11 Tdo 898/2025

11 Tdo 898/2025-729

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání obviněného N. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 67 To 42/2025, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 19/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. B. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 14 T 19/2024, byl obviněný N. B. (dále též jen „obviněný“, „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem podplácení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku.

2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:

1) od blíže nezjištěné doby, nejméně dne 19. 9. 2023 ve 20:58 hodin, v Praze XY, v ulici XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, u sebe v tašce přes

rameno přechovával celkem:

- 10 ks igelitových sáčků s lištovým uzávěrem obsahujících bílou krystalickou látku a dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo zjištěno, že v této bílé krystalické látce o hmotnosti 0,251 gramů netto, předložené ke zkoumání, byl zjištěn metamfetamin, s obsahem metamfetaminu base pod 1%, kdy vzhledem k množství nebylo možné stanovit hmotnost metamfetaminu base a dále bylo předloženo 47,74 gramů netto bílo-béžové krystalické látky, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a ketaminu, kdy obsah metamfetaminu byl stanoven v koncentraci 62,6 % hmotnostních metamfetaminu base, což vzhledem k celkové hmotnosti činí 29,891 gramů metamfetaminu base, - 6 ks igelitových sáčků s lištovým uzávěrem obsahujících hnědou krystalickou látku, a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno že předložená hnědá práškovitá látka obsahuje heroin, doprovázený dalšími typickými opiátovými alkaloidy, o celkové hmotnosti 8,805 gramů, v čemž byl stanoven obsah heroinu base v koncentraci 10,0 % hmotnostních, což v přepočtu na celkové množství představuje 0,880 gramů heroinu base, - 1ks igelitového sáčku s lištovým uzávěrem obsahující 4 papírové čtverečky s motivem oka, a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že přeložené papírky (tripy) o celkové hmotnosti 0,067 gramů obsahují LSD-25 (lysergid),

- 1ks igelitového sáčku s lištovým uzávěrem obsahující bílou krystalickou látku, a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že předložená bílá krystalická látka o celkové hmotnosti 5,910 gramů obsahuje metamfetamin, ve které byl stanoven obsah metamfetaminu base 49,0 % hmotnostních, což v přepočtu na celkové množství činí 2,895 gramů metamfetaminu base,

- dále pak sáček s obsahem obalového materiálu, digitální váhu stříbrné barvy, 6 ks mobilních telefonů a finanční hotovost ve výši 918 600 Kč, 131 USD, 4280 EUR,

kdy návykové látky přechovával se záměrem následné distribuce dalším blíže neurčeným osobám, zejména s ohledem na povahu přechovávaných látek, jíž si byl dobře vědom, a množství vysoce přesahující spotřebu jednotlivce, především u pervitinu, obalový materiál a digitální váhy a dále pak konverzaci v podobě zpráv vedenou mezi obžalovaným a různými osobami zjištěnou vyhodnocením mobilních telefonů zajištěných u obžalovaného, která je vedena způsobem typickým mezi dealerem návykových látek a jeho odběratelem, kdy metamfetamin (farmaceuticky pervitin), (1-Fenyl-2-(methylamino) propan, C10 H15N, CAS 537-46-2) je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 ( § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb.) jako psychotropní látka, ketamin ((2RS)-2-(2-chlorfenyl)-2-(methylamino)cyklohexan-1-on, C13H16ClNO, CAS 6740– 88-1) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 7 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č.

167/1998 Sb., heroin (3,6–O–Diacetylmorfin, C21H23NO5, CAS 561–27–3) je uveden jako omamná látka v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, LSD-25 (lysergid) (diethylamid kyseliny d-lysergové) je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a tohoto jednání se dopustil s vědomím toho, že nedisponuje oprávněním, jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami a jednal tak v rozporu s ust. § 3 odst. 2 a ust. § 4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,

a také přesto, že byl za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 03. 2021, sp. zn. 37 T 14/2021, který nabyl právní moci dne 23. 03. 2021, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 01. 07. 2022, a k trestu propadnutí věci, který vykonal dne 24. 03. 2021, 2) dne 19.

9. 2023 ve 22:09 hodin v Praze XY, XY, v prostorách Místního oddělení Žižkov, kam byl převezen hlídkou Policie ČR jako osoba omezená na osobní svobodě pro podezření ze spáchání trestné činnosti popsané pod bodem 1 ) obžaloby, uvedl službu konající hlídce ve složení J. B., oeč: XY a N. M., oeč: XY, že "by potřeboval pomoct", poté ukázal na balíčky peněz, které měl v době zadržení u sebe, a hlídce dále sdělil, že jim dá 600 000 Kč, které byly na místě v tašce zajištěné u obžalovaného, když jej hlídka pustí, aby neměl problémy, přičemž když hlídka úplatek nepřijala a upozornila ho na protiprávnost takového jednání, tak tuto částku navýšil o dalších 100 000 Kč nebo 150 000 Kč, které měl v další taštičce.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 67 To 42/2025 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný N. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tj., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný předně namítá, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ze strany orgánů činných v trestním řízení nebylo dokázáno, že by se popsaného jednání ve výroku o vině dopustil, neboť ve věci zcela absentují jakékoliv právně i skutkově relevantní přezkoumatelné důkazy o jeho vině. Domnívá se proto, že oba nižší soudy porušily základní zásady trestního řízení vyjádřené především v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., jeho právo na spravedlivý proces a stejně tak i princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny. K tomu předkládá obecná východiska dovolacího přezkumu skutkových zjištění, přičemž má za to, že jsou ve věci dány vady odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Ve vztahu k jednání označenému pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně namítá že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů před soudy obou stupňů. Má za to, že soudy rezignovaly na bližší zkoumání naplnění znaků trestného činu dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to zejména jeho subjektivní stránky. Vytýká též, že soudy ve svých rozhodnutí vychází z důkazů, které nebyly řádným způsobem v rámci hlavního líčení (těžiště dokazování) provedeny (viz bod. 41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

7. Dále uvádí, že ačkoliv nedošlo k návrhu obhajoby na provedení dalších podstatných důkazů, které by ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. skutkový stav věci pro účely rozhodnutí lépe rozkryly, došlo zcela nepochopitelně i k zamítnutí obžalobou navrhovaných důkazů. Skutečnost, že je předmětem skutku činnost obviněného, který rozporuje od počátku hlavního líčení naplnění subjektivní stránky trestného činu a uvádí konkrétní jméno osoby B. v souvislosti s účelem držení zajištěných finančních prostředků, je zcela nepochopitelné, že ani jeden ze soudů nepřivolil k ověření takové skutečnosti jeho výslechem.

8. Rovněž má za to, že za situace, kdy bylo zjištěno, že je uživatelem širokého spektra návykových látek, přičemž zajištěné omamné a psychotropní látky měly nepochybně sloužit jeho osobní potřebě, mělo být jeho jednání mělo právně posuzováno jako trestný čin podle § 284 tr. zákoníku.

9. Pokud se jedná o bod 2, v němž je spatřováno naplnění skutkové podstaty dle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nedošlo z pohledu obviněného k úmyslnému jednání spočívajícímu v nabídce úplatku úřední osobě, která by měla mít možnost ovlivnit řízení v jeho záležitosti. Protože neovládá český jazyk takovým způsobem, aby jeho vyjádření mohlo být jednoznačně srozumitelné, došlo k neporozumění situace, když úředním osobám nenabízel žádný úplatek, ale domáhal se toliko pomoci. Z provedeného důkazu kamerovým záznamem je patrné, že se domáhal blíže nespecifikované pomoci po zasahujících policistech,

10. Namítá, že skutková zjištění soudu prvního stupně stojí jen na dedukcích a úvahách, nikoliv na důkazech. Z hlediska práva na spravedlivý proces je také klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. Domnívá se tedy, že soudy porušily základní zásady trestního řízení vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., jeho právo na spravedlivý proces a i princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny.

11. Poté opětovně shrnuje východiska uplatněného dovolacího důvodu a dovozuje tvrzenou existenci extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, k čemuž poukazuje na nálezy I. ÚS 4/04 nebo III. ÚS 84/94 a přim. též na usnesení III. ÚS 3136/09.

12. Má za to, že Městský soud v Praze jako soud odvolací pochybil, neboť měl s ohledem na zásadu in dubio pro reo vrátit věc k doplnění dokazování soudu prvního stupně, event. sám při zrušení rozsudku soudu prvního stupně na podkladě zjištěného skutkového stavu rozhodnout zprošťujícím rozsudkem.

13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, č. j 67 To 42/2025–686, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

14. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání v prvé řadě vyplývá, že obviněný zjevně opomněl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť jeho dovolání směřuje proti usnesení odvolacího městského soudu, jímž byl jako nedůvodný zamítnut jeho řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku soudu prvního stupně. Tato formální nedůslednost však nebrání posouzení opodstatněnosti předkládaného dovolání.

15. Podle státního zástupce nelze rovněž přehlédnout, že dovolání obviněného je značně nekonkrétní a podstatná část dovolacích námitek je v podstatě jen parafrází uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. jeho judikaturního upřesnění. K tomu připomněl usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „…není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Odlišnost dovolacího důvodu za současného znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle Ústavního soudu totiž „…vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Těmto požadavkům formulace dovolacích námitek obviněného rozhodně neodpovídá, neboť jen zcela obecně namítá, že přisouzená trestná činnost mu nebyla náležitě prokázána nebo z provedených důkazů nevyplývá. Poukaz na konkrétní rozpor určitého skutkového zjištění s obsahem konkrétního důkazu však v dovolání obviněného absentuje.

16. Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu nelze podle státního zástupce považovat ani obecný poukaz obviněného na údajné porušení zásady in dubio pro reo. K tomu jen zcela obecně podotkl, že jde o zásadu procesní, jež ani v současnosti nenalézá odrazu v zákonném vymezení dovolacích důvodů. Nejvyšší soud přitom dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).

17. Ve vztahu k jednání obviněného pod bodem 1) odsuzujícího rozsudku zdůraznil, že soud prvního stupně se provedenými důkazy a jejich hodnocením zabýval velmi pečlivě. Jeho skutková zjištění, že obviněný významné množství zajištěných omamných a psychotropních látek nepřechovával pro svou potřebu, ale naopak pro účely další distribuce, má spolehlivou oporu v provedených důkazech a jejich logicky přijatelném hodnocení. Nelze ani přehlédnout, že obviněný přechovával několik druhů omamných a psychotropních látek, a to i takových, jejichž účinky se navzájem vylučují (např. pervitin v protikladu k heroinu). Závěr, že takové látky nepřechovával pro svou vlastní potřebu je tak zcela zjevně správný, ostatně sám obviněný uváděl pouze škodlivé užívání pervitinu.

18. Tvrzení obviněného, že k bodu 1) rozsudku nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, obsahově sice uplatněnému dovolacímu důvodu formálně odpovídá, ale je zcela nekonkrétní a nadto i poněkud nejasné, pokud zároveň s tím vytýká, že soudy vyšly z důkazů neprovedených, které nijak nespecifikuje. Pokud v této souvislosti odkazuje na bod 41. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jde o vypořádání důkazního návrhu, který mířil ke zpochybnění jednání uvedeného pod bodem 2) rozsudku. I přes zmatečnost této námitky je patrné, že soud prvního stupně neprovedení navrhovaných důkazů přiléhavě odůvodnil. Závěr o nadbytečnosti je přitom uznávaným důvodem pro neprovedení některého navrženého důkazu, přičemž pokud tento závěr soud prvního stupně přiléhavě a věcně adekvátně odůvodnil, nelze hovořit o důkazech opomenutých. K tomu poznamenal, že navrhovaný svědek B. se měl vyjadřovat k původu zajištěných finančních prostředků, tj. ke skutkovým zjištěním týkajícím se výroku o trestu propadnutí věci. Takový důkazní návrh tedy nelze považovat za směřující k rozhodnému skutkovému zjištění určujícímu pro naplnění znaků trestného činu.

19. Pokud jde o výhrady obviněného proti výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že je to naopak obviněný, kdo účelově předkládá takové hodnocení provedených důkazů, které je v příkrém protikladu k jejich obsahu. Jednání spočívající v nabízení úplatku bylo výpověďmi policistů prokázáno zcela spolehlivě a tyto výpovědi mají spolehlivou oporu v provedeném videozáznamu, jehož obsah soud prvního stupně rekapituloval. Uvedené důkazy zároveň zcela vylučují obhajobu obviněného, že se v konkrétním případě jednalo o nedorozumění dané jeho horším porozuměním češtině.

20. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce v dovolání obviněného nalezl jen dva náznaky námitek, jež by mu obsahově odpovídaly. Za prvý takový náznak lze považovat letmou zmínku v bodě III. a) dovolání, že soudy rezignovaly na zkoumání naplnění subjektivní stránky. K tomu odkázal na popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou náležitě vyjádřeny veškeré okolnosti, z nichž bez zřejmých pochybností vyplývá úmyslné zavinění obviněného. Za druhý takový náznak hmotněprávně relevantní námitky lze považovat opět jen velmi kusé tvrzení dovolatele, že jeho jednání by mělo být právně posouzeno mírněji podle § 284 tr. zákoníku (zjevně podle odstavce 2 tohoto ustanovení). I tento fragment dovolací námitky se však primárně odvíjí od skutkově podmíněného závěru, že mu znak „přechovávání pro jiného“ nebyl prokázán. K takto pojaté námitce lze proto jen konstatovat, že správná skutková zjištění soudů takto prosazovanou právní kvalifikaci zcela vylučují a jedná se tak o námitku zjevně neopodstatněnou.

21. Státní zástupce shrnul, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Neshledal tak ve věci žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani deficit spočívající v opomenutí některých podstatných důkazů. Nedošlo ani k narušení práv obviněného vyplývajících z principů spravedlivého procesu. Řádně zjištěný skutkový stav následně soudy obou stupňů i odpovídajícím způsobem právně posoudily, což vznesené námitky obviněného nebyly způsobilé relevantně zpochybnit. Dovolání obviněného proto státní zástupce v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.

22. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno.

25. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

26. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

27. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

28. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura přitom na takovýto případ pamatuje rozhodnutím pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že „„…dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně“. Taktéž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

29. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z dovolací argumentace obviněného je zjevné, že jej uplatnil v jeho první a třetí alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují výtky dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu tak neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž obviněný popírá, že se přisouzeného jednání dopustil, tvrdí, že toto nebylo prokázáno, že skutková zjištění soudů spočívají toliko na dedukcích, nikoliv na relevantních důkazech. Ve vztahu ke skutku ad 2) pak tvrdí, že úředním osobám úplatek nenabízel, že pouze došlo k neporozumění situaci, neboť se domáhal toliko jejich pomoci a další. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.

30. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem podplácení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy zpochybnit a prosadit vlastní (pro něj příznivější) variantu skutkového děje.

31. Ke zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudu prvního stupně (byť jej obviněný výslovně nekonkretizuje), nutno zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

32. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Obvodní soud pro Prahu 3 realizoval komplexní a bezvadné dokazování a to, pokud jde o jeho rozsah a svým povinnostem současně dostál taktéž Městský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů se přesvědčivě vypořádal.

33. Není pochyb o tom, že soud prvního stupně vyvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti popírá, je z této spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů ve vztahu ke skutku pod bodem 1) soud prvního stupně shledal zejména ve zjištění, že u obviněného při jeho zadržení dne 20. 9. 2023 bylo nalezeno 10 igelitových sáčků s lištovým uzávěrem obsahujících bílou krystalickou látku, 6 igelitových sáčků s lištovým uzávěrem obsahujících hnědou krystalickou látku, 1 igelitový sáček s lištovým uzávěrem obsahující 4 papírové čtverečky s motivem oka, 1 igelitový sáček s lištovým uzávěrem obsahující bílou krystalickou látku, 1 igelitový sáček s lištovým uzávěrem obsahující 34 a 1/2 bílých tablet s vroubkem uprostřed, bílá plastová dóza obsahující bílou krystalickou látku, digitální váha stříbrné barvy a balíček s igelitovými sáčky s lištovým uzávěrem.

Tato zjištění jsou v souladu se závěry protokolu o provedení domovní prohlídky bytu na adrese XY, Praha XY, k němuž měl obviněný nájemní smlouvu, z nichž vyplývá, že zde bylo zajištěno větší množství obalového materiálu uloženého v papírové krabici, obsahující zčásti větší transparentní sáčky s přítlačnou lištou a zčásti menší transparentní sáčky s přítlačnou lištou zelené barvy, které jsou rozměrem i typem shodné s těmi, které byly u obviněného zajištěny v den jeho zadržení. Obsahem těchto zajištěných sáčků se zabývala odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, z nichž vyplynulo, že obviněný měl u sebe více než 50 g metamfetaminu, téměř 9 g heroinu a 4 tripy LSD, tedy návykové látky v množství mnohonásobně převyšující individuální potřebu jednotlivce.

Kromě toho tyto drogy přechovával v různě velkých baleních, měl u sebe i prázdné sáčky s listovým uzávěrem, digitální váhu a dózu obsahující dimethylsulfon, který se používá na ředění návykových látek. Důvodně tak soudy neuvěřily tvrzení obviněného, že tyto drogy takto zakoupil výhradně pro svoji potřebu. K tomu soud prvního stupně přiléhavě poukázal na obsah opisu rejstříku trestů, v němž má obviněný zaznamenáno celkem 5 odsouzení z let 2014–2022, a to pro drogovou trestnou činnost, spočívající zejména v distribuci návykových látek.

To pak ve spojení s rozhodnutími o jeho dřívějších odsouzeních svědčí o tom, že si obživu zajišťoval právě distribucí drog. U zajištěných mobilních telefonů byla pořízena fotodokumentace zasílaných zpráv, přičemž ve všech se jedná o komunikaci vedenou způsobem typickým pro komunikaci mezi dealerem a odběratelem návykových látek. Není tedy pochyb o tom, že se tato týká prodeje a nákupu drog. Jestliže svědci P., Z. a S. tvrdí, že o tomto způsobu obživy obviněného nevěděli, že nikdy jim žádné drogy neposkytl a svědek P.

uvádí, že jej vlastně ani nezná, jeví se tyto výpovědi ve světle ostatních provedených důkazů jako zcela účelové. Zejména v případě svědka P. P.

komunikace mezi nimi

probíhala typickým způsobem pro komunikaci mezi dealerem a konzumentem návykových látek. Výňatky z aplikace WhatsApp Mesenger obsahují komunikaci B. S. s „jejím“ dealerem, která se nápadně podobá komunikaci v zajištěných mobilních telefonech, drogy zde zastupují „kapsle na praní“ a je zde výslovně zmíněna adresa XY. Skutkové závěry soudů jsou dále podporovány i řadou dalších listinných důkazů. Zprávy Úřadu práce a Pražské správy sociálního zabezpečení dokládají, že obviněný není a nebyl nikde zaměstnán, není osobou samostatně výdělečně činnou, nepobírá žádné dávky, tedy, že dlouhodobě nemá jakékoli doložitelné legální příjmy.

Přesto při svém zadržení vydal i finanční hotovost v celkové výši 918.600 Kč, 4.280 EUR a 131 USD. V tomto směru soud prvního stupně z důvodů blíže uvedených v bodech 33., 34. a 36. odůvodnění rozsudku uvedl, proč neuvěřil obviněnému, že zajištěná hotovost náležela svědku O. S. a byla určena na společné podnikání, když v této souvislosti výpovědi svědků O. S. a jeho družky K. L. vyhodnotil jako nevěrohodné a účelové.

34. Pokud jde o skutek pod bodem 2) rozsudku, z jeho spáchání je obviněný usvědčován shodnými svědeckými výpověďmi svědků – příslušníků policie České republiky J. B. a N. M. v kontextu se záznamem z kamery svědka B. Z těchto důkazů je zřejmé, že obviněný nabídku finančních prostředků za své propuštění učinil ve chvíli, kdy na služebně již byly vyloženy drogy a peníze, které měl u sebe, přičemž bylo jasné, o jaké množství návykových látek a jakou výši finančních prostředků se jedná. Podle výpovědí svědků jeho počínání sledovalo jediný logický cíl, a to, aby policisté věc neřešili, a nechali ho jít. I když je kamerový záznam nekvalitní, obviněnému je na něm dobře rozumět a není pochyb o tom, že pomocí, které se dožadoval, zamýšlel své propuštění, za které policistům nabízel peníze, nacházející se v tašce na zemi a svoji nabídku peněz dokonce stupňoval. Soud tak důvodně neuvěřil obhajobě obviněného, že mezi ním a policisty mohlo dojít k nedorozumění z důvodu jazykové bariéry, neboť pro takový závěr nic nesvědčí. Oba policisté s obviněným mluvili česky, žádné komunikační problémy nezmiňovali, naopak uváděli, že český jazyk ovládal dobře, nestěžoval si, že by jim nerozuměl a jejich výpovědi v tomto směru potvrzuje i kamerový záznam. Je pravdou, že čeština obviněného je specifická, neohebná a se špatnou výslovností, ale smysl toho, co říká, je vždy zcela jasný. Zároveň je zřejmé, že též českému jazyku dobře rozumí, neboť bez problémů a přiléhavě reaguje na prováděné důkazy, klade svědkům otázky a vyjadřuje se k jejich výpovědím. Jakékoli nedorozumění mezi policisty a obviněným z důvodu jazykové bariéry soudy spolehlivě vyloučily (k tomu srov. body 17. – 29. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

35. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 3, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

36. V daném kontextu za relevantní nelze považovat ani námitky obviněného, že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

37. Pokud tedy obviněný poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o jím popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly. 38. Pokud jde o námitky obviněného spočívající v neprovedení důkazů výslechem svědka B. v souvislosti s účelem držení zajištěných finančních prostředků (byť nutno dodat, že tyto námitky jsou poněkud nekonkrétní a nejasné), lze dodat, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).

39. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Současně se soud prvního stupně neopomněl zaobírat též důvody, proč nepřistoupil k doplnění dokazování konstatováním, že: „bylo-li prokázáno, že svědek S. nemohl částku kolem 1 000 000 Kč obžalovanému předat, neboť především nebyl schopen ze svých výdělků takovou částku našetřit, jeví se jako zcela nadbytečné doplňovat dokazování výslechem svědka B., údajného prodejce provozovny gyrosu/kebabu, jak navrhoval obžalovaný. Tento svědek by se navíc ani nemohl k původu peněz a jejich údajnému předání mezi svědkem S. a obžalovaným vůbec vyjádřit“ (k tomu srov. bod 36. a 41. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

40. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toliko obecně hmotněprávního charakteru je námitka opírající se o tvrzení, že jeho jednání mělo být právně posouzeno toliko jako trestný čin podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, neboť znak přechovávání pro jiného nebyl důkazně prokázán. Ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný svou argumentací, uplatněnou již v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení věci. Jeho námitky směřují toliko proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.

41. Opodstatněnost nelze přiznat ani námitkám, jimiž obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky ve vztahu k bodu 1) opírající se zejména o tvrzení, že soudy rezignovaly na zkoumání naplnění znaků trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, zejména subjektivní stránky. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování, které umožnilo učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl zpochybňovat otázku jeho povědomí o tom, že se dopouští předmětného trestného jednání.

Byť to obviněný popírá a tvrdí, že u něj nalezené návykové látky byly určeny toliko pro jeho osobní potřebu, jeho vědomost o tom, že tyto naopak přechovává za účelem jejich další distribuce, byla beze vší pochybnosti prokázána v rámci velmi podrobně vykonaného dokazování a jeho vyhodnocení jak ze strany soudu prvního stupně, tak i ze strany soudu odvolacího v odůvodnění jejich rozhodnutí, na nějž lze v podrobnostech odkázat.

42. V tomto směru odvolací soud konstatoval, že „je nesporné, že obžalovaný u sebe v rozhodnou dobu přechovával návykové látky specifikované ve výroku napadeného rozsudku. Tvrdí-li obžalovaný, že návykové látky přechovával pro vlastní potřebu, a to i přesto, že množství návykových látek, které u něho byly zajištěny, mnohonásobně přesahuje obvyklou spotřebu jednotlivce, byly jeho námitky v tomto směru soudem prvního stupně zcela vyvráceny. Soud prvního stupně v projednávané věci shromáždil dostatečné množství důkazů, jak je shora uvedeno, které tvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec a ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině obžalovaného a zcela jej usvědčují.

Zejména se tedy jedná o velké množství návykových látek, které obžalovaný přechovával, a komunikaci prostřednictvím textových zpráv mezi obžalovaným a různými osobami zjištěnou z několika mobilních telefonů, které měl obžalovaný rovněž u sebe, a která v obsahu zastírajíc pravý důvod textových zpráv odpovídá způsobu charakteristickému pro dealera návykových látek a jeho odběratele, jak podrobně rozvedl soud prvního stupně v bodě 21 a násl. odůvodnění napadeného rozsudku. Nadto bylo při domovní prohlídce v bytě, který obžalovaný užíval, zajištěno větší množství transparentních sáčků s přítlačnou lištou, které jsou rozměrem i typem shodné s těmi, které byly zajištěny v době zadržení přímo u obžalovaného.

Obžalovaný měl u sebe rovněž v době zadržení finanční hotovost v celkové výši 918 600 Kč, 131 USD a 4 280 EUR, jejíž obžalovaným tvrzený původ, tedy že měl v úmyslu koupit provozovnu kebabu, byl soudem prvního stupně také spolehlivě vyvrácen. Závěr o vlastnictví návykových látek a jejich následné distribuci potvrzuje rovněž logika věci, neboť je prakticky vyloučené, že by obžalovaný přechovával množství návykových látek přesahující potřebu jednotlivce pro vlastní potřebu, namísto toho, aby je měl ukryté na bezpečném místě.

Nadto obžalovaný ani své zjevně účelové tvrzení, že předmětné návykové látky nakoupil výhodně do zásoby, nijak nekonkretizoval. Ze soudem prvního stupně provedených důkazů je tak zcela zjevné, že obžalovaný přechovával návykové látky nikoli pro sebe a vlastní potřebu, jak tvrdí, nýbrž jednoznačně za účelem jejich další distribuce. Skutek pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku soud prvního stupně i správně kvalifikoval v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku“ (k tomu srov bod 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

43. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obviněný svým jednáním pod bodem 2) výroku o vině naplnil veškeré znaky skutkové podstaty zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Jak již výše uvedeno, jeho vina byla prokázána dvěma svědky – příslušníky Policie ČR – J. B. a N. M., jejichž výpovědi jsou zcela konzistentní a korespondují i se záznamem ze služební kamery svědka J. B., který obsahuje i zvukovou stopu. Namítá-li obviněný, že o pořizování kamerového záznamu nebyl službu konající hlídkou informován, odvolací soud uvádí, že příslušník policie je oprávněn záznamy podle § 62 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, pořizovat na záznamová zařízení bez souhlasu (k tomu srov. bod 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

44. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudy přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i jimi aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá. 45. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž i soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4–13), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 4–6). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo.

46. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného N. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. 11. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu