11 Tdo 1061/2019-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 o dovolání
obviněného D. D., nar. XY v XY, administrativně bytem XY, XY (Úřad městského
obvodu XY), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice XY, proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 7 To 6/2019, jako soudu
odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10
T 20/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 10 T
20/2018, byl obviněný D. D. uznán vinným jednak přečinem maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku,
jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou
účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr.
zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1
tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání
tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen
do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále
obviněnému uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 3 výroku
rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň-město se obvinění D.
D. a E. D. dopustili trestné činnosti spočívající v tom, že:
ve Věznici XY, XY, nejméně od 28. 3. 2017 do 31. 3.2 017, D. D. s vědomím, že
porušuje ustanovení § 18 a § 28 odst. 1, odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. o
výkonu trestu odnětí svobody, dle kterých je odsouzeným v rámci výkonu trestu
odnětí svobody zakázáno přechovávat mobilní telekomunikační techniku a
přechovávat a konzumovat omamné a psychotropní látky a léčiva, si z věznice, po
předchozí telefonické domluvě s E. D. nechal jejím prostřednictvím zajistit
dopravu omamných a psychotropních látek, kdy dne 28. 3. 2017 D. D. své matce E.
D. sděluje, že jí navštíví kluk, který jí něco předá, a to mu má E. D. následně
přinést na návštěvu, dále že jí přijde pošta, obsah má schovat a rovněž mu ho
přinést v sobotu na návštěvu, v dalším hovoru ze dne 31. 3. 2017 E. D.
potvrzuje D. D., že do schránky přišlo něco fialového, D. D. ji informuje, že
se jedná o „PÉ“ (psychotropní látka metamfetamin – pervitin), E. D. sděluje D.
D., že na poště je 20 ks nebo 30 ks tablet léčiva Tramal, na což následně D. D.
E. D. úkoluje tak, aby 30 ks tablet léčiva Tramal zabalila zvlášť, a to fialové
(pervitin) má zabalit k 60 ks tablet léčiva Tramal, co má, dále upřesňuje, že
to fialové je „perník“, přičemž tablety a metamfetamin měly být následně
předány D. D. při návštěvě E. D. dne 1. 4. 2017, což se neprokázalo, dne 3. 6.
2017 pak po předchozí telefonické domluvě ze strany D. D. z Věznice XY se
dostavila na plánovanou návštěvu E. D., přičemž v jejím průběhu, kdy návštěva
probíhala v době od cca 8:29:35 hodin do cca 09:31:45 hodin, nezjištěným
způsobem předala D. D. 3 ks balíčků, bezprostředně po ukončení návštěvy se D.
D. podrobil prohlídce na přítomnost cizích předmětů, jejímž výsledkem byl nález
plastového balíčku olepeného černou lepicí páskou obsahující béžovou
krystalickou látku o hmotnosti 0,97 g, obsahující metamfetamin (pervitin) o
čistotě 39,2 %, tedy 0,25 g čisté metamfetaminové báze, plastový sáček se
žlutou krystalickou látkou o hmotnosti 0,39 g, obsahující metamfetamin
(pervitin) o čistotě 45,6 %, tedy 0,18 g čisté metamfetaminové báze, 1 ks
plastového sáčku se žlutou krystalickou látkou o hmotnosti 1,11 g, obsahující
metamfetamin (pervitin) o čistotě 61,0 %, tedy 0,68 g čisté metamfetaminové
báze, plastový sáček s narůžovělou krystalickou látkou o hmotnosti 0,87 g,
obsahující metamfetamin (pervitin) o čistotě 54,8 %, tedy 0,48 g čisté
metamfetaminové báze, dále světle oranžové kulaté bikonvexní tablety s logem
„T2“ a „?“ o celkové hmotnosti 19,17 g, obsahující účinnou látku Tramadol,
světle oranžové oválné tablety s logem „M“ a „TM3“ o celkové hmotnosti 11,92,
obsahující účinnou látku Tramadol, malé bílé kulaté tablety s dělícím křížem a
logem „ROCHE2“ o celkové hmotnosti 10,21 g, obsahující účinnou látku
Clonazepam, kdy metamfetamin (pervitin) je psychotropní látka zařazena do
seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o
seznamech návykových látek, Clonazepam je psychotropní látkou zařazenou do
Seznamu č. 7 psychotropních látek přílohy č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
o seznamech návykových látek,
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné E. D.
4. O odvolání obviněného D. D. proti výše citovanému rozsudku rozhodl Krajský
soud v Plzni usnesením ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 7 To 6/2019, tak, že je
podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. D.
prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku.
6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný po
rekapitulaci dosavadního řízení namítá, že podle jeho názoru svým jednáním
nemohl spáchat tři přečiny, kladené mu za vinu, ale pouze přečin maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve
stadiu pokusu. Pokud se týká tohoto přečinu, ke skutkovým zjištěním soudů
uvádí, že si je vědom toho, že bez dovolení „načerno“ telefonoval s matkou z
mobilu, který získal ve věznici. Volal jí dost často, stýskalo se mu, bavil se
s ní i o jiných věcech než o drogách a lécích. Chtěl, aby mu léky přinesla na
návštěvu, matka sice drogu a léky od tzv. dealerů převzala, nevěděla však, o co
jde, sama nic nezařizovala. Na návštěvu však nic nepřinesla, bála se. O čem
jednala s dealery drog, když za ní přišli, neví, podrobnosti neříkala, byla na
něj nazlobená. Při návštěvách se sedí v místnosti pod dohledem příslušníků
Vězeňské služby České republiky, kteří jsou někdy více, někdy méně všímaví,
většinou jim pro kontrolu postačí kamery v návštěvní místnosti. Pokud po
ukončení návštěvy kritického dne ve věznici, na podlaze WC v místě kam
nedosáhnou kamery, našel balíček, který si schoval v tělní dutině a ze
zvědavosti chtěl na cele jeho obsah prozkoumat, nelze toto jeho jednání
posoudit jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst.
2 tr. zákoníku. Má za to že nespáchal ani přečin podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť s
ohledem na svůj pobyt ve výkonu trestu neměl možnost dealery drog kontaktovat a
drogy si opatřit. Ohledně omamných látek (pervitinu) a jejich získání od
dealerů matkou nic neví, jen jí řekl, že jí nějaký kluk bude něco předávat,
nevěděl však, co matce přinese, sám nemohl z věznice nic zařídit a koordinovat.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil obě napadená rozhodnutí obou
stupňů a vrátil věc těmto soudům k novému projednání rozhodnutí“.
7. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel ve
svém dovolání uplatnil argumentaci shodnou s jeho dosavadní obhajobou i s jeho
odvoláním. Obviněný je především usvědčen doznáním spoluobviněné E. D., které
bylo vyhodnoceno jako zcela věrohodné, korespondující nejen s obsahem hovorů
mezi ní a obviněným, který hovor vedl z ilegálně drženého mobilního telefonu ve
věznici, ale též se zajištěnými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu.
Státní zástupkyně poukázala též na protokol o vydání věci – balíčku nalezeného
v konečníku obviněného, kdy obsah balíčku byl zjištěn odborným vyjádřením,
jakož i na výpovědi svědků – pracovníků Vězeňské služby a další listinné
důkazy. Námitkami obviněného se podrobně zabýval již soud druhého stupně, který
shledal, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou podepřeny výsledky
provedeného dokazování, jsou logické, plně vycházejí z obsahu provedeného
dokazování a vymezený skutek je správně podřazen pod příslušná ustanovení
hmotného práva trestního. Nejvyšší soud tak nemá povinnost ani důvod znovu
přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném
opravném prostředku.
8. Podle státní zástupkyně obviněný ve skutečnosti uplatňuje námitky skutkové
povahy, neboť oběma soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení,
především způsob hodnocení provedených důkazů, které mělo vyznít v jeho
prospěch. Svými námitkami se nicméně domáhá odlišného způsobu hodnocení
zásadních důkazů, neboť vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto
odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž své námitky
směřuje. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci,
nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a žádný ze zákonných důvodů
dovolání nenaplňují. Výhrady uplatněné dovolatelem státní zástupkyně shledala
nedůvodnými, neboť napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by
bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo
podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. D. je přípustné
[§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání
opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence
je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není
obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého
stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už
jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy,
aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám
provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst.
7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí
stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo
chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje
restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního
soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán
uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a
není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně
fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného
obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
12. Ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. je v obecné rovině nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv.
skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb.
rozh. tr., str. 298.
13. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že
dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je
z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze
podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná
skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec
vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné
rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených
důkazů a celkově vytýká způsob, jakým soudy provedené důkazy hodnotily /zejména
tvrzením, že se nedopustil přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ani nespáchal
přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2 tr.
zákoníku, že neví, o čem matka s dealery drog jednala, že sama nic
nezařizovala, že s ohledem na jeho pobyt ve výkonu trestu neměl možnost dealery
drog sám kontaktovat a drogy si opatřit, že mu matka drogu ani léky do věznice
nepřinesla, že toliko ze zvědavosti chtěl prozkoumat obsah balíčku, který našel
na toaletě po návštěvě své matky, atd./. Tím vším se však obviněný primárně
domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě
této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Zmíněné námitky tedy
obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně
zakotveny.
14. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje
obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
15. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a
druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje
extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V
takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod
ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by
bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na
spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou
obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při
žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem
toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3.
2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v
tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když
mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé
je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru
mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň-město, z nichž v napadeném
rozsudku vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné, a provedenými
důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by
odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve
smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. též nálezy
Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je
zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na
základě provedených důkazů. Nakonec ani obviněný žádný extrémní nesoulad
nenamítá.
16. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného, v rámci své dovolací
argumentace pouze v obecné rovině namítá, že jeho jednání mělo být posouzeno
jen jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst.
1 písm. g) tr. ř., kterého se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje
výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí
závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.
17. K podstatě účelu trestu odnětí svobody je vhodné dodat, že na něj lze
usuzovat z § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
„zák. č. 169/1999 Sb.“), podle něhož odsouzený je ve výkonu trestu povinen
dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců
Vězeňské služby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně
práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k
výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se
svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s
osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního
řádu věznice. Zásadní význam má v projednávané věci § 28 odst. 3 písm. b) zák.
č. 169/1999 Sb., podle něhož je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a
konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat
předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo
k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek
anebo poškodit zdraví.
18. V posuzovaném případě obviněný nelegálně držený telefon (což sám ani
nepopírá), použil k několika hovorům se svou matkou týkajícím se doručení
omamných a psychotropních látek do Věznice XY pro svou osobu za účelem jejich
konzumace, a k předání těchto látek obviněnému také skutečně došlo. Tím úmyslně
porušoval pravidla výkonu trestu odnětí svobody a naplnil tak zákonem
požadované znaky „závažného jednání“, jímž se snažil „zmařit účel trestu“.
Dopustil se tak jednání dosahujícího takové míry společenské škodlivosti, že v
daném případě byly jednoznačně splněny předpoklady trestněprávní odpovědnosti,
neboť soudy zcela správně vyhodnotily skutková zjištění ve vztahu ke znakům
skutkové podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, který
shledaly naplněnými v intenzitě, u níž již nepostačuje uplatnění odpovědnosti
podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani z nich
nevyplývají žádné okolnosti, jež by odůvodnily výjimečný postup podle § 12
odst. 2 tr. zákoníku.
19. Pro úplnost lze dodat, že problematikou ve vztahu k „závažnosti jednání“ v
rámci skutkové podstaty výše uvedeného přečinu se opakovaně zabýval Nejvyšší
soud v rámci své judikaturní činnosti kupř. v usnesení ze dne 21. 11. 2007, sp.
zn. 6 Tdo 1266/2007 (uveřejněné pod č. 40/2008 Sb. rozh. tr.), v rozsudku ze
dne 18. 2. 2010, sp. zn. 4 Tz 109/2009, jakož i v usneseních ze dne 12. 12.
2007, sp. zn. 5 Tdo 1300/2007, ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 4 Tz 20/2010, ze dne
11. 7. 2012, sp. zn. 5 Tdo 701/2012, ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 3 Tdo
1075/2012, ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 587/2014, ze dne 13. 8. 2014, sp.
zn. 4 Tdo 972/2014, ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1633/2014, ze dne 31. 5.
2017, sp. zn. 8 Tdo 547/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 615/2018, ze
dne 26. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 834/2019, a mnoha dalších.
20. Pokud jde o námitky, jimiž oproti tomu dovolatel zpochybňoval naplnění
znaků skutkových podstat přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu
přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, tak
jimi obviněný výlučně brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli
vůči právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. V rozsahu těchto námitek lze
poukázat na velmi podrobné dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu
prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu
umožnily učinit závěr o vině obviněného přisouzenými přečiny, jichž se dopustil
v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových
zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s
nimiž se ztotožnil i odvolací soud, je tak zjevné, že obviněný, který vykonával
nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici XY, své jednání směřoval k
obstarání a přechovávání návykové látky s cílem tyto látky zkonzumovat, když
opakovaně telefonicky prostřednictvím nelegálně drženého mobilního telefonu
naléhal na svoji matku – spoluobviněnou E. D., aby mu pronesla do střežených
prostor věznice zakázané látky s tím, že tyto jí buď přinesou domů jiné osoby
nebo je obdrží poštou, přičemž tato podle jeho instrukcí tyto látky (lék Tramal
a pervitin) v balíčcích pronesla v rámci návštěvy obviněného do střežených
prostor Věznice, a následně tyto obviněný pro vlastní potřebu v množství větším
než malém přechovával. Tvrdí-li obviněný, že se nemohl dopustit přečinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku, protože s ohledem na jeho pobyt ve výkonu trestu neměl
možnost dealery drog kontaktovat a drogy si opatřit, již tím, že přiměl svoji
matku E. D. k tomu, aby mu do věznice drogy doručila, dopustil se uvedeného
přečinu, když nepochybně svým aktivním opakovaným jednáním v ní vzbudil
rozhodnutí opatřit mu neoprávněně takové látky, a tyto mu následně do věznice
doručit. Skutečnost, že obviněný skutek inicioval, s matkou se předem domlouval
na jeho provedení, nakonec vyplývá nejen z doznání spoluobviněné E. D. o tom,
že ji opakovaně žádal, aby mu předmětné léky do výkonu trestu pronesla a
domlouval s ní předem, jak to má učinit, ale je to též v souladu se zvukovými
nahrávkami jejich vzájemné telefonní komunikace. Za daných okolností oba nižší
soudy přesvědčivě usoudily, že o vině dovolatele namítaným přečinem není
žádných pochyb. Provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení obviněného, že mu
matka žádné drogy nepřinesla a že toliko ze zvědavosti chtěl prozkoumat obsah
po její návštěvě náhodně na toaletě nalezeného balíčku, čímž rovněž zpochybňuje
spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 2
tr. zákoníku.
Jeho naplnění totiž vyplývá z prokázaného držení drogy obviněným
v množství u něj zajištěném při osobní prohlídce a vyplývajícím též ze závěrů
odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, podle něhož se v
případě metamfetaminu jednalo nepochybně o množství převyšující běžnou dávku
konzumenta a účinné látky bylo více než 1 gram. Neoprávněně tak pro vlastní
potřebu přechovával psychotropní látku – metamfetamin a Clonazepam v množství
větším než malém. Výhrady dovolatele vůči těmto mu přisouzeným přečinům jsou
výlučně skutkové povahy.
21. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní
situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost
tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě
rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném
jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že obviněný je
z přisouzené trestné činnosti spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. V tomto
ohledu zásadní roli sehrálo doznání matky obviněného E. D. z přípravného řízení
a s tímto korespondující obsah protokolů o uskutečněném telekomunikačním
provozu – monitorované odposlechy komunikace mezi obviněným a jeho matkou. Z
této lze mít za prokázané, že ze strany obviněného došlo k požadavku na
doručení psychotropních látek a léčiv do Věznice XY jeho matkou a k poskytnutí
instrukcí k pronesení a předání těchto látek. Následně v rámci realizované
návštěvy ve věznici dne 3. 6. 2017 spoluobviněná E. D. tyto látky do věznice
dopravila a obviněnému předala. Mimo pervitinu prokazatelně doručila a předala
obviněnému i léčiva, jednak obsahující psychotropní látku Clonazepam, jednak
léčiva s účinnou látkou Tramadol hydrochlorid, která jsou odsouzenými ve výkonu
trestu běžně zneužívána. Výše uvedené záznamy a odposlechy telekomunikačního
provozu korespondují rovněž s protokolem o vydání věci – balíčků nalezených a
zajištěných při osobní prohlídce obviněného ve Věznici XY dne 3. 6. 2017 (č. l. 100 – 101 spisu), kdy v tělních dutinách obviněného byly zajištěny dva plastové
obaly z obsahem neznámé látky. Odborným vyjádřením odboru kriminalistické
techniky a expertiz, odvětví chemie (č. l. 104 – 106 spisu) bylo zjištěno, že v
případě jednoho plastového balíčku byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a lék
Tramadol, v případě druhého balíčku opět lék Tramadol a dva plastové sáčky, ve
kterých byl nalezen metamfetamin a stanoveny hodnoty v nich obsažených účinných
látek. K tomu lze odkázat na služební záznam z Věznice XY, z něhož je patrný
popis osobní prohlídky obviněného (č. l. 119 spisu) a lékařskou zprávu o
provedeném vyšetření obviněného včetně nálezů předmětů z konečníku (č. l. 121
spisu). Rovněž lze poukázat na poučení o výkonu trestu odnětí svobody a
nařízení ředitele věznice o zásadách provádění návštěv u odsouzených ve výkonu
trestu odnětí svobody (č. l. 269 – 284, 285 – 293 spisu). Z protokolu o
provedení prohlídky včetně fotodokumentace ve Věznici XY na oddíle 1//5/1, na
cele č. 120, a ze záznamu o použití služebního psa, bylo prohlídkou cely, na
níž byl obviněný zařazen, zjištěno, že tímto byl označen pach omamných a
psychotropních látek na jedné plechové skříni v cele a na spodní posteli
palandy vlevo u stěny cely (č. l. 178 – 185 a 187 – 188 spisu). Pokud byly
zajištěny mobilní telefony obou obviněných a provedeno jejich zkoumání
příslušným znalcem z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, tyto
potvrzují komunikaci obviněného z prostor Věznice XY mimo ni.
Zmínit lze též
kamerový záznam z příslušných návštěv, z něhož je patrné, že s ohledem na počet
návštěv a kontakt obviněných s návštěvami, kdy si tito sedají u jednoho stolku,
podávají si ruce, případně se obejmou, je předání balíčku poměrně snadné. Z
jednoho telefonního hovoru mezi obviněným a jeho matkou vyplývá, že tuto
instruuje tak, že na návštěvu nemá chodit hned v 8,00 hod., aby seděl při
návštěvě vpředu, tedy poblíž dozoru, ale později, kdy již budou sedět u
vzdálenějšího stolku (str. 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na tyto
listinné důkazy navazují výpovědi svědků – příslušníků Vězeňské služby J. P. a
J. M., které korespondují s výsledky provedeného dokazování a jejich vzájemnými
souvislostmi. Naproti tomu soud prvního stupně logicky zdůvodnil, z jakých
důvodů neuvěřil výpovědi svědka M. B., že viděl obviněného při návštěvě něco
sbírat ze země, kterou vyhodnotil jako účelovou, motivovanou snahou obviněnému
pomoci, že neměl v úmyslu zakázané látky do věznice pašovat (č. l. 359 – 361
spisu).
22. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání
nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To,
že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se
neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle
názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s
hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze
jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost
hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele byly podrobně rozebrány v rámci
odvolacího řízení, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval.
Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení,
aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů,
opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni
bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí.
Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 – 6), a rovněž poukazuje na odůvodnění
usnesení odvolacího soudu (str. 3). Je patrné, že nižší soudy věnovaly
odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a
srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný
spáchal předmětnou trestnou činnost. Napadené rozhodnutí netrpí vadami, s nimiž
obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Rovněž lze
konstatovat, že postupem obou soudů nedošlo k porušení práva na obhajobu a na
spravedlivý proces.
23. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného
D. D. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z
jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo
rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu