11 Tdo 925/2017-25
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2017 o dovolání
obviněného D. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2016,
sp. zn. 4 To 456/2016, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 140/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 3 T
140/2016, byl obviněný D. S. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §
70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to
věcí blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Břeclavi se obviněný D. S.
dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době od března
2016 do 4. 7. 2016, kdy byl zadržen, v místě svého současného bydliště M., R.
..., a na dalších neustanovených místech okresu B. pěstoval rostliny konopí,
které dále sušil a odděloval toxikomansky využitelnou část, čímž vyráběl
konopí, které je zařazeno ve smyslu ustanovení § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998
Sb. o návykových látkách, mezi omamné látky do Seznamu ID podle Jednotné úmluvy
o omamných látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), k dalšímu využití, přičemž dne 4. 7.
2016 bylo u obžalovaného zajištěno 48ks rostlin z květináčů na dvoře, 30ks
rostlin zasazených na pozemku zahrady, sušené rostliny a sušená rostlinná hmota
o celkové hmotnosti 5.990 g toxikomansky využitelných částí, kdy následně bylo
zjištěno, že zajištěné konopí obsahuje delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-
THC), který je psychotropní látka zařazená ve smyslu ustanovení § 44c odst. 1
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v seznamu č. 5, v příloze č. 5 k
nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, kdy rostliny
pěstované obsahovaly průměrně 0,76% delta-9-THC a sušená rostlinná hmota
obsahovala průměrně 6,85% delta-9-THC; celkem obsahovalo veškeré zajištěné
konopí 417,65 g delta-9-THC.
3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.
12. 2016, sp. zn. 4 To 456/2016 tak, že je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h), k) a l) tr. ř., neboť podle jeho názoru
ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, který navíc nebyl náležitě obsazen,
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání, proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle
zákona bylo nepřípustné, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, obviněnému byl uložen
takový druh trestu, který zákon nepřipouští a zároveň mu byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl
uznán vinným, v rozhodnutí některý výrok chybí a je neúplný, a bylo rozhodnuto
o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému
v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ve svém
mimořádném opravném prostředku obviněný namítá, že v daném případě nebyly dány
podmínky pro odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy z toho důvodu,
že nesplňovalo náležitosti podaného odvolání, přičemž tato vada nebyla ve lhůtě
odstraněna. Zdůrazňuje, že jeho odvolání bylo podáno včas, přičemž toto bylo
detailně odůvodněno podáním ze dne 22. 12. 2016, které bylo prokazatelně
odesláno a doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi do elektronické podatelny dne
23. 12. 2016, tj. pět dní před rozhodnutím Krajského soudu v Brně o odvolání
dne 28. 12. 2016. S odkazem na ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř., se domnívá, že
dodržel postup, kdy se opravný prostředek v podobě odvolání (i jeho případné
doplnění) podává u soudu prvního stupně, jak vyplývá z ustanovení § 248 odst. 1
tr. ř. a § 251 odst. 1 tr. ř. Podotýká, že pro úplnost podal doplnění svého
dříve podaného odvolání dne 27. 12. 2016 i v písemné podobě prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb. Zpochybňuje postup odvolacího soudu, neboť
odvolání splňovalo zákonem vyžadované náležitosti, zejména vytýkané odůvodnění,
a bylo tak projednatelné, a to i navzdory ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. Na
podkladě citace relevantní judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1293/2010 a ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 7 Tdo 481/2009) pak
dospívá k závěru, že nebyly splněny podmínky pro odmítnutí odvolání, neboť
zmeškání dodatečné lhůty pro odůvodnění odvolání nemá „automaticky“ za následek
odmítnutí odvolání, neboť tato dodatečná lhůta nemá propadný charakter. Je
přesvědčen, že odůvodnění odvolání podané a doručené soudu prvního stupně dne
23. 12. 2016 bylo učiněno v dostatečném předstihu tak, aby soud prvního stupně
měl dostatek času toto odvolacímu soudu před jeho rozhodováním o odvolání
doručit. Podle jeho názoru nedostatky organizace soudnictví a v interních
postupech soudů mu nemohou být kladeny k tíži.
5. V dalším svém podání ze dne 19. 4. 2017, označeném jako „Doplnění dovolání
obžalovaného D. S. dle ust. § 265a trestního řádu ze dne 8. 3. 2017 proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2016, č. j. 4 To 456/2016-137“,
obviněný upřesňuje, že dovolání podává výslovně pouze z dovolacích důvodů podle
§ 265b odst. 1 písm. l), k) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenu k), spočívající v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí
nebo je neúplný. V tomto směru upozorňuje na další trestní stíhání své osoby v
jiných věcech a namítá, že soud prvního stupně „opomenul do svého rozhodnutí
pojmout“ další skutky, ohledně kterých bylo vedeno řízení odděleně, a to v
trestních věcech vedených u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 123/2016
a pod sp. zn. 2 T 29/2016. Domáhá se proto uložení úhrnného trestu za tuto
ostatní trestnou činnost v jediném řízení, popřípadě uložení souhrnného trestu,
eventuelně posouzení jeho jednání v nyní projednávané věci a ve věci vedené u
Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 123/2016, jakožto dílčích útoků
pokračujícího trestného činu a uložení společného trestu. Závěrem zopakoval
shodný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu.
6. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že obsahově se lze
vzhledem k formě napadeného usnesení zabývat pouze námitkami, které lze
podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v
jeho prvé alternativě, tj. že krajský soud rozhodl o odmítnutí odvolání, aniž
pro to byly splněny zákonné podmínky. V tomto směru však státní zástupce
považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Ztotožnil se sice s
názorem, že lhůta k odstranění vad podaného odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. nemá charakter lhůty propadné, jak vyplývá i z obviněným citované judikatury,
odmítá však závěry, které z této premisy dovozuje. Z vlastní formulace
dovolacích námitek vyplývá, že obviněný prostřednictvím svého obhájce podal
požadované doplnění odvolání výrazně po lhůtě dané mu předsedou senátu soudu
prvního stupně. Současně zdůraznil, že obviněný byl v této fázi řízení
zastoupen obhájcem, kterým je advokát, tj. právní profesionál. Namítá-li nyní
obviněný, že mu nelze klást k tíži nedostatky v organizaci soudnictví, není
zcela patrné, jaké nedostatky má konkrétně na mysli, když jeho obhájce jako
právní profesionál si musel být nutně vědom, že je v doplnění podaného odvolání
ve značném prodlení a v tomto směru měl vynaložit náležitou odbornou péči. Obhájce si mohl ověřit aktuální stav odvolacího řízení, buď prostřednictvím
veřejně dostupné databáze InfoSoud (http://infosoud.justice.cz), popřípadě
přímým dotazem u okresního soudu a tomu přizpůsobit svůj následující postup
tak, aby práva jeho klienta byla šetřena, když v databázi InfoSoud je datum
předložení věci odvolacímu soudu dne 20. 12. 2016 jasně vyznačeno. Podle
státního zástupce tudíž absenci náležité odborné péče obhájce nelze obsahově
převrátit a vnímat jako procesní pochybení soudů. Obhájce si navíc musel být
vědom toho, že doplnění odvolání zasílá v době bezprostředně předcházející
vánočním svátkům, a této situaci měl podřídit efektivitu svých úkonů. Při
vědomí svého prodlení mu nic nebránilo v zaslání doplněného odvolání na vědomí
též krajskému soudu, neboť musel vědět, že právě tento soud by o odmítnutí
rozhodoval. Je sice pravdou, že nedostatky vnitřní organizace soudnictví a v
interních postupech soudů nemohou být kladeny k tíži účastníku řízení, za
takové nedostatky však podle státního zástupce nelze uměle vydávat situaci,
kterou svou liknavostí vyvolal sám obhájce obviněného, třebaže měl zcela
reálnou možnost hrozícím nepříznivým důsledkům předejít. Dovolání obviněného
tak nelze přiznat opodstatnění. Pokud obviněný dále v doplnění podaného
dovolání namítá vady, které podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. ř., jedná se o námitky obsahově nepřípustné. Předmětem dovolacího
přezkumu totiž může být rozhodnutí soudu druhého stupně pouze v tom rozsahu, v
jakém přezkoumával, či byl povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že za nastalé procesní situace přezkumná povinnost odvolacího
soudu založena nebyla, nelze takové vady následně úspěšně uplatňovat v
dovolacím řízení. Dovolání obviněného v tom rozsahu, v jakém odpovídá
uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho prvé
alternativě, státní zástupce shledal zjevně neopodstatněné a navrhl tedy, aby
je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. S. je přípustné
[§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení
§ 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným
uplatněné dovolací důvody označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. l),
k) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona,
jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem, a následně posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného neopodstatněným z důvodů níže
uvedených.
9. Nejprve bylo nutné zabývat se prvním z uplatněných důvodů dovolání
vyjádřeným v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který v sobě zahrnuje dvě
alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo
zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího
soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání
podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené
trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod
dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto
obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256
tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že
jej odvolací soud neshledal důvodným.
10. Ačkoliv obviněný uplatnil tento dovolací důvod v obou jeho alternativách,
tedy i ve spojení s výše citovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. ř., s ohledem na formu napadeného usnesení odvolacího soudu se v
posuzované trestní věci lze obsahově zabývat toliko námitkami, které lze
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první
alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí, neboť Krajský soud v Brně shora uvedeným usnesením
odmítl odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy aniž by věcně
přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný zpochybňuje postup Krajského
soudu v Brně, pokud shora uvedeným usnesením odmítl jeho odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně z formálních důvodů uvedených v § 253 odst. 3 tr.
ř. Namítá, že jeho odvolání bylo podáno včas, a doplnění obsahu odvolání bylo
doručeno k Okresnímu soudu v Břeclavi dne 23. 12. 2016, tj. pět dnů před
rozhodnutím odvolacího soudu, tedy v dostatečném předstihu, přičemž nedostatky
organizace soudnictví mu nemohou být kladeny k tíži. S odkazem na judikaturu
Nejvyššího soudu pak dospívá k závěru, že nebyly splněny podmínky pro odmítnutí
odvolání, neboť zmeškání dodatečně stanovené lhůty pro odůvodnění odvolání nemá
„automaticky“ za následek odmítnutí odvolání, neboť tato lhůta nemá propadný
charakter.
12. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že
odvolání se podává do osmi dnů od doručení rozsudku soudu prvního stupně (§ 248
odst. 1 tr. ř.) a v případě, nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání,
které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za
poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu
odvolání podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve
lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude
odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. (§ 251 odst. 1 tr. ř.). Stejně
postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený
nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce. Podle § 253 odst. 3 tr. ř.
odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
13. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 140/2016
vyplývá, že rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným zločinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, mu byl doručen dne 22. 11. 2016, stejně
jako jeho obhájci Mgr. Petru Houžvičkovi i státnímu zástupci, jak vyplývá z
příslušných doručenek a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 126 spisu). Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce
tzv. „blanketní“ odvolání, které tudíž neobsahovalo odůvodnění jako jeho
obsahovou náležitost podle § 249 odst. 1 tr. ř. Jak vyplývá z podacího razítka
na poštovní obálce, předmětné odvolání, které bylo podáno k poštovní přepravě
dne 30. 11. 2016, tedy včas, bylo soudu prvního stupně doručeno dne 1. 12. 2016
(č. l. 129 - 131 spisu). V něm obhájce obviněného soudu sdělil, že je odůvodní
ve lhůtě 14 dnů od jeho podání. Následně předseda senátu Okresního soudu v
Břeclavi vyzval ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. dne 5. 12. 2016 obhájce
obviněného (výzva byla do datové schránky obhájce obviněného Mgr. Petra
Houžvičky doručena dne 6. 12. 2016), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení výzvy
řádně odůvodnil podané odvolání ze dne 30. 11. 2016, neboť toto nesplňuje
náležitosti uvedené v § 249 odst. 1 tr. ř. Současně obhájce upozornil, že v
případě, že v této lhůtě řádně odůvodněné odvolání nebude soudu předloženo,
bude toto podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto (č. l. 132 spisu). Jelikož
obhájce obviněného v této lhůtě odvolání nedoplnil, byl na pokyn předsedy
senátu soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2016 (lhůta uvedená ve výzvě přitom
marně uplynula již dnem 12. 12. 2016) spisový materiál s předmětným (stále jen
„blanketním“) odvoláním obviněného předložen Krajskému soudu v Brně jako soudu
odvolacímu (č. l. 133 spisu), a byl mu doručen dne 23. 12. 2016 (č. l. 134
spisu). Na základě pokynu předsedkyně senátu odvolacího soudu bylo na den 28. 12. 2016 nařízeno neveřejné zasedání k projednání odvolání obviněného (č. l. 134 spisu), které se uvedeného dne konalo v době od 9.30 hod. do 9.40 hod., a
pod sp. zn. 4 To 456/2016 v něm bylo vyhlášeno usnesení, jímž se podle § 253
odst. 3 tr. ř. odvolání obviněného odmítá (č. l. 135 spisu). Ze záznamu o
ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního
soudu v Břeclavi dne 23. 12. 2016 (tedy až poté, co bylo odvolání obviněného i
se spisem doručeno na Krajský soud v Brně), vyplývá, že téhož dne ve 22.46 hod. bylo z datové schránky advokátního koncipienta Mgr. Luďka Straky z AK Mgr. Petra Houžvičky doručeno do emailové schránky Okresního soudu v Břeclavi podání
obsahující odůvodnění odvolání obviněného datované dnem 22. 12. 2016 (č. l. 159
– 160 spisu). Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na
elektronickou podatelnu Krajského soudu v Brně je zjevné, že podáním ze dne
28. 12. 2016 bylo z datové schránky advokátního koncipienta Mgr. Luďka Straky z
AK Mgr. Petra Houžvičky v 15.23 hod.
doručeno do emailové schránky odvolacího
soudu (tedy až poté, co bylo o odvolání obviněného Krajským soudem v Brně již
rozhodnuto), odůvodnění odvolání obviněného (č. l. 172 spisu). Z přípisu
Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 12. 2016 se podává, že dne 20. 12. 2016
byl Krajskému soudu v Brně zaslán spis ve věci sp. zn. 3 T 140/2016 s odvoláním
obviněného, k němuž je v příloze zasláno odůvodnění odvolání ze dne 22. 12. 2016 s tím, aby toto bylo založeno do spisu. Jak vyplývá z příslušné doručenky,
toto bylo doručeno odvolacímu soudu dne 2. 1. 2017 (č. l. 148 spisu).
14. Podle čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a
základních svobod plyne, že podmínky výkonu práva na odvolání stanoví zákon.
Ten v tomto případě mimo jiné stanoví, že odvolání musí být odůvodněno (viz §
249 tr. ř.).
15. V tomto ohledu nutno konstatovat, že omezení práva na odvolání, k němuž
dochází v důsledku aplikace § 251 odst. 1 tr. ř. není nepřiměřené. V
souvislosti s novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. byl v
odvolacím řízení revizní princip nahrazen principem vázanosti soudu podaným
odvoláním. Smyslem této změny byla racionalizace přezkumné činnosti odvolacího
soudu, neboť tak odpadla nutnost zabývat se napadeným rozhodnutím jako celkem a
odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit své úsilí zásadně jen na namítané
vady. V souvislosti s těmito změnami vznikla odvolateli povinnost odvolání
odůvodnit, přičemž zákon za tímto účelem stanovil lhůtu, ve které se tak má
stát. Bez existence této lhůty by předmětného účelu, tedy zrychlení a
zjednodušení odvolacího řízení, jež je nepochybně účelem legitimním, nemohlo
být dosaženo, neboť soud by byl nucen vyčkat, až odvolatel své odvolání doplní,
což by, bez možnosti odvolání odmítnout, mohlo v krajním případě trvat
neomezeně dlouhou dobu.
16. Nutno předeslat, že Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi plně
ztotožňuje s interpretací ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. vyjádřenou v nálezu
Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/2004, podle níž nelze v
citovaném ustanovení uvedenou lhůtu pro odstranění vad odvolání považovat za
lhůtu, jejíž marné uplynutí by mělo stejné důsledky jako lhůta propadná (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1293/2010,
nebo ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 7 Tdo 481/2009). V kontextu s nyní posuzovanou
věcí však nutno zdůraznit, že v uvedených judikaturních případech se jednalo o
situaci, kdy v době rozhodování odvolacího soudu již tento soud měl k dispozici
podání, kterým obviněný odstranil vady svého původně toliko „blanketního“
odvolání, totiž odůvodnění řádného opravného prostředku již bylo součástí
trestního spisu. Za takové situace byl odvolací soud povinen existenci tohoto
doplnění odvolání (jeho odůvodnění) zohlednit, resp. nemohl odvolání podle §
253 odst. 3 tr. ř. odmítnout, ale byl povinen je věcně přezkoumat. Pokud tak
neučinil, rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly k tomu
splněny procesní podmínky stanovené zákonem, tedy jinými slovy došlo k naplnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , a to v jeho první
alternativě (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005,
sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, ze dne 11.
10. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1240/2006).
17. Ze skutečností uvedených v reprodukční části tohoto rozhodnutí, které
vyplývají ze spisu Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 3 T 140/2016, je zřejmé,
že v posuzované věci se o takový, judikaturou předpokládaný případ nejedná. Z
výše popsaného sledu událostí vyplývá, že odvolací soud v době rozhodování o
odvolání obviněného v neveřejném zasedání dne 28. 12. 2016 od 9.30 hod. do 9.40
hod. neměl k dispozici doplnění odvolání (jeho odůvodnění) způsobilé k
odvolacímu přezkumu ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., když toto nebylo součástí
trestního spisu. Pokud tedy za této situace Krajský soud v Brně odvolání
obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl bez meritorního přezkoumání
rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, Nejvyšší soud na jeho straně neshledal
pochybení. Na tomto nic nemění skutečnost, že doplnění odvolání bylo obhájcem
obviněného do emailové schránky odvolacího soudu doručeno dne 28. 12. 2016 v
15.23 hod., neboť se tak stalo až poté, co bylo o odvolání Krajským soudem v
Brně v neveřejném zasedání již rozhodnuto. Skutečnost, že odvolací soud dostál
své povinnosti vyplývající z výše citovaného nálezu Ústavního soudu, který
upozornil na povinnost odvolacího soudu zjišťovat podmínky pro odmítnutí
odvolání ke dni svého rozhodnutí, nakonec vyplývá z odůvodnění napadeného
usnesení, kde je konstatováno, že vady odvolání nebyly odstraněny ani následně
po předložení věci odvolacímu soudu. Tuto povinnost odvolacího soudu ovšem
nelze vykládat tak, že je povinen se vždy dotazovat u soudu prvního stupně,
popř. u obhájce, zda podané odvolání bylo již odůvodněno.
18. Pokud jde o tvrzení obviněného, že jeho odvolání bylo odůvodněno včas, a
to podáním ze dne 22. 12. 2016 doručeným do elektronické podatelny soudu
prvního stupně dne 23. 12. 2016, tedy pět dnů před rozhodnutím odvolacího soudu
o odvolání, takže soud prvního stupně měl dostatek času doručit toto podání
odvolacímu soudu a že nedostatky v organizaci soudnictví mu nemohou být kladeny
k tíži, tak tuto jeho argumentaci je nutno odmítnout. Nelze totiž přehlédnout,
že obviněný, který měl obhájce a byl tudíž kvalifikovaně zastoupen, měl možnost
podat včas a řádně bezvadný opravný prostředek. Je třeba připomenout, že zásad
spravedlivého procesu se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými
soudy, který ačkoliv byl řádně poučen o svých procesních právech, včasné
uplatnění těchto práv zanedbal. To platí i v případech, kdy nedostatek procesní
aktivity či obezřetnosti spočívá na straně advokáta, jehož si účastník řízení
před obecnými soudy zvolil, a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle
zákona a pravidel svého povolání odpovídá. Obhájce je podle § 41 odst. 1 tr.
ř., m. j. povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc a účelně
využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně.
Podle § 16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů, je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy
klienta. K tomu, aby mohl plně dostát těmto svým povinnostem, je také nutné
dbát potřebné procesní obezřetnosti a organizovat svoji činnost tak, aby práva
a oprávněné zájmy klienta nebyly ohroženy. V daném případě si obhájce
obviněného takto nepočínal.
19. Obhájce měl nepochybně možnost v posuzované věci zjistit aktuální stav
řízení, a to např. dotazem u soudu prvního stupně, nebo prostřednictvím veřejně
dostupné databáze InfoSoud (http://infosoud.justice.cz), a to vše za situace,
kdy jak v soudem určené lhůtě, tak ve lhůtě, kterou si v odvolání sám stanovil,
podané odvolání neodůvodnil. Navíc, když sídlo jeho advokátní kanceláře se
nachází v sídle soudu prvního stupně. Mohl tak zjistit, že předmětný spis byl
ke krajskému soudu odeslán již dne 20. 12. 2016, a přesto odůvodnění odvolání
podal až dne 23. 12. 2016 ve 22.46 hod. a adresoval toliko soudu prvního
stupně. Přitom si musel být vědom toho, že své podání obsahující odůvodnění
odvolání činí výrazně po uplynutí jak soudem určené lhůty, tak lhůty, kterou si
sám stanovil. Obezřetnost byla namístě i s ohledem na blížící se dny pracovního
volna (vánoční svátky), čemuž měl přizpůsobit svůj postup (např. doručit
odůvodnění odvolání současně i odvolacímu soudu) a předejít hrozícím
nepříznivým důsledkům. To však učinil až podáním zaslaným krajskému soudu do
jeho emailové schránky dne 28. 12. 2016 v 15.23 hod., tedy až poté, co již bylo
o odvolání obviněného rozhodnuto. Nejvyšší soud rovněž neshledal nějaké
procesní pochybení, liknavost či bezdůvodnou nečinnost v postupu soudu prvního
stupně, neboť jak z obsahu spisu vyplývá, odůvodnění odvolání doručené mu dne
23. 12. 2016 ve 22.46 hod., odeslal dne 29. 12. 2016 Krajskému soudu v Brně,
tj. prakticky bezprostředně po vánočních svátcích.
20. Dovolání obviněného ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. je proto v této části nutno považovat za zjevně
neopodstatněné.
21. Další okruh dovolacích námitek obviněného vytýkal vady, jimiž mělo být
zatíženo rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo,
přičemž uplatnil dovolací důvod vyjádřený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Jak
vyplývá ze shora uvedeného, odvolací soud v dané věci neprováděl přezkumné
řízení ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., a nemohl se tak zabývat eventuálními
vadami, kterými by bylo zatíženo rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení jemu
předcházející. Z tohoto důvodu ani Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném
prostředku nemohl přezkoumat existenci vad, které nebyly předmětem přezkumu v
řádném odvolacím řízení, a dovolání obviněného je v této části nepřípustné.
22. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. k) a písm. l) tr. ř.
nedošlo. Dovolání obviněného D. S. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu