20 Cdo 1084/2025-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Zezulou v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, proti povinnému P. R., o zřízení exekutorského zástavního práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 2109/2023, o dovolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. dubna 2024, č. j. 14 EXE 2109/2023-64, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2024, č. j. 11 Co 225/2024-127, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. dubna 2024, č. j. 14 EXE 2109/2023-64, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2024, č. j. 11 Co 225/2024-127, se zastavuje.
1/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 11 Co 225/2024-127, potvrdil ve výroku II ve znění, že správné číslo jednací (č. j.) exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. Moniky Elfmarkové je 115 EX 00181/23-023, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 19. 4. 2024, č. j. 14 EXE 2109/2023-64, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 8. 1. 2024 na zastavení exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 2109/2023, u
JUDr. Moniky Elfmarkové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 4, pod sp. zn. 115 EX 00181/23, podle rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 8. 2016, č. j. 6 C 56/2016-66, pro pohledávku oprávněného v částce 46 605 Kč se zákonným poplatkem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 25 238,17 Kč od 16. 2. 2014 do 31. 12. 2015 a zákonný úrok z prodlení z částky 46 605 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, náklady předcházejícího řízení ve výši 22 174,50 Kč, a to zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech povinného – jednotce (byt) č. XY, v budově č. p.
XY, která se nachází na pozemku parc. č. XY, spolu s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 667/230232, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. XY, v k. ú. XY, obec XY, nařízené exekučním příkazem ze dne 3. 3. 2023, č. j. 115 EX 000181/23-023, vydaným JUDr. Monikou Elfmarkovou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Praha 4. Ve výrocích I a III usnesení soudu prvního stupně zrušil. 2/ Usnesení soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Soud prvního stupně věc dovolacímu soudu předložil, aniž by o této žádosti povinného rozhodl, zabýval se poplatkovou povinností či vyzval povinného k zajištění právního zastoupení. 3/ Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“, podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje).
Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč.). 4/ K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle § 2 o.
s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2020, sp. zn.
32 Cdo 2755/2020, nebo ze dne 13. září 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jeho názoru neoprávněně zasaženo. 5/ Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
6/ Soud prvního stupně dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel ve značném množství případů, a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
června 2016, sp. zn. 30 Cdo 114/2016, ze dne 16. srpna 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, nebo ze dne 25. března 2020, sp. zn. 25 Cdo 790/2020). 7/ Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je ustálena v závěru, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení v dané věci již není nezbytné, byl-li účastník v minulosti mnohokrát soudy poučován o nutnosti obligatorního zastoupení v dovolacím řízení a o důsledcích nesplnění uvedené podmínky.
V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním, nehospodárným a formalistickým postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a v něm citovaná další usnesení Ústavního soudu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, nebo ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016).
8/ Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243c odst. 3 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
9/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 7. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu