11 Tvo 13/2025-4352
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2025 stížnost odsouzeného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 6 To 15/2025-4326, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného J. H. zamítá.
1. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) rozhodl usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 6 To 15/2025-4326, tak, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu nejsou předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a jeho členové JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného J. H. (dále jen „odsouzený“) vedené pod sp. zn. 6 To 15/2025.
2. V odůvodnění napadeného usnesení vrchní soud nejprve zrekapituloval podstatný obsah podání odsouzeného nazvaného „Námitka podjatosti všech členů senátu 6 To“ ze dne 3. 3. 2025 založeného na č. l. 4318 a násl. trestního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) sp. zn. 16 T 15/2016, následně provedl citaci a výklad § 30 odst. 1 tr. řádu, a to včetně judikatury Nejvyššího soudu (bod 5 napadeného usnesení).
3. Dále vrchní soud konstatoval, že po provedeném přezkumu nezjistil, že by předsedkyně senátu 6 To a jeho členové v této trestní věci postupovali neobjektivně tak, že by bylo možné dovodit jejich poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, zakládající důvodné pochybnosti o jejich nestrannosti, která by byla důvodem pro vyloučení z projednávané věci. Předsedkyně senátu a členové senátu 6 To podle závěrů vrchního soudu konali důsledně v intencích trestního řádu, plně zachovávali práva odsouzeného vyplývající z § 33 tr. řádu a násl., jak je zřejmé z usnesení vrchního soudu ze dne 28. 11. 2022, č. j. 6 To 56/2022-4123, kterým bylo odvolání odsouzeného proti rozsudku krajského soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. 16 T 15/2016-4046, zamítnuto. Vrchní soud též zdůraznil, že ve věci podal odsouzený dovolání, které bylo Nejvyšším soudem jako zjevně neopodstatněné odmítnuto (bod 6 napadeného usnesení).
4. K námitce odsouzeného ohledně neumožnění řádného dokončení konečného návrhu v rámci veřejného zasedání u vrchního soudu dne 28. 11. 2022, vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení zejména uvedl, že přerušení vyjádření v rámci konečného návrhu bylo provedeno zcela zákonným způsobem a v intencích § 235 tr. řádu s tím, že obhájce a odsouzený i přes upozornění opakovaně nepřiměřeně vybočovali z vymezení konečného návrhu, kdy se vyjadřovali nemístně, nepatřičně a nadbytečně, neboť opakovaně měli snahu rekapitulovat celý průběh řízení a odsouzený měl tendenci znovu opakovat svou obhajobu. Vrchní soud v této souvislosti připomněl, že účelem konečného návrhu je přednesení vlastního stanoviska osoby, která je k tomu oprávněna, k výsledkům veřejného zasedání a návrh učiněný k soudu, jak má v projednávané věci rozhodnout. Podle právního názoru vrchního soudu může předseda senátu přednášení konečného návrhu přerušit, pokud zřejmě vybočuje z rámce projednávané věci. V této souvislosti poukázal vrchní soud na § 238 tr. řádu za užití § 216 odst. 4 tr. řádu per analogiam a dále též na relevantní komentářovou literaturu (srov. bod 7 napadeného usnesení).
5. Konečně ve vztahu k námitce odsouzeného o předpojatosti senátu 6 To vrchního soudu v řízení o stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 16 T 15/2016-4223, vrchní soud zejména uvedl, že plně dostál povinnostem plynoucím z povahy revizního principu, který je zákonem stanoven pro stížnostní řízení, neboť důsledně posuzoval jak řízení předcházející vydání jím přezkoumávaného usnesení krajského soudu, tak i správnost všech výroků, proti nimž mohl odsouzený stížnost podat. Reagoval přitom na jednotlivé stížnostní námitky odsouzeného, ať procesní či ve vztahu ke skutku, kterým byl uznán vinným, a vyčerpal tudíž všechny alternativy přezkumu, a to k úplnosti, správnosti i obsahové ucelenosti postupu i opodstatněnosti krajským soudem učiněných závěrů. Nešlo tedy o projev předpojatosti založené na nevraživosti senátu 6 To vůči odsouzenému, ale o výlučně profesionální postup respektující ustanovení trestního řádu (srov. bod 8 napadeného usnesení).
6. Vrchní soud tak neshledal žádné důvody pro vyloučení předsedkyně senátu 6 To JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., soudce JUDr. Pavla Zelenky a soudkyně JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D., neboť tito nemají jakýkoli vztah k projednávané věci, resp. ani vztah k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, případným zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, z čehož by bylo možno vyvozovat jejich podjatost spočívající v nemožnosti nestranně rozhodovat (srov. bod 9 napadeného usnesení).
7. Proti usnesení vrchního soudu podal odsouzený prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Josefa Fiřta, LL.M., advokáta, dne 30. 5. 2025 stížnost, kterou odůvodnil podáním ze dne 24. 6. 2025. V odůvodnění stížnosti odsouzený předně shrnuje dosavadní průběh řízení a dále uvádí, že byl v postavení disidenta oceněn Etickou komisí České republiky jako účastník odboje a odporu proti komunismu. V době komunistické totality byl tehdejší justicí obviněn z křivého obvinění Státní bezpečností, plně rehabilitován byl v době po sametové revoluci. Nyní v době demokracie se však podle jeho názoru situace opakuje, neboť byl křivě obviněn bývalým příslušníkem Státní bezpečnosti V. Z., že zfalšoval směnku, a to jen proto, aby mu ji tehdy on, v postavení jediného vlastníka společnosti ANDROMEDA Plus, s.r.o., nemusel proplatit. Dále odsouzený uvádí, že po senátu 16 T krajského soudu i senát 6 To vrchního soudu konal veřejné zasedání o jeho odvolání bez jakékoliv úcty k jeho právům, což jako bývalý disident v době demokracie a svobody velmi těžko nesl. V další stížnostní argumentaci odsouzený vypočítává jednotlivá pochybení obou soudů, kterých se podle jeho názoru dopustily ve vztahu k jeho osobě v této trestní věci. Zdůrazňuje přitom, že aby byl odstraněn jediný důkaz a nemohlo dojít k obnově řízení, senát 6 To vrchního soudu bezprecedentně zaúkoloval senát 16 T krajského soudu a jeho nového předsedu, že směnka má být zničena, místo toho, aby mu byla vydána, jak požaduje, a mohl prokázat revizním znaleckým posudkem, že směnka nebyla zfalšována a je pravá. Takový postup považuje v době demokracie a právního státu za nemyslitelný a bezprecedentní, neboť jeho cílem je zničení důkazu o jeho nevině a důkazu o vadném „znaleckém“ posudku Kriminalistického ústavu Praha (srov. bod 4 odůvodnění stížnosti odsouzeného).
8. Následně odsouzený opětovně prezentuje tvrzená pochybení senátu 6 To vrchního soudu v odvolacím řízení, který nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování. Tato údajná pochybení dále rozebírá a hodnotí, vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem vrchního soudu, který považuje za nepřijatelný a především nezákonný (srov. body 5 až 9 odůvodnění stížnosti odsouzeného).
9. Z hlediska posouzení případné podjatosti je podle odsouzeného ovšem podstatné, proč senát 6 To vrchního soudu takto jednal a proč mu upíral právo na obhajobu, neumožnil mu vyslýchat navržené svědky a neprovedl další jím navržené důkazy k prokázání jeho neviny. Odsouzený nabývá přesvědčení, že důvodem takového jednání bylo, že na něj členové senátu 6 To vrchního soudu v rozporu s ústavním principem presumpce neviny od počátku pohlíželi jako na osobu, která jedná nekale a předkládá padělané listiny. O tom také jednoznačně podle odsouzeného svědčí postup předsedkyně senátu 6 To JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., která zjevně z důvodu zaujatosti a předpojatosti vůči jeho osobě pojala podezření, že kromě sporné směnky padělal i předložené odborné vyjádření pana Jamricha. Konkrétně odsouzený poukazuje na písemný dotaz předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu na zpracovatele odborného vyjádření Martina Jamricha, ředitele vydavatelství Svět tisku, zda uvedené odborné vyjádření opravdu vypracoval, nebo se jedná o podvrh. JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D., resp. senát 6 To, tak podle odsouzeného zjevně bezdůvodně pochyboval o pravosti tohoto odborného vyjádření. Přitom k takovým pochybnostem nebyl podle odsouzeného dán objektivně žádný důvod, resp. neexistovala žádná konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že se jedná o padělek. Odsouzený v této části uzavírá, že z tohoto důvodu musely pochybnosti senátu 6 To o pravosti odborného vyjádření plynout jen a pouze z předpojatosti vůči jeho osobě. Odsouzený v této souvislosti zdůrazňuje, že jistě není náhodou, že k popsanému a namítanému postupu JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D. se senát 6 To vrchního soudu v napadeném usnesení vůbec nevyjádřil (srov. body 10 a 11 odůvodnění stížnosti odsouzeného).
10. Ve vztahu k namítanému postupu vrchního soudu v rámci veřejného zasedání o odvolání, které se konalo dne 28. 11. 2022, odsouzený uvádí, že byl, stejně jako jeho obhájce, v průběhu přednesu konečného návrhu přerušen předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Korečkovou, Ph.D. a bylo jim zakázáno v něm pokračovat. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání je zřejmé, že obhajoba při veřejném zasedání navrhla provést celou řadu důkazů k prokázání neviny odsouzeného, o nichž ale vrchní soud rozhodl tak, že provedeny nebudou. V této souvislosti odsouzený poukazuje na skutečnost, že v rámci závěrečného návrhu má obhajoba právo se vyjádřit nejen k výsledkům veřejného zasedání, jak dovozuje vrchní soud v napadeném usnesení, ale též k průběhu veřejného zasedání, tedy i k tomu, že navrhované důkazy nebyly provedeny. Je-li v tomto obhajobě bráněno, jde o nepřípustné omezení práva na obhajobu (srov. bod 12 odůvodnění stížnosti odsouzeného).
11. Další námitkou brojí odsouzený proti postupu vrchního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 6 To 50/2024. Odsouzený má za to, že není přípustné, aby vrchní soud, jako soud nadřízený, ještě před samotným rozhodnutím (správně obsazeného) krajského soudu tento soud (nižšího stupně) úkoloval, jak má ve věci rozhodnout, a takto nepřípustně zasahovat do nezávislého rozhodování zákonného soudce. V této souvislosti poukazuje na nadbytečnost a účelovost právního názoru vrchního soudu obsaženého v bodu 10 jeho usnesení ze dne 19. 9. 2024. Odsouzený uvádí, že důvodem kasačního rozhodnutí vrchního soudu bylo zjištění, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, neboť o jeho návrhu na vrácení originálu směnky rozhodoval soudce, který o něm podle platného rozvrhu práce rozhodovat neměl. Vrchní soud proto podle názoru odsouzeného nemohl přistoupit k věcnému přezkoumání správnosti rozhodnutí krajského soudu v návaznosti na jeho námitky směřující proti závěrům tohoto soudu o naplnění zákonných důvodů pro zničení směnky. Vrchnímu soudu dále vytýká, že se vypořádal toliko s jeho námitkou ohledně nemožnosti rozhodnout ve věci ve smyslu § 81b odst. 1 tr. řádu o zničení předmětné směnky a opomněl další obsáhlé námitky uvedené ve stížnosti proti usnesení krajského soudu o zničení originálu směnky. Popsaný postup senátu 6 To vrchního soudu odsouzený vnímá jako „nepřípustnou snahu prosadit navzdory stanoveným zákonným pravidlům zničení originálu směnky jako jediného důkazu, který prokazuje jeho nevinu, a tím mu zabránit v dosažení obnovy řízení a očištění jeho osoby.“ Podle odsouzeného je naprosto zřejmé, že senát 6 To k jeho osobě nepřistupoval a nepřistupuje nestranně, ale naopak předpojatě. Upírá mu zákonná a ústavní práva, ignoruje jeho námitky, argumenty a předložené důkazy o jeho nevině, které v rozporu s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), tedy v rozporu s principem rovnosti zbraní stran a kontradiktornosti řízení neprovedl, a právní předpisy svévolně vykládá v jeho neprospěch (srov. body 13 až 17 odůvodnění stížnosti odsouzeného).
12. Závěrem odůvodnění svého opravného prostředku odsouzený navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D., JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka jsou podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u vrchního soudu pod sp. zn. 6 To 15/2025.
13. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla stížnost podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem prověřil napadené usnesení vrchního soudu podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného není důvodná.
14. Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že právo na nestranného soudce je neodmyslitelnou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní soud ve své konstantní judikatuře shledal, že nestrannost soudce „je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát“ [nález ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255), shodně např. nález ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. II. ÚS 551/03 (N 101/41 SbNU 297), nebo nález ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 449/04 (N 193/35 SbNU 541)]. Toto právo je chráněno i čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
15. Nestranností je třeba rozumět absenci předsudku či zaujatosti soudce [rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 73]. Podle judikatury Ústavního soudu i ESLP se nestrannost soudce posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu nestrannosti.
16. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem soudce v daném případě (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2005 ve věci Kyprianou v. Kypr, stížnost č. 73797/01, § 118). V tomto pojetí je nestrannost „především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.)“ [nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255)]. V rámci subjektivního testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti soudce (rozsudek pléna ESLP ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, § 58; rozsudek pléna ESLP ze dne 24. 5. 1989 ve věci Hauschildt v. Dánsko, stížnost č. 10486/83, § 47; rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef v. Malta, stížnost č. 17056/56, § 94). Pro účely subjektivního testu je tak soudce považován za nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 22. 10. 2007 ve věci Lindon, Otchakovsky-Laurens a July v. Francie, stížnosti č. 21279/02 a 36448/02, § 76).
17. V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 76). Jak totiž Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53), „nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti“.
18. V obecné rovině je třeba dále připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
19. Nejvyšší soud též konstatuje, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny). Podle této zásady lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem, tedy nezaujatě a spravedlivě. Namítané důvody podjatosti tedy musí být založeny na skutečně existujících objektivních skutečnostech, které odůvodňují vážné riziko neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
20. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést, že vztah k projednávané věci nebo k osobám v ní vystupujícím nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů“. (srov. DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
21. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného případu je přitom zřejmé, že pokud vrchní soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D., a soudci JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného, nelze tomuto postupu vytknout žádného zásadního pochybení. Je tomu tak proto, neboť Nejvyšší soud (na rozdíl od odsouzeného) neshledal existenci takových důvodů či skutečností, které by odůvodňovaly vážné riziko neobjektivního přístupu jmenovaných soudců vrchního soudu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím.
22. Z obsahu námitek odsouzeného podle Nejvyššího soudu vyplývá, že odsouzený dovozuje vztah k projednávané věci, k jeho osobě a jeho obhájci, toliko z procesního postupu vrchního soudu, který považuje za nesprávný, ve svém důsledku též za nezákonný a zasahující do jeho základních práv. Jak již Nejvyšší soud připomenul výše, vztah k projednávané věci, případně k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, pak nelze vyvozovat toliko ze způsobu rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není odsouzený spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky.
23. Nejvyšší soud v rámci své činnosti v tomto řízení podrobil přezkumu zejména napadené usnesení vrchního soudu ze dne 26. 5. 2025, č. j. 6 To 15/2025-4326, dále usnesení tohoto soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 6 To 50/2024-4297, ze dne 28. 11. 2022, č. j. 6 To 56/2022-4123 a postup vrchního soudu v řízení o odvolání odsouzeného, a to z hledisek možného naplnění zákonných důvodů obsažených v § 30 tr. řádu. Po provedeném přezkumu konstatuje, že z obsahu těchto, ale i dalších rozhodnutí, a postupu vrchního soudu, nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly vážné riziko neobjektivního přístupu soudců vrchního soudu JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D.
24. Pokud se týká jednotlivých stížnostních námitek odsouzeného, Nejvyšší soud se s těmito neztotožnil. Ve vztahu k tvrzeným pochybením vrchního soudu v řízení o odvolání odsouzeného Nejvyšší soud konstatuje, že k přerušení odsouzeného a jeho obhájce při přednesu jejich konečných návrhů nedošlo ze strany předsedkyně senátu jakkoliv svévolně. Z poslechu pořízeného zvukového záznamu z veřejného zasedání konaného u vrchního soudu dne 28. 11. 2022 též nevyplývá, že by tak předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. učinila neprofesionálně, nepřátelským či jiným nevhodným způsobem, který by mohl případně odůvodnit vážné riziko neobjektivního přístupu shora jmenovaných soudců vrchního soudu. Z těchto důvodů také Nejvyšší soud plně odkazuje na bod 7 odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, s jehož obsahem se bezezbytku ztotožňuje a považuje jej za správný.
25. Pokud se týká postupu předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu spočívajícího v ověření pravosti obhajobou předloženého odborného vyjádření, ani v tomto případě nelze takový postup považovat za projev předpojatosti. Je tomu tak proto, neboť z obsahu pokynu založeného na č. l. 4096 se nepodává ničeho, co by případný závěr o neobjektivním přístupu zakládalo. Zřejmým motivem pro takový postup předsedkyně senátu bylo toliko ověření, zda předložené odborné vyjádření bylo podáno Martinem Jamrichem, ředitelem Vydavatelství Svět tisku, či nikoliv.
26. Nejvyšší soud neshledal jako důvodnou ani další námitku odsouzeného, jejímž prostřednictvím tento brojí proti postupu vrchního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 6 To 50/2024, když má za to, že není přípustné, aby vrchní soud, jako soud nadřízený, nepřípustně zasahoval do rozhodování krajského soudu. Odsouzenému lze přisvědčit v tom směru, že právní názor vrchního soudu obsažený v bodě 10 odůvodnění jeho usnesení ze dne 19. 9. 2024, č. j. 6 To 50/2024-4297, byl nadbytečný, neboť jak sám vrchní soud konstatoval, s ohledem na podstatu pochybení krajského soudu již nebylo nutné se blíže zabývat námitkami odsouzeného, které se týkaly tvrzené nesprávnosti výroku napadeného usnesení krajského soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 16 T 15/2016-4223. Tato okolnost však bez dalšího nemůže svědčit či založit důvodné pochybnosti o neobjektivním přístupu jmenovaných soudců vrchního soudu. Jak Nejvyšší soud zjistil, v bodu 10 odůvodnění citovaného usnesení vrchní soud stručně prezentoval svoji právní argumentaci ve vztahu k případné použitelnosti § 81b odst. 1 tr. řádu a dále zdůraznil, že v trestní věci odsouzeného již bylo pravomocně rozhodnuto. Žádné pokyny či příkazy, jak má být v novém řízení krajským soudem rozhodnuto, však neučinil. Tuto skutečnost považuje Nejvyšší soud v tomto řízení za podstatnou, když uvedený procesní postup vrchního soudu nelze objektivně považovat za projev předpojatosti založené na nevraživosti soudců senátu 6 To vrchního soudu vůči osobě odsouzeného.
27. Ve vztahu k další stížnostní argumentaci odsouzeného Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení je toliko přezkum napadeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nevyloučení soudců vrchního soudu JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. z vykonávání úkonů trestního řízení, a to ve shora uvedené trestní věci odsouzeného. Z odůvodnění stížnosti odsouzeného totiž vyplývá, že tento setrvale vyjadřuje svůj nesouhlas se svým odsouzením, které považuje za nesprávné, protiprávní a zasahující do jeho základních práv. K obsahu těchto stížnostních námitek odsouzeného tak Nejvyšší soud pouze stručně poznamenává, že se těmito na podkladu podané stížnosti nemohl zabývat, neboť zcela vybočují z předmětu stížnostního řízení a odsouzený se jejich prostřednictvím domáhá opětovného přezkumu meritorního rozhodnutí. Taková činnost však Nejvyššímu soudu v řízení o stížnosti nikterak nepřísluší, jelikož se netýká samotného přezkoumávaného výroku napadeného usnesení vrchního soudu a řízení předcházejícímu jeho vydání.
28. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že odsouzeným uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., a soudců tohoto senátu JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D., pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces. Současně v rámci svého přezkumu nezjistil ani jiné skutečnosti, které by zakládaly naplnění zákonných důvodů obsažených v § 30 tr. řádu. Z těchto důvodů neshledal stížnost odsouzeného proti usnesení vrchního soudu ze dne 26. 5. 2025, č. j. 6 To 15/2025-4326, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu