20 Cdo 397/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného R. B., zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti povinné A. K., za účasti obmeškalé vydražitelky AGOSTO FIN s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, náměstí Msgre Šrámka 885/7, identifikační číslo osoby 27840689, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, pro 637 290 Kč a pro smluvní pokutu 80 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 13688/08, o dovolání obmeškalé vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2024, č. j. 10 Co 455/2023-270, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Soudní exekutorka Mgr. Zuzana Grosamová, Exekutorský úřad Praha 6, usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 180 EX 13688/08-261, uložila obmeškalé vydražitelce AGOSTO FIN s. r. o., povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši 72 600 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
2. Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 10 Co 455/2023-270, usnesení soudní exekutorky změnil tak, že obmeškalá vydražitelka je povinna zaplatit soudní exekutorce náhradu škody ve výši 61 447,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení, přičemž na náhradu této škody se započítává obmeškalou vydražitelkou složená jistota ve výši 50 000 Kč (výrok I) a žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 18. 9. 2008, č. j. 30 Nc 6630/2008-9, Okresní soud ve Frýdku-Místku nařídil exekuci ve prospěch oprávněného proti původním povinným 1) P. W. a 2) A. W. (nyní K.) dle exekutorského zápisu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 025EZ 650/08, sepsaného JUDr. Pavlem Struminským, kandidátem soudního exekutora JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Praha 6, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 637 290 Kč a smluvní pokuty ve výši 80 000 Kč a pro náklady exekuce. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Praha 6, nyní provádí exekuci soudní exekutorka Mgr. Zuzana Grosamová, Exekutorský úřad Praha
6. Původní soudní exekutor exekuci prováděl mj. i dle exekučního příkazu ze dne 12. 11. 2008, č. j. 025 EX 13688/08-5, prodejem nemovitých věcí, a to spoluvlastnického podílu o velikosti ? k pozemku par. č. XY, parc. č. XY (jehož součástí je dům č. p. XY), pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, vše zapsané na LV XY v katastrálním území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY. Dne 12. 10. 2010, pod č. j. 025 EX 13688/08-44, vydal dražební vyhlášku, kterou nařídil dražební jednání na 2.
12. 2010, ke kterému se nikdo nedostavil. Další dražební jednání byla nařízena na 20. 12. 2011 a na 26. 9. 2012 (přičemž nebylo dosaženo ani nejnižšího podání), poté na 28. 11. 2013, kde byl vydražitelce AGOSTO FIN s. r. o. udělen příklep usnesením vydaným již soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Grosamovou) ze dne 28. 11. 2013, č. j. 180 EX 13688/08-92, za nejvyšší podání ve výši 400 000 Kč. Současně byla vydražitelce stanovena lhůta k doplacení nejvyššího podání v délce deseti dnů od právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává zaplacená jistota ve výši 50 000 Kč. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 20.
12. 2013. Vydražitelka nejvyšší podání nezaplatila, usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 180 EX 13688/08-104, vyzvala soudní exekutorka vydražitelku k doplacení nejvyššího podání do 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo vydražitelce doručeno dne 24. 2. 2014. Vydražitelka však nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě nezaplatila. Poté exekutorka nařídila dražební jednání na 3. 7. 2014, 27. 11. 2014 a 5. 3. 2015, přičemž u těchto nebylo učiněno ani nejnižší podání. Soudní exekutorka usnesením ze dne 14.
4. 2016, č. j. 180 EX 13688/08-150, exekuci částečně zastavila v rozsahu jejího vedení na majetek (původního) povinného 1), který v průběhu exekuce dne 20. 12. 2013 zemřel bez právního nástupce. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. KSOS 40 INS 19773/2017 – A5, zahájil insolvenční řízení vůči povinné 2) A. J. (dříve W.), přičemž skončilo 3. 12. 2017, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 3. 11. 2017 o odmítnutí insolvenčního návrhu. Dne 27. 11. 2017 požádala přihlášená věřitelka Česká spořitelna, a.
s., o sdělení, zda bude nařízena dražba nemovitých věcí. E-mailem ze dne 6. 12. 2017 jí soudní exekutorka sdělila, že vzhledem k tomu, že vlastníkem druhé poloviny nemovitých věcí je stát, o nemovitou věc, která je v havarijním stavu, není zájem, bude v dražbě pokračovat pouze na základě vážného zájmu. Podáním ze dne 3. 7. 2018 přihlášená a zajištěná věřitelka Česká spořitelna, a. s. požádala o konání dražby. Z vymáhané částky 731 308,20 Kč (jistina 717 290 Kč, náklady 14 018,20 Kč) již bylo jinými způsoby provedení exekuce vymoženo 218 456,04 Kč (na jistinu 204 437,84 Kč, na náklady oprávněného 14 018,20 Kč) a z nákladů exekuce ve výši 162 601,11 Kč již bylo vymoženo 69 421,96 Kč. K projednání nároků vzniklých proti obmeškalé vydražitelce soudní exekutorka nařídila ústní jednání na den 22.
6. 2022. Usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j.
180 EX 13688/08-202, soudní exekutorka z technických důvodů odročila jednání na 12. 7. 2022, o čemž vyrozuměla účastníky. Usnesením ze dne 12. 7. 2022, č. j. 180 EX 13688/08-210, soudní exekutorka zavázala odvolatelku jako obmeškalou vydražitelku zaplatit částku 72 600 Kč představující náhradu škody vzniklou nezaplacením nejvyššího podání. Uvedené usnesení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 10 Co 917/2022-221, zrušil s tím, že ve věci je třeba nařídit jednání. O závazcích obmeškalé vydražitelky soudní exekutorka nařídila jednání na 6.
9. 2023 v 10:30 hodin, následně jej odročila na 20. 9. 2023 na 11:00 hodin. K tomuto jednání se nikdo z účastníků nedostavil, poté tedy vydala napadené usnesení. Dále odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že dne 6. 3. 2019 bylo (původně u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 3412/2019) zahájeno insolvenční řízení ohledně povinné A. K. (dříve J.), následně vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 3412/2019. Usnesením ze dne 25. 9. 2019, č. j. KSBR 27 INS 3412/2019-A-20, byl zjištěn úpadek povinné a na její majetek prohlášen konkurz.
V průběhu insolvenčního řízení došlo k prodeji předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 10. 8. 2020 uzavřené mezi insolvenčním správcem a kupujícími za částku 360 000 Kč. Výtěžek byl vydán zajištěné věřitelce České spořitelně, a. s., na základě návrhu insolvenčního správce (v insolvenčním rejstříku uveřejněn 22. 9. 2020). Oprávněný byl v insolvenčním řízení uspokojen částkou 21 875,18 Kč. Usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. KSBR 27 INS 3412/2019-B-38, byl konkurz na majetek povinné po splnění rozvrhového usnesení zrušen.
Usnesení nabylo právní moci dne 17. 6. 2021. Vydražitelka AGOSTO FIN s. r. o., které byl udělen příklep, ani v dodatečné lhůtě nedoplatila nejvyšší podání ve výši 400 000 Kč učiněné u dražby konané dne 28. 11. 2013, v důsledku čehož bylo usnesení o příklepu zrušeno (§
336m odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Tím se stala ve smyslu § 336n odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 336m odst. 2 o. s. ř. a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „exekuční řád“, tzv. obmeškalou vydražitelkou. Jako takové jí proto ve smyslu § 336n odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu vznikla povinnost jednak nahradit státu a účastníkům daného exekučního řízení náklady vzniklé jim v souvislosti s dalším dražebním jednáním, jednak rozdíl na nejvyšším podání, a mimo to rovněž škodu vzniklou v důsledku nezaplacení nejvyššího podání.
4. Odvolací soud připomněl, že pro vznik odpovědnosti za škodu (újmu) musí být splněny kumulativně všechny předpoklady, kterými jsou protiprávní jednání, způsobený následek a příčinný vztah mezi nimi (§ 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále také jen „o. z.“). V případě porušení zákonné povinnosti se vyžaduje i zavinění, které se však podle § 2911 o. z. presumuje.
