11 Tdo 577/2024

11 Tdo 577/2024-301

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2024 o dovolání obviněného M. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. 7 To 426/2023, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 170/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 15 T 170/2023, byl obviněný M. F. uznán vinným v bodě 1) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 3 výroku rozsudku.

2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: 1) poté, co si dne 19. 12. 2022 převzal prostřednictvím České pošty výzvu Okresního soudu v Litoměřicích vydanou dne 12. 12. 2022 pod č. j. 1 T 23/2021-395 k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2022, č. j. 1 T 23/2021-356 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 5 To 374/2022-392 s tím, že má nastoupit nejpozději do tří dnů ode dne doručení této výzvy v době od 8:00 do 16:00 hodin ve Vazební věznici Litoměřice, na tuto nijak nereagoval a k výkonu trestu odnětí svobody bez závažných důvodů nenastoupil, takže na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 1. 2023, č. j. 1 T 23/2021-404 byl dne 18. 3. 2023 v 16:48 hodin příslušníky PČR OHS Postoloprty omezen na svobodě a téhož dne v 22:15 hodin dodán do výkonu trestu odnětí svobody do Vazební věznice Litoměřice,

2) od přesně nezjištěné doby, nejméně od jara 2022 do 18. 3. 2023, v XY a na dalších různých místech okresu XY, po předchozí telefonické komunikaci a komunikaci prostřednictvím komunikačních programů facebook, messenger a WhatsApp poskytoval pervitin koncovým uživatelům, kdy prodejem této látky si obstarával finanční prostředky pro svoji potřebu, přičemž pervitin si nejprve obstaral od dosud přesně neustanovených osob, v přesně nezjištěném počtu případů, v dosud přesně nezjištěném množství v jednotlivém případu, za dosud přesně nezjištěné finanční částky, následně pervitin pomocí digitální váhy rozvážil a zabalil po jednotlivých dávkách do malých plastových sáčků s uzavíratelnou lištou tzv. gripů, přičemž dne 18. 3. 2023 na základě výzvy policejního orgánu v souladu s ust. § 78 odst. 1 trestního řádu dobrovolně vydal 13 kusů plastových sáčků s uzavíratelnou lištou tzv. gripů s obsahem krystalické látky a malou digitální váhu černé barvy, kdy provedenou odbornou expertízou bylo zjištěno, že ve stěru z váhy (stopa č. 1) a v pevných látkách (stopa č. 2/1-2/13) byl plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem, spektrometrií a chromatografií na tenké vrstvě prokázán metamfetamin,

- přičemž v přesně nezjištěné době na různých místech v XY, okres XY, většinou na XY dal T. K., narozenému XY, pervitin (metamfetamin) v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně ve 2 případech, v přesně nezjištěném množství v jednotlivém případu, kdy samotná předávka proběhla pomocí papírových kapesníků a po domluvě prostřednictvím facebooku,

- dále v přesně nezjištěné době, nejméně od léta roku 2022 do 18. 3. 2023, na různých místech v XY, okres XY, prodal R. N., narozenému XY, pervitin (metamfetamin) v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně v 15 případech, v přesně nezjištěném množství v jednotlivém případu, kdy v jednotlivém případu se jednalo o množství vždy za částku 500 Kč, kdy pervitin byl balený v gripu, a samotná předávka proběhla z ruky do ruky pomocí papírového kapesníčku, v němž byl zabalený grip s pervitinem a po předchozí telefonické domluvě,

- dále v přesně nezjištěné době v roce 2022 a 2023 na různých místech v XY, okres XY, prodal M. Z., narozenému XY, pervitin (metamfetamin) v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně v 10 případech, v přesně nezjištěném množství v jednotlivém případu, za částky do 500 Kč, kdy to bylo buď 0,2 gramů nebo 0,3 gramů pervitinu, kdy pervitin byl balený v gripu, a samotná předávka proběhla po telefonické domluvě, přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou uvedenou v seznamu č. 5 – psychotropní látky, zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhl. pod č. 62/1989 Sb., a v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 159/2022 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, přičemž M. F. neměl k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný M. F., rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. 7 To 426/2023 tak, že z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný M. F. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků mu přisouzeného přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

5. Namítá, že učiněná skutková zjištění jsou nesprávná a neúplná, neboť soudy důsledně nepostupovaly v souladu s pravidly uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a jejich rozhodnutí tak nejsou přezkoumatelná. Má tedy za to, že závěr o naplnění skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ze skutkových zjištění soudů jednoznačně a bez důvodných pochybností nevyplývá a je tak v rozporu se zásadou in dubio pro reo a s právem na spravedlivý proces dle 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konstatoval, že podle judikatury Ústavního soudu, s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces, je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09).

6. Za zásadní pochybení označil obviněný skutečnost, že soudy nepostupovaly v souladu se základními zásadami trestního řízení, čímž nedošlo ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rovněž se dostatečně nevypořádaly se všemi provedenými důkazy a odvolacím soudem nebyly náležitě vyhodnoceny jeho odvolací námitky. Ačkoliv podle zásady presumpce neviny a zásady materiální pravdy jsou orgány činné v trestním řízení povinny vinu obviněného nepochybně prokázat, v posuzovaném případě se tak nestalo. Naopak jeho tvrzením nebyla ze strany soudů věnována dostatečná pozornost a tato byla bagatelizována. V důsledku takto jednostranného hodnocení důkazů v jeho neprospěch nedošlo k objektivnímu rozhodování a bylo tak zasaženo do jeho práva na náležitou obhajobu, zejména práva na spravedlivý proces.

7. V tomto směru uvádí, že soudy důkazy hodnotily v rozporu s jejich skutečným obsahem, když svědci M. Z. a R. N. uvedli „že s určitostí nemohou potvrdit, že látkou, kterou od něj obdrželi byl pervitin“ a „že prášek nebyl moc kvalitní, neměl účinky, jaké by měl mít a tyto trvaly kratší dobu“. To přitom jednoznačně podpořilo jeho obhajobu, že svědkům poskytoval látku připomínající pervitin, a to konkrétně směs kloubního preparátu Alavis s čistým kofeinem. Odvolací soud se nicméně vypořádal s těmito výpověďmi tak, že se jedná o osoby se zkušenostmi s užíváním pervitinu a znalé jeho účinků, které by při opakovaném užívání poznaly, zda látka odpovídá běžným účinkům pervitinu či nikoliv. Avšak tyto osoby měly pochybnosti, o jakou látku se jedná, a proto není zřejmé, z čeho soudy dovodily, že se skutečně jednalo o pervitin.

8. Rovněž skutečnost, že u něho byly dne 18. 3. 2023 při zadržení nalezeny sáčky s pervitinem nedokazuje, že tuto látku distribuoval, když z výpovědí svědků vyplynulo, že nespecifikovanou směs od obviněného obdrželi v době od léta 2022 do zimy 2022, a nikoliv konkrétně dne 18. 3. 2023. Odvolací soud se nicméně touto námitkou nezabýval a oba soudy vycházely toliko z důkazů svědčících v jeho neprospěch.

9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 7 To 426/2023-257, i rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 11. 2023 č. j. 15 T 170/20023-216, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a Okresnímu soudu v Lounech přikázal, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

10. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně) k podanému dovolání vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Především odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat.

11. Státní zástupkyně se ztotožnila s názorem soudů, že trestná činnost obviněného byla prokázána zejména výpovědí svědků M. Z., R. N. a T. K., kteří uvedli, že si od obviněného pervitin opakovaně opatřovali. Hájil-li se obviněný tím, že šlo o jakési placebo, tedy náhražku ve formě směsi kofeinu a kloubního preparátu Alavis, odvolací soud správně uvedl, že tomuto nelze uvěřit, neboť všichni tři svědci jsou osoby se zkušenostmi s užíváním pervitinu a znalé jeho účinku, od obviněného poptávali právě pervitin a s tím, a to opakovaně, od něj tuto látku kupovali. Bezesporu by při opakovaném užívání poznali, zda látka po požití odpovídá běžným účinkům pervitinu či nikoliv. Ani svědek R. N. účinky užití látky jako pervitinu nevyvrátil, když sice uvedl, že kupovaný prášek nebyl moc kvalitní a účinky trvaly kratší dobu, současně však vypověděl, že vyjma jednoho nebo dvou případů šlo určitě o pervitin. U obviněného byl navíc zajištěn právě pervitin, jak bylo zjištěno odborným zkoumáním, když při zadržení měl u sebe tzv. gripy sloužící k distribuci jednotlivých dávek, a to prázdné sáčky i váhu. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno a použitá právní kvalifikace je plně přiléhavá.

12. Státní zástupkyně uzavřela, že meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

15. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obecně spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

16. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

17. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pamatuje na tyto případy např. usnesením ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, usnesením ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, a dalšími, z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

18. Obviněný námitkami, které podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první alternativě (viz bod 15. shora), sice vytýká, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, avšak jeho výhrady proti skutkovým zjištěním ve vztahu k bodu 2) rozsudku soudu prvního stupně obsahují pouze nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě nesprávného a neúplného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vadně vyhodnotily. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, že se soudy dostatečně nevypořádaly se všemi provedenými důkazy, které byly navíc hodnoceny jednostranně, když vycházely toliko z omezené skupiny důkazů svědčících v jeho neprospěch, přičemž jeho tvrzení byla bagatelizována, pokud poukazuje, že svědci M. Z. a R. N. s určitostí nepotvrdili, že jim poskytl pervitin, naopak měla být podpořena jeho verze, že ve skutečnosti jim poskytoval látku připomínající pervitin, a to směs kloubního preparátu Alavis s čistým kofeinem, a další. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu, že skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, projevující se v závěru o jeho vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.

19. K výše namítanému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, který obviněný shledal ve skutečnosti, že skutkové závěry soudu prvního stupně byly učiněny v extrémním rozporu s provedenými důkazy s tím, že z obsahu provedených důkazů – zejména z výpovědí svědků M. Z. a R. N., nevyplývají takové skutečnost, jimiž by došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

20. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Okresní soud v Lounech realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Ústí nad Labem, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a s jeho odvolacími námitkami se přesvědčivě vypořádal.

21. Za relevantní nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „in dubio pro reo“. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

22. Z bohaté judikatury lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“.

Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

23. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání uvedeného přečinu popírá, není pochyb o tom, že soud prvního stupně dovodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Jejich dostatečné ukotvení shledal zejména ve výpovědích svědků M. Z., R. N. a T. K. – uživatelů a odběratelů pervitinu, kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkávali, ale také kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od něj drogu získali, přičemž neshledal žádný důvod pochybovat o jejich věrohodnosti.

Jestliže obviněný sám v rámci své rozporuplné argumentace připustil, že svědkům distribuoval látku, kterou kupovali v domnění, že jde o pervitin, ačkoliv se jednalo o kloubní preparát Alavis, soudy důvodně nepřisvědčily tomuto tvrzení. Je nepochybné, že všichni tři svědci jako osoby se zkušenostmi s užíváním pervitinu a znalé jeho účinků od obviněného poptávali právě pervitin a s tím od něj opakovaně tuto látku kupovali. Beze sporu by tak při opakovaném užívání rozpoznali, zda látka po požití odpovídá běžným účinkům pervitinu či nikoliv.

Pokud jde o svědka R. N., ani ten účinky užití látky jako pervitinu nevyvrátil, když sice uvedl, že kupovaný prášek nebyl moc kvalitní a účinky trvaly kratší dobu, současně však vypověděl, že vyjma jednoho nebo dvou případů šlo určitě o pervitin. Rovněž nelze odhlédnout, že u obviněného byl při jeho zadržení zajištěn právě pervitin (nikoli tedy nějaká náhražka), kdy měl u sebe tzv. gripy sloužící k distribuci jednotlivých dávek, prázdné sáčky i váhu. K tvrzení, že svědci od něj obdrželi uvedenou směs toliko v době od léta do zimy 2022, lze odkázat na výpověď svědka M.

Z. z přípravného řízení, že naposledy měl od obviněného pervitin někdy v únoru roku 2023, kdy rovněž R. N. v přípravném řízení uvedl, že naposledy od obviněného vzal pervitin asi na začátku roku 2023. Z výše popsaných svědeckých výpovědí je tedy prokázané, že pervitin dlouhodobě distribuoval i počátkem roku 2023. Skutkové závěry jsou dále podporovány řadou dalších, zejména listinných důkazů. Jde především o protokol o vydání věcí, ze kterého plyne, že po zadržení byla u obviněného nalezena mj. také digitální váha a 13 plastových sáčků se stopami metamfetaminu, což bylo potvrzeno odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie.

Pervitin byl prokázán rovněž na stěru z vydané digitální váhy, která sloužila k odvažování pervitinu. Za ryze účelovou a nedůvodnou soudy označily obhajobu obviněného, že pervitin v gripech, resp. váhu pouze našel v Žatci a že tyto věci chtěl odevzdat. Jako nekonzistentní a nevěrohodnou proto soudy vyhodnotily obviněným uplatněnou, a dle situace často vnitřně rozporuplnou obhajobu, která byla navíc provedeným dokazováním zcela vyvrácena. Beze vší pochybnosti tak bylo prokázáno, že se skutek stal způsobem popsaným ve výroku rozsudku, a že se jej obviněný dopustil (k tomu srov. body 29–30 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 8-10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

24. V posuzovaném případě se tak v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Lounech, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, jak je obviněným namítáno (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

25. Jestliže obviněný vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Z ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, mj. vyplývá, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument.

Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Krajský soud v Ústí nad Labem na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž, je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Napadené usnesení nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek.

Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.

26. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině v bodě 2) rozsudku Okresního soudu v Lounech (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný tímto svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

27. Námitky dovolatele byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3-7), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 3-5). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím namítáno.

28. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. F. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 7. 2024

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu