21 Cdo 2632/2021-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.,
v právní věci žalobce J. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr.
Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Potoční
č. 1094, proti žalované Fakultní Thomayerově nemocnici, příspěvkové organizaci
se sídlem v Praze 4 – Krči, Vídeňská č. 800, IČO 00064190, zastoupené JUDr.
Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze – Novém Městě, Apolinářská č.
445/6, o omluvu a náhradu nemajetkové újmy, o žalobě na obnovu řízení podané
žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. listopadu 2018
č. j. 16 C 101/2016-249, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C
101/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.
března 2021 č. j. 22 Co 22/2021-349, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3 338 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího
Štaidla, advokáta se sídlem v Praze – Novém Městě, Apolinářská č. 445/6.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021 č. j. 22 Co 22/2021-349 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle nějž
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak. Napadené usnesení odvolacího soudu je [v závěru, že v projednávané věci nebyly
splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, neboť znalecký posudek
(vypracovaný až po skončení původního řízení) nelze považovat za nový důkaz ve
smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a to bez ohledu na to, zda
by mohl pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jelikož „základním
předpokladem pro uplatnění nového důkazu prostřednictvím žaloby na obnovu
řízení je skutečnost, že účastník nemohl důkaz bez své viny použít v původním
řízení“, přičemž „žalobci nic nebránilo v tom, aby soudu předložil jakýkoliv
(revizní) znalecký posudek, či aby vypracování takového posudku navrhl“] v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby
rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. V soudní praxi není pochyb o tom, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou
důvodem obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen
tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít
v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením
nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci;
skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v
době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny
použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska
nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení (srov. např. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, nebo
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo
2001/2012). Byly-li důkazy účastníku již v původním řízení známy, nejedná se o
způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci
pravomocného soudního rozhodnutí. Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí
nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést
dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto
skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o
případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností,
rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly
pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn.
9 Co
468/73, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 22 Cdo
1303/2005 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 215/2013). V posuzované věci žalobci nic nebránilo (jak správně uvedl odvolací soud), aby
v původním řízení soudu předložil (označil) jakýkoliv (další) znalecký posudek,
který by mohl být již tehdy použit jako důkaz. Uvádí-li dovolatel, že „měl být soudem poučen o tom, že si má sám opatřit
případný znalecký posudek, když u soudu nebyl, na rozdíl od žalované, zastoupen
advokátem a nedostalo se mu tedy v tomto ohledu řádného poučení k prokázání
svých tvrzení a označení příslušných důkazů“, pak namítá tzv. jiné vady řízení,
k nimž však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242
odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné;
přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka
procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 23 Cdo
3028/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. 21 Cdo
170/2021). Mínil-li dovolatel touto námitkou vytýkat nedostatek svého poučení v
původním řízení, pak přehlíží, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat
nápravy případných procesněprávních vad (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 16. 4. 2004 sp. zn. 26 Cdo 645/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 1. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3502/2009)
V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech
řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.