Protiprávním jednáním - porušením právní povinnosti obmeškalé vydražitelky - je jednoznačně nezaplacení jí učiněného nejvyššího podání ani v dodatečně určené lhůtě. Toto jednání pak bylo zásadní a primární příčinou toho, že nárok na odměnu soudního exekutora za provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinného nemohl být přiznán a uspokojen při rozvrhovém jednání. Při běžném chodu věcí, tj. při včasném zaplacení nejvyššího podání obmeškalou vydražitelkou, by totiž pohledávka soudní exekutorky na odměnu za provedení exekuce v rámci následného rozvrhu rozdělované podstaty byla uspokojena dle § 337c odst. 1 písm. a) o.
s. ř., § 66 odst. 10 exekučního řádu v první skupině jako první v pořadí. Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku obmeškalé vydražitelky, že ke vzniku škody nedošlo a že vznik škody způsobila sama soudní exekutorka svým nezákonným postupem spočívajícím v její nečinnosti, když v průběhu let 2013 až 2019 nedošlo ke zpeněžení předmětné nemovité věci, přestože v té době docházelo k ekonomickému růstu a nemovitosti se prodávaly za vysoké ceny.
5. Podle odvolacího soudu je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013, ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 840/2014). V předmětné věci lze dovodit, že pokud by vydražitelka uhradila nejvyšší podání alespoň v dodatečně stanovené lhůtě, soudní exekutorce by zisk v podobě odměny za provedení exekuce neušel a nebylo by nutné, aby vyvíjela následnou (odvolatelkou kritizovanou) činnost za účelem nařízení dalších dražebních jednání, neboť by mohla přistoupit k rozvrhu.
6. Z obsahu spisu ale navíc vyplývá, že po realizaci přípravných úkonů k prodeji nařídil(a) soudní exekutork(a) před rozhodnutím o příklepu dražební jednání třikrát (2. 12. 2010, 20. 12. 2011 a 26. 9. 2012), přičemž k tomuto se nikdo nedostavil. U dalšího nařízeného dražebního jednání dne 28. 11. 2013 byl udělen příklep odvolatelce, dne 11. 3. 2014 uplynula odvolatelce nejzazší lhůta k doplacení nejvyššího podání a následujícího dne bylo usnesení o příklepu ze zákona zrušeno. Následně bylo dražební jednání nařízeno na 3.
7. 2014, 27. 11. 2014 a 5. 3. 2015, aniž by v jejich průběhu bylo učiněno nejvyšší podání. Konání dalšího dražebního jednání v době od 27. 10. 2017 do 13. 12. 2017 zabránilo ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále „insolvenční zákon“, zahájení insolvenčního řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 19773/2017 na 2. povinnou (která zůstala jedinou povinnou v exekuci poté, co vůči 1. povinnému byla exekuce zastavena).
Další insolvenční řízení bylo zahájeno 6. 3. 2019 a v jeho průběhu byla předmětná nemovitost prodána. Lze tak uzavřít, že nezaplacení nejvyššího podání vydražitelkou ani v dodatečné lhůtě bylo příčinou vzniku škody v podobě ušlé odměny soudní exekutorce za provedení exekuce.
7. Dále odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku, že nárok soudní exekutorky na náhradu škody je promlčen z důvodu délky řízení a jejího neaktivního přístupu v něm. Uvedl, že subjektivní promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) v dané věci nemohla běžet dříve, než bylo ukončeno insolvenční řízení, neboť až tímto okamžikem se soudní exekutorka mohla dovědět o vzniku škody; teprve tehdy bylo jisté, že nelze pokračovat v exekučním řízení prodejem nemovitosti. Insolvenční řízení skončilo právní mocí usnesení o zastavení, tj. 17.
6. 2021 (§ 308 odst. 1 písm. c), § 309 odst.4 insolvenčního zákona), subjektivní promlčecí lhůta by tak uplynula dne 17. 6. 2024. Stejný závěr lze učinit i o počátku desetileté objektivní promlčecí lhůty (§ 636 odst. 1 o. z.). Ta začíná běžet v okamžiku vzniku škody, což nelze zaměňovat za okamžik samotné škodní události, kterou je nezaplacení nejvyššího podání odvolatelkou v zákonné lhůtě. Pro vznik škody v podobě ušlého zisku je rozhodný okamžik, v němž se měl majetek soudní exekutorky zvýšit o zaplacenou odměnu, k čemuž nemohlo dojít dříve než po ukončení insolvenční řízení.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 9. 2023, tj. v průběhu promlčecí lhůty subjektivní i objektivní, lze dospět k závěru, že uvedený nárok soudní exekutorky není promlčen.
8. Tvrdila-li obmeškalá vydražitelka, že soudní exekutorka měla přihlásit svůj nárok na odměnu za provedení exekuce do insolvenčního řízení s tím, že případnou vyplacenou část měla odečíst od požadované náhrady škody, podle odvolacího soudu přehlédla, že nárok na náhradu škody z důvodu nezaplaceného nejvyššího podání je nárokem vůči obmeškalé vydražitelce a nikoli vůči povinnému, tudíž nemůže být uspokojen jako jeho dluh v insolvenčním řízení.
9. K námitce obmeškané vydražitelky se odvolací soud zabýval i výší škody, kterou stanovil na částku uvedenou ve výroku.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala obmeškalá vydražitelka dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (bod II, 4). Konkrétně napadá správnost právních závěrů odvolacího soudu a to: a) co se týče posouzení příčinné souvislosti a jejího přerušení; má za to, že v této věci nebyly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti dovolatelky z odpovědnosti za škodu, konkrétně absentuje v jejím případě příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním dovolatelky a vzniklou škodou na straně soudní exekutorky; b) nesprávnost posouzení právní otázky promlčení, resp. nesprávná aplikace zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále opět jen „o. z.“), když na věc měla být aplikována právní úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“)
11. Jednání exekutorky mělo být podle dovolatelky vyhodnoceno jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodu. Soudní exekutorka svým laxním jednáním zavinila, že nedošlo v průběhu exekučního řízení ke zpeněžení nemovitosti, v rámci zpeněžování nemovitosti postupovala protiprávně a v rozporu s právními předpisy (porušila povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě). Od 5. 3. 2015 nedošlo k nařízení žádné dražby, což představuje několikaletý nedůvodný průtah.
Česká spořitelna a. s. požádala soudní exekutorku o konání dražby podáním ze dne 3. 7. 2018, až dne 6. 3. 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení, které neumožňovalo dražbu nemovitostí provést, nicméně ani před tím k dražbě nedošlo. Tedy od 5. 3. 2015 do 6. 3. 2019 byla soudní exekutorka k nařízení dražby nečinná. Dovolatelka cituje rozhodnutí ze dne 1. 9. 2010, č. j. 11 Kse 23/2009, ve kterém Nejvyšší správní soud v kárném řízení shledal soudního exekutora vinným z kárného provinění
- závažného porušení předpisů ohledně průtahů řízení. Jednání exekutorky také naplňuje předpoklad podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Nebýt porušení právních předpisů soudní exekutorky, nedošlo by ke vzniku škody na její straně (bez ohledu na to, za kolik by se pak nemovitosti později vydražily). Toto porušení působí jako samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Ohledně příčinné souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti, a rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013. Právní posouzení příčinné souvislosti odvolacím soudem tedy není správné. Dále dovolatelka uvádí, že dražba se konala dne 28. 11. 2013, tedy za účinnosti „starého občanského zákoníku“ a pokud by měla za škodu odpovídat, měla by být její odpovědnost posuzována dle tohoto zákona. Toto právní hodnocení se uplatní i v případě, kdy až za účinnosti „nového občanského zákoníku“, ve věci došlo ke vzniku nové a samostatné příčiny, která vyvolala vznik škody na straně exekutorky (porušení právních předpisů exekutorkou viz výše).
Podle dovolatelky je nutno odvíjet plynutí promlčení od okamžiku, který by nastal v případě řádného chodu věci a v případě řádného postupu exekutorky (tj. ke skončení exekučního řízení by muselo dojít nejpozději 2017, max. 2018, jde-li o okamžik zpeněžení nemovitostí a následného rozvrhu částky dosažené v dražbě). Navíc na otázku promlčení by se měl rovněž aplikovat „starý občanský zákoník“. Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudní exekutorky a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně soudní exekutorce k dalšímu řízení.
12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
13. Podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.
14. Podle ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli.
15. Z ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 336n odst. 1 o. s. ř. se podává, že nedoplatí-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, jedná protiprávně a je-li dána příčinná souvislost, vzniká mu povinnost nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. O této povinnosti soudní exekutor rozhodne usnesením podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř.
16. Dovolatelka předně namítá, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vznik její odpovědnosti za škodu, jelikož nebyla naplněna příčinná souvislost mezi jejím protiprávním jednáním a vzniklou škodou na straně exekutorky. Za naplnění vztahu příčinné souvislosti se tradičně považuje stav, kdy škoda vznikla následkem protiprávního jednání, tedy je-li toto jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt jej, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl.
Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně, anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.
Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem, přičemž příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později. Existenci příčinné souvislosti tedy nelze vztahovat pouze k příčině „nejbližší“ způsobenému následku; rozhodující je, zda taková okolnost byla příčinou podstatnou a rozhodující (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a celou řadu na něj navazujících rozhodnutí dovolacího soudu, a rozsudek ze dne 21.
6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3949/2017).
17. K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011, nebo ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3949/2017). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost).
Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, resp. poznatků adekvátním důsledkem protiprávního úkonu či škodní události (srov. Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek II, 3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 459).
18. V dané situaci, pokud by dovolatelka nejednala protiprávně a uhradila by alespoň v dodatečně stanovené lhůtě nejvyšší podání, soudní exekutorce by nevznikla škoda v podobě ušlé odměny. Jednání soudní exekutorky (kdy nařídila dražební jednání 3. 7. 2014, 27. 11. 2014 a 5. 3. 2015, aniž by v jejich průběhu bylo učiněno nejvyšší podání, přičemž konání dalšího dražebního jednání v době od 27. 10. 2017 do 13. 12. 2017 zabránilo zahájení insolvenčního řízení, dále sdělila oprávněné, že o koupi nemovitosti není zájem, a další insolvenční řízení bylo zahájeno 6. 3. 2019, v jehož průběhu byla předmětná nemovitost prodána), v němž dovolatelka spatřuje nečinnost, která by měla být vyhodnocena jako samostatná příčina a vyvolala vznik škody, nelze dle výše uvedeného hodnotit jako rozhodující příčinu, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (neuhrazení nejvyššího podání ve stanovené lhůtě).
19. Zpochybňovala-li dále dovolatelka správnost použití ustanovení o náhradě škody podle o. z., je třeba zmínit, že dovolací soud již přijal závěr, že pro posouzení, podle jaké právní úpravy se bude náhrada škody posuzovat, je rozhodující, kdy došlo ke škodné události (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 97/2019, usnesení ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1292/2018, usnesení ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3206/2020, či obdobně rozsudek ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2308/2018).
20. Ke škodné události došlo až v roce 2014, kdy dovolatelka ani po další výzvě soudní exekutorky (srov. § 336m odst. 2 o. s. ř.) nejvyšší podání v zákonné lhůtě nezaplatila a porušila tak povinnost právním předpisem jí stanovenou (srov. § 3079 odst. 1, § 3028 odst. 3 o. z.). Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu podle příslušných ustanovení o. z., podle nichž rovněž posoudil promlčení práva na náhradu škody (viz odst. 7 tohoto usnesení).
21. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelkou přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu