11 Tvo 7/2025-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 stížnost zúčastněné osoby SKY REAL ESTATES s.r.o., IČO: 24708542, se sídlem Hlušičkova 1129/9, 155 00 Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 3 To 10/2025, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost zúčastněné osoby SKY REAL ESTATES s.r.o., IČO 24708542, zamítá.
1. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) rozhodl usnesením ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 3 To 10/2025, tak, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu není předseda senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislav Králík vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 10/2025 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 10/2016.
2. V odůvodnění citovaného usnesení vrchní soud nejprve uvedl, že v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 49 T 10/2016, již rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, kterým z podnětu mj. zúčastněné osoby SKY REAL ESTATES, s.r.o., IČO: 24708542, se sídlem Hlušičkova 1129/9, 155 00 Praha 5 (dále jen „zúčastněná osoba“), zrušil výroky o zabrání náhradní hodnoty a podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla věc v rozsahu zrušení vrácena městskému soudu k novému rozhodnutí. Dále se vrchní soud zabýval stížností zúčastněné osoby do usnesení městského soudu o zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr. zákoníku ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. 49 T 10/2016, kterou usnesením ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 3 To 46/2023, zamítl. Usnesením ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 3 To 53/2024, pak vrchní soud rovněž zamítl stížnost zúčastněné osoby do usnesení městského soudu o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění nemovitých věcí zúčastněné osoby ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 49 T 10/2016.
3. Vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení dále přiblížil, že dne 3. 10. 2024 obdržel podání zúčastněné osoby označené jako „Doplnění odůvodnění stížnosti proti Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 49 T 10/2016- ze dne 16. 06. 2023 Námitka podjatosti“. Prostřednictvím tohoto podání zúčastněná osoba současně vznesla námitku podjatosti vůči předsedovi senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislavu Králíkovi. Dále vrchní soud uvedl, že zúčastněná osoba v tomto podání citovala pasáž usnesení vrchního soudu ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3 To 53/2024-22, následovně: „…jakmile bude tento ze strany Ústavního soudu zaslán nalézacímu soudu, ten jej neprodleně předloží Vrchnímu soudu v Praze, aby mohlo být v předmětném řízení pokračováno a o zajištěné věci pravomocně rozhodnuto“. Podle zúčastněné osoby předseda senátu Mgr. Stanislav Králík tímto způsobem předjímal konečné rozhodnutí, podle rétoriky zjevně v její neprospěch, aniž řádně projednal jí podanou stížnost a seznámil se s jejími argumenty. Uvedené podle zúčastněné osoby založilo rozpor se zásadami trestního řízení, zejména pak se zásadou řádného zákonného procesu, zásadou legality, zásadou zjištění skutkového stavu a zásadou presumpce neviny. Zúčastněná osoba tak byla toho názoru, že v daném případě byly dány podmínky pro vyloučení předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka z dalšího rozhodování v předmětné věci ve smyslu § 30 a násl. tr. řádu.
4. V odůvodnění nyní napadeného usnesení vrchní soud dále konstatoval, že neshledal splnění některé z podmínek předpokládaných § 30 odst. 1 tr. řádu, pro něž by předseda senátu Mgr. Stanislav Králík měl být vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci, neboť nemá poměr k projednávané věci, ostatním účastníkům řízení ani k zúčastněné osobě. Současně nebyl v projednávané věci, kromě předchozího rozhodování v rámci odvolacího řízení či stížnostního řízení, činný v postavení trestním řádem specifikovaným, ani neprováděl konkrétní trestním řádem vyjmenované úkony, které by jej z dalšího profesního působení ve věci diskvalifikovaly.
5. Vrchní soud ve svém usnesení dodal, že zúčastněná osoba dovozuje podjatost předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka z formulace části zamítavého usnesení vrchního soudu, které se týkalo přezkumu rozhodnutí městského soudu o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění nemovitých věcí zúčastněné osoby, tuto námitku však neshledal jakkoliv důvodnou. V rámci této rozhodovací činnosti předseda senátu zvolenou textací totiž pouze naznačil, jaký bude další postup po obdržení příslušného soudního spisu ze strany Ústavního soudu, a sice že bude pravomocně rozhodnuto, a to ať již pozitivně či negativně o stížnosti zúčastněné osoby týkající se zajištěné nemovitosti, kdy takové rozhodnutí bude možné pouze tehdy, jakmile bude vrchnímu soudu předložen příslušný spisový materiál, na základě kterého bude moci řádně a odůvodněně rozhodnout, a to v souladu s náležitě zjištěným skutkovým stavem. Vrchní soud byl tedy přesvědčen, že výše citovanou částí jeho usnesení nemohlo v případě zúčastněné osoby dojít k namítanému porušení zásady řádného zákonného procesu, zásady legality, zásady zjištění skutkového stavu a zásady presumpce neviny a tato současně ani nemůže vést k vyloučení předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka z rozhodování v předmětném trestním řízení.
6. Senát 3 To vrchního soudu v čele s jeho předsedou Mgr. Stanislavem Králíkem tak neshledal žádné důvody pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v projednávané věci obecně, ale ani ve vztahu k zúčastněné osobě, přičemž se zabýval veškerými zákonnými důvody, které by mohly důvod vyloučení předsedy senátu založit. Konstatoval, že žádný z důvodů upravený v § 30 tr. řádu v projednávaném případě jednoznačně není dán. S přihlédnutím ke znění citovaných zákonných ustanovení vymezujících důvody pro vyloučení soudce, obsahu dostupného spisového materiálu a shora rozvedeným důvodům dospěl vrchní soud k závěru, že námitce zúčastněné osoby nelze přisvědčit.
7. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podala zúčastněná osoba prostřednictvím své zmocněnkyně Mgr. Jany Gavlasové, advokátky, dne 20. 3. 2025 stížnost. V jejím odůvodnění zúčastněná osoba předně konstatuje, že jí není známo, co je nebo má být projednáno pod sp. zn. 3 To 10/2025, a rekapituluje dosavadní průběh řízení. Vyjadřuje pochybnost, zda může vrchní soud vydat rozhodnutí o nevyloučení z úkonů trestního řízení, které je vedeno před jiným soudem, konkrétně městským soudem. Zúčastněná osoba je přesvědčena, že samotný výrok usnesení vrchního soudu je zmatečný, neboť usnesení podle odůvodnění řeší námitku podjatosti ve věci 3 To 46/2023, rozhodnutí se však vztahuje na zcela jiné řízení, a to 3 To 10/2025. Přičemž je rozhodováno o nevyloučení soudce z úkonů trestního řízení před soudem, u nějž žádné úkony nevykonává a jehož příslušnost mu nenáleží. Již z tohoto důvodu je namístě napadené usnesení zrušit jako nesprávné a nepřezkoumatelné.
8. Dále zúčastněná osoba konstatuje, že byť platí, že o námitce podjatosti ve věci, k níž byla vztažena, nebylo ze strany soudu rozhodnuto, s ohledem na obsah odůvodnění a z důvodu nejvyšší právní jistoty předkládá svou argumentaci. Konkrétní důvody, pro které bylo napadené usnesení vydáno, jsou podle ní v zásadě vměstnány do bodů 18 a 19 usnesení vrchního soudu, jejichž obsah přibližuje. V bodu 18 vrchní soud podle přesvědčení zúčastněné osoby popisuje obsah § 30 odst. 1, odst. 2 tr. řádu. V následujícím bodu pak vrchní soud uvádí následující: „Pokud pak zúčastněná osoba v dané věci konkrétně dovozuje podjatost na straně předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka z jeho způsobu formulace části zamítavého usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3 To 53/2024-22, pak je nutno konstatovat, že tato podjatost jednoznačně nezakládá a v žádném případě jí nebylo nijak předjímáno, jak bude v budoucnu Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o stížnosti zúčastněné osoby proti usnesení soudu I. stupně ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. 49 T 10/2016. Vrchní soud v Praze, resp. předseda senátu Mgr. Stanislav Králík zvolenou textací pouze naznačil, jaký bude další postup po obdržení příslušného soudního spisu ze strany Ústavního soudu, a sice že bude pravomocně rozhodnuto, a to ať již pozitivně či negativně o stížnosti zúčastněné osoby týkající se zajištěné nemovitosti, kdy takové rozhodnutí bude možné pouze tehdy, jakmile bude Vrchnímu soudu v Praze předložen příslušný spisový materiál, na základě kterého bude moci řádně a odůvodněně rozhodnout, a to v souladu s náležitě zjištěným skutkovým stavem. Vrchní soud v Praze je tedy přesvědčen, že výše citovanou částí jeho usnesení nemohlo v případě zúčastněné osoby dojít k namítanému porušení zásady řádného zákonného procesu, zásady legality, zásady zjištění skutkového stavu a zásady presumpce neviny a tato současně ani nemůže vést k vyloučení předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka z rozhodování v předmětném trestním řízení.“
9. S touto argumentací zúčastněná osoba nesouhlasí. V prvé řadě zdůrazňuje, že odůvodnění rozhodnutí má být srozumitelné a je v rozporu se základními ústavními principy, aby bylo rozhodnutí odůvodňováno dodatečně v jiném dokumentu, případně odůvodnění rozhodnutí dodatečně „dovysvětlováno“ či upřesňováno. Neboť teprve z tohoto citovaného ustanovení se podává, že se nemělo jednat o předjímání rozhodnutí, ale o konstatování toho, že soud řádně zjistí skutkové okolnosti a na jejich základě řádně rozhodne. Což ale z textu nevyplývalo. Soudce v odůvodnění usnesení uvedl, že „…jakmile bude tento ze strany Ústavního soudu zaslán nalézacímu soudu, ten jej neprodleně předloží Vrchnímu soudu v Praze, aby mohlo být v předmětném řízení pokračováno a o zajištěné nemovitosti pravomocně rozhodnuto.“ Což dává jediný výklad, totiž že bude stížnost zúčastněné osoby zamítnuta, neboť jen tak může dojít k pravomocnému rozhodnutí o zajištěné nemovitosti. Pokud by totiž vrchní soud stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí městského soudu zrušil, pak by o zajištěné nemovitosti pravomocně rozhodnuto nebylo. A vzhledem k tomu, jaké námitky byly v rámci stížnosti proti rozhodnutí městského soudu vzneseny, třetí možnost – tedy případná změna rozhodnutí městského soudu tak, že – není ani teoretická.
10. Z těchto důvodů je zúčastněná osoba přesvědčena, že námitka podjatosti je opodstatněná a jsou dány důvody pro vyloučení soudce vrchního soudu Mgr. Stanislava Králíka z projednávání věci.
11. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížnosti zúčastněné osoby napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost zúčastněné osoby není důvodná.
12. Za potřebné považuje nejprve Nejvyšší soud zdůraznit, že právo na nestranného soudce je neodmyslitelnou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře shledal, že nestrannost soudce „je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát“ [nález ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255), shodně např. nález ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. II. ÚS 551/03 (N 101/41 SbNU 297), nebo nález ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 449/04 (N 193/35 SbNU 541)]. Toto právo je chráněno i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
13. Nestranností je třeba rozumět absenci předsudku či zaujatosti soudce [rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 73]. Podle judikatury Ústavního soudu i ESLP se nestrannost soudce posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu nestrannosti.
14. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem soudce v daném případě (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2005 ve věci Kyprianou v. Kypr, stížnost č. 73797/01, § 118). V tomto pojetí je nestrannost „především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.)“ [nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255)]. V rámci subjektivního testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti soudce (rozsudek pléna ESLP ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, § 58; rozsudek pléna ESLP ze dne 24. 5. 1989 ve věci Hauschildt v. Dánsko, stížnost č. 10486/83, § 47; rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef v. Malta, stížnost č. 17056/56, § 94). Pro účely subjektivního testu je tak soudce považován za nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 22. 10. 2007 ve věci Lindon, Otchakovsky-Laurens a July v. Francie, stížnosti č. 21279/02 a 36448/02, § 76).
15. V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 76). Jak totiž Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53), „nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti“.
16. V obecné rovině je třeba dále připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
17. Nejvyšší soud též připomíná, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny). Podle této zásady lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem, tedy nezaujatě a spravedlivě. Namítané důvody podjatosti tedy musí být založeny na skutečně existujících objektivních skutečnostech, které odůvodňují vážné riziko neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
18. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů“. (srov. DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
19. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného případu je přitom zřejmé, že pokud vrchní soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že předseda senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislav Králík není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného E. V. a dalších osob, nelze tomuto postupu vytknout žádného zásadního pochybení. Vznesenou námitku podjatosti zúčastněné osoby ze dne 2. 10. 2024, resp. námitky v ní obsažené, vrchní soud dostatečně vypořádal a stejně tak ozřejmil důvody, které ho vedly k výše uvedenému závěru.
20. Z obsahu předložené části spisového materiálu městského soudu, sp. zn. 49 T 10/2016, Nejvyšší soud především osvědčil, že podání zúčastněné osoby ze dne 2. 10. 2024 bylo zasláno jak městskému soudu, tak i vrchnímu soudu. Tímto podáním zúčastněná osoba (mimo jiné) vznesla námitku podjatosti ve vztahu jednak k předsedkyni senátu 49 T městského soudu JUDr. Monice Křikavové (bod III. podání) a jednak k předsedovi senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislavu Králíkovi (bod IV. podání). Městský soud o námitce podjatosti rozhodl usnesením
dne 21. 11. 2024, sp. zn. 49 T 10/2026. Proti tomuto usnesení podala zúčastněná osoba, prostřednictvím své zmocněnkyně, dne 10. 1. 2025 stížnost, kterou odůvodnila podáním ze dne 24. 1. 2025. Následně městský soud předložil vrchnímu soudu k rozhodnutí stížnost zúčastněné osoby ze dne 10. 1. 2025 proti usnesení městského soudu ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 49 T 10/2016, a to včetně jejího odůvodnění. Z podacího razítka vrchního soudu vyplývá, že mu věc byla předložena dne 11. 2. 2025, došlo k jejímu zaevidování a přidělení spisové značky – 3 To 10/2025. V rámci této spisové značky následně vrchní soud nejprve rozhodl napadeným usnesením ze dne 6. 3. 2025 o námitce podjatosti ve vztahu k předsedovi senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislavu Králíkovi, uplatněné zúčastněnou osobou podáním ze dne 2. 10. 2024, a dále téhož dne rozhodl usnesením o stížnosti zúčastněné osoby proti usnesení městského soudu ze dne 21. 11. 2024.
21. Z uvedeného je nepochybné, že napadené usnesení bylo vydáno v trestní věci odsouzeného E. V. a dalších osob, vedené u městského soudu pod sp. zn. 49 T 10/2016. Za nedůvodnou je tak nutné považovat námitku, podle které zúčastněné osobě není známo, co je (nebo má být) projednáváno pod sp. zn. 3 To 10/2025. V této souvislosti Nejvyšší soud pouze krátce poznamenává, že vrchní soud pod uvedenou spisovou značkou správně nejprve rozhodl o námitce podjatosti a následně téhož dne o předložené stížnosti proti citovanému usnesení městského soudu. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za důležité, že uplatněnou námitkou podjatosti se vrchní soud zabýval, tuto vypořádal a své závěry také odpovídajícím způsobem odůvodnil. Současně je podle Nejvyššího soudu, s ohledem na obsah napadeného usnesení, zcela zřejmé, jaká věc byla pod uvedenou spisovou značkou projednána.
22. Pokud zúčastněná osoba namítá, že jsou dány zákonné důvody pro vyloučení předsedy senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislava Králíka z vykonávání úkonů trestního řízení, a to pro jeho poměr k projednávané věci, neboť podle zúčastněné osoby předjímal výsledek budoucího rozhodnutí vrchního soudu v novém řízení o její stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. 49 T 10/2016, jímž bylo podle § 102 tr. zákoníku rozhodnuto o uložení ochranného opatření zabrání náhradní hodnoty, a to nemovitých věcí ve vlastnictví zúčastněné osoby, nejsou tyto námitky jakkoliv důvodné. Je tomu tak proto, neboť z odůvodnění usnesení vrchního soudu ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3 To 53/2024-22, nelze takový závěr dovodit. Z bodu 21 tohoto usnesení totiž vyplývá, že v této části odůvodnění se vrchní soud vyjadřoval toliko k námitce zúčastněné osoby týkající se tvrzené nečinnosti městského soudu při rozhodování o zajištěných nemovitostech. Zejména pak uvedl, že: „ … není v tuto chvíli možno o zajištěné nemovitosti rozhodnout z důvodu absence příslušného spisového materiálu, přičemž jakmile bude tento ze strany Ústavního soudu zaslán nalézacímu soudu, ten jej neprodleně předloží Vrchnímu soudu v Praze, aby mohlo být v předmětném řízení pokračováno a o zajištěné nemovitosti pravomocně rozhodnuto.“ Z uvedeného je zřejmé, že vrchní soud pouze naznačil, jaký bude další procesní postup tohoto soudu v řízení o zajištěných nemovitostech. Rozhodně z citované části odůvodnění vrchního soudu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by případně odůvodňovaly vážné riziko neobjektivního přístupu předsedy senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislava Králíka. V tomto ohledu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s argumentací uvedenou v bodu 19 odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 3 To 10/2025, a současně jako nedůvodnou odmítá stížnostní argumentaci zúčastněné osoby. Na tomto místě Nejvyšší soud opětovně připomíná, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obžalovaný není spokojen, případně též z procesního postupu soudu.
23. Nejvyšší soud v rámci své činnosti v tomto řízení podrobil přezkumu zejména napadené usnesení vrchního soudu ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 3 To 10/2025, a to z hledisek možného dalšího naplnění zákonných důvodů obsažených v § 30 tr. řádu. Po provedeném přezkumu konstatuje, že z obsahu tohoto, ale i dalších rozhodnutí vrchního soudu, nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly vážné riziko neobjektivního přístupu předsedy senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislava Králíka k projednávané trestní věci nebo k zúčastněné osobě nebo její zmocněnkyni.
24. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že zúčastněnou osobou uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu 3 To vrchního soudu Mgr. Stanislava Králíka, pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces. Současně v rámci svého přezkumu nezjistil ani jiné skutečnosti, které by zakládaly naplnění zákonných důvodů obsažených v § 30 tr. řádu. Z těchto důvodů neshledal stížnost zúčastněné osoby proti usnesení vrchního soudu ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 3 To 10/2025, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu