USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2024 o dovolání obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 50 To 180/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 7/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 2 T 7/2024, byl obviněný J. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: J. B. v době výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, v rozporu s ustanovením § 28 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, dle něhož odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň a má zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, s čímž byl prokazatelně seznámen při přijetí do výkonu trestu odnětí svobody dne 17. 2. 2021, za použití vězeňského telefonního automatu se domluvil s dalšími osobami prostřednictvím telefonátů s J. B. na zajištění a následném doručení psychotropních látek a léčiv na bázi opioidů do objektu Věznice XY k jeho rukám, konkrétně na přehození dvou balíčků prostřednictvím neustanovené osoby, která je převzala od J. B., jež je získala od další osoby, a dne 25. 7. 2022 v 10:07 hodin přehodila přes oplocení Věznice XY do travnatého prostoru vycházkového dvora 1/5, přičemž zkoumáním obou balíčků bylo zjištěno, že obsahovaly 11 ks červenobílých tobolek „Pfizer PGN 300“ o hmotnosti 5.34 gramu, pravděpodobně lék Lyrica, 14 ks bílorůžových tobolek „MYLAN PB 150“ o hmotnosti 3.63 gramu, pravděpodobně lék Pregabalin Mylan, 4 ks světle béžových tobolek „150“ o hmotnosti 1.04 gramu, pravděpodobně lék Pregabalin, ve všech zjištěna přítomnost pregabalinu, 48 ks bílých kulatých bikonvexních tablet o hmotnosti 21.81 gramu, pravděpodobně lék Tralgit, ve kterých byla zjištěna přítomnost tramadolu, plastový sáček se světle oranžovou krystalickou látkou o hmotnosti 0.89 gramu, ve které byl zjištěn metamizol, 3 ks plastových sáčků s bílou krystalickou látkou o celkové hmotnosti 0.65 gramu, vykazující přítomnosti psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu) 55,1 čistoty, tedy 0,36 gramů čisté metamfetaminové báze, a efedrinu, přičemž J. B. minimálně věděla, že v balíčcích jsou léky obsahující pregabalin a tramadol.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné J. B.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B., rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 50 To 180/2024 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
6. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá zjevný rozpor mezi soudem učiněnými skutkovými zjištěními podle nichž se „za použití vězeňského telefonního automatu domluvil s dalšími osobami prostřednictvím telefonátů s J. B. na zajištění a následném doručení psychotropních látek a léčiv na bázi opioidů“, a mezi provedenými důkazy, neboť tyto skutečnosti z těchto nevyplývají.
7. K tomu uvádí, že doznal, že organizoval prostřednictvím obviněné J. B. a dalších osob dodávku léků (Pregabalinu, Lyricy a Tralgitu) do věznice. Pokud jde o metamfetamin, jeho přibalení v rámci dodávky léků do věznice bylo iniciativou osoby, která sáčky přes plot do věznice přehodila. Tato jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Ani ze záznamů telefonních hovorů nelze dovodit, že by kohokoli naváděl, aby k lékům přibalil pervitin. Ani záznam rozhovoru se S. žádný takový důkaz neposkytuje. Zjištění soudu ohledně dohody o přibalení pervitinu je nepodložené a v rozporu s provedenými důkazy. Nelze opomenout, že k opatření metamfetaminu mělo dojít prostřednictvím neustanovené osoby, kterou soud nebyl schopen jakkoli konkretizovat.
8. Naopak bylo důkazy provedenými v hlavním líčení a jeho doznáním prokázáno, že se domluvil s obviněnou J. B. a zřejmě i dalšími osobami, že mu budou doručeny formou přehozu přes oplocení věznice léky pro jeho vlastní potřebu, neboť se cítil psychicky velmi špatně a odpovídající medikace mu nebyla v rámci zdravotní péče ve věznici předepsána. Léky se však k němu nedostaly, protože uvedené jednání bylo pracovníky Vězeňské služby odhaleno. Další osoby do věci zapojené ztotožněny nebyly.
9. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítá, že návod směřoval toliko k opatření léků, přičemž požadavek na jejich opatření nebo součinnost při jejich opatření směřoval ke spoluobviněné J. B. Uvedené léky jsou určeny k léčbě úzkostných stavů, ve výkonu trestu hojně užívané i předepisované, přičemž nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že šlo zásadně
o dosažení léčebných účinků. Nesprávné právní posouzení skutku podle jeho názoru spočívá také v nenaplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž zejména znaku „závažného jednání směřující ke zmaření výkonu nebo účelu trestu“.
10. Rovněž poukazuje, že jeho úmysl nepokrývá zákonem předpokládaný motiv činu, tedy zmaření nebo ztížení výkonu trestu nebo jeho účelu. Nebylo prokázáno, že by se on a obviněná B. vědomě podíleli na nekontrolovatelném šíření léků, ale je zřejmé, že tyto byly určeny toliko pro jeho osobu. Obhajobu, že v jeho věci šlo zásadně o dosažení léčebných účinků, nelze vyvrátit. Společenská škodlivost činu je v jeho případě nízká a odpovídá kázeňskému přestupku. Jde proto o nesprávné hmotněprávní posouzení. Vytýká, že odvolací soud se s touto jeho argumentací vypořádal nepřijatelným způsobem, když její vyvrácení založil na skutečnosti, že k maření účelu trestu došlo, neboť bylo opatřeno nikoli marginální množství pervitinu.
11. Rovněž má za to, že se odvolací soud vůbec nevypořádal s námitkami týkajícími se jeho údajného návodu k trestnému činu. K tomu uvádí, že podstatou návodu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je jednání směřující k individuálně určené osobě a k individuálně určenému trestnému činu. V jeho věci ve výroku rozsudku však označení individuálně určité osoby chybí, protože ta ani nebyla zjištěna. Podmínkou účastenství je také příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem hlavního pachatele. Trestný čin musí být konkretizován alespoň v hrubých rysech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 5 Tdo 973/2021). V předmětné věci ve výroku rozsudku však označení individuálně určité osoby chybí, neboť sám soud uznává, že nebyla zjištěna. Má tedy za to, že s ohledem na zásadu akcesority účastenství nemůže být jeho jednáním naplněna skutková podstata předmětného zločinu.
12. Má za to, že jestliže jeho účast na opatření pervitinu nebyla prokázána, nemohl naplnit zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 50 To 180/2024, ve výroku o zamítnutí odvolání a zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož zákonné vymezení připomněl, obviněný uplatnil toliko v první variantě.
15. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou podle státního zástupce takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiné hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Tento dovolací důvod tak není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
16. Podle státního zástupce v posuzované věci není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán, neboť nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními u skutku, z něhož byl obviněný uznán vinným. Jedná se toliko o nesouhlas a o polemiku obviněného spočívající v odlišném hodnocení provedených důkazů a skutkového stavu zjištěného soudy. Zásadním skutkovým zjištěním v dané věci je to, že obviněný domluvil s dalšími osobami prostřednictvím telefonátů s J. B. o zajištění a následném doručení psychotropních látek a léčiv na bázi opioidů do věznice.
17. Toto skutkové zjištění plyne ze záznamů telefonních hovorů. Obviněný zajištění a následné doručení léčiv na bázi opioidů do věznice sám doznává. Zajištění a následné doručení psychotropních látek do věznice logicky plyne ze záznamů telefonních hovorů, ve kterých obviněný používá při komunikaci slovo „pohled“ a v řeči osob pohybujících se v drogovém prostředí je slovem „pohled“ označován 1 gram pervitinu. Ze záznamů z telefonních hovorů tak lze logicky vyvodit nejen domluvu o zajištění a následném doručení léčiv na bázi opioidů, ale také pervitinu. Pokud jde o obviněným konstruovaný skutkový závěr o tom, že přibalení pervitinu v rámci dodávky léků do věznice bylo iniciativou osoby, která sáčky přes plot do věznice přehodila, tento skutkový závěr je ve zjevném rozporu s obsahem provedených záznamů telefonních hovorů.
18. Podle státního zástupce není v posuzované věci dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož zákonné vymezení rovněž konstatoval, neboť jeho existenci obviněný odvozuje od své vlastní konstrukce skutkových zjištění, která je odlišná od skutkových zjištění soudů.
19. K relevantním dovolacím námitkám týkajícím se nenaplnění všech znaků trestných činů, z nichž byl obviněný uznán vinným, státní zástupce uvedl, že právní kvalifikace skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jsou správné a odpovídají skutkovým zjištěním soudů.
20. Rovněž námitky obviněného o nedostatečné intenzitě zmaření výkonu trestu nebo jeho účelu jako znaku skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku dostatečně vypořádal odvolací soud v napadeném usnesení.
21. Nesouhlas projevil státní zástupce rovněž s námitkou obviněného o nenaplnění znaků účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Poukázal, že osoby, k nimž se účastenství obviněného u jednání spočívající v zajištění a přehození pervitinu vztahuje, jsou J. K. jako osoba zajišťující pervitin a V. P. jako osoba přehazující pervitin, což jsou individuálně určené osoby identifikovatelné z odůvodnění rozhodnutí soudů. Nelze tedy přisvědčit obviněnému, že ve smyslu jím citované judikatury týkající se akcesority účastenství jde o nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Totožnou námitku obviněného o nenaplnění předmětného zločinu v účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku odvolací soud v napadeném usnesení rovněž dostatečně vypořádal.
22. K relevantní dovolací námitce týkající se nenaplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že zákonem předpokládaný motiv činu, tedy zmaření nebo ztížení výkonu trestu nebo jeho účelu, je u obviněného dán, neboť při nástupu výkonu trestu byl poučen o pravidlech výkonu trestu a o svých povinnostech. O zákazu látek, jejichž přehození do věznice koordinoval, obviněný věděl a zákaz chtěl porušit. Jednal tedy v úmyslu přímém.
23. Z hlediska závažnosti jednání obviněného nevykazuje nízkou škodlivost, aby bylo ve vztahu k dosažení účelu trestu možné dospět k závěru, že o trestné činy nejde. Totožnou námitku o tom, že jednání obviněného vykazuje pouze znaky kázeňského přestupku, uplatnil obviněný v odvolání, kterou odvolací soudu taktéž dostatečně vypořádal.
24. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
27. Obviněný uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
28. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
31. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
32. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
33. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku okresního soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla již o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
34. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný jej uplatnil v jeho první alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obviněného s tím, že popsaný skutkový děj byl jednoznačně a hodnověrně prokázán, když nebylo důkazně podloženo, že si objednal do věznice i drogu (pervitin), v důsledku čehož shledal, že stávající skutkové i právní závěry jsou s nimi ve zjevném rozporu. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Na základě toho dovozuje, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.
35. Podstata dovolací argumentace obviněného nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšel soud prvního stupně, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
36. K namítanému extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, podle kterých si měl objednat do věznice i pervitin, nutno zdůraznit, že aby mohl nastat obviněným namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky extrémního nesouladu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Okresní soud Plzeň – město realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů.
Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Plzni, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň-město, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, natož obviněným namítaný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I.
ÚS 125/04, a sp. zn. I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
37. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k jednání obviněného je možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Jejich dostatečné ukotvení je třeba shledávat jak v částečném doznání obviněného stran zajištění a následného doručení léčiv na bázi opioidů do věznice, tak zejména ve zvukových nahrávkách telefonní komunikace mezi obviněným J. B. a obviněnou J. B., která přepojovala hovory na osobu jménem S. (J. K.), která měla zásilku zajistit, a osobu jménem V. (V. P.), která měla zásilku přehodit, do prostor věznice tedy přímých důkazech, jimž byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. Ze záznamů telefonních hovorů podle soudů logicky vyplývá i zajištění a následné doručení psychotropních látek do věznice, kdy obviněný v těchto používá při komunikaci slovo „pohled“, což v řeči osob pohybujících se v drogovém prostředí představuje označení 1 gramu pervitinu. Z těchto záznamů tak lze logicky vyvodit nejen domluvu o zajištění a následném doručení léčiv na bázi opioidů, ale také pervitinu, přičemž není sporu o tom, že i osoba S. byla jednoznačně obeznámena s tím, co po něm obviněný i přes určitou konspirativnost vedeného rozhovoru požaduje. Na to navazují telefonické hovory obviněného B. s obviněnou B., v nichž po ní požaduje, aby zavolala S. a poděkovala mu, že mu to tam nechal, načež obviněná upřesňuje, že nechal 3,5 pohledu. Není tedy pochyb o tom, že obviněný požadoval od S. mimo jiné i obstarání metamfetaminu. Jako nevěrohodné a důkazně vyvrácené soudy vyhodnotily obviněným nastíněné tvrzení o tom, že přibalení pervitinu v rámci dodávky léků do věznice bylo iniciativou osoby, která sáčky přes plot do věznice přehodila.
38. Podle Nejvyššího soudu tím soud prvního stupně na základě řádně provedených a hodnocených důkazů vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru, že obviněný J. B. zcela prokazatelně instruoval a navedl jiné osoby prostřednictvím telefonátu se spoluobviněnou J. B., aby mu opatřily léky na bázi opioidů a drogu pervitin, a to včetně konkrétního způsobu, jak tuto látku dopravit do věznice. Rovněž logicky zdůvodnil, proč jako účelovou, vedenou snahou se vyvinit, vyhodnotil výpověď obviněného, že nežádal zaslání omamných látek, ale toliko léků na svůj špatný psychický stav, a pokud byl v balíčku rovněž pervitin, jednalo se toliko o iniciativu osoby, která do objektu věznice balíček vhodila. Soudem užitou právní kvalifikaci skutku tak shledal přiléhavou.
39. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
40. Žádnému dovolacímu důvodu pak neodpovídá námitka, jíž obviněný vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, týkajícího se právního posouzení návodu k trestnému činu, když se s touto v napadeném usnesení vůbec nevypořádal. Nutno uvést, že rozhodnutí krajského soudu je v tomto ohledu sice stručné, avšak nelze říci, že by nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, je mj. uvedeno, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Krajský soud v Plzni na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.
41. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není naplněn námitkami, jimiž zpochybňoval naplnění skutkových podstat jemu přisouzených trestných činů tvrzením, že návod směřoval toliko k opatření léků, že požadavek na jejich opatření nebo součinnost při jejich opatření směřoval ke spoluobviněné J. B., že uvedené léky jsou určeny k léčbě úzkostných stavů a další, neboť i jimi obviněný ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu posouzení věci.
42. Pokud jde o námitku obviněného ohledně nenaplnění znaků účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nutno připomenout, že podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce) nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
43. Pro posouzení shora popsaného jednání obviněného jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy formou návodu jsou stěžejní skutková zjištění, které vyplývají ze skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, na jehož základě lze učinit právní závěr, že obviněný úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat jednání spočívající v tom, že jinému neoprávněně opatří omamnou nebo psychotropní látku. Z těchto zjištění je zjevné, že obviněný, který vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici XY, své jednání směřoval k obstarání léčiv na bázi opioidů a psychotropních látek (pervitinu) s cílem tyto látky zkonzumovat, když za použití vězeňského telefonního automatu se prostřednictvím telefonátů s obviněnou J. B. domluvil s dalšími osobami - na dle jeho dispozic opatření jím požadovaných látek, a na jejich následném doručení do objektu Věznice XY přehozením dvou balíčků přes oplocení do objektu Věznice XY. Podle Nejvyššího soudu takto formulované skutkové závěry nezavdávají žádné pochybnosti o tom, že obviněný J. B. úmyslně vzbudil u těchto osob rozhodnutí spáchat trestný čin, neboť to byly právě telefonáty, jejichž obsahem byla především žádost, která tyto osoby vedla k opatření požadovaných látek a jejich doručení obviněnému způsobem shora uvedeným. Již tím, že obviněný svým aktivním jednáním v těchto osobách vzbudil rozhodnutí tyto látky mu neoprávněně opatřit a dopustit se uvedeného trestného činu. Skutečnost, že obviněný skutek inicioval, s dalšími osobami (J. K. – „S.“ a V. P.) se předem domlouval na jeho provedení, vyplývá nejen z jeho částečného doznání, ale je v souladu i se zvukovými nahrávkami jejich vzájemné telefonní komunikace.
44. Namítá-li obviněný, že „tyto jiné osoby“ ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nejsou konkretizovány, je sice pravdou, že je ve výroku rozsudku soud nespecifikuje, neboť o jejich vině nebylo rozhodováno, nicméně jejich bližší konkretizací se zabývá v odůvodnění svého rozsudku. Z tohoto je patrno, že za osoby, k nimž účastenství obviněného u jednání spočívajícího v opatření a v přehození pervitinu vztahuje, označil J. K. s přezdívkou „S.“ jako osobu zajišťující pervitin a V. P. jako osobu přehazující pervitin do objektu věznice, což jsou osoby individuálně určené a dostatečně identifikovatelné. V tomto směru lze v podrobnostech rovněž odkázat na bod 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kde se předmětnou námitkou obviněného rovněž zabýval, když v tomto ohledu konstatoval, že: „Pokud je ze strany obhajoby namítána absence označení individuálně určité osoby při zohlednění judikatury v odvolání označené, je nutné v dané věci rozlišovat individuálně určenou osobu od osoby blíže neustanovené. Rozdělení úloh dalších osob vyplývá z provedených důkazů, S. měl zajistit léky a drogu, V. měl věci přehodit, to je třeba považovat za dostatečnou identifikaci jak osob, tak i jejich konkrétních úloh na spáchané trestné činnosti. Šlo o konkrétní osoby, které je třeba považovat již za osoby individuálně určené, nikoliv kterékoliv osoby. Postup okresního soudu proto odvolací soud neshledal v rozporu s obhajobou citovanou judikaturou. Naopak pokud by okresní soud ve výroku uvedl jména dalších osob, rozhodoval by tím i o jejich vině, aniž by proti těmto bylo zahájeno trestní řízení či již byli za takovou trestnou činnost pravomocně odsouzeni (takové důkazy ve spisovém materiálu nejsou), kdy aktuálně projednávaná věc se týká výlučně jednání obžalovaných B. a B.“.
45. Námitkám obviněného, jimiž zpochybňuje posouzení jeho jednání rovněž jako účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tak nelze přiznat důvodnost.
46. Relevantní, nicméně neopodstatněné jsou námitky, jimiž obviněný vytýká nesprávné právní posouzení jeho činu jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž popírá naplnění znaku závažného jednání směřujícího ke zmaření nebo ztížení výkonu trestu nebo jeho účelu, když má rovněž za to, že jeho úmysl nepokrývá zákonem předpokládaný motiv činu, tedy zmaření nebo ztížení výkonu trestu nebo jeho účelu.
47. Tohoto přečinu se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.
48. Lze připomenout, že závažnost jednání se odvíjí od dopadu stíhaného jednání na výkon trestu nebo účel trestu. Závažné jednání, kterého se obviněný dopouští, totiž musí být v rozporu s výše uvedeným účelem trestu. Tím se vedle ochrany společnosti rozumí také zabránění odsouzenému v páchání další trestné činnosti, a pokud jde o výkon trestu odnětí svobody, jeho vedení prostřednictvím převýchovných programů a dalších uplatňovaných metod, aby v budoucnu vedl řádný život. Závažnost jednání musí být pro trestněprávní následky pochopitelně závažnější než jen kázeňský přestupek, kterého se obviněný domáhá. Závažnost jednání je třeba vždy posuzovat podle konkrétních okolností případu a podle více hledisek, hodnotí se rozsah, intenzita a okolnosti, za nichž došlo k porušení pravidel výkonu trestu, kdy je třeba i zohlednit, do jaké míry protiprávní jednání obžalovaného ovlivnilo dosažení účelu trestu. Významným hodnotícím momentem je též skutečnost, že obviněný aktuálně vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen za závažnou drogovou trestnou činnost. Absence od návykových látek v rámci výkonu trestu je základem pro jeho nápravu. Dalším rozhodujícím kritériem je druh a množství drog a léků, včetně důsledku na chování odsouzeného a potažmo znesnadnění dosažení účelu trestu.
49. Lze podotknout, že problematikou ve vztahu k „závažnosti jednání“ v rámci skutkové podstaty výše uvedeného přečinu se opakovaně zabýval Nejvyšší soud v rámci své judikaturní činnosti kupř. v usnesení ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1266/2007 (uveřejněné pod č. 40/2008 Sb. rozh. tr.), v rozsudku ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 4 Tz 109/2009, jakož i v usneseních ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1300/2007, ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 4 Tz 20/2010, ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 5 Tdo 701/2012, ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1075/2012, ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 587/2014, ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 972/2014, ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1633/2014, ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 Tdo 547/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 615/2018, ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 834/2019, a mnoha dalších.
50. K podstatě účelu trestu odnětí svobody je vhodné dodat, že na něj lze usuzovat z § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zák. č. 169/1999 Sb.“), podle něhož odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Zásadní význam má v projednávané věci § 28 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, podle něhož je odsouzeným zakázáno mj. vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.
51. Jak vyplývá ze sdělení Věznice XY, obviněný byl při nástupu výkonu trestu odnětí svobody dne 17. 2. 2021 řádně seznámen s řádem výkonu trestu a s právy a povinnostmi podle zák. č. 169/1999 Sb., což stvrdil svým podpisem (č. l. 189-198 spisu). V posuzovaném případě obviněný domluvil s dalšími osobami prostřednictvím telefonátů s J. B. zajištění a následné doručení psychotropních látek (pervitinu) a léčiv na bázi opioidů do objektu Věznice XY pro svou osobu za účelem jejich konzumace (byť k předání těchto látek obviněnému díky zajištění Vězeňskou službou nedošlo). Tím úmyslně porušil pravidla výkonu trestu odnětí svobody. Rovněž nelze přehlédnout, že obviněnému mělo být dodáno 0,65 gramu metamfetaminu (pervitinu) 55,1% čistoty, což při běžné velikosti jedné dávky 0,1 gramu představuje nejméně 6 dávek. Nejednalo se tak o marginální množství dané drogy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 11 Tdo 370/2018). Mimo to mělo být dodáno celkem 77 kusů léků s opiodními účinky, přičemž s ohledem na druh drogy a léků i jejich množství rozhodně nešlo o plánovanou jednorázovou konzumaci návykové látky, která by snad mohla být posouzena jako méně závažné jednání. Ačkoliv tedy jednání obviněného nevykazovalo znaky soustavnosti či opakování, při zohlednění všech těchto skutečností naplnil zákonem požadované znaky „závažného jednání“, jímž se snažil „zmařit účel trestu“ ve smyslu § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku (k tomu srov. bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
52. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného stran absence subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku opírající se o tvrzení, že jeho úmysl nepokrývá zákonem předpokládaný motiv činu, tedy zmaření nebo ztížení výkonu trestu nebo jeho účelu. Jestliže byl, jak výše uvedeno, při nástupu výkonu trestu odnětí svobody řádně seznámen s řádem výkonu trestu a s právy a povinnostmi podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody, a ačkoliv nepochybně věděl, že nesmí přechovávat ani konzumovat látky, jejichž obstarání a doručení do věznice koordinoval, přesto tento zákaz vědomě nerespektoval. Pokud za této situace porušil pravidla výkonu trestu odnětí svobody tím, že učinil kroky k zajištění a následnému doručení psychotropních látek (pervitinu) a léčiv na bázi opioidů do objektu Věznice XY pro svou osobu za účelem jejich konzumace, podstatně tím ztížil výkon rozhodnutí soudu, neboť takovým jednáním zmařil účel trestu, resp. se o to pokusil.
53. Dopustil se tak jednání dosahujícího takové míry společenské škodlivosti, že v daném případě byly jednoznačně splněny předpoklady vyvození trestněprávní odpovědnosti, neboť již nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle zákona č. 169/1999 Sb. a jednání obviněného posoudit toliko jako kázeňský přestupek.
54. Pokud jde o obviněným J. B. výslovně uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, ten je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud – z výše rozvedených důvodů – zjistil, že v napadených rozhodnutích obou nižších soudů nedošlo ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
55. Lze shrnout, že se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3–6) a na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3–4). Nejvyšší soud dále konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno ani právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny, ani zásada in dubio pro reo.
56. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu