27 Cdo 725/2018-605
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v
právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) dědicům
po zemřelém J. R., narozeném XY a zemřelém 9. 5. 2010, zastoupeným JUDr.
Josefem Mejstříkem, advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 222, PSČ
288 02, a 2) D. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou,
advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 223/5, PSČ 288 02, o určení
dědického práva, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku
Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 6. 2009, č. j. 6 C 205/2006-185, a proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2009, č. j. 24 Co 456/2009-236,
vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 205/2006, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 25 Co
142/2017-563, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
[1] Krajský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení ze dne 27. 2. 2017, č. j. 6 C 205/2006-542, kterým
Okresní soud v Nymburce zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků
pro dovolací řízení (výrok I.), jakož i návrh žalobce na ustanovení zástupce
pro dovolací řízení (výrok II.).
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při kterém
nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické
vzdělání, avšak požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení. [3] Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno
včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) [dále též jen „o. s. ř.“], avšak nejsou
dány podmínky pro jeho věcné projednání. [4] Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále
stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §
241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení
dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba,
která má právnické vzdělání. [5] Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §
241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání
podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. [6] Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení,
který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se
nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. [7] Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby
byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka
poučit. Podle § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo
jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů. [8] Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí. [9] Podá-li dovolatel (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací
soud potvrdil usnesení, jímž mu soud prvního stupně nepřiznal osvobození od
soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám
posoudí, zda vskutku splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v § 30 a § 138 o. s. ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl
požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z
řad advokátů podle § 30 o. s.
ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě,
tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů
nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto
nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod
číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1300/2015, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále
citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). [10] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu určujícím kritériem, na
základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle § 138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může
soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně
toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo
987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a dále ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo
2674/2016). [11] Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který
odvolací soud přijal a odůvodnil v napadeném usnesení, podle něhož u dovolatele
nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť to neodůvodňují
jeho poměry. Dovolatel vskutku neprokázal ani nedoložil, že není schopen
dosahovat příjmu odpovídajícímu jeho kvalifikaci. Argument existence
generálního inhibitoria nemůže obstát, neboť zaplacení soudního poplatku v
řízení, jehož předmětem je majetek povinného, je udržováním majetku. Dovolatel
tak měl možnost zaplatit soudní poplatek za dovolání i po doručení usnesení o
nařízení exekuce (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 2717/10). [12] Za této situace nelze u něj pokládat za splněné ani předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ve smyslu § 30 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo
2254/2014; 21 Cdo 2256/2014). [13] Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzvaly ke
splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., jelikož
dovolatel byl ke splnění této podmínky vyzván již v souvislosti s podáním
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 480, 484 a 489, a to
usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 7. 2017, č. j. 6 C
205/2006-573, dovolateli doručeným dne 19. 7. 2017. Toto usnesení obsahuje
poučení o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím
řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). [14] Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení
nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve
zcela identických případech předchozích, resp.
ve vztahu k jinému dovolání
podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na
požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a
formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne
8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015,
či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016). [15] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod
ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího
soudu, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, předseda
senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho
dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
[16] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod
číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[17] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu