20 Cdo 3935/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněného F. M., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se
sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, proti povinné D. J., zastoupené JUDr.
Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1013, za
účasti vydražitele ASTRA GAMES s.r.o., se sídlem v Olomouci, Riegrova 373/6, IČ
268 70 771, zastoupeného Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 1,
Revoluční 8, prodejem nemovitostí pro 10.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 Nc 13468/2004, o dovolání
vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v
Pardubicích ze dne 1. června 2010, č. j. 23 Co 429/2006 - 135, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Vydražitel je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 2.760,- Kč k rukám JUDr. Michala Marčišina, advokáta se sídlem v
Hradci Králové, Gočárova 1013.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení soudní exekutorky
JUDr. Taťány Mackové, se sídlem Exekutorského úřadu v Ústí nad Orlicí, ze dne
29. 6. 2006, č. j. 47 EX 20/05 - 138, jímž byl vydražiteli ASTRA GAMES s. r.
o., se sídlem v Olomouci, Riegrova 373/6, IČ 268 70 771, udělen příklep na
vydražené nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj,
katastrálního pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 3146 pro obec
Holice, katastrální území Holice v Čechách, specifikované ve výroku, a současně
zastavil řízení o udělení příklepu na prodej těchto nemovitostí; dále rozhodl o
nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinnou a mezi
vydražitelem a povinnou. Odvolací soud takto rozhodl poté, co Nejvyšší soud
usnesením ze dne 18. 11. 2009, č. j. 20 Cdo 4790/2007 - 109, zrušil jeho
předchozí usnesení ze dne 19. 6. 2007, č. j. 23 Co 429/2006 - 91, jímž odvolací
soud změnil usnesení soudní exekutorky tak, že vydražiteli se příklep
neuděluje, a kterým rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud
v citovaném usnesení vyslovil názor, že zákonným důvodem podle § 336k odst. 3
o. s. ř. pro změnu usnesení o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje,
není okolnost, že exekuce byla pravomocně zastavena a že odvolací soud
postupoval v rozporu s § 103, § 104 odst. 1 a § 254 odst. 1 o. s. ř., pokud
rozhodl o odvolání povinné proti usnesení o udělení příklepu, neboť byla-li v
projednávané věci exekuce pravomocně zastavena jako celek, nejsou již k řízení
o odvolání povinné splněny podmínky.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze
6. 4. 2007, č. j. 16 Nc 13468/2004 - 82, které nabylo právní moci dne 23. 5.
2007, byla v průběhu odvolacího řízení o přezkumu usnesení o udělení příklepu
vydražiteli exekuce v této věci podle návrhu oprávněného zcela zastavena. Na
základě tohoto zjištění odvolací soud, aniž se ve smyslu ustanovení § 336k
odst. 3 o. s. ř. zabýval věcným posouzením správnosti dražebního jednání včetně
příklepu, zastavil řízení o udělení příklepu (jako celek) z důvodu, že toto
řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§ 103 o. s. ř. ve
spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211o. s. ř.). Protože usnesení
soudní exekutorky o udělení příklepu bez toho, že by nabylo právní moci,
neobstojí, musel odvolací soud toto rozhodnutí „přiměřeně podle § 219a odst. 1
písm. a) o. s. ř. zrušit a odklidit je tak“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal vydražitel dovolání z důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud
nerespektoval názor dovolacího soudu že, „…zákonným důvodem pro změnu usnesení
o příklepu tak, že se příklep neuděluje, není okolnost, že exekuce byla
pravomocně zastavena“,
a dále mu vytýká, že nepostupoval v souladu se zákonem, neboť z něj vyplývá, že
usnesení o příklepu je možno pouze změnit, a to tak, že se příklep neuděluje,
nikoli jej zrušit, jak to vyplývá z § 336k odst. 3 o. s. ř., který taxativně
stanoví důvody, na základě nichž je možno „již učiněný příklep neudělit“. Má za
to, že odvolací soud ve věci rozhodl nesprávně, a to „v zásadě stejně“ jako v
původním rozhodnutí jen s tou formální obměnou, že příklep se zrušuje a řízení
o udělení příklepu se zastavuje“, neboť „vyplacení pohledávky povinným není
podle § 336k odst. 3 o. s. ř. důvodem, na základě kterého by bylo možno
usnesení o udělení příklepu jakkoli změnit, a proto není možno jej ani zrušit“.
Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Povinná v písemném vyjádření k dovolání vyjádřila názor, že v řízení o udělení
příklepu ve stádiu, v němž na základě návrhu oprávněného bylo exekuční řízení
zastaveno z důvodu úhrady exekuované částky, nelze v další fázi exekučního
řízení pokračovat, protože zde neexistují zákonné podmínky pro toto řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č.
7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci
podle § 242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací
soud řešil otázku, zda v případě, kdy je exekuce prodejem nemovitostí zastavena
poté, co byl již udělen příklep, avšak dříve, než usnesení o příklepu nabylo
právní moci, je třeba řízení o příklepu jako celek zastavit a usnesení o
příklepu zrušit, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena (§
237 odst. 3 o. s. ř.), přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku
daného řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe;
dovolání je proto přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s
§ 130 zákona č. 120/2001 Sb., důvodné však není.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§ 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti je rozděleno do
několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí, 2/ určení
ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí
spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné
ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh
rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž
pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další
pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit
otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn.
20 Cdo 2769/2006, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008). Přitom není
vyloučeno, aby se po zaplacení dluhu sám oprávněný postaral o ukončení
provádění výkonu (exekuce); musí však podat návrh na zastavení výkonu
rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomu srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2347/2005).
Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny
podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104
odst. 1, věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který
nelze odstranit, soud řízení zastaví.
V usnesení ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, publikovaném ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2007 pod poř. č. 95 Nejvyšší soud
připomenul závěr přijatý v usneseních ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo
2421/2004, a ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, že existence
nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní podmínkou
řízení o návrhu na jeho zastavení. Jestliže však výkon rozhodnutí zanikl, k
řízení o návrhu na jeho zastavení již nejsou podmínky, a toto řízení musí být
podle § 103, § 104 a § 254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Stejně je tomu v řízení
o udělení příklepu, byla-li exekuce prodejem nemovitostí zastavena poté, co byl
již udělen příklep, avšak dříve, než usnesení o příklepu nabylo právní
moci (k otázce jaký vliv má zastavení exekuce poté, co usnesení o udělení
příklepu nabylo právní moci srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, Cpjn 201/2009, na jehož závěry
odkázal již odvolací soud).
Jestliže tedy v projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesením
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 4. 2007, č. j. 16 Nc 13468/2004 - 82,
které nabylo právní moci dne 23. 5. 2007, byla exekuce nařízená usnesením
tohoto soudu ze dne 21. 12. 2004, č. j. Nc 13468/2004 - 6, podle § 268 odst. 1
písm. c) o. s. ř. jako celek „zcela zastavena“ a bylo rozhodnuto o nákladech
exekutorky a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, přičemž toto
rozhodnutí je závazné (§ 159a odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.) jak pro
účastníky řízení, tak i pro všechny orgány (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), je
správný závěr odvolacího soudu, že věcnému přezkoumání usnesení soudní
exekutorky o udělení příklepu vydražiteli podle § 336k odst. 3 o. s. ř. brání
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (spočívající v tom, že v průběhu
odvolacího řízení o přezkumu usnesení o udělení příklepu vydražiteli byla
exekuce podle návrhu oprávněného zcela zastavena) a že z tohoto důvodu je třeba
nepravomocné usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu zrušit a řízení o
příklepu zastavit.
Námitka dovolatele, že odvolací soud zrušil usnesení soudní exekutorky o
udělení příklepu vydražiteli v rozporu s § 336k odst. 3 o. s. ř. není
opodstatněná, neboť citované ustanovení se uplatní pouze při věcném přezkoumání
usnesení o příklepu; tomu však v dané věci - jak bylo uvedeno výše - bránil
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Z uvedeného důvodu jsou zcela
nepřípadné rovněž námitky dovolatele, že usnesení o příklepu nelze podle § 336k
odst. 3 o. s. ř. „jakkoliv měnit“ a že odvolací soud nerespektoval názor
dovolacího soudu, že „zákonným důvodem pro změnu usnesení o příklepu…není
okolnost, že exekuce byla pravomocně zastavena“.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné a protože vady řízení uvedené v
§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i
jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k
nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem
zjištěny, Nejvyšší soud dovolání vydražitele jako nedůvodné zamítl (§ 243b
odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny
za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v
částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., vyčíslená podle § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. b), snížená
podle § 18 odst. 1 na polovinu] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce
povinné doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží povinné vedle
odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž
částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny
za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy
částka 460,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení povinné ve výši
2.760,- Kč je vydražitel povinen zaplatit k rukám advokáta, který povinnou v
tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu