20 Cdo 1867/2024-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bizon Investments s. r. o., se sídlem v Praze 1, Hradčany, Gogolova 228/8, identifikační číslo 24315737, proti povinné M. V., zastoupené Mgr. Martinem Bugajem, advokátem se sídlem v Bruntále, Komenského 12/1, o 56 302,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 63 EXE 715/2022 o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2024, č. j. 9 Co 233/2023-75, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2024, č. j. 9 Co 233/2023-75, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 1. 2023, č. j. 63 EXE 715/2022-42, ve výroku I se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Ostravě (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil napadený výrok I. usnesení ze dne 18. 1. 2023, č. j. 63 EXE 715/2022-42, kterým Okresní soud v Bruntále (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné ze dne 19. 9. 2022 na zastavení exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 63 EXE 715/2022 a soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 05307/22. Výrokem II. soud prvního stupně zamítl návrh povinné na odklad exekuce.
2. Odvolací soud při řešení námitky povinné, že soud prvního stupně náležitě neposoudil, zda je dán důvod pro zastavení exekuce s ohledem na její nemajetnost, vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena a soudní exekutorka byla pověřena jejím provedením dne 2. 8. 2022, povinná podala svůj návrh na zastavení exekuce již dne 21. 9. 2022, tedy méně než 2 měsíce po nařízení exekuce. Je zřejmé, že soudní exekutorka tak nemohla mít dostatek času, aby objektivně zjistila a prověřila existenci veškerého exekučně postižitelného majetku povinné a tím i možnosti vymožení pohledávky oprávněné. Z obsahu spisu, jakož i z připojeného spisu pověřené soudní exekutorky odvolací soud zjistil, že v dosavadním průběhu exekuce ještě nebylo (respektive ani nemohlo být) dokončeno úplné prošetření všech majetkových poměrů povinné, i pokud jde o zjištění, zda povinná vlastní nějaké exekučně postižitelné movité věci, když dosud nebyl soudní exekutorkou proveden soupis takových věcí. Tudíž ještě nebyly vyčerpány všechny dostupné způsoby provedení exekuce. V současnosti tak nelze učinit závěr o tom, že majetek povinné nepostačuje ani ke krytí nákladů exekuce. Odvolací soud proto napadený výrok I. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
3. V dovolání povinná poukazuje na to, že odvolací soud nemohl při zkoumání tvrzené nemajetnosti povinné argumentovat předčasností návrhu na zastavení exekuce z důvodu neexistující (dosud nepodané) zprávy soudního exekutora ohledně majetku povinné, je-li primárně povinností exekučního soudu takovou zprávu nejprve od soudního exekutora vyžádat a následně i prověřit na podkladě vlastních zjištění. Bez uvedeného postupu se nelze dobrat konkrétních perspektiv dalšího vedení exekuce. Usnesení odvolacího soudu je tedy v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (k tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5899/2016, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018, či ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2240/2020 a další). Povinná dále poukazuje na svou majetkovou situaci a zhoršený zdravotní stav (viz dovolání). Na základě výše uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. řád“), dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zjišťování a hodnocení předpokladů pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.).
5. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitým obsahem, jež exekučnímu soudu poskytuje zdánlivě vysokou míru uvážení, zda zastaví exekuci pro zjevnou bezúčelnost způsobenou nemajetností povinného. Při posouzení, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha (odvolacího) soudu je zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3057/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1901/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3568/2022).
6. Judikatura dovolacího soudu je však rovněž ustálena v závěru, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá
zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné. Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3112/2019, či ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4265/2019).
7. Soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, a je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti.
Soud tedy vychází jednak ze zprávy soudního exekutora, dále z obsahu exekučního spisu a též z vlastního šetření; hodnotí přitom perspektivu, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, která musí být reálná, nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, ze dne 13.
12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3024/2018, nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019).
8. Z uvedeného plyne, že v posuzované věci odvolací soud nemůže při zkoumání tvrzené nemajetnosti povinné ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. argumentovat předčasností návrhu na zastavení exekuce, a to z důvodu neexistující (dosud nepodané) zprávy soudní exekutorky ohledně majetku povinné. Povinností exekučního soudu je takovou zprávu nejprve od soudní exekutorky vyžádat (zajistit) a následně i prověřit na podkladě vlastních zjištění. Bez uvedeného postupu se totiž nelze dobrat konkrétních perspektiv dalšího vedení exekuce, v důsledku čehož se napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně) dostalo do rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3568/2022 a další).
9. Protože odvolací soud při posouzení otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nerespektoval shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, jeho rozhodnutí není správné a Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil ve shora uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
10. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.)
11. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu