11 Tdo 876/2024

11 Tdo 876/2024-989

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2024 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 9 To 11/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 65/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 3 T 65/2023, byl obviněný P. H. uznán vinným ad 1) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a ad 2) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě nemajetkové újmy v penězích poškozené AAAAA (pseudonym) částku 150.000 Kč, a to s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně jdoucího ode dne 18. 10. 2023, a poškozené BBBBB (pseudonym) částku 100.000 Kč, a to s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně jdoucího ode dne 18. 10. 2023. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené AAAAA a BBBBB odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:

1) v přesně nezjištěné době od prosince roku 2019 do ledna roku 2020 ve večerních hodinách v místě svého bydliště v bytě na ulici XY čp. XY, obec XY, okres XY, za účelem uspokojení pohlavního pudu opakovaně svou nezletilou dceru AAAAA, o které se domníval, že spí, neboť předstírala spánek, poté, co si k ní přilehl do postele, osahával na zadku, na břiše a na přirození, do kterého jí strčil prst, v jednom případě jí stáhl tepláky, ve kterých spala a pokusil se jí zasunout penis do zadku a svého jednání zanechal poté, co poškozená sebou cukla, přičemž v důsledku jeho jednání dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychiatrie, poškozená AAAAA utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní projevuje poruchami spánku, úzkostí s panickými atakami, depresivními epizodami, flashbacky, nutkavými kontrolami okolí, vyhýbavým chováním, sociálním stažením, která poškozenou omezovala v běžném způsobu života od ledna roku 2020 nejméně do 9. 9. 2022, kdy byla vyšetřena znalkyní,

2) v přesně nezjištěné době kolem Vánoc roku 2019 v místě svého bydliště v bytě na ulici XY čp. XY, obec XY, okres XY v jednom případě své nezletilé dceři BBBBB během jejího spánku vsunul ruku pod pyžamové kalhoty a kalhotky, hladil ji na přirození a následně jí do něj zasunul prst, což poškozenou vzbudilo, odstrčila jej a utekla do vedlejšího pokoje, v důsledku čehož poškozená BBBBB trpí reakcí na těžký stres a poruchou přizpůsobení, kdy poškozená vykazuje známky stresového prožívání, městnání tenze, poruch usínání, poruch spánku, nočního probouzení pro děsivé sny, psychické lability, depresivní symptomatiky, omezující poškozenou v obvyklém způsobu života od Vánoc roku 2019 nejméně do 9. 9. 2022, kdy byla vyšetřena znalkyní.

3. O odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný P. H. a poškozená AAAAA, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 9 To 11/2024 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předně konstatuje, že sice akceptuje judikaturu ohledně použití fyziodetekčního vyšetření, které lze uplatnit pouze jako tzv. operativně pátrací prostředek, nicméně se domnívá, že orgány činné v trestním řízení i soudní znalkyně pochybily, když se řádně nevypořádaly s jeho výsledkem. Projevy zpochybňující pravdivost (upřímnost) odpovědi se totiž objevily pouze u poškozené AAAAA, a to hned v 10 případech, zatímco v případě dovolatele šlo o pouhé aktivační projevy. Tato skutečnost svědčící v jeho prospěch měla vést policejní orgán i soudní znalkyně, které se nikterak nevyjádřily k projevům zpochybňujícím pravdivost odpovědi, k pečlivému zkoumání věrohodnosti výpovědí poškozené AAAAA. Dovolatel se domnívá, že pokud jsou hlavním důkazem v jeho neprospěch právě výpovědi poškozené AAAAA, tak by neměly být zatíženy tolika pochybnostmi.

6. Projevy zpochybňující pravdivost jejích odpovědi se přitom objevily i u kladné odpovědi na otázku „došlo mezi vámi a tátou k intimnostem, které jste popsala ve své výpovědi na policii“, pročež dle názoru dovolatele toto mělo být při dalším průběhu vyšetřování reflektováno a mělo být věnováno více pozornosti výpovědím dovolatele a svědectvím v jeho prospěch. Soudům se navíc nepodařilo odstranit nejasnosti ohledně časového zařazení jednání vůči poškozené AAAAA, jelikož pokud by kolem Vánoc 2019 došlo k tomu, že se jí sestra bezprostředně svěřila s tím, že na ni sahal, tak by již v lednu 2020 poškozená AAAAA u otce neležela a nemohl by se tedy vůči ní dopustit trestného činu znásilnění. Stejně tak nesouhlasí s tím, jak se soudy vypořádaly s jeho námitkou ohledně nedostatečného prokázání jednotlivých dílčích útoků, neboť dle jeho názoru nemohou takto obecné výpovědi o opakovaném znásilnění dostačovat k jeho odsouzení.

7. Co se týče poškozené BBBBB, obviněný vytýká, že soudy nevyhověly návrhu obhajoby na doplnění dokazování její výpovědí před soudem. Poškozená byla vyslechnuta pouze v přípravném řízení již dne 13. 1. 2022, přičemž nyní je jí již XY let, tudíž je zralejší a dokáže lépe vnímat realitu i vyjádřit své pocity. Argument ochranou její psychiky se obviněnému nejeví případný, neboť by mohla stejně jako poškozená AAAAA být vyslechnuta v oddělené místnosti bez přítomnosti veřejnosti. Krajský soud přitom sám identifikoval v její výpovědi nekonzistentnosti, které měly být napraveny opětovným výslechem. Poškozená BBBBB navíc opakovaně vyjádřila pochybnosti o vhodnosti jeho trestního postihu.

8. Z výše uvedeného plyne, že soudy v rozporu se zásadou in dubio pro reo jednostranně interpretovaly důkazy v neprospěch obviněného a nedůvodně neprovedly jím navrhovaný podstatný důkaz, čímž naplnily důvody pro dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě, tj. že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“ a „ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.“

9. Obviněný namítá, že skutková zjištění vychází převážně z nekonzistentních výpovědí poškozených, které soudy systematicky vykládaly v jejich prospěch, aby obviněný mohl být odsouzen za zločin znásilnění. Vedle zásady presumpce neviny tak byla porušena i zásada materiální pravdy zakotvená v § 2 odst. 5 tr. ř. když nedošlo ke zjištění skutkového stavu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a rovněž při hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů nebyla respektována zásada volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., když nebyly zohledněny a řádně prošetřeny skutečnosti, které hovořily ve prospěch obviněného. V návaznosti na to odkázal na ustálenou judikaturu, kupř. nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 335/05.

10. Má tedy za to, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadami v dokazování, kterážto pochybení se fatálním způsobem promítají do osobní sféry obviněného, intoxikovala jeho do té doby spořádaný společenský, rodinný i pracovní život tím, že byl ostrakizován a společensky deklasován. V současnosti musí snášet výkon trestu odnětí svobody se všemi z toho plynoucími zásahy do jeho práv. Navíc má vyživovací povinnost vůči poškozené BBBBB, jejíž realizace je, stejně jako ekonomická situace jeho rodiny, výkonem trestu značně ztížena.

11. Jelikož s podáním dovolání není ex lege spojen jeho suspenzivní účinek, resp. odložení vykonatelnosti dovoláním napadaného rozhodnutí je možné výlučně na základě návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně adresovaného soudu dovolacímu, dovolatel proto požádal předsedu senátu soudu prvního stupně, aby dovolacímu soudu v souladu s § 265 odst. 3 tr. ř. navrhl odložení výkonu rozhodnutí, který je pro něj spojen se značnými obtížemi, prohloubením a rozšiřováním jeho současné prekérní situace a existují tak opodstatněné pochybnosti o vhodnosti jeho dalšího výkonu.

12. Závěrem obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud zprostil obžaloby, event. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 To 11/2024–923 ze dne 10. 4. 2024 a rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 3 T 65/2023-882 ze dne 13. 12. 2023, a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu jednal a rozhodl. 13. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že obviněný P. H. své dovolání formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Po připomenutí zákonného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel jej uplatnil v jeho první a třetí alternativě námitkami existence zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a nedůvodného neprovedení jím navrhovaného důkazu, tj. existenci tzv. opomenutého důkazu.

14. O zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů jde v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Žádnou takovouto vadu dovolatel nevytýká. Argumentace obviněného spočívá pouze ve zpochybňování věrohodnosti výpovědi poškozených, zejména poškozené AAAAA; tedy nevytýká, že by soudy z výpovědi poškozených vyvozovaly zjištění, která z nich při žádném logicky přípustném způsobu hodnocení důkazů nevyplývají, ale naopak žádá, aby soudy tyto výpovědi považovaly za nehodnověrné a skutková zjištění z nich nevyvozovaly. Dovolatel se tedy domáhá pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Navíc svoji argumentaci v případě AAAAA opírá o odkaz na výsledky fyziodetekčního vyšetření, ačkoli si je patrně sám vědom toho, že nemohou sloužit jako procesně relevantní důkaz při rozhodování v trestní věci (viz stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 1992 sp. zn. 6 To 12/92, publikované pod Rt 8/1993). Takovéto námitky však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou naplnit, neboť zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného. Uvedený dovolací důvod nemohou naplnit ani paušální tvrzení o jednostranném hodnocení důkazů a obecné odkazy na porušování zásad § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jakož i zásad in dubio pro reo a presumpce neviny.

15. O namítanou vadu důkazního řízení spočívající v tzv. opomenutých důkazech jde v případě, že soud některé stranami řízení navrhované důkazy bez adekvátního zdůvodnění neprovedl, popř. o důkazním návrhu vůbec nerozhodl, nebo důkazy sice provedl, při hodnocení důkazů však k nim nezaujal žádné stanovisko. Ani takovouto vadu dovolatel nevytýká, když svědkyně – poškozená BBBBB vyslechnuta byla a dovolatel vytýká, že nebyl proveden její osobní výslech u hlavního líčení, kde byl ve smyslu § 102 odst. 2 tr. ř. proveden důkaz přehráním obrazového a zvukového záznamu její výpovědi z přípravného řízení. Dovolatel tedy fakticky nevytýká, že by důkaz nebyl proveden, ale brojí proti procesnímu postupu při provádění důkazu. Tento postup však měl plnou oporu, v již citovaném ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce dodal, že okolnosti provádění ve výroku o vině popsaných sexuálních praktik obviněným nepochybně byly okolnostmi, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj poškozené. Za situace, kdy k opomenutí důkazu fakticky vůbec nedošlo, nemůže být vada uvedená v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založena ani skutečností, že soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí výslovně nezabývaly důvody, pro které byl zamítnut návrh na provedení osobního výslechu BBBBB.

16. Státní zástupce uzavřel, že vady důkazního řízení uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou dovolatelem vytýkány pouze formálně a jeho skutkové námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Protože dovolatel neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jehož rámci vytýká existenci vady uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu.

17. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

20. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obecně spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

21. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který obviněný rovněž poukázal, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

23. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

24. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).

25. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.

26. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný jej uplatnil v jeho první a třetí alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obviněného s tím, že byl uznán vinným na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru svévolně a nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutkové i právní závěry jsou s nimi ve zjevném rozporu. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, nicméně obviněný ve skutečnosti brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, že se orgány činné v trestním řízení ani znalkyně řádně nevypořádaly s výsledky fyziodetekčního vyšetření, namítá, že skutková zjištění vychází z nekonzistentních výpovědí poškozených, vytýká způsob, jakým soudy posoudily věrohodnost výpovědi poškozené AAAAA, kterou nesprávně při zjišťování skutkového stavu preferovaly, přičemž jednostranně interpretovaly důkazy v jeho neprospěch. Poukázal též na nejasnost stran časového vymezení jeho jednání vůči poškozené AAAAA, namítá, že nebyly dostatečně prokázány jednotlivé dílčí útoky a další. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.

27. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině v bodě ad 1) zločinem znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšel soud prvního stupně, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.

28. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, které obviněný shledal v závěrech soudu prvního stupně, který hodnotil provedené důkazy ve zjevném rozporu s jejich obsahem, nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

29. Krajský soud v Praze realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, natož obviněným namítaný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, a sp. zn. I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

30. Pokud jde o námitky obviněného P. H., týkající se nevyhovění návrhu na doplnění dokazování výpovědí poškozené BBBBB před soudem, v tomto ohledu je nutno zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.

31. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Odvolací soud v bodě 14 odůvodnění svého usnesení se zaobíral též důvody, proč nepřistoupil k doplnění dokazování opětovnou výpovědí poškozené BBBBB před soudem s tím, že s ohledem na charakter trestné činnosti a dopady na psychiku poškozené a její stále dětský věk bylo namístě upřednostnit právo na ochranu zdraví a vývoj osobnosti poškozené před právem obviněného na bezprostřednost dokazování v řízení před soudem u této svědkyně. Uvedl, že poškozená BBBBB byla v přípravném řízení kontradiktorně a detailně vyslechnuta a záznam o výpovědi byl soudem postupem podle § 102 odst. 2 tr. ř. přehrán, tedy proveden procesně souladně a současně obsahově poskytuje dostatečný podklad pro rozhodnutí. Důkaz svědectvím poškozené BBBBB byl v soudním řízení proveden v souladu se zákonem a nejde tedy o tzv. opomenutý důkaz.

32. Za relevantní výhradu nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že postupem obou soudů byla porušena zásada in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

33. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

34. Podle řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02) se rovněž nelze ztotožnit s názorem obviněného, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ splněny nejsou. Jinak vyjádřeno, podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li tyto důkazy o jeho vině (třebaže by mezi nimi existovaly určité dílčí a nevýznamné rozpory). Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť soud prvního stupně po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.

35. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání uvedené trestné činnosti popírá, není pochyb o tom, že soud prvního stupně dovodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o jeho trestném jednání. Jejich dostatečné ukotvení shledal zejména ve výpovědích poškozených AAAAA a BBBBB, přičemž neshledal žádný důvod pochybovat o jejich věrohodnosti. Pokud jde o námitky zpochybňující věrohodnost výpovědi poškozené AAAAA, soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu i tuto obviněným zpochybňovanou výpověď shledal nejen za důkaz věrohodný, ale také usvědčující. Tyto důkazní prostředky totiž nestojí osamoceně, ale je zřejmé, že důkazní situaci soud objektivizoval i dalšími důkazy a provedené důkazy hodnotil odpovědným způsobem. Výpovědi poškozených podpořili i svědci M. L., L. L., Š. V. – třídní učitelka AAAAA, M. D. – pracovnice OSPOD a V. K. – kamarádka AAAAA.

36. Stran námitky zpochybňující věrohodnost tvrzení poškozené AAAAA, nutno vyzdvihnout závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie znalkyně Mgr. Hanou Fechtnerovou, z nichž soud zjistil, že intelektové schopnosti poškozené jsou v pásmu průměru, její osobnostní vývoj je prozatím neukončený, její osobností ladění je výrazně introvertní. Poškozená je subdepresivně laděná, emočně labilní, mohou se u ní projevovat problémy s přizpůsobením. Při stresových situacích má tendenci k dezorganizaci a méně adaptivnímu chování. Nebyly u ní zachyceny známky závažných duševních onemocnění ve smyslu psychózy. U poškozené dochází k sebepoškozování, jsou patrny poruchy přizpůsobení. Co se týče vztahů poškozené k blízkým osobám, znalkyně uvedla, že k matce má vztah ambivalentní až negativní, k otci spíše pozitivní, vůči ostatním členům rodiny má vztah pozitivní. Poškozená je schopna vnímat prožitky a reprodukovat je, přičemž vnímání i reprodukce může být částečně zkreslena osobnostní nezralostí. Znalkyně u poškozené neshledala sklony ke konfabulaci, lhaní či vymýšlení. U poškozené jsou patrné projevy syndromu CAN. Vzhledem k psychickému stavu poškozené, sebepoškozování a depresi je nutná psychologická, resp. psychiatrická péče. Pokud pak jde o poškozenou BBBBB znalkyně uvedla, že její intelektové schopnosti jsou v pásmu průměru, její osobnostní vývoj je prozatím neukončený, její osobnostní ladění je nevyhraněné, spíše introvertní. Poškozená je pozitivně laděná, sebedůvěra není podstatně narušená, mohou se projevovat problémy s přizpůsobením. Nebyly u ní zachyceny známky závažných duševních onemocnění. K matce má poškozená vztah ambivalentní až negativní, k otci spíše pozitivní. Nejbližší pozitivní vztahové osoby jsou teta a sestra, dále pak prarodiče. Poškozená je schopna vnímat prožitky a reprodukovat je, přičemž vnímání i reprodukce může být částečně zkreslena osobnostní nezralostí. Nicméně ani u této poškozené znalkyně neshledala sklony ke konfabulaci, lhaní či vymýšlení. Nebyl u ní shledán syndrom týrané osoby.

37. K posouzení duševního zdraví poškozených AAAAA a BBBBB. Rovněž byly vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychiatrie znalkyně MUDr. Aleny Gayové. Z těchto se podává, že osobnost poškozené AAAAA se vyvíjí disharmonicky s intervencí úzkosti na basi heredity a hrubých výchovných závad. V souvislosti s trestným činem, pro který je její otec stíhán, trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Prognóza zdravotního stavu je spíše nepříznivá. Posttraumatická stresová porucha nasedla na dřívější traumatizaci poškozené z fyzického násilí ze strany matky a výchovných závad v rodině.

Poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou, pokud bude jednání obžalovaného prokázané, tak vznikla v souvislosti s jednáním obviněného. Z lékařského hlediska lze její stav hodnotit jako těžkou poruchu zdraví. Posttraumatická stresová porucha se u poškozené projevuje poruchami spánku, úzkostí s panickými atakami, depresivními epizodami, flashbacky, nutkavými kontrolami okolí, vyhýbavým chováním (otec, návštěvy Stochova), sociálním stažením. Poškozená posttraumatickou stresovou poruchou trpí kontinuálně od šetřeného činu až do doby vyšetření.

Předpokládaná doba léčení je dlouhodobá. Následkem posttraumatické stresové poruchy je, že poškozená ztratila rodinné zázemí, je v pěstounské péči. Incest je pro dítě vždy maximálně traumatizující. S velkou pravděpodobností bude poškozená v dalším životě disonovaná k úzkostným a depresivním prožíváním, může být narušeno její sebehodnocení, pozornost a její výkonová složka. Na svých závěrech znalkyně Mgr. Hana Fechtnerová a MUDr. Alena Gayová setrvaly i při svých výpovědích u hlavního líčení (k tomu srov. body 23.

– 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

38. Soudy měly k dispozici rovněž elektronickou komunikaci mezi obviněným a přítelem poškozené AAAAA M. L., jakož i mezi ním a AAAAA. Důkazní řízení bylo doplněno i o rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 8. 2019, č. j. 24 Nc 3603/2019-48, 24 P a Nc 111/2019, který stanovil nad poškozenými AAAAA a BBBBB dohled z důvodu trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby ze strany matky. Rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 11. 2019, č. j. 24 Nc 3603/2019-73, 24 P a Nc 123/2019 byla schválena dohoda rodičů, spočívající ve svěření poškozených do péče otce (obviněného) a v povinnosti jejich matky hradit výživné. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 9 Nc 2902/2021-10, 9 PaNc 234/2021, bylo Okresním soudem v Kladně rozhodnuto o umístění poškozené AAAAA do péče paní L. L. Usnesením ze dne 21. 9. 2022 č. j. 42 P 83/2020-321, vydal Okresní soud v Kladně předběžné opatření, kterým uložilo Dětskému centru XY, Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, povinnost předat poškozenou BBBBB na dobu dvou měsíců na diagnostický pobyt do zatímní péče Dětského diagnostického ústavu, základní školy a školní jídelny v XY. Následně rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 42 P 82/2020-400, byla poškozené BBBBB nařízena ústavní výchova na dobu tří let, pro jejíž výkon byla umístěna do dětského domova v XY. Dne 12. 10. 2022 rozhodl Okresní soud v Kladně rozsudkem č. j. 29 Nc 3253/2021-177 o omezení svéprávnosti matky poškozených a o pozastavení výkonu její rodičovské odpovědnosti vyjma udržování rodičovského styku.

39. Z dalších důkazů lze zmínit kupř. e-mail ze dne 26. 11. 2021 zaslaný P. M., učitelkou poškozené AAAAA, M. D., pracovnici OSPOD, s prosbou o poskytnutí informace ohledně poškozené s tím, že se ve škole svěřila se svým dlouhodobě neuspokojivým rodinným zázemím, spočívajícím v nedostatečných podmínkách pro školní přípravu, spaní se sestrou na matraci, sexuálním obtěžováním otcem. Celou situaci dokreslují taktéž zprávy o poškozených od OSPOD XY, zprávy základní školy o poškozené AAAAA ze dne 1. 6. 2021, zprávy střední školy o této poškozené ze dne 29. 1. 2022 a další. Rovněž nutno zmínit zprávu Dětského centra XY, z níž vyplývá, že babička poškozené BBBBB po poškozené chce, aby změnila výpověď ve prospěch otce. Ze zprávy OSPOD XY ze dne 27. 4. 2022 se podává, že poškozená BBBBB při návštěvě OSPOD uvedla, že dostala od svého otce a babičky řadu ošklivých zpráv, které vnímá jako vydírající a vyhrožující. Taktéž ze zprávy Dětské psychiatrické nemocnice XY ze dne 27. 10. 2023 vyplývá, že při rozhovoru poškozené BBBBB s lékaři bylo zjištěno, že ji obviněný opakovaně kontaktoval přes Messenger, zasílal jí výhružné a vydírající zprávy o tom, co ho čeká ve vězení, že jeho odsouzení bude mít špatný vliv na celou rodinu.

40. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.

41. Není pochybením, pokud oba soudy pracovaly s obviněným zpochybňovanými důkazy jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy, neboť jednotlivé usvědčující důkazy nestojí osamoceně, ale naopak v klíčových bodech spolu navzájem korespondují. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné důkazy považovaly za plně dostačující k prokázání viny obviněného. Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak zjevný rozpor. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněného. Lze proto uzavřít, že skutkové závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, nejsou v žádném, natož ve zjevném či extrémním rozporu s provedenými důkazy, přičemž ani hodnotící úvahy obou soudů nejsou v rozporu s pravidly formální logiky. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jak je obviněným namítáno, ani z něj vyplývající zásada in dubio pro reo.

6 7

42. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Praze (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný tímto svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky v bodě ad 1) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

43. Pokud jde o obviněným P. H. výslovně uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, ten je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud – z výše rozvedených důvodů – zjistil, že v napadených rozhodnutích obou nižších soudů nedošlo ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

IV. Závěrečné shrnutí

44. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

45. Pokud obviněný v rámci svého dovolání učinil podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně dovolacímu soudu v souladu s § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl odložení výkonu rozhodnutí, z obsahu spisu se podává, že předseda senátu soudu prvního stupně příslušný návrh na takový postup Nejvyššímu soudu nepředložil. Rovněž Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o odložení příp. přerušení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 11. 2024

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu