21 Cdo 263/2025-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, proti povinné A. H., o 10 685,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 28 EXE 396/2017, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. prosince 2021, č. j. 26 Co 293/2021-326, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2024, č. j. 4 Co 23/2024-407, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 26 Co 293/2021 -399, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou povinnou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2021, č. j. 26 Co 293/2021-326.
2. K odvolání povinné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2024, č. j. 4 Co 23/2024-407, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná, jež nebyla zastoupena advokátem ani netvrdila, že má právnické vzdělání, včasné dovolání (zároveň i žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení).
4. Krajský soud v Hradci Králové předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž povinnou vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který povinná nezaplatila.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Podáním dovolání vznikla dovolatelce povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
7. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
9. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 21 Cdo 263/2025-40, které bylo povinné doručeno dne 18. 3. 2025, vyzval povinnou, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 4 Co 23/2024-407, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, a zároveň ji poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
10. Protože dovolatelka přes poučení o následcích její nečinnosti soudní poplatek za dovolání nezaplatila ani poté, co k tomu byla dovolacím soudem vyzvána, dovolací soud řízení o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 4 Co 23/2024-407, podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
11. K žádostem povinné o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, obsaženým v podáních doručených Nejvyššímu soudu dne 14. 2. 2025 a dne 10. 4. 2025, Nejvyšší soud nepřihlížel. Ve věci vedené mezi stejnými účastníky bylo již o žádosti povinné na osvobození od soudních poplatků rozhodováno. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 20 Cdo 136/2024, vyplývá, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 3 Co 85/2022-168, potvrdil k odvolání povinné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2022, č. j. 20 Co 31/2019-151, kterým soud prvního stupně odmítl pro vady žalobu na obnovu řízení ze dne 24. 8. 2020 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 4 Co 358/2019 (výrok I.), odmítl pro opožděnost dovolání ze dne 29. 9. 2021 podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, č. j. 4 Co 34/2021-80 (výrok II.) a zamítl návrh povinné na osvobození od placení soudních poplatků pro řízení o dovolání ze dne 21. 3. 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2022, č. j. 3 Co 128/2021-110, a její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Z postoje dovolatelky v tomto i v předcházejících řízeních je tak zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Je tedy nepochybné, že záměrem dovolatelky při jejích procesních úkonech v navazujících fázích řízení není ochrana jejího tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup dovolatelky nemůže ve smyslu § 2 a 6 o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Ke zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelka spolu s dovoláním vznesla námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Švehly, JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové, kteří rozhodovali o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a dále jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
13. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 14. 2. 2025 dovolatelka v návaznosti na informaci o složení senátu, který je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu příslušný o dovolání v této věci rozhodnout, vznesla námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího soudu Mgr. Miroslavu Hromadovi, Ph.D., JUDr. Marku Cigánkovi a JUDr. Jiřímu Doležílkovi, odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/ hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podáváme objektivně důvodný podnět.“ Podáním datovaným dnem 2. 4. 2025 a doručeným Nejvyššímu soudu dne 10. 4. 2025 pak dovolatelka v návaznosti na doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání znovu vznesla námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., kterou odůvodnila obdobně jako námitku předešlou. Dovolatelkou takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
14. Nejvyšší soud proto k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří rozhodovali napadeným rozhodnutím, a vůči shora uvedeným soudcům Nejvyššího soudu nepřihlížel.
15. Dovolání povinné obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu