo, že
dovolatel ani neznal žádnou z osob, kterým obviněný F. v cizině marihuanu
dodával, stejně jako neznal žádnou osobu, s níž by tento obviněný při vývozu
marihuany spolupracoval. O jejich existenci se obviněný V. dozvěděl až v
průběhu trestního řízení, pročež nemohla být naplněna intelektuální ani volní
složka, spočívající ve vědomém včlenění se do takové skupiny a přispívání svým
dílem k její činnosti.
48. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by obviněný znal jakoukoli
další osobu, vyjma obviněného A. F., soudy prvního a druhého stupně nesprávně
právně posoudily skutek, kterého se měl dopustit. Vzhledem k tomu navrhl, aby
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku v částech týkajících se jeho
osoby tento zrušil a věc vrátil zpět Vrchnímu soudu v Olomouci k opětovnému
projednání a rozhodnutí.
49. K podaným dovoláním státní zástupce činný u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) doručil písemné vyjádření (ze dne
8. 1. 2019, sp. zn. 1 NZO 1065/2018-63), v němž se vyjádřil k jednotlivým
dovoláním takto.
50. V případě obviněného A. F. se nejprve zabýval rozsahem přípustnosti
tohoto dovolání, pokud obviněný namítal vady výroku o vině. Tento dovolatel
totiž odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně nepodal. Odvolání podal pouze
státní zástupce krajského státního zastupitelství, a to v neprospěch obviněného
a výlučně proti výroku o trestu. Za těchto okolností se v dovolacím řízení již
nelze zabývat námitkami, které směřují proti výroku o vině, neboť v tomto
rozsahu je dovolání obviněného nepřípustné. Pokud jde o námitky obviněného F.
proti výroku o trestu, lze je sice považovat za přípustné, zároveň však
neodpovídají deklarovanému ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu.
Obviněný totiž pouze zpochybnil konkrétní výměru uloženého trestu, nikoli však
nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Navíc činnost obviněného byla mimořádně rozsáhlá, neboť do své činnosti zapojil
větší počet dalších osob a za poměrně krátkou dobu zobchodoval enormní množství
drogy. Vzhledem k těmto skutečnostem nebylo možné vyhodnotit uložený trest jako
excesivní či exemplární.
51. Pokud jde o námitky obviněného D. K., dle názoru státního zástupce
uplatněným dovolacím důvodům vůbec neodpovídají. Obviněný totiž pouze
zpochybnil hodnocení provedených důkazů soudy, avšak z jeho námitek nelze
dovodit existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a
obsahem provedených důkazů. Uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle § 265 2
odst. 1 písm. h) tr. řádu, je z jeho odůvodnění patrné, že ani tento dovolací
důvod u něj naplněn nebyl. Obviněnému totiž byl uložen přípustný druh trestu a
to zcela v rámci zákonné trestní sazby uvedené v § 283 odst. 2 tr. zákoníku.
52. Také pokud jde o dovolací námitky obviněného M. Š., dle názoru
státního zástupce uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu vůbec
neodpovídají. Obviněný sice tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou
spočívající v tzv. extrémním nesouladu s provedenými důkazy, toto své tvrzení
však nepodložil žádnou relevantní argumentací, takže se k této námitce ani
nemohl podrobněji vyjádřit. Vliv na správnost hmotněprávního posouzení pak
nemůže mít ani opět bez bližší argumentace uplatněné tvrzení, že se nemohl
účastnit vážení zajištěné marihuany. Namítl-li obviněný nezákonnost domovních
prohlídek, s výjimkou tvrzené místní nepříslušnosti nelze dovodit, v čem
konkrétně by tato nezákonnost měla spočívat. Státní zástupce však odmítl i
názor, že pro nařízení domovních prohlídek nebyla dána místní příslušnost
Okresního soudu v Karviné, nebo že by vydané příkazy neobsahovaly zákonné
náležitosti. Námitky obviněného proti výroku o trestu státní zástupce rovněž
odmítl, neboť uplatněnému dovolacímu důvodu vůbec neodpovídají. Navíc
obviněnému sice byl uložen trest odnětí svobody mimo rámec zákonné trestní
sazby, avšak vzhledem k aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku se tak
stalo v jeho prospěch. Prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů
se pak nelze domáhat ještě příznivějšího zohlednění mimořádných okolností ve
smyslu uvedeného zákonného ustanovení.
53. Za obsahově relevantní lze považovat až námitky obviněného L. K.,
jimiž zpochybňoval naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící
ve více státech“. Státní zástupce se však neztotožnil s tím, že by v jeho
případě šlo o pouhý (jím tvrzený) dodavatelsko-odběratelský vztah. Jednotliví
dodavatelé totiž poskytovali obviněnému A. F. vyprodukovanou marihuanu tzv. „na
kredit“, takže se zjevně nejednalo o pouhý nákup za domluvenou cenu, ale
dodavatelé byli s obviněným F.em v užším vzájemném vztahu a byli přímo
zainteresováni na jeho další odbytové činnosti v zahraničí. Také z hlediska
subjektivní stránky má státní zástupce za to, že obviněný závěry soudů
dezinterpretuje, neboť ze skutkových zjištění jasně vyplynulo, že L. K. věděl o
tom, že dodávaná marihuana slouží k vývozu do Rakouska, pročež je ve vztahu k
přisouzenému znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c)
tr. zákoníku subjektivní stránka naplněna, a to minimálně ve formě úmyslu
nepřímého. V další části dovolatel pouze předložil Nejvyššímu soudu vlastní
hodnocení provedených důkazů, avšak takto formulované námitky uplatněnému
dovolacímu důvodu neodpovídají a bez bližší hmotněprávní argumentace z nich
nelze ani dovodit existenci tzv. extrémního nesouladu. Naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu státní zástupce rovněž odmítl
vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna existence vytýkané vady z uplatněného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
54. Pokud jde o dovolání obviněného M. L., státní zástupce se
neztotožnil se stěžejním závěrem obviněného, dle kterého by značný rozsah
naplňovalo až dosažení 1.000 g sušiny, v níž by bylo obsaženo nejméně 100 g
účinné látky THC. Obviněný zde totiž ryze mechanicky přenáší vztah množství
sušiny a objemu účinné látky THC v případě vymezení základního pojmu „množství
větší než malé“ na vyšší kvantitativní hranice rozsahu. To je však postup,
který vede k chybným závěrům. Navíc není pravdou, že by pro naplnění značného
rozsahu bylo zapotřebí, aby zjištěné množství marihuany, s níž pachatel
nedovoleně nakládal, obsahovalo nejméně 10 % účinné látky THC. Stejně tak se
státní zástupce neztotožnil s postupem obviněného, pokud automaticky přenáší
zjištěnou koncentraci účinné látky v konopí na celkový objem již dříve
předaného a spotřebovaného konopí, neboť takový závěr je pouhou skutkovou
spekulací. Nadto nelze přehlédnout, že i takto hypoteticky zjištěný objem THC
by zcela zjevně přesáhl judikatorně stanovenou hranici značného rozsahu, která
činí 100 gramů THC. Odkaz na vyhlášku č. 236/2015 Sb. státní zástupce odmítl,
neboť je evidentní, že se týká pouze legálního nakládání s léčivým konopím. Ve
vztahu ke znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“
státní zástupce zdůraznil, že jednotliví dodavatelé marihuany věděli o
přeshraničním charakteru obchodní činnosti obviněného A. F., čehož projevem byl
i způsob úhrady plateb až po realizaci obchodu v Rakousku. Obvinění si tak
museli být vědomi zapojení širšího okruhu osob s mezinárodním přesahem.
55. Namítl-li obviněný M. V. ml., že v rozhodnutí některý výrok chybí
nebo je neúplný ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, dle názoru státního
zástupce obviněný pominul, že jeho odvolání bylo zamítnuto jako celek, přičemž
není třeba zvláštním výrokem vyslovovat zamítnutí odvolání jednak ve vztahu k
bodu I. a jednak ve vztahu k bodu II. rozsudku soudu prvého stupně. Namítl-li
obviněný, že vzhledem k objemu účinné látky THC v zajištěné marihuaně nelze
hovořit o tzv. obvyklé kvalitě drogy z hlediska určení značného rozsahu, státní
zástupce se s tím neztotožnil a odkázal na své vyjádření k obdobné námitce M.
L. s tím, že zjištěné množství marihuany i v tomto případě jednoznačně přesáhlo
hranici značného rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Státní
zástupce odmítl i poukaz dovolatele na absenci znaleckého zkoumání stupně jeho
závislosti na omamných látkách, neboť je evidentní, že toto kritérium by se v
projednávaném případě (jakožto tzv. sekundární kritérium pro určení hranice
rozsahu) uplatnilo, jen pokud by se jednalo o hraniční množství. Zpochybnil-li
obviněný naplnění znaků „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech“, je z dovolání patrné, že tato námitka má toliko skutkovou povahu a
uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu, obsahově neodpovídá.
56. Obviněný M. V. ve svém dovolání předložil rozbor subjektivní stránky
ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst.
4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž obviněný usiloval o zpochybnění závěru o tom,
že by byla prokázána jeho vědomost o existenci organizované skupiny. Jelikož
však nezpochybňoval naplnění tohoto znaku z pozic hmotněprávních, nýbrž se
dopustil pouhé polemiky se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, nebylo možné
tuto námitku akceptovat. Navíc není možné přehlédnout, že obviněný věděl o tom,
že jím produkovaná marihuana je zobchodována v zahraničí, stejně jako věděl, že
platby za marihuanu jsou poskytovány až po uskutečnění takového obchodu. Rovněž
v tomto případě tak má státní zástupce za to, že zákonný znak byl tomuto
obviněnému přisouzen správně a v souladu se zákonem.
57. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k
závěru, že dovolání obviněného A. F. v tom rozsahu, v jakém je přípustné, a
dovolání obviněných D. K. a M. Š. nenaplnily žádný z dovolacích důvodů
uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud tato
dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o dovolání ostatních obviněných, tj. obviněných L. K., M. L., M. V.
ml. a M. V., státní zástupce shrnul, že jde o dovolání v tom rozsahu, v jakém
odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněná, a proto
Nejvyššímu soudu navrhl, aby je v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně
neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
58. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ke stanovisku nejvyššího
státního zástupce zaslal dovolatel M. V. ml. prostřednictvím svého obhájce
repliku, v níž předeslal, že setrvává na důvodnosti svého dovolání. Obsahově se
však již nevyjadřoval k jednotlivým argumentům státního zástupce, nýbrž svoji
pozornost obrátil na ústavně právní rovinu případu, když označil jemu uložený
nepodmíněný trest za nepřiměřeně přísný a uložený v rozporu s článkem 8 odst. 2
Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti pak zdůraznil, že odvolací
soud vyhodnotil nepodmíněný trest odnětí svobody uložený soudem I. stupně (ve
výměře 4 let) za nepřiměřeně mírný a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody
(ve výměře 10 let), který je pro něj nepřijatelný. Dovolatel přitom odkázal na
nález Ústavního soudu z 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, ve kterém
Ústavní soud s ohledem na porušení tohoto článku Listiny základních práv a
svobod zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který (podobně jako v případě
dovolatele) podstatně zpřísnil nepodmíněný trest odnětí svobody a označil ho za
neproporcionální, a to na základě argumentů, které dle obviněného dopadají i na
jeho případ.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
59. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
konstatuje, že dovolání všech obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst.
2 písm. a) tr. řádu], ve všech případech byla podána v zákonné lhůtě, i na
místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu), a oprávněnou osobou [§ 265d
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu]. Dále dovolací soud zkoumal, zda dovolání
splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. řádu. Po jejich
prostudování shledal, že všichni dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního
řádu respektovali, a proto všechna dovolání vyhodnotil jako přípustná – s
částečnou výjimkou dovolání obviněného A. F. (viz níže), pročež tedy nic
nebránilo jejich projednání. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů uvedených
v § 265b tr. řádu, bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty
všech sedmi obviněných naplnily uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná
existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí Nejvyšším soudem ve smyslu § 265i odst. 3 tr. řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
60. V souvislosti s obviněnými uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší
soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán
tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích
lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze
podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v
judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze
dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud
na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost
a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného
dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz
usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace,
na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od
případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových
zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i
vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho
povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s
ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je
vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání
opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak
zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek
tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v
jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly,
neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků
skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na
tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky
jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této
problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí
Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy
zkoumal, zda dovolání obviněných splňují kritéria uplatněných zákonných důvodů
dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu.
61. Stále je přitom třeba mít na zřeteli, že těžiště dokazování se
nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popř. korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném
prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Nejvyšší soud je
povinen zásadně vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů,
tzn. že pro něj je skutkový stav (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení)
definitivní a nezměnitelný, pročež může do skutkových zjištění zasáhnout jen v
odůvodněných případech a zcela výjimečně. Prosté polemizování obviněných a
jejich obhájců s provedenými důkazy, včetně způsobu jejich hodnocení, a
následnými skutkovými závěry soudů nižších instancí je však již z hlediska
dovolacího řízení zcela irelevantní.
IV. 1.
Dovolání obviněného A. F.
62. V případě dovolání obviněného A. F. bylo nejprve nutné vyhodnotit
rozsah přípustnosti jeho dovolání. Ze spisového materiálu totiž vyplývá, že
obviněný nepodal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Proti
tomuto rozsudku podal odvolání toliko v jeho neprospěch státní zástupce
krajského státního zastupitelství, navíc jen do výroku o uložených trestech. Na
základě toho pak Vrchní soud v Olomouci vyhodnotil uložený trest odnětí svobody
(vzhledem k okolnostem případu i k poměrům obviněného) za nepřiměřeně mírný,
pročež jej zpřísnil. Dovolání obviněného A. F. je tedy přípustné pouze v
rozsahu, v jakém jej odvolací soud přezkoumal, tzn. výhradně jen ve výroku o
trestu. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného proti
výroku o vině, ve kterých tvrdil, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu
zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm.
b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
63. Ve druhé části svého dovolání obviněný F. napadl výrok o trestu,
když uložený trest odnětí svobody označil za nezákonný a nepřiměřený, a navrhl,
aby v jeho případě bylo aplikováno mimořádné snížení trestu odnětí svobody v
souladu s § 58 tr. zákoníku. Nejvyšší soud však tuto námitku odmítl.
64. Především platí, že výhrada obviněného F. nespadá pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel nenamítl nesprávnou
aplikaci příslušného hmotněprávního ustanovení. Dovolatel subjektivně hodnotí
uložený trest jako nepřiměřený a pro něho nepřijatelný. Takové výhrady však
nelze s odkazem na tento dovolací důvod vznést, přičemž je nelze vznést ani s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť
dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a to v rámci
stanovené trestní sazby. To, že obviněný o výši nepodmíněného trestu odnětí
svobody dále vede polemiku, je z hlediska dovolacích důvodů již irelevantní,
neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit pod žádný ze
zákonem stanovených dovolacích důvodů.
65. Nad rámec své zákonné povinnosti Nejvyšší soud ověřil, že Vrchní
soud v Olomouci své závěry o uloženém trestu řádně odůvodnil. Vyšel přitom
především z poznatků nalézacího soudu, že obviněný F. byl klíčovou osobou,
kolem které se organizovaná skupina vytvořila, přičemž bez jeho zahraničních
kontaktů by existence celé skupiny ztratila smysl. Vrchní soud v uloženém
trestu zcela správně zohlednil řadu přitěžujících okolností. Mimo výše
zmíněného organizátorství se obviněný trestného jednání dopouštěl po dobu
minimálně 6 měsíců a za účelem dosažení zisku, přičemž byl pro obdobnou
trestnou činnost opakovaně odsouzen, mimo jiné i cizozemským soudem. Jako
přitěžující okolnost byla zcela správně zohledněna i skutečnost, že ačkoli byl
v Rakousku zadržen jím najatý kurýr J. T., dopouštěl se trestné činnosti i
nadále v nezměněné frekvenci, načež byla jeho činnost ukončena až policejním
zásahem. Nepřehlédnutelné je i množství zobchodované marihuany, která dosáhla
enormní výše 84 kg, přičemž soudy obou stupňů poznamenaly, že v tomto ohledu
postupovaly výrazně v duchu zásady in dubio pro reo, neboť provedené důkazy
naznačovaly, že ve skutečnosti obviněný nakládal s mnohem větším množstvím této
látky.
66. S ohledem na výše uvedené rozhodně nelze mít za to, že by u
obviněného F. splnil svůj nápravný účel trest mírnější, ukládaný pod dolní
hranicí předepsané trestní sazby. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě při
ukládání trestu vycházel i z § 58 odst. 1 tr. zákoníku, byl jeho postup
chybný. Naopak vrchním soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve
výměře 14 let je vzhledem k popsaným okolnostem případu i poměrům obviněného
zcela odpovídající.
IV. 2.
Dovolání obviněného D. K.
67. Dovolatel D. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, ve
spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, prostřednictvím svého obhájce
dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací
důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť je přesvědčen o
tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a navíc mu byl uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští.
68. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však
obviněný znovu podřadil své skutkové námitky, známé již z předchozích fází
trestního řízení, aby poté namítl, že závěry soudů nižších stupňů, týkající se
skutku popsaného pod bodem I. 2., jsou založeny pouze na tendenčním výkladu
některých odposlechů mezi ním a obviněným V. st. z února 2015, a to přesto, že
se v nich výslovně o marihuaně nehovořilo. Jak bylo Nejvyšším soudem předesláno
již výše, s poukazem na tento dovolací důvod nelze znovu přezkoumávat a
hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6
tr. řádu. Obviněný je oprávněn s poukazem na tento dovolací důvod jen
namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
není vůbec žádným trestným činem.
69. D. K. však ve svých námitkách pouze zpochybnil skutkové závěry soudů
nižších stupňů a tuto svou námitku významově „zesílil“ tvrzením o „ extrémním
nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy“. Nejvyšší soud však v rámci
svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě hodnotil provedené důkazy
velmi pečlivě, v souladu se všemi zákonnými principy, a to včetně zaznamenaných
odposlechů. Ze spisového materiálu také vyplynulo, že řadu záznamů (z
listopadu, prosince 2015 a z počátku ledna 2016) vyhodnotil ve prospěch
obviněného, když konstatoval, že z jejich rozboru nebylo možné dovodit závěr,
že by obviněný M. V. st. objednal u obviněného K. marihuanu.
70. Jiná situace však vzešla z odposlechů pořízených ve dnech 17. 2. až
26. 2. 2016. Z nich bez důvodných pochybností vyplynulo, že obviněný D. K.
dodal obviněnému M. V. st. nejméně 2,5 kg marihuany, a ten ji poté prodal
obviněnému A. F. (viz bod 18. na straně 62 odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně). Podstatné také je, že tento závěr podpořily i další provedené důkazy,
zejména objednávky a faktury společností, které v rozhodném období obviněnému
K. dodaly semena marihuany, což korespondovalo se zachycenou telefonickou
konverzací z listopadu a prosince 2015 a 6. 1. 2016. Tím byla obhajoba
obviněného D. K. spolehlivě vyvrácena, což je závěr, se kterým vyslovil svůj
souhlas i Vrchní soud v Olomouci v rámci projednání podaného odvolání.
71. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu obviněný dále namítl, že mu byl uložen trest, který zákon neumožňuje, a
to s ohledem na jeho individuální situaci a osobní poměry. Navíc je odsouzen k
nepodmíněnému trestu za jediné předání balení marihuany, což považuje za
rozporné s požadavkem na přiměřenost ukládaných trestů.
72. Nejvyšší soud však i tuto argumentaci odmítl. Především platí, že
tento dovolací důvod může být relevantně naplněn jen ve dvou alternativách, a
sice že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon
nepřipouští, se rozumí jen případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze
zákonem uvedených druhů trestů bez splnění předepsaných podmínek. Uložení
trestu mimo zákonem stanovenou sazbu pak znamená, že při ukládání trestu odnětí
svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo k
nezákonnému prolomení její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2
a § 58 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé
nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o
nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov.
rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
73. V projednávaném případě Vrchní soud v Olomouci zjevně nepochybil,
neboť obviněnému K. uložil jednoznačně přípustný druh trestu, včetně jeho
výměry. Na tom nic nemění ani skutečnost, že z podnětu odvolání státního
zástupce obviněnému zpřísnil trest odnětí svobody z původních 2 na konečné 3
roky odnětí svobody nepodmíněně. Dovolateli totiž nepolehčovaly žádné
okolnosti, a naopak u něj byly shledány okolnosti přitěžující, zejména to, že
byl pro obdobnou trestnou činnost v minulosti pravomocně odsouzen a že se
předmětného skutku dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z toho
odvolací soud zcela správně dovodil, že na obviněného neměl výchovný trest
žádný pozitivní vliv, pročež mu uložil trest nepodmíněný. Jelikož byl ohrožen
trestní sazbou v rozmezí od 2 do 8 let, nelze vzhledem k výše popsaným
okolnostem v žádném ohledu hodnotit výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody
jako trest nepřiměřený či dokonce jako „trest, který zákon neumožňuje“. S tím
souvisí i odmítnutí závěrečných dovolatelových návrhů, ve kterých Nejvyšší soud
žádal o nařízení veřejného zasedání a během něj provedení dalších důkazů.
IV. 3.
Dovolání obviněného M. Š.
74. Dovolatel M. Š. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním,
a to v plném rozsahu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, a v jeho rámci se k výroku o vině vyjádřil tak, že
mu nebylo prokázáno, že by přechovával 5,4 kg marihuany za účelem prodeje, ani
to, že by byl jakkoli zapojen do organizované skupiny působící ve více státech.
Dovolatel také zpochybnil, že by byl přítomen vážení konopí či její sušiny a
poukázal i na nezákonnost domovních prohlídek a z nich plynoucích důkazů, neboť
Okresní soud v Karviné tyto úkony nařídil, ačkoli byl soudem místně
nepříslušným.
75. Jak bylo již konstatováno výše, dovolací důvod, na který obviněný Š.
odkázal, nepřipouští opětovný přezkum skutkových závěrů soudu nalézacího, které
potvrdil soud odvolací. Dovolatel však svými námitkami v podstatě zpochybňuje
celé dokazování s cílem dosáhnout přehodnocení důkazů, a to výrazně ve svůj
prospěch. Nicméně jeho odmítavý postoj vůči skutkovým závěrům, na jejichž
základě byl odsouzen, již nebylo možné akceptovat, neboť pouhá nespokojenost
obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, není
relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, zvláště ne za
situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními
na straně druhé panuje nezpochybnitelná logická návaznost.
76. Dovolatel sice uvedl, že „nesprávné skutkové závěry nalézacího
soudu, které ještě prohloubil odvolací soud, jsou v tak extrémním nesouladu s
provedenými důkazy i s právními závěry soudů obou stupňů, že je zcela namístě,
aby se s nimi dovolací soud zabýval“, ale již se nezmínil, v čem konkrétně
tento extrémní nesoulad spatřuje. Pouhé tvrzení, že „nebyl přítomen vážení
rostlin konopí či sušiny a je zcela vydán všanc správnosti zápisu takového
vážení ze strany orgánů činných v trestním řízení“ nebylo možné akceptovat už
pro jeho nekonkrétnost. To samé se týká jeho tvrzení o nezákonnosti domovních
prohlídek. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 13. 8. 2015, č.
j. NPC-1144/TČ-2015-2200E6, nicméně jasně vyplývá, že trestní řízení bylo
vedeno pro trestnou činnost, ke které mělo docházet na území Moravskoslezského
kraje, zejména v Českém Těšíně, případně jinde. Za tohoto stavu je tak místní
příslušnost Okresního soudu v Karviné nezpochybnitelná. V žádném případě také
nelze souhlasit s dovolatelovým tvrzením, že vydané příkazy jsou odůvodněny
formulářově, obecně a zcela nedostatečně. Nejvyšší soud ze spisového materiálu
ověřil, že tyto příkazy zjevně obsahují vyhodnocení zjištěných skutečností,
které vedly k jejich vydání, přičemž byla dostatečně odůvodněna i jejich
neodkladnost a neopakovatelnost.
77. Všechny obviněným vznesené námitky tak mají charakter pouhé polemiky
se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, jejichž prostřednictvím se dovolatel
následně pokusil zpochybnit i uložený trest, který hodnotí jako příliš tvrdý, a
to i přes použití § 58 tr. zákoníku. Má totiž za to, že vzhledem k jeho
dosavadnímu životu, rodinnému zázemí i životnímu poučení, které vzešlo z
projednávání této trestné činnosti, je tento trest zcela nepřiměřený. K tomu
dodal, že je přesně tou osobou, které má být dána tzv. druhá šance.
78. S tím se však Nejvyšší soud neztotožnil, a to hned z několika
důvodů. Pokud dovolatel namítl, že uložený trest je příliš tvrdý, vzhledem k
jeho dosavadnímu řádnému životu a osobním poměrům, je nutné zdůraznit, že tyto
okolnosti již Vrchní soud v Olomouci při ukládání konečného trestu patřičně
zohlednil. Současně však nelze přehlédnout, že v neprospěch dovolatele svědčila
i řada přitěžujících okolností, zejména to, že se předmětného skutku dopouštěl
po delší dobu, ze ziskuchtivosti, přičemž během domovních prohlídek u něho bylo
zajištěno 5,4 kg marihuany, z čehož je zřejmé, že v protiprávním jednání hodlal
pokračovat a jeho aktivity byly ukončeny až v důsledku zásahu policie.
Především pak celkové množství distribuované drogy, které dosáhlo kritéria
velkého rozsahu, jakož i skutečnost, že obviněný spáchal trestný čin ve spojení
s organizovanou skupinou působící ve více státech, ohrožovalo obviněného
trestní sazbou v rozmezí od 10 do 18 let odnětí svobody nepodmíněně.
79. To, že vrchní soud i přes výše uvedené okolnosti obviněnému uložil
trest pod dolní trestní hranicí trestní sazby, je výrazným dobrodiním, díky
kterému ztrácí dovolatelovy námitky jakoukoli relevanci. Nehledě na to, že pod
uplatněný hmotněprávní dovolací důvod nelze takovou námitku podřadit, neboť se
opět jedná o pouhou polemiku s konkrétní výměrou uloženého trestu, v daném
případě navíc zcela neoprávněnou, neboť prostřednictvím žádného ze zákonných
dovolacích důvodů se nelze domáhat ještě příznivějšího zohlednění mimořádných
okolností, byť o to dovolatel usiluje. V tomto smyslu pak ztrácí na významu i
závěrečný návrh dovolatele, aby Nejvyšší soud v jeho případě postupoval podle §
265o odst. 1 tr. řádu a rozhodl o přerušení výkonu trestu, který mu byl uložen
dovoláním napadeným rozsudkem vrchního soudu.
IV. 4.
Dovolání obviněného L. K.
80. Dovolatel L. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovoláním v plném rozsahu a opřel jej o
dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za
to, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a
zároveň bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože v předchozím řízení byl dán
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
81. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
obviněný K. zpochybnil především použitou právní kvalifikaci skutku podle § 283
odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že pouhý běžný nákup
drogy od jedné osoby a její prodej dalším osobám ještě nelze kvalifikovat jako
organizovanou skupinu působící ve více státech. Zákon předpokládá, že míra
spolupráce pachatelů je zjevně vyšší, neboť zde dochází k určité koordinaci
jednání a rozdělení úkolů. Proto pouhá informovanost obviněného o prodeji drogy
za účelem jejího dalšího prodeje nestačí k učinění závěru o jeho spojení s
takovou organizovanou skupinou.
82. Tato námitka je vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově
relevantní, Nejvyšší soud se však s ní neztotožnil. Předně nelze přehlédnout,
že obviněný se opětovně pokouší zpochybnit naplnění této okolnosti podmiňující
použití vyšší sazby, a to přesto, že s těmito námitkami se již velmi podrobně
vypořádal jak krajský soud (zejména v bodě 22. svého odůvodnění), tak i vrchní
soud (body 19. a násled. odůvodnění jeho rozsudku). Oba soudy velmi pečlivě
analyzovaly skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, v důsledku čehož
pečlivě zmapovaly aktivity nejen hlavního překupníka a klíčového organizátora
celé skupiny, tj. obviněného A. F., ale i jeho jednotlivých dodavatelů, včetně
obviněného K.
83. Pokud se obviněný K. přesto brání použité právní kvalifikaci, s
ohledem na svou údajnou nevědomost o napojení své osoby na organizovanou
skupinu, lze z ní snadno vyčíst pouhou snahu o účelové vyvinění se ze zapojení
do skupinových aktivit nelegálního charakteru. Tyto námitky však vyhodnotily
oba soudy nižších stupňů jako spolehlivě vyvrácené, a to nejen vzhledem ke
skutkovým závěrům, které vyplynuly z provedených důkazů (zejména ze zachycených
odposlechů, ze kterých tato skutečnost jednoznačně vyplynula), ale i vzhledem k
doznání obviněného K. z přípravného řízení, kde potvrdil svou informovanost o
tom, že obviněný A. F. vyváží marihuanu do Rakouska, pročež je závěr o jeho
srozumění s dalšími osobami na mezinárodní bázi nasnadě. Skutečnost, že
obviněný F. předávanou marihuanu nemá pro svoji vlastní potřebu, vyplynula také
z četnosti dodávek, množství obchodované marihuany, jakož i z faktu, že
dovolatel marihuanu dodával tzv. na kredit, tzn. že za ni dostával zaplaceno až
poté, co se ji obviněnému F. podařilo prodat. Tím vším byl prokázán úzký,
dlouhodobý a výdělečný obchodní vztah, jakož i vyšší míra koordinace jednání
při páchání trestné činnosti, kterou ukončil až zásah policie. Za tohoto stavu
tak námitky obviněného o tom, že mezi oběma byl pouhý dodavatelsko-odběratelský
vztah, soudy nižších stupňů zcela správně odmítly, stejně jako námitky
dovolatele o údajném nenaplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové
podstaty podle § 265b odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
84. Pokud v další části svého dovolání obviněný K. ještě dodal, že soudy
z provedených odposlechů nesprávně odvozovaly údaje o jednotlivých předávkách
marihuany, ačkoliv se o ní v jednotlivých zachycených rozhovorech vůbec
nehovořilo, Nejvyšší soud tyto námitky již odmítl jako prosté polemizování s
prokázanými skutkovými závěry, které v rámci dovolání již nemají žádnou
relevanci. Následné tvrzení obviněného, že bylo porušeno jeho ústavou
garantované právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud rovněž nemohl
akceptovat, neboť mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů, a
jejich skutkovými závěry nebyl zjištěn žádný nesoulad.
85. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy
že bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože v předchozím řízení byl dán důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však ověřil, že
v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu tohoto, ale ani žádného jiného
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. řádu, k porušení zákona,
pročež nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu.
IV. 5.
Dovolání obviněného M. L.
86. Také dovolatel M. L. napadl dovoláním rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu, a to v plném rozsahu, a
odůvodnil je odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l)
tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a také
že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v předcházejícím
řízení dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
87. V prvé řadě dovolatel zpochybnil právní kvalifikaci podle § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal čin „ve značném rozsahu“.
Podobně jako dovolatel F., i on má za to, že oba soudy nižších stupňů nesprávně
vycházely z celkového množství prodané marihuany a nikoli z množství účinné
látky THC. Obviněný L. namítl, že ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího
soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 vyplývá, že znak „značného rozsahu“ je možné
považovat za naplněný jen tehdy, pokud množství sušiny přesahující 1.000 g
obsahuje nejméně 100 g účinné látky. Na tomto základě pak tvrdí, že když v jeho
případě bylo při domovní prohlídce zadrženo 2.860 g marihuany s obsahem 74 g
THC, tak zadržené rostliny obsahovaly jen 2,52 % THC, tzn. že žádné konopí
nedosáhlo předepsaných 10 % průměrného obsahu THC. Soudy tak v jeho neprospěch
vycházely z celkového množství sušiny, nikoli z množství účinné látky.
88. Nejvyšší soud však tuto námitku odmítl, neboť obviněný L. ve své
argumentaci účelově přenáší vztah množství sušiny (tj. kvantitativní hledisko)
a objemu účinné látky (tj. kvalitativní hledisko) v případě vymezení základního
pojmu „množství větší než malé“ na vyšší kvantitativní hranice rozsahu.
Nejvyšší soud přitom v minulosti jasně stanovil, že tento vztah se v případě
jednotlivých hranic vyšších rozsahů, coby kvalifikačních okolností podle § 283
tr. zákoníku, neuplatňuje. Není tedy pravdou, že by pro naplnění značného
rozsahu bylo zapotřebí, aby zjištěné množství marihuany, s níž pachatel
nedovoleně nakládá, obsahovalo nejméně 10 % účinné látky THC. Tento závěr
Nejvyšší soud vyslovil např. v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo
811/2015, ve kterém byl obdobný názor, jaký v nyní projednávané věci zastává
dovolatel L., výslovně odmítnut jako chybný, zavádějící a ryze účelový (viz bod
VI. 4. odůvodnění tohoto usnesení).
89. Pokud tedy obviněnému L. bylo při domovní prohlídce zabaveno 2.860 g
marihuany s obsahem 74 g THC, a dále z důkazů vyplynulo, že zobchodoval další
4.000 g marihuany, tak hranici „značného rozsahu“ v kvantitativním ukazateli
překročil 6,8krát. Ačkoli kvalitativní ukazatel v případě prodané marihuany
nemohl být přesně zjištěn, je zcela zjevné, že zákonná hranice 100 g THC v
celkovém množství 6.860 g byla spolehlivě naplněna.
90. Jen pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že pukazuje-li obviněný ve
svém dovolání na vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a zemědělství č. 236/2015
Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a
používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro
léčebné použití, je z jejího obsahu zjevné, že na trestní odpovědnost M. L.
(jakož i dalších obviněných) nemá naprosto žádný vliv, neboť se týká pouze
legálního nakládání s konopím pro léčebné použití. V nyní projednávané věci se
však o takový případ nikterak nejednalo. O léčivém účinku konopí obvinění
hovořili výhradně v rámci své obhajoby, nicméně z důkazů vyplynulo, že jimi
dotčená marihuana byla obchodována ryze pro toxikomanské, nikoli léčebné,
účely.
91. Ve vztahu k zákonnému znaku „ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech“ lze v podstatě odkázat na výše uvedené vyjádření ve
vztahu k odvolání obviněného L. K. Podstatnou je zde skutečnost, že jednotliví
dodavatelé marihuany uvedení v bodě I. rozsudku soudu prvního stupně věděli o
přeshraničním charakteru obchodních aktivit obviněného A. F., neboť za
odprodanou marihuanu dostávali zaplaceno pravidelně až po realizaci domluvených
obchodů v Rakousku. Obvinění, tak prokazatelně věděli o svém zapojení do
organizované skupiny s mezinárodním přesahem. Za tohoto stavu je tak
dovolatelem napadená právní kvalifikace jeho jednání zcela přiléhavá a v
důsledku toho i uložený trest.
IV. 6.
Dovolání obviněného M. V. ml.
92. Dovolatel M. V. ml. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v
plném rozsahu, když své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst.
1 písm. g) a k) tr. řádu, neboť mimo námitky nesprávného hmotněprávního
posouzení skutku je přesvědčen i o tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí,
resp. je neúplný.
93. Pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel
nejprve podřadil námitku, ve které uvedl, že podal odvolání do všech výroků
soudu prvního stupně, tedy i do výroku pod bodem II., kterým byl uznán vinným
přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku. Dovolatel má přitom za to, že odvolací soud v této části o
jeho odvolání nerozhodl, a pouze uvedl, že výrok v bodě II. nebyl obviněným
napaden a tudíž ani nebyl předmětem jeho přezkumu. Z toho dovolatel usoudil, že
vrchní soud se jeho odvoláním proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně
nezabýval a tento výrok tak v jeho rozhodnutí absentuje.
94. Obecně přitom platí, že za chybějící je považován výrok, který není
obsažen v rozhodnutí, přestože ho měl soud podle zákona pojmout do výrokové
části. Dovolatel M. V. ml. uvedl, že odvolací soud nerozhodl o celém jeho
odvolání, když však Nejvyšší soud tuto námitku odmítl, neboť odvolání tvoří
vždy nedělitelný celek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo
640/2006). Z toho plyne, že když Vrchní soud v Olomouci o jeho odvolání
rozhodoval, rozhodl o něm jako o celku a jako celek jej také podle § 256 tr.
řádu zamítl. Z toho je zřejmé, že tak rozhodl jak ve vztahu k výroku Krajského
soudu v Ostravě pod bodem I., tak i pod bodem II., pročež nebylo nutné ještě
zvláštním výrokem tuto skutečnost explicitně rozepisovat.
95. Je sice pravdou, že obviněný V. ml. své námitky ve svém odvolání
zaměřil proti oběma výrokům, tedy i proti tomu, že byl uznán vinným přečinem
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, avšak z tohoto bodu jeho odvolání jasně plyne, že se po odvolacím
soudu domáhal pouze fakultativního zastavení trestního stíhání postupem podle §
223 odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu. Je tedy
zjevné, že se nepokoušel zpochybňovat hmotněprávní kvalifikaci uvedeného
přečinu, pročež uvedl-li odvolací soud (v bodě 29 svého odůvodnění) poněkud
zjednodušeně, že „tento výrok o vině nebyl odvoláním obžalovaného ani státního
zástupce napaden a tudíž ze strany odvolacího soudu nebyl předmětem jeho
přezkumu“, nelze mu vytýkat žádné pochybení. V žádném případě však nelze
relevantně namítat pochybení ve smyslu chybějícího či neúplného výroku ve
smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265 odst. 1 písm. k) tr. řádu.
96. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
obviněný V. ml. (podobně jako obvinění F. a L.) namítl, že soudy nižších stupňů
chybně vycházely z celkového množství sušiny konopí, a nikoli z množství účinné
látky. V této souvislosti uvedl, že u jeho osoby bylo zadrženo 600 g marihuany
s obsahem 5 % THC a dalších 600 g o obsahu 9 % THC. Z toho pak usoudil, že
žádné ze zadrženého konopí nedosáhlo průměrného obsahu THC ve výši 10 %. K
tomuto názoru se Nejvyšší soud vyjádřil již výše (viz argumentace k dovolání
obviněného M. L.), kdy jej odmítl jako zcela chybný. Navíc i v případě
obviněného V. ml. je zcela zřejmé, že oba ukazatele, jak kvantitativní, tak
kvalitativní, byly jednoznačně naplněny.
97. Stejně tak se Nejvyšší soud již v předchozích částech tohoto
rozhodnutí podrobně vyjádřil k vyhlášce Ministerstva zdravotnictví a
zemědělství č. 236/2015 Sb., která nemá žádný vliv na trestní odpovědnost
obviněného V. ml. Lze sice připustit, že za posledních cca 20 let česká
společnost akceptovala léčebné účinky konopí a v tomto smyslu se rozšířilo
vnímání konopí nejen jako snadno dostupné drogy, ale i jako podpůrného
prostředku k léčení řady závažných onemocnění, nicméně stále platí, že ve
smyslu trestání nakládání, distribuce a zneužívání sušeného konopí pro jeho
halucinogenní účinky k žádné změně nedošlo. Ačkoli obviněný V. ml. v rámci své
obhajoby stále namítá, že marihuanu předával obviněnému A. F. za účelem výroby
léčiv, byla tato jeho obhajoba jako ryze účelová jednoznačně vyvrácena
provedeným dokazováním.
98. Stejně tak Nejvyšší soud odmítl námitku dovolatele, že soudy nižších
stupňů v jeho případě neuvážily míru jeho drogové závislosti a v tomto smyslu
ani nepřibraly znalce z oboru psychiatrie za účelem posouzení stupně jeho
závislosti, resp. vlivu užívaných omamných látek na jeho ovládací a
rozpoznávací schopnosti. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (zejména z
rozhodnutí uveřejněných pod č. 1/2006, č. 12/2011 a č. 44/2013 Sb. rozh. tr.)
je patrné, že závislost obviněného se ve vztahu ke stanovení rozsahu trestné
činnosti uplatní jen jako sekundární kritérium v případě hraničního množství.
Nicméně v nyní projednávaném případě je obviněnému kladeno za vinu, že
marihuanu prodal i přechovával v množství, které v žádném případě nelze
považovat za hraniční (neboť obviněnému A. F. předal 3.500 g marihuany a doma
přechovával dalších 1.200 g této látky), pročež zjišťování stupně závislosti
obviněného postrádalo jakýkoli smysl.
99. I další námitku obviněného, že soudy nižších stupňů nesprávně právně
kvalifikovaly jeho jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť u
něj nebyl prokázán jeho přímý ani nepřímý úmysl zapojit se do aktivit
organizované skupiny působící ve více státech, Nejvyšší soud odmítl. Z
provedených důkazů (zejména ze záznamů telekomunikačního provozu) totiž
jednoznačně vyplynulo, že obviněný V. ml. hlavnímu organizátorovi, obviněnému
F., v období pěti a půl měsíce předal nejméně v deseti případech nejméně 3.500
g marihuany. Zároveň bylo prokázáno, že dovolatel dobře věděl, že obviněný A.
F. vyváží marihuanu do Rakouska, neboť za své dodávky dostával zaplaceno až
poté, co se ji obviněnému F. podařilo prodat. Rovněž z požadovaného množství,
jakož i opakované poptávky bylo jasné, že obviněný F. nemá předávanou marihuanu
jen pro svoji potřebu. Námitky dovolatele, že nebyl prokázán jeho úmysl, tak
zcela správně soudy nižších stupňů odmítly jako důkazně vyvrácené. Rovněž
dovolatelovy výhrady, že nikoho z dalších dodavatelů neznal, jsou zcela
irelevantní, neboť není nutné, aby členové organizované skupiny o sobě navzájem
věděli. Stejně tak ani nemusí znát rozdělení funkcí mezi jednotlivé členy či
podrobnosti o organizaci aktivit celé skupiny.
100. S právní kvalifikací jednání obviněného souvisí také uložený trest,
který však dovolatel označil za zcela nepřiměřený. Kromě toho, že tato námitka
není podřaditelná pod jím uplatněný hmotněprávní dovolací důvod, Nejvyšší soud
podotýká, že ani další okolnosti, na které dovolatel poukázal, nemají na výši
trestu žádný vliv, a to zčásti proto, že byly provedeným dokazováním vyvráceny,
a zčásti proto, že je nebylo možné vyhodnotit jako polehčující.
101. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že obviněný M. V. ml.
byl ohrožen trestní sazbou nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozmezí od 10
do 18 let. Vrchní soud v jeho případě neshledal žádnou polehčující okolnost,
naopak zcela oprávněně přihlédl k řadě okolností přitěžujících. Mimo toho, že
obviněný obchodoval s nezanedbatelným množstvím marihuany po dobu řady měsíců a
v páchání této činnosti by pokračoval i nadále, nebýt zásahu policie, tak se
jako podstatné jeví i to, že se trestného jednání dopustil v prodloužené
zkušební době podmíněného odsouzení, tedy v době, kdy byl na jeho osobu kladen
zvýšený požadavek stran vedení řádného života. Obviněný také opakovaně porušil
uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a
navíc za účinnosti tohoto trestu řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové
látky. Je tedy nesporné, že obviněný V. ml. opakovaně nerespektoval soudem
uložené tresty.
102. I přesto, že dovolateli přitížila celá řada výše uvedených
okolností a navíc mu byl ukládán úhrnný trest za dva úmyslné trestné činy,
Vrchní soud v Olomouci mu uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici
zákonné trestní sazby. Takový trest pak v žádném případě nelze hodnotit jako
exemplární, přehnaný či zjevně nepřiměřený, pročež v jeho případě nemůže být
řeč o jakémkoli přepínání trestní represe.
IV. 7.
Dovolání obviněného M. V.
103. Dovolatel M. V. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve
spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, a to v plném rozsahu, přičemž
své dovolání zdůvodnil odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Své námitky
zaměřil proti právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným, podle § 283
odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť dle jeho názoru nebylo prokázáno jeho
spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný k tomu
uvedl, že nevěděl, že taková skupina vůbec existuje, pročež ani nemohla být
naplněna intelektuální ani volní složka přisouzeného trestného činu.
104. Z těchto námitek vyplývá, že dovolatel Nejvyššímu soudu předložil
své pochybnosti o skutkových závěrech soudů prvního a druhého stupně, čímž však
předmětný dovolací důvod nenaplnil. Pouze v závěrečné námitce relevantně namítl
nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 4
tr. zákoníku v rovině subjektivní stránky.
105. Je pravdou, že aby došlo k naplnění této skutkové podstaty, musí
být z provedených důkazů zřejmé, že pachatel ve smyslu § 17 písm. b) tr.
zákoníku věděl, že jde o organizovanou skupinu, která působí nejméně ve dvou
státech. Tato skutečnost však byla z provedených důkazů, vyhodnocených
jednotlivě i v jejich souhrnu, bez důvodných pochybností prokázána. Nejvyšší
soud z provedených důkazů (zejména ze zachycených odposlechů) ověřil, že i
obviněný V. (stejně jako ostatní dodavatelé marihuany) byl dostatečně
informován o tom, že jím produkovaná marihuana je určena pro nelegální
zahraniční trh a stejně tak věděl, že platby za marihuanu obdrží až po
uskutečnění obchodu. Nutně tak musel minimálně předpokládat i vyšší míru
vzájemné spolupráce obviněného F. a dalších osob, byť pro něho neznámých, při
těchto aktivitách. Mezi oběma dovolateli tedy rozhodně nešlo o pouhý soukromý
dodavatelstko-odběratelský vztah. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud i v tomto
případě uzavřel, že intelektuální, jakož i volní složka zavinění obviněného V.
byla naplněna, stejně jako byly bez důvodných pochybností naplněny všechny
znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku.
106. Závěrem Nejvyšší soud ve vztahu ke všem dovolatelům ještě dodává,
že všichni obvinění drtivou většinu svých námitek již uplatnili v předchozích
stadiích trestního řízení, přičemž se jimi soudy nižších stupňů velmi pečlivě
zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi podrobně vypořádaly. Pouhá
nespokojenost s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jejich neprospěch však
není a nemůže být relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších
stupňů, obzvlášť ne za situace, kdy je mezi provedenými důkazy na jedné straně
a skutkovými zjištěními na straně druhé dána nezpochybnitelná logická
návaznost. Rovněž námitky vznesené proti uloženým trestům nebylo možné
akceptovat, neboť soudy všech stupňů jsou při trestání pachatelů trestných činů
vázány zákonnými trestními sazbami, jakož i zákonnými zásadami pro ukládání
jednotlivých trestů.
107. Mimo to Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohledňuje
ústavněprávní rovinu projednávaného případu, neboť si je vědom toho, že
rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nikdy nemůže ocitnout mimo
rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí
být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 125/04, sp. zn. I. ÚS 55/04, sp. zn. I. ÚS 554/04, apod.).
Nejvyšší soud v případě všech dovolatelů ověřil, že všechna zásadní ústavní
práva byla respektována, a neshledal, že by byl kterýkoli z nich zkrácen na
některém ze svých nezadatelných práv, zejména ne v jeho právu na spravedlivý
proces podle čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
V.
Závěrečné shrnutí
108. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo u dovolatelů A.
F., D. K., M. Š., L. K., M. L., M. V. ml. a M. V. k porušení zákona ve smyslu
jimi uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k), l)
tr. řádu. Soudy prvního a druhého stupně svým postupem neporušily základní
práva žádného z dovolatelů. Vina všech obviněných byla prokázána zcela zákonným
procesním způsobem, přičemž mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími
skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé
nebyl zjištěn žádný podstatný nesoulad, tím méně extrémní.
109. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných A. F., D. K. a M. Š. v
souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť vyhodnotil, že byla
podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Dovolání obviněných L.
K., M. L., M. V. ml. a M. V. pak odmítl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu, neboť jsou zjevně neopodstatněná.
110. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
111. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaných dovolání a
obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších
stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na
spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265o odst. 1 tr.
řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo
podanými dovoláními jednotlivými obviněnými napadeno.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík