20 Cdo 696/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra
Mikuška v exekuční věci oprávněné PRODET, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2,
Rumunská 1798/1, identifikační číslo osoby 256 04 635, zastoupené Mgr. Romanou
Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1, proti povinným 1) V. S. a
2) J. S., zbavené způsobilosti k právním úkonům, zastoupené prvním povinným
jako opatrovníkem, za účasti JUDr. Hany Šajnerové, soudní exekutorky, se sídlem
v Rakovníku, Husovo náměstí 22, oprávněných ze závad 1) C.C.L. - Capital Credit
Leasing v.o.s., se sídlem v Rakovníku, Pražská 2327, identifikační číslo osoby
495 46 643, 2) VSP Auto, s.r.o., se sídlem v Plzni, Domažlická 168, okres Plzeň-
město, identifikační číslo osoby 252 37 781, obou zastoupených Mgr. Lukášem
Kuhajou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 11, 3) V. S., 4) G. K. a
vydražitelů Ing. J. F. a J. F., obou zastoupených JUDr. Jiřím Černým, advokátem
se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, pro 7.406.777,61 Kč s příslušenstvím, o
rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn.
Nc 2641/2003, o dovolání oprávněné a vydražitelů proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 4. března 2009, č. j. 20 Co 36/2009 - 729, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2009, č. j. 20 Co
36/2009 - 729, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. listopadu 2008,
č. j. 0 Nc 2641/2003 - 688, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Rakovníku k dalšímu řízení.
Okresní soud v Rakovníku v pořadí třetím usnesením ze dne 3. 11. 2008,
č. j. 0 Nc 2641/2003 - 688, rozhodl, že rozdělovaná podstata 6.500.000,- Kč (z
dražby jednotky - nebytového prostoru č. 2327/1 v budově č.p. 2327 na st. p.č. 4500/1 a 4500/2 včetně spoluvlastnického podílu 584/1326 na společných částech
domu č.p. 2327, zapsaných na LV č. 4754 a 4311 pro obec a k.ú. Rakovník a
jednotky - nebytového prostoru č. 2327/3 v budově č.p. 2327 na st. p.č. 4500/1
a 4500/2 včetně spoluvlastnického podílu 252/1326 na společných částech domu
č.p. 2327, zapsaných na LV č. 4754 a 4311 pro obec a k.ú. Rakovník) se
rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí: 1) pohledávka soudní exekutorky JUDr. Hany
Šajnerové v částce 984.058,- Kč, 2) pohledávka oprávněné v částce 5.396.453,-
Kč, 3) pohledávka firmy VSP Auto, s.r.o., v částce 60.000,- Kč a 4) pohledávka
firmy C.C.L. - Capital Credit Leasing v.o.s., v částce 59.489,- Kč, a to tak,
že uvedené částky budou vyplaceny do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení
soudní exekutorkou JUDr. Hanou Šajnerovou (výrok I.); dále rozhodl o nákladech
řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekuce na
majetek povinných byla v dané věci nařízena na základě návrhu oprávněné ze dne
6. 6. 2003 pravomocným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 1. 2004, č. j. Nc 2641/2003 - 55, podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. Hany
Janoušové, notářky v Rakovníku, ze dne 11. 7. 1996, č. j. NZ 122/96, N 125/96,
pro pohledávku ve výši 5.197.818,41 Kč a pro náklady exekuce, které „vzniknou a
budou určeny“, a že ve zbývajícím rozsahu, to je do částky 2.208.959,20 Kč s
9,3 % úrokem p.a. z částky 5.197.818,41 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 %
p.a. z částky 5.197.818,41 Kč ode dne 2. 6. 2003 do zaplacení, byl návrh
zamítnut. Provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka JUDr. Hana
Šajnerová, Exekutorský úřad se sídlem v Rakovníku. Ohledně shora uvedených
nemovitostí nařídila soudní exekutorka usnesením ze dne 24. 2. 2005, č. j. 87
Ex 48/04/D2, dražební jednání na 21. 4. 2005; dražební vyhláška obsahuje kromě
běžných ustanovení čl. VI. o právech a závadách spojených s nemovitostmi, pokud
jde o čtyři oprávněné ze závad, a dále v čl. VII. údaj, že na nemovitostech
neváznou závady, které prodejem v dražbě nezaniknou; proti dražební vyhlášce
nebylo podáno odvolání a právní moci tak nabyla dne 24. 3. 2005. Předmětné
nemovitosti vydražili vydražitelé dne 21. 4. 2005 za nejvyšší podání ve výši
6.500.000,- Kč. Přihláškou došlou pověřené soudní exekutorce dne 19. 4. 2005
přihlásila oprávněná jistinu ve výši 5.197.818,41 Kč, kapitalizované úroky do
21. 4. 2005 ve výši 2.630.661,62 Kč, úroky z prodlení do 21. 4. 2005 ve výši
1.425.419,26 Kč a poplatky v částce 13.205,- Kč s tím, že pohledávka i její
příslušenství jsou zajištěny zástavním právem; úroky a úroky z prodlení za dobu
od 22. 4. 2005 do zaplacení z vymáhané jistiny a smluvní pokuta nebyly
přihlášeny. Soudní exekutorka vyčíslila pohledávku nákladů prodeje částkou
984.057,70 Kč s tím, že ji zařadila do první skupiny, pohledávka za věcné
břemeno firmy C.C.L. - Capital Credit Leasing v.o.s.
byla znaleckým posudkem
stanovena na částku 61.200,- Kč s tím, že den vzniku věcného břemene je 25. 6. 1997, náhrada za nájemní právo firmy VSP Auto, s.r.o. byla znaleckým posudkem
stanovena částkou 60.000,- Kč s tím, že toto vzniklo dne 1. 3. 1997. Dále bylo
vyčísleno právo nájmu V. S.. a G. K., každého částkou 600.000,- Kč. Oprávnění
ze závad C.C.L. - Capital Credit Leasing v.o.s. a VSP Auto, s.r.o. popřeli
pohledávku oprávněné co do částky přesahující 5.396.433,- Kč, přičemž
nepožadovali vyplacení náhrady a souhlasili s vyplacením náhrady vydražitelům. Vydražitelé uvedli, že nepřebírají žádná práva a závazky a že oprávnění ze
závad mohli svá stanoviska uplatnit v rámci odvolání proti dražební vyhlášce. Vzhledem ke zjištění okresního soudu, že účet soudní exekutorky není úročen,
činí rozdělovaná podstata částku 6.500.000,- Kč. Z pravomocného usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, jímž
bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty z (první) dražby nemovitostí,
které vydražil vydražitel A. T., soud prvního stupně dále zjistil, že odvolací
soud vyčíslil pohledávku oprávněné tak, že úroky, které byly přihlášeny a které
mohou být uspokojeny v pořadí jistiny, tedy tři roky zpětně před rozvrhovým
jednáním od 10. 2. 2003 do 21. 4. 2005, činí 1.404.778,- Kč (1.062.149,26 Kč +
342.628,79 Kč), že ve druhém pořadí je pohledávka oprávněné ve výši 6.602.596,-
Kč, která má pořadí vzniku zástavního práva dne 16. 7. 1996, že zbytek úroků z
prodlení přihlášených do 9. 2. 2003 se uspokojí v pořadí podané přihlášky (dne
19. 4. 2005) a že vzhledem k zajištění pohledávky oprávněné vespolným zástavním
právem na dvou nemovitostech a k tomu, že oprávněná navrhla, aby její
pohledávka byla uspokojena v poměru, jak vyplývá z § 337d odst. 1 o. s. ř.,
byla její pohledávka částečně uspokojena poměrem 1: 5 částkou 1.206.143,- Kč s
tím, že zbytek pohledávky v tomto pořadí ve výši 5.396.449,- Kč bude uspokojen
z rozdělované podstaty 6.500.000,- Kč z druhé zpeněžené nemovitosti. Pro
rozvrhové řízení v dané věci proto platí, že - bez ohledu na to, že k
rozvrhovému jednání konanému dne 24. 10. 2008, předložila oprávněná dne 21. 10. 2008 vyčíslení její pohledávky celkem ve výši 8.597.166,18 Kč (jistina -
5.197.818,14 Kč, úroky z jistiny ve výši 9,3 % za dobu od 24. 10. 2005 do 24. 10. 2008 - 1.445.997,67 Kč, úroky z prodlení ve výši 3 % z jistiny za stejnou
dobu - 468.310,25 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 % p.a. od 23. 4. 2003 do 24. 10. 2008, snížené o uhrazenou částku 1.377.585,- Kč) - úroky, které mají být
uspokojeny v prvním pořadí spolu s jistinou, jsou ty úroky, které nebyly
uspokojeny v předchozím rozvrhovém řízení. V tomto rozvrhovém řízení z těchto
důvodů uspokojil nejprve v první skupině podle § 337c odst. 1 o. s. ř. pohledávku soudní exekutorky (§ 68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění
zákona č. 347/2007 Sb.) v částce 984.058,- Kč, a v prvním pořadí ve třetí
skupině podle § 337c odst. 1 o. s. ř. pohledávku oprávněné ve výši 5.396.453,-
Kč.
Dále soud dovodil, že nebylo-li v dražební vyhlášce nájemní právo
oprávněného ze závad společnosti VSP Auto, s.r.o. kvalifikováno jako právo,
které prodejem v dražbě nezanikne, nelze částku 60.000,- Kč vyplatit
vydražitelům s tím, že by nájemní právo nadále zatěžovalo nemovitosti, nýbrž
naopak; proto částku 60.000,- Kč vyplatil tomuto oprávněnému ze závady ve třetí
skupině podle § 337c odst. 1 o. s. ř. za použití § 337c odst. 2 a odst. 5 písm. e) o. s. ř. s tím, že jeho nájemní právo dnem právní moci rozvrhového usnesení
zanikne. Pohledávku C.C.L. - Capital Credit Leasing v.o.s. uspokojil za použití
§ 337c odst. 1, 2 a 5 písm. f) o. s. ř. částkou 59.489,- Kč, čímž byla celá
rozdělovaná podstata vyčerpána, přičemž právo z věcného břemene tohoto
oprávněného a dále nájemní práva V. S. a G. K. rovněž zaniknou.
K odvolání oprávněné a oprávněných ze závad Krajský soud v Praze shora
označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. bodě 3)
tak, že z rozdělované podstaty 6.500.000,- Kč se uspokojí: 3) ve třetí skupině
ve třetím pořadí pohledávka VSP Auto, s.r.o., jako náhrada za nájem autosalonu
ve výši 60.000,- Kč, která bude vyplacena vydražitelům, jinak je potvrdil a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně, že pohledávka soudní exekutorky má být uspokojena v první
skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž v tomto ohledu vyšel z
§ 68 odst. 2 zákona č. 347/2007 Sb., jímž byl s účinností od 1. 1. 2008
novelizován zákon č. 120/2001 Sb., který však neobsahuje přechodná ustanovení
vztahující se k § 68; zařazení nákladů exekuce v rozvrhovém řízení do skupiny
posoudil jako hmotněprávní povahy a uzavřel, že proběhlo-li první rozvrhové
jednání ve věci dne 3. 11. 2008, je namístě, aby pohledávka nákladů exekuce
byla uspokojena v první skupině. Dále konstatoval, že byla-li pohledávka
oprávněné zajištěna vespolným zástavním právem na dvou nemovitostech a
navrhla-li oprávněná, aby její pohledávka byla uspokojena v poměru, jak vyplývá
z § 337d odst. 1 o. s. ř., byla její pohledávka částečně uspokojena podle
rozvrhového usnesení ze dne 15. 8. 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, poměrem 1:
5 částkou 1.206.143,- Kč s tím, že zbytek pohledávky v tomto pořadí ve výši
5.396.449,- Kč bude uspokojen z rozdělované podstaty 6.500.000,- Kč z druhé
zpeněžené nemovitosti. I když by pohledávka, která má být uspokojena v prvním
pořadí ve třetí skupině, byla s ohledem na den konání rozvrhového jednání
nižší, neboť přihlášené úroky a úroky z prodlení by měly být uspokojeny za tři
roky před rozvrhovým jednáním, musí soud v případě, že je uspokojována
pohledávka zajištěná vespolným zástavním právem, vycházet z toho, jak byla
pohledávka zástavního věřitele vyčíslena pro předchozí rozvrhové jednání, při
kterém byla částečně uspokojena z prodeje druhé zastavené nemovitosti. Při
tomto rozvrhovém jednání oprávněná (zástavní věřitelka) vyčíslila svoji
pohledávku a z tohoto vyčíslení krajský soud vycházel při výpočtu částky, která
bude vyplacena v pořadí zástavního práva, a to v poměru, v jakém bude
pohledávka zástavní věřitelky uspokojena z vydražených nemovitostí, a byly
určeny konkrétní částky pro obě rozvrhová jednání. Takto určená částka byla
zástavní věřitelce v tomto rozvrhovém jednání přiznána v prvním pořadí ve
zbývající částce 5.396.449,- Kč. Dále krajský soud - po vyplacení nákladů
exekuce a pohledávky oprávněné v prvním pořadí - uspokojil zcela pohledávku VSP
Auto, s.r.o. jako náhradu za nájem autosalonu ve výši 60.000,- Kč, která byla
vyplacena vydražitelům s tím, že nájemní právo bude i nadále zatěžovat
vydraženou nemovitost. V tomto ohledu vycházel s odkazem na § 337b odst. 5 o. s. ř.
z názoru, že vyjádřením oprávněného ze závad je soud vázán (v dané věci
se oprávnění ze závad vyjádřili tak, že požadují vyplacení náhrady) a že naopak
vyjádření vydražitelů žádný význam nemá, neboť zbude-li dostatek prostředků na
vyplacení pohledávky ze závad, je soud povinen tuto částku vyplatit
vydražiteli. Na pohledávku z věcného břemene C.C.L. - Capital Credit Leasing
v.o.s. ve výši 61.200,- Kč zbylo z rozdělované podstaty pouze 59.489,- Kč,
proto tato částka byla tomuto oprávněnému vyplacena s tím, že věcné břemeno
právní mocí rozvrhu zaniká. K námitce oprávněné, že soudní exekutorka měla
uložit nejvyšší podání na účet, který je úročen, uvedl, že takovou povinnost
zákon nestanoví a že soudní exekutorka doložila smlouvou uzavřenou s Komerční
bankou ze dne 21. 8. 2002, že účet, na němž jsou složeny prostředky z dražby,
není úročen.
Oprávněná dovozuje přípustnost dovolání z § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., případně z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů
uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Předně nesouhlasí se
zařazením pohledávky soudní exekutorky na nákladech exekuce do skupiny podle §
68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění zákona č. 347/2007 Sb., neboť
vyčíslila-li exekutorka tyto náklady příkazem k úhradě dne 26. 4. 2005 pod sp. zn. EX 48/04/N2, došlo aplikací tohoto ustanovení k pravé retroaktivitě, která
je nepřípustná; okolnost, že je uplatnila až ke dni rozvrhového jednání (dne
24. 10. 2008) není právním následkem vzniklým po účinnosti nové právní úpravy. Podle dovolatelky proto měly být náklady soudní exekutorky zařazeny do třetí
skupiny, neboť její nárok vznikl v roce 2005. V této souvislosti formuluje
otázku, která měla pro rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní
význam, a to, „zda je přípustné aplikovat novelizovaný právní předpis (§ 68
odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2008), v řízení
započatém a částečně již rozhodovaném (první rozvrhové řízení dne 10. 2. 2006)
za účinnosti původního právního předpisu (zák. č. 120/2001 Sb., ve znění
účinném do 31. 12. 2007) s tím, že aplikace nového právního předpisu (rozvrhové
řízení dne 24. 10. 2008) působí zpětně a zásadně tak ovlivňuje celkový výsledek
řízení“. Dále dovolatelka odvolacímu soudu z hlediska dovolacího důvodu podle §
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vytýká, že v prvním rozvrhovém usnesení ze dne
15. 8. 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, chybně vypočetl její celkový nárok. Jestliže totiž první rozvrhové jednání proběhlo dne 10. 2. 2006, pak relevantní
doba pro výpočet úroků a úroků z prodlení je období od 10. 2. 2003 do 10. 2. 2006 a nikoliv od 10. 2. 2003 do dne dražby dne 21. 4. 2005; úrok ve výši 9,3 %
vyčíslený z jistiny 5.197.818,14 Kč proto nečiní 1.062.149,26 Kč, nýbrž
1.450.191,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 3 % činí 467.803,66 Kč a nikoliv
342.628,- Kč. Z toho vyplývá, že odvolací soud „zkrátil nárok dovolatelky
(zástavní věřitelky) o 513.216,95 Kč“, neboť výše pohledávek k rozvrhovému
jednání dne 10. 2. 2006 činila na jistině 5.197.818,14 Kč, úroky ve výši 9,3 %
z jistiny za dobu od 10. 2. 2003 do 10. 2. 2006 částku 1.450.191,34 Kč a úroky
z prodlení ve výši 3 % z jistiny za stejnou dobu částku 467.803,66 Kč, tedy
celkem (bez smluvní pokuty) 7.115.813,41 Kč a nikoliv 6.602.596,- Kč. K
rozvrhovému jednání dne 24. 10. 2008 dovolatelka na výzvu soudu prvního stupně
předložila dne 21. 10. 2008 vyčíslení její pohledávky takto: jistina -
5.197.818,14 Kč, úroky z jistiny ve výši 9,3 % za dobu od 24. 10. 2005 do 24. 10. 2008 - 1.445.997,67 Kč, úroky z prodlení ve výši 3 % z jistiny za stejnou
dobu - 468.310,25 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 % p.a. od 23. 4. 2003 do 24. 10. 2008, snížené o uhrazenou částku 1.377.585,- Kč, celkem 8.597.166,18 Kč. Soudy obou stupňů však toto vyčíslení pohledávky ignorovaly a vycházely z výše
pohledávky vyčíslené (nesprávně) pro předchozí rozvrhové jednání, čímž porušily
a chybně vyložily ustanovení § 336f a § 337b odst. 2 a 3 o. s.
ř. Přesné
vyčíslení pohledávky však předpokládá až § 337b odst. 2 a 3 o. s. ř., podle
nějž je podstatný den rozvrhu, nikoliv den dražby (§ 336f odst. 1 o. s. ř.), a
nedošlo ani k postupu podle § 336f odst. 3 o. s. ř. Nesprávný je rovněž názor
odvolacího soudu, že při existenci vespolného zástavního práva je nutné
vycházet z prvotního vyčíslení pohledávky věřitele, neboť není podložen žádným
zákonným ani podzákonným ustanovením, naopak z logiky věci vyplývá, že nařizuje-
li soud další rozvrhová jednání, před kterými vyzývá věřitele k vyčíslení a
specifikaci pohledávek, činí tak z důvodu, aby měl pro nadcházející rozvrhové
jednání podklad pro „projednání pohledávky“ (§ 337b odst. 1 o. s. ř.), jinak by
byl popřen princip, na němž je toto ustanovení založeno. Dále dovolatelka
namítá, že jí krajský soud „nepřiznal nárok“ na smluvní pokutu, kterou si
původní smluvní strany sjednaly pro případ prodlení dlužníka ve výši 10 % p.a. do zaplacení (viz článek VII. bod 3. úvěrové smlouvy ze dne 11. 7. 1996),
přičemž i tento závazek byl zajištěn vespolným zástavním právem k nemovitostem
dlužníka, jak to vyplývá z článku XI. odst. 2 smlouvy o zřízení zástavního
práva k nemovitosti z téhož data, v němž se uvádí, že „…touto zástavní smlouvou
se zajišťují i budoucí závazky, které vyplynou z úvěrových smluv…“. Byť tuto
pohledávku oprávněná označila v přihlášce nesprávně jako „sankční úrok“,
namísto správného termínu smluvní pokuta, řádně ji vyčíslila (§ 336f o. s. ř.),
přičemž žádným z účastníků nebyla popřena ani soudem odmítnuta. Odvolacímu
soudu konečně vytýká, že se náležitě nezabýval její námitkou ohledně
neúročeného bankovního účtu, na němž bylo (údajně) soudní exekutorkou uloženo
nejvyšší podání, a nesouhlasí s jeho názorem, že úročení účtu zákon neukládá. Tato povinnost podle jejího názoru vyplývá z § 337a o. s. ř., který stanoví, že
rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho. Ačkoliv soudní
exekutorka předložila soudu dokument prokazující údajné neúročení předmětného
účtu, není tím prokázáno, že nejvyšší podání bylo po celou dobu 4 let vloženo
skutečně na tomto účtu, a rovněž uzavřená smlouva nedokazuje, že se podmínky
pro vedení účtu od roku 2002 nezměnily. Oprávněná proto již v řízení před
soudem prvního stupně navrhla, aby byly předloženy nebo vyžádány výpisy ze
sub-účtů, který je veden pro danou věc, nebo aktuální zpráva banky, že skutečně
k úročení nejvyššího podání nedošlo; tyto návrhy však soudy obou stupňů
ignorovaly. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Vydražitelé podali dovolání rovněž z důvodů uvedených v § 241a odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř. Předně namítají, že předmětné nemovitosti kupovali s
tím, že na nich neváznou žádné závady, jak to vyplývá z usnesení soudní
exekutorky ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 87 Ex 48/04/U4, o určení ceny
nemovitostí, a zejména z usnesení ze dne 24. 2. 2005, č. j. 87 Ex 48/04/D2,
jímž byla vydána dražební vyhláška; proto také proti těmto rozhodnutím nepodali
odvolání. Jestliže tedy v daném řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že závady,
které dražbou nezanikají, nejsou, měl z toho soud v dalším řízení vycházet, a
pokud tak neučinil, pak věc nesprávně právně posoudil. Dále namítají, že se
jednoznačně vyjádřili tak, že žádné závady nepřebírají a že nesouhlasí s jejich
vyplacením, a za nesprávný považují názor odvolacího soudu, že pro rozhodnutí
soudu je rozhodující stanovisko oprávněných ze závad. V této souvislosti
poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21
Cdo 296/2003, ze kterého vyplývá, že nájem je při prodeji nemovitosti cestou
exekuce závadou, o níž soud rozhodne, že prodejem v dražbě nezanikne, jen
jestliže jde o nájem bytu nebo o takové nájemní právo, u něhož zájem
společnosti vyžaduje, aby nájemní právo nemovitost zatěžovalo i po jejím
prodeji v dražbě. Za této situace by takové nájemní právo zatěžovalo předmětnou
nemovitost po jejím prodeji jen tehdy, kdyby na ně připadla úhrada z
rozdělované podstaty a kdyby je vydražitelé převzali (tj. kdyby náhrada za
nájemní právo byla se souhlasem nájemce uděleným způsobem vyplývajícím z
ustanovení § 337b odst. 5 o. s. ř. vyplacena vydražitelům, kteří prohlásili, že
toto právo přebírají). Podstatné v dané věci je i to, že otázku výše přihlášené
pohledávky již vyřešil Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 20
Cdo 2409/2006, ve věci dražby nemovitostí získaných vydražitelem A.T. z čehož
vyplývá, že v rámci rozvrhu výtěžku dražby nemohou zbýt finanční prostředky na
úhradu závad. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc
byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12. části
první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího
soudu dospěl k závěru, že obě dovolání, která jsou proti výroku o věci samé
přípustná podle § 238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu, jsou důvodná.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež
na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že ohledně rozvrhu první
rozdělované podstaty (z dražby rodinného domu čp. 2430 s označenými pozemky)
rozhodl Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 16. 2. 2006, č. j. Nc
2641/2003 - 220, tak, že z této podstaty ve výši 1.466.667,- Kč se uspokojí: 1.
pohledávka nákladů exekučního řízení vzniklých v souvislosti s prováděním
dražby ve výši 267.249,- Kč, 2. pohledávka České spořitelny, a.s., pobočka
Rakovník, ve výši 15.582,- Kč a 3. pohledávka oprávněné ve výši 1.183.836,-
Kč. K odvolání oprávněné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2006, č.
j. 20 Co 159/2006 - 290, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že všechny
tři pohledávky se uspokojí ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pohledávku České spořitelny, a.s., která měla lepší pořadí, uspokojil celou a
zbývající pohledávky, k jejichž plné úhradě zbytek rozdělované podstaty
nestačil, uspokojil poměrně (pohledávku soudní exekutorky do výše 73.500,- Kč a
pohledávku oprávněné do výše 1.377.585,- Kč). Na základě dovolání oprávněné a
pověřené soudní exekutorky Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 20
Cdo 2409/2006 - 423, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení z důvodu, že řízení před odvolacím soudem bylo stiženo vadou uvedenou v
§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající ve ztrátě části spisu (úvěrové
smlouvy), a uložil mu, aby toto pochybení napravil. Krajský soud poté, co
obnovil ztracenou část spisu a dokazování doplnil, usnesením ze dne 15. 8.
2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že
z rozdělované podstaty 1.446.667,- Kč se upokojí pohledávky v tomto pořadí: 1)
ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka přihlášené věřitelky České
spořitelny, a. s. ve výši 15.582,- Kč, 2) ve třetí skupině v druhém pořadí
částečně pohledávka oprávněné ve výši 1.206.143,- Kč a 3) ve třetí skupině ve
třetím pořadí částečně pohledávka soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové ve
výši 245.034,- Kč; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 20 Cdo 3826/2010 -
824, bylo naposledy citované usnesení krajského soudu zrušeno a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem odkazujícím na judikaturu
Nejvyššího soudu, která dovodila, že pohledávka soudního exekutora z titulu
nákladů exekuce může být ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny
(viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo
4810/2007).
Při svém rozhodnutí vyšel Nejvyšší soud ze skutkového stavu zjištěného
soudy obou stupňů, že na základě návrhu oprávněné ze dne 6. 6. 2003 byla
pravomocným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 1. 2004, č. j. Nc
2641/2003 - 55, nařízena podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. Hany
Janoušové, notářky v Rakovníku, ze dne 11. 7. 1996, č. j. NZ 122/96, N 125/96,
exekuce na majetek povinných pro pohledávku ve výši 5.197.818,41 Kč a pro
náklady exekuce, které „vzniknou a budou určeny“, a že ve zbývajícím rozsahu,
to je do částky 2.208.959,20 Kč s 9,3 % úrokem p.a. z částky 5.197.818,41 Kč a
úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 5.197.818,41 Kč ode dne 2. 6. 2003
do zaplacení, byl návrh zamítnut. Přihláškou doručenou pověřenému soudnímu
exekutorovi oprávněná jako zástavní věřitelka přihlásila do nařízené exekuce „k
datu dražby 21. 4. 2005“ pohledávku v celkové výši 9.267.104,29 Kč (z toho
jistinu ve výši 5.197.818,41 Kč, úroky po splatnosti ve výši 2.630.661,62 Kč,
úroky z prodlení z jistiny po splatnosti ve výši 1.425.419,26 Kč a poplatky v
částce 13.205,- Kč) s tím, že se jedná o pohledávku podle § 337c odst. 1 písm.
c) o. s. ř., zajištěnou zástavním právem smluvním, přičemž právní účinky vkladu
tohoto práva do katastru nemovitostí vznikly ke dni 16. 7. 1996. Ke dni
rozvrhového jednání, tj. k 10. 2. 2006, vyčíslila oprávněná (zástavní
věřitelka) přihlášenou pohledávku celkem ve výši 10.581.953,50 Kč (z toho
jistinu ve výši 5.197.818,41 Kč, úroky z prodlení ve výši 2.996.785,31 Kč,
nárok z časového rozlišení 11.375,55 Kč a sankční úroky ve výši 2.375.974,26
Kč). V exekučním řízení byly nemovitosti povinných (rodinný dům čp. 2430 s
označenými pozemky), na nichž bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo smluvní,
vydraženy dne 21. 4. 2005 vydražitelem A. T. za nejvyšší podání 1.466.667,- Kč,
a další nemovitosti povinných (jednotka - nebytový prostor č. 2327/1 v budově
č.p. 2327 na st. p.č. 4500/1 a 4500/2 včetně spoluvlastnického podílu 584/1326
na společných částech domu č.p. 2327, a jednotka - nebytový prostor č. 2327/3 v
budově č.p. 2327 na st. p.č. 4500/1 a 4500/2 včetně spoluvlastnického podílu
252/1326 na společných částech domu č.p. 2327, zapsané na LV č. 4754 a 4311 pro
obec a k.ú. Rakovník), na nichž bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo smluvní,
téhož dne vydražiteli manželi Ing. J. a J. F. za nejvyšší podání 6.500.000,-
Kč. Vespolné zástavní právo na obou nemovitostech vzniklo na základě smlouvy o
zřízení zástavního práva ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní
oprávněné a povinným k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru z téhož data ve
výši 10.200.000,- Kč a jejího příslušenství, přičemž druhá povinná uzavřela s
právní předchůdkyní oprávněné smlouvu o ručitelském závazku.
Dovolací soud nepovažoval za důvodnou námitku oprávněné (zástavní
věřitelky), jíž odvolacímu soudu vytýkala (a kterou uplatňuje i v daném
řízení), že jí „nepřiznal nárok“ na smluvní pokutu, kterou si strany sjednaly
pro případ prodlení dlužníka ve výši 10 % p.a. do zaplacení (viz článek VII.
bod 3 úvěrové smlouvy ze dne 11. 7. 1996), ačkoliv i tento závazek byl zajištěn
vespolným zástavním právem k nemovitostem dlužníka, jak to vyplývá z článku XI.
odst. 2 smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož data, a že tato pohledávka -
řádně vyčíslená (§ 336f o. s. ř.) - byla „v přihlášce“ jen nesprávně označena
jako „sankční úrok“, jelikož oprávněná v přihlášce ze dne 19. 4. 2005 (§ 336f
odst. 1 o. s. ř.) tuto pohledávku do řízení nepřihlásila nejpozději do zahájení
dražebního jednání, které se ohledně obou dražených nemovitostí konalo dne 21.
4. 2005. Na tomto závěru nemá dovolací soud v dané věci důvod cokoliv měnit.
Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud chybně aplikoval § 337c odst.
4 o. s. ř., neboť již v rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty z výtěžku
dražby nemovitostí vydražených vydražitelem A. T. „zkrátil její nárok o
513.216,95 Kč“. Touto námitkou oprávněné se dovolací soud rovněž zabýval v
citovaném usnesení ze dne 23. 2. 2011, č. j. 20 Cdo 3826/2010 - 824, a dospěl k
závěru, že přihlásila-li oprávněná - jak z obsahu spisu vyplývá - přihláškou ze
dne 19. 4. 2005 kapitalizované úroky po splatnosti ve výši 2.630.661,62 Kč a
úroky z prodlení z jistiny po splatnosti ve výši 1.425.419,26 Kč k datu dražby
nemovitostí dne 21. 4. 2005, přičemž však sjednání smluvního úroku z prodlení
nedoložila a ohledně úroku z úvěru v přihlášce neuvedla jeho výši, částku, z
níž byl vypočten, ani údaj, od kdy do kdy je požadován (a tyto údaje neobsahuje
ani exekuční titul - notářský zápis sp. zn. NZ 122/96, N 125/96), je správný
názor odvolacího soudu, že v pořadí jistiny se uspokojí přihlášené úroky (z
úvěru) ve výši požadované v návrhu na nařízení exekuce ve výši 9,3 % a zákonný
úrok z prodlení ve výši 3 % za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním od
10. 2. 2003 do 21. 4. 2005 (v podrobnostech srov. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 20 Cdo 3826/2010 - 824).
Dále dovolatelka odvolacímu soudu, resp. soudům obou stupňů vytýká, že
„ignorovaly“ vyčíslení její pohledávky ze dne 21. 10. 2008, které na výzvu
soudu prvního stupně předložila k rozvrhovému jednání dne 24. 10. 2008 takto:
jistina - 5.197.818,14 Kč, úroky z jistiny ve výši 9,3 % za dobu od 24. 10.
2005 do 24. 10. 2008 - 1.445.997,67 Kč, úroky z prodlení ve výši 3 % z jistiny
za stejnou dobu - 468.310,25 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 % p.a. od 23. 4.
2003 do 24. 10. 2008, snížené o uhrazenou částku 1.377.585,- Kč, celkem
8.597.166,18 Kč. a že vycházely z výše pohledávky vyčíslené (nesprávně) pro
předchozí rozvrhové jednání, čímž porušily a chybně vyložily ustanovení § 336f
a § 337b odst. 2 a 3 o. s. ř., přičemž k postupu podle § 336f odst. 3 o. s. ř.
nedošlo.
Podle § 336f odst. 1 o. s. ř. věřitel, který má proti povinnému
pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 o.
s. ř. (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem,
může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
Oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své
pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo
jiným titulem uvedeným v § 274 o. s. ř. po právní moci usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí.
Podle § 336f odst. 2 o. s. ř. musí být v přihlášce uvedena výše
pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného
domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel
poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující,
že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem,
ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce)
soud ve smyslu § 336b odst. 2 písm. i) o. s. ř. uvede - mimo jiné - upozornění,
že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako
další oprávnění, a další věřitelé povinného domáhat uspokojení jiných
vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro
které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení
dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího
příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k
přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena,
se nepřihlíží (§ 336f).
V usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006, Nejvyšší soud
uvedl, že smyslem povinnosti přihlásit vymahatelné pohledávky nebo pohledávky
zajištěné zástavním právem do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti
nejpozději do zahájení dražebního jednání a prokázat je v téže lhůtě listinami
(§ 336f o. s. ř.), je poskytnout informaci pro dražitele a věřitele, co mohou
očekávat od výsledků dražby, aby mohli vyhodnotit svůj další procesní postup.
Mezi přihlášenou vymahatelnou pohledávkou a mezi přihlášenou pohledávkou
zajištěnou zástavním právem se při provádění výkonu prodejem nemovitostí
projevuje rozdíl v tom, že u převzetí dluhu povinného vydražitelem (§ 336g o.
s. ř.) u vykonatelné pohledávky nastoupí vydražitel jako dlužník místo
povinného (§ 336g odst. 2 o. s. ř.), zatímco je-li pohledávka, do níž nastoupil
vydražitel místo povinného jako dlužník, zajištěna zástavním právem k vydražené
nemovitosti, působí zástavní právo vůči vydražiteli (§ 336g odst. 3 o. s. ř.).
Rozdíl při provádění výkonu rozhodnutí nastává i v tom, že pohledávky
vymáhajícího věřitele a zástavního věřitele se při rozvrhu neuspokojují
poměrně, ale podle svého pořadí a že zástavní věřitel může být uspokojen pouze
ze zástavy, což má význam v těch případech, kdy zástava pokrývá jen některé z
nemovitostí, ohledně nichž byl výkon rozhodnutí nařízen (srov. usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 30. července 1998, sp. zn. 15 Co 299/98,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1999, pod číslem 80).
Nezohlednění těchto odlišností by mohlo vést ke zkreslení informací pro
vydražitele a věřitele, kterých se jim má dostat pro jejich další postup při
dražebním jednání.
Jestliže - jak je již výše uvedeno - oprávněná, která je současně
zástavní věřitelkou, přihláškou došlou pověřené soudní exekutorce dne 19. 4.
2005 přihlásila kapitalizované úroky do 21. 4. 2005 ve výši 2.630.661,62 Kč,
úroky z prodlení do 21. 4. 2005 ve výši 1.425.419,26 Kč a poplatky v částce
13.205,- Kč s tím, že pohledávka i její příslušenství jsou zajištěny zástavním
právem, avšak úroky a úroky z prodlení za dobu od 22. 4. 2005 do zaplacení z
vymáhané jistiny nepřihlásila nejpozději do zahájení dražebního jednání, které
se ohledně obou dražených nemovitostí konalo dne 21. 4. 2005, platí pro námitku
oprávněné, že soudy obou stupňů „ignorovaly“ vyčíslení její pohledávky ze dne
21. 10. 2008, stejný závěr jako pro námitky předchozí (k náležitostem přihlášky
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo
443/2005).
Pokud pak oprávněná odvolacímu soudu vytýká, že se náležitě nezabýval
její námitkou ohledně „neúročeného bankovního účtu“, na němž bylo „údajně“
soudní exekutorkou uloženo nejvyšší podání, a nesouhlasí s jeho názorem, že
úročení účtu zákon neukládá, a naopak má za to, že tato povinnost vyplývá z §
337a o. s. ř., a že soud v tomto neprovedl jí navržené důkazy, neshledal
dovolací soud ani tyto výtky, uplatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §
241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. opodstatněnými. Ustanovení § 337a o. s. ř.
sice stanoví, že rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho,
žádný právní předpis však pověřenému soudnímu exekutorovi neukládá povinnost
uložit zaplacené nejvyšší podání na účet, který je úročen. Jestliže v dané věci
předložila soudní exekutorka smlouvu uzavřenou s Komerční bankou, a.s., ze dne
21. 8. 2002, z níž vyplývá, že účet vedený u této banky není úročen, a shodný
údaj v řízení uvedla i sama exekutorka, pak doplnění dokazování ve směru
naznačeném oprávněnou v dovolání bylo nadbytečné.
Důvodná je ovšem námitka oprávněné, pokud nesouhlasí se zařazením
pohledávky soudní exekutorky na nákladech exekuce do skupiny podle § 68 odst. 2
zákona č. 120/2001 Sb., ve znění zákona č. 347/2007 Sb.
Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích
(srov. např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo
1625/2008; nález Ústavního soudu I. ÚS 1562/09 ze dne 24. září 2009 a nález IV.
ÚS 314/09 ze dne 5. května 2009) uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na
základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č.
347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31.
12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na
stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu
zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006,
Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka
exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí
uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině [§ 337c odst. 1
písm. c) o. s. ř.]. Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů v projednávané
věci odchýlit.
Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat § 68
zákona č. 120/2001 Sb. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tak nesprávný.
V této souvislosti dovolací soud též připomíná právní závěr vyjádřený v jeho
předchozím rozhodnutí v dané věci, že pohledávka exekutora z titulu nákladů
exekuce může být ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena
až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007).
Dále dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání vydražitelů není
důvodné.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 27. 1.
2005, sp. zn. 87 Ex 48/04/U4, rozhodla pověřená soudní exekutorka tak, že v
bodě I. určila cenu předmětných nemovitostí částkou 6.450.000,- Kč, v bodě II.
že „cena nájmu nebytových prostor pro hostinskou činnost uzavřeného s G. K. se
určuje částkou 600.000,- Kč, cena nájmu nebytových prostor-bar uzavřeného s V.
S., se určuje částkou 600.000,- Kč, že cena nájmu nebytových prostor autosalonu
uzavřené s firmou VPS Auto, s.r.o. IČ 25237781, se určuje částkou 60.000,- Kč a
cena věcného břemene užívání stavby po dobu 20 let pro firmu C.C.L.-Capital
Credit Leasing v.o.s., IČ 49546643, se určuje částkou 61.200,- Kč. Cena
jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených byla stanovena částkou
1.331.200,- Kč“; v bodě III. se dále uvádí, že „cena závad, které prodejem v
dražbě nezaniknou, stanovena nebyla“. Toto usnesení nabylo (podle vyznačené
doložky) právní moci dne 16. 2. 2005. Usnesením soudní exekutorky ze dne 24. 2.
2005, č. j. 87 Ex 48/04/D2, byla vydána dražební vyhláška, v níž dražební
jednání bylo nařízeno na 21. 4. 2005. V bodu VI., nazvanému „práva a závady
spojené s nemovitostí“ se uvádí: „Nájem nebytových prostor pro hostinskou
činnost v suterénu uzavřený s G. K., nájem nebytových prostor - baru - uzavřený
s V. S., nájem nebytových prostor autosalonu uzavřený s firmou VPS Auto, s.r.o.
IČ 25237781, a cena věcného břemene užívání stavby po dobu 20 let pro firmu
C.C.L.-Capital Credit Leasing v.o.s., IČ 49546643“, a v bodu VII. je uvedeno,
že: „Na nemovitostech neváznou závady, které prodejem nemovitostí nezaniknou“.
To usnesení nabylo (podle vyznačené doložky) právní moci dne 24. 3. 2005.
Je tedy možno přisvědčit námitce vydražitelů, že v dané věci bylo
pravomocně rozhodnuto o tom, že na předmětných nemovitostech neváznou žádné
závady, které jejich prodejem nezanikají, nelze však souhlasit s tím, že
odvolací soud z citovaných pravomocných usnesení pověřené soudní exekutorky při
svém rozhodnutí nevycházel, a ani s jejich názorem, že pro rozhodnutí soudu je
rozhodující jen stanovisko oprávněných ze závad.
Postup soudu při rozvrhovém jednání je upraven v § 337b o. s. ř. Podle
odstavce 5 tohoto ustanovení osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene nebo
nájemní právo, se vyjádří, zda požadují vyplacení náhrady; jinak se má za to,
že souhlasí s vyplacením náhrady vydražiteli. K vyjádření učiněnému po skončení
rozvrhového jednání se nepřihlíží.
Podle § 337g odst. 2 o. s. ř. náhradu za věcné břemeno nebo nájemní
právo soud přizná vydražiteli, jestliže s tím souhlasí osoba, které svědčí
právo z věcného břemene nebo nájemní právo (§ 337b odst. 5).
Podle § 337h odst. 2 o. s. ř. dnem právní moci rozvrhového usnesení
zanikají věcná břemena a nájemní práva na nemovitosti váznoucí; to neplatí u
věcných břemen a nájemních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou [§ 336a
odst. 1 písm. c)], a u věcných břemen a nájemních práv, za něž byla poskytnuta
vydražiteli náhrada (§ 337g odst. 2).
Z této úpravy vyplývá, že osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene
nebo nájemní právo, která prodejem v dražbě zanikají, jsou povinny se nejpozději do skončení rozvrhového jednání vyjádřit, zda
požadují za tato práva vyplacení náhrady. Pro rozhodnutí soudu je přitom
rozhodující jen stanovisko oprávněných ze závad (k tomu srov. výslovné znění §
337b odst. 5 o. s. ř. a rozdíl mezi tímto ustanovením a dikcí § 337b odst. 4 o.
s. ř.). Vyjádří-li se tyto osoby tak, že požadují vyplacení náhrady, zanikne
věcné břemeno nebo nájemní právo vždy dnem právní moci rozvrhového usnesení bez
ohledu na to, zda za ně byla osobě, které svědčí takové právo, skutečně
vyplacena náhrada. Nevyjádří-li se nebo souhlasí-li s vyplacením náhrady
vydražiteli, bude věcné břemeno nebo nájemní právo nadále zatěžovat nemovitost,
jen vyplatí-li za ně soud vydražiteli z rozvrhové podstaty plnou náhradu podle
rozvrhového usnesení (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní
řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2544).
V posuzované věci, jak z obsahu spisu vyplývá, se oprávněná ze závad
VSP Auto, s.r.o., vyjádřila tak, že požaduje vyplacení náhrady vydražitelům.
Pokud tedy zbude z rozdělované podstaty částka, která bude plnou náhradou za
nájemní právo této oprávněné ze závady a která bude vyplacena vydražitelům,
bude nájemní právo (nebo právo z věcného břemene) zatěžovat nemovitosti do
budoucna. Pouze v případě, že by se na vyplacení této závady nedostala plná
částka, bude částečná náhrada vyplacena osobě oprávněné ze závady a závada
zanikne. Závada zanikne i v případě, že se na ni nedostane žádné plnění.
Pokud pak vydražitelé poukazují na právní závěry uvedené v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003, uveřejněném
pod číslem 64/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z nichž dovozují,
že nájemní právo k nebytovým prostorám by zatěžovalo předmětnou nemovitost po
jejím prodeji jen tehdy, kdyby na ně připadla úhrada z rozdělované podstaty a
kdyby je vydražitelé převzali (tj. kdyby náhrada za nájemní právo byla se
souhlasem nájemce uděleným způsobem vyplývajícím z ustanovení § 337b odst. 5 o.
s. ř. vyplacena vydražitelům, kteří prohlásili, že toto právo přebírají), je k
tomu třeba jen uvést, že toto ustanovení nevylučuje, aby v případě, že náhrada
za nájemní právo byla se souhlasem nájemce vyplacena vydražitelům, tito
prohlásili, že nájemní právo po prodeji nemovitostí přebírají.
Dovolací soud se neztotožňuje ani s názorem vydražitelů, že „otázku
výše přihlášené pohledávky již vyřešil Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 3.
2007, sp. zn. 20 Cdo 2409/2006, ve věci dražby nemovitostí získaných
vydražitelem A. T.“, z čehož podle nich vyplývá, že v rámci rozvrhu výtěžku
dražby nemohou zbýt finanční prostředky na úhradu závad, neboť v tomto
rozhodnutí dovolací soud výši pohledávky přihlášené oprávněnou (zástavní
věřitelkou), jak z jeho odůvodnění vyplývá, neřešil.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a protože usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 20 Cdo 3826/2010 - 824, bylo
předchozí usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, č. j. 20 Co
388/2007 - 445, jímž bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty z druhé
zpeněžené nemovitosti, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a není
tak zatím pravomocně rozhodnuto o tom, jak pohledávky přihlášené do tohoto
rozvrhového řízení budou uspokojeny, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolací
soudu zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že
důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí
soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.) s tím, že
v novém rozhodnutí rozhodne znovu i o právech oprávněných ze závad.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů
dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (část první, hlava VI.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu