20 Cdo 3284/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D.,
v exekuční věci oprávněné M. R., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr.
Ondřejem Bultasem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, proti
povinným 1) J. A., narozenému dne XY, bytem v XY, adresou pro doručování do
Věznice Valdice, 2) M. F., narozenému dne XY, bytem XY, adresou pro doručování
do Věznice Jiřice, 3) P. B., narozenému dne XY, bytem XY, adresou pro
doručování do Věznice Valdice, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou,
advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, a 4) M. B., narozenému dne XY,
adresou pro doručování do Věznice Valdice, pro 165 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň-město,
se sídlem v Plzni, Palackého nám. 28, pod sp. zn. 108 EX 04465/17, o dovolání
povinného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2018, č.
j. 39 Co 412/2017-108, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Josef Zítka, Exekutorský úřad
Plzeň-město (dále jen „exekutor“), usnesením ze dne 18. října 2017, č. j. 108
EX 04465/17-098 (dále „usnesení exekutora“), „vyhověl návrhu oprávněného“ M.
Z., narozeného dne XY, bytem XY (dále též „původní oprávněný“), „na vstup“ M.
R., narozené dne XY, bytem ve XY, „do řízení“ na místo navrhovatele. Exekutor
konstatoval, že původní oprávněný návrh podal z důvodu, že vymáhaná pohledávka
s příslušenstvím přešla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2017
(dále rovněž „smlouva“ či „postupní smlouva“) na M. R., která se vstupem do
řízení vyslovila souhlas; jsou tak splněny zákonné předpoklady pro vstup
oprávněné do řízení podle § 107a odst. 2 a § 256 odst. 1, odst. 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s.
ř.“).
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j.
39 Co 412/2017-108, k odvolání povinného 3) usnesení exekutora potvrdil.
Upřesnil, že předpoklady procesního nástupnictví na straně oprávněného plynou z
ustanovení § 36 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), musí-li být prokázáno, že po
zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy
spojují přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nebo převod
takového práva, který lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním
orgánem nebo notářem, „pokud nevyplývá z právního předpisu“. V posuzované věci
byly tyto podmínky splněny, neboť exekutorovi byl předložen originál smlouvy s
advokátem ověřenými podpisy (podpis oprávněného ověřoval advokát Mgr. Petr
Mařík, podpis M. R. ověřil advokát JUDr. Ondřej Bultas) a s prohlášeními
jmenovaných advokátů, že příslušná osoba před nimi smlouvu podepsala (§ 25a
odst. 1 a odst. 2 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném
od 1. 1. 2005 – dále „zákon o advokacii“).
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 3) dovoláním, v němž předložil k
řešení dvě související otázky, a to 1) zda lze považovat smlouvu o převodu
pohledávky s prohlášením o pravosti podpisů advokátem nebo jeho koncipientem za
listinu vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem ve smyslu § 36
odst. 4 ex. řádu, a 2) zda může exekutor rozhodnout o vstupu nového oprávněného
do řízení, aniž byl přechod práva z exekučního titulu prokázán listinou vydanou
anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem podle § 36 odst. 4 ex. řádu,
nedošlo-li k přechodu práva z exekučního titulu ze zákona. Přípustnost dovolání
dovolatel vymezil poukazem na rozpor specifikovaných otázek s judikaturou
Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. října
2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011 (ve vztahu k otázce ad 1/) a s usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012 (ve vztahu k
otázce ad 2/). Uvedená rozhodovací praxe dospěla k tomu, že advokát není při
ověřování podpisů v pozici státního orgánu či notáře, přičemž zákon pro
exekuční řízení u záměny účastníků na straně oprávněného vyžaduje osvědčení
převodu nebo přechodu práva listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo
notářem. Dovolatel rovněž označil za závažnou procesní vadu, že exekutor
rozhodl bez nařízení jednání a bez provedeného dokazování (s odkazem na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. 21 Cdo 4973/2015).
Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení exekutora
a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2
přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony), dále opět „o. s. ř.“; po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k
tomu oprávněným účastníkem exekučního řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 36
odst. 1 ex. řádu), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 36 odst. 3 ex. řádu ve prospěch jiného, než kdo je v exekučním titulu
označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj
přešlo či bylo převedeno právo z tohoto exekučního titulu.
Podle § 36 odst. 4 ex. řádu přechod nebo přechod práva či převod práva lze
prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud
nevyplývá přímo z právního předpisu.
V souvislosti s citovanými normami Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací
praxi vyložil, že je-li převod práva prokazován smlouvou o postoupení
pohledávky, tedy soukromou listinou, pak požadavku na její ověření státním
orgánem či notářem vyhovuje ověření (legalizace) podpisů na smlouvě notářem
podle notářského řádu, případně obecním (či jiným) úřadem podle zákona č.
21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování
pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění
pozdějších předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp.
zn. 20 Cdo 383/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn.
21 Cdo 2053/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn.
20 Cdo 2285/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20
Cdo 1842/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. 20
Cdo 2348/2017).
Soudní praxe rovněž dovodila, že soukromá listina, jíž se dokládá přechod práva
nebo povinnosti, vyhovuje požadavkům § 36 odst. 4 ex. řádu tehdy, jestliže
podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny (legalizovány).
Současně, není-li předkládán originál soukromé listiny, musí být ověřena shoda
předkládané kopie s originálem (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího
soudu z 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněného pod č. 4/1999
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 18.
ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura
čísle 3, ročníku 2005 pod č. 43). Ověřený opis smlouvy (vidimace) s neověřenými
podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu nestačí, neboť vidimací
se soukromé listině vyšší kvalita věrohodnosti neposkytuje (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2277/2011). V soudní
praxi nebyly a nejsou žádné pochybnosti o tom, že přechod povinnosti nebo práva
lze pro účely procesního nástupnictví ve vykonávacím (exekučním) řízení
prokázat nejen listinou vydanou státním orgánem nebo notářem, ale i takovou
listinou ("soukromou" listinou), která byla státním orgánem nebo notářem jen
ověřena, přičemž postačuje, aby byl na takové listině ověřen podpis osob, které
ji vystavily (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp.
zn. 21 Cdo 2065/2004).
V případě, že právní předpisy vyžadují, aby byl podpis fyzické osoby "úředně
ověřen", lze takovému požadavku vyhovět nejen legalizací provedenou notářem
nebo orgány uvedenými v ustanovení § 3, 4 a 5 zákona č. 21/2006 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů); "úřední ověření podpisu" může být nahrazeno prohlášením
advokáta (advokátního koncipienta) o pravosti podpisu, které má sice - z
pohledu zvláštních právních předpisu uvedených v ustanovení § 25a odst. 1
zákona o advokacii - stejné právní účinky jako jimi vyžadované "úřední ověření
podpisu", nejedná se však - na rozdíl od ověřovacích doložek notářů nebo a
ověřovacích doložek učiněných ověřovacími osobami u krajských úřadů, obecních
úřadu a újezdních úřadů - o veřejnou listinu ve smyslu ustanovení § 134 o.s.ř.
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011).
Vycházel-li tedy odvolací soud (ve shodě s exekutorem) při rozhodování o
procesním nástupnictví na straně oprávněné z předloženého originálu postupní
smlouvy jakožto soukromé listiny, obsahující ověření (legalizaci) podpisů
advokátem včetně prohlášení advokáta o pravosti podpisu, a připustil-li na
tomto důkazním základě vstup nové oprávněné do exekučního řízení, neodchýlil se
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel proto zvolený
předpoklad přípustnosti dovolání nevystihl, nadto se míjí i s důvodem dovolání
(problematika „veřejné listiny“ není v tomto případě vskutku relevantní), a
dovolací soud jeho dovolání bez jednání (viz § 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
K dovolatelem označeným procesním vadám dovolací soud s ohledem na
nepřípustnost dovolání nepřihlíží (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. ex. řádu).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu