21 Cdo 1688/2024-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavní věřitelky AKOSO INVEST s. r. o. se sídlem v Chomutově, Březenecká č. 4808, IČO 22773878, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem Chomutově, Blatenská č. 3218/83, a zástavního dlužníka P. H., zastoupeného JUDr. Martinem Reindlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 133/1, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 57/2023, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. ledna 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-120, opravenému usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. února 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-125, takto:
Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.
1. Usnesením ze dne 4. 1. 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-120, opraveným usnesením ze dne 7. 2. 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-125, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2023, č. j. 15 C 57/2023-99, opravené usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 15 C 57/2023-123, jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 1 715 850 Kč s úrokem ve výši 2 % měsíčně z částky 1 715 850 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 1 715 850 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení. Námitky zástavního dlužníka (zfalšování podpisu na zástavní smlouvě, neprověření finančních možností obligačního dlužníka) soudy shledaly pro první fázi řízení o nařízení prodeje zástavy nedůvodnými.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Dovolání (jeho přípustnost i důvodnost) odůvodnil tím, že soudy v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu („rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3754/2009“) nevzaly v úvahu „pochybnosti o platnosti předložené zástavní smlouvy“, které měly vyplývat „z pouhého vizuálního srovnání podpisu zástavního dlužníka na zástavní smlouvě a na návrhu na vklad“. Soud též nepoučil zástavního dlužníka „dle § 118a o. s. ř.“. Dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, a dále aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně.
3. Zástavní věřitelka ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavního dlužníka podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelem vytknutých otázek) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby uvedené otázky byly řešeny jinak.
8. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“ nebo „z. ř. s.“).
9. Podle ustanovení § 354 z. ř. s. řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Podle ustanovení § 356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Podle ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Podle ustanovení § 358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
10. Soudní praxe je při aplikaci shora uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních dlouhodobě ustálena na následujících závěrech.
11. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.
12. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že návrh doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod číslem 11/2005 Sb. rozh. obč.).
13. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015).
14. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněného pod číslem 67/2011 Sb. rozh. obč.).
15. Z recentních rozhodnutí lze odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 974/2019, na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 829/2022, nebo na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3915/2023.
16. Uvedené neznamená, že by nebylo možno uvést (a doložit) skutečnosti, z nichž vyplývá, že okruh v tomto řízení posuzovaných skutečností není možno ani osvědčit prostě proto, že objektivně neexistují [typicky půjde například o případ, kdy např. neplatnost zástavní smlouvy vyplývá již z jejího obsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015)]. Obecněji lze formulovat závěry výše uvedeného usnesení tak, že je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného důvodu, skutečnost, že zástavní smlouva je neplatná, nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo) jsou promlčeny, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 447/2023).
17. Námitky zástavního dlužníka, jak byly v řízení formulovány, však uvedenému požadavku (zjevnosti z obsahu doložených listin a nepotřebnosti provést dokazování k jejich verifikaci) nevyhovují, ba právě naopak by se oprávněnost těchto námitek bez rozsáhlého dokazování dovodit nemohla. V tomto řízení tak bez rozsáhlejšího dokazování nelze posoudit důvodnost námitky zfalšování podpisu zástavního dlužníka na zástavní smlouvě [je nutno poukázat na to, že ze samotné zástavní smlouvy plyne, že podpis zástavního dlužníka byl úředně ověřen (k povaze tzv. legalizační doložky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný pod č. 25/2006 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, uveřejněný pod č. 32/2010 Sb. rozh. obč.)], ani důvodnost námitky neprověření finančních možností obligačního dlužníka (tedy k otázce, zda se vůbec jednalo o spotřebitelský úvěr); jak již bylo uvedeno výše, nic nebrání zástavnímu dlužníku stejné námitky uplatnit v případném exekučním řízení v rámci návrhu na zastavení exekuce a důvodnost svých námitek v tomto řízení i prokázat.
18. Odkaz dovolatele na „rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3754/2009“ (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113/2013 v časopise Soudní judikatura – pozn. dovolacího soudu) tak přípustnost dovolání založit nemůže, neboť v tomto usnesení Nejvyšší soud řešil otázku, zda lze ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (nyní § 358 odst. 1 z. ř. s.) doložit zástavní právo k zástavě smlouvou o zřízení zástavního práva, z jejíhož obsahu je bez dalšího nepochybné, že jde o absolutně neplatný právní úkon; v uvedené věci byl důvod neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva zřejmý bez dalšího (zástavní právo bylo zřízeno v rozporu se zákonem). Závěr, přijatý v uvedeném rozhodnutí, proto na danou věc aplikovat nelze, neboť o takovou situaci se v nyní posuzované věci nejedná (z obsahu zástavní smlouvy není bez dalšího nepochybné, že jde o neplatný právní úkon; posouzení její neplatnosti vyžaduje provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti nebo uzavření smlouvy).
19. Vytýká-li zástavní dlužník, že „soud nepoučil zástavního dlužníka dle § 118a o. s. ř.“, pak jde o námitku, která by mohla představovat (pokud by byla důvodná) tzv. jinou vadu řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není.
20. Nejvyšší soud proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, podle nichž je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16).
22. Zástavní dlužník v dovolání navrhl „odklad vykonatelnosti rozhodnutí“. K tomu lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem zástavního dlužníka na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu