20 Cdo 629/2025-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Novotným, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Cihláře 3888, proti povinnému J. F., zastoupenému Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Humpolecká 4348, pro 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 33 EXE 139/2023, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 26 Co 243/2024-269, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 28. 6. 2024, č. j. 33 EXE 139/2023-193, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Ta je vedena soudní exekutorkou JUDr. Marií Sárovou, Exekutorský úřad Jihlava (dále „exekutorka“), na základě pověření okresního soudu ze dne 3. 3. 2023 pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 250 000 Kč z titulu smluvní pokuty podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 3. 6.
2020 pod sp. zn. NZ 219/2020, N 276/2020, notářem v Havlíčkově Brodě JUDr. Ladislavem Vondrákem (dále „notářský zápis“ nebo „exekuční titul“). 2/ Soud prvního stupně neakceptoval námitky povinného, že „smluvní pokuta sjednaná ve výši 250 000 Kč za jakékoli prodlení“ s plněním dlužné částky 1 500 000 Kč „je neplatné ujednání“ pro rozpor s dobrými mravy a se zásadou poctivého obchodního styku. Dluh ve výši 1 500 000 Kč představoval kupní cenu za povinným od oprávněného smlouvou ze dne 29. 11. 2018 převedený obchodní podíl ve společnosti J & R Real Estate s.
r. o., přičemž smluvní účastníci byli společníky v obchodní společnosti (pohybovali se řadu let v podnikatelském prostředí) a povinný na podkladě svých obchodních zkušeností s oprávněným „realizoval podnikatelský projekt“. Za této situace není ujednání o vymáhané smluvní pokutě neplatné a smluvní pokutu není namístě ani moderovat (k tomu povinný neprokázal relevantní skutečnosti). Smluvní pokuta byla přiměřená majetkovým poměrům povinného. 3/ Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 12.
11. 2024, č. j. 26 Co 243/2024-269, k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně částečně změnil tak, že exekuci pro vymožení 175 000 Kč zastavil (výrokem I), ve zbylém rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrokem II, tj. v části o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce pro vymáhání pohledávky 75 000 Kč). 4/ Odvolací soud citoval § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a odmítl obrannou argumentaci povinného, který poukazoval na své „slabší postavení ve sporu“ a namítal rozpor s dobrými mravy či případ zneužití práva (v souvislosti s tvrzením, že byl oprávněným „přinucen uzavřít smlouvu o zpětném převodu obchodního podílu za nízkou cenu“).
Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud zdůraznil, že nepřiměřeně vysoká pokuta může být moderována, k čemuž odkázal na závěry rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Při posouzení všech skutkových okolností daného případu (návrh na uzavření dohody o smluvní pokutě a o její výši učinil oprávněný, po umoření části dluhu 1 500 000 Kč prostřednictvím převodu obchodního podílu sankční funkce smluvní pokuty ztratila svůj význam, rozsah následků porušené smluvní povinnosti se „ve sféře věřitele podstatně negativně neprojevil“) odvolací soud uzavřel, že vymáhaná pohledávka z titulu smluvní pokuty je při prodlení dlužníka v délce deseti dnů a ochraně zájmu oprávněného na zaplacení částky 1 500 000 Kč nepřiměřená.
Při úvaze o moderaci smluvní pokuty vyšel z obvyklé procentní sazby v obchodních vztazích za každý den prodlení (0,5 %), z čehož stanovil za deset dnů prodlení dlužníka adekvátní částku 75 000 Kč. Ve zbylém rozsahu exekučního vymáhání 175 000 Kč označil exekuci za nepřípustnou s následkem zastavení exekuce.
5/ Proti výroku I usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při posuzování otázky „přiměřenosti smluvní pokuty a její moderace“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněném pod číslem 76/2023 Sb. rozh. obč. (dále „R 76/2023“). Správně sice uzavřel, že v dané věci plnila smluvní pokuta sankční funkci, avšak chybně „vzal do úvahy okolnosti, ke kterým nelze v případě smluvní pokuty plnící sankční funkci přihlížet“.
Aplikoval totiž „měřítka, jako by se mělo jednat o smluvní pokutu periodickou, narůstající s trváním prodlení“, ačkoli zde byla sjednána pokuta jednorázová, která vznikla samotným porušením utvrzené povinnosti a „v čase již (…) dále nenarůstala“. Je tak „nepochopitelné, že nejvýše přípustná smluvní pokuta v čase narůstající je v případě krátkého prodlení v trvání 10 dnů nižší, než nejvýše přípustná přiměřená smluvní pokuta jednorázová“. Při posuzování proporcionality smluvní pokuty k výši závazku 1 500 000 Kč by obstála i pokuta v rozsahu 30 % závazku, tj. 500 000 Kč (s odkazem dovolatele na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.
2. 2015, sp. zn. 13 VSOL 157/2014). 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7/ Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 8/ Se zřetelem k ustálené judikatuře dovolacího soudu primárně platí, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (tj. exekuční titul v posuzované věci) má toliko formální charakter a obsahuje jen takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro nařízení exekuce vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a činí tak na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
února 2005, sp. zn.
20 Cdo 2618/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 81, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020). 9/ S ohledem na zmíněnou povahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti proto Nejvyšší soud v související rozhodovací praxi dovodil, že nařídí-li soud podle takového exekučního titulu (notářského zápisu) výkon rozhodnutí či exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. V řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce podaného z uvedeného důvodu tudíž soud musí posoudit, zda hmotněprávní úkon (nyní právní jednání), jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti jakožto exekuční titul, je či není neplatný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný pod číslem 15 v časopise Soudní judikatura, č. 1, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 3326/2007).
Zabýval-li se tedy exekuční soud na základě návrhu povinné na zastavení exekuce tím, zda závazek zachycený v předmětném notářském zápisu je podle hmotného práva platný (zde hlediskem přiměřenosti smluvní pokuty), neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 2079/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 27. března 2018, sp. zn. IV. ÚS 2346/17, odmítl). 10/ Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že otázku přiměřenosti výše smluvní pokuty je namístě hodnotit odlišně u smluvní pokuty sjednané ve formě pevně stanovené částky (viz posuzovaný případ) a smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku.
Pokud byla sjednána přiměřená „denní sazba“ (v posuzované věci 0,5 %), pak platí, že nelze usuzovat na nepřiměřenost smluvní pokuty z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka a s tím spojeným navyšováním. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.
května 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2020, sp. zn. 23 Cdo 1001/2020, a ze dne 28. srpna 2020, sp. zn. 23 Cdo 1381/2020). 11/ Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení.
Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Teprve v případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží.
Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování; v ní posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Až v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.
října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný pod číslem 81/2010
Sb. rozh. obč., či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008). 12/ Na základě citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ve vztahu k posuzované věci zcela zřejmé, že odvolací soud si v exekučních poměrech byl při možnosti moderace smluvní pokuty, jež má hmotněprávní podklad v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, relevantní judikatury dovolacího soudu velmi dobře vědom (výslovně se opíral o závěry R 76/2023), a neodchýlil se od ní.
Přihlédl totiž ke všem zjištěným (a tvrzeným) okolnostem, jak předkontraktačním, smluvním i následným, přičemž jeho závěry či vysvětlení ohledně moderace smluvní pokuty jsou přiměřené (spravedlivě vážené) zejména ve vztahu k hodnotě zajišťované povinnosti, výši smluvní pokuty a krátké době prodlení dlužníka. Jestliže dovolatel problematiku uvedené moderace redukoval pouze na otázku jednorázové smluvní pokuty v komparaci s periodickou smluvní pokutou, neopodstatněně ohlášenou otázku zjednodušil, lze-li rovněž řešení daného dílčího aspektu v konstantní judikatuře nalézt (v tom smyslu, že na kratší prodlení dlužníka lze snížení jednorázové pokuty logickou úvahou vycházející z periodické pokuty aplikovat - viz shora).
Jinými slovy vyjádřeno, je-li argumentace odvolacího soudu co do moderace smluvní pokuty zásadně adekvátní všem zjištěným a rozhodným okolnostem, Nejvyšší soud nemá důvod závěry odvolacího soudu zpochybňovat či negovat. 13/ Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu