11 Tdo 767/2025

11 Tdo 767/2025-619

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2025, č. j. 12 To 19/2025-557, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 68/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 11. 2024, č. j. 2 T 68/2024-467, byl obviněný M. B. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:

1) obviněný M. B. z Věznice XY, okr. Ostrava, kde v té době vykonával trest odnětí svobody, v přesně nezjištěné době do 24. 7. 2022, vymyslel zaslání poštovní zásilky obsahující psychotropní látku do objektu této věznice, kdy za tímto účelem v přesně nezjištěné době pravděpodobně z neoprávněně drženého mobilního telefonu prostřednictvím aplikace messenger kontaktoval obviněnou Ž. M., kterou požádal o zaslání poštovní zásilky s tímto obsahem, načež

obviněná Ž. M. na základě žádosti obviněného M. B. v přesně nezjištěné době do dne 24. 7. 2022 na pobočce České pošty XY na tř. XY, XY, podala k přepravě poštovní zásilku obsahující ukrytou omamnou a psychotropní látku s uvedeným adresátem „M. B., P.O.Box XY, Ostrava a jako odesílatele uvedla smyšlenou osobu „K. H., XY, XY XY, když do obsahu zásilky vložila mimo jiné malý psací blok, do jehož vazby ukryla 2 ks igelitových sáčků s obsahem 0,87 g hnědé krystalické látky obsahující heroin a 3 ks igelitových sáčků s obsahem 2,82 g bílé krystalické látky obsahující metamfetamin, která obsahovala 65 % metamfetaminu báze, což v celkovém množství 2,82 g krystalické látky představuje hmotnost 1,83 g, kdy toto bylo zjištěno dne 24. 7. 2022 ve 13.00 hodin při kontrole předmětné zásilky příslušníky Vězeňské služby ČR Věznice XY,

2) obviněný M. B. z Věznice XY, okr. Ostrava, kde v té době vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, v přesně nezjištěné době do 2. 8. 2022 vymyslel zaslání poštovní zásilky obsahující psychotropní látku do objektu této věznice, kdy za tímto účelem v přesně nezjištěné době a přesně nezjištěným způsobem, pravděpodobně pomocí neoprávněně drženého mobilního telefonu prostřednictvím aplikace messenger kontaktoval obviněnou Ž. M., kterou požádal o zaslání poštovní zásilky s tímto obsahem, načež

obviněná Ž. M. na základě žádosti obviněného M. B. dne 2. 8. 2022 v době od 16:02 hodin do 16:05 hodin, na pobočce České pošty XY na XY, XY, podala k přepravě poštovní zásilku obsahující ukrytou omamnou a psychotropní látku uloženou igelitových sáčcích, které ukryla do vazby malého psacího bloku a společně s dalšími věcmi uložila do zásilky, adresované na jméno „R. K., P.O.Box XY, Ostrava, XY“, a jako odesílatele uvedla smyšlenou osobu jménem „Z. M., XY, XY XY“, přičemž dne 4. 8. 2022 v 10.00 hodin bylo příslušníky VS ČR Věznice XY při kontrole osobní doporučené korespondence R. K., při níž byl v předmětné zásilce kromě jiného nalezen psací blok s 5 ks igelitovými sáčky s obsahem 4,11 g bílé krystalické látky obsahující metamfetamin, která obsahovala 77 % metamfetaminu báze, což v celkovém množství 4,11 g krystalické látky představuje hmotnost 3,16 g a dále 2 ks igelitových sáčků s obsahem 2,05 g hnědé krystalické látky obsahující heroin, která obsahovala 15 % heroinu, což v celkovém množství 2,05 g látky představuje 0,31 g,

3) obviněný M. B. z Věznice XY, okr. Ostrava, kde v té době vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, v přesně nezjištěné době do 3. 8. 2022 vymyslel zaslání poštovní zásilky obsahující psychotropní látku do objektu této věznice, kdy za tímto účelem v přesně nezjištěné době a přesně nezjištěným způsobem, pravděpodobně pomocí neoprávněně drženého mobilního telefonu, prostřednictvím aplikace messenger kontaktoval obviněnou Ž. M., kterou požádal o zaslání poštovní zásilky s tímto obsahem, načež

obviněná Ž. M. na základě žádosti obviněného M. B. dne 3. 8. 2022 v době od 16:04 hodin do 16:11 hodin, na pobočce České pošty XY na XY, XY, podala k přepravě poštovní zásilku obsahující ukrytou omamnou a psychotropní látku s uvedeným adresátem „M. M., P.O.Box XY, Ostrava XY“, a jako odesílatele uvedla smyšlenou osobu „J. P., XY, XY XY, když do obsahu zásilky vložila mimo jiné psací blok, do jehož vazby ukryla 1 ks igelitového sáčku s obsahem 0,83 g bílé krystalické látky obsahující metamfetamin a 2 ks igelitových sáčků s obsahem 0,90 g a 0,75g hnědé krystalické látky obsahující heroin, která obsahovala 13 % heroinu, což v celkovém množství 1,65 g látky představuje hmotnost 0,21 g, kdy toto bylo zjištěno dne 5. 8. 2022 v 10.00 hodin při kontrole předmětné zásilky příslušníky Vězeňské služby ČR, Věznice XY,

ačkoliv oba obvinění nejsou držiteli příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k zacházení s návykovými látkami,

kdy metamfetamin hydrochlorid /pervitin/ je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

kdy heroin je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, která je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

a výše uvedeného jednání se obviněný M. B. dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 12. 4. 2022 pod sp. zn. 1 T 8/2022, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2022, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání dvou let a tří měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a tento trest měl vykonat dne 7. 9. 2024,

a současně jednání obou obviněných spočívající v zaslání zásilky obsahující omamnou látku a psychotropní látku adresovanou na obviněného M. B. i další dva odsouzené do prostor Věznice XY, kde tehdy vykonával trest odnětí svobody, a současné užívání mobilního telefonu obviněným M. B. v objektu věznice, nevyhnutelně směřovalo k porušení základních povinností odsouzených, které jsou upraveny v § 28 odstavec 3 písmeno b) zákona číslo 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, kde je uvedeno, že odsouzeným je zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.

2. Za tyto trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 84 tr. zákoníku podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu nad obviněným, přičemž podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání pěti let. Současně podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku uložil obviněnému přiměřené omezení spočívající ve zdržení se požívání návykových látek ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem a dále povinnost podrobovat se na výzvu probačního úředníka testování na přítomnost návykových látek v těle.

3. Pro úplnost lze uvést, že citovaným rozsudkem byla uznána vinnou i obviněná Ž. M. a byl jí uložen trest.

4. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 5. 2025, č. j. 12 To 19/2025-557, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Jana Vučky, advokáta, dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, neboť usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení usnesením předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. S odkazem na posledně citovaný dovolací důvod přitom namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, neboť skutek byl chybně právně posouzen jako návod k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, ač se nejedná o daný trestný čin.

6. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel konkrétně namítá, že objednání drogy pro sebe nelze stíhat jako návod k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, neboť „opatření drogy jinému“ se pojmově nemůže týkat samotného obviněného, když slovem „jinému“ se rozumí osoba odlišná od návodce, a rozhodnutí citovaná odvolacím soudem v jeho usnesení tak představují zcela menšinový směr judikatury, v rozporu s převažující praxí, úmyslem zákonodárce i akademickým názorem, a zakládají dvoukolejnost právního posuzování téže situace. Poukazuje přitom na to, že objednávka drog pro vlastní potřebu v autobuse, v parku, na ulici ani v budově sportcentra není v 99,99 % případů pokládána za návod k trestnému činu a nebývá trestně stíhána. Zdůrazňuje, že jen zcela okrajová část judikatury – v judikatuře Nejvyššího soudu se jedná o přesně sedm rozhodnutí, jež uvádí, když navíc tato řada je ukončena rozhodnutím tohoto soudu sp. zn. 1232/2020 a dále „v tom nebylo pokračováno“ – zastává názor, že objednání drogy pro vlastní potřebu (výhradně) ve věznici má být trestně stíháno jako návod k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku. Podle jeho názoru tak dochází k nezákonnému dvojímu zacházení s obviněnými podle toho, zdali si drogy objednali z věznice (jde o návod), či z jiného místa (nejedná se o návod) a k nepřípustnému svévolnému zavedení nekonzistence do interpretačního pravidla, co je návod, ačkoli § 283 tr. zákoníku ani § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku neobsahují žádnou podmínku týkající se místa spáchání. Podivuje se i nad tím, že soudy ani v jednom z rozhodnutí, v nichž pokládají objednání drog za trestné jako návod, neuvádějí žádné vlastní vysvětlení této nekonzistence, a zřejmě se tak jedná o pouhý judikaturní omyl a mrtvý judikaturní směr; popírá to ostatně i zjevný úmysl zákonodárce, neboť kdyby objednání drogy bylo trestné jako návod, bylo by nutné stíhat i každé objednání drogy, čímž by se kriminalizovalo opatření drogy pro vlastní potřebu.

7. V dalším textu dovolání obviněný vytýká odvolacímu soudu, jak se s danou námitkou vypořádal, totiž že se s existencí dvoukolejné judikatury vypořádal chybnými argumenty. Jestliže odvolací soud v tomto směru poukazuje na omezení osob ve výkonu trestu odnětí svobody, namítá, že to se týká výhradně § 337 tr. zákoníku, nikoli § 283 a § 24 tr. zákoníku, jež mají platit univerzálně a jednotně uvnitř věznic i mimo ně, tedy definice návodu má být pořád stejná; má tedy za to, že daný argument odvolacího soudu se míjí s podstatou problému a námitku nevyvrací. Dále zdůrazňuje, že komentářová literatura uvádí, že objektem trestného činu podle § 283 tr. zákoníku je zájem na ochraně společnosti a jednotlivců před nebezpečím, které vyplývá z nelegálního a nekontrolovaného nakládání s drogami, přičemž toto nebezpečí vyplývá zejména ze zdravotních účinků drog na lidský organismus; dovozuje proto, že objednatel drogy by neměl být trestán ze shodných důvodů jako není trestána objednatelka nelegálního potratu nebo mladistvý konzument alkoholu.

8. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Jakub Chromý, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že obviněný adekvátně uplatnil jak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, tak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť jím tvrzené vady se týkají již rozhodnutí soudu prvního stupně a směřují k vyloučení právní kvalifikace skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku s tím, že přitom zdůrazňuje rozlišování trestnosti jednání v závislosti na tom, zda k objednávce drogy dochází ve vězeňském prostředí či mimo něj. Státní zástupce však současně vyslovuje názor, že uvedené námitky nejsou opodstatněné. Připomíná podstatu žalovaného jednání obviněného, jenž z Věznice XY, kde v dané době vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, ve třech případech inicioval zaslání poštovní zásilky obsahující omamnou a psychotropní látku do této věznice, přičemž za tímto účelem kontaktoval obviněnou Ž.

M., kterou o zaslání takové zásilky požádal a jež následně zásilku obstarala, avšak tato byla zachycena příslušníky Vězeňské služby (jednání jmenované obviněné, která vystupovala ve věci jako hlavní pachatelka, bylo právně kvalifikováno jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku). V návaznosti na to uvádí, že obviněný tedy svým pokynem vedl jinou osobu – konkrétně známou Ž.

M. – k opatření omamné a psychotropní látky, čímž naplnil znaky návodu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku s tím, že jeho účastenství směřovalo k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, který byl následně spáchán ve stadiu pokusu. Zdůrazňuje, že trestní odpovědnost obviněného je doložena kauzálním vztahem mezi jeho jednáním a jednáním hlavní pachatelky, která trestný čin spáchala v důsledku návodu; jinými slovy, důvodem trestnosti návodu obviněného je, že jeho pokyn představoval příčinu uskutečnění trestného činu ze strany hlavní pachatelky, přičemž skutečnost, že droga měla být určena pro jeho vlastní potřebu, není způsobilá vyloučit trestnost jeho jednání, neboť právní kvalifikace se odvíjela od aktivního působení na jinou osobu směřujícího k realizaci určitého trestného činu.

10. K tvrzení obviněného, že objednávka drogy pro vlastní potřebu mimo věznici není trestná a že trestnost jeho jednání je podmíněna tímto místem spáchání skutku, uvádí státní zástupce, že se jedná o nepřesnou argumentaci. Poukazuje totiž na to, že určující je moment, že obviněný svým jednáním vyvolal v jiné osobě rozhodnutí opatřit drogu, u které by se tak jinak nestalo, tedy trestnost jednání neplyne z místa spáchání, například právě z věznice. Současně konstatuje, že judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru konzistentní a nevykazuje významné diskrepance v závěrech při posuzování těchto trestních věcí, přičemž skutečnost, že tato se při aplikaci návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr.

zákoníku ve vztahu k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku častěji vztahuje k vězeňskému prostředí, je dána specifikem kriminogenních faktorů, které působí na zájmovou poptávku po omamných a psychotropních látkách v tomto prostředí, a zároveň existencí kontrolních mechanismů, které umožňují odhalení takového jednání. V tomto smyslu se vězeň stává typickým pachatelem trestného činu spočívajícího v nedovoleném nakládání s omamnými a psychotropními látkami prostřednictvím návodu; neznamená to však, že by obdobné případy nemohly nastat mimo toto prostředí.

Ve shodě s bodem 34 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1232/2020, státní zástupce zdůrazňuje nepřiléhavost tehdy uplatněné připodobňující argumentace, podle níž osoba, která žádá od jiné osoby drogu, tj. iniciuje její dodání a je jejím adresátem, obvykle nemůže být považována za návodce k předmětnému trestnému činu, s tím, že tento právní názor Nejvyšší soud již dříve opakovaně odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, či ze dne 3.

9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 683/2019).

11. Státní zástupce poukazuje dále na to, že závadové pořízení drogy do věznice mělo vliv na naplnění přistupující právní kvalifikace přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tímto jednáním obviněný porušil režim výkonu trestu odnětí svobody, který zakazuje držení a užívání omamných a psychotropních látek; připuštění nedovolené konzumace takové látky totiž může zásadním způsobem znesnadnit dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody, zejména pokud jde o působení na nápravu odsouzeného, udržení pořádku a bezpečnosti ve věznici či prevenci další trestné činnosti.

Poznamenává, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že obviněný je trestně odpovědný za účastenství na trestném činu spočívajícím v obstarání drogy a jejím zaslání do místa, kde je její užívání z povahy věci nejen zakázáno, ale i sankcionováno, lze připustit, že takové tvrzení by při izolovaném výkladu mohlo vyznívat zkresleně, ovšem je zřejmé, že ze strany odvolacího soudu nedochází k dovozování trestnosti jednání na základě samotného umístění ve vězeňském prostředí.

Opětovně zdůrazňuje, že kriminalizace podle § 283 tr. zákoníku nevyžaduje přítomnost žádné externí situační okolnosti, nýbrž se odvíjí výhradně od naplnění zákonných znaků skutkové podstaty, nikoli od prostředí, v němž k jednání došlo. Uzavřenost vězeňského prostředí však přirozeně vytváří zvláštní podmínky pro vznik trestné činnosti na úseku toxikomanie, kdy je pro úspěšné doručení drogy k adresátovi zpravidla zapotřebí koordinace více osob a obvykle i jejich externí zapojení, a tyto podmínky se mohou projevit ve vyšším nápadu takových případů a v rozšíření okruhu subjektů, které se na procesu obstarání drog podílejí, čímž se rozšiřuje rovněž škála možných pachatelů a formy jejich trestné součinnosti.

To však nevylučuje trestní odpovědnost vězně jako jednotlivce, například pokud si vězeň drogu iniciativně obstarává sám během dočasného pracovního pobytu mimo zařízení, kde zůstává bez nepřetržitého dohledu, a aniž by k tomu zaangažoval další osobu; v takovém případě může být trestně odpovědný jako samostatný pachatel. Dále poukazuje na to, že na rozdíl od výše popsané situace ve vězeňském prostředí se v pouličním prostředí spíše vyskytují běžné situace, kdy k transakci – tedy k nákupu, potažmo prodeji drogy – dochází spontánně, bez potřeby předchozího a individualizovaného působení směřujícího k realizaci určitého trestného činu, a trestná součinnost v užším smyslu zde proto zpravidla odpadá.

V takových případech příjemce drogy nemusí svým jednáním iniciovat rozhodnutí dealera uspokojit jeho poptávku, neboť dealer je připraven drogu nabídnout jako součást své běžné činnosti, čímž se rozostřuje hranice mezi pasivním odběrem a aktivním návodem.

12. Ve vztahu k argumentaci obviněného s odkazem na obecné pravidlo, podle něhož nelze trestně stíhat osobu, jejíž ochrana je cílem příslušného ustanovení a které se pokusil aplikovat na trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, pak státní zástupce uvádí, že předmětný trestný čin není ani v odborné literatuře uváděn jako případ, kde by bylo účastenství osoby v postavení chráněného subjektu vyloučeno. K odkazu obviněného na trestný čin podání alkoholu dítěti konstatuje, že se jedná o odlišnou konstrukci, která je vystavěna na předmětu útoku, jímž je dítě v postavení zvlášť chráněné osoby; v takovém případě je dítě adresátem právní ochrany, a proto nemůže být považováno za účastníka na trestném činu, jehož cílem je jeho ochrana. Naproti tomu § 283 tr. zákoníku nepracuje s takovým individualizovaným předmětem útoku, ale reflektuje ochranu veřejného zdraví a společnosti v souvislosti s nekontrolovaným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami. Pokud jde o umělé přerušení těhotenství, státní zástupce připomíná, že trestní zákoník explicitně zavádí trestnost jednání, které jinak vykazuje znaky účastenství, a to prostřednictvím skutkových podstat pomoci těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství podle § 161 tr. zákoníku a svádění těhotné ženy k tomuto kroku podle § 162 tr. zákoníku; těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo o to jiného požádá nebo mu to dovolí, sama není trestně odpovědná, což výslovně stanoví výluka v § 163 tr. zákoníku, avšak osoby, které ji k tomuto jednání vedou nebo jí v něm napomáhají, mohou být v těchto předvídaných případech trestně stíhány. Státní zástupce proto uzavírá, že ani v tomto ohledu nelze nalézt paralelu s posuzovaným případem.

13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

14. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice. V této obviněný vyslovuje názor, že státní zástupce „dal nedobrovolně plně za pravdu dovolacímu důvodu“, když dokázal najít jen a pouze judikaturu týkající se objednání drog z věznic, tedy ani jeden z jím citovaných judikátů se netýkal objednání drog mimo věznice; potvrdil tak, že objednání drog pro vlastní potřebu se nikdy nestíhá jako návod k trestnému činu, pokud se odehraje mimo věznice. V této souvislosti poukazuje na případ objednání drogy z večírku v bytě, kdy trestně stíhán byl právě jen dodavatel, nikoli objednatel. Opětovně uvádí, že existuje přesně sedm dohledatelných rozhodnutí týkajících se situace, kdy objednávka proběhla z věznice a objednatel byl trestně stíhán jako návodce, a proti tomu stojí běžná praxe čítající stovky případů, kdy objednatel mimo věznici není nikdy trestně stíhán, a to zcela bez ohledu na to, zdali je prodejce pravidelný či náhodný dealer nebo kdo koho oslovil. Nepovažuje proto za správný poukaz státního zástupce na to, že objednávky z věznic jsou něčím specifické z hlediska toho, kdo koho osloví, když u případů mimo věznice se tato skutečnost nijak nezkoumá, resp. se nepokládá za relevantní. Je přesvědčen, že to tedy nemůže být významné ani u objednávek z věznic a je třeba se s touto nekonzistencí judikatury vypořádat. Závěrem uvádí důvody, pro které má za to, že je správnější rozhodnout tak, že objednání drogy pro sebe nelze kvalifikovat jako návod k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku: kromě zjevného početního nepoměru ustálené a zcela běžné praxe všude mimo věznice (ulice, park, auto, byt…) a zcela výjimečné judikatury týkající se věznic je to dále teleologický výklad – tradičně se udává, že v České republice je kriminalizována distribuce drog jiným, nikoli opatření pro sebe od jiného; pokud by platila konstrukce o návodu, pak by náhle bylo jakékoli opatření pro sebe od jiného trestné, neboť vždy je třeba nejprve někomu o drogu říci, a tudíž právní konstrukce o návodu porušuje zjevný úmysl zákonodárce. Uzavírá proto, že setrvává na podaném dovolání a jeho petitu.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

17. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.

18. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

19. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

20. Tímto dovolacím důvodem je obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to

přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

21. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že námitky obviněného, jejichž prostřednictvím vytýká nesprávné právní posouzení skutku jako návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Současně však Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. K předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

23. Předně je vhodné připomenout, že podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce).

24. Účastenství je v České republice vybudováno na zásadě akcesority (závislosti), podle které trestní odpovědnost vzniká až v návaznosti na jednání bezprostředního (hlavního) pachatele. Závislost na činu hlavního pachatele se projevuje jednak v tom směru, že takový pachatel se musí o trestný čin alespoň pokusit, a jednak musí jednání hlavního pachatele vykazovat všechny znaky trestného činu, nepostačuje tedy jiné protiprávní jednání. Účastenství ve všech jeho formách (srov. § 24 tr. zákoníku) také vyžaduje, aby směřovalo ke konkrétnímu trestnému činu individuálně určené osoby (srov. GŘIVNA, T., HERCEG, J. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. 9. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 299 až 301).

25. K subjektivní stránce účastenství je vhodné uvést, že jednání musí být úmyslné, přičemž postačí zavinění ve formě nepřímého úmyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 213/2017, uveřejněné pod č. 3/2018 Sb. rozh. tr.). Jednání účastníka musí dále zahrnovat skutečnost, že se účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele (tzv. dvojí úmysl), musí zároveň chtít, aby k jeho jednání přispěl svojí účastí. Účastenství tedy předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, přičemž čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty (srov. ŠÁMAL, P., ŘÍHA J. Komentář k § 24. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 569).

26. Objektivní stránka účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je pak naplněna, pokud návodce úmyslně v jiném vzbudil rozhodnutí spáchat konkrétní trestný čin. Formy návodu ani prostředky zákon blíže nevymezuje, a proto mohou být jakékoli; např. může jít o rozkaz, přemlouvání, doporučení, poučení, výzvu, zjednání jiného, jeho najmutí či o jinou formu vyvolání rozhodnutí. Návod vždy směřuje k individuálně určené osobě nebo osobám a k individuálně určenému trestnému činu či trestným činům. Čin, který má podle představ návodce hlavní pachatel spáchat, musí být konkretizován alespoň v hrubých rysech, např. způsobem provedení činu, okolnostmi místa, času nebo předmětu útoku apod., ale nemusí a zpravidla ani nemohou být určeny všechny podrobnosti budoucího činu, konkretizace nemusí být vyčerpávající; proto se nevyžaduje, aby návodce podrobně instruoval hlavního pachatele (srov. ŠÁMAL, P., ŘÍHA J. Komentář k § 24. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 578 a 579).

27. Pro posouzení shora popsaného jednání obviněného jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy formou návodu jsou stěžejní skutková zjištění, která vyplývají ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně. Z této se podává, že obviněný, který vykonával trest odnětí svobody ve Věznici XY, ve třech případech vymyslel zaslání poštovní zásilky obsahující psychotropní látku do objektu této věznice, kdy za tímto účelem pravděpodobně pomocí neoprávněně drženého mobilního telefonu prostřednictvím aplikace messenger kontaktoval obviněnou Ž. M., kterou požádal o zaslání poštovní zásilky s tímto obsahem, což tato na základě jeho žádosti učinila (podala k přepravě poštovní zásilku obsahující ukrytou omamnou a psychotropní látku), avšak ve všech případech bylo doručení zachyceno při kontrole zásilek příslušníky Vězeňské služby. Nejvyšší soud shledal, že takto formulované skutkové závěry nezavdávají žádné pochybnosti o tom, že obviněný úmyslně vzbudil ve jmenované obviněné rozhodnutí neoprávněně jinému (jemu) opatřit omamnou nebo psychotropní látku, a spáchat tak individuálně určený trestný čin, jenž do té doby spáchat nechtěla. Uvedená obviněná, která v dané věci vystupovala jako hlavní pachatelka, přitom spáchala (mimo jiné) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný jako návodce evidentně prvotně inicioval opatření drogy touto obviněnou, jež zjevně neměla předchozí úmysl opatřit, resp. poskytnout drogu obviněnému, a to včetně konkrétního způsobu, jak drogu dopravit do věznice, tedy aktivně působil na obviněnou a navedl ji k danému trestnému činu, neboť to byly právě (až) jeho žádosti (učiněné pravděpodobně z neoprávněně drženého mobilního telefonu prostřednictvím aplikace messenger), které obviněnou vedly k opatření požadovaných drog a k jejich doručení do věznice prostřednictvím poštovních zásilek.

28. Jestliže obviněný namítá, že objednávka drog pro vlastní potřebu není v drtivé většině posuzována jako návod k předmětnému trestnému činu, a poukazuje na to, že jen zcela okrajová část judikatury, konkrétně sedm rozhodnutí Nejvyššího soudu (ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 683/2019, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1061/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1475/2019, ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1552/2019, ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1166/2020 a ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1232/2020) zastává názor, že takové jednání ve věznici má být trestně stíháno jako návod k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, čímž dochází k nezákonné dvoukolejnosti právního posuzování téže situace, resp. dvojímu zacházení s obviněnými podle toho, zda si drogy objednali z věznice (jde o návod) či z jiného místa (nejedná se o návod), uvádí Nejvyšší soud následující.

29. Předně je zapotřebí zdůraznit, že je irelevantní, zda byly drogy určeny pro vlastní potřebu obviněného. Jestliže konzument drogy navede jiného, aby mu tuto opatřil, tj. aby spáchal např. přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, není cíl distribuce (a ani množství drogy) pro otázku viny podle trestního zákoníku rozhodující, a to jak pro trestní odpovědnost hlavního pachatele, tak i pro trestní odpovědnost příjemce drogy v postavení návodce. V tomto případě se uplatní § 24 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Právní kvalifikace jednání obviněného se tak odvíjí od aktivního působení na obviněnou směřujícího k realizaci předmětného trestného činu.

30. Dále je třeba poukázat na to, že trestní věc obviněného je skutkově obdobná s jinými případy objednávek drog do věznice, jimiž se Nejvyšší soud zabýval v rámci své rozhodovací praxe, jež je konzistentní a na niž odkazuje sám obviněný. Je proto zcela namístě odkaz na předmětná (obviněným uváděná) rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se této problematiky, přičemž nelze dát obviněnému za pravdu, pokud tvrdí, že nadále v této rozhodovací praxi nebylo pokračováno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 11 Tdo 935/2024). Vzhledem k tomu, že v těchto věcech jde o obdobnou situaci, Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by se měl od dříve zaujatého právního názoru odchýlit v trestní věci obviněného.

31. To ovšem neznamená, že obdobný případ by nemohl nastat i mimo prostředí věznice. Nelze se totiž ztotožnit s názorem obviněného, že pro posouzení jednání spočívajícího v objednávce drogy pro vlastní potřebu jako návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku je rozhodné místo spáchání ve věznici. Podstatné není prostředí, v němž k jednání došlo, nýbrž naplnění objektivní stránky účastenství ve formě návodu (tedy že návodce úmyslně vzbudí v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin) a skutečnosti, které ji charakterizují, tj. návod směřuje vždy k individuálně určené osobě nebo osobám (konkrétnímu hlavnímu pachateli) a k individuálně určenému trestnému činu či trestným činům (tj. konkrétnímu trestnému činu, jenž musí být v představě návodce dostatečně individualizován). Právě proto se posuzovaný případ liší od obviněným uváděné situace nákupu drogy od dealera na ulici či v parku; dealer, kterého uživatel již zná či jej osloví na ulici v rámci bezprostřední (spontánní) interakce nabídka – poptávka, již má předchozí úmysl poskytnout drogu blíže neurčenému okruhu zájemců, je tedy připraven drogu nabídnout jako součást své běžné činnosti, a v takových případech tudíž jde o pasivní odběr oproti aktivnímu návodu v dané věci. Pokud jde o obviněným zmíněnou objednávku drogy z večírku, takové jednání nesměřuje k individuálně určenému trestnému činu, neboť čin není konkretizován alespoň v hrubých obrysech, a zřejmě ani k individuálně určené osobě; pokud by tomu tak bylo (jednalo by se o určitého známého dealera), pak taková osoba ovšem již má předchozí úmysl poskytnout drogu blíže neurčenému okruhu zájemců.

32. Věznice jakožto místo spáchání skutku je významné z toho důvodu, že v tomto prostředí nemůže dojít k bezprostřední interakci nabídka – poptávka (jako na ulici, v parku…) [pokud by tomu tak bylo, pak i ve věznici by objednávka, resp. získání drogy od „tamějšího dealera“ nebyla aktivním návodem, nýbrž pasivním odběrem], nýbrž zájemce musí aktivně vyvinout určité (mnohdy značné) úsilí k získání drogy a směřovat je ke konkrétní osobě, která na rozdíl od pravidelného dodavatele či dealera (na ulici, v parku…) nezamýšlí drogu zájemci opatřit, a tento úmysl, resp. rozhodnutí v ní vzbudí až zájemce svou žádostí, přičemž současně o jejím následném jednání má zájemce hrubou, ne-li dokonce jasnou představu, pokud konkretizuje způsob opatření drogy či způsob jejího dodání do věznice, tj. navádí hlavního pachatele případně i zcela detailně. V dané věci obviněný věděl, kdo konkrétně se bude na opatření drog účastnit (obviněná Ž. M. a nějaký dealer) a jak bude vypadat logistický řetězec směřující k dodání drog do věznice. Žádal přitom o opatření drog obviněnou Ž. M., jež v době takové žádosti neměla předchozí úmysl tímto způsobem jednat, tedy až svým aktivním jednáním vzbudil u této úmysl (rozhodnutí), který před tím neměla, spáchat trestný čin, tj. opatřit a následně způsobem, který vymyslel (smluveným způsobem), zaslat (jako poštovní zásilku) drogy do předmětné věznice.

33. Jestliže obviněný opětovně zpochybňuje naplnění znaku (ať už jakýmkoliv způsobem) „neoprávněně jinému opatří“ s tím, že se nemůže týkat samotného obviněného, Nejvyšší soud odkazuje na zcela přiléhavou argumentaci odvolacího soudu v bodu 10 jeho usnesení, jenž správně vysvětlil, že uvedený znak zákonné podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku naplnila svým jednáním obviněná Ž. M. jako hlavní pachatelka, přičemž obviněný byl návodcem k danému trestnému činu, když v ní vzbudil rozhodnutí tento spáchat.

34. Pokud pak obviněný vyslovuje s poukazem na objekt trestného činu podle § 283 tr. zákoníku názor (a míří na obecné pravidlo, podle kterého nelze trestně stíhat osobu, jejíž ochrana je cílem příslušného ustanovení), že objednatel drogy by neměl být trestán ze shodných důvodů jako není trestána objednatelka nelegálního potratu nebo mladistvý konzument alkoholu, Nejvyšší soud ve shodě s výstižným vyjádřením státního zástupce poukazuje na to, že daný trestný čin není případem, kde by bylo účastenství osoby v postavení chráněného subjektu vyloučeno, jak je tomu v případech obviněným uvedených, kde v prvně zmíněném případu není těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo o to jiného požádá nebo mu to dovolí, trestně odpovědná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi, a v druhém případě je dítě v postavení zvlášť chráněné osoby, a tedy adresátem právní ochrany.

35. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje právní posouzení jeho jednání jako účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a konstatuje, že zjištěné jednání obviněného popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na shora uvedenou možnou zákonnou úpravu dopadající na daný skutek a výše rozvedené obecné zásady týkající se předmětné problematiky naplňuje všechny znaky skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu, a závěry soudů obou nižších stupňů ohledně právní kvalifikace předmětného skutku jsou správné.

36. Co se týče obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, je s ohledem na výše uvedené skutečnosti zřejmé, že není naplněn, když jiný důvod dovolání [uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu] v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyl dán.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

37. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 6. 11. 2025

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu