USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 dovolání,
která podali obvinění V. M. a P. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 4/2017 a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. M. a P. B.
odmítají.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 49 T 4/2017, byli
obvinění V. M. (v bodech I/1-8, II/9-10 a III/11) a P. B. (v bodech I/1-8 a
II/9) uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. V. M. byl za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k
trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. P. B. byl za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání
pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu
propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti
tím, že od přesně nezjištěné doby roku 2015 nejpozději do dne 6. 6. 2016 V. M. a od měsíce srpna 2015 nejpozději do dne 11. 5. 2016 P. B. bez povolení a v
rozporu s ustanovením § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně a s
vědomím, že se o takovou látku jedná, motivováni finančním ziskem, V. M. sám,
případně prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob, obstarával tablety
XTC (extáze), obsahující účinnou látku methyltenamfetamin
(3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin – MDMA), který je zařazen jako psychotropní
látka v seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze
č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle
§ 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních
látek, a omamnou látku kokain, který je zařazen jako omamná látka v seznamu I
podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. I nařízení
vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve
znění pozdějších předpisů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,
které následně dovezl na území České republiky, kde je jednak na základě
předchozí domluvy prodával P. B. za účelem další distribuce jak na území České
republiky, tak na území Slovenské republiky, jednak dalším osobám, přičemž si
oba byli vědomi toho, že jimi prodávané množství zejména tablet XTC bude
sloužit k další distribuci, a to tak, že:
I. 1) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu 2015, V. M. prodal na základě předchozí žádosti tablety XTC v množství 350 ks, modré barvy,
ve tvaru diamantu, na přesně nezjištěném místě v hlavním městě Praze P. B.,
který následně toto množství tablet prodal na přesně nezjištěném parkovišti v
Praze, při příjezdu do hlavního města ze severní strany, v osobním vozidle
tovární značky Volkswagen Passat, šedé barvy, nezjištěné r. z., za částku ve
výši 1 350 EUR, I. P., který tablety vyvezl na území Slovenské republiky, kde
zajistil jejich další prodej prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob,
2) V. M. a P.
B.: v přesně nezjištěné době v měsíci září nebo říjnu
2015, V. M. prodal na základě předchozí žádosti tablety XTC v množství 1 000
ks, světle zelené barvy opatřené logem „WhatsApp“, na přesně nezjištěném místě
v hlavním městě Praze P. B., který následně toto množství tablet prodal v B.,
na parkovišti obchodního centra O., v osobním vozidle tovární značky Volkswagen
Passat, šedé barvy, nezjištěné r. z., za částku ve výši 3 200 EUR, I. P., který
tablety vyvezl na území Slovenské republiky, kde zajistil jejich další prodej
prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob,
3) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do poloviny
měsíce listopadu 2015, prodal V. M. na základě předchozí žádosti, na přesně
nezjištěném místě, pravděpodobně v centru hlavního města Prahy, nejméně 350 ks
tablet XTC zelené barvy, opatřených logem „WhatsApp“, za částku ve výši 80 Kč
za 1 ks tablety, tedy za částku V celkové výši 28 000 Kč, P. B., který toto
množství tablet prodal v B., na parkovišti nákupního centra B., kam přicestoval
z České republiky osobním vozidlem tovární značky VW Passat, šedé barvy,
nezjištěné r. z., za částku ve výši 1 000 EUR, I. P., který zajistil jejich
další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím dalších dosud
neustanovených osob,
4) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do 12. 1. 2016,
ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí
žádosti nejméně 1 000 ks tablet XTC, oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“,
za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 55 000 Kč, P. B., který následně toto množství tablet prodal dne 12. 1. 2016 v B., na
parkovišti u obchodního centra O., poblíž řetězce rychlého občerstvení M., ve
svém vozidle Škoda Superb, černé barvy, za částku 2 800 EUR, I. P., který
zajistil jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím
dalších dosud neustanovených osob, přičemž následně, po příjezdu na Slovensko,
prodal I. P. ve městě P., z tohoto zakoupeného množství tablet, L. B., ,nejméně
100 ks tablet XTC oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“, a to za částku ve
výši 3 EUR za 1 kus,
5) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do poloviny
měsíce února 2016, ve svém bydlišti, na adrese P.- M., H., prodal V. M. na
základě předchozí žádosti nejméně 2 000 ks tablet XTC oranžové barvy, opatřené
logem „Porsche“ za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši
110 000 Kč, P. B., který následně toto množství tablet prodal v P.- Z., na
parkovišti poblíž řetězce rychlého občerstvení K. a obchodního řetězce G., ve
svém vozidle Škoda Superb, černé barvy, za částku 5 000 EUR, I. P., který
zajistil jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím
dalších dosud neustanovených osob,
6) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději dne 20. 4. 2016,
ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí
žádosti nejméně l 000 ks tablet XTC oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“,
za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 55 000 Kč, P.
B., který následně toto množství tablet prodal ve Slovenské republice v B., na
parkovišti nákupního centra B., kam přicestoval z České republiky svým osobním
vozidlem Škoda Superb, černé barvy, za částku 2 300 EUR, I. P., který zajistil
jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím dalších dosud
neustanovených osob, přičemž dne 22. 4. 2016 bylo 400 ks takto získaných tablet
XTC, s obsahem účinné látky 3,4-metylendioxymetamfetamin (MDMA), zajištěno
slovenskou policií, jako stopa č. 8, při provádění domovní prohlídky v trvalém
bydlišti I. P. na adrese M., R., okr. Š.,
7) V. M. a P. B.: od přesně nezjištěné doby, nejpozději do dne 14. 3. 2016, ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí
žádosti nejméně 150 ks tablet XTC svítivě zelené barvy, opatřené logem „lega“,
za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 8 250 Kč, P. B.,
který následně toto množství tablet prodal za částku 13 000 Kč dne 17. 3. 2016,
v P., na parkovišti obchodního centra Ch., V. B. 8) V. M. a P. B.: od přesně nezjištěné doby, nejpozději do dne 11. 5. 2016, ve svém bydlišti, na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí
žádosti nejméně 200 ks tablet XTC opatřených logem „Porsche“, za částku 55 Kč
za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 11 000 Kč, P. B., který
a) dne 29. 4. 2016 nabízel k prodeji při telefonickém rozhovoru E. S. tablety extáze s logem „Porsche“ v počtu od 100 do 300 kusů,
b) dne 11. 5. 2016 v B., ve svém osobním vozidle tovární značky Škoda
Superb 3U, barvy černá metal, za účelem další distribuce přechovával 174 ks
tablet XTC opatřených logem „Porsche_01-orange“ s obsahem účinné látky
3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin – MDMA v koncentraci 29,8 %, což činí obsah
17,39 gramů účinné látky MDMA v tomto množství tablet,
II. 9) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do dne 8. 3. 2016, po předchozích vzájemných dohodách, v P.- M., H., prodal V. M. nejméně 5
gramů omamné látky kokain P. B., který následně
a) v přesně nezjištěné době, nejpozději do poloviny měsíce ledna 2016, v
B., na parkovišti u obchodního centra O., poblíž řetězce rychlého občerstvení
M., ve svém vozidle Škoda Superb černé barvy, prodal omamnou látku kokain v
množství 2 gramů, za částku 120 EUR, I. P., který ji ve svém vozidle Škoda
Octavia, barvy zlatá metalíza, slovenské imatrikulace, vyvezl na území
Slovenské republiky, kde ji následně v městě P. v množství 0,5 gramů prodal L. B. b) dne 20. 2. 2016 v K. D. po vzájemných telefonických dohodách, prodal
J. K., omamnou látku kokain v množství 0,5 gramů, za částku 1 300 Kč,
c) dne 8. 3. 2016 poblíž sjezdu z dálnice E., ve směru jízdy na obec T.,
po vzájemných telefonických dohodách, prodal J. K. omamnou látku kokain v
množství nejméně 2,5 gramů, za částku nejméně 2 700 Kč,
10) V. M.: od přesně nezjištěné doby do dne 6. 6.
2016 ve svém bydlišti
na adrese P.- M., H., přechovával za účelem další distribuce nejméně 354,831
gramů omamné látky kokain, s obsahem 261,119 gramů kokainové báze, 2 040 ks
tablet XTC ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku, opatřené logem
,,Diamond_09-red“, s obsahem účinné látky 3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin –
MDMA v koncentraci 29,3 %(w/w), což vzhledem k celkové hmotnosti 601,191 gramů
představuje 176,149 gramů báze MDMA, což činí obsah 86,4 mg MDMA v jedné
tabletě,
III. 11) V. M.: poté, co sám, případně prostřednictvím dalších dosud
neztotožněných osob, obstarával psychotropní a omamné látky, tyto v přesně
nezjištěném období, nejméně od přesně nezjištěné doby roku 2015 nejpozději do
dne 6. 6. 2016, na území hlavního města Prahy, v B., případně na dalších
místech České republiky, zpravidla po předchozích telefonických domluvách,
opakovaně, neoprávněně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, poskytl nebo
prodal dalším odběratelům, jako například K. B., V. H., O. V., O. A. N., J. P.,
F. K., a dalším dosud přesně neustanoveným osobám tablety XTC, s účinnou látkou
MDMA nebo omamnou látku kokain.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupkyně odvolání. Na
základě odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, napadený rozsudek zrušil ohledně obou obviněných
ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobech jejich výkonu a nově V. M. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a P. B. trest odnětí
svobody v trvání osmi let. Pro výkon trestů oba zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, V. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Václava Zelenky a P. B. prostřednictvím obhájce
Mgr. Mateje Kozy. Obviněný V. M. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g),
k), l) tr. ř. Uvedl, že je uživatelem omamných látek, které jako přátelskou
výpomoc poskytoval na večírcích zpravidla bezúplatně, odmítá však, že by drogy
prodával, a nesouhlasí s uvedeným množstvím, které je opřeno zejména o výpověď
spoluobviněného B., jenž se však k množství drogy vyjádřil neurčitě. Obviněný
má za to, že mu lze přičítat pouze množství drog, s nímž byl zadržen. Ostatní
údaje jsou pouze hrubým údajem. Výpověď spoluobviněného je podle obviněného
důkazem jediným, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/03. Souvislost s tabletami zajištěnými u J. V. obviněný odmítá, neboť svědek využil
svého práva nevypovídat a daktyloskopické stopy prokazují pouze to, že se oba
někdy dotkli plastového sáčku, který mohl být prázdný. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný
poukázal na chybějící část odůvodnění v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího
soudu týkající se nesprávnosti aplikace § 58 tr. zákoníku (tedy chybějící str. 16). Toto pochybení by zároveň mohlo naplňovat dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozsudek je totiž v této části nepřezkoumatelný, což je
v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Závěrem obviněný navrhl, aby
Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí. Obviněný P. B. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, protože
výslech svědka I. P. byl proveden nezákonně. Svědek byl vyslechnut na Slovensku
cestou právní pomoci, přičemž Městské státní zastupitelství v Praze formulovalo
okruhy otázek a postup při provádění výslechu tak, že svědkovi byly následně
předestřeny okolnosti týkající se četnosti skutků a množství kupovaných drog,
které měly být z jeho výslechu teprve zjištěny. Z tohoto důvodu také podle
obviněného neměly být v hlavním líčení čteny protokoly o výslechu svědka
postupem podle § 211 odst. 3 tr. ř. Na nezákonnost výslechu svědka přitom
obviněný v přípravném řízení několikrát upozorňoval. Dále obviněný namítá, že
písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu postrádalo str. 17, čímž bylo
směrem k jeho osobě nepřezkoumatelné, neboť měl možnost se s jeho obsahem
seznámit pouze prostřednictvím svého obhájce.
Obviněný je dále toho názoru, že
u něj byly splněny veškeré podmínky pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku,
tedy mimořádného snížení trestu odnětí svobody. K možnosti uplatnění této
námitky v dovolacím řízení poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3
Tdo 668/2007. S odkazem na rozhodnutí č. 11/1968 a 21/1970 Sb. rozh. tr. konstatoval, že soud prvního stupně k aplikaci tohoto ustanovení přikročil na
základě většího počtu polehčujících okolností při absenci okolností
přitěžujících, kdy spáchání činu dosud netrestaným obviněným v podstatné míře
vyplynulo z pohybu v závadovém prostředí. Podle obviněného je třeba v tomto
směru zohlednit i nebezpečnost jednotlivých typů návykových látek, a tedy
odlišit nebezpečnost pachatelů, kteří jsou si vědomi devastačních účinků
prodávaných látek na své odběratele, od osob, které jednají v domnění, že svým
odběratelům žádnou újmu nezpůsobují, pouze jim umožňují naplno si užít
životního stylu, který stát podle jejich názoru zbytečně kriminalizuje. Obviněný také připomněl, že oproti předchozí právní úpravě došlo v § 58 tr. zákoníku k určitému rozšíření výslovně upravených okolností odůvodňujících
mimořádné snížení trestu odnětí svobody, což dovoluje řešit i ty situace, kde
se mírnější postih za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. opíral o
nedostatečný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Závěrem svého dovolání
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve k
dovolání V. M. uvedl, že jeho námitky k naplnění zejména kvalifikované skutkové
podstaty přisouzeného zločinu jsou hmotněprávní povahy pouze zdánlivě. Své
závěry totiž obviněný odvíjí pouze od primárně skutkové námitky, že rozsah
přisouzené trestné činnosti mu nebyl řádně prokázán. V tomto směru poukazuje na
procesní princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo, což jsou však
námitky, týkající se tvorby skutkových zjištění, nikoli vlastního právního
posouzení. Z dovolání obviněného pak nelze ani nijak obsahově dovodit, že by
snad rozhodnutí soudů měla být zatížena tzv. extrémním nesouladem mezi obsahem
provedených důkazů a skutkovými zjištěními, patrné pouze je, že obviněný není
spokojen s důkazní situací a podrobným hodnocením provedených důkazů soudy. Podle státního zástupce přitom objem distribuovaných tablet extáze se zcela
reálně opírá o provedené dokazování a propočet soudu prvního stupně byl veden
striktně v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tvrzení, že skutkové závěry
soudů jsou založeny pouze na výpovědi spoluobviněného B., považuje státní
zástupce ve světle všech provedených a pečlivě vyhodnocených důkazů za zcela
nemístné. V případě námitky, kterou obviněný řadí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. ř., státní zástupce váhá, zda ji obviněný míní skutečně vážně.
Z
dovolání nevyplývá, že by v napadeném rozhodnutí měl chybět jakýkoli výrok,
obviněný pouze postrádá jednu stranu písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Tento dovolací důvod tak nemohl být naplněn ani při užití jakékoli racionálně
odůvodnitelné analogie či extenzivního výkladu. Podle státního zástupce pak
vzhledem k povaze uplatněných námitek nemůže být naplněn ani důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Námitky obviněného P. B. podle státního zástupce rovněž směřují do oblasti
procesní, tedy mimo rámec uplatněného „hmotněprávního“ dovolacího důvodu. V
první části svého dovolání však obviněný zároveň zpochybnil zachování zásad
spravedlivého procesu. Státní zástupce podotkl, že obdobnou námitkou se již
podrobně zabývaly soudy obou stupňů. Ve výslechu svědka I. P. nelze shledat
vady, které by způsobily jeho procesní nepoužitelnost. Výslech prováděl
dožádaný slovenský orgán, který logicky nemohl mít tak detailní znalost dané
věci, aby mohl klást podrobné doplňující dotazy. Za tohoto stavu podle státního
zástupce nelze považovat za pochybení, pokud bylo svědkovi ze strany
slovenských orgánů předestřeno, k jakým skutečnostem se má vyjádřit. Z
vlastního obsahu výpovědi tohoto svědka pak není nijak patrné, že by pouze
naučeně reprodukoval skutečnosti předložené mu českým policejním orgánem, ale
zjevně popisoval skutečně prožité události, jejichž konkrétní detaily přitom
obsahem žádosti o poskytnutí právní pomoci nebyly. Z hlediska zachování práv
obviněného na spravedlivý proces je pak podstatné, že uvedeného výslechu se měl
možnost účastnit jeho obhájce, který této možnosti rovněž využil. V řízení před
soudem pak byla tato výpověď procesně perfektně provedena za pomoci
videokonference a byly tak rovněž dodrženy nezpochybnitelné zásady
kontradiktornosti dokazování. Za tohoto stavu má státní zástupce za to, že
uvedenému výslechu svědka nelze relevantně vytýkat deficity, které by
představovaly porušení práva obviněného na spravedlivý proces a měly za
důsledek procesní nepoužitelnost takového výslechu. K výhradě obviněného proti nedoručení jedné strany v písemném vyhotovení
napadeného rozsudku odkazuje státní zástupce na to, co uvedl k podobné námitce
obviněného V. M. Z dovolání je navíc patrné, že obviněný měl reálně možnost se
seznámit s kompletním zněním napadeného rozsudku. Námitku týkající se ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podle státního
zástupce považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu odkázal na podrobný výklad vztahu
citovaného dovolacího důvodu a rozhodování o trestu v usnesení Nejvyššího soudu
sp. zn. 11 Tdo 730/2015. Státní zástupce se však s námitkou obviněného
neztotožňuje ani z věcného hlediska. Kritéria pro uložení trestu pod spodní
hranici trestní sazby sice může naplnit i existence více polehčujících
okolností při absenci okolností přitěžujících, na straně pachatele se však musí
jednat o polehčující skutečnosti významné, což není případ tohoto dovolatele.
U
obviněného byly totiž shledány pouze polehčující okolnosti zcela běžné,
nikterak se vymykající případům obdobného druhu. Pokud obviněný argumentuje
společenskou situací a charakterem jím distribuovaných drog, nemůže se státní
zástupce ubránit dojmu, že své jednání nemístně bagatelizuje. Tím však bezděky
manifestuje, že na svou trestnou činnost nemá náležitý náhled. Dostatečná míra
sebereflexe je přitom i jedním z předpokladů úspěšné nápravy pachatele a
vzhledem k její absenci u obviněného proto nelze ani předpokládat, že by byla
splněna podmínka dosažení nápravy i trestem kratšího trvání ve smyslu § 58
odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k době páchání dané trestné činnosti a jejímu
rozsahu nepovažuje státní zástupce trest odnětí svobody uložený obviněnému na
samé spodní hranici zákonné trestní sazby ani za jakkoli excesivní či
exemplární. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou
obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána
oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě,
jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel
Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody
uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo
posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší
soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a
pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva
správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž
nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §
2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by
rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a
Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního
soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu
s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo
obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích
uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a převážně směřují proti procesnímu
postupu soudu prvního stupně při provádění a hodnocení důkazů. K tomu lze pouze
nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě
vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění
nebudí žádné pochybnosti. Porušení práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud v
posuzovaném případě neshledal.
Obviněný V. M. v převážné části svého dovolání de facto vyjadřuje pouze
nesouhlas se skutkovými závěry, aniž by vůbec podrobněji v návaznosti na
odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvního stupně specifikoval,
proč hodnocení provedeného dokazování považuje za nesprávné. Jeho citace z
judikatury Ústavního soudu postrádají bližší vazbu k dovolací argumentaci.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O situaci, kdy některý výrok v
rozhodnutí chybí, jde tehdy, jestliže měl soud chybějící výrok podle zákona do
výrokové části pojmout a neučinil tak. Neúplný je takový výrok, který sice byl
v rozhodnutí učiněn, ale neobsahuje některou podstatnou náležitost, kterou
zákon stanoví. Obviněný V. M. však citovanému dovolacímu důvodu [a současně
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] přiřazuje
administrativní pochybení týkající se pouze odůvodnění rozsudku, jež přitom
navíc mohl velmi snadno odstranit, pokud by se obrátil na soud prvního stupně.
Spatřuje-li v takové situaci porušení práva na spravedlivý proces, lze to
považovat až téměř za znevažování případů, kdy k porušení tohoto základního
práva skutečně závažným způsobem došlo.
Obviněný pak dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde
tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání
proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř.
bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny
procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z
nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo
vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z
důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o
případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího
soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem
podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k
tomu, že svými námitkami nenaplnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
g), k) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l)
téhož ustanovení.
Obviněný P. B. mimo obdobné námitky chybějící strany doručeného vyhotovení
napadeného rozsudku namítl nesprávný postup při výslechu svědka I. P., který
měl mít za následek zásah do jeho práva na spravedlivý proces. K této námitce
lze ovšem zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 15
a rozsudku odvolacího soudu na str. 11-12, kde se s ní soudy vyčerpávajícím
způsobem vypořádaly. Zejména soud prvního stupně velmi podrobně rozebral průběh
výslechu v přípravném řízení a otázku věrohodnosti svědka. Poukázat lze v této
souvislosti zejména na skutečnost, že svědek vypověděl i ohledně prodejů drog,
které v dožádání uvedeny nebyly. Nebyl u něj také shledán žádný důvod množství
omamných a psychotropních látek jakkoli navyšovat a jeho výpověď je v souladu s
dalšími důkazy. V hlavním líčení byl svědek vyslýchán prostřednictvím
videokonference, přičemž poté, co se k trestné činnosti sám vyjádřil, znovu
také potvrdil obsah předestřené výpovědi z přípravného řízení. Ani Nejvyšší
soud tak v daném postupu neshledal vadu, která by mohla mít za následek
porušení práva na spravedlivý proces a nutnost zrušení napadeného rozhodnutí v
dovolacím řízení.
K námitce týkající se splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí
svobody pod hranici trestní sazby lze uvést, že k nápravě vad výroku o trestu
je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je
však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému
uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl
uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení
kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení
nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání
namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr.
ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že otázku aplikace § 58 tr. zákoníku lze v
dovolacím řízení přezkoumávat pouze v případě, že obviněnému byl uložen trest
mimo hranice zákonné trestní sazby a v tom má spočívat vada napadeného
rozhodnutí. Opačnou situaci lze nazírat jako domáhání se odlišného hodnocení
kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku (viz např. usnesení ze dne 16.
7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 730/2015,
ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1229/2017, ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 11
Tdo 247/2018). Pouze nad rámec dovolacího řízení tak Nejvyšší soud dodává, že
se zcela ztotožňuje s tím, co k dané námitce uvedl státní zástupce. V případě
obviněného jednak byly dány zcela běžné polehčující okolnosti za situace, kdy
přibližně tři čtvrtě roku obchodoval zejména s velkými objemy tablet extáze,
jejichž největší nebezpečnost spočívá právě v lehkomyslném zacházení
konzumentů, kteří je užívají většinou při tanečních zábavách, možném
předávkování a reakcích organismu na tuto chemickou látku i v případné
dehydrataci a vyvolání zdravotních problémů v extrémních případech ohrožujících
konzumenty i na životě. Takový lehkomyslný přístup určitým způsobem vyjádřil
právě i obviněný ve svém dovolání, jestliže považuje kriminalizaci svého
jednání za zbytečnou, čímž současně dal najevo omezené možnosti své nápravy
(pakliže se jedná skutečně o jeho stanovisko, nikoli o názor jeho obhájce). Lze
ještě dodat, že obviněným uložené tresty ve srovnání např. s tresty ukládanými
ve zpravidla častěji projednávaných případech pěstování konopí a výroby
marihuany ve velkém rozsahu tzv. zahradníkům, často také osobám dosud
netrestaným, nepůsobí nijak výjimečně. Přitom obvinění nakládali s omamnými a
psychotropními látkami, které lze z hlediska zdravotních rizik spojených s
jejich užíváním vnímat jako nebezpečnější, než je marihuana.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění V. M. a P.
B. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř.
Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu