20 Cdo 1066/2024-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné RBP, zdravotní pojišťovna, se sídlem v Ostravě, Slezská Ostrava, Michálkovická 967/108, identifikační číslo osoby 47673036, proti povinnému P. T., zastoupenému Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, za účasti manželky povinného K. T., zastoupené Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, pro 289 958 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 56 EXE 688/2022, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 Co 72/2023-85, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Povinný a manželka povinného jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2022, č. j. 56 EXE 688/2022-70, kterým Okresní soud v Novém Jičíně zamítl návrh na zastavení exekuce prováděné Mgr. Pavlem Skácelem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Vsetín, pod sp. zn. 199 EX 00455/22. Exekuce byla zahájena k vymožení pohledávky z rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny ze dne 21. 10. 2021, č. 1152100368, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit pravděpodobnou výši pojistného v částce 271 416 Kč (v souladu s § 25a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), a k vymožení pohledávky z výkazu nedoplatků ze dne 1.
12. 2021, č. 1152191113, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit penále ve výši 289 958 Kč stanovené z pravděpodobné výše pojistného. K vydání exekučních titulů došlo z důvodu zjištění porušení zákonné povinnosti povinného, který v období od 1. 8. 2011 do 31. 12. 2019 nepředložil oprávněné i přes výzvu přehledy o svých příjmech a nezaplatil zálohy na zdravotní pojištění. Učinil tak až po zahájení exekučního řízení, pročež oprávněná dne 3. 8. 2022 zrušila rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pojistného.
V této části byla exekuce k návrhu oprávněné zastavena usnesením soudního exekutora ze dne 17. 8. 2022, č. j. 199 EX 00455/22-065, a předmětem exekuce zůstala již jen pohledávka na penále ve výši 289 958 Kč. Odvolací soud uzavřel, že dotčené podkladové rozhodnutí je vykonatelné, že uložené penále vychází z § 25a odst. 3 a 4 zákona č. 592/1992 Sb. a exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Odvolatelé ani netvrdili, že by titul napadli opravným prostředkem. S poukazem na sankční povahu příslušných ustanovení zákona odvolací soud ani neshledal žádný důvod pro podání návrhu na jejich zrušení k Ústavnímu soudu pro rozpor s ústavním pořádkem.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný a jeho manželka dovolání. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení dovolacím soudem dosud neřešených otázek, zda lze v exekučním řízení přezkoumávat správnost výkazu nedoplatků vyměřujícího penále z pravděpodobné výše pojistného podle zákona č. 592/1992 Sb., zda je § 25a odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb. v souladu s ústavním pořádkem České republiky a zda je v exekučním řízení přípustná moderace penále z pravděpodobné výše pojistného podle zákona č. 592/1992 Sb. Uvedli, že skutečná výše dlužného pojistného byla na základě dodatečně doložených přehledů určena ve výši 114 122 Kč (oproti pravděpodobné výši pojistného 271 416 Kč) a poté i zaplacena.
Přestože byla nakonec vyměřena a zaplacena skutečná výše pojistného, vymáhá se penále stanovené z pravděpodobné výše pojistného. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že exekuční soud se měl zabývat tím, zda exekuční titul není stižen zásadní vadou, a měl exekuci zastavit, neboť vede ke zjevné nespravedlnosti, případně je v rozporu s principy právního státu (odkázali přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Soud se měl zabývat otázkou přiměřenosti penále, aplikovat analogicky právní názor prezentovaný v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4014/2019 a zastavit exekuci v té části penále, která se neodvíjí od skutečné jistiny (tj. dodatečně určené skutečné výše pojistného).
Dovolatelé takto pouze prosazují spravedlivou sankci, protože zákon za dané situace neukládá oprávněné stanovené penále nijak modifikovat. I když exekuce skončila vymožením dne 19. 2. 2024, nepřekáží to rozhodnutí o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, a ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve svém vyjádření připomněla, že povinný byl k předložení přehledů vyzýván s upozorněním na možnost vyměření pravděpodobné výše pojistného. Povinnost nesplnil, takto vyměřené pojistné a penále neuhradil, a proto byla zahájena exekuce. Až po dodatečném doložení přehledů byla pravděpodobná výše pojistného zrušena a exekuce zčásti zastavena. Penále, které bylo vyměřeno z pravděpodobné výše pojistného, se v souladu s § 25a odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb. nezměnilo. Odvolací soud přitom neshledal žádný důvod pro podání návrhu na zrušení uvedeného ustanovení Ústavním soudem. Oprávněná připomíná, že povinný nevyužil možnost podat proti výkazu opravný prostředek (námitky podle § 53 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů). Penále nelze srovnávat s úroky ze soukromoprávních smluv, jimiž se zabývá nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18. Ani odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4014/2019 není přiléhavý (v nyní projednávané věci nejde o příslušenství k jistině, u které vedení exekuce představuje zjevnou nespravedlnost). Úmyslem zákonodárce nepochybně bylo docílit, aby plátci pojistného na veřejné zdravotní pojištění řádně plnili své povinnosti a aby vůbec nemuselo dojít ke stanovování pravděpodobné výše pojistného a z toho plynoucího penále. Závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Dovolatelé předně vznáší otázku, zda lze v exekučním řízení přezkoumávat správnost výkazu nedoplatků vyměřujícího penále z pravděpodobné výše pojistného podle zákona č. 592/1992 Sb. V otázce věcného přezkumu exekučního titulu je judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálena v názoru, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (k tomu srov. z mnoha rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014, a dále nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV., nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, body 14. a 15.).
6. Pouze ve zcela výjimečných případech judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu připouští, aby exekuce byla ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena za situace, pokud by vedla ke zjevné nespravedlnosti či byla v rozporu se samotnými principy demokratického státu. Přitom je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění podle exekučního titulu je s ohledem na zcela základní okolnosti případu natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1.
11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 16., nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, a ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022).
7. Dovolací soud konstatuje, že nyní řešená věc žádné takové mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi vyplývajícími ze shora označené judikatury Ústavního soudu nevykazuje. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena a ani zde není dán žádný prostor pro navrhovanou „moderaci“ penále. Není sporu o tom, že výše vymáhaného penále byla stanovena zcela v souladu s § 25a zákona č. 592/1992 Sb., který zní následovně:
(1) Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 25 odst. 3 nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 24 odst. 2 a 3 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou zdravotní pojišťovnou v písemné výzvě, může příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn. (2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří.
Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.
(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost předložit přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3 ani možnost uložit pokutu podle § 26. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší. (4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 5 odst. 2 a § 7 odst. 2), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.
8. Dovolatelé namítali, že § 25a odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb. není v souladu s ústavním pořádkem České republiky, přitom však nijak nespecifikovali, kterému ustanovení ústavního pořádku má dotčená norma odporovat. Nejvyšší soud připomíná, že soulad zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení s ústavním pořádkem je oprávněn posuzovat pouze Ústavní soud (čl. 87 odst. 1 písm. a/ ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, dále jen „Ústava“). Dospěje-li obecný soud k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, aplikuje § 109 odst. 1 písmeno c) o. s. ř. a řízení přeruší. K takovému postupu však odvolací soud v řešené věci s přihlédnutím k úmyslu zákonodárce i účelu příslušných ustanovení zákona neshledal žádný důvod a neshledává jej ani Nejvyšší soud.
9. Účelem dotčené právní úpravy bylo docílit řádného plnění povinností plátců pojistného, kteří nepředkládáním stanovených přehledů o vyměřovacích základech a o pojistném fakticky bránili ve vymáhání pojistného, neboť zdravotní pojišťovny bez nich neměly dostatek údajů pro určení pojistného a penále. Proto byla zákonem č. 127/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zavedena možnost stanovit v součinnosti s úřadem práce pravděpodobnou výši dlužného pojistného, nepředložil-li plátce přehledy, a to ani dodatečně na výzvu zdravotní pojišťovny a přes předchozí upozornění na důsledky své nečinnosti (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 127/1998 Sb.). Uložení nyní vymáhaného penále mohl tedy povinný předejít včasným předložením příslušných přehledů tak, aby mohlo být stanoveno pojistné podle přehledů a aby vůbec nemuselo být rozhodováno o pravděpodobné výši pojistného a o penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného. Vydání exekučního titulu tudíž bylo očekávatelným, legitimním a zákonným důsledkem opomenutí povinnosti povinného. Za dané situace proto nelze uvažovat o zjevné nespravedlnosti ani o „modifikaci“ uložené sankce.
10. Protože dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Protože exekuce byla ukončena
vymožením, rozhodl dovolací soud i o náhardě nákladů dovolacího řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu