11 Tdo 500/2023

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 dovolání obviněných 1. O. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, 2. B. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, 3. M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 15 To 69/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 53 T 6/2022, a obviněného 4. R. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 15 To 2/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 53 T 6/2022, a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných O. Š., B. K. a R. K. odmítají.

II. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 15 To 69/2022, a to v celé části týkající se obviněného M. H.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně ohledně tohoto obviněného zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 5 T 105/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 55 To 79/2023, ve výrocích o souhrnném trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc obviněného M. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř. se obviněný M. H., nar. XY bere do vazby.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2042, byl obviněný O. Š. uznán vinným ad I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ad VI. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obviněná B. K. byla uznána vinnou ad I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c), tr.

zákoníku, obviněný M. H. byl uznán vinným ad II. účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 7. 2021, č.j. 5 T 67/2021-57, byl obviněný O. Š. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.

zákoníku s užitím § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21.

7. 2021, č. j. 5 T 67/2021-57, jakož i všechna další rozhodnut na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné opatření, a to zabrání ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněná B. K. byla za shora uvedenou trestnou činnost odsouzena podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 84 tr. zákoníku ve spojení s § 81 odst. 1 tr.

zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen a nad obviněnou byl vysloven dohled. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněné stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku jí bylo uloženo přiměřené omezení a povinnost zdržet se užívání omamných a psychotropních látek a podrobit se namátkovým kontrolám probačního úředníka na přítomnost takových látek v těle. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikované věci.

Obviněný M. H. byl za shora uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 80 denních sazeb podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku po 132,50 Kč podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku, tedy v celkové výši 10 600 Kč. Podle § 101 odst.

1

písm. c) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření zabrání ve výroku rozsudku uvedených věcí. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu spolupracujícího obviněného R. K. a obviněného D. P.

2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153, o odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022–2052, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022–2042, a odvolání obviněného R. K. proti témuž rozsudku, a rozhodl tak, že I. podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.

ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022–2052, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl, II. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022–2042, III. podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc obviněného R. K. vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a IV.

podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci rozhodnuto tak, že obviněný O. Š. byl uznán vinným ad I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §

283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ad V. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obviněná B. K. byla uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a obviněný M. H. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku. Za uvedené trestné činy a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 7. 2021, č. j. 5 T 67/2021-57, byl obviněný O. Š. odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 7. 2021, č. j. 5 T 67/2021-57, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněná B. K.

byla za shora uvedenou trestnou činnost odsouzena podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedené věci. Obviněný M. H. byl za shora uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného D. P.

3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že:

I. obvinění O. Š., B. K., D. P. a M. H.

od přesně nezjištěné doby počínaje říjnem roku 2020 do 15. 6. 2021, kdy byli zadrženi policií, na různých místech v Libereckém, Středočeském, Královehradeckém kraji, každý svým jednáním postupně přispěl k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem neoprávněného dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výroby a distribuce metamfetaminu na území České republiky, kdy obviněný O. Š. organizoval a spolu s odděleně stíhaným R. K. financoval dovoz léků z Polska do České republiky, který nejprve realizoval sám O. Š., když nejméně ve dvou případech koupil v Polsku po 1 kg léčiva s obsahem pseudoefedrinu a později ho realizoval prostřednictvím dalších osob, a to v období od 28. 4. 2021 do 9. 5. 2021 prostřednictvím M. H., kterého mu za tímto účelem domluvila B. K., a v období od 16. 5. 2021 do 2. 6. 2021 prostřednictvím D. P., kteří v Polsku od dosud neustanovených osob nakoupili tablety léku Cirrus obsahující 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě a tablety léku Efedrina Arena obsahující 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které následně předali O. Š.; nejméně v jednom případě tablety léku Efedrina Arena zajistil odděleně stíhaný R. K., který je také předal O. Š. a tento z nich nejméně ve dnech 31. 3. - 1. 4., 8. 4., 12. 4., 17. 4., 24. 4., 26. 4., 1. 5. - 2. 5., 10. 5., 12. 5., 17. 5. - 19. 5., 23. 5., 29. 5., 3. 6. a 10. 6. 2021 v garáži na adrese Liberec, XY č. p. XY, v bytě na adrese Liberec, XY č. p. XY a v bytě č. XY na adrese Liberec, XY č. p. XY, nejprve za využití dalších chemických látek a prostředků extrahoval pseudoefedrin, s jehož využitím následně opakovaně vyrobil tzv. „českou cestou" za využití dalších chemikálií, toluenu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, laboratorního a varného skla, drogu metamfetamin (pervitin), v některých případech sám, ve dnech 10. 5., 12. 5., 23. 5., 3. 6., 10. 6. 2021 ve spolupráci s odděleně stíhaným R. K., v níže uvedených případech za účasti B. K. a další osoby, konkrétně ve dnech 31. 3. - 1. 4. 2021 vyrobili nejméně 93 g metamfetaminu, dne 8. 4. 2021 vyrobili nejméně 373 g metamfetaminu, dne 24. 4. 2021 vyrobili nejméně 85 g metamfetaminu, dne 1. 5. 2021 vyrobili nejméně 139 g metamfetaminu, dne 2. 5. 2021 vyrobili nejméně 42,5 g metamfetaminu, dne 12. 5. 2021 vyrobili nejméně 34 g metamfetaminu, ve dnech 17. 5. - 19. 5. 2021 vyrobili nejméně 280 g metamfetaminu, dne 3. 6. 2021 vyrobili nejméně 170 g metamfetaminu, dne 10. 6. 2021 vyrobili nejméně 244 g metamfetaminu,

přičemž místo výroby metamfetaminu na adrese Liberec, XY č. XY O. Š., odděleně stíhaný R. K., B. K. a další osoba navštěvovali i ve dnech předcházejících výrobě metamfetaminu a ve dnech následujících po výrobě metamfetaminu, a to za účelem přípravy výroby metamfetaminu a následného úklidu a likvidace či odvezení odpadu, přičemž v uvedeném období O. Š. nakládal nejméně s 7,5 kg tablet léků Efedrina Arena, z nichž lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 1276 g čistého metamfetaminu hydrochloridu a 4 kg tablet léku Cirrus, z nichž lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 747 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, a následně O. Š. prodával či předával vyrobený metamfetamin odděleně stíhanému R. K., B. K. a další osobě, kteří část metamfetaminu užili pro svou potřebu a část metamfetaminu na objednávku distribuovali níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně

obviněná B. K. od přesně nezjištěné doby do 19. 5. 2021, nejméně však ve dnech 11. – 12. 4., 24. 4., 26. 4., 1. 5., 10. 5., 12. 5. a 19. 5. 2021 se podílela na výrobě metamfetaminu, a to tak, že na místo výroby metamfetaminu v garáži na adrese Liberec, XY č. XY, dne 11. 4. 2021 přinesla do garáže kanystr s dvousložkovou kapalinou tzv. „matečákem", ze kterého obviněný O. Š. vyráběl metamfetamin, byla přítomna výrobě metamfetaminu, poté odpad spolu s Š. vyhodila do popelnice a tekutiny spláchli do záchodu, ve dnech 1. 5. a 10. 5. 2021 kupovala hydroxid sodný a byla přítomna výrobě metamfetaminu, stejně jako v ostatních výše uvedených dnech, přičemž asistovala O. Š. a odděleně stíhanému R. K., když jim příležitostně podávala předměty potřebné k výrobě metamfetaminu, přemísťovala je, seškrabávala vyrobený metamfetamin, po výrobě metamfetaminu v místnosti uklízela, a část metamfetaminu vyrobeného O. Š. poté v přesně nezjištěném množství prodávala dalším dosud neustanoveným osobám,

obviněný O. Š. vyrobený pervitin prodával nebo zdarma či za protislužby poskytoval v přesně nezjištěné době v období od listopadu 2020 do 15. 6. 2021 v místě svého bydliště na adrese XY, XY č. p. XY a v prostorách pronajaté dílny na adrese XY č. p. XY, Liberec, M. L., O. L., nar. XY, P. H., nar. XY, O. G., nar. XY, od přesně nezjištěné doby do 15. 6. 2021, kdy byl zadržen policií, v místě svého bydliště na adrese XY, XY č. p. XY a v prostorách pronajaté dílny na adrese Liberec, XY č. p. XY, neoprávněně pro jiného přechovával celkem 59,1 g konopí obsahující 8,2 g čistého ?9-THC (15,7 %), a společně s další osobou

a) v přesně nezjištěné době dne 13. 4. 2021 v XY, poblíž místní prodejny XY, ve vozidle zn. BMW, RZ XY, černé metalické barvy, neoprávněně prodali dosud neustanovené osobě 2,3 g metamfetaminu za částku 2 800 Kč,

b) ve večerních hodinách dne 16. 4. 2021 v XY, na parkovišti ulic XY – XY, ve vozidle zn. BMW, RZ XY, černé metalické barvy, neoprávněně prodali dosud neustanovené osobě 60 g metamfetaminu za cenu 850 Kč za gram,

c) v dopoledních hodinách dne 2. 5. 2021 v XY, ve vozidle zn. BMW, RZ XY, černé metalické barvy, neoprávněně prodali dosud neustanovené osobě 50 g metamfetaminu za částku 42 500 Kč,

II. obviněný M. H.

a) v přesně nezjištěné době dne 30. 4. 2021 po předchozí telefonické i osobní domluvě s O. Š., od něhož převzal finanční hotovost ve výši 68 000 Kč, neoprávněně dovezl na motocyklu zn. Pitbike z Polské republiky do České republiky nejméně 1 kg tablet léku Cirrus obsahující 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které zakoupil v Polsku od dosud neustanovené osoby, a poté je předal v XY – části XY O. Š., za což od něj dostal odměnu v podobě nejméně 5 g metamfetaminu, b) v přesně nezjištěné době dne 9. 5. 2021 po předchozí telefonické i osobní domluvě s O. Š., od něhož převzal finanční hotovost ve výši 204 000 Kč, neoprávněně dovezl na motocyklu zn. Pitbike z Polské republiky do České republiky, nejméně 3 kg tablet léku Cirrus obsahující 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které zakoupil v Polsku od dosud neustanovené osoby, a poté je předal v obci XY O. Š., za což od něj dostal finanční odměnu ve výši 12 000 Kč a 11 g metamfetaminu, z nichž obviněný O. Š. posléze vyrobil metamfetamin, přičemž z celkového množství 4 kg tablet léku Cirrus lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 747 g čistého metamfetaminu hydrochloridu,

V. obviněný O. Š. ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 3 T 43/2018 – 37 ze dne 11. 5. 2018, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2018, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let, který byl přerušený v době od 1. 12. 2018 do 29. 7. 2020 z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 730D černé metalické barvy, VIN: XY, reg. zn. XY, dne 9. 12. 2020 v době kolem 18:00 hodin nejméně v XY ulici v Liberci, opatřené RZ XY, přičemž uvedené registrační značky byly na vozidlo naistalovány v rozporu s platnými předpisy, neboť tyto byly přiděleny k vozidlu Opel Vectra a příslušné registrační značky XY k vozidlu zn. BMW 730D byly uloženy v depozitu, dále v odpoledních hodinách dne 12. 4. 2021 nejméně z Liberce přes obec XY do ulice XY v XY, dále v dopoledních hodinách dne 13. 4. 2021 nejméně v ulici XY v XY, dále ve večerních hodinách dne 16. 4. 2021 v ulicích XY a XY v XY, dále v dopoledních hodinách dne 2. 5. 2021 v ulici XY v XY a v odpoledních hodinách dne 28. 5. 2021 nejméně z Liberce do XY do části XY k místnímu rybníku.

4. Následně byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2. 12. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2289, spolupracující obviněný R. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku s užitím § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření zabrání ve výroku rozsudku uvedené věci.

5. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 10. 2. 2023, č. j. 15 To 2/2023-2399, o odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a obviněného R. K. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného R. K. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6,5 (šesti a půl) roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku mu uložil ochranné opatření, a to zabrání ve výroku rozsudku specifikované věci. Odvolání obviněného R. K. podle § 256 tr. ř. zamítl.

6. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že

I. s již odsouzenými O. Š., B. K. a s další osobou

od přesně nezjištěné doby počínaje říjnem roku 2020 do 15. 6. 2021, kdy byli zadrženi policií, na různých místech v Libereckém, Středočeském, Královehradeckém kraji, každý svým jednáním postupně přispěl k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem neoprávněné výroby a distribuce metamfetaminu na území České republiky s konkludentním rozdělením rolí k úspěšné výrobě a distribuci dalším uživatelům, kdy již odsouzený O. Š. organizoval a spolu s obviněným R. K. financoval dovoz léků z Polska do České republiky, který nejprve realizoval sám odsouzený O. Š., když nejméně ve dvou případech koupil v Polsku po 1 kg léčiva s obsahem pseudoefedrinu a později ho realizoval prostřednictvím dalších osob, a to v období od 28. 4. 2021 do 9. 5. 2021 prostřednictvím již odsouzeného M. H., kterého mu za tímto účelem domluvila již odsouzená B. K., a v období od 16. 5. 2021 do 2. 6. 2021 prostřednictvím již odsouzeného D. P., kteří v Polsku od dosud neustanovených osob nakoupili tablety léku Cirrus obsahující 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě a tablety léku Efedrina Arena obsahující 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, a nejméně v jednom případě tablety léku Efedrina Arena zajistil obviněný R. K., který se dne 3. 6. 2021 telefonicky domluvil s mužem polské národnosti jménem Adrian nákup léků s obsahem pseudoefedrinu, přičemž Adrian mu dne 9. 6. 2021 z Polské republiky do České republiky do Stráže nad Nisou na parkoviště Casina Victory přivezl 1,5 kg léku Efedrina Arena obsahující 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, následně s nimi obviněný odjel do garáže nacházející se v areálu firmy Lukov Plast, s. r. o., na adrese Liberec, XY č. p. XY, kde je předal již odsouzenému O. Š. za účelem výroby metamfetaminu, přičemž z 1,5 kg tablet léku Efedrina Arena lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 255 g čistého metamfetaminu hydrochloridu,

a již odsouzený O. Š. z dovezených tablet nejméně ve dnech 31. 3. - 1. 4., 8. 4., 12. 4., 17. 4., 24. 4., 26. 4., 1. 5. - 2. 5., 10. 5., 12. 5., 17. 5. - 19. 5., 23. 5., 29. 5., 3. 6. a 10. 6. 2021 v garáži na adrese Liberec, XY č. p. XY, v bytě na adrese Liberec, XY č. p. XY a v bytě č. XY na adrese Liberec, XY č. p. XY, nejprve za využití dalších chemických látek a prostředků extrahoval pseudoefedrin, s jehož využitím následně opakovaně vyrobil tzv. „českou cestou" za využití dalších chemikálií, toluenu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, laboratorního a varného skla, drogu metamfetamin (pervitin), v některých případech sám, ve dnech 8. 4., 24. 4., 26. 4., 1. 5., 10. 5., 12. 5., 23. 5., 3. 6., 10. 6. 2021 ve spolupráci s obviněným R. K., ve dnech 11. - 12. 4., 24. 4., 26. 4., 1. 5., 10. 5., 12. 5. a 19. 5. 2021 za účasti a pomoci již odsouzené B. K. a ve dnech 31. 3., 6. 4. - 8. 4., 2. 5. a 10. 6. 2021 za účasti a pomoci i další osoby,

když konkrétně ve dnech 31. 3. - 1. 4. 2021 vyrobili nejméně 93 g metamfetaminu, dne 8. 4. 2021 vyrobili nejméně 373 g metamfetaminu, dne 24. 4. 2021 vyrobili nejméně 85 g metamfetaminu, dne 1. 5. 2021 vyrobili nejméně 139 g metamfetaminu, dne 2. 5. 2021 vyrobili nejméně 42,5 g metamfetaminu, dne 12. 5. 2021 vyrobili nejméně 34 g metamfetaminu, ve dnech 17. 5. - 19. 5. 2021 vyrobili nejméně 280 g metamfetaminu, dne 3. 6. 2021 vyrobili nejméně 170 g metamfetaminu, dne 10. 6. 2021 vyrobili nejméně 244 g metamfetaminu, přičemž místo výroby metamfetaminu na adrese Liberec, XY č. XY odsouzení O. Š. a B. K., obviněný R. K., a další osoba navštěvovali i ve dnech předcházejících výrobě metamfetaminu a ve dnech následujících po výrobě metamfetaminu za účelem přípravy výroby metamfetaminu a následného úklidu a likvidace či odvezení odpadu,

a v uvedeném období obviněný O. Š. nakládal nejméně se 7,5 kg tablet léků Efedrina Arena, z nichž lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 1276 g čistého metamfetaminu hydrochloridu a 4 kg tablet léku Cirrus, z nichž lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 747 g čistého metamfetaminu hydrochloridu,

a následně již odsouzený O. Š. jednak prodával nebo zdarma či za protislužby poskytoval v přesně nezjištěné době v období od listopadu 2020 do 15. 6. 2021 v místě svého bydliště na adrese XY, XY č. p. XY a v prostorách pronajaté dílny na adrese XY č. p. XY, Liberec, M. L., O. L., nar. XY, P. H., nar. XY, O. G., nar. XY,

a společně s další osobou

a) v přesně nezjištěné době dne 13. 4. 2021 v XY, poblíž místní prodejny XY, ve vozidle zn. BMW, RZ XY, černé metalické barvy, neoprávněně prodali dosud neustanovené osobě 2,3 g metamfetaminu za částku 2 800 Kč,

b) ve večerních hodinách dne 16. 4. 2021 v XY, na parkovišti ulic XY – XY, ve vozidle zn. BMW, RZ XY, černé metalické barvy, neoprávněně prodali dosud neustanovené osobě 60 g metamfetaminu za cenu 850 Kč za gram,

c) v dopoledních hodinách dne 2. 5. 2021 v XY, ve vozidle zn. BMW, RZ XY, černé metalické barvy, neoprávněně prodali dosud neustanovené osobě 50 g metamfetaminu za částku 42 500 Kč,

jednak prodával či předával vyrobený metamfetamin obviněnému R. K., odsouzené B. K. a další osobě, kteří část metamfetaminu užili pro svou potřebu a část metamfetaminu na objednávku distribuovali níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, když konkrétně

obviněný R. K.

a) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, XY v jednom případě prodal J. Č., nar. XY, neoprávněně 0,5 g metamfetaminu a nejméně ve třech případech mu předal za poskytnuté služby tzv. čáru metamfetaminu,

b) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do měsíce dubna 2021 v XY a v XY 1x týdně neoprávněně prodával M. K., nar. XY, nejméně po 10 g metamfetaminu za cenu nejméně 1 500 Kč za gram, v celkovém množství nejméně 110 g,

c) v přesně nezjištěné době od měsíce února roku 2021 do 15. 6. 2021 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, XY a dále v místě bydliště D. P., nar. XY, na adrese XY, XY, tomuto nejméně v 10 případech neoprávněně prodal nejméně po 10 g metamfetaminu za cenu nejméně 1 100 Kč za gram, v celkovém množství nejméně 100 g,

d) v přesně nezjištěné době od měsíce února roku 2021 do 15. 6. 2021 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, XY, v XY, v místě bydliště B. S., nar. XY, na adrese XY, této nejméně v 6 případech neoprávněně prodal metamfetamin po 15 g za cenu 1 500 Kč za gram a v jednom případě jí neoprávněně prodal 50 g metamfetaminu za cenu 1 350 Kč za gram, v celkovém množství nejméně 140 g,

e) v přesně nezjištěné době od měsíce května roku 2021 do 15. 6. 2021 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY, XY, nejméně ve 3 případech neoprávněně prodal M. V., nar. XY, po 1 g metamfetaminu za cenu 1 000 Kč za gram, v celkovém množství nejméně 3 g,

f) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje ve 3 případech neoprávněně prodal J. V., nar. XY, po 0,3 g metamfetaminu,

g) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje ve 2 případech neoprávněně prodal D. B. metamfetamin po 1 000 Kč a ve 2 případech nejméně po 200 Kč,

h) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje v 1 případě neoprávněně prodal H. T. metamfetamin po 1 000 Kč, ve 2 případech po 500 Kč a v 1 případě s ní vyměnil 0,2 g metamfetaminu za boty,

ch) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje ve 2 případech neoprávněně předal N. Š. metamfetamin po 1 gramu, za což od něj v jednom případě dostal 1 000 Kč, ve druhém případě mu ho dal na dluh,

i) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje ve 2 případech neoprávněně předal výměnou za informace M. C. metamfetamin po 1 gramu,

j) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 3 případech neoprávněně předal P. H. metamfetamin po 2, 3 a 5 gramech, v celkovém množství nejméně 10 g,

k) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 2 případech neoprávněně prodal R. Š. metamfetamin nejméně po 2 gramech a v 1 případě s ním vyměnil nejméně 0,5 g metamfetaminu za 10 g fosforu,

l) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje ve 2 případech neoprávněně vyměnil s mužem vystupujícím pod přezdívkou „B.“ 1 gram metamfetaminu za 20 g fosforu,

m) v přesně nezjištěné době v období od měsíce září 2020 do 15. 6. 2021 na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 3 případech neoprávněně prodal ženě vystupující pod křestním jménem „S.“ metamfetamin po 500 Kč,

a uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně č. j. 8 T 196/2014-1846 ze dne 26. 9. 2016, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2016, odsouzen mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který vykonal dne 24. 3. 2020,

a jednal s vědomím, že nedisponuje příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ust. § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž pseudoefedrin (efedrin) je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, červený fosfor je pomocnou látkou ve smyslu nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, a konopí (marihuana) náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a uvedené v příloze číslo 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

7. Pro úplnost rekapitulace trestního řízení obviněného R. K. je třeba doplnit, že v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 7. 2022 ohledně obviněného R. K. byl skutek vymezen pouze obdobím od 4. 5. 2021 do 15. 6. 2021. Ohledně období od přesně nezjištěné doby počínaje říjnem roku 2020 do 3. 5. 2022 bylo trestní stíhání obviněného usnesením ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2052, zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté na základě odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, č. j. 1 T 28/2021-75, jímž byl odsouzen za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 15. 2. 2021 v době kolem 23:05 hodin, přičemž dne 3. 5. 2021 mu byl pro tento skutek doručen návrh na potrestání.

8. K odvolání státní zástupkyně proti rozsudku a stížnosti státní zástupkyně proti usnesení o zastavení trestního stíhání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153, tak, že zrušil usnesení krajského soudu ohledně zastavení trestního stíhání obviněného R. K. a uložil krajskému soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, a zrušil i rozsudek v celém rozsahu, ohledně obviněného R. K. vrátil věc krajskému soudu a ohledně ostatních obviněných sám ve věci rozhodl.

9. Dovolání obviněných O. Š., B. K. a M. H. byla u Nejvyššího soudu zapsána pod sp. zn. 11 Tdo 500/2023 a dovolání obviněného R. K. pod sp. zn. 11 Tdo 501/2023. Jelikož trestné činy všech obviněných spolu úzce souvisí a byly zde dány podmínky společného řízení, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 11 Tdo 501/2023 a 11 Tdo 500/2023, tak, že podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam se trestní věc obviněných O. Š., B. K. a M. H., vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 500/2023, a trestní věc obviněného R. K., vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 501/2023, spojují ke společnému projednání a rozhodnutí. Tyto trestní věci jsou nadále vedeny u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 500/2023.

II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim

10. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153, podal obviněný O. Š. prostřednictvím svého obhájce a obviněný M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

11. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obvinění uvedli stejnou argumentaci spočívající v tom, že z protokolu o veřejném zasedání jasně vyplývá, že nebyli přítomni dva obvinění. Nebyli omluveni, nesouhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Místo toho, aby odvolací soud veřejné zasedání odročil, či tyto dva obviněné vyloučil k samostatnému projednání, veřejné zasedání zahájil a posléze i ukončil. Obvinění dále doplnili, že soudce zpravodaj Vrchního soudu v Praze JUDr.

Vladimír Vočka, celé veřejné zasedání četl z papíru. Na úplném začátku veřejného zasedání nedal možnost státnímu zástupci, aby přednesl odvolání, když mu ke konci veřejného zasedání tuto možnost dal, nedal vůbec možnost, aby se k odvolání vyjádřili obvinění O. Š. a M. H., následkem čehož jim odepřel právo závěrečné řeči a závěrečného slova. Na posledních pět minut dorazil obviněný D. P., který nebyl omluven a nedal souhlas ke konání veřejného zasedání, jmenovaný vůbec nevěděl, co se na veřejném zasedání konalo.

Aniž by mu soudce zpravodaj alespoň shrnul podstatné, rovnou se ho zeptal, jestli chce něco říci. Obvinění O. Š. a M. H. neměli možnost reagovat nejen na slova obviněného D. P., ale ani ostatních obviněných a státního zástupce, čímž byla porušena jejich základní práva na spravedlivý proces.

12. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelé taktéž shodně namítali, že se neztotožnili s názorem odvolacího soudu, že se trestné činnosti dopustili v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Obvinění O. Š., R. K., B. K. a další osoba jako organizovaná skupina nepůsobila ve více státech, neboť páchání jejich trestné činnosti nemělo navenek žádný hmotný výstup či pozorovatelný výsledek relevantní z hlediska trestního práva. Za takový výsledek je možné pokládat toliko samotné vyrobení prekurzoru či omamné a psychotropní látky a jedu nebo jejich poskytnutí jakoukoliv formou jinému, nebo jejich přechovávání.

K tomu však docházelo toliko na území České republiky. Za působení ve více státech ve smyslu trestního zákoníku nelze označit pouhý nákup léčiva, které k takové výrobě může sloužit, zejména je-li zakoupení léčiva v daném státě legální. Z výpovědí všech obviněných dále vyplynulo, že obviněný M. H. pouze ve dvou případech dovezl léčivo z Polska, a to po domluvě s obviněným O. Š., aniž měl jakékoliv povědomí o fungování celé skupiny dalších osob okolo tohoto obviněného, a současně ani nikdo z dalších obviněných, kromě B.

K., která na M. H. dala obviněnému Š. kontakt, obviněného M. H. neznal. Proto není možné obviněného M. H. považovat za součást organizované skupiny, ale pouze za pomocníka obviněného O. Š. Obdobně tomu je u obviněného D. P., který se rovněž s nikým jiným, než s obviněným O. Š. neznal a nikdo z obviněných neznal jeho.

13. Dovolatelé dále namítali, že dovezené léky nejsou samy o sobě prekursorem. Ani při rozšířeném výkladu pojmu prekursor na veškeré látky vyjmenované jako uvedené látky v čl. 2 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1258/2013, nemohou být látky vyňaté z působnosti tohoto Nařízení (směsi a přírodní produkty, ve kterých jsou uvedené látky obsaženy tak, že tyto uvedené látky nelze snadno použít nebo extrahovat snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky, a léčivé přípravky ve smyslu čl.

1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES a veterinární léčivé přípravky ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES, dále též jen „směrnice č. 2001/83/ES“) podle zásady nullum crimen sine lege považovány za prekursory. Lze-li takové látky považovat za přípravky obsahující prekursor, ani v takovém případě neoprávněné nakládání s nimi, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Prekursor není v ustanovení § 283 tr. zákoníku vyjmenován jako možný prvek jiného přípravku, ale jako samostatná látka.

Nakládání s „přípravkem obsahujícím prekursor“ není podle tohoto ustanovení trestné. Léčivé přípravky humánní ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice č. 2001/83/ES a léčivé přípravky veterinární ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice č. 2001/82/ES určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat proto nelze považovat za prekursory, a to ani v případě, že jejich součástí jsou látky uvedené v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 (např. efedrin a pseudoefedrin), které lze z nich snadno extrahovat.

14. Pokud se pachatel dovozu, vývozu, průvozu takového léčivého přípravku dopustí v úmyslu sám (nebo jako spolupachatel s jinými osobami) z něj vyrábět omamnou nebo psychotropní látku, lze posoudit jeho jednání podle okolností jako vývojové stádium (příprava, pokus, dokonaný trestný čin) trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Pokud tak činí pro jiného výrobce, pak se může dopustit pouze účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k takovému trestnému činu, dojde-li alespoň k pokusu výroby. Zůstane- li výroba ze strany hlavního pachatele ve fázi pouhé přípravy trestného činu, pak dovezení léčivého přípravku nelze postihnout jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, ale pouze jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. Protože výroba prekursoru a následné omamné a psychotropní látky metamfetaminu i její distribuce se odehrávala výhradně na území České republiky, nelze učinit závěr, že šlo o organizovanou skupinu působící ve více státech. Podle dovolatelů tak jednání obviněného O. Š. naplňuje pouze znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a jednání obviněného M. H. tak naplňuje pouze znaky trestného činu účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku.

15. Dovolatelé rovněž namítali překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, a to ve vztahu k jeho právnímu názoru k naplnění kvalifikačního znaku organizované skupiny působící ve více státech. Jestliže odvolací soud obviněným žádným způsobem nezprostředkoval svůj právní náhled na věc, v němž bylo posouzení této otázky podstatné, v průběhu odvolacího jednání neopakoval ani nedoplňoval dokazování ke skutečnostem rozhodným k těmto právním otázkám a obviněným nedal možnost reagovat na právní názor odvolacího soudu, zatížil řízení vadou projevující se vydáním překvapivého rozhodnutí.

16. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný O. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153, a podle ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. ř.

17. Stejně tak obviněný M. H. závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153, a podle ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. ř.

18. Obviněná B. K. podala prostřednictvím svého obhájce dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

19. Dovolatelka taktéž napadá právní kvalifikaci ze strany odvolacího soudu spočívající v posouzení její trestné činnosti spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K tomu dovozuje, že tam, kde je věc jasně definována svými chemickými vlastnostmi, vyjádřitelnými chemickým vzorcem, jako je v projednávaném případě pseudoefedrin, nelze svévolně a bez dalšího legislativního procesu pouhým výkladem jasnou definici rozšiřovat, jak to učinil odvolací soud. Jinak se nad rámec jasné definice vytváří nepřípustná právní fikce, že prekursorem jsou i jiné látky, pokud v sobě jakkoli prekursor obsahují.

Pokud odvolací soud o své vůli zákonnou definici rozšířil, opomněl se zabývat subjektivní stránkou obviněné k takto rozšířené definici. Upozornila, že ze zásady „neznalost zákona neomlouvá“ učinil zákonodárce výjimku v případě právního omylu podle § 19 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázala rovněž na ustanovení § 19 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že pokud jde o její možnost seznámit se s evropskou právní úpravou a jejím výkladem, je třeba poukázat na rozhodnutí pod sp. zn. 4 Tdo 37/2019. Sotva lze u ní přepokládat, že mohla dojít k tak extenzivnímu výkladu slova „prekursor“, k jakému došel teprve odvolací soud, když soud prvního stupně léčiva obsahující prekursor za samotný prekursor nepovažoval.

Ze zásady in dubio pro reo nutno se při zkoumání její subjektivní stránky přiklonit k výkladu, který zaujal soud prvního stupně, když dosud v judikatuře tato otázka důkladněji řešena nebyla. Dále poukázala na rozhodnutí publikované pod č. 53/2014 Sb. rozh. tr., v němž bylo judikováno, že zjištění skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. v případě posuzování trestní odpovědnosti pachatele, jenž se činu dopustil v negativním právním omylu, vyžaduje, aby bylo provedeno dokazování zaměřené na objasnění otázky, zda se mohl vyvarovat svého omylu.

Takové dokazování provedeno nebylo. Pokud by však odvolací soud přece jen chtěl doložit, že již vyndání tablet z blistrů, tzv. „platíček“ a tím vyloučení jejich použití jako léčiva je výrobou prekursoru, pak pro znak „vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří“ prekursor měl zjistit, zda k takové „předpřípravě“ aspoň zčásti došlo na polském území bez ohledu na zjištění, kdo toto provedl.

20. Obviněná též namítala, že její jednání nelze označit za spolupachatelství ani v té části, kterou soud prvního stupně označil jako podíl na výrobě (část I.). Zbylou část správně hodnotil jako pomoc. Jednání, jímž odpařovala již vyrobený metamfetamin nemůže být považováno za výrobu, protože k výrobě již došlo, ale opět jen za pomoc. Obdobně seškrabávání již vyrobeného metamfetaminu. Z výroku ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze zjistit, jak dospěl k závěru (bod 13 odůvodnění), že všichni obvinění vyráběli metamfetamin. Úklid, podávání nářadí, přinesení nádob, seškrabávání nebo odpařování již vyrobené látky je jen pomocí k výrobě. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který alespoň zčásti uznal, že šlo jen o pomoc, odvolací soud ji označil jako spolupachatelku, což je jednání mnohem závažnější.

21. Rovněž namítala, že pokud jde o právní kvalifikaci podle § 283 odst. 3 písm. c), tedy „velký rozsah“ vyrobené látky [pozn. obviněná byla uznána vinnou podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, který stanoví „značný rozsah“], je usvědčována jen v několika dnech, kdy v tajné laboratoři při výrobě pomáhala. V těchto dnech vyrobené zboží není v nijak závratném množství. U obviněné nebylo zjištěno ani dokumentováno, že by byla přítomna vážení získané drogy nebo jí bylo sděleno, kolik toho bylo za její přítomnosti vyrobeno. Nebylo zjišťováno ani to, zda věděla nebo nevěděla, že výroba probíhá i bez její účasti, bez její pomoci a s jakým výsledkem. Další podstatnou vadou napadeného rozsudku odvolacího soudu je, že z popisu skutku nelze seznat, zda ve dnech, kdy pomáhala při výrobě pervitinu, pomáhala pouze Š. nebo pouze K. anebo oběma z nich. Byť nenamítá, že by obvinění nebyli organizovanou skupinou, jíž byla B. K. členem, přece jí nelze přičítat zavinění k celkovému rozsahu trestné činnosti. Poukázala na rozhodnutí publikované pod č. 61/1994 Sb. rozh. tr. s tím, že i když se Š. s K. při výrobě střídali a oba spojoval jednotný záměr, u pomoci dovolatelky to neplatí, neboť její pomoc k vyrobenému množství bylo třeba zkoumat odděleně pro každého z nich. I to snižuje její míru zavinění k celku vyrobeného množství, a tedy k těžšímu následku.

22. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 15 To 69/2022, a sám podle § 265m tr. ř. rozhodl, že odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci se jako nedůvodné zamítá, a aby předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, podal návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. na odložení výkonu trestu B. K. a aby Nejvyšší soud takovému návrhu vyhověl, a pokud předseda senátu krajského soudu neshledá k takovému postupu důvody, aby předseda senátu Nejvyššího soudu o takovém odkladu rozhodl sám podle § 265o odst. 1 tr. ř.

23. Dovolatelka následně učinila prostřednictvím nově zvolené obhájkyně podání, jehož obsahem je dovolání (doplnění dovolání), přičemž se tak stalo až po uplynutí lhůty pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., resp. po uplynutí lhůty, v níž lze měnit rozsah a důvody dovolání ve smyslu § 265f odst. 2 tr. ř. Nicméně obsahově se toto podání shoduje s výše rozvedeným dovoláním obviněné, a to jak ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům, tak k jeho věcnému odůvodnění a konečnému návrhu.

24. Opis dovolání všech tří výše označených obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že pokud obvinění Š. a H. označili rozhodnutí odvolacího soudu za tzv. překvapivé, ačkoli tuto jejich námitku pod žádný ze dvou jimi vytýkaných dovolacích důvodů podřadit nelze, překvapivým rozhodnutím ve smyslu judikatury Ústavního soudu je takové rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat. Jde o rozhodnutí, jehož skutkové či právní závěry jsou do té míry odlišné, že účastník řízení vzhledem k dosavadnímu průběhu projednávání věci nemohl takové rozhodnutí předpokládat a v důsledku toho vůči němu nemohl uplatnit nezbytnou obhajobu. Avšak v projednávané trestní věci posouzení odvolacím soudem v zásadě odpovídá tomu, jak bylo jejich jednání kvalifikováno v obžalobě státní zástupkyně a koresponduje také s obsahem argumentace v jí podaném odvolání.

25. Pokud se týká uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., shodně uplatněná námitka obviněných O. Š. a M. H. se s uvedeným dovolacím důvodem naprosto rozchází. Navíc postrádá logiku, neboť není nijak neobvyklé, pokud soudce vychází ze svých poznámek, stejně jako tak nezřídka činí státní zástupci, obvinění či jejich obhájci. Státní zástupce dále zmínil, že je vyloučeno, aby v rámci zmíněného dovolacího důvodu úspěšně namítali údajné porušení ustanovení trestního řádu upravujících otázku přítomnosti osoby obviněného v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání, pakliže k takovému porušení nedošlo přímo ve vztahu k jejich osobám, nýbrž vůči některému ze spoluobviněných.

Podle názoru státního zástupce pak obvinění z hlediska uvedeného dovolacího důvodu relevantně uplatnili námitky, podle kterých jim – přes faktickou účast u veřejného zasedání – bylo znemožněno se adekvátně vyjádřit či v dostatečné míře prezentovat svá stanoviska. Státní zástupce podotknul, že má k dispozici pouze omezený rozsah spisového materiálu, který mu neumožnuje se k uvedené záležitosti kvalifikovaně vyjádřit. Pouze v obecné rovině dodal, že i kdyby snad k naznačenému nedostatku, který by mohl být vnímán jako nedůsledné respektování čl.

38 Listiny, došlo, vždy by bylo zapotřebí hodnotit míru porušení takového práva obviněného na řádné uplatnění obhajoby. Pokud by s ohledem na jinak řádné respektování práv obviněných vyjádřit se k věci v hlavním líčení a veřejném zasedání bylo ono pochybení pouze marginální povahy, nezaložil by takový postup vadu, kterou by bylo nutno napravovat v rámci dovolacího řízení.

26. K výhradám obviněných uplatněným v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. státní zástupce doplnil následující. Všichni tři obvinění s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věnovali podstatnou část svých mimořádných opravných prostředků argumentaci vystavěné na tom, že léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat – byť by obsahovaly pseudoefedrin – nelze považovat za prekursor. Státní zástupce správnost naznačeného argumentu obviněných nikterak nerozporuje, neboť je podepřen i stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018.

Z něho skutečně vyplývá, že léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Významné přitom je, že tyto léčivé přípravky nejsou prekursorem, ani když mají být využity k výrobě omamné a psychotropní látky, ani pokud byly kupříkladu zbaveny obalů, vyloupány z blistrů, zbaveny informačního letáku a podobně.

Neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku k § 283 tr. zákoníku. Stejně se tato ustanovení uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek. Zda nakládání pachatele s léčivými přípravky s obsahem efedrinu (pseudoefedrinu) skutečně již směřovalo k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (v praxi jde především o výrobu pervitinu) ve smyslu § 283 tr. zákoníku musí být předmětem pečlivého dokazování.

To, že léčiva dovezená z Polska obsahující pseudoefedrin nejsou prekursorem, je z pohledu obviněných Š. a K. bez praktického významu, neboť podle provedených důkazů byl smysl jejich obstarání a využití jediný, totiž produkce metamfetaminu, kterou také sami realizovali. Všichni, kromě obviněného Š. a obviněné K. ještě další dvě osoby, se přitom na předmětném jednání podíleli jako spolupachatelé. Naprosto tedy nemůže obstát jakýsi náznak o pouhém účastenství ve formě pomoci, který obviněná K. zmiňuje v některých pasážích svého dovolání.

Z pohledu argumentace obviněné K. je přitom významné, že rozhodně není nutné, aby se spolupachatelé účastnili trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, jen když je vedeno stejným úmyslem a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání.

27. Z hlediska právní kvalifikace užité odvolacím soudem je pak klíčovou námitka obviněných, podle které se u nich nejednalo o organizovanou skupinu působící ve více státech. Státní zástupce ve shodě s Vrchním soudem v Praze zastává názor, že obvinění Š. a K. se trestné činnosti dopustili jako spolupachatelé ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a

právní posouzení jejich jednání odvolacím soudem je tak správné. Podle názoru státního zástupce je zapotřebí vyloučit úvahu obviněných, podle které by pro dovození uvedeného znaku muselo dojít v jiném státě odlišném od České republiky alespoň k extrahování pseudoefedrinu či k (byť jen částečné) výrobě metamfetaminu, případně k distribuci této drogy v tomto jiném státě, k jejímu přechovávání zde, a podobně. Podstatné je, že obvinění podle skutkových zjištění soudů vyráběli metamfetamin právě za pomoci léčiv, která v České republice legálně získat nemohli a museli je obstarávat v zahraničí. Za tím účelem pak sjednali nezjištěnou osobu v Polsku, která jim potřebné množství dosahující postupně několika kg tablet léků, bez kterých by k výrobě pervitinu nedošlo, zajistila. Pro zboží pak obvinění (vždy některý z nich) dojížděli do Polska, kde také docházelo k jeho konspirativnímu předávání (výměně batohu s penězi za batoh s léčivy). O tom, že pro tablety potřebné k výrobě metamfetaminu se jezdí do Polska, přitom podle skutkových zjištění soudů všichni obvinění věděli, neboť se o této záležitosti otevřeně bavili, např. v garáži v Liberci na ulici XY. Zjevně tedy do celé organizované skupiny musela být zapojena přinejmenším jedna další, přesně neustanovená osoba v Polsku (obviněný H. zmínil, že osobu, od které léčiva kupoval, znal pod jménem či přezdívkou „B.“), která potřebné zboží v množství, které by obvinění na území našeho státu získat nemohli, obstarala a těmto prodala.

28. Státní zástupce proto považuje rovněž tuto námitku obviněných O. Š. a B. K. za neopodstatněnou a navrhuje, aby Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Naznačený způsob rozhodnutí pak činí bezpředmětnou rovněž žádost obviněné K. o odložení výkonu trestu.

29. Pokud se týká obviněného H., jeho námitky státní zástupce považuje za částečně důvodné. Tento obviněný se měl podle skutkových zjištění soudů na trestné činnosti ostatních obviněných podílet výlučně tím, že ve dvou případech z popudu obviněného Š. a po dohodě s ním od něj převzal finanční prostředky, odjel do Polska a od sjednané osoby zakoupil a do České republiky poté dovezl několik kg tablet léku Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, který byl určen k výrobě metamfetaminu. Vrchní soud v Praze přitom v právní větě vymezil jeho jednání tak, že „neoprávněně dovezl prekursor, čin spáchal ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Státní zástupce znovu odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018, podle nějž léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku považovat nelze, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Prekursorem se přitom nestanou ani tím, že jsou zbaveny obalu či příbalového letáku, vyloupány z blistru a skladovány za účelem následné výroby omamné a psychotropní látky apod. Jednání pachatele, který tyto léky „jen“ opatří (také doveze) pro jiného s tím, že budou posléze použity ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, pak lze posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na individuálně určeném trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Podle názoru státního zástupce proto mělo být jednání obviněného H. posouzeno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Stejný důvod pak prospívá i obviněnému P., který sice dovolání nepodal, nicméně i ohledně jeho osoby rozhodl Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání podaného v jeho neprospěch znovu. Státní zástupce zastává názor, že jednání obviněného P. bylo namístě posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [to v případě té části jednání, kdy léky v Polsku vyzvedl, převezl a Š. předal], a jako zločin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [to v případě té části jednání, kdy byl dne 28. 5. 2021 zastaven hlídkou Celního úřadu pro Liberecký kraj a jím převážené tablety byly zajištěny a tedy tyto tablety nebyly zbylými obviněnými využity k výrobě metamfetaminu a nedošlo ohledně nich ani k pokusu trestného činu podle § 283 tr. zákoníku]. Lze totiž dojít k závěru, že obviněný P. v tomto případě přechovával jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky než prekursor.

30. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 15 To 69/2022, v části, ve které bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. H., a s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. ř. též v části, v níž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného D. P., a současně aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

31. Obviněný R. K. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, č. j. 15 To 2/2023-2399, a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že skutek, popsaný ve výroku rozsudku odvolacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu, jímž byl uznán vinným. Uvedené svědčí pro závěr, že dovolatel zřejmě uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021.

32. Dovolatel připomněl původní usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2052, jímž bylo jeho trestní stíhání pro uvedený skutek z důvodu překážky věci rozhodnuté zčásti zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Důvodem bylo předchozí odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 1 T 28/2021, pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku spočívající v přechovávání pervitinu pro vlastní potřebu, jehož se měl dopustit v průběhu období, pro něž byl uznán vinným nyní napadanými rozhodnutími soudů. Podle názoru dovolatele původní argumenty soudu prvního stupně uplatněné v usnesení o zastavení trestního stíhání ze dne 19. 7. 2022 byly správné, neboť v případě skutku z rozsudku Okresního soudu v Liberci a skutku z nyní posuzovaných rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a Vrchního soudu v Praze šlo o jedno a totéž jednání spočívající v kontinuálním nakládání s metamfetaminem zahrnujícím také jeho přechovávání. Byl-li pro ně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci, byť by se jednalo jen o jeho dílčí část, nepřicházelo již v úvahu rozhodovat o něm a uznat ho vinným znovu aktuálně napadanými rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a Vrchního soudu v Praze. Fakticky tak mělo být jeho nyní projednávané jednání, pro něž byl napadenými rozsudky uznán vinným, rozděleno na dvě části, a to do data 3. 5. 2021 a od data 4. 5. 2021, přičemž dělícím momentem mělo být doručení návrhu na potrestání pro jednání popsané ve shora zmiňovaném rozhodnutí Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 28/2021. Přípustné by tak mohlo být trestní stíhání výlučně pro druhé z uvedených období.

33. Dovolatel také nesouhlasí se závěrem, že měl vystupovat jako člen organizované skupiny působící ve více státech. Připustil, že on sám i spoluobvinění vyráběli metamfetamin, přičemž mezi nimi existovala určitá, byť konkludentní dělba úkolů a činností, kdy každý svým dílem působil k usnadnění výroby pervitinu a jeho distribuci svým odběratelům. Činnost všech tak lze charakterizovat jako promyšlenou, plánovanou a systematickou. Tato skupina však podle jeho přesvědčení nepůsobila ve více státech, neboť za takové působení je možno považovat páchání trestné činnosti, která má navenek určitý pozorovatelný výsledek. Není jím tudíž pouhý nákup léčiva, které k takové výrobě může sloužit. Nadto obviněný dále dovodil, a vycházel přitom doslovně ze závěrů Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2042, jak je konstatoval v bodech 17–22 odůvodnění svého rozsudku, že léčivo samotné, byť obsahuje látku, z níž se metamfetamin vyrábí, ještě není prekursorem. Není-li tedy prekursorem, neoprávněné nakládání s ním ještě samo o sobě nemůže naplňovat znaky trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Pouhé nakládání s přípravkem obsahujícím prekursor podle tohoto ustanovení trestné není.

34. Dovolatel uzavřel, že v dané věci došlo k porušení zásady zákazu dvojí trestání (ne bis in idem), neboť Okresní soud v Liberci mu ve věci sp. zn. 1 T 28/2021 uložil trest za protiprávní jednání, kterého se dopustil v rámci kontinuálně páchané trestné činnosti, jež byla projednávána Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v řízení vedeném pod sp. zn. 53 T 6/2022 dříve, než Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pravomocně rozhodl o jeho trestu, který mu uložil za shodné jednání.

35. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 15 To 2/2023, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.

36. Opis dovolání obviněného R. K. byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. rovněž zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství nejprve odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 5 Tdo 225/2003, ze kterého mimo jiné vyplývá, že v dovolacím řízení lze přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Toto obecné upozornění považuje státní zástupce za poměrně významné, neboť dovolatel výslovně označil jen jeden z dovolacích důvodů, nicméně šíře jeho faktických výhrad tento dovolací důvod přesáhla. Významnou část jeho dovolání totiž představuje námitka nepřípustnosti trestního stíhání, kterou bylo namístě vytknout taktéž s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nicméně tato skutečnost samotnému projednání dovolání nebrání.

37. Státní zástupce je ve shodě s Vrchním soudem v Praze přesvědčen, že přechovávání drogy pro vlastní potřebu, což bylo právě jednání, pro které byl dovolatel odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci, není součástí jednání, pro které je stíhán v aktuálně projednávané trestní věci rozhodované Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci a Vrchním soudem v Praze, jejíž podstatou byla neoprávněná výroba, opatření a přechovávání drogy pro jiného ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z toho důvodu s ním není ani zaměnitelné. Trestné činy podle § 284 tr. zákoníku a § 283 tr. zákoníku mají různé objekty a jejich jednočinný souběh je vyloučen, neboť skutková podstata prvně uvedeného je ve vztahu k druhému z nich subsidiární. Porovná-li státní zástupce původní věc vedenou u Okresního soudu v Liberci (a kvalifikovanou jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu) s aktuálně projednávanou trestní věcí (kvalifikovanou jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy), dospívá k závěru, že jednání i následek se v obou daných případech liší a zdánlivě shodná je pouze malá výseč jednání spočívající v přechovávání drogy. Její určení a důvod přechovávání však byly diametrálně odlišné. Přechovávání drogy pro vlastní potřebu, které bylo jako jediné předmětem trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci, nebylo svým určením totožné s přechováváním drogy pro jiného. O totožný skutek se tak nejednalo a námitka dovolatele je tudíž neopodstatněná.

38. Ve vztahu k námitce týkající se naplnění znaku organizované skupiny působící ve více státech státní zástupce, a to ve shodě se svým vyjádřením k dovoláním obviněných Š. a K. uvedl, že je zapotřebí vyloučit takovou úvahu dovolatele, podle které by pro dovození uvedeného znaku muselo dojít v jiném státě odlišném od České republiky alespoň k extrahování pseudoefedrinu či k (byť jen částečné) výrobě metamfetaminu, případně k distribuci drogy v tomto jiném státě, k jejímu přechovávání zde, a podobně.

Z hlediska naplnění uvedeného znaku je podstatné, že obvinění podle skutkových zjištění soudů vyráběli metamfetamin právě za pomoci léčiv, která v České republice legálně získat nemohli, a za tím účelem si je vědomě obstarávali v zahraničí. Proto sjednali nezjištěnou osobu v Polsku, která jim potřebné množství dosahující postupně několika kg tablet léků, bez kterých by k výrobě pervitinu nedošlo, zajistila. Pro zboží pak obvinění (vždy některý z nich) dojížděli do Polska, kde také docházelo k jeho konspirativnímu předávání (výměně batohu s penězi za batoh s léčivy).

O tom, že pro tablety potřebné k výrobě metamfetaminu se jezdí do Polska, přitom podle skutkových zjištění soudů všichni obvinění věděli, neboť se o této záležitosti otevřeně bavili mimo jiné v hovorech zaznamenaných v rámci odposlechů. Z dovezených léků pak již dříve odsouzení Š. a K. a stejně tak dovolatel vyráběli metamfetamin a následně ho distribuovali dalším osobám. Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto bylo též jednání dovolatele správně kvalifikováno také podle § 283 odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku.

39. Opodstatnění rovněž podle státního zástupce postrádá námitka, v jejímž rámci dovolatel upozornil, že léčivo samotné, byť obsahuje látku, z níž se metamfetamin vyrábí, není prekursorem, a tedy neoprávněné nakládání s ním ještě samo o sobě nemůže naplňovat znaky trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Státní zástupce zmínil stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, přičemž vyzdvihl, že ustanovení § 283 tr. zákoníku se uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek.

Zda nakládání pachatele s léčivými přípravky s obsahem efedrinu (pseudoefedrinu) skutečně již směřovalo k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (v praxi jde především o výrobu pervitinu) ve smyslu § 283 tr. zákoníku musí být předmětem pečlivého dokazování. Otázka povahy léčivého přípravku, tedy závěr, že se nejedná o prekursor, nehraje v případě dovolatele zásadní roli. Jak vyplynulo ze správných a logických skutkových zjištění soudů, dovolatel společně s dalšími osobami přispěl k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výrobě a distribuci metamfetaminu na území České republiky.

Konkrétně tedy dovolatel (společně se spoluobviněným Š.) financovali dovoz léků z Polska do České republiky, který nejprve prováděl sám Š. a posléze pro něj H. a P., přičemž z přivezených léčiv následně vařili pervitin. Na uvedeném se přitom podle skutkových zjištění soudů zjevně podílel i dovolatel, stejně jako se účastnil následné distribuce vyrobeného pervitinu. To, že léčiva dovezená z Polska obsahující pseudoefedrin nejsou prekursorem, je tedy z pohledu jednání obviněného (stejně jako v případě většiny dalších, dříve odsouzených spoluobviněných) irelevantní, neboť smysl jejich obstarání a využití byl jediný, totiž produkce a následná distribuce metamfetaminu, kteréžto kroky také dovolatel realizoval.

40. Státní zástupce tudíž považuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 15 To 2/2023, za věcně správný a argumenty obviněného naopak za neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

41. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.

42. Nejvyšší soud shledal, že v případě všech obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

43. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení. (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

44. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který uplatnili obvinění O. Š. a M. H., je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obecně platí, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení ustanovení § 202 odst. 2 až 5 tr. ř. a v případě veřejného zasedání § 263 tr. ř.). Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§ 198, § 233 tr. ř.). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

45. K námitkám dovolatelů vztahujícím se k otázce nepřítomnosti spoluobviněných B. K. a D. P. u veřejného zasedání odvolacího soudu musí Nejvyšší soud předně poznamenat, že v návaznosti na ustanovení § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný může podat dovolání pouze pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně týká, popř. proto, že takový výrok chybí nebo je neúplný. Obviněného se přímo netýkají výroky rozhodnutí ohledně spoluobviněných, a proto také není oprávněn podat v jejich prospěch či v neprospěch dovolání. Navíc z předloženého spisového materiálu, konkrétně z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2022 u Vrchního soudu v Praze (viz č. l. 2144 a násl. spisu), bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že ačkoliv jim bylo doručeno předvolání, obvinění B. K. a D. P. se k předmětnému veřejnému zasedání nedostavili (obviněný D. P. až v jeho závěru), a proto odvolací soud vyhlásil usnesení, že veřejné zasedání se bude konat v jejich nepřítomnosti.

46. Pakliže dovolatelé namítali, že předseda senátu měl vše číst z papíru, nejedná se o námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž případný takovýto postup není nijak v rozporu s procesními předpisy.

47. Nejvyšší soud se poté zabýval námitkami dovolatelů, že ačkoliv byli přítomni veřejnému zasedání, nebyla jim soudem dána možnost vyjádřit se k podanému odvolání státního zástupce a mělo jim být odepřeno právo závěrečné řeči a závěrečného slova. Nejvyšší soud však v rozporu s tvrzením dovolatelů z předloženého spisového materiálu ověřil, že předseda senátu po stručném podání zprávy o stavu věci udělil státnímu zástupci slovo k přednesu odvolání (č. l. 2145 spisu) a poté udělil slovo obhájcům, aby se vyjádřili k podanému odvolání (č. l. 2146 a násl. spisu). V rámci závěrečných návrhů (č. l. 2146 verte a násl. spisu) bylo uděleno slovo státnímu zástupci, obhájcům obviněných Š. a H. i oběma jmenovaným obviněným. Tento průběh veřejného zasedání odvolacího soudu vyplývající též z pořízeného zvukového záznamu zcela odpovídá zákonným požadavkům. Nejvyšší soud má tedy námitky dovolatelů prezentované v úvodu tohoto odstavce za neopodstatněné.

48. Obviněná B. K. uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

49. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

50. Všichni obvinění současně odkázali na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 [tedy i obviněný K., neboť před novelou se jednalo o jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

51. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

52. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

53. Těžiště námitek obviněného R. K. spočívá v tvrzení o nepřípustnosti jeho trestního stíhání z důvodu existence překážky věci rozhodnuté. Okolnost, že jde o námitku jinak podřaditelnou pod dovolací důvod předpokládaný v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však obviněný výslovně neuplatnil, nebrání posouzení její opodstatněnosti. Obviněný má za to, že o podstatné části jeho trestné činnosti, které je předmětem rozhodování soudů v této, dovoláním napadené věci, již bylo dříve rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 1 T 28/2021, jímž byl uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, jenž spočíval v přechovávání pervitinu pro vlastní potřebu. V dané věci tak podle dovolatele došlo k porušení zásady zákazu dvojího potrestání (ne bis in idem), neboť Okresní soud v Liberci ve věci sp. zn. 1 T 28/2021 mu pravomocně uložil trest za protiprávní jednání, kterého se dopustil v rámci kontinuálně páchané trestné činnosti, jež byla poté projednávána Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v řízení vedeném pod sp. zn. 53 T 6/2022.

54. Lze podotknout, že Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153, konstatoval, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se dopustil procesního pochybení, když usnesením ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022–2052, zastavil trestní stíhání obviněného R. K. pro část žalovaného skutku, pokud se ho obviněný dopustil v době od října 2020 do 3. 5. 2021. Podle výše označeného rozsudku odvolacího soudu byla nesprávná argumentace soudu prvního stupně, který vycházel z předpokladu, že pravomocný rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, č. j. 1 T 28/2021-75, kterým byl R. K. odsouzen pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, vytvořil ve vztahu k části projednávaného skutku za období do 3. 5. 2021 překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Vrchní soud vyložil, že přechovávání drogy pro vlastní potřebu, tedy jednání, které bylo R. K. prokázáno a pro které byl citovaným rozsudkem Okresního soudu v Liberci odsouzen, není součástí jednání, pro které je stíhán v nyní projednávané věci, když přechovávání drogy pro vlastní potřebu není svým určením totožné s přechováváním drogy pro jiného, a to ani částí jednání či částí následku. Uvedené trestné činy mají různé objekty a jejich jednočinný souběh je vyloučen, neboť skutková podstata trestného činu podle ustanovení § 284 tr. zákoníku je ve vztahu k ustanovení § 283 tr. zákoníku subsidiární privilegovanou skutkovou podstatou. Jednání, pro které je obviněný R. K. nyní stíhán, je s ohledem na neoprávněným přechováváním omamné a psychotropní látky pro jiného vyvolaný a udržovaný protiprávní stav, třeba posuzovat jako jeden trvající trestný čin a předmětným usnesením soud prvního stupně fakticky trestní stíhání obviněného zastavil v celém rozsahu (v podrobnostech srov. bod 13 citovaného rozsudku).

55. Soud prvního stupně poté v rozsudku ze dne 2. 12. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2289, dovodil, že názor o odlišných objektech trestných činů podle § 283 a § 284 tr. zákoníku je v rozporu s tím, že ustanovení § 284 tr. zákoníku je subsidiární skutkovou podstatou. Subsidiarita předpokládá alespoň částečnou shodu v objektu trestného činu. Stejně tak nemá krajský soud ohledně shody v jednání za rozhodné, pro koho je psychotropní látka určena, ale za částečnou shodu v jednání pachatele, zachovávající totožnost skutku, považuje právě samotné neoprávněné držení psychotropní látky (k tomu blíže viz body 25 a 26 odůvodnění rozsudku krajského soudu).

56. V návaznosti na tyto právní závěry soudu prvního stupně odvolací soud v dovolání napadeném rozsudku ze dne 10. 2. 2023, č. j. 15 To 2/2023-2399, znovu vyložil, že přechovávání drogy pro vlastní potřebu, tedy jednání, pro které byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci odsouzen, není součástí jednání, pro které je nyní stíhán a není s ním zaměnitelné. Jednání a následek se v obou daných případech liší a zdánlivě je shodná pouze část jednání spočívající v přechovávání drogy. Přechovávání drogy pro vlastní potřebu však rozhodně není svým určením totožné s přechováváním drogy pro jiného. Jednočinný souběh obou trestných činů je vyloučen, neboť skutková podstata trestného činu podle § 284 tr. zákoníku je ve vztahu k ustanovení § 283 tr. zákoníku subsidiární privilegovanou skutkovou podstatou. Jednočinný souběh trestných činů podle § 283 a § 284 tr. zákoníku je vyloučen. Proto lze konstatovat, že jestliže je vyloučen jednočinný souběh dvou trestných činů, nelze stejným jednáním spáchat současně oba a současně proto nelze odsouzením pro jeden z těchto trestných činů fakticky rozhodnout o trestném činu druhém (viz bod 8 na str. 8 odůvodnění rozsudku). S tímto právním názorem se ve svém vyjádření v zásadě ztotožnil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

57. Nejvyšší soud v této spojitosti připomíná, že obviněnému R. K. byl dne 3. 5. 2022 ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 28/2021 doručen návrh na potrestání spolu s trestním příkazem pro skutek spočívající v tom, že v Liberci, nejméně v ulici XY dne 15. 2. 2021 v době kolem 23:05 hodin při sobě a pro svou osobní potřebu neoprávněně ve 4 plastových sáčcích přechovával celkem 2,97 gramu metamfetaminu (pervitinu) s obsahem nejméně 2,16 gramu účinné látky metamfetamin-base, přičemž metamfetamin zvaný pervitin je jako psychotropní látka uveden v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, aniž by měl k zacházení s návykovými látkami zákonné povolení k zacházení podle § 4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, čímž měl spáchat přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný podal proti trestnímu příkazu odpor a dne 21. 9. 2021 byl pro shodný skutek odsouzen rozsudkem č. j. 1 T 28/2021-75, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2021.

58. Následně pak Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 3 Tz 90/2023, rozhodl v řízení o stížnosti pro porušení zákona tak, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, č. j. 1 T 28/2021-75, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. K.. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, č. j. 1 T 28/2021-75, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Nejvyšším soudem Okresnímu soudu v Liberci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve věci Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 1 T 28/2021, dosud rozhodnuto nebylo a trestní stíhání obviněného R. K. ve věci Okresního soudu v Liberci není pravomocně skončeno. Tvrzená překážka věci rozhodnuté tak v době rozhodování Nejvyššího soudu neexistuje, neboť není zde pravomocné rozhodnutí, jež by ji mohlo zakládat.

59. Podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. V uvedeném ustanovení je vyjádřeno pravidlo, že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek. Jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata, překážka rei iudicatae), jež navazuje na zásadu ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž), která je formulována v článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, stejně jako článku 4 dodatkového Protokolu č. 7 Evropské úmluvy o lidských právech (zákon č. 209/1992 Sb.) a článku 14 odst. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (zákon č. 120/1967 Sb.).

60. Právní moc je institut vlastní nejen trestnímu řízení, nýbrž všem dalším právním oblastem, kde dochází k vydávání aktů státní moci, kterými je autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Je důležitou vlastností rozhodnutí znamenající jeho nezměnitelnost (formální právní moc) a závaznost (materiální právní moc). Na jedné straně vyjadřuje vůli státu vyřešit konečně určitou věc, a zároveň tak znemožňuje stíhat osobu, proti které bylo již trestní řízení skončeno, znovu pro týž skutek a vystavovat ji nepříznivým důsledkům trestního řízení, čímž se stává významnou zárukou právní jistoty, občanských práv a svobod. Nezměnitelnost rozsudku znamená, že v rámci procesu, v němž byl vydán, nelze o věci, která byla předmětem tohoto procesu, nadále nebo znovu jednat. Je výrazem definitivního skončení procesu. Závaznost rozsudku znamená, že věc je rozřešena konečně a závazně, a nemůže být tedy předmětem projednávání ani v jiném procesu (zásada ne bis in idem). Vytváří se překážka věci rozsouzené (exceptio rei iudicatae).

61. Účinky zásady ne bis in idem, jsou vyloučeny tam, kde příslušné rozhodnutí, jež překážku věci rozsouzené zakládá, bylo zrušeno v předepsaném řízení. Jelikož jde vždy o rozhodnutí pravomocné, takovým řízením může být řízení o mimořádném opravném prostředku, tedy např. řízení o stížnosti pro porušení zákona, jak je tomu v projednávané trestní věci obviněného K. Námitka obviněného stran nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu existence překážky věci rozhodnuté je s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu, jímž došlo ke zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 9. 2021, č. j. 1 T 28/2021-75, byť jen ve výroku o trestu, bezpředmětná, neboť dokud nebude v tomto trestním řízení pravomocně rozhodnuto o vině a trestu, trestní stíhání nebude skončeno, tedy nebude zde dána překážka věci rozsouzené (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 18/1975 Sb. rozh. tr., 48/2011 Sb. rozh. tr.). Za této procesní situace, kdy zde neexistuje rozhodnutí zakládající překážku rei iudicatae, není ani dán podklad k dalšímu řízení v důsledku případného kasačního rozhodnutí dovolacího soudu.

62. Všichni dovolatelé pak ve svých mimořádných opravných prostředcích shodně namítali, že léčivo dovážené z Polska samo o sobě není prekursorem a zejména že v projednávaném případě se nejednalo o organizovanou skupinu působící ve více státech. Obviněný O. Š. na základě výše rozvedené argumentace má za to, že svým jednáním naplnil pouze znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný M. H. se domáhá posouzení svého jednání pouze účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněná B. K. rovněž ve svém dovolání dospívá k závěru, že její jednání mělo být kvalifikováno pouze jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a obdobně argumentuje též obviněný R. K..

63. Obvinění Š., H., K. a K. přitom vycházeli ze závěrů učiněných v rozhodnutích soudu prvního stupně, který se v tomto ohledu neztotožnil s názorem obžaloby, že jde o trestnou činnost organizované skupiny působící ve více státech. Trestnou činnost obviněných posoudil jako jednání v rámci organizované skupiny ve vztahu k O. Š., R. K., B. K. a další osobě, jejíž věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Za působení ve více státech ve smyslu trestního zákoníku podle soudu prvního stupně nelze označit pouhý nákup léčiva, které může sloužit k výrobě pervitinu, zejména je-li zakoupení léčiva v daném státě legální.

Soud prvního stupně nepovažoval obviněného M. H. za součást organizované skupiny, ale pouze za pomocníka O. Š., přičemž obdobně tomu mělo být u obviněného D. P. (ten ve věci dovolání nepodal). Dále obvinění namítali, že soud prvního stupně taktéž správně dovodil, že léčivé přípravky humánní nelze považovat za prekursory, a to ani v případě, že jejich součástí jsou látky (např. efedrin a pseudoefedrin), které lze z nich snadno extrahovat.

64. Oproti tomu odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153 (a stejně tak v rozsudku pod sp. zn. 15 To 2/2023 ohledně obviněného R. K.), dovodil, že soud prvního stupně pochybil, když v rozporu se správnými skutkovými zjištěními zejména s odkazem na legální nákup léčiv v Polsku, neuznal obviněné vinnými trestnou činností spáchanou ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Podle odvolacího soudu, soud prvního stupně při posuzování právní kvalifikace jednání obviněných vycházel z nesprávného předpokladu, že v cizině legálně zakoupené léky nejsou prekursorem a že neoprávněné nakládání s nimi nenaplňuje zákonné znaky trestného činu podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, neboť prekursor není v tomto ustanovení vyjmenován jako možný prvek jiného přípravku, ale jako samostatná látka. Podle odvolacího soudu sice léčivé přípravky s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu nespadají pod kategorii prekursoru a mají samostatný a komplexně upravený právní režim podle směrnice č. 2001/83/ES, avšak nelze pominout, že pro nakládání s léčivými prostředky je v uvedené směrnici stanoven striktní právní režim, ať už jde o jejich výrobu, povolení k nakládání, balení léčiv, povinnost doprovodné (příbalové) informace a další podrobně rozvedené povinnosti.

Proto za léčivý přípravek v právním smyslu podle uvedené směrnice lze považovat pouze takovou látku, která odpovídá uvedeným parametrům, nikoli již takový přípravek, který sice původně odpovídal definici léčivého přípravku podle uvedené směrnice, ale s nímž bylo dále neoprávněně nakládáno mimo právní rámec této směrnice a způsobem, který vylučuje jeho užití pro terapeutické účely. Pokud tedy v daném případě pachatelé s léčivým přípravkem nakládali neoprávněně tak, že to vylučuje jeho následné použití u lidí nebo podání lidem (kdy tablety Cirrusu a Efedrina Areny hromadili bez jejich ochranných obalů - vyloupané z blistrů - přechovávali je za farmaceuticky naprosto nevhodných podmínek bez reálné možnosti identifikace léčiva a s naprosto jasnou motivací k použití jako prekursoru k výrobě drog), pak již takový předmět dále nespadá pod samotnou definici léčivého přípravku ve smyslu směrnice č. 2001/83/ES a lze ho definovat jako prekursor ve smyslu nařízení č. 273/2004, o prekursorech drog, ve znění nařízení č. 1258/2013 (v podrobnostech srov. bod 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

65. Odvolací soud tak uzavřel, že soud prvního stupně sice správně posoudil jednání obviněných jako čin spáchaný členy organizované skupiny, za členy této skupiny však označil pouze obviněné O. Š., R. K. a B. K., a nikoliv M. H. a D. P. Učinil tak v rozporu se svými skutkovými zjištěními, přesto, že v hlavním líčení provedenými důkazy prokázal a ve skutkových zjištěních vyjádřených ve výroku o vině obviněných v napadeném rozsudku podrobně popsal činnost obou posledně jmenovaných obviněných, kteří jako členové této organizované skupiny v rámci dělby činností v ní působili jako kurýři, kteří opakovaně dováželi z Polska prekursor pro výrobu pervitinu (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud tedy obviněného O. Š. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněnou B. K. uznal vinnou zločinem výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a obviněného M. H. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

66. V případě obviněného R. K. soud prvního stupně v rozsudku ze dne 2. 12. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2289, v odůvodnění uvedl, že se neztotožnil s názorem obžaloby, že u něj jde o jednání v rámci organizované skupiny působící ve více státech a posoudil je pouze jako jednání v rámci organizované skupiny (viz bod 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Ohledně rozsahu činnosti organizované skupiny se soud prvního stupně necítil být vázán názorem odvolacího soudu (pozn. v rozsudku ze dne 14. 10. 2022, č. j. 15 To 69/2022-2153), neboť ten vycházel z odlišného skutkového stavu, než který zjistil soud prvního stupně. Soud prvního stupně zdůraznil, že nemá za prokázané skutkové okolnosti ohledně vědomí obviněných M. H. a D. P. o fungování organizované skupiny okolo O. Š.. Právě obvinění M. H. a D. P. jsou přitom osoby, které do trestné činnosti ostatních obviněných v době, kdy působili jako organizovaná skupina, také vnesli prvek dovozu léčiv obsahujících prekursor z Polska, tedy působení ve více státech. Soud nemá za prokázané, zda v době, kdy do Polska pro léky jezdil sám obviněný O. Š., byli do trestné činnosti zapojeni i další obvinění, vyjma R. K., tedy zda již v té době existovala skupina nejméně tří pachatelů s rozdělenými úkoly. Byli to obvinění M. H. a D. P., kteří samostatně působili ve více státech, přičemž tím pomáhali organizované skupině, která působila pouze na území České republiky, kde vyráběla a distribuovala psychotropní látku metamfetamin (viz body 44 a 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

67. Odvolací soud na to ve svém rozsudku ze dne 10. 2. 2023, č. j. 15 To 2/2023-2399, reagoval uvedením, že pokud soud prvního stupně zjistil, že obviněný Š. organizoval a spolu s obviněným K. financoval dovoz léků obsahujících prekursor, určených k výrobě metamfetaminu, z Polské republiky, kam také za součinnosti obviněné K. pro léčivo vysílali kurýry, kteří léčivo pro ně dováželi, je toto zjištění v rozporu se zavádějícím a tudíž nepravdivým tvrzením, že H. s P. byli pro O. Š. toliko jedním ze zdrojů odkud bral léčivo pro výrobu metamfetaminu.

Toto tvrzení zavádí k představě, že nákup léčiva dovezeného z Polska byl náhodný od samostatně operujících osob. Tak tomu však nebylo, neboť bylo (již samotným soudem prvního stupně) zjištěno a prokázáno, že kurýři byli do Polské republiky za nákupem látek nezbytných k výrobě drogy vysíláni cíleně a opakovaně a tyto úkoly jim uložené úspěšně plnili. Z uvedeného je zřejmé, že bylo prokázáno, že obvinění Š., H. a P. jezdili do Polska, kde od neustanovených dodavatelů nakupovali tablety léku Cirrus a Efedrina Arena, obsahující prekursor.

Z dovezených léků pak obvinění Š., K. a K. vyráběli metamfetamin a následně ho distribuovali dalším osobám. O tom, že se pro tablety potřebné k výrobě metamfetaminu jezdí do Polska, všichni věděli. Vzhledem k uvedeným skutečnostem mělo být jejich jednání posouzeno také podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť je nepochybné, že se trestné činnosti dopustili ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech (viz též body 10 a 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

68. K posouzení otázky existence organizované skupiny působící ve více státech, Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, nejprve připomenout, jako to již učinil např. v usnesení ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 11 Tdo 101/2023, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu § 129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost.

Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.

8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde pak tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže rozhodnutí pod č. 34/2005 Sb. rozh.

tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Zákonnou dikcí „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, obsaženou v § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou přitom postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.

10. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1044/2021). K naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty přitom může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.

69. Nejvyšší soud nemá s ohledem na učiněná skutková zjištění ve vztahu k obviněným Š., K. a K. pochybnosti o naplnění znaku „spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, jimiž se rozumí nejméně dva státy (viz výše), přičemž znak „více států“ byl v posuzovaném případě naplněn tím, že protiprávní jednání pachatelů jako členů organizované skupiny spočívalo v tom, že léčebné přípravky Cirrus a Efedrina Arena s obsahem pseudoefedrinu byly nakupovány od neustanovených dodavatelů v Polsku za účelem výroby pervitinu, dováženy z Polska do České republiky a poté byl z těchto léčiv pervitin na území České republiky skutečně vyráběn. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud k námitce obviněných stran legálnosti nákupu léčiv obsahujících pseudoefedrin v Polsku, za vhodné připomenout usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 268/2016 (uveřejněné pod č. 52/2017 Sb. rozh. tr.), z něhož vyplývá, že: „pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se nevyžaduje, aby jednání organizované skupiny bylo trestně postižitelné podle právních řádů všech dotčených států, v nichž organizovaná skupina působí či působila…“. Popsané jednání obviněných bylo proto správně posouzeno ze strany odvolacího soudu jakožto jednání „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (obdobně srov. rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018). K naplnění tohoto kvalifikačního znaku se nevyžaduje, aby též k výrobě, distribuci či jinému neoprávněnému nakládání s omamnou nebo psychotropní látkou docházelo na území nejméně dvou států.

70. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v případě obviněných Š., K. a K., bylo prokázáno, že jednali vědomě a nikoliv nahodile, a to s cílem obstarání léků Cirrus a Efedrina Arena v Polsku, výroby metamfetaminu v České republice a jeho následné distribuce. Obvinění tedy vyráběli metamfetamin za pomoci léčiv, která v České republice legálně získat nemohli, a tak je za tím účelem vědomě obstarávali v zahraničí. Obvinění jednali promyšleně, plánovitě a systematicky, tedy vědomě a nikoliv nahodile, a proto je možné uzavřít, že všichni obvinění svým jednáním naplnili znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

71. Odlišná situace je však v případě obviněného M. H., který se měl podle skutkových zjištění soudů na trestné činnosti ostatních obviněných podílet výlučně jen tím, že ve dvou případech, po dohodě s obviněným Š. od něj převzal finanční prostředky, odjel do Polska a od sjednané osoby tam zakoupil a do České republiky dovezl několik kg tablet léku Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, který byl určen k výrobě metamfetaminu. Nejvyšší soud považuje ve vztahu k obviněnému H. za potřebné odkázat na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, podle něhož léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u

lidí nebo zvířat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku považovat nelze, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Prekursorem se přitom nestanou ani tím, že jsou zbaveny obalu či příbalového letáku, vyloupány z blistru a skladovány za účelem následné výroby omamné a psychotropním látky apod. Jednání pachatele, který tyto léky „jen“ opatří (také doveze) pro jiného s tím, že budou posléze použity ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, pak lze posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku na individuálně určeném trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se tak nemohl ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, podle něhož obviněný H. „neoprávněně dovezl prekursor“ a že se tohoto jednání dopustil jako „spolupachatel činu spáchaného organizovanou skupinou působící ve více státech“. Takový závěr je již sám o sobě v rozporu s výše citovaným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu.

Proto Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání obviněného M. H. a v části jej se týkající zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze. Bude tedy věcí Vrchního soudu v Praze, aby znovu posoudil otázku, zda v případě obviněného M. H. jde o spolupachatelství anebo jen o účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Je třeba, aby uvážil, že zatím nebylo zjištěno, že by se na posuzované trestné činnosti podílel jinak, než jako kurýr dvěma dovozy léků z Polska, a to v rozmezí pouhých dvanácti dnů, přičemž měl být v kontaktu jen s obviněným Š.

a s obviněnou K. Není zřejmé, zda a jakou měl vědomost o fungování a spolupráci ostatních obviněných v souvislosti s výrobou a distribucí metamfetaminu atd. Byť u obviněného Š. a obviněného K. vrchní soud dospěl rovněž k nesprávnému závěru o povaze dovezených léků coby prekursoru, resp. jako přípravku obsahujícího prekursor (tento pojem ani není zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku), tak u nich nejde o tak významné pochybení, které by mohlo vést ke kasačnímu zásahu Nejvyššího soudu, když podstata jejich trestné činnosti spočívala v použití dovezených léčiv při výrobě pervitinu, v jeho přechování a v distribuci jiným osobám.

72. Obvinění Š. a H. ve svých mimořádných opravných prostředcích označili rozhodnutí odvolacího soudu za tzv. překvapivé, a to ve vztahu k názoru odvolacího soudu k otázce naplnění kvalifikačního znaku „organizované skupiny působící ve více státech“.

73. Ve smyslu judikatury Ústavního soudu může tzv. překvapivé rozhodnutí porušovat právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy a tím zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (blíže viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 251/04 ze dne 24. 2. 2005). Za překvapivé rozhodnutí ve smyslu judikatury Ústavního soudu se považuje takové rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04). Jedná se o rozhodnutí, jehož skutkové či právní závěry jsou do té míry odlišné, že účastník řízení vzhledem k dosavadnímu průběhu projednávání věci nemohl takové rozhodnutí předpokládat (nemohl ho anticipovat) a v důsledku toho vůči němu nemohl uplatnit nezbytnou obhajobu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. III. ÚS 93/99, nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. I. ÚS 2669/09).

74. V projednávaném případě se však nejedná o tzv. překvapivé rozhodnutí ve smyslu výše uvedeného, neboť posouzení věci odvolacím soudem v zásadě odpovídá tomu, jak bylo jednání obviněných kvalifikováno již v obžalobě státní zástupkyně (srov. č. l. 1842 a násl. spisu), přičemž obvinění byli rovněž seznámeni s obsahem odvolání státní zástupkyně v jejich neprospěch, a tak měli dostatečný prostor pro uplatnění své obhajoby ve vztahu k otázce působení organizované skupiny ve více státech. Namítaným postupem tak nemohlo být zasaženo právo obviněných na spravedlivý proces.

75. Jak již bylo výše rozvedeno, obvinění O. Š., B. K., M. H. a R. K. namítali, že léčivo samotné, byť obsahuje látku, z níž se metamfetamin vyrábí, není prekursorem, a tedy neoprávněné nakládání s ním samo o sobě nemůže naplnit znaky trestného činu podle § 283 tr. zákoníku.

76. Nejvyšší soud k této námitce znovu konstatuje (srov. též výklad výše), že předmětná léčiva byla skutečně nesprávně označena za prekursor, neboť, jak již bylo shora uvedeno, podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018 (uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. st.), léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku považovat nelze, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku. Stejně se tato ustanovení uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek. Prekursorem se tedy tyto přípravky nestanou ani tím, že jsou zbaveny obalu či příbalového letáku, vyloupány z blistru a skladovány za účelem následné výroby omamné a psychotropní látky apod., jako tomu bylo i v projednávané trestní věci obviněných. Nicméně s ohledem na shora uvedené je třeba znovu podtrhnout, že samotné nesprávné označení tablet za prekursor nemá žádný vliv na prokázané skutečnosti spočívající v tom, že obvinění Š. a K. financovali dovoz léků z Polska do České republiky, přičemž z přivezených léčiv poté ve spolupráci s obviněnou K. vařili pervitin. Smysl obstarání a využití léčiv obsahujících prekursor byl jediný, a to produkce a následná distribuce metamfetaminu. S ohledem na tyto skutečnosti nemá otázka povahy dovážených léčiv ve vztahu k těmto dovolatelům (vyjma obviněného M. H.) praktický význam (viz bod 71 shora).

77. Obviněná B. K. v návaznosti na otázku povahy léčivého přípravku, tedy zda se jedná o prekursor či nikoliv, uplatnila též námitku spočívající v tom, že jednala v negativním právním omylu a že mělo být provedeno dokazování zaměřené na objasnění otázky, zda se mohla svého omylu vyvarovat.