USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněné REDOSTAV a. s., identifikační číslo osoby 27726916, se
sídlem v Brně, Zábrdovická č. 827/10, zastoupené Mgr. Jakubem Sigmundem,
advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova č. 2, proti povinné EXCELLENT MORAVIA a.
s., identifikační číslo osoby 25580116, se sídlem v Držovicích, Konečná č. 512,
zastoupené JUDr. Bc. Ladislavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního
pluku č. 206/7, pro 8 858 012 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 28 EXE 1507/2012, o dovolání povinné proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2017, č. j. 12 Co 211/2017-310, t a k t
o :
Dovolání povinné se zamítá.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 4. září 2012, č. j. 28 EXE
1507/2012-20, nařídil na základě rozhodčího nálezu, který vydal rozhodce JUDr.
Ing. Petr Vašíček, ze dne 8. února 2012, sp. zn. R 1/2012 (dále jen „exekuční
titul“), na majetek povinné exekuci k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 8
858 012 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, které v souvislosti s exekučním
řízením vzniknou, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Petra
Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov.
Usnesením ze dne 16. prosince 2016, č. j. 28 EXE 1507/2012-271, Okresní soud v
Prostějově, zastavil exekuci nařízenou na majetek povinné usnesením téhož soudu
ze dne 4. září 2012, č. j. 28 EXE 1507/2012-20, a prováděnou soudním exekutorem
JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod jeho sp. zn. 137 EX
8182/12, oprávněné uložil povinnost zaplatit povinné do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné náhradu nákladů exekučního
řízení ve výši 111 879 Kč a dále rozhodl o povinnosti oprávněné nahradit
soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov,
náklady exekuce ve výši 4 234 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení. Kromě jiného uvedl, že rozhodčí smlouvu, na podkladě které byl v dané
věci vydán exekuční titul, za oprávněnou a povinnou podepsala tatáž osoba a to
Bronislav Přikryl, který rozhodčí smlouvu za povinnou podepsal jako předseda
představenstva povinné a za oprávněnou jako místopředseda představenstva
oprávněné. V rozhodčí smlouvě se oprávněná s povinnou dohodly, že veškeré
spory, které v budoucnu vzniknou ze směnky, která je v kopii přiložena k
rozhodčí smlouvě nebo v souvislosti s ní, budou projednávány s vyloučením
pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení podle zákona
č. 216/1994 Sb. před rozhodcem JUDr. Ing. Petrem Vašíčkem. I shora zmíněnou
směnku vlastní podepsal za výstavce (povinnou) B. P., tj. tatáž osoba, která je
současně osobou oprávněnou jednat i za oprávněnou, tj. za společnost, ve
prospěch níž se výstavce zavázal směnku zaplatit. Podle ustanovení § 196a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince
2013 (dále jen „obch. zák.“), je v případě, že člen představenstva společnosti
je oprávněn jednat i jménem jiné společnosti, k uzavření smlouvy o úvěru či
půjčce ve prospěch této jiné společnosti nezbytný předchozí souhlas valné
hromady. Bez tohoto souhlasu je dané jednání absolutně neplatné pro rozpor se
zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“). Na podkladě shora uvedené situace dospěl
k závěru, že pokud je souhlas valné hromady vyžadován k uzavření úvěry či
půjčky, tím spíše by takového souhlasu mělo být zapotřebí k vystavení směnky,
kterou osoba jednající jménem výstavce zavázala společnost, jejímž jménem
jedná, k bezpodmínečnému plnění ve prospěch jiné společnosti, jejímž jménem je
tatáž osoba rovněž oprávněna jednat. V opačném případě by to znamenalo neúměrné
riziko, že by tímto způsobem mohla osoba zainteresovaná v obou společnostech
vyvést z jedné společnosti do druhé bez vědomí ostatních akcionářů a dalších
osob oprávněných jménem společnosti jednat jakoukoliv částku. Jestliže je
souhlas valné hromady vyžadován k vystavení směnky, je souhlasu valné hromady
zapotřebí i k uzavření rozhodčí smlouvy, na podkladě které by měly být veškeré
spory, které by v budoucnu vznikly z předmětné směnky nebo v souvislosti s ní,
projednávány a rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů v rozhodčím
řízení.
Vzhledem k tomu, že k vystavení směnky, ani k uzavření rozhodčí
smlouvy, valná hromada povinné, ani valná hromada oprávněné, neudělila svůj
předchozí písemný souhlas, je rozhodčí smlouva, na základě které byl vydán
exekuční titul, absolutně neplatná. Rozhodce, který exekuční titul vydal, k
tomuto neměl pravomoc a exekuci je proto třeba ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavit.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. října 2017, č. j. 12 Co 211/2017-310,
usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. prosince 2016, č. j. 28 EXE
1507/2012-271, změnil tak, že se návrh povinné ze dne 18. května 2015, ve
spojení s jeho doplněním ze dne 5. listopadu 2015, na zastavení exekuce
nařízené usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. září 2012, č. j. 28
EXE 1507/2012-20, zamítá. Obdobně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že
posuzovaná rozhodčí doložka je co do způsobu výběru rozhodce platná, neboť
jmenovitě a výslovně určuje jediného rozhodce, který je oprávněn případný spor
oprávněné a povinné rozhodnout. Nesdílí ovšem názor, že k uzavření rozhodčí
smlouvy (doložky) je ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. zapotřebí
předchozího písemného souhlasu valné hromady. Rozhodčí smlouva není smlouvou o
úvěru, půjčce či bezplatném převodu majetku ze společnosti a nejedná se ani o
smlouvu o zajištění závazku, když jejím předmětem je vynětí určité věci z
kompetence soudů s tím, že tato věc bude projednána a rozhodnuta v rozhodčím
řízení před rozhodcem (rozhodci). Ustanovení § 196a obch. zák. se tudíž na
uzavření rozhodčí smlouvy nevztahuje. V této souvislosti odkázal na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4099/2014, a uvedl, že
smyslem a účelem ustanovení § 196a obch. zák. je ochránit společnost před
případným nekalým jednáním osob, které jsou oprávněny činit jménem společnosti
právní jednání, přičemž soud neshledal, že by takovým nekalým jednáním bylo
mimo jiné uzavření rozhodčí smlouvy B. P., který byl oprávněn činit právní
jednání jménem oprávněné i povinné.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že
meze možnosti platně sjednat rozhodčí doložku jsou dány týmiž okolnostmi, jimž
je omezena či podmíněna možnost stran uzavřít smír, který v podstatě není ničím
jiným než narovnáním. V posuzované věci strany mohly uzavřít smír jen za
podmínek stanovených v ustanovení § 196a obch. zák. Jestliže je předchozí
souhlas valné hromady nezbytný k platnému uzavření smíru, je stejnými
podmínkami podmíněna i dohoda stran o řešení případného sporu rozhodci.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Oprávněná se k dovolání povinné vyjádřila tak, že dovolání nepovažuje za
přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., neboť předmětem odvolacího
řízení ani okrajově nebyla otázka, zda se zákonná omezení podmiňující uzavření
smíru vztahují i na platné uzavření rozhodčí doložky (smlouvy). Navrhuje proto,
aby Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl a oprávněné přiznal právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II
bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí závisí mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva (zda za
situace, kdy za oprávněnou a povinnou, které jsou společnostmi s ručením
omezeným, uzavírá rozhodčí smlouvu tatáž osoba oprávněná jednat za obě
společnosti, je ve smyslu ustanovení § 196a obch. zák. nezbytný předchozí
souhlas valné hromady oprávněné a povinné), která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení
§ 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o
úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou
osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo
osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto
osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím
souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
Podle ustanovení § 196a odst. 2 obch. zák. pokud jsou osoby uvedené v odstavci
1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1
obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné
hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou
ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou.
V posuzované věci je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který
svou pravomoc k rozhodnutí sporu mezi povinnou a oprávněnou dovodil z rozhodčí
smlouvy, jež byla mezi povinnou a oprávněnou uzavřena písemně dne 11. září
2008. V rozhodčí smlouvě se oprávněná s povinnou mimo jiné dohodly, že veškeré
spory, které by v budoucnu vznikly ze směnky nebo v souvislosti s ní, budou
projednány a rozhodovány v rozhodčím řízení jmenovitě určeným rozhodcem. K
vystavení zmíněné směnky, stejně jako k uzavření rozhodčí smlouvy, nebyl ve
smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. dán předchozí souhlas valné hromady
povinné, ani oprávněné. Rozhodčí smlouvu za povinnou a oprávněnou podepsala
tatáž osoba, oprávněná jednat za obě účastnice tohoto řízení. Dovolatelka ve
svém dovolání dovozuje, že vzhledem k tomu, že je předchozí souhlas valné
hromady ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. nezbytný pro případ
uzavření smíru, je analogicky obligatorní i v případě uzavření rozhodčí
smlouvy, neboť rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít jen, jestliže by smluvní
strany rozhodčí smlouvy mohly o předmětu sporu uzavřít smír (srov. § 2 odst. 2
zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve
znění pozdějších předpisů – dále jen „ZRŘ“). V této souvislosti odkazuje na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2017, sp. zn. 23 Cdo 2741/2016.
Zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem na posuzovanou věc nedopadá, neboť se
kromě jiného zabývá výkladem termínu „majetkový spor“ ve vazbě na zákon o
rozhodčím řízení. Nikoliv tedy otázkou, zda je nezbytný předchozí souhlas valné
hromady k uzavření smíru, resp. k uzavření rozhodčí smlouvy.
Ustanovení § 2 odst. 2 ZRŘ vymezuje toliko podmínky arbitrability určitého
sporu v rozhodčím řízení, když vylučuje uzavření rozhodčí smlouvy v těch
případech, kdy povaha věci nepřipouští smír uzavřít, přitom je irelevantní, zda
by konkrétní smír mohl být soudem schválen či nikoliv. Tato skutečnost sama o
sobě nemá vliv na platnost rozhodčí smlouvy, neboť pro platnost rozhodčí
doložky postačuje, že povaha sporu uzavření smíru nevylučuje. Pro určení, zda v
konkrétním případě je možné rozhodčí smlouvu uzavřít či nikoliv tedy není
vyžadováno splnění stejných podmínek jako pro případné schválení smíru soudem.
Možnost uzavření smíru v určité věci pouze podmiňuje, že ohledně ní může být
platně sjednána i rozhodčí smlouva (event. doložka). V právě posuzované situaci
přitom oprávněná s povinnou uzavřela smlouvu ohledně sporu o zaplacení směnky.
Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že rozhodčí smlouvu lze platně
uzavřít i ohledně sporu o zaplacení směnky, jestliže nároky ze směnek mají
majetkovou povahu (srov. např. rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo
1130/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo
3613/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo
3969/2013). Rozhodčí smlouvu tudíž bylo možné v dané věci platně uzavřít.
Otázkou zůstává, zda k jejímu uzavření byl nezbytný předchozí souhlas valné
hromady ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. či nikoliv.
Ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. zajišťují ochranu akciové společnosti
a společnosti s ručením omezeným (srov. § 135 odst. 2 obch. zák.) před
případným nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost
(jménem společnosti) právní úkony, nebo osob jim blízkých (§ 116 obč. zák.).
Smlouva, která byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 196a odst. 1 nebo odst.
2 obch. zák. bez předchozího souhlasu valné hromady nebo za jiných podmínek,
než jaké jsou obvyklé v obchodním styku, je pro rozpor se zákonem podle
ustanovení § 39 obč. zák. neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.
září 2013, sp. zn. 21 Cdo 3694/2012).
Pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady nebo podmínek obvyklých v
obchodním styku nejsou ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a odst. 2 obch. zák., které se použije obdobně na poměry společnosti s ručením omezeným (§ 135
odst. 2 obch. zák.), neplatné všechny smlouvy, nýbrž v první řadě smlouvy o
úvěru nebo o půjčce, a to jednak tehdy, uzavřela-li je společnost s ručením
omezeným s jednatelem, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem
společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo s osobami jim blízkými, jednak tehdy,
uzavřela-li je společnost s ručením omezeným s jinou osobou v případě, že její
jednatel, prokurista nebo jiná její osoba, která je oprávněna jménem
společnosti s ručením omezeným takovou smlouvu uzavřít, anebo osoba jim blízká,
je současně osobou oprávněnou uzavřít takovou smlouvu jménem této jiné osoby. Kromě smluv o úvěru nebo o půjčce jsou z tohoto důvodu neplatné také smlouvy o
zajištění závazků (nejen ze smluv o úvěru nebo o půjčce, ale i ostatních
závazků), které jsou povinni splnit jednak jednatel, prokurista nebo jiná
osoba, která je oprávněna jménem společnosti s ručením omezeným takovou smlouvu
uzavřít, nebo osoba jim blízká, jednak jiná osoba, jsou-li osobami oprávněnými
uzavřít takovou smlouvu jménem této jiné osoby jednatel, prokurista nebo jiná
osoba, která je oprávněna jménem společnosti s ručením omezeným takovou smlouvu
uzavřít, nebo osoba jim blízká. Jinými slovy, ustanovení § 196a odst. 1 a 2
obch. zák. nedopadá na všechny druhy vztahů, ale hlavně na smlouvy o úvěru nebo
o půjčce, smlouvy zakládající zajišťovací vztahy a smlouvy o bezúplatném
převodu majetku společnosti (rozhodčí smlouva v daném výčtu absentuje), tj. na
vztahy, které ve své podstatě zasahují do majetkové sféry dotčených
společností, za něž jedná tatáž osoba, a u nichž tak a priori existuje zvýšené
riziko výskytu nekalého jednání jednající osoby, přičemž výjimečně není
nedostatek souhlasu valné hromady důvodem neplatnosti ani v případě shora
uvedených vztahů. Za předpokladu dodržení podmínek obvyklých v obchodním styku
není předchozí souhlas valné hromady potřeba, poskytuje-li ovládající osoba
úvěr nebo půjčku ovládané osobě nebo zajišťuje-li ovládající osoba závazky
ovládané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007 sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června
2011 sp. zn. 21 Cdo 4124/2010). V rozsudku ze dne 24. září 2013, sp. zn. 21 Cdo
3694/2012, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předchozí souhlas valné hromady se
nevyžaduje ani, jde-li o smlouvu o zajištění závazků (v daném případě šlo o
smlouvu o zřízení zástavního práva) uzavřenou společností s ručením omezeným,
je-li obsahem takové smlouvy zajištění závazků společnosti s ručením omezeným
vůči shora vymezeným osobám a to za podmínek, které nemusí být v obchodním
styku obvyklé. Jestliže předchozí souhlas valné hromady není za určitých (výše
uvedených) podmínek vyžadován ani ve vztahu ke smlouvě o zřízení zástavního
právo, tím spíše není na místě jej uplatňovat ve vztahu k uzavření rozhodčí
smlouvy.
Charakter rozhodčí smlouvy je totiž zcela odlišný od smluvního
zajištění závazku, resp. od právních vztahů výslovně v ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. zmíněných. Smyslem rozhodčí smlouvy je vynětí určitého sporu z
kompetence soudů, neboť na základě ní její smluvní strany delegují pravomoc k
rozhodnutí majetkových sporů soukromoprávním subjektům (rozhodcům). Výsledkem
rozhodčího řízení sice je kvalifikovaná závazná a vynutitelná forma závazku (v
podobě exekučního titulu). Samotným uzavřením rozhodčí smlouvy však tento
závazek zatím nevzniká, tzn., majetková sféra smluvních stran pouhým uzavřením
rozhodčí smlouvy není přímo dotčena. Pro zvýšenou ochranu společnosti ve smyslu
ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. proto není důvod. Ze shora uvedeného
proto vyplývá, že k platnému uzavření rozhodčí smlouvy není zapotřebí předchozí
souhlas valné hromady (§ 196a odst. 1 a 2 obch. zák.).
Ze shora uvedeného proto vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu
uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto
dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. ex. řádu).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu